Agrese kokra vůči pánovi

docela jistě se mnou někdo nebude souhlasit, ale já bych si vzal koženou bundu, rukavice a schválně po něm něco chtěl. Jak by na mě zavrčel nekompromisně bych ho pod sebe zvalchoval, pěkně s řevem ať má kluk strach. Když nepovolím než se přestane sám zvedat tak abych JÁ ROZHODNUL KDY SE MŮŽE ZVEDNOUT, tak to stačí udělat párkrát a pochopí. Nemluvím o nějakém bití, prostě ho zpacifikovat, přilehnout tak abych já rozhodoval o tom jak moc se bude moct hýbat - a on se nesmí bránit.
Až si tohle mezi námi kluky vyjasníme, přibrat manželku a to samé. Jak na ní zavrčí, tak zakročím a dostane coproto.

Nám to zabralo a teď je to bezvadnej pes kterej dobře ví, kde je ve smečce jeho místo a je spokojenej - má jistotu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jaké metody jste jim doporučil? Není to náhodou vyhazování z vyývšených míst a chození první ze dveří a krmení jako poslední? Jestli jo, tak to není nic moc, protože to totiž nefunguje a je to jen zdrojem konfliktních situací, ve kterých oni podle vašeho popisu couvnou.

Pejsek by měl trvale vodítko a oboje, venku možná stopovačku, doma hladké kratší vodítko. Neopakovala bych povely a požadavky, ale pomocí toho vodítka nebo stopovačky bych mu pomohla s jejich splněním, následuje pochvala. Na psa se nikdy nezvyšuje hlas . to je agrese, na kterou on odpovídá také agresí, nepoužívala bych zákazové povely, ty psa hází do nejistoty a také můžou vyvolat agresi. Projev nelibosti nebo agrese bych řešila povelem sendi nebo přivoláním psa.

To co radíte je stále jen vyhýbání se problémům. Mám pocit, že pes potřebuje, aby se některý problém vystupňoval do skutečné konfrontace, protože až dosud mu každý jen ustoupil a bál se jej, tím nabyl pocitu že může vše, ale zřejmě je to pes kterému tato absolutně nesedí a je v ní nejistý. není třeba jej bít, ale pokud by vyjel, mé řešení by bylo chytit jej za krkem a omezit v pohybu to dé doby, než se vyzuří, pak mu vynadat a vynutit si drilem absolutní poslušnost. Pes se urazí, ale za chvíli se mu v hlavě rozleží že tady pánem nebude on.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Známá má v bydlí s přítelem v bytě a mají dnes už 2,5 letého černého angl. kokršpaněla - psa. Pes jim začíná přerůstat přes hlavu, začíná na ně občas vyjíždět a vrčet, když na něj zvýší hlas nebo po něm chtějí něco, co se mu nelíbí. Do kofrontace s ním raději nechodí a v těchto situacích se ho snaží ignorovat a trestat ho tím, že si ho pak nevšímají. Buď nezvládli jeho hierarchické postavení ve smečce a dominanci, nebo se může jednat o v odborné literatuře popsaný sydrom agrese, častý především právě u angl. kokršpanělů, popř. kombinace obou faktorů. Dal jsem jím řadu rad, jak postupovat a dávat mu nenásilně, ale důsledně a trvale najevo, že má ve smečce nejnižší postavení, předcházet konfrontačním situacím. Nejsem si jen jistý tím, jak u něj postupovat v okamžiku, kdy by přece jen zase k takové situaci došlo? Zda ho ignorovat, jako dosud, nebo jít do fyzického konfliktu a snažit se mu dát najevo, kdo je pánem, je silnější a nebojí se? (to ale asi ne, vzhledem k tomu, že se ho opravdu v těchto chvílích bojí), Díky za zkušenost a názor.

Pes nemusí mít ve smečce nejnižší místo! Proč jej frustrovat? Může být rovnocenným partnerem! Musí!

Podle vašich rad se jedná pouze o dlouhodobý teror uplatňovaný na psu i na lidech, něco takového nemůže chápat on ani jeho rodina. Pes je stále jen pes a nespojí si ignorace=udělal jsem to špatně, spojí si pravý opak-udělal jsem divadýlko=dosáhl jsem svého.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To co radíte je stále jen vyhýbání se problémům. Mám pocit, že pes potřebuje, aby se některý problém vystupňoval do skutečné konfrontace, protože až dosud mu každý jen ustoupil a bál se jej, tím nabyl pocitu že může vše, ale zřejmě je to pes kterému tato absolutně nesedí a je v ní nejistý. není třeba jej bít, ale pokud by vyjel, mé řešení by bylo chytit jej za krkem a omezit v pohybu to dé doby, než se vyzuří, pak mu vynadat a vynutit si drilem absolutní poslušnost. Pes se urazí, ale za chvíli se mu v hlavě rozleží že tady pánem nebude on.

Není to vyhýbání se problémům, protože majitelé evidentně na konfrontaci nemají a o tom, že by takto vedený pes vůbec nějakou poslušnost měl, nejsem vůbec přesvědčená. Pes jde protitahem, takže když po mě vyjede, čeká, že já uhnu, když na něj naopak nastoupím nebo si ho přitáhnu za vodítko, rychle se uklidní. Na to, co radíte, majitelé nemají, uhnuli by mu. To, co jsem radila, opravdu funguje a velmi dobře. Pes se naučí, že bude držet hubičku a krok, protože mu to stejně není nic platné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Není to vyhýbání se problémům, protože majitelé evidentně na konfrontaci nemají a o tom, že by takto vedený pes vůbec nějakou poslušnost měl, nejsem vůbec přesvědčená. Pes jde protitahem, takže když po mě vyjede, čeká, že já uhnu, když na něj naopak nastoupím nebo si ho přitáhnu za vodítko, rychle se uklidní. Na to, co radíte, majitelé nemají, uhnuli by mu. To, co jsem radila, opravdu funguje a velmi dobře. Pes se naučí, že bude držet hubičku a krok, protože mu to stejně není nic platné.

V tom případě jim poraďte ať psa někomu darují, dokud je jeho náprava možná, a ať už si nikdy žádného nepořizují. Jeden večer doma probrečí a pak to bude dobrý napořád.

Nebo ho můžou vykastrovat a celý život kupovat pičovinky typu bachovy kapky, sereneum a royal canin calm, aby měli čokla zdrogovanýho a na klíček.

V tomto momentě to tedy není o tom jak jít na psa, ale na lidi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pes nemusí mít ve smečce nejnižší místo! Proč jej frustrovat? Může být rovnocenným partnerem! Musí!

Podle vašich rad se jedná pouze o dlouhodobý teror uplatňovaný na psu i na lidech, něco takového nemůže chápat on ani jeho rodina. Pes je stále jen pes a nespojí si ignorace=udělal jsem to špatně, spojí si pravý opak-udělal jsem divadýlko=dosáhl jsem svého.

To je obrovský omyl. Pes potřebuje jednoznačně vědět, kde je jeho místo ve smečce. Buď je podřízený - a nemá s tím problém, psi jsou nastaveni tak, aby respektovali alfu a měli v něm oporu a jistotu. No anebo, pokud není (podle jejich pohledu) zodpovědný "alfa" k dispozici, se snaží přijmout tuto roli. Ovšem v případě lidské smečky se psu vedení nemůže podařit, lidé na jeho pokusy o vůdcovství nereagují tak, jak by měli - TOTO je zdrojem obrovské frustrace. Naopak pes, který jasně ví, že má skvělého zodpovědného vůdce, mu rád přenechá "práci" s rozhodováním a ochraňováním smečky, čímž mu ubude spousta nervů. Samozřejmě, většinou správně nastavené vůdcovství ani moc nepoznáte, pes opravdu vypadá jako partner, nejde o žádnou šikanu - ale když já zavolám, ON musí přiběhnout (a ne naopak), když já se rozhodnu, on bude jíst - a nebudeme vést žádné "rovnocenné" debaty o tom, jestli bych měla jít dnes do práce, nebo na procházku, protože toto rozhodování přísluší jen vůdci smečky.

Záleží ovšem na tom, jakým způsobem člověk to "vůdcovství" na psu uplatňuje - jak říkám, nejde o šikanu a teror. V případě zadavatele bych hlavně psu dala bezpečný (a pohodlný) košík a výše zmíněné vodítko - oboje klidně dlouhodobě, v dobře zvoleném košíku se pes napije i nají (granulí). Jít do konfrontace v jejich případě nemá smysl - souhlasím s tím, že tady na to majitelé psychicky nemají a pes jejich strach vycítí, tady by konfrontace nadělala víc škody než užitku. Hlavní je hodit se do klidu a jistoty - vnitřní! Nestačí suverenitu hrát, pes to pozná. Nezvyšovat hlas. Ze začátku bych po psu nic moc nechtěla - ale na každém řečeném povelu bych si 100% trvala. To znamená JEDNOU vyřčený povel je nutno splnit - pokud ho pes nesplní sám, pomůžu mu k tomu vodítkem, bez opakování povelu a jakýchkoliv dalších komentářů, v klidu. Kecy psa a pokusy o machrování bych ignorovala úplně, prostě buď splníš povel, nebo splníš povel - a žádné kecy ti nejsou nic platné.

Je otázka, zda majitelé opravdu chtějí nápravu. Jednoznačně nemají povahu na tvrdou výchovu a tím spíše ne na krocení zlé zvěře. Povaha kokršpaněla je specifická a tento se chová zcela typicky. Není ani vhodná cesta nechat psa vycvičit někým odborně, protože pokud nechtějí sami jít do " konfliktu " se svým psem, byli by za chvíli na stejném problému. Myslím, že tato situace skončí hledáním nové rodiny pro psa a moc bych s tím nečekala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je obrovský omyl. Pes potřebuje jednoznačně vědět, kde je jeho místo ve smečce. Buď je podřízený - a nemá s tím problém, psi jsou nastaveni tak, aby respektovali alfu a měli v něm oporu a jistotu. No anebo, pokud není (podle jejich pohledu) zodpovědný "alfa" k dispozici, se snaží přijmout tuto roli. Ovšem v případě lidské smečky se psu vedení nemůže podařit, lidé na jeho pokusy o vůdcovství nereagují tak, jak by měli - TOTO je zdrojem obrovské frustrace. Naopak pes, který jasně ví, že má skvělého zodpovědného vůdce, mu rád přenechá "práci" s rozhodováním a ochraňováním smečky, čímž mu ubude spousta nervů. Samozřejmě, většinou správně nastavené vůdcovství ani moc nepoznáte, pes opravdu vypadá jako partner, nejde o žádnou šikanu - ale když já zavolám, ON musí přiběhnout (a ne naopak), když já se rozhodnu, on bude jíst - a nebudeme vést žádné "rovnocenné" debaty o tom, jestli bych měla jít dnes do práce, nebo na procházku, protože toto rozhodování přísluší jen vůdci smečky.

Záleží ovšem na tom, jakým způsobem člověk to "vůdcovství" na psu uplatňuje - jak říkám, nejde o šikanu a teror. V případě zadavatele bych hlavně psu dala bezpečný (a pohodlný) košík a výše zmíněné vodítko - oboje klidně dlouhodobě, v dobře zvoleném košíku se pes napije i nají (granulí). Jít do konfrontace v jejich případě nemá smysl - souhlasím s tím, že tady na to majitelé psychicky nemají a pes jejich strach vycítí, tady by konfrontace nadělala víc škody než užitku. Hlavní je hodit se do klidu a jistoty - vnitřní! Nestačí suverenitu hrát, pes to pozná. Nezvyšovat hlas. Ze začátku bych po psu nic moc nechtěla - ale na každém řečeném povelu bych si 100% trvala. To znamená JEDNOU vyřčený povel je nutno splnit - pokud ho pes nesplní sám, pomůžu mu k tomu vodítkem, bez opakování povelu a jakýchkoliv dalších komentářů, v klidu. Kecy psa a pokusy o machrování bych ignorovala úplně, prostě buď splníš povel, nebo splníš povel - a žádné kecy ti nejsou nic platné.

Toto je pravda. V dobách mých studentských let jsem začala venčit mé dlouhodobě nemocné spolužačce jejich kokra. Zprvu se mi nelíbilo, že pes táhne kam chce, vrčí na psy, honí holuby a nemá přivolání. Bez konfliktu jsem si s ním výše popsaným způsobem vyjasnila průběh procházek, pes to přijmul a stal se naprosto bezproblémovým. Po několika měsících spolužačka přiznala, že je pes doma už několikrát pokousal a že se ho všichni bojí. Netušila jsem, jakého "agresora" jsem celou dobu venčila, ale je fakt, že si na mě nic nedovolil. Naopak, do konce jeho života jsem ho chodila česat a stříhat, nechal si líbit všechno, ale ne od páničků. Tam byl napjatý vztah a nikdy se nepodařilo je "dát dohromady".

někteří psi takoví jsou a jak tady někdo píše že by ho pořádně zvalchoval tak ne u každého to funguje ,měla sem psa který by se raději nechal zabít ale násilím se nepodvolil ,musel by se prostě umlátit k smrti a pořád se bránil pořád vrčel ,i když jak tu nědo píše držet ho musel by ho udusit , protože jak by ho pustil šel by znova, přesto sem ho milovala a naučili jsme se spolu vycházet po dobrém , a kupodivu to jde. pes musí pochopit co po něm chtějí, člověk je myslím o něco málo chytřejší než pes tak není tak těžké přinutit psa aby udělal to co chci po dobrém. jak tu někdo psal nekřičet na něj , netreestat , protže na agresi odpoví zas jen agresí.nevím v čem konkrétně mají problém ale takového psa třeba nebudu schazovat z gauče s nějakým povelem jdi dolů ,ale jednoduše ho přivolám pojd ke mě , a dám mu třeba odměnu, vyjde to nastejno ,úkol splnil a je to bez agrese. opravdu to chce spíš to u psa přehlížet ,když sem mu třeba otírala packy vrčel , dělala sem jako že to ani nevnímám jen sem mu třeba řekla ale v klidu dej pokoj, nech toho, brblala ale nekousl ,pokud bych ho za to trestala a snažila se ho zlomit skončilo by to tím že by mě pokousal, po dobrém a v klidu si nechal líbit všechno jen občas projevil svůj názor.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
někteří psi takoví jsou a jak tady někdo píše že by ho pořádně zvalchoval tak ne u každého to funguje ,měla sem psa který by se raději nechal zabít ale násilím se nepodvolil ,musel by se prostě umlátit k smrti a pořád se bránil pořád vrčel ,i když jak tu nědo píše držet ho musel by ho udusit , protože jak by ho pustil šel by znova, přesto sem ho milovala a naučili jsme se spolu vycházet po dobrém , a kupodivu to jde. pes musí pochopit co po něm chtějí, člověk je myslím o něco málo chytřejší než pes tak není tak těžké přinutit psa aby udělal to co chci po dobrém. jak tu někdo psal nekřičet na něj , netreestat , protže na agresi odpoví zas jen agresí.nevím v čem konkrétně mají problém ale takového psa třeba nebudu schazovat z gauče s nějakým povelem jdi dolů ,ale jednoduše ho přivolám pojd ke mě , a dám mu třeba odměnu, vyjde to nastejno ,úkol splnil a je to bez agrese. opravdu to chce spíš to u psa přehlížet ,když sem mu třeba otírala packy vrčel , dělala sem jako že to ani nevnímám jen sem mu třeba řekla ale v klidu dej pokoj, nech toho, brblala ale nekousl ,pokud bych ho za to trestala a snažila se ho zlomit skončilo by to tím že by mě pokousal, po dobrém a v klidu si nechal líbit všechno jen občas projevil svůj názor.

Prostě váš vlastní pes věděl že se ho bojíte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
někteří psi takoví jsou a jak tady někdo píše že by ho pořádně zvalchoval tak ne u každého to funguje ,měla sem psa který by se raději nechal zabít ale násilím se nepodvolil ,musel by se prostě umlátit k smrti a pořád se bránil pořád vrčel ,i když jak tu nědo píše držet ho musel by ho udusit , protože jak by ho pustil šel by znova, přesto sem ho milovala a naučili jsme se spolu vycházet po dobrém , a kupodivu to jde. pes musí pochopit co po něm chtějí, člověk je myslím o něco málo chytřejší než pes tak není tak těžké přinutit psa aby udělal to co chci po dobrém. jak tu někdo psal nekřičet na něj , netreestat , protže na agresi odpoví zas jen agresí.nevím v čem konkrétně mají problém ale takového psa třeba nebudu schazovat z gauče s nějakým povelem jdi dolů ,ale jednoduše ho přivolám pojd ke mě , a dám mu třeba odměnu, vyjde to nastejno ,úkol splnil a je to bez agrese. opravdu to chce spíš to u psa přehlížet ,když sem mu třeba otírala packy vrčel , dělala sem jako že to ani nevnímám jen sem mu třeba řekla ale v klidu dej pokoj, nech toho, brblala ale nekousl ,pokud bych ho za to trestala a snažila se ho zlomit skončilo by to tím že by mě pokousal, po dobrém a v klidu si nechal líbit všechno jen občas projevil svůj názor.

O fyzické konfrontaci jsem tady psal já někde nahoře. Chovám velké plemeno a tak chtě nechtě razím metodu, že pes na mě nesmí ani zavrčet, natožpak se po mě ohnat. Pokud bych to s nimi zkoušel po dobrém, a pes by si na mě mohl vrčet pokaždé když se mu něco nelíbí, já bych na to reagoval ignorací (což si pes může vyložit různě), tak věřím že jsem na nejlepší cestě na šití...
Nicméně věřím vám, že je s některými psy možné vyjít po dobrém. Po zlém to jde se všemi, po dobrém jen s některými.

Pro úplnost říkám že u nás toto vyřešíme vždy ještě ve štěněcím věku. Každé štěně na mě někdy zkusí zvavrčet, když se krmí, když dělám něco co mu není příjemné. Okamžitě a bez diskuze ale dostane jasnou lekci, že takové chování si žádný člověk ze smečky líbit nenechá. Snadno si to vyřídím se 30-40kg štěnětem, než s velkým psem. Tam už by případný neúspěch zaváněl nemocnicí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
O fyzické konfrontaci jsem tady psal já někde nahoře. Chovám velké plemeno a tak chtě nechtě razím metodu, že pes na mě nesmí ani zavrčet, natožpak se po mě ohnat. Pokud bych to s nimi zkoušel po dobrém, a pes by si na mě mohl vrčet pokaždé když se mu něco nelíbí, já bych na to reagoval ignorací (což si pes může vyložit různě), tak věřím že jsem na nejlepší cestě na šití...
Nicméně věřím vám, že je s některými psy možné vyjít po dobrém. Po zlém to jde se všemi, po dobrém jen s některými.

Pro úplnost říkám že u nás toto vyřešíme vždy ještě ve štěněcím věku. Každé štěně na mě někdy zkusí zvavrčet, když se krmí, když dělám něco co mu není příjemné. Okamžitě a bez diskuze ale dostane jasnou lekci, že takové chování si žádný člověk ze smečky líbit nenechá. Snadno si to vyřídím se 30-40kg štěnětem, než s velkým psem. Tam už by případný neúspěch zaváněl nemocnicí.

Vrčení nemusí vždy znamenat agresi - u mnoha psů je to jen zdvořilé upozornění, něco jako "prosím, tohle nedělej, to je mi nepříjemné/ tohle bolí". Prostě to, co někteří psi vyjadřují jen gesty, jiní říkají vrčením - jsou "ukecaní". Pokud byste do takového psa za vrčení šel tvrději, stane se z něj uzlíček nervů (znám takové případy). Tohle vrčení bych tolerovala.
Ano, rozhodně nesmí majitel trpět skutečné pokusy o útok na sebe včetně vrčení ve zlém úmyslu, ale nesouhlasím s tím, že je to nutné řešit po zlém. Zvlášť u štěněte stačí laskavá důslednost, i třeba to vrčení u misky se dá vyřešit pozitivně, bez trestů, naopak s odměnami - autorita pána tím nijak neutrpí a jejich vzájemný vztah to posílí.
Něco trochu jiného je starší, už "pokažený" pes, tam může být někdy tvrdší přístup na místě.

Vtipné je, když se snaží radit někdo kdo má načteno z knížek a doma má jednoho pejska se kterým má sám dost co dělat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prostě váš vlastní pes věděl že se ho bojíte.

nebála sem se 15 kg psa ,proč taky když se nebojím ani větších ,jen sem prostě nechtěla svého psa zmrzačit ,umlátit nebo nechat utratit, byl prostě povahově zvláštní ,ale nevím proč bych se ho měla bát ,co by mě mohl udělat 15 kilový pes horšího než mě kousnout.

Jestli je to ta ,,kokří agresivita´´ - je to vrozená, dědičná porucha chování / teď už je vidět zřídkakdy, ale dřív byla častější, vyskytuje se u jednobarevných - černých a zlatých kokrů / a výchovou se odstranit v podstatě nedá, pouze zcela vyloučit spouštěcí situace, psa umístit nejlépe do kotce a tak nějak s tím počítat. Jsou to opravdové záchvaty zuřivosti, při kterém pes pokouše kohokoliv, psa i člověka, nebo začne rvačku a bez zábran obrátí agresi proti komukoliv, kdo je na dosah. Když to odezní, je pes trochu zmatený, ale v podstatě v pohodě, reaguje na povely, je přátelský. Ale jako rodinný mazlík je dost nepředvídatelný.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
O fyzické konfrontaci jsem tady psal já někde nahoře. Chovám velké plemeno a tak chtě nechtě razím metodu, že pes na mě nesmí ani zavrčet, natožpak se po mě ohnat. Pokud bych to s nimi zkoušel po dobrém, a pes by si na mě mohl vrčet pokaždé když se mu něco nelíbí, já bych na to reagoval ignorací (což si pes může vyložit různě), tak věřím že jsem na nejlepší cestě na šití...
Nicméně věřím vám, že je s některými psy možné vyjít po dobrém. Po zlém to jde se všemi, po dobrém jen s některými.

Pro úplnost říkám že u nás toto vyřešíme vždy ještě ve štěněcím věku. Každé štěně na mě někdy zkusí zvavrčet, když se krmí, když dělám něco co mu není příjemné. Okamžitě a bez diskuze ale dostane jasnou lekci, že takové chování si žádný člověk ze smečky líbit nenechá. Snadno si to vyřídím se 30-40kg štěnětem, než s velkým psem. Tam už by případný neúspěch zaváněl nemocnicí.

jasně u většiny psů to vyřešit jde ještě ve štěněcím věku ,ale tenhle byl jiný ,nebyl to můj první ani poslední pes ,ale už v jeho sedmi týdnech kdy žral na zahradě nějaký fujtajbl a opravdu natvrdo vyjel když sem mu ho brala sem viděla že není úplně normální, není těžké potrestat štěňátko ,ani dospělého psa nebylo těžké potrestat jak píšu nahoře měl něco kolem 15 kg takže o tom že bych se ho bála jak tu někdo psal nemůže být ani řeči , jenom měl takovou povahu že bojoval do posledního dechu a raději by se nechal uškrtit než by se vzdal dokonce sem ho viděla i jak spořádal dobrmana že se majitel nestačil divit ,s ním to prostě po zlém nešlo , nebylo to ani takové to brblání že se mu něco nelíbí ,on byl prostě rozhodnutý že se nevzdá. těžko se to píše ,a lituji že už tu není ,docela by mě zajímalo jak by s ním kdo pořídil , ale říkám prožili jsme spolu pěkných 14 let , pak sem musela na operaci a on na mě počkal až se vrátím domů a umřel ,dodnes na něj s láskou vzpomínám byl to pan pes.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vrčení nemusí vždy znamenat agresi - u mnoha psů je to jen zdvořilé upozornění, něco jako "prosím, tohle nedělej, to je mi nepříjemné/ tohle bolí". Prostě to, co někteří psi vyjadřují jen gesty, jiní říkají vrčením - jsou "ukecaní". Pokud byste do takového psa za vrčení šel tvrději, stane se z něj uzlíček nervů (znám takové případy). Tohle vrčení bych tolerovala.
Ano, rozhodně nesmí majitel trpět skutečné pokusy o útok na sebe včetně vrčení ve zlém úmyslu, ale nesouhlasím s tím, že je to nutné řešit po zlém. Zvlášť u štěněte stačí laskavá důslednost, i třeba to vrčení u misky se dá vyřešit pozitivně, bez trestů, naopak s odměnami - autorita pána tím nijak neutrpí a jejich vzájemný vztah to posílí.
Něco trochu jiného je starší, už "pokažený" pes, tam může být někdy tvrdší přístup na místě.

No podle mého se psí ukecanost, proti které nic nemám, projevuje jinými zvuky než vrčením. Něco mezi kňouráním, vytím a skučením - no jakoby pes mluvil:-)
Vrčení je podle mě jasný signál že pokud se něco nezmění, bude následovat kousanec.

Pokud jde o tzv. uzlíčky nervů, tak bohužel taky nesouhlasím. Měkčí pes na mě nebude sám vrčet, nebo si to nechá vysvětlit napoprvé. Uzlíček nervů z něj může udělat člověk, který ho bude tímto způsobem usměrňovat a nedá psu jasně najevo CO SE MU NELÍBÍ - CO PES NEMÁ DĚLAT a neukáže mu CO JE SPRÁVNĚ. Takový pes pak bude v permanentní nejistotě a bude z něj právě ten uzlíček nervů.

Ať už zadavatel zvolí kteroukoliv cestu, přeju mu aby to úspěšně zvládli a zmíněný kokr pro ně byl zdrojem radosti!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli je to ta ,,kokří agresivita´´ - je to vrozená, dědičná porucha chování / teď už je vidět zřídkakdy, ale dřív byla častější, vyskytuje se u jednobarevných - černých a zlatých kokrů / a výchovou se odstranit v podstatě nedá, pouze zcela vyloučit spouštěcí situace, psa umístit nejlépe do kotce a tak nějak s tím počítat. Jsou to opravdové záchvaty zuřivosti, při kterém pes pokouše kohokoliv, psa i člověka, nebo začne rvačku a bez zábran obrátí agresi proti komukoliv, kdo je na dosah. Když to odezní, je pes trochu zmatený, ale v podstatě v pohodě, reaguje na povely, je přátelský. Ale jako rodinný mazlík je dost nepředvídatelný.

Tuhle agresi jsem viděla a pes je při ní naprosto nepříčetný, tady to popisované zadavatelem jako vyjíždění a vrčení je evidentně jen normální případ, kdy pes dospěje, má slabé páníčky a tak se stane doma pánem on. Bohužel páníčci zřejmě nemají na to psa srovnat, tam je každá rada drahá, buď si oni nechají poradit od oborníka, ale osobně, ne přes net a budou schopní se podle toho zařídit a chovat a nebo ať radši dají psa pryč, protože to blbě skončí, kokr je tvrdý pes a svoje privilegia si jistě dovede bránit dost razantně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli je to ta ,,kokří agresivita´´ - je to vrozená, dědičná porucha chování / teď už je vidět zřídkakdy, ale dřív byla častější, vyskytuje se u jednobarevných - černých a zlatých kokrů / a výchovou se odstranit v podstatě nedá, pouze zcela vyloučit spouštěcí situace, psa umístit nejlépe do kotce a tak nějak s tím počítat. Jsou to opravdové záchvaty zuřivosti, při kterém pes pokouše kohokoliv, psa i člověka, nebo začne rvačku a bez zábran obrátí agresi proti komukoliv, kdo je na dosah. Když to odezní, je pes trochu zmatený, ale v podstatě v pohodě, reaguje na povely, je přátelský. Ale jako rodinný mazlík je dost nepředvídatelný.

Tuším syndrom Jekyll a Hyde se tomu nadává? Od jednoho takového mám jizvu na předloktí. Profičel celým barákem a kousal všechno a každého, co přišlo do cesty, netuším jak dlouho by ho to drželo kdyby se nezpacifikoval. Nastartovat ho mohlo cokoli, v tomto případě to byl pouze návrat domů nás jako dočasného majitele. Ostatní "záchvaty" nebyly tak dramatické, ale nemají nic společného se zadavatelem výše popisovanou rozmazleností.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No podle mého se psí ukecanost, proti které nic nemám, projevuje jinými zvuky než vrčením. Něco mezi kňouráním, vytím a skučením - no jakoby pes mluvil:-)
Vrčení je podle mě jasný signál že pokud se něco nezmění, bude následovat kousanec.

Pokud jde o tzv. uzlíčky nervů, tak bohužel taky nesouhlasím. Měkčí pes na mě nebude sám vrčet, nebo si to nechá vysvětlit napoprvé. Uzlíček nervů z něj může udělat člověk, který ho bude tímto způsobem usměrňovat a nedá psu jasně najevo CO SE MU NELÍBÍ - CO PES NEMÁ DĚLAT a neukáže mu CO JE SPRÁVNĚ. Takový pes pak bude v permanentní nejistotě a bude z něj právě ten uzlíček nervů.

Ať už zadavatel zvolí kteroukoliv cestu, přeju mu aby to úspěšně zvládli a zmíněný kokr pro ně byl zdrojem radosti!

S tím vrčením byste se divil/a - znám opravdu jednoho psa, u kterého je vrčení jeho téměř stálý projev. Komentuje jím, když jde na místo, když jsou mu utírány packy, cokoliv. Je to skutečně jen "komentování", které neznamená agresi - opravdu výhrůžně či ve zlém zavrčí jen občas (třeba na dotěrného cizího psa) a je to jiné vrčení - jde to rozlišit podle tónu a řeči těla. A nikdy skutečně nezavrčí na majitele, vrká si jen tak pro sebe. Než tohleto majitelům došlo, měli s ním velké problémy - taky jim bylo raděno, ať za každé zavrčení psa tvrdě potrestají. Jenže zrovna tenhle pes je opravdu hodně velká citlivka, takže výsledek si umíte představit... Od chvíle, kdy přestali jeho "vrčení" řešit, mají doma báječného, pohodového, i když ukecaného psa. Jasně, většina psů "kecá" jiným způsobem, tak jak říkáte - ale jsou i výjimky, moje čuba třeba chrochtá:-) Chtěla jsem tím jen poukázat na to, že ne každé vrčení je ve zlém a znamená výhrůžku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S tím vrčením byste se divil/a - znám opravdu jednoho psa, u kterého je vrčení jeho téměř stálý projev. Komentuje jím, když jde na místo, když jsou mu utírány packy, cokoliv. Je to skutečně jen "komentování", které neznamená agresi - opravdu výhrůžně či ve zlém zavrčí jen občas (třeba na dotěrného cizího psa) a je to jiné vrčení - jde to rozlišit podle tónu a řeči těla. A nikdy skutečně nezavrčí na majitele, vrká si jen tak pro sebe. Než tohleto majitelům došlo, měli s ním velké problémy - taky jim bylo raděno, ať za každé zavrčení psa tvrdě potrestají. Jenže zrovna tenhle pes je opravdu hodně velká citlivka, takže výsledek si umíte představit... Od chvíle, kdy přestali jeho "vrčení" řešit, mají doma báječného, pohodového, i když ukecaného psa. Jasně, většina psů "kecá" jiným způsobem, tak jak říkáte - ale jsou i výjimky, moje čuba třeba chrochtá:-) Chtěla jsem tím jen poukázat na to, že ne každé vrčení je ve zlém a znamená výhrůžku.

Znám labradorku, která také neustále něco komentuje. Ona vrčí-bručí i tehdy, když si říká o pohlazení a mazlení, nezasvěcencům by to mohlo připadat dost drsný. Jenže je to milionový pes, který neublíží ani mouše, jen furt něco "pindá" takovým hlubokým vrčivým hlasem - opravdu to vypadá výhružně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No podle mého se psí ukecanost, proti které nic nemám, projevuje jinými zvuky než vrčením. Něco mezi kňouráním, vytím a skučením - no jakoby pes mluvil:-)
Vrčení je podle mě jasný signál že pokud se něco nezmění, bude následovat kousanec.

Pokud jde o tzv. uzlíčky nervů, tak bohužel taky nesouhlasím. Měkčí pes na mě nebude sám vrčet, nebo si to nechá vysvětlit napoprvé. Uzlíček nervů z něj může udělat člověk, který ho bude tímto způsobem usměrňovat a nedá psu jasně najevo CO SE MU NELÍBÍ - CO PES NEMÁ DĚLAT a neukáže mu CO JE SPRÁVNĚ. Takový pes pak bude v permanentní nejistotě a bude z něj právě ten uzlíček nervů.

Ať už zadavatel zvolí kteroukoliv cestu, přeju mu aby to úspěšně zvládli a zmíněný kokr pro ně byl zdrojem radosti!

To je hloupost, vrčení je normánlí komunikační prostředek a většinou znamená chybu na straně člověka. To vám to ten pes má napsat mailem nebo co? To vrčení je až po spoustě různých signálů, kterými se ten pes pokouší se slepými lidmi komunikovat a když nereagují, zavrčí.

Po zlém to jde se všemi, po dobrém jen s některými.


Tak to se nezlobte, to je pěkná kravina! Chtěla bych vidět, jak pod sebou válíte kavkaze, asiata atp. Nebo naopak čeho dosáhnete u citlivějšího psa, akorát byste ho totálně zkazil/a.

Jinak znám taky psy, kteří se projevují vrčením úplně běžně. Dokonce i některá plemena vyloženě mručí -zní to jak normál vrčení- když zdraví a mají radost.

No tak já se snažil napsat svůj názor, ať si majitelé vyberou kterou cestou se dají.

- různé zvuky u jiných plemen... věřím že kdo toho psa chová a zná ho odmala, tak pozná, když pes "mručí" blahem a kdy vrčí. Jinak by musel být opravdu ignorant.

- pro 135.99, u nás není vrčení normální. Vychováváme psy tak, aby se po nás neohnali i kdybysme jim trhali třeba nohu! Vrčení na páníčky prostě neexistuje. Když jdeme třeba na stehy, tak pes sice kňučí, uhýbá a kde co když to hodně bolí, ale nevrčí a nekousnul by mě když ho držím. Věří mi, že bych mu nenechal ublížit. Je to blbé když to takhle napíšu, ale pes je pes a nemá mi co kecat do toho jak se k němu chovám - byť bych mu stokrát křivdil.

Takhle to u nás praktikujeme odnepaměti a "kupodivu" naši psi nikdy nekousli nikoho koho neměli a dobře vědí kde je jejich místo - jsou spokojení. Žádné týrané trosky, labilní jedinci nebo agresoři.

Jeslti dovolíte aby na Vás Váš pes vrčel, prosím. Neberu Vám to ani nevyvracím. Myslím že by tady měly padnout všechny možné názory na výchovu psa, ať si tazatel udělá obrázek sám...

Doufám, že vaše názory a postupy mnoho lidí nesdílí.

Nemusím psy nijak přidržovat, mohu jim ty stehy vybrat sama, nekousnou, neoženou se, ani moji, ani ti, které mám na dočasku. Vrčet na mě klidně můžou, protože to není jejich chyba, ale moje, takže já jsem ten, kdo to ovlivňuje. Pes je pes, a je to živý, myslící a cítící tvor a já jsem člověk, tažkže by bylo dobré zapojit trošku citu a hlavy a nehonit si na nich tričko a netvrdit, že mi nemají co kecat do toho, jak s nimi zacházím. Protože tenhle názor a jeho prosazování mi připadá dost pod úroveň.

Vrčení je několik druhů. Je potřeba dát najevo, že pán jsem já, ale trestat za vrčení je blbost. Pes například vrčí na hřeben při česání, ale člověku olizuje ruce. V případě fyzického trestu je pak zmaten, protože vrčel na hřeben, ne na člověka. V písemné podobě samozřejmě vyzní některé věci divně, ale hodně lidí tu psalo něco podobného. Kokra mám, potřebuje důslednost. přílišnou tvrdostí se spouští agrese, ovšem pokud se ve štěněcím věku nezvládne i za cenu násilí, v dospělosti je to nanic. Zvládne to jen silný člověk a toho bude pes respektovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Doufám, že vaše názory a postupy mnoho lidí nesdílí.

Nemusím psy nijak přidržovat, mohu jim ty stehy vybrat sama, nekousnou, neoženou se, ani moji, ani ti, které mám na dočasku. Vrčet na mě klidně můžou, protože to není jejich chyba, ale moje, takže já jsem ten, kdo to ovlivňuje. Pes je pes, a je to živý, myslící a cítící tvor a já jsem člověk, tažkže by bylo dobré zapojit trošku citu a hlavy a nehonit si na nich tričko a netvrdit, že mi nemají co kecat do toho, jak s nimi zacházím. Protože tenhle názor a jeho prosazování mi připadá dost pod úroveň.

Já jsem taky pro "tvrdou" výchovu. Pokud psovi dovolíte aby vám do něčeho kecal, jak mu pak vysvětlíte, že když mu někdo nechtěně způsobí bolest tak ho nesmí pokousat? Nebo u vás může? To jsou pak přesně ti psi kteří ví že můžou na "příkoří" (myšleno od utírání tlapek například po rovnání zlomeniny "zaživa" veterinářem) reagovat a pak zakousnou dítě které o ně zakoplo.
Já své psy miluju, jsou se mnou doma, beru je na klín, mazlím se s nimi, ale kdyby si dovolily (jsou to feny) na mě vrčet tak prostě dostanou "po čuni". Tím pádem za ně opravdu můžu dát ruku do ohně.
Před časem jsme dostali - zdědili na dožití dvanáctiletého černého "kokra". Byl vychovávaný pravděpodobně stejným způsobem jako ten od zadavatelky, reagoval stejně. Když se mu něco nelíbilo, prostě kousl. Nebo aspoň zavrčel. A venku táhl jak bejk, bylo to o vykoubení ramene. Tak jsem s ním začala chodit na procházky. Když škubl vodítkem, škubla jsem tak že dva metry letěl. Stačilo pár procházek a pár "vyhlídkových letů" aby pochopil a od té doby chodil na prověšeném vodítku. Podotýkám že spokojeně! Nikdy z něj nebyl uzlíček nervů! Když si dovolil zavrčet, dostal po tlamě. Normálně jsem ho rukou plácla. Poměrně silně, ale tak, aby mě to nebolelo ... Pokud se mu to nelíbilo a šel do konfrontace, skončil nahrnutý podemnou (ani nevěděl jak se tam dostal) a pustila jsem ho až změkl. Mezitím jsem mu hezky česky vysvětlovala že tohle teda ne. V průběhu doby jsem ho normální kontrastní metodou učila základní poslušnost (uměl pac, sedni, lehni), obzvlášť přivolání. Bohužel potom, asi po dvou úžasných měsících s procházkami navolno - s náhubkem, nevěřila jsem mu ještě - bohužel asi během dvou týdnů ohluchl vlivem neléčených zánětů uší. Ale během poměrně krátké doby se naučil si nás hlídat a začal hezky reagovat na posunky. Kdybysme na něj šli mírněji, nestihnem ho do jeho smrti v 15ti letech převychovat. Pes prostě musí mít hranice. Pak je spokojený.

Buďte ráda, že ten pes nebyl tvrďák, protože jinak byste tu ruku po úderu už nepřipažila. Psa jsem nikdy nebila a ani s tím nebudu začínat, protože je to zbytečné a jde to jinak a lépe.

No tak kokr není mlejnek na maso, aby o tu ruku přišla.

A jestli znáte nějakýko "tvrďáka", tak právě proto že si to k Vám může dovolit. Kdybyste mu neustupovala a nastoupila na něj ručně stručně, tak tenhle tvrďák změkne stejně jako každej jinej. Jen cítí že mu uhnete, tak dělá že by radši umřel, než povolil a vy mu to baštíte.

Tyhlety humánní metody a´la Žertová mají jednu nevýhodu - nejednají se psem jako se psem. Ale dobrý pocit některých lidí, že se svým pejskem jednají jako s rovnoceným tvorem jim asi za ty trampoty stojí... tedy jak komu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Známá má v bydlí s přítelem v bytě a mají dnes už 2,5 letého černého angl. kokršpaněla - psa. Pes jim začíná přerůstat přes hlavu, začíná na ně občas vyjíždět a vrčet, když na něj zvýší hlas nebo po něm chtějí něco, co se mu nelíbí. Do kofrontace s ním raději nechodí a v těchto situacích se ho snaží ignorovat a trestat ho tím, že si ho pak nevšímají. Buď nezvládli jeho hierarchické postavení ve smečce a dominanci, nebo se může jednat o v odborné literatuře popsaný sydrom agrese, častý především právě u angl. kokršpanělů, popř. kombinace obou faktorů. Dal jsem jím řadu rad, jak postupovat a dávat mu nenásilně, ale důsledně a trvale najevo, že má ve smečce nejnižší postavení, předcházet konfrontačním situacím. Nejsem si jen jistý tím, jak u něj postupovat v okamžiku, kdy by přece jen zase k takové situaci došlo? Zda ho ignorovat, jako dosud, nebo jít do fyzického konfliktu a snažit se mu dát najevo, kdo je pánem, je silnější a nebojí se? (to ale asi ne, vzhledem k tomu, že se ho opravdu v těchto chvílích bojí), Díky za zkušenost a názor.

Myslím, že když už po něm něco chtějí, je hloupost ho pak ignorovat. Prostě se musí zapřít vůči svému strachu a vyžadovat splnění toho, co chtěli. Fyzickými tresty mnoho nedosáhnou, spíš prohloubí agresi. Mluvím ze zkušenosti, kdysi jsem zachránila mladého kokra před euthanázií a projevy měl dost podobné, spíš horší.
Nebylo by od věci psa začít korektně cvičit, klidně za pamlsky, kokři jsou obvykle žraví a za pamlsek jsou schopni obdivuhodných výkonů. Je to ale běh na dlouhou trať a rozhodně majitelům pejska nezávidím a přeju hlavně pevné nervy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak kokr není mlejnek na maso, aby o tu ruku přišla.

A jestli znáte nějakýko "tvrďáka", tak právě proto že si to k Vám může dovolit. Kdybyste mu neustupovala a nastoupila na něj ručně stručně, tak tenhle tvrďák změkne stejně jako každej jinej. Jen cítí že mu uhnete, tak dělá že by radši umřel, než povolil a vy mu to baštíte.

Tyhlety humánní metody a´la Žertová mají jednu nevýhodu - nejednají se psem jako se psem. Ale dobrý pocit některých lidí, že se svým pejskem jednají jako s rovnoceným tvorem jim asi za ty trampoty stojí... tedy jak komu.

Dobře jsem se pobavila, opravdu. Věnuju se několik let nápravě právě těch tvrďáků, psů velkých plemen...., to jen tak na okraj. Ke kokrovi si ty vaše praktiky můžete dovolit právě proto, že to je malý pes. S rotvíkem nebo NO nebo čuvačem byste si to netroufla. Než napíšete příspěvek v tomhle tónu, dejte si kafe.... . Metody ala Zertová ani náhodou, ale vzhledem k tomu, že člověk by měl mít v hlavně trošku výkonnější obsah než pes, je lepší to řešit tou hlavou a ne tím bitím. Bít psy nebudu, nebudu nahrazovat komunikaci s nimi násilím a vašimi metodami, nebudu si kazit práci a jim povahu. Můžu jít s těmiti psy ven, k vetovi, můžu je ošetřit, bez vašeho bití a tvrodsti. Ono je lepší se o psech něco naučit a používat hlavu než je bít.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tak kokr není mlejnek na maso, aby o tu ruku přišla.

A jestli znáte nějakýko "tvrďáka", tak právě proto že si to k Vám může dovolit. Kdybyste mu neustupovala a nastoupila na něj ručně stručně, tak tenhle tvrďák změkne stejně jako každej jinej. Jen cítí že mu uhnete, tak dělá že by radši umřel, než povolil a vy mu to baštíte.

Tyhlety humánní metody a´la Žertová mají jednu nevýhodu - nejednají se psem jako se psem. Ale dobrý pocit některých lidí, že se svým pejskem jednají jako s rovnoceným tvorem jim asi za ty trampoty stojí... tedy jak komu.

Nejde přece vůbec o to, jednat se psem jako s rovnocenným partnerem - to tu snad nikdo netvrdí! Jde o to, že "velet" se dá různými způsoby, ne jen "ručně stručně". A je nesmysl tvrdit (když to trošku přeženu), že pokud psa třikrát denně nezmlátím, že mě nerespektuje - stačí přece být důsledný, trvat si na splnění povelu a být psu oporou. Nejednám se psem jako s člověkem, pořád s ním jednám jako se psem a vyžaduji od něj 100% poslušnost. Přesto jsem nikdy nemusela sáhnout k "ručně stručně". Radši zkusím přijít na to, proč dělá to, co dělá, a jak to co nejlépe a nejschůdněji odbourat bez škody na našem vztahu. Jenže u toho se musí myslet a to asi spoustu lidí bolí - je jednodušší si psa narolovat pod sebe, že ano...

Když vám to zkusím trochu přiblížit přirovnáním: představte si, že jste na vojně. Jakého velitele budete respektovat víc - rychlokvašku, který vás bude šestkrát denně prohánět po buzerplace a nechá vás čistit latríny kartáčkem na zuby, nebo důstojníka, kterýna vás nikdy nezvýšil hlas, ale má přirozenou autoritu, vědomosti a zkušenosti, a vy víte, že se na něj můžete vždycky 100% spolehnout? Jasně, těch druhých je míň - ale je nesmysl tvrdit, že pokud se velitel po vojácích nevozí, tak u nich nemá autoritu....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejde přece vůbec o to, jednat se psem jako s rovnocenným partnerem - to tu snad nikdo netvrdí! Jde o to, že "velet" se dá různými způsoby, ne jen "ručně stručně". A je nesmysl tvrdit (když to trošku přeženu), že pokud psa třikrát denně nezmlátím, že mě nerespektuje - stačí přece být důsledný, trvat si na splnění povelu a být psu oporou. Nejednám se psem jako s člověkem, pořád s ním jednám jako se psem a vyžaduji od něj 100% poslušnost. Přesto jsem nikdy nemusela sáhnout k "ručně stručně". Radši zkusím přijít na to, proč dělá to, co dělá, a jak to co nejlépe a nejschůdněji odbourat bez škody na našem vztahu. Jenže u toho se musí myslet a to asi spoustu lidí bolí - je jednodušší si psa narolovat pod sebe, že ano...

Když vám to zkusím trochu přiblížit přirovnáním: představte si, že jste na vojně. Jakého velitele budete respektovat víc - rychlokvašku, který vás bude šestkrát denně prohánět po buzerplace a nechá vás čistit latríny kartáčkem na zuby, nebo důstojníka, kterýna vás nikdy nezvýšil hlas, ale má přirozenou autoritu, vědomosti a zkušenosti, a vy víte, že se na něj můžete vždycky 100% spolehnout? Jasně, těch druhých je míň - ale je nesmysl tvrdit, že pokud se velitel po vojácích nevozí, tak u nich nemá autoritu....

Jenomže vy trošku pletete jabka s hruškama. Já své psy bít nepotřebuju, už vůbec ne třikrát denně. Své fenky které mám od štěňátka mám vychované, jsem pro ně přirozenou autoritou a bít je nepotřebuju.
A plácnutí přes čumák v případě zavrčení se taky nedá považovat za bití. Bití je, když psa seřežu prutem, vodítkem apod. To nedělám. Samozřejmě se se psem domlouvám jinak, jenomže pokud je to pes problémový a nevychovaný, postupuju mnou popsaným způsobem. A můžete mi věřit, že za celý život onoho popisovaného kokra neměl k nikomu lepší vztah než ke mně ...

Přestavte si, že jste na vojně velitelem a přijde vám tam voják, který absolutně nebere autoritu, chová se jako debil a fyzicky napadá ostatní vojáky a je schopen napadnout i vás. Jak budete reagovat?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejde přece vůbec o to, jednat se psem jako s rovnocenným partnerem - to tu snad nikdo netvrdí! Jde o to, že "velet" se dá různými způsoby, ne jen "ručně stručně". A je nesmysl tvrdit (když to trošku přeženu), že pokud psa třikrát denně nezmlátím, že mě nerespektuje - stačí přece být důsledný, trvat si na splnění povelu a být psu oporou. Nejednám se psem jako s člověkem, pořád s ním jednám jako se psem a vyžaduji od něj 100% poslušnost. Přesto jsem nikdy nemusela sáhnout k "ručně stručně". Radši zkusím přijít na to, proč dělá to, co dělá, a jak to co nejlépe a nejschůdněji odbourat bez škody na našem vztahu. Jenže u toho se musí myslet a to asi spoustu lidí bolí - je jednodušší si psa narolovat pod sebe, že ano...

Když vám to zkusím trochu přiblížit přirovnáním: představte si, že jste na vojně. Jakého velitele budete respektovat víc - rychlokvašku, který vás bude šestkrát denně prohánět po buzerplace a nechá vás čistit latríny kartáčkem na zuby, nebo důstojníka, kterýna vás nikdy nezvýšil hlas, ale má přirozenou autoritu, vědomosti a zkušenosti, a vy víte, že se na něj můžete vždycky 100% spolehnout? Jasně, těch druhých je míň - ale je nesmysl tvrdit, že pokud se velitel po vojácích nevozí, tak u nich nemá autoritu....

No skoro to tak vypadá, ale stejně tak tady nikdo nepíše o nějakém bití psa. co jsem četl, tak tady byla řeč o tom, že se psu ukáže kdo je pán a kdo pes. Rozvádět tady debaty o něčem jiném nemá podle mého smysl.

to co píšete o poslušnosti důslednosti atd. je pravda, ale těžko něco z toho budovat, když na vás pes mastí a myslí si že stačí zavrčet a bude po jeho.

Že tady někdo používá ručně stručně srolování vrčícího psa pod sebe neznamená že ho týrá, že není důsledný, že v něm pes nemá oporu a dobrý vztah. To se přeci nevylučuje!

Pokud jde o přirovnání, tak si nemyslím že by dávalo smysl už proto, že člověk není pes a k autoritám se staví jinak než pes.
Pes ocení jasně dané mantinely, jasně danou pozici ve smečce a vůdce který si prosadí svou.

My to máme stejně, většina konfrontací se obejde v mládí psa a pak nás už čeká deset a víc let pohodového soužití. Jestli někdo svého psa tluče aniž by k tomu měl opravdový důvod (srolování není bití) tak je vůl - ale o tom tady není řeč.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No skoro to tak vypadá, ale stejně tak tady nikdo nepíše o nějakém bití psa. co jsem četl, tak tady byla řeč o tom, že se psu ukáže kdo je pán a kdo pes. Rozvádět tady debaty o něčem jiném nemá podle mého smysl.

to co píšete o poslušnosti důslednosti atd. je pravda, ale těžko něco z toho budovat, když na vás pes mastí a myslí si že stačí zavrčet a bude po jeho.

Že tady někdo používá ručně stručně srolování vrčícího psa pod sebe neznamená že ho týrá, že není důsledný, že v něm pes nemá oporu a dobrý vztah. To se přeci nevylučuje!

Pokud jde o přirovnání, tak si nemyslím že by dávalo smysl už proto, že člověk není pes a k autoritám se staví jinak než pes.
Pes ocení jasně dané mantinely, jasně danou pozici ve smečce a vůdce který si prosadí svou.

My to máme stejně, většina konfrontací se obejde v mládí psa a pak nás už čeká deset a víc let pohodového soužití. Jestli někdo svého psa tluče aniž by k tomu měl opravdový důvod (srolování není bití) tak je vůl - ale o tom tady není řeč.

Tak pokud psu stačí zavrčet a je po jeho, k tomu není co dodat - takový majitel by neměl mít psa snad ani plyšového. Souhlasím s tím, že pes ocení jasně dané mantinely, jasně danou pozici ve smečce a vůdce který si prosadí svou. Jen pořád trvám na tom, že pevné hranice se psu dají nastavit (v drtivé většině případů) i zcela bez použití nátlakových metod, pouze pozitivním způsobem - mimochodem chtěla bych vás vidět, jak rolujete pod sebe třeba šedesátikilového kavkazáka. Převaha člověka nad psem přece není ve fyzické síle a obratnosti, je v jeho inteligenci a schopnosti uvažovat.


Přestavte si, že jste na vojně velitelem a přijde vám tam voják, který absolutně nebere autoritu, chová se jako debil a fyzicky napadá ostatní vojáky a je schopen napadnout i vás. Jak budete reagovat?

Tak pokud by se mi v oddíle objevil voják, který bezdůvodně fyzicky napadá všechno kolem sebe včetně svého velitele, zajistila bych mu psychiatrickou péči - toto u člověka není ani vzdáleně normální. Nebo myslíte, že pokud bych ho fyzicky "umravnila", že by najednou přestal? (nemluvě o tom, že fyzicky na něj nejspíš jednoduše nemám...)

Ale nebavíme se snad o tom jednom případu z desítek tisíc, kdy jde skutečně o psychicky narušeného jedince, ne? Bavíme se o normálním, nevychovaném, částečně negramotném, drzém nováčkovi, který veliteli odsekává a úkoly plní přinejlepším vlažně, možná i tak trošku šikanuje "spolubojovníky", aby si zvednul sebevědomí. Tak mu prostě dám na výběr - a protože já jsem chytřejší než on, nastavím situaci tak, aby se rozhodl, jak já chci. A nemusím na něj ani zvýšit hlas. Kromě toho mu samozřejmě zabráním v šikanování slabších (třeba tím, že ho dám na "cimru" se zkušenými mazáky) a sebevědomí mu postupně zvednu úkoly, které ho budou zajímat...
Samozřejmě toto je hodně velká nadsázka, u lidí by to až takto jednoduše nefungovalo právě proto, že lidi nejsou nastavení na striktní hierarchii - psi ale ano. A tato hierarchie není založená na fyzické převaze.

mám AST, a taky kecá....ale je to spíš jako když medvěd bručí- jeho vrčení vypadá uplně jinak a je to veelice snadno rozpoznatelý- dělá to ale ve chvílích blaha:)) když ho drbu atd...
z kraje mě to ale taky poděsilo,neboť žádnej pesan předtím to nikdy nedělal.
Kokra jsem měla dřív, ten když vrčel,bylo to vrčení, a cenění zubů, ale po jedné rázné domluvě si dal pokoj,sice si huhlal pak někde pro sebe,ale nedovolil si kousnout. Ale náš zákrok tehdy byl razantnější a bylo to také poprvé,co si pes něco dovolil na nás- poprvé a taky naposledy.............když dospěl byl to pes pohodář,ale měl vyhrazené mantinely a na těch jsme doma trvali........
nejhorší je se bát svého vlastního psa............to raději plyšáka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak pokud psu stačí zavrčet a je po jeho, k tomu není co dodat - takový majitel by neměl mít psa snad ani plyšového. Souhlasím s tím, že pes ocení jasně dané mantinely, jasně danou pozici ve smečce a vůdce který si prosadí svou. Jen pořád trvám na tom, že pevné hranice se psu dají nastavit (v drtivé většině případů) i zcela bez použití nátlakových metod, pouze pozitivním způsobem - mimochodem chtěla bych vás vidět, jak rolujete pod sebe třeba šedesátikilového kavkazáka. Převaha člověka nad psem přece není ve fyzické síle a obratnosti, je v jeho inteligenci a schopnosti uvažovat.


Přestavte si, že jste na vojně velitelem a přijde vám tam voják, který absolutně nebere autoritu, chová se jako debil a fyzicky napadá ostatní vojáky a je schopen napadnout i vás. Jak budete reagovat?

Tak pokud by se mi v oddíle objevil voják, který bezdůvodně fyzicky napadá všechno kolem sebe včetně svého velitele, zajistila bych mu psychiatrickou péči - toto u člověka není ani vzdáleně normální. Nebo myslíte, že pokud bych ho fyzicky "umravnila", že by najednou přestal? (nemluvě o tom, že fyzicky na něj nejspíš jednoduše nemám...)

Ale nebavíme se snad o tom jednom případu z desítek tisíc, kdy jde skutečně o psychicky narušeného jedince, ne? Bavíme se o normálním, nevychovaném, částečně negramotném, drzém nováčkovi, který veliteli odsekává a úkoly plní přinejlepším vlažně, možná i tak trošku šikanuje "spolubojovníky", aby si zvednul sebevědomí. Tak mu prostě dám na výběr - a protože já jsem chytřejší než on, nastavím situaci tak, aby se rozhodl, jak já chci. A nemusím na něj ani zvýšit hlas. Kromě toho mu samozřejmě zabráním v šikanování slabších (třeba tím, že ho dám na "cimru" se zkušenými mazáky) a sebevědomí mu postupně zvednu úkoly, které ho budou zajímat...
Samozřejmě toto je hodně velká nadsázka, u lidí by to až takto jednoduše nefungovalo právě proto, že lidi nejsou nastavení na striktní hierarchii - psi ale ano. A tato hierarchie není založená na fyzické převaze.

Ale pokud jsem si všimla tak je tu řeč o kokršpanělovi a ne o kavkazákovi. Proto jsem začala psát o umravňování kokršpaněla, když se bude mluvit o kavkazácích, tak budu psát o kavkazácích pokud k tomu budu mít co říct.
Jinak co se týče vojáků, doufala jsem že moje reakce na první přirovnání jasně nastíní nesmyslnost tohoto přirovnání a ne že se toho ještě nekdo chytne dál, coby kdyby ...
A POUZE POZITIVNÍM ZPŮSOBEM ze psa nic nevychováte, vždy je třeba určitá míra nátlaku, určitá forma vhodného trestu ve správnou chvíli. Pes musí poznat, obě strany hranic. Jinak se vám na pamlsky a balónky a podobně taky může někdy hezky z vysoka vykašlat když se objeví něco pro něj lákavějšího. Uvědomte si, že už to že na psa zařvete když se vám třeba rozeběhne proti silnici apod. je trest a negativní ovlivňování. Korekce rukou (např zatlačení na záď, poposunutí ...) totéž. A přitom vůbec nejde o něco co by přinejmenším kazilo vztah mezi psem a jeho pánem ...

Jestli se u toho kokra jedná o "agresi kokrů " asi není co radit. Ale opravdu to může být jen nevychovannost.
Když jsem ještě o "agresi kokrů" nic nevěděla, zažila jsem při venčení příhodu, kdy slečna kolem 15 let přemlouvala svého kokra při raním venčení ať už jde domů, že musí do školy. Křičela, házela klíče, slzy na krajíčku.
Vždycky, když se k němu přiblížila, že už by si ho připla, otočil se proti ní, vycenil zuby a zavrčel a ona couvla. Vlítla jsem na něj se slovy jako : zmetku, tohle tedy ne, vycenil zuby, zavrčel, tak jsem jen řekla : jednu ti vrazím. Sedl a nechal se připnout na vodítko a odkráčeli. Nejsem žádný hrdina, ale prostě jsem se ho nebála ! A stačilo to.
Možná ten kokr, o kterém je řeč, taky jen ví, že se ho páníci bojí. ( U chlapa je to docela divné ).

tohle je snad docela extrém ,malé holka co se bála psa. ale člověk normálního vzrůstu a normálního myšlení se přece nebude bát kokra. já ty lidi chápu nechtějí ho mlátit ,nechtějí ho zkazit ještě víc , podle mě není nad větší blbost než se rvát z vlastním psem , každý tu píše jak by ho srovnal ,ale tím se nadělá víc škody než užitku ,pes se bude bát ,když se bojí bude se bránit ,a bude to jen horší. je to to samé jako mého hodného bezproblémového psa napadl venku velký pes ,do té doby nebyl agresivní k nikomu, od toho napadení nenávidí všechny psi větší než je sám ,není agresivní jen se jich bojí. pes musí pánovi důvěřovat a pak si nechá udělat všechno ,můj předchozí pes sice vrčel ale nikdy mě nekousl , ale vrčel poznám brblání psa od vrčení, vrčel když se mu něco nelíbilo ,dával tím najevo že tohle nechce ,ale podobrém poslechl vždycky, zpočátku jsme taky zkoušeli srovnat ho ,povalit ho , ponížit ho ,byla to totální kravina. ovšem líbit si to nechal ode mne , pojiných lidech startoval tvrdě a šel přímo proti obličeji ,naštěstí nebyl moc velký, ale chtěla bych vidět jak by na něj někdo cizí zahudroval v parku a připnul ho na vodítko.neexistoval cizí člověk který by na něj sáhl.takže pro ty majitele kokra ,on pravděpodobně nemá žádnou kokří agresivitu ,jen má takovou povahu ,nebojte se ho protže neudělá nic horšího než to že vás kousne ,nic víc udělat nemůže ,ale nelámejte ho násilím, po dobrém se dá napravit hodně ,po zlém hodně pokazíte ale napravuje se to mnohem hůř.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tohle je snad docela extrém ,malé holka co se bála psa. ale člověk normálního vzrůstu a normálního myšlení se přece nebude bát kokra. já ty lidi chápu nechtějí ho mlátit ,nechtějí ho zkazit ještě víc , podle mě není nad větší blbost než se rvát z vlastním psem , každý tu píše jak by ho srovnal ,ale tím se nadělá víc škody než užitku ,pes se bude bát ,když se bojí bude se bránit ,a bude to jen horší. je to to samé jako mého hodného bezproblémového psa napadl venku velký pes ,do té doby nebyl agresivní k nikomu, od toho napadení nenávidí všechny psi větší než je sám ,není agresivní jen se jich bojí. pes musí pánovi důvěřovat a pak si nechá udělat všechno ,můj předchozí pes sice vrčel ale nikdy mě nekousl , ale vrčel poznám brblání psa od vrčení, vrčel když se mu něco nelíbilo ,dával tím najevo že tohle nechce ,ale podobrém poslechl vždycky, zpočátku jsme taky zkoušeli srovnat ho ,povalit ho , ponížit ho ,byla to totální kravina. ovšem líbit si to nechal ode mne , pojiných lidech startoval tvrdě a šel přímo proti obličeji ,naštěstí nebyl moc velký, ale chtěla bych vidět jak by na něj někdo cizí zahudroval v parku a připnul ho na vodítko.neexistoval cizí člověk který by na něj sáhl.takže pro ty majitele kokra ,on pravděpodobně nemá žádnou kokří agresivitu ,jen má takovou povahu ,nebojte se ho protže neudělá nic horšího než to že vás kousne ,nic víc udělat nemůže ,ale nelámejte ho násilím, po dobrém se dá napravit hodně ,po zlém hodně pokazíte ale napravuje se to mnohem hůř.

Takže lidem kteří se svého psa bojí a ten na ně mastí vlastně říkáte, že se mají smířit s tím že je pes pokouše kdy se mu zlíbí a že holt má takovou povahu? Tak to je tedy síla.

Lidi kteří se ke psu chovají jak bylo popsáno - tedy evidentně psa nezvládají, tak ti samí lidé ho mají pozitivně motivovat a smířit se s občasným pokousáním... hm pokud někdo má se psy zkušenosti a cit, pozitivně asi něčeho dosáhnout může, ale tihle konkrétní majitelé těžko...

Takového kokra jsem párkrát upravovala. Bezpapírák, takže o původu a ev. kousavosti nic nevíme. Pes v letech,terorizoval celou rodinu, všichni mu ustupovali, když si natahli nohy pod stolkem v obýváku, pokousal je. Dělal si co chtěl. Nikdo ho nechtěl ani učesat. Pak ho jejich zeťák dovezl k nám na úpravu. Hororová scéna, po které jsem majitele poslala pryč, milostpán jich pár dobře mířených schytal a byl klid. Příště napochodoval, sice něco hučel,ale stál jako zařezaný, žádná agrese se nekonala, ovšem doma byl zase king.
Každé štěně, bez rozdílu plemene, to kolem 4. měsíce zkusí na majitele, pokud mu to projde, může z něho být pořádný agresor. Až půjde do tuhého a pes někoho v rodině natvrdo napadne a v majiteli tzv. bouchnou saze a přestane se ho bát a patřičně ho usměrní, může být klid,ale i pozdě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je obrovský omyl. Pes potřebuje jednoznačně vědět, kde je jeho místo ve smečce. Buď je podřízený - a nemá s tím problém, psi jsou nastaveni tak, aby respektovali alfu a měli v něm oporu a jistotu. No anebo, pokud není (podle jejich pohledu) zodpovědný "alfa" k dispozici, se snaží přijmout tuto roli. Ovšem v případě lidské smečky se psu vedení nemůže podařit, lidé na jeho pokusy o vůdcovství nereagují tak, jak by měli - TOTO je zdrojem obrovské frustrace. Naopak pes, který jasně ví, že má skvělého zodpovědného vůdce, mu rád přenechá "práci" s rozhodováním a ochraňováním smečky, čímž mu ubude spousta nervů. Samozřejmě, většinou správně nastavené vůdcovství ani moc nepoznáte, pes opravdu vypadá jako partner, nejde o žádnou šikanu - ale když já zavolám, ON musí přiběhnout (a ne naopak), když já se rozhodnu, on bude jíst - a nebudeme vést žádné "rovnocenné" debaty o tom, jestli bych měla jít dnes do práce, nebo na procházku, protože toto rozhodování přísluší jen vůdci smečky.

Záleží ovšem na tom, jakým způsobem člověk to "vůdcovství" na psu uplatňuje - jak říkám, nejde o šikanu a teror. V případě zadavatele bych hlavně psu dala bezpečný (a pohodlný) košík a výše zmíněné vodítko - oboje klidně dlouhodobě, v dobře zvoleném košíku se pes napije i nají (granulí). Jít do konfrontace v jejich případě nemá smysl - souhlasím s tím, že tady na to majitelé psychicky nemají a pes jejich strach vycítí, tady by konfrontace nadělala víc škody než užitku. Hlavní je hodit se do klidu a jistoty - vnitřní! Nestačí suverenitu hrát, pes to pozná. Nezvyšovat hlas. Ze začátku bych po psu nic moc nechtěla - ale na každém řečeném povelu bych si 100% trvala. To znamená JEDNOU vyřčený povel je nutno splnit - pokud ho pes nesplní sám, pomůžu mu k tomu vodítkem, bez opakování povelu a jakýchkoliv dalších komentářů, v klidu. Kecy psa a pokusy o machrování bych ignorovala úplně, prostě buď splníš povel, nebo splníš povel - a žádné kecy ti nejsou nic platné.

Nenapsala bych to líp!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takového kokra jsem párkrát upravovala. Bezpapírák, takže o původu a ev. kousavosti nic nevíme. Pes v letech,terorizoval celou rodinu, všichni mu ustupovali, když si natahli nohy pod stolkem v obýváku, pokousal je. Dělal si co chtěl. Nikdo ho nechtěl ani učesat. Pak ho jejich zeťák dovezl k nám na úpravu. Hororová scéna, po které jsem majitele poslala pryč, milostpán jich pár dobře mířených schytal a byl klid. Příště napochodoval, sice něco hučel,ale stál jako zařezaný, žádná agrese se nekonala, ovšem doma byl zase king.
Každé štěně, bez rozdílu plemene, to kolem 4. měsíce zkusí na majitele, pokud mu to projde, může z něho být pořádný agresor. Až půjde do tuhého a pes někoho v rodině natvrdo napadne a v majiteli tzv. bouchnou saze a přestane se ho bát a patřičně ho usměrní, může být klid,ale i pozdě.

Už vím, kam bych se psem na úpravu nešla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takže lidem kteří se svého psa bojí a ten na ně mastí vlastně říkáte, že se mají smířit s tím že je pes pokouše kdy se mu zlíbí a že holt má takovou povahu? Tak to je tedy síla.

Lidi kteří se ke psu chovají jak bylo popsáno - tedy evidentně psa nezvládají, tak ti samí lidé ho mají pozitivně motivovat a smířit se s občasným pokousáním... hm pokud někdo má se psy zkušenosti a cit, pozitivně asi něčeho dosáhnout může, ale tihle konkrétní majitelé těžko...

neznám zmíněného kokra ,nevím jaký je a třeba by po výprasku ustoupil, já to o čem se tady diskutuje převádím na jednoho ze svých psů, psů se rozhodně nebojím ,ani velkých ,natož prcků velikosti kokra.ale je vidět že jste opravdu v životě neviděla psa který je odhodlaný nevzdat se a klidně kvůli tomu umřít ,možná jich moc není ale jsou, a říkám že takového psa kdybyste umlátila bude se bránit do posledního dechu a neexistuje člověk který by ho zlomil ,zkoušela sem to já ,zkoušel to můj partner který měl také x psů , zkoušel to můj druhý partner který to se psama uměl ještě líp , můj otec který se psy pracoval celý život,všichni měli zkušenosti ale tohohle malého 15 kg pejska prostě nešlo přesvědčit jinak než po dobrém a nebo zabít ,jiná varianta v některých případech není, prostě naučit se s ním manipulovat tak aby to bylo srozumitelné pro pána i pro psa, prostě jsou psi kteří takoví jsou ,jde s nimi žít ,ale nikdy si nebudou hrát z dětmi ,nikdy je nepohladí návštěva ,nikdy si ta návštěva nenatáhne nohy pod stůl ,naopak já si ty nohy na toho psa klidně položila nebo sem si z něj udělala polštářek pod hlavu, ale třeba na veterině sem mu hubvu neotevřela ,nekousl by mě ,dělal divy a šel po vetovi sama sem se mu do mí mohla dívat kdy sem chtěla , měla sem ho přesto ráda , na vaše rady tady bych ho asi měla umlátit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Už vím, kam bych se psem na úpravu nešla.

Děsně chytrá, že? Když někdo není schopný vychovat psa tak aby při úpravě srsti stál a držel, tak se pak nemůže divit! Taky mi jednou lidi na škubání přivadli teriéra, který se bránil, vrčel, vyjížděl po mně zubama. Protože panička si to nechávala dlouhá léta líbit a kdykoli projevil nelibost, přestala. Tak si myslel, že se budu chovat stejně. Jenže jak já se můžu chovat stejně když vím, že za dvě hodiny přijde panička pro upraveného psa ... ? Neudělala bych nic. Tak jsem milému pejskovi dala najevo kdo rozhoduje o tom co se bude dělat. Pes to rozhodně není! Když přišla panička, pes byl krásně upravený a nebránil se.
Nebila jsem ho. Jenže každý pes prostě musí vědět, že si musí nechat líbit cokoli. On nemůže rozhodnout o tom, co je správně a co ne! A jsem názoru, že veliké procento lidí co má psa by ho vůbec mít nemělo! Například ti, co si pod pojmem že by si pes měl nechat líbit cokoli představí něco, co člověk prostě psovi dělat nemá. Jde o to že někdy je třeba psovi udělat něco co ho prostě bolí a je mu hodně nepříjemné a pokud se s ním u toho musíte prát, tak teda potěš.

A ještě jednou - nepíšu o psech které člověk vychovává od štěňátka a nejsou s nimi problémy. Takové psy leckdy po celý život není třeba nijak zvlášť potrestat. Píšu o psech nevychovaných, kteří neví kde je jejich místo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děsně chytrá, že? Když někdo není schopný vychovat psa tak aby při úpravě srsti stál a držel, tak se pak nemůže divit! Taky mi jednou lidi na škubání přivadli teriéra, který se bránil, vrčel, vyjížděl po mně zubama. Protože panička si to nechávala dlouhá léta líbit a kdykoli projevil nelibost, přestala. Tak si myslel, že se budu chovat stejně. Jenže jak já se můžu chovat stejně když vím, že za dvě hodiny přijde panička pro upraveného psa ... ? Neudělala bych nic. Tak jsem milému pejskovi dala najevo kdo rozhoduje o tom co se bude dělat. Pes to rozhodně není! Když přišla panička, pes byl krásně upravený a nebránil se.
Nebila jsem ho. Jenže každý pes prostě musí vědět, že si musí nechat líbit cokoli. On nemůže rozhodnout o tom, co je správně a co ne! A jsem názoru, že veliké procento lidí co má psa by ho vůbec mít nemělo! Například ti, co si pod pojmem že by si pes měl nechat líbit cokoli představí něco, co člověk prostě psovi dělat nemá. Jde o to že někdy je třeba psovi udělat něco co ho prostě bolí a je mu hodně nepříjemné a pokud se s ním u toho musíte prát, tak teda potěš.

A ještě jednou - nepíšu o psech které člověk vychovává od štěňátka a nejsou s nimi problémy. Takové psy leckdy po celý život není třeba nijak zvlášť potrestat. Píšu o psech nevychovaných, kteří neví kde je jejich místo.

Proto bych nikdy nenechala svého psa v rukách lidí, kteří používají takové praktiky, jako popisujete. Kdo rozhoduje? Budete nahrazovat chyby ve výchově těch psů bitím, jak jste psala před chvílí? Dělám s pejskama, které nemám od štěněte a majitelé se jich zbavili právě pro problémové chování. Proto vím, že to není o trestání psa a bití, ale naprosto o něčem jiném. Jestli to jinak dělat nechcete, je mi to líto, ale neraďte tohle ostatním, nejsou to dobré postupy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proto bych nikdy nenechala svého psa v rukách lidí, kteří používají takové praktiky, jako popisujete. Kdo rozhoduje? Budete nahrazovat chyby ve výchově těch psů bitím, jak jste psala před chvílí? Dělám s pejskama, které nemám od štěněte a majitelé se jich zbavili právě pro problémové chování. Proto vím, že to není o trestání psa a bití, ale naprosto o něčem jiném. Jestli to jinak dělat nechcete, je mi to líto, ale neraďte tohle ostatním, nejsou to dobré postupy.

No mě zase nepřijde jako dobrý postup nechat na sebe psa vrčet, nebo nedejbože vymlouvat se na to že je taková osobnost. Prelička pak je říct tazateli, že nic horšího, než že je pes pokouše se nestane... to je podle mého taky hloupost, rád k tomu řeknu svoje, ale někomu říkat co má radit nebo neradit bych si nedovolil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proto bych nikdy nenechala svého psa v rukách lidí, kteří používají takové praktiky, jako popisujete. Kdo rozhoduje? Budete nahrazovat chyby ve výchově těch psů bitím, jak jste psala před chvílí? Dělám s pejskama, které nemám od štěněte a majitelé se jich zbavili právě pro problémové chování. Proto vím, že to není o trestání psa a bití, ale naprosto o něčem jiném. Jestli to jinak dělat nechcete, je mi to líto, ale neraďte tohle ostatním, nejsou to dobré postupy.

Co pořád máte s tím bitím? Jedna "výchovná" pro rozcapeného spratka, který zkouší, kam u Vás může zajít, není žádné bití! Občas jsem hlídala kamarádčinho buldočka. Rozmazlenej parchant, který vám byl schopen ujídat z talíře a když jste mu v tom chtěli zabránit, klidně rafnul. Na vycházkách hrůza - buď budete za sebou vláčet vzpouzejícího se psa na vodítku, nebo bude na volno a domů půjdete, až se on laskavě uvolí. Věřte, že to místo domlouvání a "pozitivní motivace" rychle spravilo pár facek a škubnutí vodítkem. Nijak tím neutrpěla jeho důvěra ke mně, vítal mě úplně stejně předtím i potom - akorát u nás se na rozdíl od domova choval vzorně:-).

Přesně tak, pár výchovných není zbití ani ubití psa, ani ubližováníá. Fena když štěně zlobí, tak ho taky pěkně zmáčkne,ale neublíží mu.

Měla jsem cosi podobného doma a bitím se nevyřešilo vůbec nic, spíš se tím ten problém zhoršil a vyhrotil. Byl to kokří syndrom agrese, v takovou chvíli byl pes naprosto "bez sebe", jakoby nevnímal, byl v transu.
Jediná cesta je přes rituály, poslušnost, důslednost. Do konfrontace ani náhodou, situaci vždy můžu zvládnout jinak - psa z ní odvolat, mechanicky odstrčit apod. Pes se časem naučí, jakým způsobem se chovat, jak situace řešit, co může od pána očekávat atd. a celkové soužití se velmi zklidní a relativně znormalizuje.
Vím co píšu, měla jsem to doma 11 let.
Od té doby psy nikdy nebiju a rozhodně jsem s výsledky velmi spokojená.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proto bych nikdy nenechala svého psa v rukách lidí, kteří používají takové praktiky, jako popisujete. Kdo rozhoduje? Budete nahrazovat chyby ve výchově těch psů bitím, jak jste psala před chvílí? Dělám s pejskama, které nemám od štěněte a majitelé se jich zbavili právě pro problémové chování. Proto vím, že to není o trestání psa a bití, ale naprosto o něčem jiném. Jestli to jinak dělat nechcete, je mi to líto, ale neraďte tohle ostatním, nejsou to dobré postupy.

... a umíte číst ... ? Píšu že jsem ho nebila a v žádném mém příspěvku se nic takového nedočtete. Tak než zareagujete na nějaký příspěvek, chtělo by to si ho nejdřív přečíst ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No mě zase nepřijde jako dobrý postup nechat na sebe psa vrčet, nebo nedejbože vymlouvat se na to že je taková osobnost. Prelička pak je říct tazateli, že nic horšího, než že je pes pokouše se nestane... to je podle mého taky hloupost, rád k tomu řeknu svoje, ale někomu říkat co má radit nebo neradit bych si nedovolil.

Rozlišujte prosím dvě věci. Jedna věc je nechat psa výhrůžně vrčet na sebe - tady je na místě dát mu hodně rázně najevo, že tím nic nedosáhne (nemluvím o bití ani o fyzickém umravnění, jen o psychickém "postoji" vůdce).
Ale úplně jiná věc je, pokud si pes vrčí jen tak pro sebe "pod fousy", případně pokud vrčením informuje, že je pro něj daný úkon bolestivý. Dělají to takhle jen málokteří psi, ale je dobré o tomto způsobu komunikace vědět. Je to normální sdělení, které neznamená žádnou výhrůžku vůči majiteli a není potřeba ho řešit.

A s tím, že "nic horšího než pokousání se nestane" asi chápu, jak to pisatel myslel - že je potřeba, aby majitelé odbourali svůj strach ze psa, protože pes velikosti kokra až tak zásadně člověku neublíží... s tím bych ale tak trošku polemizovala, protože pokud se dobře trefí... Jistotu majiteli dodá spíš bezpečný náhubek.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co pořád máte s tím bitím? Jedna "výchovná" pro rozcapeného spratka, který zkouší, kam u Vás může zajít, není žádné bití! Občas jsem hlídala kamarádčinho buldočka. Rozmazlenej parchant, který vám byl schopen ujídat z talíře a když jste mu v tom chtěli zabránit, klidně rafnul. Na vycházkách hrůza - buď budete za sebou vláčet vzpouzejícího se psa na vodítku, nebo bude na volno a domů půjdete, až se on laskavě uvolí. Věřte, že to místo domlouvání a "pozitivní motivace" rychle spravilo pár facek a škubnutí vodítkem. Nijak tím neutrpěla jeho důvěra ke mně, vítal mě úplně stejně předtím i potom - akorát u nás se na rozdíl od domova choval vzorně:-).

Bití je bití a můžete tomu říkat jak chcete, pořád je to bití. A že to praktikujete na cizí psy, tím se snad raději ani nechlubte. Tvrdím, že to jde jinak a lépe bez takových praktik. Lidi jako vy mě jen utvrzují v tom, že bych psa nikdy do žádného zařízení nedala bez toho, abych s ním byla. Jestli to neumíte jinak, je mi to líto, ale nedoporučujte to jako rady ostatním.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bití je bití a můžete tomu říkat jak chcete, pořád je to bití. A že to praktikujete na cizí psy, tím se snad raději ani nechlubte. Tvrdím, že to jde jinak a lépe bez takových praktik. Lidi jako vy mě jen utvrzují v tom, že bych psa nikdy do žádného zařízení nedala bez toho, abych s ním byla. Jestli to neumíte jinak, je mi to líto, ale nedoporučujte to jako rady ostatním.

Tak mi zkuste stručně popsat jak byste upravila srst psovi který by na vás vrčel a chňapal by vám po rukách. Jó, někde takového psa třeba uspí nebo aspoň oblbnou léky. Ale to už je mnohem lepší ho normálně zpacifikovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak mi zkuste stručně popsat jak byste upravila srst psovi který by na vás vrčel a chňapal by vám po rukách. Jó, někde takového psa třeba uspí nebo aspoň oblbnou léky. Ale to už je mnohem lepší ho normálně zpacifikovat.

Srst psům neupravuju a nehodlám to dělat. Takové psy je možné ale celkem v klidu ošetřit u veta bez bití a bez sedace.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Srst psům neupravuju a nehodlám to dělat. Takové psy je možné ale celkem v klidu ošetřit u veta bez bití a bez sedace.

Mně ale nejde o to jestli umíte upravovat srst, jak je z mé otázky zřejmé. Ale pořád tady abstraktně mluvíte o tom, že jde všechno bez "bití", tak poučte tyrany a nevymlouvejte se na věci které s tím nesouvisí ...
A bez bití a sedace upravuji psy i já ...
To jen vy mi pořád vnucujete že je biju ... !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně ale nejde o to jestli umíte upravovat srst, jak je z mé otázky zřejmé. Ale pořád tady abstraktně mluvíte o tom, že jde všechno bez "bití", tak poučte tyrany a nevymlouvejte se na věci které s tím nesouvisí ...
A bez bití a sedace upravuji psy i já ...
To jen vy mi pořád vnucujete že je biju ... !

Neznám vás, ale musím s vámi souhlasit v tom, že upravovat psa, který po vás chňape asi nejde. Ono stačí, když se mele. A vy mu nemůžete např. vypíchnout oko a musíte mu ostříhat obočí. Vaší odpůrkyni bych chtěla napsat, že úprava trvá někdy hodinu a i déle. A hodinový zákrok u veterináře se asi bez sedace nedělá.
A aby pes stál a nechal se upravit, tak je na něj potřeba i houknout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Srst psům neupravuju a nehodlám to dělat. Takové psy je možné ale celkem v klidu ošetřit u veta bez bití a bez sedace.

To je pořád "jeden o koze, druhý o voze"! Pochopte, že tady nikdo nemluví o bití! Je trošku rozdíl mezi soustavným vynucováním si autority hrubou silou (to opravdu nejde) a výchovným pohlavkem u psa, který zkouší, kam až u Vás může zajít. Stejně jako není totéž pravidelně třískat roční dítě a plácnout mu jednu po zadku, aby v zájmu vlastní bezpečnosti nestrkalo pracky kam nemá.

Možná jste přišla do styku se samými hodnými a submisivními psi, kteří to na Vás nikdy nezkoušeli. Nebo Vám nevadí, že po Vás pes vrčí nebo se ožene. Mě ano a nikdy jsme podobné chování netolerovala. Domácnosti nám prošlo několik psů a v pubertě každý testoval hranice - zavrčel nebo se ohnal při jídle, trimování apod. Vždy stačilo jediné důrazné upozornění, že tohle se jednoduše trpět nebude a byl na zbytek života klid (dokonce jsme zvládli i šití rány bez narkózy). Stejně tak jsem neměla problém upravit psi, kteří po vlastních majitelých vrčeli a rafali - a přitom výstavní úprava (trimováním) u neudržovaného psa obřího plemene je záležitostí několika hodin.

Pes není člověk - těžko něco vyřešíte hlubokým pohledem do očí a proslovem o slušném chování:-) Funguje na jednoduchém systému pozitivní a negativní motivace. Nejsem zastáncem hrubého zacházení, ale ani postupu "za každých okolností jen po dobrém". Jednoduše jsou situace, kdy je nutné použít i trest. A to zejména v případech, kdy pes "vyhrožuje" agresí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je pořád "jeden o koze, druhý o voze"! Pochopte, že tady nikdo nemluví o bití! Je trošku rozdíl mezi soustavným vynucováním si autority hrubou silou (to opravdu nejde) a výchovným pohlavkem u psa, který zkouší, kam až u Vás může zajít. Stejně jako není totéž pravidelně třískat roční dítě a plácnout mu jednu po zadku, aby v zájmu vlastní bezpečnosti nestrkalo pracky kam nemá.

Možná jste přišla do styku se samými hodnými a submisivními psi, kteří to na Vás nikdy nezkoušeli. Nebo Vám nevadí, že po Vás pes vrčí nebo se ožene. Mě ano a nikdy jsme podobné chování netolerovala. Domácnosti nám prošlo několik psů a v pubertě každý testoval hranice - zavrčel nebo se ohnal při jídle, trimování apod. Vždy stačilo jediné důrazné upozornění, že tohle se jednoduše trpět nebude a byl na zbytek života klid (dokonce jsme zvládli i šití rány bez narkózy). Stejně tak jsem neměla problém upravit psi, kteří po vlastních majitelých vrčeli a rafali - a přitom výstavní úprava (trimováním) u neudržovaného psa obřího plemene je záležitostí několika hodin.

Pes není člověk - těžko něco vyřešíte hlubokým pohledem do očí a proslovem o slušném chování:-) Funguje na jednoduchém systému pozitivní a negativní motivace. Nejsem zastáncem hrubého zacházení, ale ani postupu "za každých okolností jen po dobrém". Jednoduše jsou situace, kdy je nutné použít i trest. A to zejména v případech, kdy pes "vyhrožuje" agresí.

Jenže tohle není jednorázové testování pozice!! Tohle je dlouhodobá situace, kdy ten první okamžik byl prošvihnut a teď je potřeba se psem prostě pracovat jinak. Tady by nefungoval ani ten jeden pohlavek! Naopak, situaci by krutě vyhrotil, zvlášť když si majitelé nevěří. Na tohohle psa se prostě musí jinak než agresí, tam už ta "jednorázová výchovná" fungovat nebude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neznám vás, ale musím s vámi souhlasit v tom, že upravovat psa, který po vás chňape asi nejde. Ono stačí, když se mele. A vy mu nemůžete např. vypíchnout oko a musíte mu ostříhat obočí. Vaší odpůrkyni bych chtěla napsat, že úprava trvá někdy hodinu a i déle. A hodinový zákrok u veterináře se asi bez sedace nedělá.
A aby pes stál a nechal se upravit, tak je na něj potřeba i houknout.

Na některého psa houknutí nefunguje.
Třeba na toho agresivního kokra, co jsem ho měla doma já, nefungovalo. Jakákoliv násilná pacifikace by vyvolala ještě horší reakci až to, že pes se hodí do transu, vrčí, kouše kolem sebe a nevnímá.
A upravoval se taky, úplně jednoduše - s košíkem a naprostým klidem (mým). Na hlavě jsem mu košík držela ručně a posouvala po tlamě podle potřeby. Pes byl relativně v klidu, střihačka to taky zvládla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozlišujte prosím dvě věci. Jedna věc je nechat psa výhrůžně vrčet na sebe - tady je na místě dát mu hodně rázně najevo, že tím nic nedosáhne (nemluvím o bití ani o fyzickém umravnění, jen o psychickém "postoji" vůdce).
Ale úplně jiná věc je, pokud si pes vrčí jen tak pro sebe "pod fousy", případně pokud vrčením informuje, že je pro něj daný úkon bolestivý. Dělají to takhle jen málokteří psi, ale je dobré o tomto způsobu komunikace vědět. Je to normální sdělení, které neznamená žádnou výhrůžku vůči majiteli a není potřeba ho řešit.

A s tím, že "nic horšího než pokousání se nestane" asi chápu, jak to pisatel myslel - že je potřeba, aby majitelé odbourali svůj strach ze psa, protože pes velikosti kokra až tak zásadně člověku neublíží... s tím bych ale tak trošku polemizovala, protože pokud se dobře trefí... Jistotu majiteli dodá spíš bezpečný náhubek.

"nic horšího než pokousání se nestane"
Pisateli bych doporučila se opravdu nechat pokousat kokrem, který je "mimo sebe". Mluvil by jinak.
Já to zažila, pes kousl pustil kousl pustil kousl pustil, pokud by člověk rukou bleskově neuhnul, což se občas prostě nepovedlo. A natvrdo, takže špičákem nějaký ten cenťák do masa a to třeba dvě tři rány těsně vedle sebe.
Hojilo se to sakra špatně a dlouho a jizvy mám doteď.
Opravdu nedoporučuju to zkoušet.
Jsou lepší a účinnější cesty, než se psem jít do střetu a nechat se sežrat. Tímhle se ničeho nedosáhne.

jasně , jak tu píšete každý pes někdy skusí vyjet po svém majiteli ,na většinu psů v tomlhe případě stačí houknout nebo mu dát pohlavek jak tady někteří píšou , ale jsou i psi na které tohle neplatí a u nichž opravdu agrese vyvolá ještě větší agresi ,jenomže mnozí co tady prosazují ty pohlavky se s takovým psem nikdy nesetkali protže jich opravdu moc není. opravdu bych chtěla vidět jak by taková cizí paní umravňovala mého bývalého psa a stoprocentně vím že bych tu paní našla v krvi s ukousnutým nosem, jenomže to by se nestalo protože svého psa bych nikdy nesvěřila do ruky cizímu člověku bez toho abych na něj dohlížela a to že vám dá někdo s důvěrou na ostříhání pejska a vy ho tam pohlavkujete, umravňujete a bůhví co ještě to se teda máte čím chlubit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jasně , jak tu píšete každý pes někdy skusí vyjet po svém majiteli ,na většinu psů v tomlhe případě stačí houknout nebo mu dát pohlavek jak tady někteří píšou , ale jsou i psi na které tohle neplatí a u nichž opravdu agrese vyvolá ještě větší agresi ,jenomže mnozí co tady prosazují ty pohlavky se s takovým psem nikdy nesetkali protže jich opravdu moc není. opravdu bych chtěla vidět jak by taková cizí paní umravňovala mého bývalého psa a stoprocentně vím že bych tu paní našla v krvi s ukousnutým nosem, jenomže to by se nestalo protože svého psa bych nikdy nesvěřila do ruky cizímu člověku bez toho abych na něj dohlížela a to že vám dá někdo s důvěrou na ostříhání pejska a vy ho tam pohlavkujete, umravňujete a bůhví co ještě to se teda máte čím chlubit.

S nezvladatelnou agresí jsem se setkala naštěstí jen jednou. Jednalo se o zlatého kokra bez PP. Ukázkový případ tzv. zuřivostí korkšpanělů nebo moderněji Jekyll Hyeova syndormu. Po většinu času se choval úplně normálně, ale když ho popadl záchvat, zuřivě rafal po všem v dosahu (cca v 8 letech musel být kvůli nebezpečnosti uspán). Samozřejmě, že na takové psi neplatí klasické výchovní metody - jenže tady se nejedná o nevychovanost či nedostatek autority, ale o neurologickou poruchu. Řešením je pouze trvalé nošení košíku, sedativa nebo eutanazie.

V ostatních případech však zpravidla jde pouze o nezvládnutého dominantního jedince se "slabým" majitelem. Bohužel moje zkušenost je taková, že když si už někdo nechá takhle přerůst zvíře přes hlavu, není cesty zpět. Vzniká začarovaný kruh - pes nerespektuje člověka jako vůdce, tvrdě trestá každý pokus o "nastolení pořádků", majitel se začne bát a psovi stále víc ustupuje. I když ho pak umístí na převýchovu k odborníkovi, pár dnů po návratu domů je vše ve starých kolejích... Jedinou možností je nakonec umístění do jiné domácnosti nebo utracení.

Proto tvrdím, že lepší jedna či dvě facky v mládí, než celoživotní problémy. A nejde jen o samotného majitele! Málokdo žije "na samotě u lesa" mimo civilizace. Se psem se pohybujeme mezi jinými lidmi.. Opravdu Vám přijde normální, aby pes ukousl ruku dítěti jen proto, že se v jeho blízkosti ohnalo klackem?

PS: Když má někdo nevychovaného spratka s úpravou a vadí mu, že s něj v salonu nedělají jen "ťuťu-ňuňu" a nenechají si ukousnout prsty, tak si ho holt musí stříhat sám (jenže to nejde, protože ten prevít rafe) nebo ho nechat u veterináře uspat a oholit strojkem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jasně , jak tu píšete každý pes někdy skusí vyjet po svém majiteli ,na většinu psů v tomlhe případě stačí houknout nebo mu dát pohlavek jak tady někteří píšou , ale jsou i psi na které tohle neplatí a u nichž opravdu agrese vyvolá ještě větší agresi ,jenomže mnozí co tady prosazují ty pohlavky se s takovým psem nikdy nesetkali protže jich opravdu moc není. opravdu bych chtěla vidět jak by taková cizí paní umravňovala mého bývalého psa a stoprocentně vím že bych tu paní našla v krvi s ukousnutým nosem, jenomže to by se nestalo protože svého psa bych nikdy nesvěřila do ruky cizímu člověku bez toho abych na něj dohlížela a to že vám dá někdo s důvěrou na ostříhání pejska a vy ho tam pohlavkujete, umravňujete a bůhví co ještě to se teda máte čím chlubit.

Houknout na psa, ještě neznamená agresi. V tom " houknutí " je psychická převaha, tím houknutím dám psu jasný signál, že prostě poslechne. Vy byste svého "zlého" psa asi neposlala ven s 15ti letou holkou bez vodítka a bez koše.
Já přece nikde netvrdím, že umravňuji a umravním každého psa na potkání. Jen jsem si dovolila podotknout, že kokr popisovaný zadavatelkou nemusí být až takový agresor, že je to možná jen nevychovaný spratek.
Jinak máte pravdu v tom, že si nedovedu představit, že by po mě můj vlastní pes vyjížděl a pokoušel se mě kousnout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neznám vás, ale musím s vámi souhlasit v tom, že upravovat psa, který po vás chňape asi nejde. Ono stačí, když se mele. A vy mu nemůžete např. vypíchnout oko a musíte mu ostříhat obočí. Vaší odpůrkyni bych chtěla napsat, že úprava trvá někdy hodinu a i déle. A hodinový zákrok u veterináře se asi bez sedace nedělá.
A aby pes stál a nechal se upravit, tak je na něj potřeba i houknout.

Běžné trimování zarostlého psa i dvě hodiny (bprderteriér). To si spousta lidí neuvědomuje, že střihač pracuje s ostrými nástroji a že i strojkem se dá střihnout do hrany ucha, do kožní řasy ve slabině ... když sebou pes neustále mele. O očích ani nemluvě, stejně tak úprava drápků. Kvůli psově bezpečnosti je důležité aby respektoval osobu střihače a držel. To bez rychlého získání autority nejde. Opět projistotu předesílám, že získáním autority NEMÁM V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NA MYSLI BITÍ PSA.
A s tím veterinářem teda máte pravdu ... !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jasně , jak tu píšete každý pes někdy skusí vyjet po svém majiteli ,na většinu psů v tomlhe případě stačí houknout nebo mu dát pohlavek jak tady někteří píšou , ale jsou i psi na které tohle neplatí a u nichž opravdu agrese vyvolá ještě větší agresi ,jenomže mnozí co tady prosazují ty pohlavky se s takovým psem nikdy nesetkali protže jich opravdu moc není. opravdu bych chtěla vidět jak by taková cizí paní umravňovala mého bývalého psa a stoprocentně vím že bych tu paní našla v krvi s ukousnutým nosem, jenomže to by se nestalo protože svého psa bych nikdy nesvěřila do ruky cizímu člověku bez toho abych na něj dohlížela a to že vám dá někdo s důvěrou na ostříhání pejska a vy ho tam pohlavkujete, umravňujete a bůhví co ještě to se teda máte čím chlubit.

Pane bože, nikde jsem nepsala že ho pohlavkuju, jaký by to asi mělo smysl. A umravňování je snad zcela normální věc, ne? Nebo mám vrátit psa s vyholeným pruhem na zádech ať si ho dostříhají sami ... ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jasně , jak tu píšete každý pes někdy skusí vyjet po svém majiteli ,na většinu psů v tomlhe případě stačí houknout nebo mu dát pohlavek jak tady někteří píšou , ale jsou i psi na které tohle neplatí a u nichž opravdu agrese vyvolá ještě větší agresi ,jenomže mnozí co tady prosazují ty pohlavky se s takovým psem nikdy nesetkali protže jich opravdu moc není. opravdu bych chtěla vidět jak by taková cizí paní umravňovala mého bývalého psa a stoprocentně vím že bych tu paní našla v krvi s ukousnutým nosem, jenomže to by se nestalo protože svého psa bych nikdy nesvěřila do ruky cizímu člověku bez toho abych na něj dohlížela a to že vám dá někdo s důvěrou na ostříhání pejska a vy ho tam pohlavkujete, umravňujete a bůhví co ještě to se teda máte čím chlubit.

A ještě jeden detail - to jste četla kde že KAŽDÝ PES NĚKDY ZKUSÍ VYJET PO SVÉM MAJITELI? Jestli ano, tak mně a mé psy z toho můžete s klidem vyškrtnout. Tři už mrtví, z nich se o to pokusil jen jeden. Jednou. Dva současní, jedna 6 let, jena 1,5 roku, zatím se nepokusily a žijeme v klidu, míru a lásce přestože je občas umravňuju ... !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A ještě jeden detail - to jste četla kde že KAŽDÝ PES NĚKDY ZKUSÍ VYJET PO SVÉM MAJITELI? Jestli ano, tak mně a mé psy z toho můžete s klidem vyškrtnout. Tři už mrtví, z nich se o to pokusil jen jeden. Jednou. Dva současní, jedna 6 let, jena 1,5 roku, zatím se nepokusily a žijeme v klidu, míru a lásce přestože je občas umravňuju ... !

no tak to jsou zázračné vyjímky protože alespoň jednou v životě to každý pes zkusí, na některého stačí okřiknutí ,některý dostane po tlamě ,a jeden z mých dvaceti co prošlo rukama mě ,a z dalších asi tak přibližně padesáti to měli můj otec ,můj první přítel a můj druhý přítel tak na toho to prostě neplatilo , neměl žádný syndrom zuřivosti ani to nebyl žádný nevychovaný spratek měl normální poslušnost , nebylo to brblání jak tady někdo psal ,ale prostě dával najevo svou nelibost vrčením a ceněním zubů, ode mne si s tímto projevem nechal dělat cokoliv , jinak kdyby na něj sáhl cizí nebo zmiňované dítě zamávalo klackem bylo by fakt zle. jat tu někdo píše rozhodně se psů nebojím ,nebojím se rotvajlerů , ovčáků , nevím proč bych se měla bát 15 kg vořecha loveckého typu, nikdy mě nekousl ale při potrestání se rval ,vrčel , bojoval, jak píšu nepřestal vrčet ,musela bych ho uškrtit. jinýchlidí pokousal několik, prostě dost. na žádné stříhání jsme chodit nemuseli byl krátkosrsstý ,ale třeba u veterináře to bez náhubku a důkladného držení nešlo,fakt mě mrzí že už umřel mohli by jste předvíádět své metody , ale i další pán který získal se psy dost titulů mě řekl at si vezmu toho zmetka do pr... že si nenechá ukousnout obličej, zajímalo by mě kdo a jak by ho umravnil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no tak to jsou zázračné vyjímky protože alespoň jednou v životě to každý pes zkusí, na některého stačí okřiknutí ,některý dostane po tlamě ,a jeden z mých dvaceti co prošlo rukama mě ,a z dalších asi tak přibližně padesáti to měli můj otec ,můj první přítel a můj druhý přítel tak na toho to prostě neplatilo , neměl žádný syndrom zuřivosti ani to nebyl žádný nevychovaný spratek měl normální poslušnost , nebylo to brblání jak tady někdo psal ,ale prostě dával najevo svou nelibost vrčením a ceněním zubů, ode mne si s tímto projevem nechal dělat cokoliv , jinak kdyby na něj sáhl cizí nebo zmiňované dítě zamávalo klackem bylo by fakt zle. jat tu někdo píše rozhodně se psů nebojím ,nebojím se rotvajlerů , ovčáků , nevím proč bych se měla bát 15 kg vořecha loveckého typu, nikdy mě nekousl ale při potrestání se rval ,vrčel , bojoval, jak píšu nepřestal vrčet ,musela bych ho uškrtit. jinýchlidí pokousal několik, prostě dost. na žádné stříhání jsme chodit nemuseli byl krátkosrsstý ,ale třeba u veterináře to bez náhubku a důkladného držení nešlo,fakt mě mrzí že už umřel mohli by jste předvíádět své metody , ale i další pán který získal se psy dost titulů mě řekl at si vezmu toho zmetka do pr... že si nenechá ukousnout obličej, zajímalo by mě kdo a jak by ho umravnil.

Tak na mě taky nikdy žádný můj pes nevyjel (a totéž platí o většině lidí, které znám). Neměl důvod. Že by to bylo proto, že nemám proč si s ním něco "vyjasňovat"? Tam, kde jsou pozice od začátku jasně dané a pes cítí, že má ve svém pánovi spolehlivého a LASKAVÉHO vůdce, ve kterého může mít stoprocentní důvěru, nemá většinou (výjimky určitě jsou) potřebu zkoušet se probojovat na velící pozici - proč taky? Drtivá většina psů jsou založením podřízení jedinci - to je výsledkem mnoha tisíciletí chovu a soužití s člověkem, kdy byli "nepřizpůsobiví" jedinci z chovu vyřazení.
Jenže vůdce, který má potřebu si svou vedoucí pozici neustále "dokazovat", je psem vnímán jako slabý...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takového kokra jsem párkrát upravovala. Bezpapírák, takže o původu a ev. kousavosti nic nevíme. Pes v letech,terorizoval celou rodinu, všichni mu ustupovali, když si natahli nohy pod stolkem v obýváku, pokousal je. Dělal si co chtěl. Nikdo ho nechtěl ani učesat. Pak ho jejich zeťák dovezl k nám na úpravu. Hororová scéna, po které jsem majitele poslala pryč, milostpán jich pár dobře mířených schytal a byl klid. Příště napochodoval, sice něco hučel,ale stál jako zařezaný, žádná agrese se nekonala, ovšem doma byl zase king.
Každé štěně, bez rozdílu plemene, to kolem 4. měsíce zkusí na majitele, pokud mu to projde, může z něho být pořádný agresor. Až půjde do tuhého a pes někoho v rodině natvrdo napadne a v majiteli tzv. bouchnou saze a přestane se ho bát a patřičně ho usměrní, může být klid,ale i pozdě.

Každé štěně, bez rozdílu plemene, to kolem 4. měsíce zkusí na majitele

Opravdu? Kde se tedy stala chyba, že to žádný z našich psů na nás ve čtyřech měsících ani v pozdějším věku nezkusil?
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak na mě taky nikdy žádný můj pes nevyjel (a totéž platí o většině lidí, které znám). Neměl důvod. Že by to bylo proto, že nemám proč si s ním něco "vyjasňovat"? Tam, kde jsou pozice od začátku jasně dané a pes cítí, že má ve svém pánovi spolehlivého a LASKAVÉHO vůdce, ve kterého může mít stoprocentní důvěru, nemá většinou (výjimky určitě jsou) potřebu zkoušet se probojovat na velící pozici - proč taky? Drtivá většina psů jsou založením podřízení jedinci - to je výsledkem mnoha tisíciletí chovu a soužití s člověkem, kdy byli "nepřizpůsobiví" jedinci z chovu vyřazení.
Jenže vůdce, který má potřebu si svou vedoucí pozici neustále "dokazovat", je psem vnímán jako slabý...

Přesně tak.
Kromě prvního psa, který byl chudák opravdu "pokusný" co se týče mých pokusů o výchovu, na mě žádný z mých dalších psů nic nezkusil. Pokud psa vychovávám správně a mám ho odmala, není absolutně žádný důvod, proč by to na mě měl zkoušet. Prostě VÍ, že já jsem šéf, a je to. A to můj současný čoklík není rozhodně žádné ořezávátko.

Paní, na kterou to zkusil každý její pes, holt vychovává blbě, jinak si to neumím představit.

zřejmě máte zázračné psy a nebo s nima nejste v až tak úzkém kontaktu aby to skusit mohli protože k takové situaci nikdy nedošlo, pokud mám některého psa na zaheradě v kotci a beru ho ven jen na několik hodin ,na hru ,na cvičení apod tak nikdy nedojde k nějaké situaci jako u psa který je chován doma. jinak i pes na nejnižším stupni ve smečce občas zavrčí nebo vycení zuby na vůdce smečky a je teda velmi zajímavé že ho vůdce kvůli tomu neroztrhá na kusy, pozoruji svých několik psů mnoho let a vím jak se chovají ,pes není naprogramovaný robot ,je to živá bytost která má právo projevit svůj názor ,důležité je aby si s pánem porozuměl a věděli co a proč chce jeden druhému sdělit, proto nesouhlasím s tím vrčícího psa hned nějak důrazně umravňovat ,zajímavé je že když mu v klidu řeknu dej pokoj nebo něco na ten spůsob on pochopí a bez násilí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zřejmě máte zázračné psy a nebo s nima nejste v až tak úzkém kontaktu aby to skusit mohli protože k takové situaci nikdy nedošlo, pokud mám některého psa na zaheradě v kotci a beru ho ven jen na několik hodin ,na hru ,na cvičení apod tak nikdy nedojde k nějaké situaci jako u psa který je chován doma. jinak i pes na nejnižším stupni ve smečce občas zavrčí nebo vycení zuby na vůdce smečky a je teda velmi zajímavé že ho vůdce kvůli tomu neroztrhá na kusy, pozoruji svých několik psů mnoho let a vím jak se chovají ,pes není naprogramovaný robot ,je to živá bytost která má právo projevit svůj názor ,důležité je aby si s pánem porozuměl a věděli co a proč chce jeden druhému sdělit, proto nesouhlasím s tím vrčícího psa hned nějak důrazně umravňovat ,zajímavé je že když mu v klidu řeknu dej pokoj nebo něco na ten spůsob on pochopí a bez násilí.

Naopak - mám psy doma, některé i v posteli. A bylo jich dost (různých plemen) na to, abych mohla s jistotou říct, že to fakt není individuálním jedincem, ale výchovou. Ano, pes má samozřejmě právo projevit svůj názor (a vůdce by ho měl vzít v úvahu), a moji psi to běžně dělají - ale zatím se nikdy nestalo, že by měli potřebu tento názor projevovat vrčením a ceněním zubů na mě. Stačí nám pohled, gesto, postoj - a domluvíme se spolu.
Pokud na vás už pes ve zlém vyjede, je to nejspíš proto, že ty jemnější signály nedokážete vnímat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naopak - mám psy doma, některé i v posteli. A bylo jich dost (různých plemen) na to, abych mohla s jistotou říct, že to fakt není individuálním jedincem, ale výchovou. Ano, pes má samozřejmě právo projevit svůj názor (a vůdce by ho měl vzít v úvahu), a moji psi to běžně dělají - ale zatím se nikdy nestalo, že by měli potřebu tento názor projevovat vrčením a ceněním zubů na mě. Stačí nám pohled, gesto, postoj - a domluvíme se spolu.
Pokud na vás už pes ve zlém vyjede, je to nejspíš proto, že ty jemnější signály nedokážete vnímat.

Souhlasím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zřejmě máte zázračné psy a nebo s nima nejste v až tak úzkém kontaktu aby to skusit mohli protože k takové situaci nikdy nedošlo, pokud mám některého psa na zaheradě v kotci a beru ho ven jen na několik hodin ,na hru ,na cvičení apod tak nikdy nedojde k nějaké situaci jako u psa který je chován doma. jinak i pes na nejnižším stupni ve smečce občas zavrčí nebo vycení zuby na vůdce smečky a je teda velmi zajímavé že ho vůdce kvůli tomu neroztrhá na kusy, pozoruji svých několik psů mnoho let a vím jak se chovají ,pes není naprogramovaný robot ,je to živá bytost která má právo projevit svůj názor ,důležité je aby si s pánem porozuměl a věděli co a proč chce jeden druhému sdělit, proto nesouhlasím s tím vrčícího psa hned nějak důrazně umravňovat ,zajímavé je že když mu v klidu řeknu dej pokoj nebo něco na ten spůsob on pochopí a bez násilí.

pochopila jsem to správně, že na vás váš pes vrčí ? a že mu na to řeknete pouze dej pokoj ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zřejmě máte zázračné psy a nebo s nima nejste v až tak úzkém kontaktu aby to skusit mohli protože k takové situaci nikdy nedošlo, pokud mám některého psa na zaheradě v kotci a beru ho ven jen na několik hodin ,na hru ,na cvičení apod tak nikdy nedojde k nějaké situaci jako u psa který je chován doma. jinak i pes na nejnižším stupni ve smečce občas zavrčí nebo vycení zuby na vůdce smečky a je teda velmi zajímavé že ho vůdce kvůli tomu neroztrhá na kusy, pozoruji svých několik psů mnoho let a vím jak se chovají ,pes není naprogramovaný robot ,je to živá bytost která má právo projevit svůj názor ,důležité je aby si s pánem porozuměl a věděli co a proč chce jeden druhému sdělit, proto nesouhlasím s tím vrčícího psa hned nějak důrazně umravňovat ,zajímavé je že když mu v klidu řeknu dej pokoj nebo něco na ten spůsob on pochopí a bez násilí.

Je pravda, že mýma rukama neprošly desítky psů. Mám jen třetího, ale ani ti dva předchozí a zatím ani nynější, na mě nikdy neohrnuli pysk, nevycenili zub a nezavrčeli. Dva se mnou žili v paneláku, dnes se třetím jsem na chalupě, ale je se mnou vevnitř a je docela rozcapený ( tedy -ná, je to fena), jo ukecená to je, její škála projevů je opravdu široká ( dělá čest svému plemeni, co vím, tak jsou ukecaní ), ale kdyby ohrnula pysk, zavrčela, vyjela mi po ruce, tak by dostala přes hubu ( jedno malé výchovné plácnutí, aby snad někdo nemyslel, že bych ji seřezala řemenem nebo násadou)

Ještě dodám, že jsem v sídlišti, kde bylo psů jak psů, zažila ledacos. Třeba bílého trpasličího pudla, který paničku terotizoval, kdy ho napadlo. Venku se choval úplně normálně, chodil na vodítku i bez, ale když si vzal do hlavy, že si panička nesedne doma na gauč, tak ho obsadil a kdykoliv se přiblížila, vrčel a chňapal. Vnoučata k ní nesměla, pokousal by je.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě dodám, že jsem v sídlišti, kde bylo psů jak psů, zažila ledacos. Třeba bílého trpasličího pudla, který paničku terotizoval, kdy ho napadlo. Venku se choval úplně normálně, chodil na vodítku i bez, ale když si vzal do hlavy, že si panička nesedne doma na gauč, tak ho obsadil a kdykoliv se přiblížila, vrčel a chňapal. Vnoučata k ní nesměla, pokousal by je.

no tak to je zase ektrém , protže když se někdo bojí trpasličího pudla tak k tomu není co dodat.já tady píšu jen že každý pes to někdy zkusí, nikdy mě žádný můj pes nekousl a to jim můžu dělat ciokoliv ,jen jeden o kterém jsem tu psala někdy vrčel , a všichni ostatní to prostě někdy zkusili. jinak co se týče vnoučat ,příbuzných ,cizích lidí apod. pes je pes a odjakživa byl chován právě k tomu aby hlídal ,bránil svého pána a jeho majetek snad z vyjímkou některých společenských plemen která sloužila jako mazlíci, proto nepovažuji za tragedii když pes zavrčí na známého ,na strýčka ,na tetičku , na cizí děti apod. na domácí lidi by vyjíždět neměl ale nikdy sem třeba nedovolila ani svým dětem aby si bez mého dozoru hráli nebo se dokonce snažili dávat povely některým z našich větších psů , pes není hadrový panák který by měl trpět dětské rozmary, prostě není na hraní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no tak to je zase ektrém , protže když se někdo bojí trpasličího pudla tak k tomu není co dodat.já tady píšu jen že každý pes to někdy zkusí, nikdy mě žádný můj pes nekousl a to jim můžu dělat ciokoliv ,jen jeden o kterém jsem tu psala někdy vrčel , a všichni ostatní to prostě někdy zkusili. jinak co se týče vnoučat ,příbuzných ,cizích lidí apod. pes je pes a odjakživa byl chován právě k tomu aby hlídal ,bránil svého pána a jeho majetek snad z vyjímkou některých společenských plemen která sloužila jako mazlíci, proto nepovažuji za tragedii když pes zavrčí na známého ,na strýčka ,na tetičku , na cizí děti apod. na domácí lidi by vyjíždět neměl ale nikdy sem třeba nedovolila ani svým dětem aby si bez mého dozoru hráli nebo se dokonce snažili dávat povely některým z našich větších psů , pes není hadrový panák který by měl trpět dětské rozmary, prostě není na hraní.

Jenže od toho má pes vás, byste ho ochránila když ho děti otravují a jemu se to nelíbí. Ani na cizí děti mi psi zavrčet nesmí! A ani nikdy neměli potřebu, každé dítě, které si smí pohladit mé psy je nejdřív náležitě poučeno a nikdy nenechávám cizí děti a své psy bez dozoru. A opět píšete nesmysl, NE každý pes má potřebu to na svého pána zkoušet. Nebo chcete říct, že všichni kecáme ... ?

Rukama my neprošlo mnoho psů, od voříška z dětství přes jorkšíra a kolii k pastevcům. Ty chováme nyní, máme 5 dospělých fen, kterékoli mohu sáhnout do krmení, pokud mezi nimi vyvstane konflikt, většinou stačí okřiknout a přestanou. Nemyslím si, že bych byla až tak vrozenou autoritou, ale že vše je o důslednosti a o tom, že pes ví, kde je jeho místa, kde jsou jeho hranice. Dle mého záleží už na výchově štěněte, což asi majitelé podcenili. Doporučovala bych jim přečíst něco o etologii psa. Bere je jako smečku, tedy se tak i chová. Ve smečce vždy funguje hiearchie, dodržují se rituály mezi psy, které se opakují a z toho by měli majitelé vycházet, pokud s ním mají problém... Za mě tedy důslednost je to hlavní, co pes potřebuje a od všech členů domácnosti stejné chování - ne že jeden dovoluje a druhý zakazuje atd. Moje známá kdysi měla amerického kokra. S jeho dospíváním přišly stejné problémy, když byl pes pod stolem, nemohli tam sáhnout apod... Měli děti, psa dali pryč. Podle mne dvě největší chyby - pes nevěděl čí je, každý se k němu choval jinak (děti a manželka ho rozmazlovaly, pak se ho báli a hlava rodiny ho ztřískala po několika hodinách, že na někoho vyjel) a za další neměl tolik pohybu, kolik by měl mít (vyvenčit před barákem a hned zas do bytu v paneláku).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rukama my neprošlo mnoho psů, od voříška z dětství přes jorkšíra a kolii k pastevcům. Ty chováme nyní, máme 5 dospělých fen, kterékoli mohu sáhnout do krmení, pokud mezi nimi vyvstane konflikt, většinou stačí okřiknout a přestanou. Nemyslím si, že bych byla až tak vrozenou autoritou, ale že vše je o důslednosti a o tom, že pes ví, kde je jeho místa, kde jsou jeho hranice. Dle mého záleží už na výchově štěněte, což asi majitelé podcenili. Doporučovala bych jim přečíst něco o etologii psa. Bere je jako smečku, tedy se tak i chová. Ve smečce vždy funguje hiearchie, dodržují se rituály mezi psy, které se opakují a z toho by měli majitelé vycházet, pokud s ním mají problém... Za mě tedy důslednost je to hlavní, co pes potřebuje a od všech členů domácnosti stejné chování - ne že jeden dovoluje a druhý zakazuje atd. Moje známá kdysi měla amerického kokra. S jeho dospíváním přišly stejné problémy, když byl pes pod stolem, nemohli tam sáhnout apod... Měli děti, psa dali pryč. Podle mne dvě největší chyby - pes nevěděl čí je, každý se k němu choval jinak (děti a manželka ho rozmazlovaly, pak se ho báli a hlava rodiny ho ztřískala po několika hodinách, že na někoho vyjel) a za další neměl tolik pohybu, kolik by měl mít (vyvenčit před barákem a hned zas do bytu v paneláku).

... holt někteří lidi by si měli pořizovat psy plyšové. Případně i takové ty chodící a štěkací když by potřebovali aby se to hýbalo ... ani by nemuseli kupovat stelivo nebo podložky na čůrání ...