Jakou má sílu labrador?

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 12:42
Neregistrovaný uživatel

Včera na louce do mě v běhu vrazil cizí labrador/nechci to nikomu vyčítat-honil mou fenu-hráli si spolu poté co jsem se s jeho majitelkou domluvila,že s tím obě souhlasíme neboť si zjevně spolu rozuměli a oboum se to líbilo/.V zápalu hry do mě vrazil a mě začlo pěkně bolet koleno.Do večera mi to oteklo a dnes mám pěknou modřinu.Moje fena má 10kg.Zajímalo by mě,zda jsem tak choulostivá nebo jestli máte někdo podobnou zkušenost se sílou labradora/prý 8měsíců/.Fakt jsem takovou ránu nečekala.Dřív jsem měla no,ale nikdy se mi podobného nestalo.

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 12:58
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Včera na louce do mě v běhu vrazil cizí labrador/nechci to nikomu vyčítat-honil mou fenu-hráli si spolu poté co jsem se s jeho majitelkou domluvila,že s tím obě souhlasíme neboť si zjevně spolu rozuměli a oboum se to líbilo/.V zápalu hry do mě vrazil a mě začlo pěkně bolet koleno.Do večera mi to oteklo a dnes mám pěknou modřinu.Moje fena má 10kg.Zajímalo by mě,zda jsem tak choulostivá nebo jestli máte někdo podobnou zkušenost se sílou labradora/prý 8měsíců/.Fakt jsem takovou ránu nečekala.Dřív jsem měla no,ale nikdy se mi podobného nestalo.

jo onui kdyz se labíci rizbehaj tak maj silu velikou:) kamoska uz takhle nekolikrat spadla kdyz do ni vrazil jeji pes ale to se stava kazdymu...a jestli jde o to zda fence neublizi tak myslim ze byt opatrni ale nezakazovat hrani....nebo najdete lehciho (mensiho) psa...

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 13:00
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo onui kdyz se labíci rizbehaj tak maj silu velikou:) kamoska uz takhle nekolikrat spadla kdyz do ni vrazil jeji pes ale to se stava kazdymu...a jestli jde o to zda fence neublizi tak myslim ze byt opatrni ale nezakazovat hrani....nebo najdete lehciho (mensiho) psa...

jo maji sílu. 35 kg je 35 kg a navíc s rozběhem...

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 13:07
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Včera na louce do mě v běhu vrazil cizí labrador/nechci to nikomu vyčítat-honil mou fenu-hráli si spolu poté co jsem se s jeho majitelkou domluvila,že s tím obě souhlasíme neboť si zjevně spolu rozuměli a oboum se to líbilo/.V zápalu hry do mě vrazil a mě začlo pěkně bolet koleno.Do večera mi to oteklo a dnes mám pěknou modřinu.Moje fena má 10kg.Zajímalo by mě,zda jsem tak choulostivá nebo jestli máte někdo podobnou zkušenost se sílou labradora/prý 8měsíců/.Fakt jsem takovou ránu nečekala.Dřív jsem měla no,ale nikdy se mi podobného nestalo.

nejsi vubec choulostiva, je to tezkotonazni zvire, ktere pri narazu s rozbehem a nesikovnem padu, muze hladce zlomit nohu nebo pretrhnout achillovku, pokud v tom kolene nemas potrhane vazy nebo pochroumane menisky ci vodu, tak mas stesti.

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 13:44
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nejsi vubec choulostiva, je to tezkotonazni zvire, ktere pri narazu s rozbehem a nesikovnem padu, muze hladce zlomit nohu nebo pretrhnout achillovku, pokud v tom kolene nemas potrhane vazy nebo pochroumane menisky ci vodu, tak mas stesti.

To jsem ráda,že nejsem sama komu se to stalo/ne že bych to někomu přála/a potom co zde čtu jsem ráda,že to jen otok a modřina.Manžel mi totiž doma řekl,že jsem hysterka,kterou bolí šťouchnutí od psa.Oni se mu totiž labící moc líbí a chtěl si ho pořídit.Já jsem řekla,že to nejde.Máme malý byt,dvouleté dítě a on je v práci do večera.Nedovedla jsem si představit mít v malém bytě velikého psa ještě u malého dítětě/vím že jsou to dobráci,ale bále jsem se,že dceru povalí/a i když chodím na procházky každý den,tak s naší feňulí,která pohyb miluje,ale nevyžaduje ho každý den,nemusím běhat,skákat a podobně.Stačí jí když se proběhne s ostatními hafany a je spokojená. Když je hnusně a jdeme jen opravdu na vyvenčení tak se jí pak věnujeme doma a taky je spokojená a to si u labíska dost dobře nedovedu představit.Líbí se mi taky,ale myslím,že by u nás takový pes nebyl moc spokojený a nám by se to nakonec nelíbilo.Proto máme kavalírku.A myslím,že je to podstaný rozdíl mít divokého 35kg psa nebo přizpůsobivého 10kg psa.Navíc tu naši potvůrku jsme pořizovali,když bylo dceři 1,5.

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 13:58
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To jsem ráda,že nejsem sama komu se to stalo/ne že bych to někomu přála/a potom co zde čtu jsem ráda,že to jen otok a modřina.Manžel mi totiž doma řekl,že jsem hysterka,kterou bolí šťouchnutí od psa.Oni se mu totiž labící moc líbí a chtěl si ho pořídit.Já jsem řekla,že to nejde.Máme malý byt,dvouleté dítě a on je v práci do večera.Nedovedla jsem si představit mít v malém bytě velikého psa ještě u malého dítětě/vím že jsou to dobráci,ale bále jsem se,že dceru povalí/a i když chodím na procházky každý den,tak s naší feňulí,která pohyb miluje,ale nevyžaduje ho každý den,nemusím běhat,skákat a podobně.Stačí jí když se proběhne s ostatními hafany a je spokojená. Když je hnusně a jdeme jen opravdu na vyvenčení tak se jí pak věnujeme doma a taky je spokojená a to si u labíska dost dobře nedovedu představit.Líbí se mi taky,ale myslím,že by u nás takový pes nebyl moc spokojený a nám by se to nakonec nelíbilo.Proto máme kavalírku.A myslím,že je to podstaný rozdíl mít divokého 35kg psa nebo přizpůsobivého 10kg psa.Navíc tu naši potvůrku jsme pořizovali,když bylo dceři 1,5.

No jo, manzel je nastvany, ze si nemuze prosadit svou, tak se te snazi zlomit, ale ty to budes, kdo se bude starat, takze ty vis nejlepe, co zvladnes a co uz ne. pes ma byt radost a ne zdroj strachu a priteze, to neni dobre pro nikoho. Zkus se s manzelem posadit a nechat ho o psu vypovidat, jak by ho chtel a jak je to skvely pes. neskakej mu do reci a nedelej zadne posunky. Kdyz domluvi, dej mu najevo, ze ho chapes a ze je ti lito, ze mu nemuzes v tomhle vyhovet (melo by to byt slyset nejen v obsahu hovoru, ale i v tonu tveho hlasu a gestech), ale ze se treba vase situace jednou zmeni, budete mit vetsi byt i decko, co uz s peci o psa pomuze a ze treba labik jednou bude. Treba kdyz uciti, ze ho chapes a vypovida se, aniz by nasledovaly nejake neprijemne projevy z tve strany, odezni a da ti pokoj.

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 14:08
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To jsem ráda,že nejsem sama komu se to stalo/ne že bych to někomu přála/a potom co zde čtu jsem ráda,že to jen otok a modřina.Manžel mi totiž doma řekl,že jsem hysterka,kterou bolí šťouchnutí od psa.Oni se mu totiž labící moc líbí a chtěl si ho pořídit.Já jsem řekla,že to nejde.Máme malý byt,dvouleté dítě a on je v práci do večera.Nedovedla jsem si představit mít v malém bytě velikého psa ještě u malého dítětě/vím že jsou to dobráci,ale bále jsem se,že dceru povalí/a i když chodím na procházky každý den,tak s naší feňulí,která pohyb miluje,ale nevyžaduje ho každý den,nemusím běhat,skákat a podobně.Stačí jí když se proběhne s ostatními hafany a je spokojená. Když je hnusně a jdeme jen opravdu na vyvenčení tak se jí pak věnujeme doma a taky je spokojená a to si u labíska dost dobře nedovedu představit.Líbí se mi taky,ale myslím,že by u nás takový pes nebyl moc spokojený a nám by se to nakonec nelíbilo.Proto máme kavalírku.A myslím,že je to podstaný rozdíl mít divokého 35kg psa nebo přizpůsobivého 10kg psa.Navíc tu naši potvůrku jsme pořizovali,když bylo dceři 1,5.

My máme (ne přímo labíse, ale velké plemeno) Má půl roku a važí zatím 26kg. Pořizovali jsme ho také na mou mateřskou . Mimčo mělo necelý rok. Jsou úžasní kamarádi. A hafula mimčo ještě nikdy neshodil. I když někdy venku při hře profrčí dost blízko, ale asi to má vyměřené. Myslím, že je to dost o výchově (držíme hafuli pro jistotu od mala "na uzdě"- i když má to i své výhody, už teď by jsme mohli skládat ZZV1 ) , ale asi je to i o povaze psa resp.fenky. Také mám sen mít psy alespoň dva, ale také máme mini bydlení a dva hafani a mimčo- to by bylo už více než náročné

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 14:34
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Včera na louce do mě v běhu vrazil cizí labrador/nechci to nikomu vyčítat-honil mou fenu-hráli si spolu poté co jsem se s jeho majitelkou domluvila,že s tím obě souhlasíme neboť si zjevně spolu rozuměli a oboum se to líbilo/.V zápalu hry do mě vrazil a mě začlo pěkně bolet koleno.Do večera mi to oteklo a dnes mám pěknou modřinu.Moje fena má 10kg.Zajímalo by mě,zda jsem tak choulostivá nebo jestli máte někdo podobnou zkušenost se sílou labradora/prý 8měsíců/.Fakt jsem takovou ránu nečekala.Dřív jsem měla no,ale nikdy se mi podobného nestalo.

Určitě žádná choulostivka nejste. Na mě skočila při chůzi 8měsíční labradorka a měla jsem 8týdnů nohu v sádře. Měla jsem přetržené vazy a velké štěstí, že nebyl zlomený kotník, jak říkal doktor.
Také se mi několikrát stalo, že do mě některý z pejsků při hře narazil a modřiny jsem měla všude. Muž se mi také smál, ale pouze do doby, než mu naše labíska podrazila nohy a on skončil v příkopě, protože to vůbec nečekal. Jo kdo se směje naposled....

Neregistrovaný uživatel

3.6.2005 18:54
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To jsem ráda,že nejsem sama komu se to stalo/ne že bych to někomu přála/a potom co zde čtu jsem ráda,že to jen otok a modřina.Manžel mi totiž doma řekl,že jsem hysterka,kterou bolí šťouchnutí od psa.Oni se mu totiž labící moc líbí a chtěl si ho pořídit.Já jsem řekla,že to nejde.Máme malý byt,dvouleté dítě a on je v práci do večera.Nedovedla jsem si představit mít v malém bytě velikého psa ještě u malého dítětě/vím že jsou to dobráci,ale bále jsem se,že dceru povalí/a i když chodím na procházky každý den,tak s naší feňulí,která pohyb miluje,ale nevyžaduje ho každý den,nemusím běhat,skákat a podobně.Stačí jí když se proběhne s ostatními hafany a je spokojená. Když je hnusně a jdeme jen opravdu na vyvenčení tak se jí pak věnujeme doma a taky je spokojená a to si u labíska dost dobře nedovedu představit.Líbí se mi taky,ale myslím,že by u nás takový pes nebyl moc spokojený a nám by se to nakonec nelíbilo.Proto máme kavalírku.A myslím,že je to podstaný rozdíl mít divokého 35kg psa nebo přizpůsobivého 10kg psa.Navíc tu naši potvůrku jsme pořizovali,když bylo dceři 1,5.


Jste jedna z mála rozumných (jako já) - taky jsme toužili po velikém psu, ale k miminu (1,5) nakonec vybrali 10ti kilovou fenku. Výborně si rozumějí a dnes po 5ti letech nelituji. Teprve když přijde (nebo spíš odejde) návštěva s 40ti kilovým RR jsem ráda za pidipejska .
A'ja

Neregistrovaný uživatel

5.6.2005 14:55
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Včera na louce do mě v běhu vrazil cizí labrador/nechci to nikomu vyčítat-honil mou fenu-hráli si spolu poté co jsem se s jeho majitelkou domluvila,že s tím obě souhlasíme neboť si zjevně spolu rozuměli a oboum se to líbilo/.V zápalu hry do mě vrazil a mě začlo pěkně bolet koleno.Do večera mi to oteklo a dnes mám pěknou modřinu.Moje fena má 10kg.Zajímalo by mě,zda jsem tak choulostivá nebo jestli máte někdo podobnou zkušenost se sílou labradora/prý 8měsíců/.Fakt jsem takovou ránu nečekala.Dřív jsem měla no,ale nikdy se mi podobného nestalo.

ja mam labradora,a s jeho 39 (az 40kg-to neni tlusty,potvrzeno vetem) je to opravdu umeni vydrzet stat kdyz do me pri hre s jinym psem narazi....ja mam 55 kg a uz nekolikrat sem skoncila na zemi.....nastesti bez zraneni...ale tihle hafani maji obzvlaste mohutne a robustni telo takze pri rozletu jsou opravdu nebezpecni.....a to prej sou to psi k detem-jo povahou urcite...ale ne ne tim jak dokazou byt mamlasi a jenom ocasem udelat poradnou modrinu jinak ale tyhle psy miluju a prominula bych jim aj tu zlomenou nohu snad

Neregistrovaný uživatel

6.6.2005 12:03
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ja mam labradora,a s jeho 39 (az 40kg-to neni tlusty,potvrzeno vetem) je to opravdu umeni vydrzet stat kdyz do me pri hre s jinym psem narazi....ja mam 55 kg a uz nekolikrat sem skoncila na zemi.....nastesti bez zraneni...ale tihle hafani maji obzvlaste mohutne a robustni telo takze pri rozletu jsou opravdu nebezpecni.....a to prej sou to psi k detem-jo povahou urcite...ale ne ne tim jak dokazou byt mamlasi a jenom ocasem udelat poradnou modrinu jinak ale tyhle psy miluju a prominula bych jim aj tu zlomenou nohu snad

Mě se taky líbí,ale máme byt 42m/kde bydlím já ,manžel a dvě děti 12a2roky a kocour /.Mladší dcera je dost divoká /vím,že by jí labís neublížil protože by byl agresivní/,ale prostě jsem si nedovedla představit v tak malém prostoru s tolika lidmi a divokým děckem ještě divokého obříka.Po srážce s tím cizím labrouškem jsem ráda,že jsem labradora domů nechtěla a že máme jen malého psa.To jsem tehdy netušila,že mají labradoři takovou sílu.Zlomenou nohu bych asi neodpustila,protože chodím i s kočárkem do 80ti schodů a dcera jak není každý den venku,tak je s ní k nevydržení.Někdy bych labíse chtěla,ale až bude dcera starší a hlavně až se přestěhujeme do trochu většího bytu.Pak budu moc ráda když si ho pořídíme.

Neregistrovaný uživatel

7.6.2005 09:42
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě se taky líbí,ale máme byt 42m/kde bydlím já ,manžel a dvě děti 12a2roky a kocour /.Mladší dcera je dost divoká /vím,že by jí labís neublížil protože by byl agresivní/,ale prostě jsem si nedovedla představit v tak malém prostoru s tolika lidmi a divokým děckem ještě divokého obříka.Po srážce s tím cizím labrouškem jsem ráda,že jsem labradora domů nechtěla a že máme jen malého psa.To jsem tehdy netušila,že mají labradoři takovou sílu.Zlomenou nohu bych asi neodpustila,protože chodím i s kočárkem do 80ti schodů a dcera jak není každý den venku,tak je s ní k nevydržení.Někdy bych labíse chtěla,ale až bude dcera starší a hlavně až se přestěhujeme do trochu většího bytu.Pak budu moc ráda když si ho pořídíme.

Labrador je super pes, ale první rok s ním v bytě je dost náročný . Za daných podmínek děláte dobře, být Vámi bych taky počkala, až budou obě děti větší a pomůžou Vám s ním. Větší byt by Vám situaci taky usnadnil a to nemluvím o výtahu - se štěnětem se musí často ven a malý labísek by tolik schodů několikrát denně běhat asi neměl...
Z vlastní zkušenosti musím říct, že po prvním "torpédovém" roce se labrouši naučí chovat něžněji k dětem poměrně rychle - až mě to u Sama překvapilo, s náma si servítky nebere, ale dítě nepovalí, a to doma žádné namá a "trénuje" to snimi jen velmi příležitostně

Přidejte reakci

Přidat smajlík