Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

3.7.2003 12:39
Neregistrovaný uživatel

Rád bych všechny požádal o radu. Mám psa který je velice "živý" a zajímá se velice aktivně o své okolí. Někdy až tak důkladně že přestane reagovat na pokyny a zaběhne se. Nevím jak ho to odnaučit. Přikkláněl bych se k nějakému výchovnému obojku ale odrazuje mě cena! Zajímalo by mě jestli někdo nehýří zajímavými nápady jak ho to odnaučit, popřípadě jestli neví kde by šel třeba daný obojek JEN půjčit. Dík a těším se na nápady.

Neregistrovaný uživatel

3.7.2003 14:56
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rád bych všechny požádal o radu. Mám psa který je velice "živý" a zajímá se velice aktivně o své okolí. Někdy až tak důkladně že přestane reagovat na pokyny a zaběhne se. Nevím jak ho to odnaučit. Přikkláněl bych se k nějakému výchovnému obojku ale odrazuje mě cena! Zajímalo by mě jestli někdo nehýří zajímavými nápady jak ho to odnaučit, popřípadě jestli neví kde by šel třeba daný obojek JEN půjčit. Dík a těším se na nápady.

Pracovat se psem, pracovat se psem, pracovat se psem. Dát mu elektrický obojek není řešení. Mně se osvědčilo, a to mám velmi temperamentního setra, koupit 15metrové vodítko a trénovat přivolání. Psa na něm necháte volně pobíhat a hlídáte si jeho konec, abyste ho měl nadosah nebo případně na "došlap". Psa zavoláte. Pokud přijde, následuje veliká pochvala, pamlsek a povel volno. Pokud nepřijde, trhnete vodítkem a tím přimějete psa splnit povel. Já jsem to trénovala 2 měsíce, dennodenně půl hodiny, někdy i dvakrát. Je to opruz, ale na druhou stranu to výrazně přispělo i k poslouchání jiných povelů. Nehledejte snadná řešení, ale správná řešení. Cena za 15m stopovačku je asi 200 Kč. Přeju hodně úspěchů.

Neregistrovaný uživatel

3.7.2003 15:26
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rád bych všechny požádal o radu. Mám psa který je velice "živý" a zajímá se velice aktivně o své okolí. Někdy až tak důkladně že přestane reagovat na pokyny a zaběhne se. Nevím jak ho to odnaučit. Přikkláněl bych se k nějakému výchovnému obojku ale odrazuje mě cena! Zajímalo by mě jestli někdo nehýří zajímavými nápady jak ho to odnaučit, popřípadě jestli neví kde by šel třeba daný obojek JEN půjčit. Dík a těším se na nápady.

Mám stejný problém se svým pinčem. Poctivě spolu chodíme na cvičák, trénujeme na stopovačce přivolání, a to jak na cvičáku, tak i na procházkách a výsledek? Poslechne, ale jen, když má na krku šňůru. Jakmile ji nemá a vidí, že ji také nedržím, pozná, že nad ním nemám kontrolu a věnuje se svému okolí. Mám s tím velký problém, protože ho nejde přivolat ani na pamlsek ani na oblíbenou hračku. Nezabírá nic - teda z toho, co jsem prozatím vyzkoušela. Budu vděčná za každou radu.

Neregistrovaný uživatel

3.7.2003 20:03
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pracovat se psem, pracovat se psem, pracovat se psem. Dát mu elektrický obojek není řešení. Mně se osvědčilo, a to mám velmi temperamentního setra, koupit 15metrové vodítko a trénovat přivolání. Psa na něm necháte volně pobíhat a hlídáte si jeho konec, abyste ho měl nadosah nebo případně na "došlap". Psa zavoláte. Pokud přijde, následuje veliká pochvala, pamlsek a povel volno. Pokud nepřijde, trhnete vodítkem a tím přimějete psa splnit povel. Já jsem to trénovala 2 měsíce, dennodenně půl hodiny, někdy i dvakrát. Je to opruz, ale na druhou stranu to výrazně přispělo i k poslouchání jiných povelů. Nehledejte snadná řešení, ale správná řešení. Cena za 15m stopovačku je asi 200 Kč. Přeju hodně úspěchů.

To nezabírá u všech, můj pes když cítil, že má na obojku vodítko, klidně jakkoliv dlouhé, tak poslouchal, že by splnil i zkoušky, ale sotva jsem ho pustila doopravdy, tak byl v tu ránu v trapu :-)

Neregistrovaný uživatel

3.7.2003 20:07
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rád bych všechny požádal o radu. Mám psa který je velice "živý" a zajímá se velice aktivně o své okolí. Někdy až tak důkladně že přestane reagovat na pokyny a zaběhne se. Nevím jak ho to odnaučit. Přikkláněl bych se k nějakému výchovnému obojku ale odrazuje mě cena! Zajímalo by mě jestli někdo nehýří zajímavými nápady jak ho to odnaučit, popřípadě jestli neví kde by šel třeba daný obojek JEN půjčit. Dík a těším se na nápady.

Já jsem ten anonym, co reagoval na první odpověď :-) Tam jsem napsala, co nepomáhá, teď by bylo dobré, jak jsem to vyřešila, že? Chodila jsem s pejskem na cvičák a tam jsme trénovali přivolání bez vodítka. Dostával pamlsky (ale nesměly to být piškotky, byli jsme za exoty, protože jsem jako jediná nosila po kapsách nakrájenou klobásu) - musí to být něco, co pes normálně nedostává a po čem se může utlouct. Jako posilující skutečnost působilo, že na tom cvičáku byli psi o dost větší než on a tak si tam nebyl tak jistý, v jejich přítomnosti poslouchal opravdu skvěle. Trénovali jsme venku při každé procházce, samozřejmě zase se salámky, až si zafixoval, že poslechnout je samozřejmost. Jaká je situace dnes? Neposlouchá stoprocentně, když vidí na louce zajíce, tak se za ním rozběhne, ale neutíká za každým psem nebo veverkou, nelítá jak splašený bez důvodu a bez cíle, prostě jde poblíž mne a je v dosahu, což považuji za skvělý úspěch.

Neregistrovaný uživatel

3.7.2003 20:49
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rád bych všechny požádal o radu. Mám psa který je velice "živý" a zajímá se velice aktivně o své okolí. Někdy až tak důkladně že přestane reagovat na pokyny a zaběhne se. Nevím jak ho to odnaučit. Přikkláněl bych se k nějakému výchovnému obojku ale odrazuje mě cena! Zajímalo by mě jestli někdo nehýří zajímavými nápady jak ho to odnaučit, popřípadě jestli neví kde by šel třeba daný obojek JEN půjčit. Dík a těším se na nápady.

Pomoci může jen utužení vašeho vzájemného vztahu - jak už tu někdo zmiňoval - pracovat se psem, pracovat.....
Použití výchovného obojku je totéž jako použití stopovačky. Pes velmi brzo rozezná, zda má na krku obojek se kterým musí poslouchat nebo ne ......

Neregistrovaný uživatel

4.7.2003 10:57
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rád bych všechny požádal o radu. Mám psa který je velice "živý" a zajímá se velice aktivně o své okolí. Někdy až tak důkladně že přestane reagovat na pokyny a zaběhne se. Nevím jak ho to odnaučit. Přikkláněl bych se k nějakému výchovnému obojku ale odrazuje mě cena! Zajímalo by mě jestli někdo nehýří zajímavými nápady jak ho to odnaučit, popřípadě jestli neví kde by šel třeba daný obojek JEN půjčit. Dík a těším se na nápady.

Utužení vztahu.... Já s mým pinčem trávím denně spoustu hodin. Ať už na vycházce, kde ho ale bohužel nemůžu pustit z vodítka. Nebo třeba během u kola nebo o bruslí, což ho moc baví. Děláme toho spolu opravdu spoustu, věnuji se mu maximálně, má mě rád, ale ty pudy jsou prostě silnější. Už mi radila spousta kynologů z našeho cvičáku, ale zatím jsem ho ničím neupoutala natolik, aby bez šňůry přišel.
Teď tady byl názor s tou klobáskou. Já mám ale problém ten, že můj pes má slabý žaludek, a pokud dostane něco jiného než stravu, na kterou je zvyklý, tak má průjem. A mám také vyzkoušené, že když mu chce někdo nezasvěcený do tohoto problému dát něco ze stolu, tak si to nevezme. Tak nevím, je to skutečně zapeklitá situace :o)

Neregistrovaný uživatel

4.7.2003 14:22
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Utužení vztahu.... Já s mým pinčem trávím denně spoustu hodin. Ať už na vycházce, kde ho ale bohužel nemůžu pustit z vodítka. Nebo třeba během u kola nebo o bruslí, což ho moc baví. Děláme toho spolu opravdu spoustu, věnuji se mu maximálně, má mě rád, ale ty pudy jsou prostě silnější. Už mi radila spousta kynologů z našeho cvičáku, ale zatím jsem ho ničím neupoutala natolik, aby bez šňůry přišel.
Teď tady byl názor s tou klobáskou. Já mám ale problém ten, že můj pes má slabý žaludek, a pokud dostane něco jiného než stravu, na kterou je zvyklý, tak má průjem. A mám také vyzkoušené, že když mu chce někdo nezasvěcený do tohoto problému dát něco ze stolu, tak si to nevezme. Tak nevím, je to skutečně zapeklitá situace :o)

Co zkusit vařené kuřecí maso. Je určitě zdravější než slaná klobása. A je určitě stravitelnější.

Neregistrovaný uživatel

7.7.2003 11:02
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To nezabírá u všech, můj pes když cítil, že má na obojku vodítko, klidně jakkoliv dlouhé, tak poslouchal, že by splnil i zkoušky, ale sotva jsem ho pustila doopravdy, tak byl v tu ránu v trapu :-)

V tom případě může pomoc nechat kousek vodítka plandat na krku.

Neregistrovaný uživatel

10.7.2003 22:18
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rád bych všechny požádal o radu. Mám psa který je velice "živý" a zajímá se velice aktivně o své okolí. Někdy až tak důkladně že přestane reagovat na pokyny a zaběhne se. Nevím jak ho to odnaučit. Přikkláněl bych se k nějakému výchovnému obojku ale odrazuje mě cena! Zajímalo by mě jestli někdo nehýří zajímavými nápady jak ho to odnaučit, popřípadě jestli neví kde by šel třeba daný obojek JEN půjčit. Dík a těším se na nápady.

Touto debatou tu vzniklo více problémů – dotazů, na které bych ráda reagovala:
Tedy začnu pamlsky - motivací psa – odměny např. za přivolání. Motivování psa je opravdu veledůležitou součástí výchovy, výcviku a koneckonců i her. Není-li pes motivován, nevidí důvod, proč by měl uposlechnout. Důvod, že si to jeho pán přeje, nebo „pro krásné oči svého pána“ je opravdu velmi malý důvod J. Hlavně zpočátku, než se správně provedený cvik v mysli psa upevní, se člověk u psa bez motivace neobejde. Vlastně by se motivací dal nazvat i trest, který přijde, nesplní-li pes daný cvik. Přesto trestání psa zde rozebírat nechci, protože jsem přesvědčena, že drtivou většinu cviků a návyků je možné upevnit pozitivně – bez trestů.
Za motivaci je možné využít jak nějaké dobrůtky (piškoty, salám, sýr, oblíbené granulky…), tak hračky (pešek, míček…). Záleží jen na majiteli psa, pro co se rozhodne; samozřejmě záleží na tom, co by upřednostnil jeho pes. Aby se dala využít coby motivace hračka, musí s ní, coby s motivací, majitel psa opravdu umět „pracovat“ a psa s ní vhodně „odměňovat“. Samozřejmě danou věc musí pes opravdu milovat, tedy upřednostnit i před pamlskem.
Vrátím se tedy konečně k pamlskům. Většina lidí používá piškoty, protože psovi chutnají, dají se dle potřeby rozlámat na libovolně velké kousky, jsou snadno dostupné a nekazí-se. Kdo používá párek nakrájený na kousky, není v žádném případě blázen a já jsem u takového člověka ráda, že je ochoten si i s takovou drobností dát tu práci. Uzenině většina psů dá před piškoty přednost. Pro některé psy s citlivějším žaludkem je výborným pamlskem nakrájený tvrdý sýr na kostičky, (nebo zmiňované piškoty), případně kousky rohlíků, zmiňované kuřecí maso apod.. Tedy pokud je pes citlivý na to, co mu do žaludku příjde, je nutné najít pro něj něco chutného, co nedostává běžně k večeři, co ale mu neudělá špatně na žaludek a nakonec tedy pro něj bude výbornou motivací. Nemůže-li být coby odměna nějaká dobrůtka, musí to být hračka. Ale obávám se, že pes, u kterého se doposud (do dospělosti) necvičilo „na balonek“ či na podobnou hračku, nebude pro něj „na stará kolena“ dostatečnou motivací. Tedy doporučuji najít dobrůtku, která jeho žaludku neublíží a zároveň pro psa bude dostatečně silnou motivací, aby „pro ni“ udělal téměř cokoliv.
K elektrickému obojku – opravdu patří výhradně do rukou člověka, který s ním má zkušenosti. Jinak může zanechat na psychice psa opravdu „nevyléčitelné následky“. I když odsuzuji elektriku a podobné vynálezy, vím, že existují situace a psi, u kterých je jediným (většinou posledním možným) řešením, jak mu zachránit život (např. před kulkou z brokovnice – u vášnivého psa lovce divoké zvěře) právě elektrický obojek. Tedy máte-li takový obrovský problém, doporučuji investovat nějakou tu korunku a svěřit se na čas do péče odborníka. Tedy lépe řečeno, svěřit psa J.
Dlouhou šňůru příliš nedoporučuji, neboť přibližně 95% psů velmi rychle pochopí, že máte nad ním moc pouze tehdy, je-li na dlouhé šňůře. Nebude-li ji tedy mít neposlechne. Samozřejmě, můžete postupně šňůru zkracovat, až bude tak krátká, že bude jen tak trochu plandat na krku. A pes na přivolání příjde. Ale je to věc postupného a velmi, velmi pozvolného výcviku, s jistými pravidly a pokud máte alespoň trochu chytrého a vnímavého psa, postupné odstranění šňůry je věcí několika měsíců, u některých psů dokonce roků. To, že některý pes se naučí přivolání s dlouhou šňůrou na krku už např. do 1 měsíce, není věcí šňůry, ale změny postupu a přístupu ke psu (pamlsky za odměnu), aniž by si to majitel sám uvědomil. Šňůra byla tedy v tomto případě zbytečná, ale na druhé straně alespoň vedla k najití cesty, jak se vzájemně pochopit.
Jste-li někdo přesvědčen, že opravdu už není možné zlepšit u svého psa přivolání, a chcete se vyhnou případným problémům, doporučuji psa naučit cvik „daun“, tedy okamžité ulehnutí po vyřknutí tohoto povelu, když pes za něčím vyrazí. Pro psa je totiž vždy přijatelnější, okamžitě ve směru pohybu lehnout, než se vrátit k pánovi (otočit se k lákadlu zády). Z „daun“ nikdy! psa nepřivolávejte, ale vždy si pro něj zajděte a psa odměňte. Psa odměňujete tak za splnění povelu „daun“, ne za to, že vyběhl za něčím, za čím neměl. Samozřejmě tento cvik je nutné učit postupně, tedy nejdříve na vodítku, poté u nohy na volno, následně kdykoliv se pes volně pohybuje, přidávat rušivé jevy a až poté může být použit v kritickém momentě. Cvik musí být dobře upevněn, protože pokud začnete volat na psa „daun“ v kritické situaci, v době, když ještě jej dobře nezvládá, zničíte si rozpracovaná cvik a již jej později nenaučíte 100% plnit tento cvik.
Jinak věřím, že i když člověk věnuje svému psu všechen volný čas, má ho rád, udělal by pro něj vše a i s ním cvičí, či dokonce chodí na cvičák, že může existovat pes (a jistě jich není málo), u kterého převládají zejména lovecké pudy a pes se chvílemi stane „nepřivolatelným“. Doporučuji naučit zmiňované „daun“, jako to dělají myslivci se svými psy – také náruživými lovci. I ti v lese musí být ovladatelní!
To, že pes poslouchá na cvičáku a venku ne, není tím, že tam jsou přítomni větší psi (i když i to může sehrát svou roli), ale proto, že zde ten cvik učíte, nejčasteji trénujete, prostředí pes výborně zná a v neposlední míře, cvik vždy za každou cenu dokončíte. Venku, když za něčím uteče, to neuděláte. Tedy možná někdy ano, jindy ne. A pes to ví…
Přeji všem hodně štěstí, hlavně trpělivosti a také hodně chuti přijít tomu na kloub a psa přesvědčit, že přijít na přivolání a celkově poslouchat přináší jen pozitiva.
PS: ještě něco. Když psa přivoláváte. Nedávejte ho vždy na vodítko. Pes si spojí přivolání s tím, že půjde na vodítko (nemluvě o trestu!!!), a nebude chtít ani za kus dobrůtky přijít. Tedy přivolání procvičujte (ale ne do zblbnutí) a za přijití zpočátku VŽDY odměňujte. Ne jen přivolávejte, když potřebujete…
Snad jsem na nic nezapomněla…

Neregistrovaný uživatel

16.7.2003 14:46
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Touto debatou tu vzniklo více problémů – dotazů, na které bych ráda reagovala:
Tedy začnu pamlsky - motivací psa – odměny např. za přivolání. Motivování psa je opravdu veledůležitou součástí výchovy, výcviku a koneckonců i her. Není-li pes motivován, nevidí důvod, proč by měl uposlechnout. Důvod, že si to jeho pán přeje, nebo „pro krásné oči svého pána“ je opravdu velmi malý důvod J. Hlavně zpočátku, než se správně provedený cvik v mysli psa upevní, se člověk u psa bez motivace neobejde. Vlastně by se motivací dal nazvat i trest, který přijde, nesplní-li pes daný cvik. Přesto trestání psa zde rozebírat nechci, protože jsem přesvědčena, že drtivou většinu cviků a návyků je možné upevnit pozitivně – bez trestů.
Za motivaci je možné využít jak nějaké dobrůtky (piškoty, salám, sýr, oblíbené granulky…), tak hračky (pešek, míček…). Záleží jen na majiteli psa, pro co se rozhodne; samozřejmě záleží na tom, co by upřednostnil jeho pes. Aby se dala využít coby motivace hračka, musí s ní, coby s motivací, majitel psa opravdu umět „pracovat“ a psa s ní vhodně „odměňovat“. Samozřejmě danou věc musí pes opravdu milovat, tedy upřednostnit i před pamlskem.
Vrátím se tedy konečně k pamlskům. Většina lidí používá piškoty, protože psovi chutnají, dají se dle potřeby rozlámat na libovolně velké kousky, jsou snadno dostupné a nekazí-se. Kdo používá párek nakrájený na kousky, není v žádném případě blázen a já jsem u takového člověka ráda, že je ochoten si i s takovou drobností dát tu práci. Uzenině většina psů dá před piškoty přednost. Pro některé psy s citlivějším žaludkem je výborným pamlskem nakrájený tvrdý sýr na kostičky, (nebo zmiňované piškoty), případně kousky rohlíků, zmiňované kuřecí maso apod.. Tedy pokud je pes citlivý na to, co mu do žaludku příjde, je nutné najít pro něj něco chutného, co nedostává běžně k večeři, co ale mu neudělá špatně na žaludek a nakonec tedy pro něj bude výbornou motivací. Nemůže-li být coby odměna nějaká dobrůtka, musí to být hračka. Ale obávám se, že pes, u kterého se doposud (do dospělosti) necvičilo „na balonek“ či na podobnou hračku, nebude pro něj „na stará kolena“ dostatečnou motivací. Tedy doporučuji najít dobrůtku, která jeho žaludku neublíží a zároveň pro psa bude dostatečně silnou motivací, aby „pro ni“ udělal téměř cokoliv.
K elektrickému obojku – opravdu patří výhradně do rukou člověka, který s ním má zkušenosti. Jinak může zanechat na psychice psa opravdu „nevyléčitelné následky“. I když odsuzuji elektriku a podobné vynálezy, vím, že existují situace a psi, u kterých je jediným (většinou posledním možným) řešením, jak mu zachránit život (např. před kulkou z brokovnice – u vášnivého psa lovce divoké zvěře) právě elektrický obojek. Tedy máte-li takový obrovský problém, doporučuji investovat nějakou tu korunku a svěřit se na čas do péče odborníka. Tedy lépe řečeno, svěřit psa J.
Dlouhou šňůru příliš nedoporučuji, neboť přibližně 95% psů velmi rychle pochopí, že máte nad ním moc pouze tehdy, je-li na dlouhé šňůře. Nebude-li ji tedy mít neposlechne. Samozřejmě, můžete postupně šňůru zkracovat, až bude tak krátká, že bude jen tak trochu plandat na krku. A pes na přivolání příjde. Ale je to věc postupného a velmi, velmi pozvolného výcviku, s jistými pravidly a pokud máte alespoň trochu chytrého a vnímavého psa, postupné odstranění šňůry je věcí několika měsíců, u některých psů dokonce roků. To, že některý pes se naučí přivolání s dlouhou šňůrou na krku už např. do 1 měsíce, není věcí šňůry, ale změny postupu a přístupu ke psu (pamlsky za odměnu), aniž by si to majitel sám uvědomil. Šňůra byla tedy v tomto případě zbytečná, ale na druhé straně alespoň vedla k najití cesty, jak se vzájemně pochopit.
Jste-li někdo přesvědčen, že opravdu už není možné zlepšit u svého psa přivolání, a chcete se vyhnou případným problémům, doporučuji psa naučit cvik „daun“, tedy okamžité ulehnutí po vyřknutí tohoto povelu, když pes za něčím vyrazí. Pro psa je totiž vždy přijatelnější, okamžitě ve směru pohybu lehnout, než se vrátit k pánovi (otočit se k lákadlu zády). Z „daun“ nikdy! psa nepřivolávejte, ale vždy si pro něj zajděte a psa odměňte. Psa odměňujete tak za splnění povelu „daun“, ne za to, že vyběhl za něčím, za čím neměl. Samozřejmě tento cvik je nutné učit postupně, tedy nejdříve na vodítku, poté u nohy na volno, následně kdykoliv se pes volně pohybuje, přidávat rušivé jevy a až poté může být použit v kritickém momentě. Cvik musí být dobře upevněn, protože pokud začnete volat na psa „daun“ v kritické situaci, v době, když ještě jej dobře nezvládá, zničíte si rozpracovaná cvik a již jej později nenaučíte 100% plnit tento cvik.
Jinak věřím, že i když člověk věnuje svému psu všechen volný čas, má ho rád, udělal by pro něj vše a i s ním cvičí, či dokonce chodí na cvičák, že může existovat pes (a jistě jich není málo), u kterého převládají zejména lovecké pudy a pes se chvílemi stane „nepřivolatelným“. Doporučuji naučit zmiňované „daun“, jako to dělají myslivci se svými psy – také náruživými lovci. I ti v lese musí být ovladatelní!
To, že pes poslouchá na cvičáku a venku ne, není tím, že tam jsou přítomni větší psi (i když i to může sehrát svou roli), ale proto, že zde ten cvik učíte, nejčasteji trénujete, prostředí pes výborně zná a v neposlední míře, cvik vždy za každou cenu dokončíte. Venku, když za něčím uteče, to neuděláte. Tedy možná někdy ano, jindy ne. A pes to ví…
Přeji všem hodně štěstí, hlavně trpělivosti a také hodně chuti přijít tomu na kloub a psa přesvědčit, že přijít na přivolání a celkově poslouchat přináší jen pozitiva.
PS: ještě něco. Když psa přivoláváte. Nedávejte ho vždy na vodítko. Pes si spojí přivolání s tím, že půjde na vodítko (nemluvě o trestu!!!), a nebude chtít ani za kus dobrůtky přijít. Tedy přivolání procvičujte (ale ne do zblbnutí) a za přijití zpočátku VŽDY odměňujte. Ne jen přivolávejte, když potřebujete…
Snad jsem na nic nezapomněla…

V podstatě souhlasím, jenom bych ráda doplnila jednu věc. Já jsem výše psala, že můj pes poslouchal na cvičáku v přítomnosti velkých psů. Vím to proto, že v přítomnosti velkých psů poslouchá i venku - je z nich nervózní a radši přijde ke mě, než aby byl na vlastní pěst mezi nimi.

Přidejte reakci

Přidat smajlík