Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.234.191
Dobrý den, prosím o radu, máme doma sedmiměsíční štěně krátkosrsté kolie , dosud s ní nebyl žádný problém, normální nebojácné a hravé štěně. Najednou se začla na procházkách bát kolemjdoucích lidí a hlavně dětí a taky aut. Začne zmatkovat,jančit a chce se vyvléct z vodítka a utéct. JInak s ní chodíme odmala a bez problémů, umí chodit vzorně u hohy, ale jakmile někoho potkáme, je vše jinak. Mohlo by to být pubertou, půjde to nějak překonat? Díky za radu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.118.41
Měla jsem u své fenky stejný problém.Bála se i dveří!Bála se do do auta,autobusu,vlaku když jsme šli po městě,najednou začla uskakovat.Bála se lidí(zvlášť chlapů,nebo skupinek lidí)Vstupa do užšího prostoru-problém.Začla se bát i přez lávky.Prostě sem to řešila tak,že když nechtěla a bála se,vzala jsem jí do náruče(kříženec labradora) a přenesla.Po delším čase se naučila,že "to psi nežere" A strach ustoupil.Jen je trošku nedůvěřivá a nevyhledává kontakty s cizíma lidma.Ale to už je asi povahou. A hlavně-zdravá nedůvěra je taky prospěšná.A měl by ten strach přejít.Hlaně se jí musí nenásilně vysvětlovat,že nemusí hledat problém,kde není.Při jejím strachu na ní mluvte a s naprostou samozřejmostí s ní projděte kolem lidí,věcí,kterých se bojí.A třeba 10 krát za sebou....Hlavně vše dělat s naprostou samozřejmostí a vy buďte v klidu.I to se na psa přenáší.Nervozita člověka.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.69
určitě být v klidu, nijak na problém neupozorňovat, chovat se jakoby nic. Při velkém strachu zkusit zaměstnat hlavu něčím co má ráda, třeba noste sebou oblíbenou hračku, jak se začne bát, tak ji zkuste nabídnout. Nebo třeba nějaký oblíbený mlsík. Možná to je fakt jen období, některé malé děti taky mají období že se všeho bojí
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.19.139
Mám pejska sheltie, který byl tedy bázlivý už od štěňátka. Pak už to vypadalo, že ho to přešlo, i za lidma už šel. Kolem jednoho roku, s přicházející pubertou, si venku přestal brát i pamlsky, nereagoval... V té době jsem udělala hodně chyb.
Nejdůležitější je zachovat klid, a třeba si s pejskem jenom sednout v parku a bez komentářů pozorovat.
Mému psíkovi je teď rok a půl, bezproblémů (většinou) projdeme i centrem města. Sice ho venkovní prostředí ještě hodně rozptyluje, ale s pamlskem už cvičí krásně i venku (myšleno různé psí kusy). Přivolání nám sice pokulhává, ale to bude pubertou a mou nedůsledností.
Jen s lidmi, především muži, máme problém. Na muže má tendence štěkat a utíkat.
Důležité je si tedy zachovat klid, hlavně "nevybouchnout" vzteky, když něco nepůjde (to se mi totiž povedlo, a vrátit si zpět důvěru vyděšeného pejska mi dalo dost práce), a doma nacvičené povely cvičit i v klidnějším venkovním prostřední -> postubně přidávat rušivé vlivy - to by mělo pejskovi zvednout sebevědomí.