Výběr většího psa do bytu, ale pro aktivního člověka

Děkuji. Právě o ty haldy chlupů. Stačí mi, že vím jak vypadá halda z línajícího králíka (které jsem chovala v podstatě celé dětství a ještě mi tu jeden dožívá) a vůbec si nechci představovat tu haldu z obra Na druhou stranu, že nějaké chlupy budou, s tím počítám.

Určitě budu stejně důsledná, budu se snažit. Šlo mi o to, aby si pes nevybral toho nejsilnějšího a na zbytek kašlal.

S ohařema zkušenosti nemám, ale k výmarákovi jsem si vzpoměla, že když jsem jako mladá holka hltala knížky o psech, byl jako jeden z mála loveckých plemen doporučován i jako pes společenský, anebo služební.Taky jsem na cvičáku asi dva zažila, cvičili celkem dobře.Kamarád má hladkosrstého výmara s PP, krásný a bezproblémový pes.Má tedy baráček, ale se psem hodně chodí na procházky(celá rodina), bere ho i na vyjíž´dky s koněm, pes je ovladatelný, nepere se, k lidem přátelský.Další kamarád měl dlouhosrstou fenu, taky jako společnici a nemohl si ji vynachválit.Co se týče výcviku, jsem toho názoru, že tak velký pes a ještě k tomu lovecké plemeno, by alespoň základní výcvik měl mít, zvláště pokud nemáte zkušenosti s výchovou.Kamarádka si pořídila fenu kokra, protože ji chtěla uchovnit, nechala si ji vycvičit a složit lovecké tkoušky.Vůbec to nebylo naškodu a fena je velmi ovladatelná a spolehlivá, ač kamarádka nezkušený pejskař.Možná bych se na vašem místě zamyslela, jestli nepořídit právě fenu, bývá lepší ovladatelná a hárání lze taky řešit.Teď mám třeba druhou fenu velkého plemene, předtím jsme měli psy a daleko lépe se mi s fenami pracuje.A když hárají, ani jedna neměla a nemá tendenci utíkat, jen jsou možná maličko méně soustředěné.Držím palce

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji. Právě o ty haldy chlupů. Stačí mi, že vím jak vypadá halda z línajícího králíka (které jsem chovala v podstatě celé dětství a ještě mi tu jeden dožívá) a vůbec si nechci představovat tu haldu z obra Na druhou stranu, že nějaké chlupy budou, s tím počítám.

Určitě budu stejně důsledná, budu se snažit. Šlo mi o to, aby si pes nevybral toho nejsilnějšího a na zbytek kašlal.

Ze psa bez podsady to nebude tak hrozné, ale já měla dva mopsíky, a neustále doma závěje (kam se hrabal línající králík, také jsme ho měli). A to byli malí psíci.
Německé ovčáky - to snad ani nemusím popisovat, ten beauceron bude asi podobný.
Jak přemýšlím o psech co jsem měla, tak mě napadlo že nejméně chlupů bylo z německého pinče, ale je to střeďák, tak co okouknout dobrmana? Pár jsem jich poznala, skvělí psi, pokud měli dostatek zaměstnání. K cizím rezervovaní, doma respektovali všechny, včetně dětí, s dobrou výchovou snášenliví i k jiným psům.

Já mám Rhodéského ridgebacka a řekla bych že vcelku splnuje to to popisujete, rád sportuje, je všude rád s člověkem, příliš neloví, nelíná, rychle schne , je velmi přizpůsobivý.Jsou to trošku závisláci , ale pokud se samotě učí odmala, zvládají to.

Dobry sloh :))

Mame doma nemeckou oharku, fenecku. Je priatelova, takze ja som ju poznala, az ked jej bolo nieco vyse dva roky. Je to uzasny pes, je vesela, aktivna, schopna hodiny behat, ale ked mame zrovna lenoru a rozhodneme sa cely den prelezat v posteli a cucat na serialy, tak je s nami, zachumlana pod tromi perinami a na vencenie ju musime doslova vyhanat.

Aby som to vzala tak nejak zosiroka. Myslim ze ohar by mohol byt pre vas to prave plemeno. Z tych troch vymenovanych by som doporucila prave nemeckeho ako zlaty stred - je to prave nieco medzi vymarom a madarom. Z toho co popisujete a s ohladom na to, ze je to vas prvy pes by som volila skor fenku, je tvarnejsia, nebudete musiet riesit dominanciu voci inym psom a nebude nutne byt tak strasne moc "alfa".

Co sa tyka vychovy a pohybu, hovori sa, ze ohar je hyperaktivny tak do siedmich rokov - a potom si zvyknete :)) Zas tej nasej je 6 a je naprosto v pohode, ako som popisovala, to uz moj zlatak je viac hyper :) Priatel mi tvrdil, ze do tych dvoch rokov vyzadovala pohybu a aktivity fakt hodne - a hlavne zamestnat hlavu, nie sa bezcielne loudat hodinu okolo baraku, ale fakt do lesa, aporty, dohledavky, ono vacsina ludi, ktori si poridi ohare, nakoniec s tym loveckym vycvikom zacnu, pretoze to je spolahlivy sposob, ako toho diabla unavit :) Ale ako hovorim, ja mam trebars zlateho retrievra a ten toho pohybu a aktivity vyzadoval priblizne rovnako - pokial travite vela casu vonku a mozete sa psovi venovat, tak by som v tom nevidela problem. Co sa tyka lovenia a klidom pred zverou - dosledky vycvik od malicka a aj to sa da zvladnut.

Inak este k tej dominancii a posluchaniu. Ja mam psa, zlataka, je to "moj" pes, ja ho vencim, krmim, cvicim. Priatel ho viac menej berie ako sucast inventaru domacnosti, on ma svojho psa, samozrejme ho nakrmi a vyvenci ked zrovna nemozem, ale inak sa mu nevenuje. Pes mna poslucha, je to moj partak, funguje na myslenku, ale musela som si ho na to vycvicit. Z priatela ma vylozene respekt, takze na krivy pohlad okamzite zalezie do pelechu, ked niekam ide, prace sa mu z cesty, neexistuje aby zatiahol na voditku, ked s nim ide von. To je prirodzena autorita. Ja som si svoju autoritu musela doslova vydupat :)) Ale nie je to tak, ze ked priatela poslucha viac, tak mna nebude vobec, takto pes nepremysla. Myslim ze nemusite mat strach.

Co sa tyka chlpov a smradu - mne nasa fenka po vykupani vonia. Ci zmokla, alebo vyliezla z rybnika, alebo z vane, nikdy z nej nebolo citit "psinu". Chlpy pusta, ale nie je to nic strasne a myslim ze keby ju priatel pravidelne vycesaval, tak by to mohlo byt este lepsie :)) Spi s nami v posteli, a vsetko sa da zvladnut s dobrym vysavacom. Najhorsie su ostre chlpy zapichnute v podprsenke :)

Takze suma summarum, navrhujem fenku nemeckeho ohare :)

Já znám více jen beaucerona od známé, jeho otec byl prý hodně velký ras, když byli připouštět, byli rádi, že je nesežral. Jeho syna má kamarádka. Naprosto nekonfliktní pes, na můj vkus až příliž vlezlý, každýmu psovi i člověku by nejraději vlezl na hlavu. Takový pohled, jako má beauceron jsem neviděla ještě na žádném psovi, člověk fakt neví, co si myslet, když na tebe hledí. Vždy pozná, když o něm mluvíme. Co se týče chlupů, je v domě i venku a nepřijde mi, že by v domě měla nehorázné množství chlupů, popravdě jsem si jich nikdy moc nevšímala a nevím o nich. Příprava na výstavu probíhá jako přetření hadrem, tím to končí a vypadá pořád dobře. Je dost jemný, stačí zvýšený hlas, s bitím se u něj nikam člověk nedostane. Domácí zvířata také bezproblémů. Jen ty srny jsou postrach, v případě jejich spatření nepřemýšlí, rovnou koná. Také se mi líbí jeho styl hlídání, za plotem je potichu, ani neštěkne, ale přitom hlídá, takový tichý nepřítel. Se psy do potyčky opravdu nikdy sám od sebe nešel, ale bránit se umí, to už mám také vyzkoušeno s vlastním psem, který ho prostě nemá rád - pořád mu leze do huby (ten beauceron), i když ví, že se po něm stejně ohradí, když jsem to ale jednou neuhlídala, zakousl se mu do krku. Takže říkám, nesmírně přátelský pes, který je schopen hlídat, ale na můj vkus moc vlezlý. Jestli je to typické u boseronů netuším.

Mě pro vás ještě napadlo plemeno z trošku jiného soudku: curly coated retriever. Na rozdíl od zlaťáka a labradora je k cizím (psům i lidem) vysloveně odtažitý - nevidí důvod se bavit s někým jiným než se "svými". Ale své rodině je bezmezně oddaný. S chlupy v bytě osobní zkušenost nemám, ale prý je to mnohem lepší než s labradorem a hlavně kudrnaté chlupy se tolik nezapichují.

Měla jsem německého ohaře téměř 14 let. Pes to byl perfektní, se psy i s lidmi se snášel bez problémů, ale nijak je nevyhledával. V rodině nyní máme maďara a povaha je nesrovnatelná. Vižla je jednoznačně extrovert, který je nejšťastnější v kolektivu lidí a psů. Připravte se na to, že každý ohař má neskutečně velkou potřebu pohybu. S tím musíte počítat, pokud plánujete rodinu i třeba v horizontu několika let.Je mu opravdu jedno, jestli je zrovna Štědrý den, máte 40 C horečku, nebo v kočárku 14 dní staré mimi. Naběhat své kilometry musí denně, za každého počasí a do poměrně vysokého věku. Takovou kondici jako se svým ohařem jsem neměla nikdy předtím a nikdy potom. Línal jako každý pes, ale poctivým kartáčováním se byt i oděvy daly udržet na únosnou míru. Chlupy ohařů se ale zapichují a jejich odstranění není mnohdy úplně jednoduché (zejména v autě).
Vaše požadavky by ale mohl poměrně dobře splnit - a teď se nelekněte - velký pudl. Ono totiž pod podivnými načančanými výstavními kreacemi se ve skutečnosti skrývá bezvadný, inteligentní, velice dobře cvičitelný a sportovní pes, který při sestřihu nakrátko nejenže nelíná, ale není ani až tak náročný na údržbu. Navíc nezapáchá. Je bezproblémově manipulovatelný a má spoustu dalších kladných vlastností. Hodí se na všechny sporty a na rozdíl od ohařů u něj nemusíte bojovat s tak silným loveckým pudem, což v praxi rozhodně není zanedbatelné. A pokud se vám líbí noblesní psi (výmarák) , tak v tomto případě se nedostatku obdivu rozhodně bát nemusíte.

Já se několik let rozmýšlela mezi výmarem a maďarem a asi z důvodu vámi popisovaných v rozdílnosti povah máme nakonec 6 měs.maďara.V minulosti jsem měla 4 psy, ale jiných ras(kolie, pudl,něm.ovčák,labrador) a tak jsem se bála, aby výmar nebyl na mě velké sousto, co se cvičitelnosti a ovladatelnosti týká.
Tak zatím mohu přidat jen pár postřehů od nás z jeho štěněcí doby.
Temperament asi popisovat nemusím,že strčí do kapsy snad všechny minulé psy dohromady,a nikdy nemá dost a první týdny byly opravdu náročné,ale už jsme se přenesli přes to období, už není tak splašenej a do všeho hr a pomalu už se s ním dá domluvit.
Fyzicky se utahat opravdu nedá, měli jsme na cvičáku paní, co ho jako 11 měs. už venčila celkově 5-6hodin denně a pes měl jen stále lepší kondici..
A ze začátku se to nedá ani s jeho fyzickou námahou přehánět,prostě se mu od 1.dne musí zaměstnávat hlava,ne se ho snažit utahat fyzicky.
K tomu loveckému výcviku-já byla ještě před pořízením rozhodnutá, že určitě nebudeme mít v mrazáku bažanty ,ale pak mi stačilo se jít jednou na psa pracujícího na poli podívat a bylo rozhodnuto, že určitě časem zkusíme.
A chlupy teda jsou přesně ty krátké, zapichující se do všeho,ale na oblečení to vyřeší sušička,a na podlaze se dobře stírají.V autě je to horší...
Jinak je to největší závislák na nás ze všech těch ras, co jsme měli,je dobře cvičitelnej(pokud teda nemá ten "svůj" den),miluje vodu,vše co se hýbe.
My máme jeden den v týdnu, kdy se mu též nemůžeme moc věnovat, až k večeru,ale vynahrazujeme mu to vždy den před a den po a nemám pocit, že by tím nějak strádal.
Celkově zatím musím říct, že je to moc fajn pes,možná až přehnaně visí na páníčkovi,jakoukoliv hru a zábavu,co mu vymyslíte,hned se do ní s vervou pustí,rychle chápe, co se po něm chce,od mala ihned čistotný,až mi mrzí, že to u nás vzheldem k mému věku bude první a poslední pes této rasy, co máme.I když třeba to možná za xxx let uvidím jinak a i po padesátce si ještě na tuto rasu troufnu.

já bych za sebe doporučila dalmatina. jsou to všestranní milí psi. jinak s tou ohařípotřebou pohybu,asi je to jedinec od jedince, já mám tříletou fenu kříženec výmara a německého ovčáka. klidně týden s ní nejdu ven, jen ji vypustím na zahradu na potřebu a sviští domů, když ju vemu ven na procházku, tak je neunavitelná, tahá koloběžku, běhá, chodí se mnou klidně patnáctikilometrové procházky, půl dne na houbách,plave, ale neznám, že by po pár dnech doma byla nervozní.. prostě se přizpůsobí. ale je z ní šílenejch chlupů.ale jinak dokonalá. nebo at se zadavatelka koukne na učp - univerzální černý pes, je toho všady plno a sou to super psi.
http://zvirata.bazos.cz/inzerat/15589556/daruji-krasneho-krizenecka.php
našla jsem zrovna tento inzerát, ale já mám doma kombinaci přesně opačnou. u nás byl výmar taťka :-)

no co se týče KK všechno by splňovala, pokud se bojíte, že by pro vás byla cíťa tak jít do psa bývají tvrdší

No... nevím, chcete psa, ale nesmí být z něho chlupy a nesmí smrdět... Zvažte ještě, jestli je pro vás pes opravdu to pravé ořechové. Jsou to vynikající společníci, ale člověk musí ze spousty věcí slevit. A nejde jen o bordel doma a to věřte, že chlupy jsou v podstatě to nejmenší, byť i při sebepečlivějším úklidu jsou prostě všude.
Pes tady může být taky za deset let, co když za pár let seženete takovou práci, že na psa nebude tolik času. Co děti, nejednou se stalo, že do té doby byl pes miláček rodiny, přišlo dítě a šel stranou (v lepším případě). Já osobně si myslím, že by si lidé měli pořizovat psa opravdu od srdce a ne přednostně uvažovat o tom, jestli nebudou mít doma nepořádek.
Pro "normální" lidi to musí znít blbě, srdcový pejskaři pochopí - kvůli psovi jsme koupili větší auto, momentálně sháníme domek se zahradou, aby mohli být pesani vyvalení venku, kdy se jim zachce, na dovolené jezdíme pouze tam, kam můžou psi, atd. atd.
Neberte to jako rýpání, o to mi vůbec nejde, ale jako podnět k zamyšlení...

Ridgebacka ani beauceron bych jako prvního psa moc nedoporučovala. Výmarák neby maďar by mohl vyhovovat. Osobně si myslím, že bezproblémový je především ten maďar ale zase je to lovecké plemeno,.... KK není špatný pes pro začátečníka.

Co člověk, to názor. Já nemám s RR žádný problém, naopak mám kamarádku , který z maďara šílí. RR je hlavně daleko méně náročný na pohyb, je přizpůsobivý, tak že ,když je Vám blbě, klidne vydrží ležet s Váma doma , jindy s Váma klidně ujde padesátku. Necvičí třebas tak dokonale jako NO, ale je inteligentní a s pozitivní motivací, nebo na klikr cvičí dobře a rád, má rád všelijaké sporty, překážky, obedience. Co se týče té srsti a pachu, tomu se prostě nevyhnete a ještě si myslím že sice plemeno je určitou zárukou přibližné povahy, ale vždy je tam důležitá vrozená dispozice a výchova. Mezi deseti např. RR bude pět klidasů, jeden nervák, dva agresoři a dva bázlivý.... S tím vším si pak už musí člověk nějak pomoci , prostě nikdy nemáte záruku že pes bude přesně podle vašeho obrazu. Přece jenom, pořád je to pes.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No... nevím, chcete psa, ale nesmí být z něho chlupy a nesmí smrdět... Zvažte ještě, jestli je pro vás pes opravdu to pravé ořechové. Jsou to vynikající společníci, ale člověk musí ze spousty věcí slevit. A nejde jen o bordel doma a to věřte, že chlupy jsou v podstatě to nejmenší, byť i při sebepečlivějším úklidu jsou prostě všude.
Pes tady může být taky za deset let, co když za pár let seženete takovou práci, že na psa nebude tolik času. Co děti, nejednou se stalo, že do té doby byl pes miláček rodiny, přišlo dítě a šel stranou (v lepším případě). Já osobně si myslím, že by si lidé měli pořizovat psa opravdu od srdce a ne přednostně uvažovat o tom, jestli nebudou mít doma nepořádek.
Pro "normální" lidi to musí znít blbě, srdcový pejskaři pochopí - kvůli psovi jsme koupili větší auto, momentálně sháníme domek se zahradou, aby mohli být pesani vyvalení venku, kdy se jim zachce, na dovolené jezdíme pouze tam, kam můžou psi, atd. atd.
Neberte to jako rýpání, o to mi vůbec nejde, ale jako podnět k zamyšlení...

přesně tohle mě taky napadlo každý pes smrdí ,když se navlhčí třeba od deště tak smrdí velmi. každý pes prostě nadělá doma binec ,a to že je v bytě pes je prostě znát, a taky každý pes vyžaduje spoustu času , pro mě téměř všechen můj čas protože celý svůj život podřizuji psům ,dělám to ráda ale někomu by to mohlo být na obtíž. přesně tak jak píšete na dovolenou nejezdíme ,když už někam jedem tak jen aby tam mohli psi, dělám horší práci kterou bych dělat nemusela ale mám při ní víc času na psy , celý byt jsme přizpůsobili tomu aby se tam dobře žilo nám ale i psům , kvůli psům máme kombíka abychom je mohli vozit na veterinu apod, i to auto od psů smrdí tak že někteří spolupracovnící do něj odmítají vlézt atd atd mohla bych psát donekonečna. ale psa by si měl člověk pořizovat pro to že po něm opravdu touží ,to že někdo ještě žádného nemá a nejdůležitější jsou pro něj chlupy to mi nepřipadá jako to pravé. jinak ještě k těm loveckým psům ,myslím že lovečák by měl dělat to pro co byl vyšlechtěn pokud chcete psa do bytu volila bych spíš ze společenských případně služebních plemen.

Tak já můžu napsat jako majitel maďara, ale protože se mezi loveckými psy hodně pohybuju, znám i spoustu výmaráků a německých ohařů.

Maďar - určitě nejměkčí z nich, velice tvárný, dobře se cvičí na jakoukoli činnost, jde to s ním většinou po dobrém, rychle chápe, je veselý, nesmírně hravý, neutahatelný, jak už tady někdo psal extrovert, miluje všechny lidi, děti - jako jeho velké negativum bych viděla často dost špatné nervy, s tím související ukvičenost, bázlivost nebo agresivitu na psy. Mám druhého a miluju je, ale opravdu musíte počítat s každodenní aktivitou, za každého počasí i stavu. Mám 2 malé děti a psovi se věnuju prakticky stejně jako před dětma, taky samozřejmě dětem a na mě už mi čas moc nezbývá :-)

Výmar - největší tvrďák, proti maďarovi tvrdohlavý, ale zase o dost klidnější než maďar, ale psi (samci) se dost často rvou s ostatními, znám i pár, co jim nevadí skočit i do vlastního pána. Naopak fenky bývají přátelské. Výmaři bývají obecně méně důvěřiví k cizím lidem, někteří jsou dost ostří. Na mě osobně už trochu velký pes, hlavně samec. Můj největší favorit, když jsem kupovala prvního ohaře a teď jsem ráda, že ho nemám, ze všech ohařů jsou mi nejméně sympatičtí.

NKO - zlatý střed mezi maďarem a výmarem - většinou povahově vyrovnaní, aktivní psi, kteří se dobře cvičí, k lidem bývají přátelští, ale ne tak bláznivě jako maďaři. Vyloženě rvavého taky neznám. Taky bych doporučila fenku, tak jako u výmara.

Pointr, setr - prostě angličani, králové mezi ohaři, ale pro normálního člověka nic moc, velmi tvrdohlaví a moc, moc, moc běhaví, to bych nedoporučila vůbec

RR - neznám osobně, ale pár jich máme na sídlišti a nechtěla bych ani za nic. Asi taky doplatiti na svou módnost a má je každý debil, takže všichni, co tu chodí, jdou dost značně po psech (psi i feny) a páníčci za nima krásně vlajou. Pustit je nemůžou. Myslím, že založením a původem to s ohařem, který byl vyšlechtěn pro práci s člověkem, to nemůžete srovnávat, jsou hůře cvičitelní.

Co se týče těch chlupů, nevyberete si, krátné chlupy jsou prostě něco, s čím se musí počítat. Prakticky se jich nejde zbavit, jen se s nima naučit žít Smradlavého jsem zažila jen jednoho němce a to byl pes debila, který ho má v kotci, který kdoví jak dlouho neuklidil. Jinak moji psi nevím, že by někdy smrděli a to se pravidelně koupou v rybníku a mám je v bytě, takže bych to určitě cítila.

Přeji šťastnou ruku při výběru, určitě budete s ohařem spokojená!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já znám více jen beaucerona od známé, jeho otec byl prý hodně velký ras, když byli připouštět, byli rádi, že je nesežral. Jeho syna má kamarádka. Naprosto nekonfliktní pes, na můj vkus až příliž vlezlý, každýmu psovi i člověku by nejraději vlezl na hlavu. Takový pohled, jako má beauceron jsem neviděla ještě na žádném psovi, člověk fakt neví, co si myslet, když na tebe hledí. Vždy pozná, když o něm mluvíme. Co se týče chlupů, je v domě i venku a nepřijde mi, že by v domě měla nehorázné množství chlupů, popravdě jsem si jich nikdy moc nevšímala a nevím o nich. Příprava na výstavu probíhá jako přetření hadrem, tím to končí a vypadá pořád dobře. Je dost jemný, stačí zvýšený hlas, s bitím se u něj nikam člověk nedostane. Domácí zvířata také bezproblémů. Jen ty srny jsou postrach, v případě jejich spatření nepřemýšlí, rovnou koná. Také se mi líbí jeho styl hlídání, za plotem je potichu, ani neštěkne, ale přitom hlídá, takový tichý nepřítel. Se psy do potyčky opravdu nikdy sám od sebe nešel, ale bránit se umí, to už mám také vyzkoušeno s vlastním psem, který ho prostě nemá rád - pořád mu leze do huby (ten beauceron), i když ví, že se po něm stejně ohradí, když jsem to ale jednou neuhlídala, zakousl se mu do krku. Takže říkám, nesmírně přátelský pes, který je schopen hlídat, ale na můj vkus moc vlezlý. Jestli je to typické u boseronů netuším.

mám Dobrmana a Beaucerony. V bytě jsem měla najednou dva Dobrmany a všude byli deně haldy chlupů a navíc se zapichovali úplně všude. Ohaři mají chlupy stejné. Bosíci byli také občas doma ale určitě jsem po nich tak moc neuklízela. Bosík má srst s podsadou kterou je potřeba v době línání vyčesat. Znám spoustu lidí co je má doma a nikdo si na chlupy nestěžuje.
S tím bitím a hlasem máte naprostou pravdu. Nesmí se na něj po zlém. Vše naučené a to i to špatné si pamatuje a těžko se to napravuje. Nesnáší křivdu. Ale že by byl jemný? Zkoušela jste na něj houknout vy? U našich by jste moc neuspěla. Uznává svojí rodinu kterou miluje a ochraňuje a neustále kontroluje zda je vše v pořádku. Prostě mám je neustále za zadkem. K cizím je rezervovaný a rozhodně se ke každému hned nežene pro mazlení. Je u něj třeba důslednost. S hlídáním já mám jinou zkušenost. Naše čuba se před klukama (Dobrouš a Bosík) "předvádí" a hlídá jak "ďas". Neunikne jí za vrátkama nic. Jinak je to takový andílek. Ta "špína" za ní na vrátkách je její práce

více o Bosíkovi na http://www.stream.cz/uservideo/166009-beauceron-dokument

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mám Dobrmana a Beaucerony. V bytě jsem měla najednou dva Dobrmany a všude byli deně haldy chlupů a navíc se zapichovali úplně všude. Ohaři mají chlupy stejné. Bosíci byli také občas doma ale určitě jsem po nich tak moc neuklízela. Bosík má srst s podsadou kterou je potřeba v době línání vyčesat. Znám spoustu lidí co je má doma a nikdo si na chlupy nestěžuje.
S tím bitím a hlasem máte naprostou pravdu. Nesmí se na něj po zlém. Vše naučené a to i to špatné si pamatuje a těžko se to napravuje. Nesnáší křivdu. Ale že by byl jemný? Zkoušela jste na něj houknout vy? U našich by jste moc neuspěla. Uznává svojí rodinu kterou miluje a ochraňuje a neustále kontroluje zda je vše v pořádku. Prostě mám je neustále za zadkem. K cizím je rezervovaný a rozhodně se ke každému hned nežene pro mazlení. Je u něj třeba důslednost. S hlídáním já mám jinou zkušenost. Naše čuba se před klukama (Dobrouš a Bosík) "předvádí" a hlídá jak "ďas". Neunikne jí za vrátkama nic. Jinak je to takový andílek. Ta "špína" za ní na vrátkách je její práce

více o Bosíkovi na http://www.stream.cz/uservideo/166009-beauceron-dokument

Jemný ne, špatně použité slovo, máte pravdu. Povahově se mi zdá právě hodně odlišný od jiných psů, ovšem vůbec to není na škodu. U něj hodně platí více než zvýšený hlas údiv. To mi říkala jednou, že očůral něco, co věděl, že se neočůrává. S podivem se ho zeptala, co to dělá a pes sklopil uši a odešel.

Nebojte se pořídit si ohaře, i když neplánujete myslivost. Mám fenku NKO z útulku - bez PP - tudíž lovecký výcvik vyloučen a tak jsme začali trošku cvičit poslušnost, stopičky / lidské / , k tomu běhá s koněm na vyjížďky, aportuje míčky jako blázen, plave....bydlí v domku / uvnitř / a nesmrdí ani neslintá. Když proběhne blátem, stačí doma otřít ručníkem a je jak nová.
Když líná - chlupy se pochopitelně zapichují, ale není to tak hrozné, vyčesáváme gumovým hřbílkem a ona je dost tmavá, takže ty chlupy skoro nejsou vidět. A srst je bez podsady.
Ovladatelnost v přírodě naučíte, na stejném principu jako jiného psa - ale chce to hned od začátku, ne až tomu přijde na chuť - pak by to už byl problém. On ani lovecky vedený ohař nemá zvěř prohánět po celém okrese, jen ji vystavit a počkat na povel co dál.
Na pohyb je náročná převelice, je to takový ,,prostorový´´ pes - když si povyskočí, tak dva metry do vzduchu, když mě vítá - tak nejlépe na ploše min. 10 m2..... ale když se pořádně vylítá, klidně další den prospí. Sice je fyzicky k neutahání, ale psychicky se unaví dřív, takže když je ošklivo - trochu pocvičíme, a je taky klid.
K ostatním psům bez problémů, lidí si nevšímá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No... nevím, chcete psa, ale nesmí být z něho chlupy a nesmí smrdět... Zvažte ještě, jestli je pro vás pes opravdu to pravé ořechové. Jsou to vynikající společníci, ale člověk musí ze spousty věcí slevit. A nejde jen o bordel doma a to věřte, že chlupy jsou v podstatě to nejmenší, byť i při sebepečlivějším úklidu jsou prostě všude.
Pes tady může být taky za deset let, co když za pár let seženete takovou práci, že na psa nebude tolik času. Co děti, nejednou se stalo, že do té doby byl pes miláček rodiny, přišlo dítě a šel stranou (v lepším případě). Já osobně si myslím, že by si lidé měli pořizovat psa opravdu od srdce a ne přednostně uvažovat o tom, jestli nebudou mít doma nepořádek.
Pro "normální" lidi to musí znít blbě, srdcový pejskaři pochopí - kvůli psovi jsme koupili větší auto, momentálně sháníme domek se zahradou, aby mohli být pesani vyvalení venku, kdy se jim zachce, na dovolené jezdíme pouze tam, kam můžou psi, atd. atd.
Neberte to jako rýpání, o to mi vůbec nejde, ale jako podnět k zamyšlení...

No nemyslela jsem to tak, jako nikde ani chlup. Ale péče o dlouhou srst by mě asi moc nebrala a huňáči strašně smrdí, když zmoknout. Bydlíme v činžáku a rozhodně bych nechtěla lidem okolo dopřávat to co náš soudek - má ovčáka a když zmokne, tak je to 2 dny cejtit v celým baráku, ve výtahu se vůbec nedá jezdit. Bydlíme mezi lidma a musíme na to myslet. Ani si neumím představit takového psa na podzim skoro furt koupat, aby mi nesmrděl doma. To fakt, ne, kdyby byl barák a nikoho jsme tím neotravovali, tak by to možná bylo jedno, ale takhle by to bylo akorát ke vzteku všech. Snažím se myslet na celej život psa a jednoduše tuším, že zrovna tahle část péče by mě začla brzo sr.t
To není, že bych psovi nechtěla nic přizpůsobit, ale raději bych se přizpůsobovala jinde. Podle mě pořizovat psa od srdce a zároveň zachovat racionální úsudek při výběru se nevylučuje. Prostě nechci dlouze kartáčovat, koupat, vymotávat bodláky a čekat až v zimě pes roztaje...jestli mám ale krátkosrsťáka po každý vycházce venku jentak halabala setřít nějakou rukavicí nebo kartáčkem, tak mi to určitě nebude dělat problém a chlupů by pak doma mohlo být snesitelněji.

Děti do nějakej 10 let asi přijdou, ale to bych neviděla jako takovej problém. Ve štěněčích letech už nebude, pár týdnů ho bude zahrnovat venčicí péči páníček a pak hurá zapřáhnout psa za kočár Joke, podle mě se to takhle brát nedá, to bych si pořídila nejdřiv jezevčíka na důchod (jestli vůbec někdy v nějakým budu, že)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jemný ne, špatně použité slovo, máte pravdu. Povahově se mi zdá právě hodně odlišný od jiných psů, ovšem vůbec to není na škodu. U něj hodně platí více než zvýšený hlas údiv. To mi říkala jednou, že očůral něco, co věděl, že se neočůrává. S podivem se ho zeptala, co to dělá a pes sklopil uši a odešel.

když moje čuba něco "udělala" sedla si přede mě a čekala že jí budu nadávat. Já nadávala a ona se rozhlížela co kde lítá a po chvilce se sebrala a odešla. Když jsem jí zavolala zpátky sedla si a zase čučela co kde lítá a lehce zavrtěla špičkou ocásku, stáhla uši a mile se na mě podívala (potvora jedna) a zase zdrhla. Jenže to bylo "nadávání" za blbosti (a ona to věděla).
Díky ní jsem našla zalíbení v Bosíkovi a vím, že bez nich již nebudu

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jinak všem děkuji za příspěvky a Vaše zkušenosti.

Až budete mít děti, nebude moci být celé odpoledne venku. (Jak jste psala v úvodním příspěvku)
Ano, pokud budete chodit s kočárem tak ano. Ale pak buste běhat kolečko - práce - školka a mezi tím pes. Vím o čem mluvím, také jsem měla psa dříve než děti. A byla jsem šťastná, že to byl malý knírač, kterému v nejhorším stačilo 15 minut a jednou denně hodinka. Dnes jsou děti větší nemusím je vodit a protože náš starý knírda už není s námi ( dožil se 17 let), tak jsme si pořídili konečně aktnivního psa. Ale na toho prvního kliďase nezapomene.
Tak doporučuji - zvařujete co bude za 15 let. Vyplatí se to vám i psovi.

Mám bosíka v bytě a momentálně je to záplava chlupů všude. Ale je to vždy nárazově a pak zas ani chlup. Ovšem ze zablácené vycházky utřít pouze hadrem nestačí - chce to sprchu podvozku. Zmoklý pes smrdí pouze neudržovaný, jinak je to jen takový mírný pach psa, já ho teda necítím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám bosíka v bytě a momentálně je to záplava chlupů všude. Ale je to vždy nárazově a pak zas ani chlup. Ovšem ze zablácené vycházky utřít pouze hadrem nestačí - chce to sprchu podvozku. Zmoklý pes smrdí pouze neudržovaný, jinak je to jen takový mírný pach psa, já ho teda necítím.

mám dva venku a fena vylínala v zimě a pes teď. Chlupu je vždy dost ale je třeba tak dva- tři dny česat a vyčesat a pak je klid. Dobrman mi doma línal 365dní v roce

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Až budete mít děti, nebude moci být celé odpoledne venku. (Jak jste psala v úvodním příspěvku)
Ano, pokud budete chodit s kočárem tak ano. Ale pak buste běhat kolečko - práce - školka a mezi tím pes. Vím o čem mluvím, také jsem měla psa dříve než děti. A byla jsem šťastná, že to byl malý knírač, kterému v nejhorším stačilo 15 minut a jednou denně hodinka. Dnes jsou děti větší nemusím je vodit a protože náš starý knírda už není s námi ( dožil se 17 let), tak jsme si pořídili konečně aktnivního psa. Ale na toho prvního kliďase nezapomene.
Tak doporučuji - zvařujete co bude za 15 let. Vyplatí se to vám i psovi.

Psala jsem už výše o tom 6 měs. štěněti MOK, co máme my a nedá mi ještě na toto neraegovat.
Z pozice čtyřicátnice již s takřka dospělým synem musím s paní plně souhlasit,nedovedu si představit mít toto plemeno v době, kdy byl syn malý.Buď by na to doplácel on, či pes,dát oběma, co by v té době potřebovali,bych se musela rozkrájet a stejně...
Já na toto plemeno čekala 9 let, než jsme pro něj měli rodinné podmínky a mohli si tuto akční rasu dovolit po všech směrech...
Na druhou stranu zase by se člověk taky nemusel dočkat nikdy,když bude čekat až třeba děti odrostou,tak už zase nemusí mít fyzické fondy na toto plemeno.
Zase ale zrovna z vrhu, co my psa máme i ostatní na cvičáku,co mají maďary z jiného vrhu o měsíc starší jsou to všechno lidé či páry 25-30 let a ti určitě během pár let rodinu plánujou...

jsem asi jiná. Když se nám narodilo první dítě měli jsme v bytě dva Dobrmany a na zahradě tři Beaucerony. Je pravda že tři byli již staré babičky, ale postupně se smečka "usadila" na třech psech a děti také přibyli a stejně vycházky zvládáme. Jen na cvičák již nejezdíme.

Paní píše, že děti v horizontu 1O let,což by naznačovalo, že už podle dnešních tabulek vlastně by pesan byl senior.Většina psů se věkem klidní i v té jejich aktivitě,ale znala jsem od sousedů ohaře, co nejakčnější byl ve věku 8-12 let a ještě ve 14 letech denně slušně proháněl celou rodinku.
Psa si člověk vybírá na cca 15let a spíše by měl počítat, že nebude mít po ty roky tolik času, co si předem myslí,naopak čím více ho bude mít, než myslel,tím pro psa lépe, ať už jakékoliv plemeno.
Poměrně často jsou na různých odkazech lovečtí psi, co je majitelé musí darovat,protože to už s rodinou a dětma nezvládají se psovi věnovat těch několik hodin denně.

My měli společenské plemeno,takže není tak temperamentní a náročné na pohybovou aktivitu, jak jsou ohaři a během dne ráno,v poledne a večer ta půlhodinová vycházka po každé mu stačí, odpoledne hodinová vycházka,plus dejme tomu půl hodiny jsem se mu věnovala s hrama doma,a horko těžko jsem to zvládlala v době, kdy jedno dítko v kočáru, druhé ve školce,pak škole a s prací.Ono to i tak udělá nějaké 3 hod.denně.Ohaře či podobně založené plemeno si v tu dobu neumím představit.
Nedávno mi zrovna kamarádka,co měli výmara v době, kdy měla malé děti,říkala, jak to v pohodě zvládala.Jasně,to má pravdu,jen už zapomněla dodat, že na hlídání dětí jí 2x v týdnu se střídala mamka s tetou,měli velkou zahradu, takže venčila jen 1x denně a manžel chodil každý den ve 14 hod z práce dom.Tak to je pak jiná.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Psala jsem už výše o tom 6 měs. štěněti MOK, co máme my a nedá mi ještě na toto neraegovat.
Z pozice čtyřicátnice již s takřka dospělým synem musím s paní plně souhlasit,nedovedu si představit mít toto plemeno v době, kdy byl syn malý.Buď by na to doplácel on, či pes,dát oběma, co by v té době potřebovali,bych se musela rozkrájet a stejně...
Já na toto plemeno čekala 9 let, než jsme pro něj měli rodinné podmínky a mohli si tuto akční rasu dovolit po všech směrech...
Na druhou stranu zase by se člověk taky nemusel dočkat nikdy,když bude čekat až třeba děti odrostou,tak už zase nemusí mít fyzické fondy na toto plemeno.
Zase ale zrovna z vrhu, co my psa máme i ostatní na cvičáku,co mají maďary z jiného vrhu o měsíc starší jsou to všechno lidé či páry 25-30 let a ti určitě během pár let rodinu plánujou...

No rozkrájet, vycházím z předpokladu, že rodina se skládá ze dvou staračů....

S tím do 10 let jsem spíš myslela, že pes se dítěte nejspíš dožije. Když to vemu podle nějakých průměrů (jako věku prvorodiček), tak by psovi bylo tak 5-6, což by byl dospělák. Možná se na dítě nebudu cítit, tak to může být klidně za 10 let, což už by byl trochu starší pejsek a taky se může stát, že ty děti nebudu chtít vůbec, takže budu čekat do svých 35, pak si řeknu že děti už asi nebudou a pořídím si psa? A co když mi pak jebne v kouli, hodiny zatikaj a budu chtít mimino a doma 2 letý psí třeštiprdlo. To samý když si dítě pořídím, bude větší tak pořídím psa, a pak se rozhodnu pro další?
Z toho by mi vycházelo, že psa nejdřív po menopauze A pak bych zase mohla přemýšlet, jestli se nemůže stát, že přijdu o práci a těžko v tomto věku hledat novou - zvládnu psa nakrmit, zaplatit veterináře?
Jinak znám ženskou, která měla 7 letý dítě, 2 NO žádný seniory a naprosto v klidu si pořídila ještě mimčo. Mimču je dneska 5 a vůbec nevypadá zanedbaně, ani ti dva obři a to se ještě rozrostli o menšího, dětského psa. Několikahodinové procházky psy mají pořád, i když bydlí v baráku, zahradu téměř neznají (nelíbí se jim tam).
A taky mám ve svým okolí dost mladých ještě bezdětných lidí, kteří psa mají a nikdo neuvažuje stylem, co se psem až budou děti. Prostě psa zařadím mezi ostatní důvody proč dítě ano nebo ne, normálně k hypotéce, dostupnosti školek atd.?

Nejsem člověk, kterej by se u každýho problému otočil na podpatku a utíkal opačným směrem. Ono všechno se dá nějak zvládnout, když člověk musí.
Btw. nevěřím těm historkám o tom, jak rodina, která si vychovala bezproblémového psa, kterého miluje, ho dá pryč kvůli dětem, stěhování etc. Všechny ty důvody v inzerátech se dají číst jako "nezvládl jsem to"

Přemýšlet a dobře si rozmyslet, zvážit všechna pro a proti ANO, ale až tak že s dítětem nezvládnu nic jiného ?? Tak to snad ne. Já mám ve svém okolí tolik šťastných maminek které mají psa , kdyby člověk takto co popisujete uvažoval, myslím že by si nakonec nepořídil ani dítě. I když vše promyslíte do detailu, život Vás zcela jistě něčím překvapí, vše se naplánovat nedá, spíš musí být člověk dostatečně motivovaný, aby překážky které přijdou zvládl vyřešit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jsem asi jiná. Když se nám narodilo první dítě měli jsme v bytě dva Dobrmany a na zahradě tři Beaucerony. Je pravda že tři byli již staré babičky, ale postupně se smečka "usadila" na třech psech a děti také přibyli a stejně vycházky zvládáme. Jen na cvičák již nejezdíme.

No člověk to má, přesně jaký si to udělá :) I když tohle si představit taky neumím.
Tak hlavně si člověk před každým další přírůstkem promyslí jestli na to ještě má kapacitu.
Jinak si myslím, že jsem právě ve věku, kdyby kdyžtak nebyl problém s dítětem počkat do doby až pejsem trochu zestárne nebo odejde, kdybych měla pocit, že se oboje nedá zvládnout. Pořád by to nebylo alá teď nebo nikdy.



Děkuji za všechny přísěvky týkající se výběru pejska.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přemýšlet a dobře si rozmyslet, zvážit všechna pro a proti ANO, ale až tak že s dítětem nezvládnu nic jiného ?? Tak to snad ne. Já mám ve svém okolí tolik šťastných maminek které mají psa , kdyby člověk takto co popisujete uvažoval, myslím že by si nakonec nepořídil ani dítě. I když vše promyslíte do detailu, život Vás zcela jistě něčím překvapí, vše se naplánovat nedá, spíš musí být člověk dostatečně motivovaný, aby překážky které přijdou zvládl vyřešit.

Naprostý souhlas.

Kdyby člověk dělal jen to, co jde bez jakéhokoli odporu, tak by seděl celej život na gauči a čumel do bedny. Strašně se nudil a nadával na to, jak je život strašnej. A já osobně bych si dala palicí do hlavy, abych ukončila to trápení nudou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přemýšlet a dobře si rozmyslet, zvážit všechna pro a proti ANO, ale až tak že s dítětem nezvládnu nic jiného ?? Tak to snad ne. Já mám ve svém okolí tolik šťastných maminek které mají psa , kdyby člověk takto co popisujete uvažoval, myslím že by si nakonec nepořídil ani dítě. I když vše promyslíte do detailu, život Vás zcela jistě něčím překvapí, vše se naplánovat nedá, spíš musí být člověk dostatečně motivovaný, aby překážky které přijdou zvládl vyřešit.

Proč by člověk kromě dětí nemohl zvládnout nic jiného?Kde to kdo psal?Někdo zvládne s dětma klidně několik psů,ale bohužel znám i takové, co po příchodu dětí se jim kontakt se psem omezil na 3x denně vyběhnutí a 5-10 min. vyvenčení,plus větší procházka o víkendu.Nijak je neodsuzuju,určitě z toho pak taky najsou nadšené,chce si to prožít na vlastní kůži,aby člověk věděl, co to pak vše obnáší.

Je to jako se vším, teoreticky si člověk naplánuje hodně,ale praxe je pak jiná.Člověk zvládne spoustu věcí a nikdy dopředu nemůže vědět, co vše mu život přinese.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
My měli společenské plemeno,takže není tak temperamentní a náročné na pohybovou aktivitu, jak jsou ohaři a během dne ráno,v poledne a večer ta půlhodinová vycházka po každé mu stačí, odpoledne hodinová vycházka,plus dejme tomu půl hodiny jsem se mu věnovala s hrama doma,a horko těžko jsem to zvládlala v době, kdy jedno dítko v kočáru, druhé ve školce,pak škole a s prací.Ono to i tak udělá nějaké 3 hod.denně.Ohaře či podobně založené plemeno si v tu dobu neumím představit.
Nedávno mi zrovna kamarádka,co měli výmara v době, kdy měla malé děti,říkala, jak to v pohodě zvládala.Jasně,to má pravdu,jen už zapomněla dodat, že na hlídání dětí jí 2x v týdnu se střídala mamka s tetou,měli velkou zahradu, takže venčila jen 1x denně a manžel chodil každý den ve 14 hod z práce dom.Tak to je pak jiná.

Když člověk chce, tak to jde. Když se mi narodila dcera, měla jsem 3 psy. Se dvěma jsem cvičila, s jedním aktivně, s druhým už jen rekreačně, třetí byla společenské plemeno, ale také spíš z těch aktivnějších. Zvládala jsem bez problémů i po mateřské, kdy jsem měla dvě zaměstnání. Dceru hlídala občas babička, ale jen výjimečně, když jsem potřebovala kvůli práci. Pokud šlo o nějaké aktivity se psy, tak mi řekla že je mám dát do útulku, když to nestíhám, takže kynologické akce dcera absolvovala se mnou.
Postupně starší psi odešli, dcera šla do školy a přibyl syn, který díky zdravotnímu stavu potřeboval zvýšenou péči, a velmi temperamentní pracovní pes a 3 psi společenští. I tak vše bez problémů.
Bydlela jsem v bytě, takže venčení minimálně 3x denně, o víkendu cvičák nebo výstavy. Dvě děti už mi nikdo hlídat nechtěl, byla jsem bez manžela, zvládnout jsem to prostě musela. Ale když se chce, jde to. Neříkám že jsem doma vždy všechno měla stoprocentní, ale kvůli neumytému nádobí, nebo nevyžehlenému prádlu se svět nezboří.
Kdybych si řekla, že s chovem psů počkám až děti odrostou, mohla bych si je pořídit leda tak v důchodu. Ale to bych si zase říkala, že už nejsem nejmladší, kdybych onemocněla, co bude se psy...