Pejskařina a děti

Myslím si , že není jednoduché být sám jen na psa . Natož na psy a mimi do toho .
No , uvidíte .
Třeba se zaběhnete raz dva
- třeba bude mimi hodn'oučké a dovolí Vám . . . . není to lehké . . . .

Myslím si , že není jednoduché být sám jen na psa . Natož na psy a mimi do toho .
No , uvidíte .
Třeba se zaběhnete raz dva
- třeba bude mimi hodn'oučké a dovolí Vám . . . . není to lehké . . . .

Ano, v podstatě ano, něco končí a něco začíná. Pokud nemáte stejně zapálenýho manžela, bude to jiné. S jedním dítětem to ještě jde, se dvěma už daleko hůře. Ale jde to tak nějak.
Já měla prví dítě opravdu velmi zlobivé a vzít ho na trénink bylo pro mne velmi stresující. Takže pokud bylo hlídání, šla jsem si zacvičit, pokud nebylo, byly dlouhé prochajdy a takové spíš blbnutí.
To, že bych vůbec neměla čas na psy to zas né, čas na ně je, ale není to to co bývalo. Nejde se najednou sebrat a vyrazit na stopy, kdy se mi zrovna chce atd.V současné době je dětem 9 a 5let a tady lze přemýšlet o návratu jako dřív, ale stejně už to není ono, vypadne mi hlídání a s dětmi si jdu zacvičit jen vyjímečně. Po soustředěních a táborech bych s dětmi nejela, pokud bych neměla někoho s sebou. Je to pak všechno tak nějak napůl a nic pořádně.
Výstavy s dětmi, no není to ono, ale dá se to tu chvíli v kruhu, se někdo postará či dohlédne.

Mně se díte narodilo, když mému NO byli 4 roky, takže v aktivním věku. Času bylo na mateřské plno, dítě se strčilo do kočárku a jelo se ven. Kočárek dáte do stínu a můžete cvičit, žádný problém v tom není. Jak dítě roste, přizpůsobí se tomu, že si hraje samo, když vy cvičíte. Je to jen o výchově, jak si ho naučíte, tak to budete mít. Není nutné se plést dítěti do hry celý den.
Teď mám dojem, že se moc nevychovává, děti si dělají co chtějí, ona trocha disciplíny neuškodí. Vždyť to není žádné trápení, když má dítě nějaké mantinely, má větší vnitřní jistotu co může a co ne. Když máma cvičí s pejskem nebo vystavuje, prostě se zabaví samo, stačí jen nasměrovat správným směrem, her a hraček je spousta.
Ještě doplním, že jsem byla svobodná matka a žila ve středu většího města v malém bytě, takže jsem se musela s dítětem a psem denně dopravit do klidnějšího prostředí na výcvik.
Všechno jde, když se chce. Nechápu, jak si pořád matky na mateřské stěžují, jak nemají na nic čas. Za mě nebyli papírové pleny, neměla jsem automatickou pračku, neměla mikrovlnku a přesto se dalo vše zvládnout v klidu včetně výcviku psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně se díte narodilo, když mému NO byli 4 roky, takže v aktivním věku. Času bylo na mateřské plno, dítě se strčilo do kočárku a jelo se ven. Kočárek dáte do stínu a můžete cvičit, žádný problém v tom není. Jak dítě roste, přizpůsobí se tomu, že si hraje samo, když vy cvičíte. Je to jen o výchově, jak si ho naučíte, tak to budete mít. Není nutné se plést dítěti do hry celý den.
Teď mám dojem, že se moc nevychovává, děti si dělají co chtějí, ona trocha disciplíny neuškodí. Vždyť to není žádné trápení, když má dítě nějaké mantinely, má větší vnitřní jistotu co může a co ne. Když máma cvičí s pejskem nebo vystavuje, prostě se zabaví samo, stačí jen nasměrovat správným směrem, her a hraček je spousta.
Ještě doplním, že jsem byla svobodná matka a žila ve středu většího města v malém bytě, takže jsem se musela s dítětem a psem denně dopravit do klidnějšího prostředí na výcvik.
Všechno jde, když se chce. Nechápu, jak si pořád matky na mateřské stěžují, jak nemají na nic čas. Za mě nebyli papírové pleny, neměla jsem automatickou pračku, neměla mikrovlnku a přesto se dalo vše zvládnout v klidu včetně výcviku psa.

ono je trošku rozdíl, žít malém bytečku s jedním dítkem a jedním psem. A pokud jste měla ještě jako bonus dítě hodné, je to super. Sice jste neměla pračku a plíny prala v ruce, ale času jste měla fůru.

Ti co mají velký barák, manžela, který je celý den pryč, obrovskou zahradu, šest velkých psů z toho 3 ve výcviku a jedno štěně, jezdí po závodech, výcviku, táborech a soustředění a ještě k tomu pracují, to mají o něco horší. A jako bonus akčnější, všetečné dítko a pak dvě..... Ne já si rozhodně nestěžuji, já jsem takhle šťastná, toto zde uvádím pro představu, že některé maminky na mateřské se opravdu nenudí oproti některým.

Přítelkyně to Vaše posezení a zamyšlení na téma" to všechno odnes čas "bude aktuální,tak za půl století,trochu v jiné rovině.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tu tak sedím a přemýšlím, jak to asi mají ostatní. Zanedlouho k nám do smečky přibude mimčo a já mám pocit hrozné nejistoty. Že to nezvládnu, že budu zanedbávat psy. Teď jsem koukala na akce - závody a zkoušky a přepadla mě taková vlna lítosti, že tohle už nějak nezažiju, že to už nebude to pravé. Na mimčo se těším, ale zároveň mám pocit lítosti, že něco končí, že už nebudu moct jen tak se psy na závody a tak. Žádný výcvikový soustředění, nic.
A proto mě napadla otázka, jak to máte vy, co děláte pejsany a máte děti? Jak to zvládáte? Já na to budu sama, s partnerem počítat nemůžu, hlavně co se týče hlídání dítka nebo pomoci se psem a pod. Jde to nějak zkombinovat?

já na mateřské chodila na cvičák spíš rekreačně s NO do toho měla v předvýchově asistenčního labíse ....dalo se to v poho,ale je fakt že je nutno zapojit hlídání.Dokud je mimi malý,klidně se vyspí v kočárku i na cvičáku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně se díte narodilo, když mému NO byli 4 roky, takže v aktivním věku. Času bylo na mateřské plno, dítě se strčilo do kočárku a jelo se ven. Kočárek dáte do stínu a můžete cvičit, žádný problém v tom není. Jak dítě roste, přizpůsobí se tomu, že si hraje samo, když vy cvičíte. Je to jen o výchově, jak si ho naučíte, tak to budete mít. Není nutné se plést dítěti do hry celý den.
Teď mám dojem, že se moc nevychovává, děti si dělají co chtějí, ona trocha disciplíny neuškodí. Vždyť to není žádné trápení, když má dítě nějaké mantinely, má větší vnitřní jistotu co může a co ne. Když máma cvičí s pejskem nebo vystavuje, prostě se zabaví samo, stačí jen nasměrovat správným směrem, her a hraček je spousta.
Ještě doplním, že jsem byla svobodná matka a žila ve středu většího města v malém bytě, takže jsem se musela s dítětem a psem denně dopravit do klidnějšího prostředí na výcvik.
Všechno jde, když se chce. Nechápu, jak si pořád matky na mateřské stěžují, jak nemají na nic čas. Za mě nebyli papírové pleny, neměla jsem automatickou pračku, neměla mikrovlnku a přesto se dalo vše zvládnout v klidu včetně výcviku psa.

Je krásné , že jste vše zvládala sama (i bez těch papírových plen a pod. i když myslím že kdyby byli už v té době spousta maminek by je využívala bez studu tak jako nyní, jde jen o to že tenkrát prostě nebyli ale to je jiná debata) já mám malého syna a můžu říct že první tři měsíce jeho života pro mne byli velmi náročné, maličký hrozně trpěl na prdíky takže pořád poplakával, kroutil se a člověk snad nedělal nic jiného než se mu snažil ulevit. Navíc přes den skoro vůbec nespal a když si zdříml na 20 minut tak to pro mne byl malý svátek. Je mi líto že už se psem nemůžu pořádat celodenní výlety a pod. ale snažím se mu to vynahrazovat jinak. Teď se hlavně těšíme na to jak se brzo nastěhujeme do našeho vysněného domečku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je krásné , že jste vše zvládala sama (i bez těch papírových plen a pod. i když myslím že kdyby byli už v té době spousta maminek by je využívala bez studu tak jako nyní, jde jen o to že tenkrát prostě nebyli ale to je jiná debata) já mám malého syna a můžu říct že první tři měsíce jeho života pro mne byli velmi náročné, maličký hrozně trpěl na prdíky takže pořád poplakával, kroutil se a člověk snad nedělal nic jiného než se mu snažil ulevit. Navíc přes den skoro vůbec nespal a když si zdříml na 20 minut tak to pro mne byl malý svátek. Je mi líto že už se psem nemůžu pořádat celodenní výlety a pod. ale snažím se mu to vynahrazovat jinak. Teď se hlavně těšíme na to jak se brzo nastěhujeme do našeho vysněného domečku

jj, měla jsem naprosto to samé

Ono je cvičit a cvičit. Pokud si někdo představuje pod cvičit pocvičit si pod stromem v parku, tak jasně, že mu stačí nula nula nic....pokud někdo cvičí na závody v dnešní době musí dojíždět za figurantem, kde čekají lidi na pořadník a nehrozí, že tam někdo bude hlídat cizí mimino nebo že by figurant čekal dvě hodiny než se mimčo vybrečí z prdíků, nebo pokud jedete na plánovanou cizí stopu, nebo poslušnost s instruktorem placenou....to s mimčem většinou nejde, pokud nemáte někoho k ruce, který prostě mimi obstará. Protože nemůžete z lekce a psa z koncentrace nechat uprostřed cviku a letět k miminu nebo batoleti a zas nenecháte batole někde se přizabít na překážkách...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně se díte narodilo, když mému NO byli 4 roky, takže v aktivním věku. Času bylo na mateřské plno, dítě se strčilo do kočárku a jelo se ven. Kočárek dáte do stínu a můžete cvičit, žádný problém v tom není. Jak dítě roste, přizpůsobí se tomu, že si hraje samo, když vy cvičíte. Je to jen o výchově, jak si ho naučíte, tak to budete mít. Není nutné se plést dítěti do hry celý den.
Teď mám dojem, že se moc nevychovává, děti si dělají co chtějí, ona trocha disciplíny neuškodí. Vždyť to není žádné trápení, když má dítě nějaké mantinely, má větší vnitřní jistotu co může a co ne. Když máma cvičí s pejskem nebo vystavuje, prostě se zabaví samo, stačí jen nasměrovat správným směrem, her a hraček je spousta.
Ještě doplním, že jsem byla svobodná matka a žila ve středu většího města v malém bytě, takže jsem se musela s dítětem a psem denně dopravit do klidnějšího prostředí na výcvik.
Všechno jde, když se chce. Nechápu, jak si pořád matky na mateřské stěžují, jak nemají na nic čas. Za mě nebyli papírové pleny, neměla jsem automatickou pračku, neměla mikrovlnku a přesto se dalo vše zvládnout v klidu včetně výcviku psa.

u tohohle se musím smát... můj syn byl úžasné mimčo, bydleli jsme v bytě... synátor krásně spinkal, byl schopný hrát si sám, zabavit se, počkat, byt byl za hodinu uklizený, času šest půlek, abych to řekla slušně

Teď mám rok a půl starou dceru, vychovávanou stejně... dítě, které prostě nejde v sedm vykoupat, nakrmit a dát spát, protože do desíti bude vymýšlet, jak se zmrzačit při snaze dostat se z postýlky... v šesti měsících chodila kolem nábytku, v osmi plně sama, v noci jí k celodenní aktivitě stačí tři hodiny spánku, plus hodiny přes den. K tomu barák, zahrada, několik užitkových zvířat, smečka psů. Říct, že mám zadek v kalupu je slabé slovo, prostě a jednoduše nestíhám.

Když jedeme na výstavu, baví jí v 15 měsících koukat na pejsky tak půl hodinky. Když zjistí, že se nic akčnějšího než do té chvíle dít nebude, je zle. Pustit ji běhat v tu chvilku nejde, když je to trošku větší výstava, netroufnu si nechat rok a půl staré dítko běhat mezi psy...jak kvůli nim, tak kvůli ní... takže manžel vozí do zblbnutí, snaží se jí zabavit v kočárku a z výstavy má houby. Nemít ho, mám smůlu i s tak jednoduchou věcí, jako jsou výstavy...

Pro zadavatelku: zkuste si sehnat někoho na občasné hlídání a doufat, že dítko bude model "pohodář" Tohle předem nikdy nevíte, já se u prvního kopala do zadku a s druhou se s vlastním pozadím občas potkávám, jakej je to kalup

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
u tohohle se musím smát... můj syn byl úžasné mimčo, bydleli jsme v bytě... synátor krásně spinkal, byl schopný hrát si sám, zabavit se, počkat, byt byl za hodinu uklizený, času šest půlek, abych to řekla slušně

Teď mám rok a půl starou dceru, vychovávanou stejně... dítě, které prostě nejde v sedm vykoupat, nakrmit a dát spát, protože do desíti bude vymýšlet, jak se zmrzačit při snaze dostat se z postýlky... v šesti měsících chodila kolem nábytku, v osmi plně sama, v noci jí k celodenní aktivitě stačí tři hodiny spánku, plus hodiny přes den. K tomu barák, zahrada, několik užitkových zvířat, smečka psů. Říct, že mám zadek v kalupu je slabé slovo, prostě a jednoduše nestíhám.

Když jedeme na výstavu, baví jí v 15 měsících koukat na pejsky tak půl hodinky. Když zjistí, že se nic akčnějšího než do té chvíle dít nebude, je zle. Pustit ji běhat v tu chvilku nejde, když je to trošku větší výstava, netroufnu si nechat rok a půl staré dítko běhat mezi psy...jak kvůli nim, tak kvůli ní... takže manžel vozí do zblbnutí, snaží se jí zabavit v kočárku a z výstavy má houby. Nemít ho, mám smůlu i s tak jednoduchou věcí, jako jsou výstavy...

Pro zadavatelku: zkuste si sehnat někoho na občasné hlídání a doufat, že dítko bude model "pohodář" Tohle předem nikdy nevíte, já se u prvního kopala do zadku a s druhou se s vlastním pozadím občas potkávám, jakej je to kalup

pěkně napsané, to se musí prostě zažít a od toho se odráží co bude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tu tak sedím a přemýšlím, jak to asi mají ostatní. Zanedlouho k nám do smečky přibude mimčo a já mám pocit hrozné nejistoty. Že to nezvládnu, že budu zanedbávat psy. Teď jsem koukala na akce - závody a zkoušky a přepadla mě taková vlna lítosti, že tohle už nějak nezažiju, že to už nebude to pravé. Na mimčo se těším, ale zároveň mám pocit lítosti, že něco končí, že už nebudu moct jen tak se psy na závody a tak. Žádný výcvikový soustředění, nic.
A proto mě napadla otázka, jak to máte vy, co děláte pejsany a máte děti? Jak to zvládáte? Já na to budu sama, s partnerem počítat nemůžu, hlavně co se týče hlídání dítka nebo pomoci se psem a pod. Jde to nějak zkombinovat?

Na lítost zapoměňte, až se mimi narodí vaše priority se trochu posunou a nakonec zjistíte, že vám psi pomáhají s miminem víc než mnohý partner, aspoň tak jsem to měla já. Po půl roce uvidíte, jak se budete pomalu vracet na výcviky, třeba jenom jako divák, ale nebojte se, život se psy nekončí nerozením dítěte já už mám děti dospělé, ale psy mám pořád a mají složené zkoušky, všechno se dá zvládnout, jenom nemá cenu tlačit na pilu, až to s miminem půjde, tak budete cvičit, nebo to kousek poposunete na pozdější dobu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tu tak sedím a přemýšlím, jak to asi mají ostatní. Zanedlouho k nám do smečky přibude mimčo a já mám pocit hrozné nejistoty. Že to nezvládnu, že budu zanedbávat psy. Teď jsem koukala na akce - závody a zkoušky a přepadla mě taková vlna lítosti, že tohle už nějak nezažiju, že to už nebude to pravé. Na mimčo se těším, ale zároveň mám pocit lítosti, že něco končí, že už nebudu moct jen tak se psy na závody a tak. Žádný výcvikový soustředění, nic.
A proto mě napadla otázka, jak to máte vy, co děláte pejsany a máte děti? Jak to zvládáte? Já na to budu sama, s partnerem počítat nemůžu, hlavně co se týče hlídání dítka nebo pomoci se psem a pod. Jde to nějak zkombinovat?

Celý život se něco končí a něco začíná......

tak u nás máme momentálně 2,5 leté hyperaktivní dítě a 3týdenní dítko, dokud nechodí je to super, pro mě se změnilo hlavně to, že jsem se zaměřila jen na jeden sport a ostatní sportovní aktivity už jsem zrušila, závody tak 1 měsíčně, je to všechno složitější i na plánování, ale snažím se zapojovat i manžela, děti máme společně tak ať se snaží i on, jo a máme 3 psy, s 1 by to bylo ještě jednodušší

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zkombinovat to určitě jde. Aktuálně mám dvouleté dítko a normálně pokračuji dál ve výcviku i výstavy zvládáme. Mimčo jsem brala už od 4. týdnu na cvičák. Ze začátku to byla pohoda to vpodstatě celý cvičák prospalo, pak jak povyrostlo seděl v kočáře a koukal a teď se najde vždy někdo kdo na něj koukne během toho co cvičím. Kolikrát se sejde více dětí takže si hrají a zabaví se spolu. Takže nezoufejte. Všechno jde, když se chce.

To muselo mít to dítko tvrdý spánek, když mu nevadil ten šílený řev, který je na cvičákách normální.

Ano, moje dítě taky klidně spalo, přestože štěkali psi. je to možná divné, ale pokud mu neřvou u hlavy, bylo mu to jedno.

Zadavatelce: Nedělejte si starosti, ono všechno postupně půjde, jakmile si na novou situaci zvyknete, přizpůsobíte si život ve všech směrech, i psům i dítěti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To muselo mít to dítko tvrdý spánek, když mu nevadil ten šílený řev, který je na cvičákách normální.

jak si zvykne, takový to bude mít.
vídávám děti v kočárku na hokeji - kousek od ledu, plná hala lidí.. a spí . pohodička

Je to i o dítěti. Moje máma ríkala, že o mě nevěděla. hrála jsme si sama, dala mě do ohrádky, mohla se učit na státnice, uklízet, vařit.. cokoliv a já se zabavila.
moje sestra byl opak. nesutále brečela, neuměla být chvíli v klidu, snažila se dostat z ohrádky, otravovala... takže máma neudělala nic..

Zadavatelka uvidí jaké bude mít dítko ona :-)))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tu tak sedím a přemýšlím, jak to asi mají ostatní. Zanedlouho k nám do smečky přibude mimčo a já mám pocit hrozné nejistoty. Že to nezvládnu, že budu zanedbávat psy. Teď jsem koukala na akce - závody a zkoušky a přepadla mě taková vlna lítosti, že tohle už nějak nezažiju, že to už nebude to pravé. Na mimčo se těším, ale zároveň mám pocit lítosti, že něco končí, že už nebudu moct jen tak se psy na závody a tak. Žádný výcvikový soustředění, nic.
A proto mě napadla otázka, jak to máte vy, co děláte pejsany a máte děti? Jak to zvládáte? Já na to budu sama, s partnerem počítat nemůžu, hlavně co se týče hlídání dítka nebo pomoci se psem a pod. Jde to nějak zkombinovat?

Mám 15ti měsíčního syna. Neskutečně aktivní a zvídavé dítko :) Chodí od osmi měsíců, poměrně slušně už teď mluví... K tomu dvě feny velkého pracovního plemene - jedna devět měsíců, druhá rok . Třetí fena mi zemřela před půl rokem.
Od malička byl syn na cvičáku - od skončení šestinedělí 2x týdně, plus ježdění po výstavách a různých psích akcích.
Pravda - když má sedět v kočárku na cvičáku, tak ho to moc nebaví, ale stačí mu vrazit do ruky vodítko té mladší fenky, která by se pro něj asi rozkrájela a je klid :) fena leží u kočárku a prcek je spokojenej, že má psa :)
Jinak - my jsme teda v domečku, takže venčení atd odpadá. Ráno vstát, obstarat miminko, naložit do kočárku, vzít psy a vyrazit na procházku do dalšího kojení - tak ty dvě až tři hodinky, pak zpátky domů, nakojit, mimčo jde spát, uvařit uklidit, v poledne znova nakojit, pobrat psy a hurá zase ven - dvě tři hodinky... pak domů, nakojit, vyprat, uklidit, nakojit a vzít psy ven....
Do půl roka miminka je to pooooooooooooooohodička :) Maličký je nejzdravější dítě v mém širokém okolí, protože je za každého počasí (kromě mínus dvaceti :)) několik hodin denně venku. Netrápily nás koliky ani nic jiného...
Prcek není rozmazlený - nepotřebuje se nutně neustále chovat, umí usínat sám apod...
Cvičila jsem se psy v době, kdy mi spinkal v kočárku, šlapala jsem stopy.... času na holky mám víc, než když jsem chodila do práce.
Stejně tak to praktikujem teď. Ráno obstarám prcka, naložím do kočárku, vyrazíme do terénu.... než se vyspí, mám hotové stopy i poslušnost, dvakrát týdně cvičák - teď třikrát, protože jsme přibraly agility. Prcka baví, že kouká na psy, že kolem něj běhají, občas ho pustím, aby se proběhl a zse do kočárku :) Je na to zvyklý, takže i když je akční, tak to jde...
NO a příští týden přibude další psí miminko....

Ono záleží na dítěti, třeba tohle máte za odměnu (spavé, hodné, co se zabaví jen mu dáte do ručky nějakou hračku) a druhé bude kolikový uplakánek, který usne na deset minut denně a pak řve, řve a řve protože ho šíleně bolí bříško a v tu chvílí nestíháte nic, nervy v kýblu....nebo dítě, které se prostě nezabaví samo. Mámy více dětí tady psaly, že každé je jiné a dopředu to nevíte zda bude to hodné a klidné nebo uřvánek nebo dítě vyžadující pozornost jinak řve jak na lesy..... .

Takže nedoporučuju vycházet jen z toho "kladného modelu hodného miminka", protože často to tak není. Já už měla to uřvané, kolikové, co muselo mít neustále pozornost jinak bylo na zabití....tak třeba to druhé bude za odměnu to hodné spící v kočárku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám 15ti měsíčního syna. Neskutečně aktivní a zvídavé dítko :) Chodí od osmi měsíců, poměrně slušně už teď mluví... K tomu dvě feny velkého pracovního plemene - jedna devět měsíců, druhá rok . Třetí fena mi zemřela před půl rokem.
Od malička byl syn na cvičáku - od skončení šestinedělí 2x týdně, plus ježdění po výstavách a různých psích akcích.
Pravda - když má sedět v kočárku na cvičáku, tak ho to moc nebaví, ale stačí mu vrazit do ruky vodítko té mladší fenky, která by se pro něj asi rozkrájela a je klid :) fena leží u kočárku a prcek je spokojenej, že má psa :)
Jinak - my jsme teda v domečku, takže venčení atd odpadá. Ráno vstát, obstarat miminko, naložit do kočárku, vzít psy a vyrazit na procházku do dalšího kojení - tak ty dvě až tři hodinky, pak zpátky domů, nakojit, mimčo jde spát, uvařit uklidit, v poledne znova nakojit, pobrat psy a hurá zase ven - dvě tři hodinky... pak domů, nakojit, vyprat, uklidit, nakojit a vzít psy ven....
Do půl roka miminka je to pooooooooooooooohodička :) Maličký je nejzdravější dítě v mém širokém okolí, protože je za každého počasí (kromě mínus dvaceti :)) několik hodin denně venku. Netrápily nás koliky ani nic jiného...
Prcek není rozmazlený - nepotřebuje se nutně neustále chovat, umí usínat sám apod...
Cvičila jsem se psy v době, kdy mi spinkal v kočárku, šlapala jsem stopy.... času na holky mám víc, než když jsem chodila do práce.
Stejně tak to praktikujem teď. Ráno obstarám prcka, naložím do kočárku, vyrazíme do terénu.... než se vyspí, mám hotové stopy i poslušnost, dvakrát týdně cvičák - teď třikrát, protože jsme přibraly agility. Prcka baví, že kouká na psy, že kolem něj běhají, občas ho pustím, aby se proběhl a zse do kočárku :) Je na to zvyklý, takže i když je akční, tak to jde...
NO a příští týden přibude další psí miminko....

Stejně staré děti, ale koukám že je akční a akční...
vrazit malé vodítko do kočáru, zkusí ho nejdřív zauzlovat, pak se na něm oběsit, pak si na něm přitáhnout psa ke kočárku, nakonec ho zahodí a bude se pokoušet rozepnout popruhy, které jí drží v kočárku a omezují pohyb...
Taky jsem měla pocit, že první syn byl akční dítě, do té doby, než jsem porodila tohle druhé torpedo....

Někdy mi to připomíná kamarádku. Měla výmaráka a říkala, jak má akční zvíře... po něm si pořídila border kolii, pracáka a s láskou vzpomíná na toho kliďasa před ní

Připravila bych se raději na obě možnosti... ono i mimčo je sázka do loterie

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tu tak sedím a přemýšlím, jak to asi mají ostatní. Zanedlouho k nám do smečky přibude mimčo a já mám pocit hrozné nejistoty. Že to nezvládnu, že budu zanedbávat psy. Teď jsem koukala na akce - závody a zkoušky a přepadla mě taková vlna lítosti, že tohle už nějak nezažiju, že to už nebude to pravé. Na mimčo se těším, ale zároveň mám pocit lítosti, že něco končí, že už nebudu moct jen tak se psy na závody a tak. Žádný výcvikový soustředění, nic.
A proto mě napadla otázka, jak to máte vy, co děláte pejsany a máte děti? Jak to zvládáte? Já na to budu sama, s partnerem počítat nemůžu, hlavně co se týče hlídání dítka nebo pomoci se psem a pod. Jde to nějak zkombinovat?

Souhlasím s příspěvky nade mnou, záleží hlavně na dítěti.První syn od narození řval a řval a řval, nelíblo se mu v kočárku, v šátku, na zemi, vlastně se mu nelíbil celý svět, přes den spal sotva půl hodiny, v noci se budil po hodině do roku a půl a neustále byl v pohybu....další syn byl za odměnu, spal takřka nepřetržitě, byl klidné dítě, které kam jsme položily, tam jsme ho našli....Přitom jsem měla psa. Znamenalo to dotáhnout celou smečku nejméně jednou denně někam za město a tam je vypustit. Starší syn nekontrolovatelně pobíhal se psem, který v tu chvíli kašlal na všechny povely, navíc byl akční asi jako náš první syn a tato kombinace byla takřka vražedná. O to horší to bylo když pršelo, nebo byla zima a venku břečka. Přes to to šlo zvládat, dokud jsem si nezlámala nohu a manžel nezkonstatoval, že nezvládá děti spoleně se psem. Pes šel ke známému myslivci a už tam zůstal. Dokonce i psů znalý myslivec po pár měsících musel přiznat, že takové hovádko ještě nezažil. jo a straší syn má diagnostikovanou těžkou formu hyperaktivity,ale naštěstí takové děti nejsou všechny.

Myslím, že ještě hodně záleží na tom, zdali máte hlídání a nebudete muset prcka vláčet sebou.

U nás na cvičáku zrovna máme dvě maminy.Dítě opravdu ve chvíli kdy mamina cvičí někdo pohlídá.
Já mám taky děti a cvičák je můj život.Je teda pravda že mám skvělýho manžela a babičku kteří hlídaj když jdu na stopy nebo cvičák.Dcera už chodí se mnou na cvičák a nedávno dostala svého psa.Myslím si když to má dítě trochu v sobě a chodí s Váma tak je to krásnej koníček.Nebála bych se toho že to se psama skončilo,sama určitě víte jakej je to relax jít cvičit nebo jen tak na procházku.A spokojená maminka znamená i spokojený dítě,máte lepší nervy a celkově všechno berete jinak.Já to tak měla,kámošky se vždycky divily jak můžu bejt furt tak dobře naladěná.Aby ne když jsem dělala všechno tak jako dřív,miminem nic nekončí ale třeba to bude ještě hezčí.Je pěkný sledovat jak se psi chovají k dítku a dítě pak ke psům.Akorát ty první týdny je ženská unavená,nevyspalá a vyčerpaná ale to přejde

Takových dětí, co mají neustále nějaké bolesti a proto brečí, nebo s psychickou poruchou snad není většina...

Zpočátku je to opravdu pohoda, když je dítě úplně malinké a většinu dne prospí. Pak nastává ten nejhorší čas, kdy začne chodit a v klidu se nudí, ale jak už chodí samo a je schopno si trochu hrát samo, není problém.
K nám na cvičák chodí několi maminek, děti si hrají spolu, vždy se najdou diváci, kterým je nakázáno po nich občas hodit očkem :-) Kočárky jsou zaparkované pod stromem a kdo jde okolo, zkontroluje, pohoupe, strčí vypadeného dudlíka na správné místo.

Haha, to si asi říkají všechny mámy uřvánků trpících na prdíky, že takových snad není většina.....ale co slyším od mamin, vyjímkou jsou právě ty spící klidná miminka....tak si vyberte