Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

2.10.2012 13:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.10.55

Dobrý den, prosím majitele tohoto plemene o radu s přivoláním. Sousedé si pořídili fenku čuvače, které je teďa 7 měsíců - do teď s ní chodili do psí školky kde se fenka socializovala s lidmi a cizími psy. Je celkem v pohodě, akorát trochu nejistá v prvotním konktaktu (jak se psem tak člověkem). Mají ale problém, a to už od mala, že fenka je celkem samostatná a jaksi nemá potřebu je následovat. Čili oni se venku v lese otočí a fenka si jde dál původním směrem, otočí se, zjistí, že páníčci zmizeli a v poklidu pokračuje dál svou cestou.

Na svůj věk je velmi klidná, nemá takové ty skákající tendence, občas na zahradě něco zničí, ale sousedé se jí poměrně dost věnují, takže nemohu říci, že je to nudou. Požádali mě o radu co s tou její samostatností a především přivoláním. Když mi řekli, že je abnormálně žravá, chtěla jsem se zaradovat, že tím to půjde samo, ale ukázalo se, že je to přehnané mínění a fenka si jídlo pečlivě a pomalu vybírá a už vůbec ho nechápe jako motivaci kvůli které by měla přijít. Mám zkušenosti pouze se služebními plemeny, a tak nevím naprosto jistě, co s takovým samostatným čuvačem a hlavně co se sousedy, kteří neumí být pro svého psa dostatečně zajímaví a z toho asi pramení veškeré jejich starosti...

Neregistrovaný uživatel

2.10.2012 13:55
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.156.179

Někteří čuvači prostě kontaktní nejsou, mám psa, kterému jsou cizí lidé tak nějak ukradení, pohladit se nechá, ale absolutně je ignoruje ať na něj volají jak chtějí a můžou se snažit sebevíc, na mazlení má jen určitou skupinu a pro mě je to i výhodou, nepotřebuji psa, který se za každým žene kvůli pohlazení.

Jinak tedy mám dost samostatného psa, ale na druhou stranu závisláka, co se týče povelů, akceptuje jen mě a trochu moji matku. Na volno v lese dokáže prohnat srnu nebo zajíce, ale zase si mě hlídá a pokud se mi ztratí z dohledu, začne mě hledat, jak mě uvidí, pokračuje.

I tak ale asi poradit nedokážu, jen z mého pohledu bych fenu nepouštěla, když není schopná reagovat na žádné přivolání a možná změnit povel, jestli už se stačila naučit, že povel KE MNĚ pro ni vlastně nic neznamená (nemyslím, tahat ji neustále na vodítku, ale ona ta stopovažka není šptaná věc, ačkoliv můj pes se naučil, kdy ji na sobě má a kdy ne, takže je to ve finále bezúčelné) a páníčci nejsou schopni udělat v lese nějaký cirkus, aby se o ně fena začala zajímat, kolikrát se člověk směje sám sobě, ale na psa to funguje, hlavně, když vás při tom ještě někdo vidí, pamlsky peo něj nejsou nic zajímavého a balonky taky většina čuvačů zrovna v lásce nemá. Myslím, že by nebylo od věci postoupit ze školky dále, určitě na cvičáku poradí lépe lidé, kteří fenu znají, než někdo, kdo má sice stejného psa, ale úplně jiný problém.

U nás taky měli čuvačku, pěkná fena, ale utíkala a taky nereagovala na přivolání, bylo ji úplně jedno, kde jsou pánečci. Jednou ji honili po hlavní silnici mezi autama, takže nic moc příjemného, od té doby jsem ji neviděla, takže nevím, jestli je na tom stále stejně nebo se hnuli z místa. V té době ji bylo také něco kolem roku. Pánečci ale místo povelů psa víceméně prosili, takže to byl asi ten důvod.

Neregistrovaný uživatel

2.10.2012 14:01
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.11

Zkuste tuhle knížku: http://knihy.heureka.cz/jak-trenovat-nemozneho-psa-jane-killionova/
Je hodně zaměřená na pozitivní motivaci a na to, jak zjistit, co na toho konkrétního psa platí.

Neregistrovaný uživatel

5.10.2012 13:15
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.10.55

knihu si určitě koupím i pro sebe a kdyžtak doporučím i dále..ve školce jim právě nepomohli, já bych strašně ráda, ale jako jediné východisko vidím právě onu stopovačku, jen si nejsem úplně jistá, jestli tento styl bude čuvačovi vyhovovat. Například pro ovčáka je to jasný , srozumitelný postup, který má leckdy svoje výsledky, ale nevím jak čuvač...každopádně díky za odpovědi...

Neregistrovaný uživatel

5.10.2012 14:25
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.165.46

Mám 1,5 roku starou čuvačku. V období puberty taky zkoušela, co si může dovolit. Taky utíkala. Když byla blízko mě, poslouchala na slovo, ale jak překročila jakousi vzdálenost (asi 20m), mohla jsem si plíce uřvat, jen se ohlédla a pokračovala si za svým cílem. Naštěstí se za chvilku vždycky vrátila. Pokaždé když se vracela, jsem jí přivolálvala, aby se jí spojilo: panička volá = já se vracím. A po návratu dostala obrovskou pochvalu, i když jsem měla sto chutí jí v tu chvíli přetrhnout vejpůl. Teď už nemáme s přivoláním žádný problém, i když ráda vyběhne z brány a mizí za nejbližším rohem, když si toho hned nevšimneme.
Chodím s ní pást kozy a na ty si nosím dlouhý prut. Jednou zase chtěla vzít nohy na ramena, ale ve chvíli, kdy se otočila a vyběhla ode mě, jsem jí tím prutem švihla přes zadek. Nemohlo jí to ani moc bolet, ale překvapilo jí to, bylo to pro ní takové upozornění, jako když fena rafne štěně do ramene, když jí neposlouchá. Když mám ten prut u sebe, poslouchá perfektně, je to taková moje prodloužená ruka, i když ho používám opravdu vyjímečně.

Přidejte reakci

Přidat smajlík