Pes na VŠ

Píšete, že i jiní chovatelé někam odjedou a musí to "nějak" vyřešit. Než si psa pořídíte, najděte si to vaše "nějaké" řešení. A to pro případ, krátkodobého (1-2 dny), střednědobého (2 týdny -měsíc) i dlouhodobého (třeba rok) odjezdu. Někteří chovatelé to totiž řeší tak, že nikam nejezdí a jiní "takypáníčci" to vyřeší psím vyhazovem.
Letos jste v prváku, vůbec netušíte, jaký rozvrh budete mít v dalších semestrech. Máte vlastní příjem? Dokážete z něj psa uživit?
Já už jsem dávno ze studentského věku vyrostla a s časovým nadhledem vám radím, abyste počkala, aspoň než dostudujete a váš život dostane nějaký dlouhodobý pevný řád.

finanční situace naštěstí není špatná (tfuj tfuj tfuj :))...musim říci, že mám štěstí, naši nejsou z těch rodičů, co mají problém udržet dítě na vejšce, myslím si, že mamča se nebojí tolik o tu finanční stránku, spíš ji jen přidala do výčtu, aby mě přesvědčila o nepořízení si psa...sama si pořizovala psa, když dokončila vysokou a její první pes byl boxer, pak to byly dogy, další byl neapolsky mastin, mallorský býčí pes a teď doma jsou francouzský boldoček a mopsík, protože by rodiče neměli tolik času na výcvik většího plemene...původně u nás začala diskuze s tím, že jsem řekla, že si pořídim činčilu , to se mamče nezamlouvalo a říkala, ať si radši pořídim čivavu, že k té se můžu přitulit aspon (nebo spíš ona ke mně?)..já ale nejsem ten typ, že když psa tak jakýhokoliv...chtěla bych právě něco většího, ale mamina mě takhle straší, že to nezvládnu s tou výchovou...ona je zkušený pejskař, takže si poradit nechám, v tomhle případě mi ale spíš připadá, že mě chce jen odradit :(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Píšete, že i jiní chovatelé někam odjedou a musí to "nějak" vyřešit. Než si psa pořídíte, najděte si to vaše "nějaké" řešení. A to pro případ, krátkodobého (1-2 dny), střednědobého (2 týdny -měsíc) i dlouhodobého (třeba rok) odjezdu. Někteří chovatelé to totiž řeší tak, že nikam nejezdí a jiní "takypáníčci" to vyřeší psím vyhazovem.
Letos jste v prváku, vůbec netušíte, jaký rozvrh budete mít v dalších semestrech. Máte vlastní příjem? Dokážete z něj psa uživit?
Já už jsem dávno ze studentského věku vyrostla a s časovým nadhledem vám radím, abyste počkala, aspoň než dostudujete a váš život dostane nějaký dlouhodobý pevný řád.

jo, to právě chápu, že psa přeci jen tak nevyhodím...já ale nikam nejezdim, nejsem ani takový ten studenstký typ, co chodí "pařit"...ovšem tohle beru jako silný argument, to je pravda :( jinak rozvrh si budu po celou dobu sestavovat sama, ale určitě to některý den může vypadat tak, že škola bude dlouhá...prostě mám dilema, že hodně lidí doporučí psa i během VŠ, protože je na něj více času, než pak při práci a jiní zase můžou argumentovat, proč si psa pořídit až po škole...to je ale přesně to, co se mi honí hlavou, že i pracující člověk pak může říkat, že by neměl dost času a je to zodpovědnost a při tom hodně lidí si psa pořídí a ejhle a i čas na cvičák a venčení se najde

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo, to právě chápu, že psa přeci jen tak nevyhodím...já ale nikam nejezdim, nejsem ani takový ten studenstký typ, co chodí "pařit"...ovšem tohle beru jako silný argument, to je pravda :( jinak rozvrh si budu po celou dobu sestavovat sama, ale určitě to některý den může vypadat tak, že škola bude dlouhá...prostě mám dilema, že hodně lidí doporučí psa i během VŠ, protože je na něj více času, než pak při práci a jiní zase můžou argumentovat, proč si psa pořídit až po škole...to je ale přesně to, co se mi honí hlavou, že i pracující člověk pak může říkat, že by neměl dost času a je to zodpovědnost a při tom hodně lidí si psa pořídí a ejhle a i čas na cvičák a venčení se najde

Všechno se dá zařídit. Vůbec bych se nebál si pořídit většího psa. Já si v prváku na VŠ pořídil zlaťáka a jsem rád, že jsem si ho pořídil v té době. Měl jsem na něj spoustu času a zvládl ho vychovat k obrazu svému. Teď si říkám, že pořídit si ho teď by bylo problematické z hlediska času. Na štěně je třeba spousta času a trpělivosti. To bych momentálně, co chodím do práce asi neměl. Bál jsem se, co s nim, když budu muset třeba služebně na nějaký čas pryč. Nebyl problém u rodičů nebo sourozenců. Rádi si ho vždycky vezmou. Stačí dobře zvládnout socializaci a neni problém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechno se dá zařídit. Vůbec bych se nebál si pořídit většího psa. Já si v prváku na VŠ pořídil zlaťáka a jsem rád, že jsem si ho pořídil v té době. Měl jsem na něj spoustu času a zvládl ho vychovat k obrazu svému. Teď si říkám, že pořídit si ho teď by bylo problematické z hlediska času. Na štěně je třeba spousta času a trpělivosti. To bych momentálně, co chodím do práce asi neměl. Bál jsem se, co s nim, když budu muset třeba služebně na nějaký čas pryč. Nebyl problém u rodičů nebo sourozenců. Rádi si ho vždycky vezmou. Stačí dobře zvládnout socializaci a neni problém.

:) Tady se bojím jedné věci, kterou mamča vyjádřila docela přesně...a to je to, že můj pes na ní nemusí být tak zvyklý a pak by z toho mohl být problém...hlavně na to myslim kvůli tomu, že se mi líbí psi právě jako jsou boerboel a tak...při špatné výchově ale může být nebezpečný i labrador (nevim, jaké ještě plemeno můžu uvést, labradoři se obecně považují za strašně hodný psy)...sice se doma objevuju dost často a pes by sem se mnou jezdil také...za chvíli se v tom "co by, kdyby" začnu úplně topit celkem vzato mi dělá starost tahleta věc, když si pořídím boerboela, aby pak nedělal rozruch na návštěvě doma...ale snad by si na naše domácí dosavadní psy mohl od štěněte zvyknout

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
:) Tady se bojím jedné věci, kterou mamča vyjádřila docela přesně...a to je to, že můj pes na ní nemusí být tak zvyklý a pak by z toho mohl být problém...hlavně na to myslim kvůli tomu, že se mi líbí psi právě jako jsou boerboel a tak...při špatné výchově ale může být nebezpečný i labrador (nevim, jaké ještě plemeno můžu uvést, labradoři se obecně považují za strašně hodný psy)...sice se doma objevuju dost často a pes by sem se mnou jezdil také...za chvíli se v tom "co by, kdyby" začnu úplně topit celkem vzato mi dělá starost tahleta věc, když si pořídím boerboela, aby pak nedělal rozruch na návštěvě doma...ale snad by si na naše domácí dosavadní psy mohl od štěněte zvyknout

Špatné výchovy bych se nebál. Vaše mamča Vám jistě poradí. Má spoustu zkušeností podle toho, co jste psala. Navíc, pokud máte někde poblíž ten cvičák, tak není problém už vůbec. Stačí socializace jak u psů tak i u lidí a nebude problém v ničem. Náš největší kamarád je PBT. Nejvíc mě baví jak si hrajou a PBT je na lopatkách a můj retriever leží na něm a olizujou se docela sranda. Ale pozor! Znám pouze jednoho boerboela a majitel s ním má problém. Trošku podcenil socializaci a teď z něj má psa, který by zlodějům pomohl odnést lup nechal ho od malička hladit kýmkoli, kdo šel kolem a chtěl si ho pohladit no a teď to ten pes vyžaduje Taky docela sranda, když k Vám běží takový tele a začne nastavovat zadek na drbání a hned jak ho tam podrbete tak se rozvalí na záda a chce drbat

138.1
Nejvíc mě baví jak si hrajou a PBT je na lopatkách a můj retriever leží na něm a olizujou se . . . .

Nechci nic přivolávat , ale . . . . . .abyste se jednou nedivili oba . . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
138.1
Nejvíc mě baví jak si hrajou a PBT je na lopatkách a můj retriever leží na něm a olizujou se . . . .

Nechci nic přivolávat , ale . . . . . .abyste se jednou nedivili oba . . . .

To bych se hooooodně divil, kdyby k něčemu došlo. Oba jsou na sebe zvyklí cca od jejich třech měsíců a teď jim je okolo 5-ti let a takhle blbnou pořád. Chvíli lítaj a pak si lehnou u stromu k sobě a spí. Navíc oba perfektně zvládají odvolání a pbt dělá několik let obranu. Zbyla by z mojeho z.r. hrstka chlupů, kdyby se do něj pustil. Jeden bez druhýho nedaj ani ránu takže tam nějaká nechtěná událost si myslím, že nehrozí.

Ahoj, já jsem si hafana pořídila hnedka po prváku:-) nejvíc jsem se bála, jak to budu po finanční stránce zvládat, ale jelikož si přes léto a i sem tam během roku vydělám na brigádě, není to problém (plus něco malinko rodiče; zároveň mě např. krmení masem vyjde poměrně slušně:-) ). Z hlediska časového to byla paráda, mrně jsem si přivezla těsně před začátkem semestru a rozvrh si tak nějak slušně rozvrhla, že z toho vyšel slušný denní harmonogram (např. ráno jsem v pohodě stíhala prochajdy, dopoledne škola – spala, odpoledne lítačka venku, atd atd.). Chápu že né vždy rozvrh vyjde, já měla štěstí, že byl po ruce přítel, když bylo třeba :-). Na cestování si pes v pohodě zvykne (zvykla a celou cestu prostě v klidu spí).
Jinak, každý semestr se mi dařilo si rozvrh udělat slušně, že fenka není doma sama déle než 5 hodin.
Psa jsem chtěla odmala, pak dlooouho plánovala a vybírala, a když byla ta vhodná situace (byt, finance a především ten čas, kterého může být na VŠ spousta:-) ), šla jsem do toho. A nelituju :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Špatné výchovy bych se nebál. Vaše mamča Vám jistě poradí. Má spoustu zkušeností podle toho, co jste psala. Navíc, pokud máte někde poblíž ten cvičák, tak není problém už vůbec. Stačí socializace jak u psů tak i u lidí a nebude problém v ničem. Náš největší kamarád je PBT. Nejvíc mě baví jak si hrajou a PBT je na lopatkách a můj retriever leží na něm a olizujou se docela sranda. Ale pozor! Znám pouze jednoho boerboela a majitel s ním má problém. Trošku podcenil socializaci a teď z něj má psa, který by zlodějům pomohl odnést lup nechal ho od malička hladit kýmkoli, kdo šel kolem a chtěl si ho pohladit no a teď to ten pes vyžaduje Taky docela sranda, když k Vám běží takový tele a začne nastavovat zadek na drbání a hned jak ho tam podrbete tak se rozvalí na záda a chce drbat

Tak to je krásný Děkuju za vaši zkušenost s boerboelem, sama žádného neznám, takže jsem nevěděla, že jsou i takové případy, protože jinak ten pes vypadá stroze a mamina sama si prvního psa pořídila tak, že moje babča ji dala peníze na boty a ona místo nových bot přijela se štěnětem boxera

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, já jsem si hafana pořídila hnedka po prváku:-) nejvíc jsem se bála, jak to budu po finanční stránce zvládat, ale jelikož si přes léto a i sem tam během roku vydělám na brigádě, není to problém (plus něco malinko rodiče; zároveň mě např. krmení masem vyjde poměrně slušně:-) ). Z hlediska časového to byla paráda, mrně jsem si přivezla těsně před začátkem semestru a rozvrh si tak nějak slušně rozvrhla, že z toho vyšel slušný denní harmonogram (např. ráno jsem v pohodě stíhala prochajdy, dopoledne škola – spala, odpoledne lítačka venku, atd atd.). Chápu že né vždy rozvrh vyjde, já měla štěstí, že byl po ruce přítel, když bylo třeba :-). Na cestování si pes v pohodě zvykne (zvykla a celou cestu prostě v klidu spí).
Jinak, každý semestr se mi dařilo si rozvrh udělat slušně, že fenka není doma sama déle než 5 hodin.
Psa jsem chtěla odmala, pak dlooouho plánovala a vybírala, a když byla ta vhodná situace (byt, finance a především ten čas, kterého může být na VŠ spousta:-) ), šla jsem do toho. A nelituju :-)

tak to je super :) a jakého máte pejska? :)

tak já zase lituju, taky jsem si myslela, že to hravě zvládnu, ale hledala jsem psovi nový domov. I když jsem byla velký pecivál a nespolečenský člověk, stačilo pár seminářů a odborných akcí mimo plán a bylo vymalováno. Pes demoloval, štěkal, některé dny to bylo super, pak zase čas nebyl, nemohla jsem sehnat hlídání a tak. A neúčatnit se akcí školy dost dobře nešlo a pes byl prostě hendikep. Ale asi záleží na typu školy. Já jsem si vybrala dost náročnou.

Tiez som si psa zaobstarala na vyske a bolo to krasne obdobie, bolo to v druhaku, takze v skole som uz bola okukana, rozvrh som si urobila tak, aby bolo stendo co najmenej doma samo a k tomu som este stihala brigadu, Tolko casu na psa ako na vyske uz v zivote mat nebudem, som rada, ze som to urobila takto, dnes som v praci od osmej do piatej a to by bolo pre stena ci mladeho psa skoro nepredstavitelne /i ked aj to sa da zvladnut/.
Co sa tyka odchodov, v poslednych rocnikoch som pracovala vo firme, ktora ma pomerne casto posielala do zahranicia (od par dni, po par tyzdnov), ale v tom case som uz byvala s priatelom, takze starostlivost o psa prebral on. K tomu mam vybornu kamosku, ktora ho velmi rada hlida /miluje psy, ale ma alergiu, takze s nim moze byt maximalne par dni/ a vzdy sa pytala, ci ma zas nechcu niekam vyslat :))
Ale na Erasme som nebola, to by bol problem.

Takze sa to da, len treba chciet :) Jo a nasi tiez nesuhlasili :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tiez som si psa zaobstarala na vyske a bolo to krasne obdobie, bolo to v druhaku, takze v skole som uz bola okukana, rozvrh som si urobila tak, aby bolo stendo co najmenej doma samo a k tomu som este stihala brigadu, Tolko casu na psa ako na vyske uz v zivote mat nebudem, som rada, ze som to urobila takto, dnes som v praci od osmej do piatej a to by bolo pre stena ci mladeho psa skoro nepredstavitelne /i ked aj to sa da zvladnut/.
Co sa tyka odchodov, v poslednych rocnikoch som pracovala vo firme, ktora ma pomerne casto posielala do zahranicia (od par dni, po par tyzdnov), ale v tom case som uz byvala s priatelom, takze starostlivost o psa prebral on. K tomu mam vybornu kamosku, ktora ho velmi rada hlida /miluje psy, ale ma alergiu, takze s nim moze byt maximalne par dni/ a vzdy sa pytala, ci ma zas nechcu niekam vyslat :))
Ale na Erasme som nebola, to by bol problem.

Takze sa to da, len treba chciet :) Jo a nasi tiez nesuhlasili :)

ještě nějaký čas mám, než si na hafana našetřim, ale problém se stravováním by být neměl :) myslím, že mi to taky akorát výjde do druháku a naši se snad nějak smíří

Tak já jsem teď ve třeťáku na výšce. Toho času který můžu trávit se svým psíkem je určitě více než třeba na střední. Ale jsou i dny, kdy přijedu domů až v osm večer a proto jsme ráda, že nebydlím sama, ale s rodiči a s bráchou, taže se skoro vždycky najde někdo kdo je doma. Psík je sám max 2 - 3 hodiny a to jen pár krát. A ve zkouškovém je toho času ještě míň, ale my jsme 4, takže o pejska se vždy někdo postará. . Kdybych bydlela sama, bylo by to určitě horší a psíka by mi bylo kolikrát i líto. No ale jestli letos skončím a půjdu do práce, tak to bude v pytli, to už toho času moc nezbyde. Hodně štěstí při rozhodování.

Ono opravdu musíte myslet i na to, kdo se o psa postará, když vy nebudete moci. Nejde jen o dovolené, ale stačilo by, kdybyste si zlomila nohu nebo lehla s těžkou chřipkou. Pokud jste na psa sama, v takových situacích je to velmi těžké. Menšího psa vám spíš někdo pohlídá a vyvenčí, ale boerbela...
Rodiče asi 100 km nepřijedou venčit.
Prvního psa jsem si pořizovala v 19 letech, taky velkého, naštěstí jsem ale měla ve stejném městě sestru, s kterou bylo domluveno, že psa pohlídá, kdybych já nemohla. A opravdu bylo na ni spolehnutí a několikrát se stalo, že jsem její "služby" musela použít.

Takže pokud máte někoho takového, kdo vám se psem pomůže, jděte do toho. Jinak bych asi chvíli počkala nebo vybrala na výchovu méně náročné plemeno.

A k těm financím - nestačí jen na psa našetřit a mít spočítáno, že žrádlo zaplatíte. Musíte zároveň i našetřit finanční rezervu na případné zdravotní problémy, veterináři jsou velmi drazí. Nám pejsek onemocněl hned v prvním roce života a hned na to padlo pěkných pár tisíc.
Většina léků se dávkuje podle váhy, takže velký pes je na léčení i několikanásobně dražší než malý pes. Totéž platí o odčervení, očkování atd.

No hlavne pocitejte s tim ze jen porizovaci cena boerboela je zhruba 25-30tis. My mame bulmastifa a jeho mesicni krmna davka nas vyjde zhruba na 2500,- Kc. Dalsi naklady pak samozrejme jsou pokud pes onemocni a pri tehlech velkych plemenech jsou to davky pro kone. Takze nevim jestli budete mit pri VS brigadu nebo spolehate na podpodru rodicu, pokud budete mit brigadu tak to je dalsi vec kdy bude pes doma sam. Nechci vas odrazovat od psa,ale rozhodne bych tedy volila mensi plemeno. Ale jak ja vzdy rikam clovek tu muze napsat cokoliv, ale rozhodnuti je stejne na vas :-) takze drzim palce at to dopadne jak to dopadne

jen jeste dodam ted je mu rok a pul a kdyz jsem to secetla se vsim vsudy veterinari,porizavaci cena a veskere veci ktere i potreboval, obojek, voditko atd.,krmeni,buvoli kosti tak jsme na castece zhruba 60 tis.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No hlavne pocitejte s tim ze jen porizovaci cena boerboela je zhruba 25-30tis. My mame bulmastifa a jeho mesicni krmna davka nas vyjde zhruba na 2500,- Kc. Dalsi naklady pak samozrejme jsou pokud pes onemocni a pri tehlech velkych plemenech jsou to davky pro kone. Takze nevim jestli budete mit pri VS brigadu nebo spolehate na podpodru rodicu, pokud budete mit brigadu tak to je dalsi vec kdy bude pes doma sam. Nechci vas odrazovat od psa,ale rozhodne bych tedy volila mensi plemeno. Ale jak ja vzdy rikam clovek tu muze napsat cokoliv, ale rozhodnuti je stejne na vas :-) takze drzim palce at to dopadne jak to dopadne

děkuju za radu, já se ještě určitě budu rozmýšlet, nejsem zas taková, že bych se tvrdohlavě opřela a mluvila si jen svoje...díky tomu, že mamča velký psy měla a i já s nimi odmalička vyrůstala všechny ty finance na veterináře a krmení znám, bohužel jsem s tím obeznámena i díky našemu buldočkovi...kupovali jsme si ho dokonce od poradce chovu KFB a nakonec ani to není záruka zdraví štěněte...pořád zvracel a když jsme jeli na veterinu (naštěstí máme úžasného veterináře), tak mu zjistili, že má vředy v žaludku a rozšířilo se mu to i do střev a museli ho operovat, takže náklady i na malého psa celkem slušný...tohle je právě ještě jedna věc, co mě trápí...znám vícero lidí co si takhle pořídili buldočka a štěňata jim vyzvracela škrkavky nakonec...přemýšlím nad tím, jestli se tady dá sehnat normální zdravé štěně, když mám tyhle zkušenosti...to jen k tomu, že určitě máte pravdu ohledně nákladů na psa a ještě když si člověk pořídí právě takhle nemocný štěně a pak ho musí léčit, protože ho přeci nepůjde a nevyhodí, že...na rodiče se určitě můžu spolehnout, ale přeci jen to bude můj pes a moje starost a spoléhat na to, že "rodiče podpoří" se mi nechce...
P.S. boerboel se mi líbí moc, ale jestli znáte něco podobného menšího, můžete poradit...já mám ráda takový ty buldočí typy, ale ráda si nechám poradit i nějaké jiné plemeno

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono opravdu musíte myslet i na to, kdo se o psa postará, když vy nebudete moci. Nejde jen o dovolené, ale stačilo by, kdybyste si zlomila nohu nebo lehla s těžkou chřipkou. Pokud jste na psa sama, v takových situacích je to velmi těžké. Menšího psa vám spíš někdo pohlídá a vyvenčí, ale boerbela...
Rodiče asi 100 km nepřijedou venčit.
Prvního psa jsem si pořizovala v 19 letech, taky velkého, naštěstí jsem ale měla ve stejném městě sestru, s kterou bylo domluveno, že psa pohlídá, kdybych já nemohla. A opravdu bylo na ni spolehnutí a několikrát se stalo, že jsem její "služby" musela použít.

Takže pokud máte někoho takového, kdo vám se psem pomůže, jděte do toho. Jinak bych asi chvíli počkala nebo vybrala na výchovu méně náročné plemeno.

mám spolehlivého přítele, který pro mě udělá první poslední, takže ten by se postaral kdyby něco, ale víte jak to je...přítel není manžel a i manžel není jistej na celej život (nicméně se na něj můžete obrátit lépe, než jen na přítele ), jinak určitě to nejde udělat tak, že kdybych náhodou někde něco, tak hned volat "mámo, pohlídej psa, prosím"...to by najednou byla maminka dobrá...ale to takhle nechci, přeci jen moje zodpovědnost...nad plemenem ještě uvažovat budu, jak už jsem psala, ale zatím mě nenapadá jaké jiné buldočí či podobné plemeno by bylo lepší...myslim i v tom výškovém ohledu...zas prcka mopsíka taky nechci, toho už doma máme :)

No my prave puvodne chteli boerboela :-) jenze jsme chteli kluka a bohuzel uz na nas nevyslo a to jsem cekala skoro pul roku nez jsme sehnali potencionalni prodejce...takz jsme patrali dal a narazili prave na bulmastifa, no reknu vam, ze dnes dekuji osudu, ze boerboel nevysel (ne ze by se mi prestali libit :-)) ale bulmastif se nakonec ukazal jako ten spravny pes do nasi rodiny :-) je to nezny obr jak mu casto rikam a nevymnela bych ho za nic na svete, je to klidas a pohodar. No buldociho typu v mensim provedeni me napadaji prave jen anglicky buldok jinak jsou uz to vetsinou vsechno psi vahove i vyskou podobni k boerboelovi. Nevim jak jiny bulmastifove ale nas je naproste zlato v tom zustavat doma sam...nikdy nic nenicil brzy se naucil ze nejlepsi je cely den prospat, pres leto jelikoz pracuji na zamku tak je uplne bezne ze ho rano vyvencim na 4 hod je tu sam pres obed ho prijedu vyvencit a pak je tu dalsich 6 hodin sam, pak samozrejme jdeme na poradnou prochajdu ale necini mu tenhle rezim zadny problem a i kdyz jsem parkrat prijela necekane a nacapala ho tak chrapal :-) nastesti tyhle dlouhe nejsou moc castu takze vetsinou je max. doma 7 hod. a dava to v klidu. Ale presne problem je s tim kam ho dat kdyz by clovek nekam chtel jet, preci jen maleho psa vam vetsinou pohlida kazdy ale velkeho to je uz je problem. taky mam rodice co by pohlidali ale stejne jako vy nechci se na to spolehat a otravovat je :-) takze hafan jezdi vsude s nami a je to :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
děkuju za radu, já se ještě určitě budu rozmýšlet, nejsem zas taková, že bych se tvrdohlavě opřela a mluvila si jen svoje...díky tomu, že mamča velký psy měla a i já s nimi odmalička vyrůstala všechny ty finance na veterináře a krmení znám, bohužel jsem s tím obeznámena i díky našemu buldočkovi...kupovali jsme si ho dokonce od poradce chovu KFB a nakonec ani to není záruka zdraví štěněte...pořád zvracel a když jsme jeli na veterinu (naštěstí máme úžasného veterináře), tak mu zjistili, že má vředy v žaludku a rozšířilo se mu to i do střev a museli ho operovat, takže náklady i na malého psa celkem slušný...tohle je právě ještě jedna věc, co mě trápí...znám vícero lidí co si takhle pořídili buldočka a štěňata jim vyzvracela škrkavky nakonec...přemýšlím nad tím, jestli se tady dá sehnat normální zdravé štěně, když mám tyhle zkušenosti...to jen k tomu, že určitě máte pravdu ohledně nákladů na psa a ještě když si člověk pořídí právě takhle nemocný štěně a pak ho musí léčit, protože ho přeci nepůjde a nevyhodí, že...na rodiče se určitě můžu spolehnout, ale přeci jen to bude můj pes a moje starost a spoléhat na to, že "rodiče podpoří" se mi nechce...
P.S. boerboel se mi líbí moc, ale jestli znáte něco podobného menšího, můžete poradit...já mám ráda takový ty buldočí typy, ale ráda si nechám poradit i nějaké jiné plemeno

A stafbulík by se Vám nelíbil?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
finanční situace naštěstí není špatná (tfuj tfuj tfuj :))...musim říci, že mám štěstí, naši nejsou z těch rodičů, co mají problém udržet dítě na vejšce, myslím si, že mamča se nebojí tolik o tu finanční stránku, spíš ji jen přidala do výčtu, aby mě přesvědčila o nepořízení si psa...sama si pořizovala psa, když dokončila vysokou a její první pes byl boxer, pak to byly dogy, další byl neapolsky mastin, mallorský býčí pes a teď doma jsou francouzský boldoček a mopsík, protože by rodiče neměli tolik času na výcvik většího plemene...původně u nás začala diskuze s tím, že jsem řekla, že si pořídim činčilu , to se mamče nezamlouvalo a říkala, ať si radši pořídim čivavu, že k té se můžu přitulit aspon (nebo spíš ona ke mně?)..já ale nejsem ten typ, že když psa tak jakýhokoliv...chtěla bych právě něco většího, ale mamina mě takhle straší, že to nezvládnu s tou výchovou...ona je zkušený pejskař, takže si poradit nechám, v tomhle případě mi ale spíš připadá, že mě chce jen odradit :(

Jestli chápu, počítáte s tím, že vaši rodiče vás nejen budou finančně podporovat na škole, ale ještě financovat i vašeho psa, kterého vám rozmlouvají? Nebo máte nějaký vlastní příjem? A pokud tedy chodíte do školy i do práce, jak ještě chcete zvládnou péči o psa?
Předpokládám, že jste plnoletá, nejprve byste se měla osamostatnit a pak teprve si pořizovat psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No my prave puvodne chteli boerboela :-) jenze jsme chteli kluka a bohuzel uz na nas nevyslo a to jsem cekala skoro pul roku nez jsme sehnali potencionalni prodejce...takz jsme patrali dal a narazili prave na bulmastifa, no reknu vam, ze dnes dekuji osudu, ze boerboel nevysel (ne ze by se mi prestali libit :-)) ale bulmastif se nakonec ukazal jako ten spravny pes do nasi rodiny :-) je to nezny obr jak mu casto rikam a nevymnela bych ho za nic na svete, je to klidas a pohodar. No buldociho typu v mensim provedeni me napadaji prave jen anglicky buldok jinak jsou uz to vetsinou vsechno psi vahove i vyskou podobni k boerboelovi. Nevim jak jiny bulmastifove ale nas je naproste zlato v tom zustavat doma sam...nikdy nic nenicil brzy se naucil ze nejlepsi je cely den prospat, pres leto jelikoz pracuji na zamku tak je uplne bezne ze ho rano vyvencim na 4 hod je tu sam pres obed ho prijedu vyvencit a pak je tu dalsich 6 hodin sam, pak samozrejme jdeme na poradnou prochajdu ale necini mu tenhle rezim zadny problem a i kdyz jsem parkrat prijela necekane a nacapala ho tak chrapal :-) nastesti tyhle dlouhe nejsou moc castu takze vetsinou je max. doma 7 hod. a dava to v klidu. Ale presne problem je s tim kam ho dat kdyz by clovek nekam chtel jet, preci jen maleho psa vam vetsinou pohlida kazdy ale velkeho to je uz je problem. taky mam rodice co by pohlidali ale stejne jako vy nechci se na to spolehat a otravovat je :-) takze hafan jezdi vsude s nami a je to :-)

já se taky dívala, že těch štěňat není moc, ale já se dívám jen předběžně :) a doteď, než jsem se stěhovala do Prahy, tak přesně stejně jsem s sebou vozila i buldočka s mopsíkem, pokaždý když jsem někam jela a věděla, že můžou se mnou, tak naskočili do auta a vozili se, nakonec už se mnou nejezdili snad jen do školy ale vešlo to do zvyku jen tak nešťastnou náhodou, protože náš slavný již zmiňovaný buldoček je trochu magor a má nějakou psychickou poruchu, vůbec nemůže zůstávat doma sám, už jsme museli dvakrat měnit spodek dveří a o těch rozškrábaných nadranc tapetách ani nemluvim, kromě toho všude loužičky a nakonec si serval i hlasivky a skoro nemohl štěkat, protože celej den to bylo vytí a zoufalé štěkání...takže nakonec, když jsem mohla, tak jel všude se mnou a když opravdu ho nikdo nemůže vzít s sebou, tak jsme nuceni ho zavřít do kotce, aby nespadl barák...trochu špatný zkušenosti s tímhle psem, ale mám ho moc ráda

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A stafbulík by se Vám nelíbil?

myslím si, že to není plemeno pro mě...já nevim, tak nějak mě nechávají chladnou, když je vidím, ale samozřejmě nic proti nim nemám, snad chápete jak to myslím...existujou psi, na který se podíváte a říkáte se, že jsou úchvatný a na některý se podíváte a řeknete si, jo normální pes prostě :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
myslím si, že to není plemeno pro mě...já nevim, tak nějak mě nechávají chladnou, když je vidím, ale samozřejmě nic proti nim nemám, snad chápete jak to myslím...existujou psi, na který se podíváte a říkáte se, že jsou úchvatný a na některý se podíváte a řeknete si, jo normální pes prostě :)

A Vy sníte jen o tom boerboelovi nebo ještě nějaká plemena Vás uchvátila? :)
Mě právě uchvacujou stafbulíci, a brabantíci

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli chápu, počítáte s tím, že vaši rodiče vás nejen budou finančně podporovat na škole, ale ještě financovat i vašeho psa, kterého vám rozmlouvají? Nebo máte nějaký vlastní příjem? A pokud tedy chodíte do školy i do práce, jak ještě chcete zvládnou péči o psa?
Předpokládám, že jste plnoletá, nejprve byste se měla osamostatnit a pak teprve si pořizovat psa.

naši provozujou politiku stylu, že dokud studuju, absolutně mě finančně pokryjí...chtějí, abych se věnovala jen studiu a nemusela pracovat, když mají možnost mě zajistit...funguje to tak, že mám určitou částku na měsíc, nic víc po nich nikdy nechci a využití té částky je jen na mě, ale chápu jak to myslíte, že bych neměla "vyžírat" rodiče

Na jedné straně je VŠ ideální doba na pořízení psa - jakmile začnete chodit do práce už nikdy nebudete mít tolik volného času. Jako kámen úrazu bych ale viděla finance. Rozhodně bych si nepořizovala psa do okamžiku, kdy jsem schopná sama financovat veškeré jeho potřeby, krmením, výbavou a pravidelnou veterinární péčí počínaje a případnou mimořádnou investicí (např. léčení úrazu ...) konče. Pokud máte vše dobře promyšleno a jste rozhodnutá psa si pořídit, doporučuji pečlivě vybírat plemeno. Pes velkého mohutného plemene nejen více sežere, ale také častěji trpí problémy s klouby jejichž řešení dokáže vytrvale a opakovaně vysávat vaši peněženku (zkušenost z vlastního okolí). Pokud žijete sama popřemýšlela bych i o otázce manipulace se psem - zvládnete vašeho psa v případě potřeby zvednout do auta, vynést do schodů apod? To jestli nějaké plemeno zvládnete dostatečně socializovat, vychovat a případně vycvičit musíte vědět vy sama. Přeji hodně štěstí při rozhodování .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A Vy sníte jen o tom boerboelovi nebo ještě nějaká plemena Vás uchvátila? :)
Mě právě uchvacujou stafbulíci, a brabantíci

abych se přiznala, tak mně se odmalička líbili boxeři, ale já zrovna zastávám ten názor, že ocas a uši pryč...teď mě asi sežere obrovský počet lidí :D ale já si nemůžu pomoct...mně se ušatí a ocasatí nelíbí :( takže jsem se svoje dilema rozhodla vyřešit tak, že bych si nejardši pořídila psa, kterýmu se pryč nic dávat nemusí, ale u toho boerboela se může dát ocásek pryč a to je dobrý :) jinak mě uchvacujou právě taková větší a mohutnější, ale brabantíci jsou boží známá má dva brabantíky...jeden je takovej krátkosrstej (omlouvám se, moc se v nich nevyznám), ale připomínal mi našeho mopsíka trochu, akorát byl tedy nevrásčitej třeba nakonec skončim s nějakým takovým a bude

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
abych se přiznala, tak mně se odmalička líbili boxeři, ale já zrovna zastávám ten názor, že ocas a uši pryč...teď mě asi sežere obrovský počet lidí :D ale já si nemůžu pomoct...mně se ušatí a ocasatí nelíbí :( takže jsem se svoje dilema rozhodla vyřešit tak, že bych si nejardši pořídila psa, kterýmu se pryč nic dávat nemusí, ale u toho boerboela se může dát ocásek pryč a to je dobrý :) jinak mě uchvacujou právě taková větší a mohutnější, ale brabantíci jsou boží známá má dva brabantíky...jeden je takovej krátkosrstej (omlouvám se, moc se v nich nevyznám), ale připomínal mi našeho mopsíka trochu, akorát byl tedy nevrásčitej třeba nakonec skončim s nějakým takovým a bude

Já je chovám a jsem z nich hotová úplně, jsou božííííííííííí !! :)
Ta známá má asi brabantíka a grifonka. Brabantíci jsou krátkosrstí a grifonci jsou vouskatí s delší srstí.
Jo, vypadá trochu braboš jak mops, však z nich taky vzešel, spolu s opičím pinčem například, haha. To jsou plemena co :)
Já jsem jinak taky pro kupíraci u jistých plemen - uší i ocasů. Lidi to berou moc vážně, jako že trápení, přitom štěně to bolí pár minut a za půl dne o ničem neví, a žije spokojenej život. Bohužel se z toho udělalo týrání :I
Když vidím například cane corso s ušima, tak se mi trochu cukají koutky.
Někdo samozřejmě namítne, že psa nedělají uši nebo ocas, ale mně osobně se určité rasy, pokud nejsou kupírované, nelíbí.
Dobrou noc všem psům a hodným lidem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
abych se přiznala, tak mně se odmalička líbili boxeři, ale já zrovna zastávám ten názor, že ocas a uši pryč...teď mě asi sežere obrovský počet lidí :D ale já si nemůžu pomoct...mně se ušatí a ocasatí nelíbí :( takže jsem se svoje dilema rozhodla vyřešit tak, že bych si nejardši pořídila psa, kterýmu se pryč nic dávat nemusí, ale u toho boerboela se může dát ocásek pryč a to je dobrý :) jinak mě uchvacujou právě taková větší a mohutnější, ale brabantíci jsou boží známá má dva brabantíky...jeden je takovej krátkosrstej (omlouvám se, moc se v nich nevyznám), ale připomínal mi našeho mopsíka trochu, akorát byl tedy nevrásčitej třeba nakonec skončim s nějakým takovým a bude

A když se ti líbí boxer, máte doma buldočka, tak co bostonský teriér? Menší aktivní psík.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A když se ti líbí boxer, máte doma buldočka, tak co bostonský teriér? Menší aktivní psík.

Taky jsem nad tim už uvažovala :-) nakonec třeba to bude nejlepší řešení...aspoň střední pes, kterýho nebude problém pohlídat (jak tady nekdo psal o velkém psovi) v případě nějaké nouze a třeba ke konci vejsky by se mohl objevit už konečně ten vysněný větší pes...akorát tedy uvidim, jestli bostonka...třeba zkusim prozkoumat nezname...například sheltie je taky hezký střední pes, ale nemám s takovými plemeny žádnou zkušenost...čeká mě ještě dlouhá cesta nejspíš

Dovolila bych si přidat vlastní zkušenost: někteří u nás mají psy, mohou je vodit na ústav botaniky a zoologie, ale psi ani jiná zvířata nesmějí do výuky. (Opatření děkana po špatných zkušenostech z exkurzí.) Zažila jsem však, kdy si spolužačka domluvila s vyučujícím jednorázovou výjimku pro vstup do hodiny, ("Můžu prosím s pejskem?") takže snad to nebude tak vyhrocené. Navíc to byla velmi hodná a i k cizím přátelská ovčanda. Na botanických exkurzích pořádaných odbornými společnostmi se nejednou nějaký účastník se psem taky našel. Jinak pes Fík jedné doktorandky má na ústavu v diplomárně svůj koutek, jeden z vyučujících vodí svou jezevčici Kleu na ústav docela často, viděla jsem na ústavu i psy jiných lidí, takže se skloubit péče o psa s vědeckou prací či studiem v mnoha případech opravdu dá, ale jak je to s ubytováním nebo na koleji nevím, do školy dojíždím z domova.

Jitka

Pes s vejškou určitě jde. I když teda v případě že bych neměla tu možnost, že psa za mě občas vyvenčí brácha nebo babička, tak by nastal trochu problém, když my vyjde blbě rozvrh (ne vždy jde naskládat tak, aby člověk v tý škole nebyl od rána do večera alespoň jeden den v týdnu). Mám štěstí v tom, že pes není "můj" a to že se nakonec co se výchovy, výcviku, venčení a jiné péče angažuju nejvíc vyplynulo tak nějak samo ze situace. Původně si psa totiž pořídila mamka, oficiálně jako dárek pro bráchu. Do výuky bych si psa dovolit nevzala, i když už jsem taky viděla na přednášce psa a ne zrovna malýho. Ovšem jednou se to nějak semlelo, že jsme potřebovala něco ve škole zařídit, kvůli semestrální práci a nebylo kam se psem, tak jsem ho holt vzala s sebou a nikdo s tím neměl problém. Jen můj školitel se smál, jestli jim ho nesu do muzea jako exponát.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, potřebovala bych vaše názory ohledně pořízení psa...Teď jsem nastoupila na VŠ v Praze a bydlím v bytě, který patří rodičům (jinak rodiče bydlí přes 100 km daleko v rodinném domě :)). Jelikož jsem odmalička vyrůstala se psy, chtěla bych si teď pořídit vlastního. Mamina se na to ale netváří moc přívětivě, říká, že bych psa nedokázala uživit a také zazněla poznámka o tom, jestli se v nejbližších deseti letech nikam nechystám jet...ale lidé si přeci pořizují psy a i když je mají, tak taky dokáží jet třeba na dovču a nějak to vyřešit...navíc jsem se zmínila, že by se mi líbil pes jako je boerboel a to bylo hned, že bude potřebovat hoooodně času, jinak vyroste agresivní a nebudu ho zvládat, ale já mám ve škole rozvrh v pohodě a cvičák mám hned za parkem za barákem, takže to by snad nebyl takovej problém vycvičit psa normálně. Taky jsem zde četla hodně příspěvků, že tolik času, kolik je na VŠ už na psa snad nikdy mít nebudu. Prosím, poraďte, kdo máte zkušenosti s pořizováním a výcvikem většího psa při studiu...ráda si to přečtu

Boerboela do bytu??? To snad ne. Za dva tři roky tady budete na diskuzi hledat, kdo si vezme vašeho psa

Asi musím uznat, že stárnu...ale politika rodičů "studuj - nepracuj" asi pravděpodobně nepočítala s pořízením psa. Přijde mi to vůči vašim rodičům nefér, můžete být ráda, že se k Vám finančně chovají tak, jak se chovají, taky by nemuseli (což skutečně nemusí být v závislosti na finančním stavu rodiny).
Rozlučte se s Erasmem nebo Sokratem. Vaši budou určitě nadšení, že místo možnosti poznat studium (a mnohdy je to byť třeba tříměsíční studium k praxi bližší, než 5, 6 let na české VŠ, bohužel...) mimo rodnou hroudu, budete venčit psa.
Politika financí, nepolitika, může se stát (a fakt nechci přivolávat), že máte za tři dny na veterině dvacet tisíc v pr... , to víte sama. Bylo by přinejmenším slušné si psa financovat sama.
+ to hlídání , opravdu nemůžete počítat, že budete vše zvládat vždy X let sama.

K možnosti psů na přednáškách: je to vyučující od vyučujícícho. Na VFU se většinou dalo domluvit, psi chodili se studenty běžně, často tak dva, tři na přednášce. Vedle na zemědělce už ale ne. Že si nějaký doktorand vezme do práce psa vůbec neznamená, že si ho tam může vodit kdejaký student, jak by to asi vypadalo... Mimochodem, párkrát jsem si jako doktorand právě vymohla u vedení dovolení vzít psa, kterého jsem hlídala známé, na ústav. Jo, šlo to, ale keců tři prdele, s prominutím...ale je mi jasné, že si studenti mohli malovat, jak se k nám nedá chodit se psem....Z výuky jsem jednou holku se psem vyrazila, neboť napadnout vzít psa do laboratoře, může opravdu nevím koho... co pamatuju ještě ze studií výjezdy, občas se tam pes našel a šlo to, záleželo zase na předmětu - kam a s kým se jelo.
Na koleje se za mých časů psi "pašovali" v taškách, většinou do velikosti středního knírače. Vyvenčit, hup do tašky, přenést vrátnicí a za rohem hup z tašky. Byly to koleje veteriny a zemědělky, psi se tam "tolerovali" - tiše. Samozřejmě byli zakázaní, jako všude, ale šlo to. Ale bavíme se o konci devadesátých let, teď je situace asi jiná. Mnohdy byl ale větší problém se spolubydlícími, než se samotným vrátným, ale to se Vás stejně netýká.

Mi stačila na studiích VŠ kočka. Zachráněná před utracením, neplánovaná, jak jinak. Její "provoz" jsem si ale financovala sama, z brigád (o dvouleté brigádě v hospodě jako servírka dvakrát týdně naši neví doteď). Přesto (díky kontokorentům:-)) jsem dluhy splatila až po dostudování, lepila jsem to, jak se dalo. Rodiče taky netrpěli finančním nedostatkem, ale asi jsem (asi blbě) vnitřně hrdá na to, abych škrábala o prachy. Jo, půjčila jsem si třeba na překlenutí několika dnů na účtu, ale okamžitě vrátila. Kočka měla nějaké mírné zdravotní potíže (musela být na veterinární dietě, pak byla naprosto bez obtíží + než se na to přišlo, vyšetření, léčba, různé diagnózy...podotýkám na VFU, ale kočka nebyla standardní případ).
Naštěstí jsem našla hlídače (ne z rodiny) a tak jsem mohla odjet na toho Sokrata, i dva nebo brigádu do zahraničí. A kočka to snáší rozhodně líp, než pes, to je druhý aspekt, který tady nikdo nezmínil: co na to pes?
Soužití s kočkou bylo dobré, ale komplikovanější (spolubydlící nesměl být alergik a musel mít rád kočky, ve Vašem případě psy a ještě abyste si sedli - nebo máte byt rodičů jen pro sebe? - tak si pořiďte spolubydlícího, kolikrát jsou skoro tak chytří jako psi a ještě budou rodičům platit :-)) ).
Když bylo s kočkou zle(než se správně zdiagnostikovala), nešla jsem na pár povinných cvik a průsery se se mnou tak táhly celý semestr (sháněla jsem omluvenky od lékařů apod. ale ne vždy to vyšlo), měla jsem hoňku, abych nemusela přetahovat předmět. nakonec se dalo domluvit, ale bylo to na silné nervy.

Sakum prdum z pohledu bývalé studentky, doktorandky, současné matky a majitelky mnóóóha zvířat (plním si své sny nejen z VŠ teď:-)): kašlete na psa. Studujte, bavte se, CESTUJTE!!!!. Psa můžete mít a budete mít, celý život, třeba osm:-), ale studovat a cestovat (a myslím tím právě studentské pobyty + klidně nějaký Work and travel, zkrátka žít několik měsíců mimo ČR) , na to máte teď 4-6 let (nebo + postgraduál). A tahle příležitost se narozdíl od příležitosti vlastnit psa, opakovat už v životě nebude.
Jinak poměrně hodně chápu to prázdné místo, to, že Vám pes chybí. Zkuste to překlenout, zvyknete si - částečně. Zkuste rybičky (ty Vám pohlídá kdekdo), je s nima prča, když nic lepšího není:-). No a když jinak nedáte: zkuste si projít inzeráty na venčení psů, určitě někdo po Praze shání, nebo si ho podejte - takhle mít psa budete a zároveň nebudete - podle domluvy s majitelem (vyzkoušeno, doporučuju, se psem si vytvoříte vztah a to i se zatvrzelým, mrzutým desetiletým jezvčíkem :-)) ), valit prachy do něj můžete tak jako tak, majitel bude rád :-). Nebo udělejte užitečnou věc a jděte vypomoct do útulku (taky jsem tak na VŠ chodívala, některé nechají venčit, některé ne, ale uklízet hovna můžete snad ve všech:-)) - ale ne že si nějakého přitáhnete domů :-)
Dvakrát měřte, než uřežete.
Mnoho štěstí.

Taky jsem studentka VŠ, konkrétně 3. ročníku, psa jsem si pořizovala koncem prváku, s tím, že na něj při škole budu mít přece spoustu času a jaksi jsem se taky zamilovala do obříků, takže jsem si splnila sen a pořídila štěně cane corso..., s tím, že rodiče taky nebyli zrovna nadšení...
Noo teď zpětně po roce a půl, co ho mám můžu říct, že pokud bych měla bydlet sama někde v bytě, tak bych do toho nešla, minimálně bych hodně zvážila výběr plemene. Právě proto, že už vím kolik času, starostí, financí atd.atd.... takovýhle pes ssebou nese.. Samozřejmě, zbožňuju ho, ničeho nelituju, ale je to opravdu velká zodpovědnost na budoucích hodně let a to bydlíme v domě s menší zahradou a i rodina mi nakonec docela pomáhá..
Právě kvuli němu, jsem se taky vzdala bydlení přímo v Ostravě a do školy skoro denně dojíždím.. možná je to o zvyku, ale já si teda opravdu v jeho případě nedokážu bydlení v nějakým menším bytě moc představit. Spousta lidí tvrdí, že je jedno jakýho psa si do bytu pořídíte, když na něj máte dostatek času, já si to taky myslela, ale teď už s tím nemůžu až tak souhlasit..Nevím, kde studujete a jak až dalece si můžete rozvrh ovlivnit, ale mě se v průběhu studia stalo, že sem některé dny byla ve škole zasekaná v podstatě od rána do večera, protože jinak to prostě navolit nešlo a tím pádem zase odkázána na rodiče... Nemůžu si dovolit odjet na nějakou delší dobu než pár dní (a i to výjmečně), protože naši jsou většinu dne v práci, babička je sice v důchodu doma, ale ta by ho na procházce nezvládla a nikdo jiný mi takový plemeno opravdu nepohlídá... Navíc i když sem se snažila, aby byl odmala dost mezi psy, dobře socializovaný, stejně nakonec konkrétně v jeho případě mám docela problémy s dominancí vůči cizím psům, kterou se samozřejmě snažíme řešit, ale je to opět hodně práce a času... kdybych s ním měla být někde v centru velkoměsta, bylo by to pro mě o to horší, hlavně s přihlédnutím na to, že mě váhově dost převyšuje, takže to není uplně sranda..tohle všechno vás může potkat(samozřejmě taky nemusí) ve vašem případě zkušennosti váši mámy sou určitě velké plus...
Takže abych to shrnula, pes vám toho spoustu dá, ale prostě taky toho hodně vyžaduje nazpět.. Zvažte jen vy sama za sebe, jestli opravdu budete mít dlouhodobě tu možnost a taky chuť kvalitně se sama postarat, vychovat... boerboela a pod. plemena v bytě!! a pokud si budete opravdu zcela jistá, že ANO, tak do toho běžte... a snažte se dobře vycházet s mamkou, budete ji určitě potřebovat
v opačném případě opravdu raději počkejte, nebo zvolte jiného mazlíčka, nebo alespoň méně náročné plemeno! Hodně štěstí...

Napíšu, co jsem zažila u našich sousedů. Dcera šla studovat a moc chtěla pejska. I pořídila si jednoho z útulku. Chvíli to fungovalo, potom ale byla víc a víc pryč a o psa se starali rodiče. Jak to bývá, přibylo učení, přišly praxe, holčina si našla kluka a na psa najednou nebyl čas. Doma se objeví jednou za uherák, pohraje si s pejskem, občas si ho i půjčí a na pár dní někam odveze, ale jinak je pes stále u rodičů. Ti se o něj sice starají, ovšem tak, že pes tráví celé dny zavřený v malém kotci, kde se sotva otočí a řve a řve..... Odpoledne ho na chvíli vypustí proběhnout, pes většinou hned uteče a lítá po vsi, kde každého otravuje a tak zase řvou lidi ze vsi. Psa nikdo nevychovává, necvičí, nikdy s ním nebyli na procházce,žije jak ten pověstný pařez.
Jen když má přijet mladá, tak psa vezmou do bytu, asi aby neřekla, že se o něj špatně starají. Jak odjede, pes šupem maže zpátky do klece.
Myslím, že pes je všem na obtíž. Rodičům, kteří ho mají na krku a spíš ho trpí, než že by o něj stáli, a mladé zřejmě taky, když jí stačí vidět psa několikrát do měsíce.
Pořízení živého tvora by si měl člověk důkladně rozmyslet.
V žádném případě tím nechci říct, že Vy jste ten případ, chraň bůh. Jen jsem chtěla malinko připomenout, ať si pořízení psa opravdu důkladně rozmyslíte, že to končívá i takhle....

Studuju VŠ a pejska jsem si pořídila na konci prváku. Hodně bych promyslela výběr plemene. Já jsem vždycky taky toužila po velkém hafákovi, ale můžu říct, že jsem zpětně moc ráda, že mi doma schválili jen psa středního plemene (cca 40 cm). Je to skvělý parťák na sport a výcvik a ta menší velikost psa je ve městě v mnohém výhodou. Mnohem snáze se se psem všude dostanete, MHD, restaurace, pes je snadno ovladatelný.... Další věc je, že vámi vybrané plemeno by nemuselo být úplně snadno cvičitelné a bojím se, že by se vám mohlo stát to, co popisuje slečna nade mnou s Cane corso. Takový pes, jakého jste si vybrala má obrovskou sílu a pokud nebude perfektně vycvičený může se stát, že s ním budete mít ve městě při každodením kontaktu s ostaními psy problémy. Další věc je,že i když ho zvládnete vy, málokdo vám bude ochoten takového psa pohlídat. Bohužel se při studiu nevyhnete různým školním akcím a taky samozřejmě v našem věku člověk občas někam vyrazí a psa prostě s sebou vzít nemůže. Osobně se teda přimlouvám za rozumný kompromis - bostonského teriéra nebo počkat až VŠ dokončíte a budete mít svoje zázemí a představu o budoucím životě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Studuju VŠ a pejska jsem si pořídila na konci prváku. Hodně bych promyslela výběr plemene. Já jsem vždycky taky toužila po velkém hafákovi, ale můžu říct, že jsem zpětně moc ráda, že mi doma schválili jen psa středního plemene (cca 40 cm). Je to skvělý parťák na sport a výcvik a ta menší velikost psa je ve městě v mnohém výhodou. Mnohem snáze se se psem všude dostanete, MHD, restaurace, pes je snadno ovladatelný.... Další věc je, že vámi vybrané plemeno by nemuselo být úplně snadno cvičitelné a bojím se, že by se vám mohlo stát to, co popisuje slečna nade mnou s Cane corso. Takový pes, jakého jste si vybrala má obrovskou sílu a pokud nebude perfektně vycvičený může se stát, že s ním budete mít ve městě při každodením kontaktu s ostaními psy problémy. Další věc je,že i když ho zvládnete vy, málokdo vám bude ochoten takového psa pohlídat. Bohužel se při studiu nevyhnete různým školním akcím a taky samozřejmě v našem věku člověk občas někam vyrazí a psa prostě s sebou vzít nemůže. Osobně se teda přimlouvám za rozumný kompromis - bostonského teriéra nebo počkat až VŠ dokončíte a budete mít svoje zázemí a představu o budoucím životě.

jo, plemeno právě zvažuju dlouho a ještě budu...samozřejmě vím, jaké problémy s takovými psy jako je cane corso můžou být, proto jsem už i psala tady, že ten střední nějaký by byl asi lepší a větší pes může přijít až později líbí se mi velká plemena, ale nerozhodla jsem se najisto, že si ho pořídím, taky proto jsem zde založila diskuzi, abych mohla zvážit, co bude lepší...nakonec tady vidím, že co člověk to jiná zkušenost (klasicky) a z toho si můžu něco poskládat nejlepší na tom ale je, že já původně chtěla činčilu! a právě mamina mi navrhla čivavu..promiňte, ale tohle není vůbec pro mě takové plemeno..kamarádka čivavu má a nic moc pro mě...a taky s jiným středním či menším psem mamča souhlasí, to jen tedy o tom velkém říká, že to by asi nešlo...akorát teď nevim, co se tak dá považovat za střední, kolik cm? já si třeba říkala 40-50, ale jestli už to není moc? nevím

Myslím, že 40-50 cm je akorátní střední pes. Ono i třeba výmarský ohař se udává jako středně velký pes a to mají cca 60 cm, ale zas má poměrně lehkou tělesnou konstituci.

Ono jde spíš o přirozenou povahu plemene než o centimetry. Takového vlkodava vám vyvenčí i menší dítě, ale "malého" pita ani mnohý dospělý. Vyberte si klidnější plemeno, aby vám pejsek vydržel v klidu doma ve vaší nepřítomnosti a aby byl venčitelný i cizími lidmi. Psy větší bulloidní, které se vám právě líbí, bych raději ve vaší situaci hned z výběru vynechala. Taky pozor na lovečáky, až na výjimky mají také v sobě zašité rarášky :-)
Já být vámi, vybírám ze společenských a ovčáckým plemen (s výjimkou hyperaktivní bordery).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono jde spíš o přirozenou povahu plemene než o centimetry. Takového vlkodava vám vyvenčí i menší dítě, ale "malého" pita ani mnohý dospělý. Vyberte si klidnější plemeno, aby vám pejsek vydržel v klidu doma ve vaší nepřítomnosti a aby byl venčitelný i cizími lidmi. Psy větší bulloidní, které se vám právě líbí, bych raději ve vaší situaci hned z výběru vynechala. Taky pozor na lovečáky, až na výjimky mají také v sobě zašité rarášky :-)
Já být vámi, vybírám ze společenských a ovčáckým plemen (s výjimkou hyperaktivní bordery).

Jsem na VŠ, do toho pracuju a mám borderu, jsem na ní víceména sama a to nemám vlastní byt, ale jen v pronájmu se třema dalšíma studentama. Dá se to, musí se to dát :-). I když někdy pěkně nadávám :-).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo, plemeno právě zvažuju dlouho a ještě budu...samozřejmě vím, jaké problémy s takovými psy jako je cane corso můžou být, proto jsem už i psala tady, že ten střední nějaký by byl asi lepší a větší pes může přijít až později líbí se mi velká plemena, ale nerozhodla jsem se najisto, že si ho pořídím, taky proto jsem zde založila diskuzi, abych mohla zvážit, co bude lepší...nakonec tady vidím, že co člověk to jiná zkušenost (klasicky) a z toho si můžu něco poskládat nejlepší na tom ale je, že já původně chtěla činčilu! a právě mamina mi navrhla čivavu..promiňte, ale tohle není vůbec pro mě takové plemeno..kamarádka čivavu má a nic moc pro mě...a taky s jiným středním či menším psem mamča souhlasí, to jen tedy o tom velkém říká, že to by asi nešlo...akorát teď nevim, co se tak dá považovat za střední, kolik cm? já si třeba říkala 40-50, ale jestli už to není moc? nevím

A proč se tedy nepoohlédnete po jiných malých plemenech? Se nedivím, že se vám čivava nelíbí, ale je spousta dalších jen třeba o trochu větších, kteří jsou jiní, hezčí, sportovnější.... S takovým psem byste neměla problémy nikde, všude ho můžete vzít, jak píšete rodiče by s ním neměli problém. Jste mladá, až budete samostatná a mít na to podmínky, tak boerboelů můžete mít za svůj život klidně xxx. Jinak střední plemeno bývá obkvyle tak do těch 50 cm kohoutkové výšky.

Tak já mám teď při zaměstnání rozhodně víc času než jsem měla ny VŠ, jo v prváku to bylo taky prima, ale pak už nešlo poskládat rozvrh nějak rozumně, byla jsem ve škola od rána do večera. O víkendu na brigádě, takže jsem si ty tři ročníky fakt protrpěla.
Nechci strašit, jen upozorňuju abyste nepodlehla iluzi o volném čase, v příštím semestru to může být úplně jinak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono jde spíš o přirozenou povahu plemene než o centimetry. Takového vlkodava vám vyvenčí i menší dítě, ale "malého" pita ani mnohý dospělý. Vyberte si klidnější plemeno, aby vám pejsek vydržel v klidu doma ve vaší nepřítomnosti a aby byl venčitelný i cizími lidmi. Psy větší bulloidní, které se vám právě líbí, bych raději ve vaší situaci hned z výběru vynechala. Taky pozor na lovečáky, až na výjimky mají také v sobě zašité rarášky :-)
Já být vámi, vybírám ze společenských a ovčáckým plemen (s výjimkou hyperaktivní bordery).

nad povahou taky přemýším, nejen nad centimetry :) a myslíte, že by třeba takový chodský pes byl lepší? četla jsem, že jsou dost živí, ale zase prý přátelští vůči jiným psům i lidem...samozřejmě každý pes je jiný, i podle toho jak ho vychováte, tak takový je, ale myslím to jako takový povahový rys, který by jim měl být vlastní..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nad povahou taky přemýším, nejen nad centimetry :) a myslíte, že by třeba takový chodský pes byl lepší? četla jsem, že jsou dost živí, ale zase prý přátelští vůči jiným psům i lidem...samozřejmě každý pes je jiný, i podle toho jak ho vychováte, tak takový je, ale myslím to jako takový povahový rys, který by jim měl být vlastní..

Choďáci jsou super a nijak přehnaně akční nejsou. Samozřejmě to chce jako u všech plemen ohlídat si odkud berete štěně, vyskytuje se u nich DKK i bázlivost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Choďáci jsou super a nijak přehnaně akční nejsou. Samozřejmě to chce jako u všech plemen ohlídat si odkud berete štěně, vyskytuje se u nich DKK i bázlivost.

můžete prosím nějakou do budoucna doporučit? s DKK vůbec nemám zkušenosti jak by to u toho psa mělo vypadat, ale ještě se na to podívám a vzdělám se v této oblasti (i kvůli jiným plemenum, než se natvrdo rozhodnu, ale prý se to musí hlídat u hodně plemen) :) a s tou bázlivostí..myslíte, že by se to dalo odhnadnout u choďáka i podle rodičů? ptám se kvůli tomu, že máme toho mopsíka doma a je to mops charakterem jako vyšitý, ale jakmile je na výstavě, nesmí se k němu přiblížit žádný jiný pes, stáhne ocásek a schovává se za mě a to ostatní mopsové se tam prohánějí, očuchávají, vůbec jim nevadí, když za nimi přijde jiný pes, takže vůbec nevim, odkud ten náš tuhle vlastnost sebral...jeho rodiče znám, táta pěkný temperamentní pesan a mamča taky...hlídá všechny a nebojí se projevit ani na té výstavě

Pro mě je střední pes tak do 45cm. Každopádně jak někdo psal není to jen o výšce jako takové, ale také váha a celková ovladatelnost psa. Já být Vámi pokouknu taky třeba po ovčácích. Ten choďák by byl určitě lepší, než váš původní výběr. A mimochodem je pravda, že občas rozvrh na VŠ nevychází lépe jak pracovní doba. S tím je potřeba počítat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
můžete prosím nějakou do budoucna doporučit? s DKK vůbec nemám zkušenosti jak by to u toho psa mělo vypadat, ale ještě se na to podívám a vzdělám se v této oblasti (i kvůli jiným plemenum, než se natvrdo rozhodnu, ale prý se to musí hlídat u hodně plemen) :) a s tou bázlivostí..myslíte, že by se to dalo odhnadnout u choďáka i podle rodičů? ptám se kvůli tomu, že máme toho mopsíka doma a je to mops charakterem jako vyšitý, ale jakmile je na výstavě, nesmí se k němu přiblížit žádný jiný pes, stáhne ocásek a schovává se za mě a to ostatní mopsové se tam prohánějí, očuchávají, vůbec jim nevadí, když za nimi přijde jiný pes, takže vůbec nevim, odkud ten náš tuhle vlastnost sebral...jeho rodiče znám, táta pěkný temperamentní pesan a mamča taky...hlídá všechny a nebojí se projevit ani na té výstavě

Tak bázlivost se odhadne samozřejmě nejlépe podle rodičů, hlavně matka když se bojí, tak i normální štěně, které nemá bázlivost vrozenou, to od ní odkouká a bojí se taky, chce to minimálně rodiče poznat třeba na výstavách, sledovat jak se chovají, jinak samozřejmě se to může nést přes x generací, kdo se v plemeni vyzná, tak pozná z PP ty linie, máte ještě čas na pořízení štěńete, jak jste psala, tak určitě něco nastudujete když budete chtít. Přím chovatelské stanice vám tady asi nikdo moc jmenovat nebude, je to akorát koleda o kecy, projeďty si stránky stanic, podívejte se, jak chovají, kolik potomků mají uchovňěných, když choďák absolvuje svod, bonitaci, tak extra bázlivka zase být nemůže, nastudujte si klubový stránky, podmínky chovnosti a porovnávejte chovky, kdo udělá jen to minimum, kdo víc i když nemusí, jaký je zájem o štěńata, komu zůstávají, kdo má hned prodáno atd. atd. Ale tohle samozřejmě platí pro všechna plemena, nejen pro choďáky, i štěně s PP se musí vybírat a ne koupit bezhlavě to první na který narazíte.