Nesnášenlivá doga (agresivní)

Mě se právě bohužel nedaří v takové situaci jeji pozornost obrátit na mne...na hračky neni, na blbnutí neni, různé intonace hlasu zkouším, nic, jediné na co ke mě obrátí zrak je piškot, ale v téhle jediné situaci ji absolutně nezajímám ani já, ani ten piškot. A vždycky když jsem ji začla chválit za to že jde a nic nedělá a jde u nohy, tak právě vždy po pochvale naopak vyjela...Asi si myslí, že ji chválím za to, že na tu fenu chce (když na ni upřeně kouká...) a vysílám jí tím vpřed za ní, nebo nevím. Takže vždycky mlčim radši a nechválím. Vše co jsem vyzkoušela bylo vždy jen horší, takže teď jsem ve fázi, kdy se musím zastavit, stoupnout si pevně oběma nohama na zem, držet svou dogu v jedné ruce za vodítko a v druhé za obojek a poprosit druhého majitele, aby nás obešel...a já jen čekám co bude a snažím se vše ustát aby se ke psu ani nepřiblížila i když vyjede. Bohužel někdy se mi to nepovede ani takto (kluzké mokré listí, bahno, náledí...). To nemám šanci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě se právě bohužel nedaří v takové situaci jeji pozornost obrátit na mne...na hračky neni, na blbnutí neni, různé intonace hlasu zkouším, nic, jediné na co ke mě obrátí zrak je piškot, ale v téhle jediné situaci ji absolutně nezajímám ani já, ani ten piškot. A vždycky když jsem ji začla chválit za to že jde a nic nedělá a jde u nohy, tak právě vždy po pochvale naopak vyjela...Asi si myslí, že ji chválím za to, že na tu fenu chce (když na ni upřeně kouká...) a vysílám jí tím vpřed za ní, nebo nevím. Takže vždycky mlčim radši a nechválím. Vše co jsem vyzkoušela bylo vždy jen horší, takže teď jsem ve fázi, kdy se musím zastavit, stoupnout si pevně oběma nohama na zem, držet svou dogu v jedné ruce za vodítko a v druhé za obojek a poprosit druhého majitele, aby nás obešel...a já jen čekám co bude a snažím se vše ustát aby se ke psu ani nepřiblížila i když vyjede. Bohužel někdy se mi to nepovede ani takto (kluzké mokré listí, bahno, náledí...). To nemám šanci.

Za prvé určitě doporučuju začít pracovat s klikrem. Ten je v takových situacích daleko účinnější než hlas. Samozřejmě nejdřív musíte s klikrem začít dělat doma v klidu, učit nějaké zábavné triky a blbinky... A dál - pokud nedokážete obrátit pozornost fenky na sebe, jste k druhé fence jednoduše moc blízko. Musíte začít procvičovat v takové vzdálenosti, kdy to ještě zvládá. Případně poodejít - k tomu vám pomůž právě ta halti ohlávka.
A najděte nějaké lákavější pamlsky než piškot. Vařené srdce, grilované kuře, sýr, párek, domácí játrové pamlsky...

Jo a ještě mě napadá, jestli fenka po pochvale nevyjíždí třeba i proto, že z vašeho hlasu cítí napětí a obavu, co bude. Což ještě zhoršujete tím šponováním vodítka a obojku. Vlastně celým svým chováním dáváte fence najevo, že se obáváte nebezpečí, a ona pak cítí potřebu se bránit...
Určitě si hlavně pořiďte tu haltinu. Dokud si nebudete sama absolutně jistá, že máte fenu fyzicky pod kontrolou, tak se dál nepohnete. Musí z vás vyzařovat klid a sebejistota.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím, měla bych jeden dotaz k výchově německé dogy. Je to 3-letá fenka, nekastrovaná, modrá německá doga, která nemá problém s pejsky, ale s fenami ano (pochopitelně). Některé feny si bez problému očichá a jde dál, ale některé, i když ji mam na vodítku a ona moc dobře ví jak se na něm má chovat, bez varování a předchozího vrčení prostě po feně vyjede a mě vezme s sebou (mám asi o deset kilo méně než ona). Vždycky si ji chytím a připnu na vodítko, když si někde všimnu v dálce psa dříve než ona. Jdeme na vodítku u nohy (držím jí druhou rukou pro jistotu za obojek, tak se mi lépe drží a hůře se mi vysmekne), když majitel druhého pejska odpoví že je to fenka, ohlásím že fenky nemáme rádi a majitel si fenku také chytne nebo přivolá k noze. Moje fenka sice kouká upřenym pohledem na fenu, ale nevrčí a jde semnou dál hezky u nohy, někdy pokračuje takto celou dobu a fenku přejdeme bez problému a jdeme dál na volno...Ale někdy, když se blížíme k druhé feně, se najednou rozhodne že ta jí i na dálku nevoní a vyjede tak rychle a nečekaně že za ní plápolám a někdy se mi vysmekne a pak hysterický majitel druhé fenky (což chápu, zvlášť když ta moje doga toto dělá u jakkoli velkých psů) na mě a na psy křičí což ji nervuje ještě víc a já snažíce se dogu odchytit za obojek a plácnout přes zadek (na to jediné reaguje a hned toho nechá a pak na mě omluvně vrtí ocasem...) tento horor ukončuji. Nikdy ale nikomu i když jsem ji třeba včas nechytla a pustila se do nějaké feny neublížila, žádné feně neudělala nikdy ani škrábaneček, vypadá u toho ale jako když psa chce uplně rozcupovat na kousky (což já už nejen u ní vím že to vypadá hůř než to doopravdy je, ale majitelé "napadených" pejsků pochopitelně mají o svého strach a snaží se třeba i kopnout do ni aby toho nechala a nebo mi potom vyhrožují všim možným a bojí se nás celý les...). Toto všechno chápu, problém je v tom, že nevím, jak toto zlepšit nebo nejlépe odstranit. Jak s takovým psem pracovat, cvičit, jak se chovat, at při prevenci nebo když k něčemu takovému dojde. Nechci abych to něčím co dělám špatně třeba zhoršovala. A nebo jestli by třeba nepomohla i kastrace? I když operací se bojím. Doufám, že máte pro mě nějaké rady co s tím, za takové bych byla mooooc ráda. Děkuji Karolína Č.

Napište, odkud jste. Třeba by se tu našel někdo ochotný, kdo by Vám pomohl :) Mně spíš přijde, že děláte něco špatně Vy, ačkoli si to sama neuvědomujete.

Za rady moc děkuji! Ohlávku zkusím, i když si ji budu muset vynutit. Fenka není moje. Je mého bratra, kterému je ale uplně šumák, že toto jeho doga dělá, nechá Zorinu běhat navolno a chytat za kožich koho chce. Já mu ji venčim jednou denně, protože na cizí lidi si fenka zvyká hoooodně dlouho a bylo by to horší, navíc má celkem silný teritoriální pud takže najmutí výcvikáře nebo dostatečně silného venčitele chlapa, který by ji zvládal alespoň fyzicky nepřipadalo v úvahu. Brácha ale venčení nestíhá, proto za ní jezdím já vždy odpoledne. Problém taky je, že cokoliv má na hlavě, z toho je dost nervozní a pak se nedá zvládnout už vůbec (košík, možná i ta ohlávka), tak na to ji budu učit asi déle, proto ji ani nedávám košík, který mi u takové feny přišel jako samozřejmost, brácha mi ho ale výslovně zakázal používat. Mám taky možnost s ní pracovat jen venku při venčení, protože nemám tolik času abych se jí věnovala i mimo to, to si radši jdu vychovávat a cvičit ty své 3 pesany. Odměny jsem také ozkoušela, různé zvířecí sušené části těla a orgány a mnoho dalšího, protože mí psi se po tom můžou utlouci (u nich mi ale stačí hračka nebo obyčejná granule, nebo jen intonace hlasu a poslouchají jak hodinky), ale jediný piškot u Zoriny vyhrává. Když jsem Zoru začla venčit, brácha mi přikázal ať ji nechám celou procházku navolno. Udělala jsem tak, ale chudinky dvě fenky si nejspíš po této první procházce se Zorou odnesly trauma (doufám že ne, ale to jsem ještě nevěděla s kým mám tu čest, bratr mi to na ni samozřemě neprozdradil, dušoval se že je přátelská a hravá ke všem). To jsem byla uplně klidná, pes byl navolno, já si v klídku pobrukovala a kráčela po cestičce, pes si běhal kousek vedle cesty po loukách a lesích a i tak nás toto "napadení" neminulo. Myslím že s tím abych vypadala a působila klidně problém nemám, mí psi takovéto problémy nemají i když mám doma jednu fenu vykastrovanou, jednu nevykastrovanou a psa, všichni jsou poslušní, hraví, přátelští, nekonfliktní, mám je od štěněte takže jsem vše cvičila od začátku. Ale chápu že to držení na krátko ničemu nepřidá, pustit si ji ale už netroufnu, když vím jak se chová...A když ji mam na stopovačce nebo prověšeném volném vodítku a ona mi cukne, tak ji potom neutáhnu, takže na krátko ji prostě mít bohužel musím s tím asi nic neudělám. To jsem jen chtěla doplnit pár informací. Děkuji ale za každé rady!

No tady se příliš radit nedá, fena vás ani nejspíš necítí jako silnou autoritu, pracovat s ní soustavně nemůžete. Já bych to holt nechala na tom vodítku, možná posadit když někdo okolo jde aby ten tah a tlak na vodítko nebyl takový. Sama mám dominantní fenku, není agresivní ale na výzvu odpoví. Má několik svých třídních nepřátel, takže tam je to taky trochu nepříjemné. Vím že nekousne, ale při váze 50 kg stejně malému pejskovi může ublížit. Navíc ji jako štěně chytla NO, takže k těm zrovna vstřícný vztah nemá. Doga je krásná, ale chce spoustu práce........

lépe než na haltině ji udržíte zespodu za náhubek (pravačkou za koš a levačkou za levou slabinu). A samozřejmě učit ignorování cizí feny, tj. když se taková blíží, včas upoutávat pozornost na sebe, na pamlsek, odměna..........

Pokud ji váš bratr nechá chytat za kožich koho chce, jak píšete, tak je to celé k prdu.....to je fakt neštěstí, když si někdo takový pořídí nejen psa, ale velikostně přímo obludu..... Zkuste bratrovi vysvětlit, že když má psa, má za něj i zodpovědnost, jinak se vy pak můžete snažit jednou denně jak chcete, když on potom při dalším venčení nechá čubut dělat si co chce.....

Před časem tu byl dotaz , kdo všechno si může pořídit psa .
V této diskuzi je odpověd'.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před časem tu byl dotaz , kdo všechno si může pořídit psa .
V této diskuzi je odpověd'.

To je teda fakt síla, já se vůbec nedivím, že spousta lidí nemusí ani psy ani pejskaře.....když to tady kolikrát čtu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Za rady moc děkuji! Ohlávku zkusím, i když si ji budu muset vynutit. Fenka není moje. Je mého bratra, kterému je ale uplně šumák, že toto jeho doga dělá, nechá Zorinu běhat navolno a chytat za kožich koho chce. Já mu ji venčim jednou denně, protože na cizí lidi si fenka zvyká hoooodně dlouho a bylo by to horší, navíc má celkem silný teritoriální pud takže najmutí výcvikáře nebo dostatečně silného venčitele chlapa, který by ji zvládal alespoň fyzicky nepřipadalo v úvahu. Brácha ale venčení nestíhá, proto za ní jezdím já vždy odpoledne. Problém taky je, že cokoliv má na hlavě, z toho je dost nervozní a pak se nedá zvládnout už vůbec (košík, možná i ta ohlávka), tak na to ji budu učit asi déle, proto ji ani nedávám košík, který mi u takové feny přišel jako samozřejmost, brácha mi ho ale výslovně zakázal používat. Mám taky možnost s ní pracovat jen venku při venčení, protože nemám tolik času abych se jí věnovala i mimo to, to si radši jdu vychovávat a cvičit ty své 3 pesany. Odměny jsem také ozkoušela, různé zvířecí sušené části těla a orgány a mnoho dalšího, protože mí psi se po tom můžou utlouci (u nich mi ale stačí hračka nebo obyčejná granule, nebo jen intonace hlasu a poslouchají jak hodinky), ale jediný piškot u Zoriny vyhrává. Když jsem Zoru začla venčit, brácha mi přikázal ať ji nechám celou procházku navolno. Udělala jsem tak, ale chudinky dvě fenky si nejspíš po této první procházce se Zorou odnesly trauma (doufám že ne, ale to jsem ještě nevěděla s kým mám tu čest, bratr mi to na ni samozřemě neprozdradil, dušoval se že je přátelská a hravá ke všem). To jsem byla uplně klidná, pes byl navolno, já si v klídku pobrukovala a kráčela po cestičce, pes si běhal kousek vedle cesty po loukách a lesích a i tak nás toto "napadení" neminulo. Myslím že s tím abych vypadala a působila klidně problém nemám, mí psi takovéto problémy nemají i když mám doma jednu fenu vykastrovanou, jednu nevykastrovanou a psa, všichni jsou poslušní, hraví, přátelští, nekonfliktní, mám je od štěněte takže jsem vše cvičila od začátku. Ale chápu že to držení na krátko ničemu nepřidá, pustit si ji ale už netroufnu, když vím jak se chová...A když ji mam na stopovačce nebo prověšeném volném vodítku a ona mi cukne, tak ji potom neutáhnu, takže na krátko ji prostě mít bohužel musím s tím asi nic neudělám. To jsem jen chtěla doplnit pár informací. Děkuji ale za každé rady!

Víte, já sama jsem hodně alergická na to, když se tady diskutující do někoho naváží či někoho uráží..... Vašeho dotazu a zájmu si opravdu vážím, je z toho možno vyčíst, že jste rozumná, ale než řešit agresivitu feny by bylo možná účinější řešit demenci vašeho bratra. Odpusťte, ale lepší název mě pro něj fakt nenapadá. Má veliké štěstí, že nebydlí v naší blízkosti..... Ilona

Někdy ani nejde o to, aby neublížila malému pejskovi. Ale my třeba chodíme s kavkazákem na vodítku a hoooodněkrát se nám stalo, že k nám doběhl pes a začal vyjíždět. Našemu se to samo nelíbilo. Nedržet mu hlavu nahoře, tak to skončí opravdu špatně a špatně ne pro nás. Několikrát chytl i velké psy jako labradora nebo vlčáka - pán šel naproti a nechal vlčáka, aby k nám doběhl a začal vrčet a vůbec se ho ani nepokusil přivolat- no a pěkně se porvali (náš měl jen oslintaný krk, ale toho svého odtrhoval s jekotem) Tak ji voďte na vodítku nejen kvůli jiným, ale hlavně kvůli ní samotné :-)

Zadavatelko, neuvažovala jste o tom, najít si v okolí nějaký dobrý cvičák?
Jinak mě napadlo zkusit "slabinové kšíry" - osobní zkušenost s nimi sice nemám, ale možná by to mohlo váš problém alespoň částečně vyřešit.

Asi jste doposud potkávala celkem hodně tolerantní pejskaře. Třeba já si své psy VŽDY volám k noze, když se blížíme k cizím psům (anebo když se cizí pes blíží k nám)..... a pokud by mi do mých psů, kteří jdou vzorně u mé nohy, vlítnula německá doga, tak si odnesete ode mě na památku takovou snůšku sprostých slov, že vás z toho hlava rozbolí.

Jde taky o to, že jednou může vaše (bratrova) doga vlítnout na psa, který si to nenechá líbit. Anebo může vlítnout na psa, který je po těžkým úraze, nebo je těžce nemocný (třeba s páteří) a může mu vážně ublížit, byť ho ve skutečnosti nekousne.
Být na vašem místě, tak bych zvážila jestli tu fenu, kterrou fyzicky zjevně nezvládáte, venčit na místech, kde se vyskytují jiní psi.... minimálně do té doby, než budete schopná ji opravdu zvládnout. Zkuste fakt ten cvičák....

Hmmm, bratr přikazuje a nakazuje ale vy mu děláte službu. Takže bych řekla "milý bratře, buď bude po mém nebo si tu nezvladatelnou mrchu venči sám". V první řadě košík, pes si zvykne, nic jiného mu ani nezbyde. Při představě, že mi takhle vomete moji čubu vaše doga, tak vraždím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Za rady moc děkuji! Ohlávku zkusím, i když si ji budu muset vynutit. Fenka není moje. Je mého bratra, kterému je ale uplně šumák, že toto jeho doga dělá, nechá Zorinu běhat navolno a chytat za kožich koho chce. Já mu ji venčim jednou denně, protože na cizí lidi si fenka zvyká hoooodně dlouho a bylo by to horší, navíc má celkem silný teritoriální pud takže najmutí výcvikáře nebo dostatečně silného venčitele chlapa, který by ji zvládal alespoň fyzicky nepřipadalo v úvahu. Brácha ale venčení nestíhá, proto za ní jezdím já vždy odpoledne. Problém taky je, že cokoliv má na hlavě, z toho je dost nervozní a pak se nedá zvládnout už vůbec (košík, možná i ta ohlávka), tak na to ji budu učit asi déle, proto ji ani nedávám košík, který mi u takové feny přišel jako samozřejmost, brácha mi ho ale výslovně zakázal používat. Mám taky možnost s ní pracovat jen venku při venčení, protože nemám tolik času abych se jí věnovala i mimo to, to si radši jdu vychovávat a cvičit ty své 3 pesany. Odměny jsem také ozkoušela, různé zvířecí sušené části těla a orgány a mnoho dalšího, protože mí psi se po tom můžou utlouci (u nich mi ale stačí hračka nebo obyčejná granule, nebo jen intonace hlasu a poslouchají jak hodinky), ale jediný piškot u Zoriny vyhrává. Když jsem Zoru začla venčit, brácha mi přikázal ať ji nechám celou procházku navolno. Udělala jsem tak, ale chudinky dvě fenky si nejspíš po této první procházce se Zorou odnesly trauma (doufám že ne, ale to jsem ještě nevěděla s kým mám tu čest, bratr mi to na ni samozřemě neprozdradil, dušoval se že je přátelská a hravá ke všem). To jsem byla uplně klidná, pes byl navolno, já si v klídku pobrukovala a kráčela po cestičce, pes si běhal kousek vedle cesty po loukách a lesích a i tak nás toto "napadení" neminulo. Myslím že s tím abych vypadala a působila klidně problém nemám, mí psi takovéto problémy nemají i když mám doma jednu fenu vykastrovanou, jednu nevykastrovanou a psa, všichni jsou poslušní, hraví, přátelští, nekonfliktní, mám je od štěněte takže jsem vše cvičila od začátku. Ale chápu že to držení na krátko ničemu nepřidá, pustit si ji ale už netroufnu, když vím jak se chová...A když ji mam na stopovačce nebo prověšeném volném vodítku a ona mi cukne, tak ji potom neutáhnu, takže na krátko ji prostě mít bohužel musím s tím asi nic neudělám. To jsem jen chtěla doplnit pár informací. Děkuji ale za každé rady!

Hm, tady je každá rada drahá...

Naučit psa na haltinu nebo košík není zase takový problém, jen to chce trochu času. Nejlíp se to dělá zase pomocí klikru - případně se dá místo klikru použít slovní marker (šikovné je slůvko "Na!", je kratičké a zná ho každý pes:-))). Nejdřív odměňujete jakýkoliv zájem o ohlávku - například pes se na ohlávku jen podívá: klik (nebo slovní označení) a pamlsek. A postupně kritéria zvyšujete, takže jen samotné podívání nestačí, ale když pes trochu přiblíží k ohlávce čumák: klik a pamlsek. Pak odměňujete dotyk čumákem, posléze vsunutí čumáku do ohlávky, pak když v ohlávce chvilku čumákem vydrží, pak naznačíte zapnutí a hned odměníte, pak haltinu zapnete a odměňujete to, že ji má na sobě... a toto celé pak opakujete v různých situacích a na různých místech. Hlavní vtip je v tom, že vždycky odměňujete vlastní rozhodnutí psa a nic mu nenutíte. Výsledkem je pes, který sám nadšeně cpe hlavu do ohlávky;-)

Ale pokud váš bratr nijak situaci řešit nechce, tak toho sama asi moc nenaděláte. Maximálně mít čubu na té haltině, abyste ji zvládla, ale nějak systematicky s ní pracovat nemáte prostor... Z vaší strany to bude spíš otázka minimalizace škod, než nějaké výchovy. Bohužel...

že já to tady vůbec čtu. Bratr je nezodpovědný blbec, ba přímo ho*ado. Nejlepší řešení by bylo zkusit najít někoho, kdo fenku adoptuje. Je mi jasné, že na takovéto zvíře fronty stát nebudou.
Tu adopci navrhuji ne proto, že by se situace s fenkou s trochou zdravého rozumu, trpělivosti a důslednosti nedala zvládnout. To by ale bratr musel chtít. Bůh mne chraň před "lidmi" tohoto druhu.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelko, neuvažovala jste o tom, najít si v okolí nějaký dobrý cvičák?
Jinak mě napadlo zkusit "slabinové kšíry" - osobní zkušenost s nimi sice nemám, ale možná by to mohlo váš problém alespoň částečně vyřešit.

Asi jste doposud potkávala celkem hodně tolerantní pejskaře. Třeba já si své psy VŽDY volám k noze, když se blížíme k cizím psům (anebo když se cizí pes blíží k nám)..... a pokud by mi do mých psů, kteří jdou vzorně u mé nohy, vlítnula německá doga, tak si odnesete ode mě na památku takovou snůšku sprostých slov, že vás z toho hlava rozbolí.

Jde taky o to, že jednou může vaše (bratrova) doga vlítnout na psa, který si to nenechá líbit. Anebo může vlítnout na psa, který je po těžkým úraze, nebo je těžce nemocný (třeba s páteří) a může mu vážně ublížit, byť ho ve skutečnosti nekousne.
Být na vašem místě, tak bych zvážila jestli tu fenu, kterrou fyzicky zjevně nezvládáte, venčit na místech, kde se vyskytují jiní psi.... minimálně do té doby, než budete schopná ji opravdu zvládnout. Zkuste fakt ten cvičák....

O cvičáku jsem uvažovala, samozřejmě...jenomže jak říkám, radši si tento čas navíc ušetřím na to, abych se věnovala svým pejskům. Ani nemám auto, takže nevím, jak bych s dogou cestovala MHDčkem po Praze na nějaký cvičák. Slabinové kšíry zkusit mohu, i tu ohlávku. Jde mi jen o to co se dá takhle se psem dělat jen v té vymezené hodině té procházky...ale moc jsem si toho při zadávání mého dotazu neslibovala protože sama u svých psů vím, kolik času jim musím věnovat abych něčeho docílila a několikrát denně tolik věcí opakovat a trénovat. A taky když jsem s pejskama u našich, hned je poučuji co dělat mají a nemají, aby mi je "nezkazili" protože se rychleji zkazí než vycvičí. Mám i psa pracovního, jednoho sportovního a třetího chovného takže musí šlapat jako hodinky, splnit povel až na druhé zadání neexistuje. Jenomže já zatím u nich nemusela řešit žádný takový problém, protože jsem nic nezanedbala už od začátku (od štěněte) takže vím jak věcem předcházet, ale nevím, jak je napravit bohužel. Taky neříkám že jsem nějakej profík a zkušeňák, takže je možné, že dělám spoustu chyb a nebýt jich, bylo by to alespoň o něco lepší. Ale to by právě chtělo chodit na ten cvičák aby mě někdo kontroloval jenomže to není v mých silách. Já toto venčení dělám jen ze soucitu k tomu psovi, kterej by byl doma zavřenej nebejt mě celej den a mohl by mít díky tomu i zdravotní problémy když si prostě nemůže dojít...Já jsem tu prostě jen od toho abych jí umožnila se projít a udělat co potřebuje. Taky je problém, že tady v Praze nenajdu místo kde by se hodinu neobjevili žádní psi, samozřemě se snažím chodit na místa, kde jich mám šanci potkat co nejméně, ale i tak to nestačí v Praze je pes na každym kroku.

A tolerantní pejskaři...v tom s Vámi souhlasím, já se svými psy jsem to samé, dost by se mi taková situace nelíbila kdyby se to stalo mě a mému psovi, takového majitele psa bych hnala, a i to co píšete dál. To je právě ten hlavní důvod, proč se zajímám o to abych to zlepšila. Kvůli cizím pejskům!! Právě že si moc dobře uvědomuji, co všechno by se mohlo stát, ona i když si s nějakym psem hraje, tak se o toho cizího bojím, je vážně těžká (75kg) . Je ale asi bohužel pravda, že mé úsilí možná bude nakonec k ničemu když je bratr takový jaký je a nezačne s tím taky. Což vím že nezačne. Jemu je to vážně někde...On se jenom rád chlubí, že má doma hříbě. Jen jsem blbá, že jsem mu věřila když si domu přitáhl štěně a trošku se nezajímala o to, co z něho vyroste.

Zkuste http://cs-cz.facebook.com/Skvely.pes
když chcete, funguje to hned, ale něco to stojí
bohužel je to v Lysé, ale možná byste to zvládla vlakem, anebo se domluvte s Markem, třeba by přijel za vámi
doporučuju

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě se právě bohužel nedaří v takové situaci jeji pozornost obrátit na mne...na hračky neni, na blbnutí neni, různé intonace hlasu zkouším, nic, jediné na co ke mě obrátí zrak je piškot, ale v téhle jediné situaci ji absolutně nezajímám ani já, ani ten piškot. A vždycky když jsem ji začla chválit za to že jde a nic nedělá a jde u nohy, tak právě vždy po pochvale naopak vyjela...Asi si myslí, že ji chválím za to, že na tu fenu chce (když na ni upřeně kouká...) a vysílám jí tím vpřed za ní, nebo nevím. Takže vždycky mlčim radši a nechválím. Vše co jsem vyzkoušela bylo vždy jen horší, takže teď jsem ve fázi, kdy se musím zastavit, stoupnout si pevně oběma nohama na zem, držet svou dogu v jedné ruce za vodítko a v druhé za obojek a poprosit druhého majitele, aby nás obešel...a já jen čekám co bude a snažím se vše ustát aby se ke psu ani nepřiblížila i když vyjede. Bohužel někdy se mi to nepovede ani takto (kluzké mokré listí, bahno, náledí...). To nemám šanci.

Řekla bych že fenu chválíte v nevhodný okamžik. V době kdy upřeně kouká na jinou fenu, tak už je vlastně připravená k útoku a vy jí pochvalou k tomu útoku dáte svolení.
Vím že je těžké zvládnout a otočit tak silného psa, ale já jsem to vždy dělala tak, že pokud se mi nedařilo upoutat pozornost na sebe, prostě jsem se otočila a šla na druhou stranu. Když jsem byla od cizího psa tak daleko, aby mě ten můj zase začal vnímat, pak teprve přišla pochvala, několik cvikú poslušnosti, pak jsem se otočila a zkusila to znovu. Ale musíte odpoutat pozornost ještě ve chvíli, kdy je schopná sledovat vás. Když se zaměří na jiného psa, už je pozdě.
Pro začátek by bylo nejlepší se s někým domluvit, kdo s vámi bude spolupracovat a nepustí svého psa příliš blízko, aby doga neměla možnost vyjet.

Každá rada drahá, ale jde to a venčila jsem psy, které na majitele házeli bobek a dělali neplechy, včetně rvaček a napadání lidí. Lze to, budete si u fenu muset autoritu trošku vynutit, je dospělá a dosud si dělala, co chtěla. Nemyslím si, že koš by byl to pravé ořechové - kovákem psa při kontaktu pořádně praští, lidi taky. Jiný koš nevím jestli je na dogu. Faktem je, že je to upozornění pro okolí, že se psem to není ok.
Situaci musíte řešit ještě než si fena cizího psa všimne, v tom případě ji lze navázat na sebe a pak jít jinam , otočit se zády, začít cvičit apod. Jakmile už ho vidí a soustředí se na něho, pak musíte tuto nežádoucí situaci přerušit. Nejlepší by bylo mít fenu na hladkém jednořadém kovovém stahovacím obojku, který musí být dostatečně pevný, v případě předpokládaného útoku stahnete obojek feně až pod krk ( na ohryzek) a přitahnete, to je nejcitlivější místo, tak ji nejlépe udržíte.Sice ji v tu chvíli trochu přiškrtíte, ale nebojte, nic se jí nestane, důležité, že jí takto máte lepší možnost udržet. Pokud to zvládnete, současně bych jí zatažením za slabinovou řasu, citelně upozornila, že nesmí ( povelem na který je zvyklá). Pokud jednání ukončí , tzn. přestane číhat na psa, fenu pochválím a odměním - vodítko povolím. Je to o pár zopakování, pokud je fena jinak povahově ok, rychle pochopí a chování zanechá, ale je na vás, abyste jí to dala srozumitelně najevo - že takto ano,za to budeš chválena a takto ne, to tě bude bolet. Jistě jsou i jiné cesty k nápravě,ale ve vašem případě, když fenu vidíte hodinu denně nemáte moc času. Pokud se pes normální a j en rozcapený, většinou si rychle uvědomí - s tímto pánem si mohu dělat co chci a s tímto ne, tady musím sekat latinu.

Jak zadavatelka vidí, cest k nápravě je spousta. Bohužel v daném případě žádná nepovede k úspěchu, jen se psovi bude motat hlava , protože pokud není práce se psem jednotná, jest celé počínání víte k čemu. Chudinka trpí za blbost svého pána - haltina, kožní slabinová řasa, přiškrcení -samé příjemnůstky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak zadavatelka vidí, cest k nápravě je spousta. Bohužel v daném případě žádná nepovede k úspěchu, jen se psovi bude motat hlava , protože pokud není práce se psem jednotná, jest celé počínání víte k čemu. Chudinka trpí za blbost svého pána - haltina, kožní slabinová řasa, přiškrcení -samé příjemnůstky.

Možná by stačilo místo psa trošičku přikrtit majitele.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná by stačilo místo psa trošičku přikrtit majitele.....

...přiškrtit....

Majitele zavřít do útulku....... víte on ten pes v tom takový zmatek nemá. Jemu v podstatě chybí vůdce smečky. Pánovi pak dělá brajgl dál, v přítomnosti venčitele si to už nedovolí a můžu vám říct, že všichni byli šťatnější se mnou, kde měli jasná pravidla,co se smí a co ne a pes něco dělal - třeba jen to, že mohl běhat volně a nebyl vláčen na špagátě na procházce, což s majitelem nemohl, protože žral každého. Dostal jasná pravidla a to co doga potřebuje. U štěněte to jde po dobrém,u svého psa, nakterého mám dostatek času, mohu vyzkoušet různé metody a vybrat tu nejlepší, ale u dospělého nevychovnace, na kterého máte jen kousek vymezeného času, už bohužel ne.

haltina, kožní slabinová řasa, přiškrcení
smutné
ale jde to i jinak, i když převážně všichni toto radí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
haltina, kožní slabinová řasa, přiškrcení
smutné
ale jde to i jinak, i když převážně všichni toto radí

Haltina není (nebo neměla by být) donucovací nástroj. Jen nenásilný prostředek k tomu, aby paní fyzicky zvládla psa těžšího, než je sama, což na obojku prostě nezvládá. Nic víc. Žádné trestání, škubání, vyvracení hlavy... to v žádném případě.

Ten zbytek komentovat nebudu... snad jen to, že přiškrcení zvyšuje agresi.

Za rady děkuji! Pokusím se to nějak promyslet a vymyslet nejlepší cestu. Všechno fyzický je totiž skoro nepoužitelné, ona na cokoli fyzického (třeba i jen prostě nepříjemného, ne bolestivého) reaguje přecitlivěle. A dost rychle se člověka začne bát, co na ni takovéto věci aplikuje (já ji vždycky abych ukončila honičku musela plácnout vodítkem přes zadek a už to si nějak moc bere). Potom semnou skoro nechtěla ani vyjít ven z domu, jak mi nevěřila nebo co že to...nechodila mě ani přivítat když jsem k nim přišla. A cokoli má na hlavě, z toho je taková rozzuřená naopak. Buď si jen vymýšlí a ví že to funguje k tomu, abychom se tomu vyhli (fyzickým nepříjemným kontaktům - cukání vodítka, plácnutí přes zadek; košík, ohlávka...), nebo je vážně tak citlivá. Což mi bylo řečeno, že právě u německé dogy je to časté, že to vyčůranost nebude. (Od chovatelů ND, majitelů...) Že jsou citlivé a neplatí na ně "tvrdá ruka" ale vše jen psychologicky. Proto zde uvádím plemeno, aby se hlásili hlavně lidé, co mají zkušenost s jeho výcvikem/chovem.

Spíš ale budu muset začít pracovat i na svém bratrovi! Protože i kdyby díky bohu nějaká metoda zafungovala a ona se semnou na vycházkách zlepšila, bratr ji potom bude brát ven stejně navolno jako doteď a chudáci nevinné cizí fenky...! Jako kdyby mi nešlo i o ty cizí psy, tak si řeknu: no co, já si práci ulehčím a bratr at si dělá co chce, mě je jedno že jemu zlobí...ale o cizí psi mi právě jde, proto jen já to nezměním, jestli se bratr nezapojí tak je to vážně docela nanic, mě sice nepříjemnosti ubydou, ale cizí psi budou v ohrožení stále.

bratr má vážně štěstí, že ještě nenarazil na majitele psa se zbrojákem
ne všichni majitelé cizích psů jsou tak tolerantní k napadení a jako reakci ho jen seřvou...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak zadavatelka vidí, cest k nápravě je spousta. Bohužel v daném případě žádná nepovede k úspěchu, jen se psovi bude motat hlava , protože pokud není práce se psem jednotná, jest celé počínání víte k čemu. Chudinka trpí za blbost svého pána - haltina, kožní slabinová řasa, přiškrcení -samé příjemnůstky.

Tak poraď tu jedinou správnou cestu, ty teoretiku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak poraď tu jedinou správnou cestu, ty teoretiku

V tom vašem návodu je fakt jen násilí - uděláš něco špatně a bude to bolet, to se učí kde? Protože vy tam toho psa vůbec neučíte tomu, co je správně. Vůbec vás nezajímá, proč to ta čuba dělá? Je určitě špatně, že to dělá a je to nežádoucí chování, jenže důvod je důležitý. Když odstraníte důvod, nemusíte škrtit psa na stahováku, který ještě začátečníkovi radíte, jak dát na místo, kde může psovi citelně a nenapravitelně ublížit, a další bolest s kožní řasou. Proč jen tu fenu neobrátit k sobě, aby nemohla druhého psa sledovat, proč jí nesocializovat, aby neměla potřebu toto dělat? Víte, co dělá napnuté vodítko a vyškrcený pes, jak to pěkně startuje agresi? Připadá mi to, že jste se koukala na Millana.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
bratr má vážně štěstí, že ještě nenarazil na majitele psa se zbrojákem
ne všichni majitelé cizích psů jsou tak tolerantní k napadení a jako reakci ho jen seřvou...

Přesně tak
Ještě bych zadavatelku chtěla požádat aby zveřejnila kde její bratr venčí. Aby se lidi mohli vyhnout.

mám velmi citlivou fenu a skočit mi na ni doga, tak ji s klidem zabiju . Zbran nosím a nebudu se bát ji použít proti obřímu psu, co jde agresivně na mou malou fenu, potažmo na mě. nemá ani košík, ani ji majitel nehlídá..

Takovým lidem jako je váš bratr by se měli psi sebrat.

Přesně tak, moje fena byla velice přátelská. Pak mi na ní 2x vletěla fena ridgbeka, jen tak si na ní honila své ego a je po přátelské povaze a já musím při možném setkání s cizí fenou hlídat, volat, přivazovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, moje fena byla velice přátelská. Pak mi na ní 2x vletěla fena ridgbeka, jen tak si na ní honila své ego a je po přátelské povaze a já musím při možném setkání s cizí fenou hlídat, volat, přivazovat.

Mám to stejně, když sem si fenu v jejich šesti letech brala, nebyla přátelská k jiným fenám, vrčela odháněla vyhrožovala. Pak sem se dva roky pomaloučku snažila ji naučit, že pesani nejsou zlí a že je s nima i sranda, že když nebude vrčet, štěkat ,hrozit bude odměna. Povedlo se, než mi ji potrhala fena NO, co neposlechla majitelku cvičící s ní odložení vedle cvičáku. Od té doby je to horší v tom že se bojí. A všechno zase znova. Vletět mi na ni doga, tak dostane infarkt. Ach jo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám to stejně, když sem si fenu v jejich šesti letech brala, nebyla přátelská k jiným fenám, vrčela odháněla vyhrožovala. Pak sem se dva roky pomaloučku snažila ji naučit, že pesani nejsou zlí a že je s nima i sranda, že když nebude vrčet, štěkat ,hrozit bude odměna. Povedlo se, než mi ji potrhala fena NO, co neposlechla majitelku cvičící s ní odložení vedle cvičáku. Od té doby je to horší v tom že se bojí. A všechno zase znova. Vletět mi na ni doga, tak dostane infarkt. Ach jo.

Znám velmi dobře ... psa mi dorval jiný pes takovým stylem, že se dával do kupy půl roku a je po jeho přátelské povaze, je konec venčení na volno, je konec pohodovým procházkám.
Jak vidí psa, tak je to hromádka neštěstí, chce utýct a když to nejde ( třeba se míjíme na chodníku a já uhnu málo do silnice, nebo uhnout do silnice nejde ), tak útočí a na tvrdo :-(

stačil jeden debilní majitel s agresivním psem ...

Tak vás potkat s oběma seniorkama a skočit na ně doga, jedna ochrne (což už nejde léčit) a druhýmu selže srdce. Uvědomuje si to ten váš debilní bratr, že to nemusí být až tak v pohodě - "nic jim vlastně neudělala"? A potkat tohle při venčení manžela, doga to nepřežije. Je hezké, že se snažíte, ale nemůžete tomu imbecilovi (nemyslím psa) vysvětlit, jak se chová? Ale možná mu to někdy někdo vysvětlí. Zrovna včera sme takového idiota potkali - no teď nás bude obcházet obloukem a čokla už si přiváže. Už mě to fakt nebaví! My taky nikoho neotravujem, psy si přivážem, nechápu, že je to pro někoho takový problém. Dyť nám ti psi můžou umřít! Už je mi z toho fakt smutno...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak vás potkat s oběma seniorkama a skočit na ně doga, jedna ochrne (což už nejde léčit) a druhýmu selže srdce. Uvědomuje si to ten váš debilní bratr, že to nemusí být až tak v pohodě - "nic jim vlastně neudělala"? A potkat tohle při venčení manžela, doga to nepřežije. Je hezké, že se snažíte, ale nemůžete tomu imbecilovi (nemyslím psa) vysvětlit, jak se chová? Ale možná mu to někdy někdo vysvětlí. Zrovna včera sme takového idiota potkali - no teď nás bude obcházet obloukem a čokla už si přiváže. Už mě to fakt nebaví! My taky nikoho neotravujem, psy si přivážem, nechápu, že je to pro někoho takový problém. Dyť nám ti psi můžou umřít! Už je mi z toho fakt smutno...

Ano já tohle všechno vím a uvědomuji si moc dobře a myslíte že jsem mu toto nikdy neříkala? Už tolikrát ale co já s tim zmůžu? Je to dospělý člověk a já nejsem jeho rodič abych mu něco přikazovala a když to udělám tak si bude stejně dělat co chce protože zatím bohužel může. Člověk bez mozku to prostě nechápe a je mu to jedno. Mě to taky štve ale psa mu vzít nemůžu abych ho předala někomu normálnímu. Já s tím prostě těžko něco zmůžu...prostě si teď připadám hrozně bezmocně a přitom provinile, pořád z toho mam těžkou hlavu a musim nad tim pořád přemýšlet a vymýšlet jak bych to tak mohla zlepšit. I když by toto vůbec neměla být má starost protože už tak mám svých vlastních dost (naštěstí ne s výchovou psů tu jsem u svých zvládla tak, abych takovéhle problémy řešit nemusela). Můj pes to není a mohla bych nad tim mávnout rukou a jít se starat o své psy a problémy. To já ale neudělám a snažím se pracovat jak se psem, tak na přístupu bratra. To se ale líp řekne než udělá bohužel. Zkuste zločinci vysvětlit jak se chová. Takovému člověku je to jedno a dělá to dál...já z toho mám pořád akorát tak nervy, před každym venčenim mam nervy, jestli se něco bude dneska dít nebo ne, když se neděje tak se stejně zase bojim co bude zítra, pořád se za vše cítim zodpovědná a provinilá a všichni to na mě házejí nadávají a vyhrožují (což chápu) a to to ani není můj pes sakra. Někdy mam fakt chuť bratra někam hodit abych měla klid a pejska darovat zdatnému výcvikáři pro kterého takový pejsek bude hračka a potěšení a bude ji dokonce i milovat a ona jeho a okolí bude v bezpečí... Teď mam taky chuť se všim praštit a jít si řešit svoje protože mam taky nervy jenom jedny bohužel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V tom vašem návodu je fakt jen násilí - uděláš něco špatně a bude to bolet, to se učí kde? Protože vy tam toho psa vůbec neučíte tomu, co je správně. Vůbec vás nezajímá, proč to ta čuba dělá? Je určitě špatně, že to dělá a je to nežádoucí chování, jenže důvod je důležitý. Když odstraníte důvod, nemusíte škrtit psa na stahováku, který ještě začátečníkovi radíte, jak dát na místo, kde může psovi citelně a nenapravitelně ublížit, a další bolest s kožní řasou. Proč jen tu fenu neobrátit k sobě, aby nemohla druhého psa sledovat, proč jí nesocializovat, aby neměla potřebu toto dělat? Víte, co dělá napnuté vodítko a vyškrcený pes, jak to pěkně startuje agresi? Připadá mi to, že jste se koukala na Millana.

Milé dítě, zanech hysterie a přečti si úvodní příspěvek a další od stejné autorky. Třeba pak zjistíš, jaký meleš kraviny. Je vidět, že znáš psy pouze z obrázků a papouškuješ fráze vyčtené na netu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano já tohle všechno vím a uvědomuji si moc dobře a myslíte že jsem mu toto nikdy neříkala? Už tolikrát ale co já s tim zmůžu? Je to dospělý člověk a já nejsem jeho rodič abych mu něco přikazovala a když to udělám tak si bude stejně dělat co chce protože zatím bohužel může. Člověk bez mozku to prostě nechápe a je mu to jedno. Mě to taky štve ale psa mu vzít nemůžu abych ho předala někomu normálnímu. Já s tím prostě těžko něco zmůžu...prostě si teď připadám hrozně bezmocně a přitom provinile, pořád z toho mam těžkou hlavu a musim nad tim pořád přemýšlet a vymýšlet jak bych to tak mohla zlepšit. I když by toto vůbec neměla být má starost protože už tak mám svých vlastních dost (naštěstí ne s výchovou psů tu jsem u svých zvládla tak, abych takovéhle problémy řešit nemusela). Můj pes to není a mohla bych nad tim mávnout rukou a jít se starat o své psy a problémy. To já ale neudělám a snažím se pracovat jak se psem, tak na přístupu bratra. To se ale líp řekne než udělá bohužel. Zkuste zločinci vysvětlit jak se chová. Takovému člověku je to jedno a dělá to dál...já z toho mám pořád akorát tak nervy, před každym venčenim mam nervy, jestli se něco bude dneska dít nebo ne, když se neděje tak se stejně zase bojim co bude zítra, pořád se za vše cítim zodpovědná a provinilá a všichni to na mě házejí nadávají a vyhrožují (což chápu) a to to ani není můj pes sakra. Někdy mam fakt chuť bratra někam hodit abych měla klid a pejska darovat zdatnému výcvikáři pro kterého takový pejsek bude hračka a potěšení a bude ji dokonce i milovat a ona jeho a okolí bude v bezpečí... Teď mam taky chuť se všim praštit a jít si řešit svoje protože mam taky nervy jenom jedny bohužel

Na tohle pozor, i když pes není Váš, jakmile jste s ním Vy, je to Vaše zodpovědnost, nikoli bratrova.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na tohle pozor, i když pes není Váš, jakmile jste s ním Vy, je to Vaše zodpovědnost, nikoli bratrova.

Já si myslím, že tohle si zadavatelka moc dobře uvědomuje. A je od ní náhodou moc fajn, že se snaží situaci řešit, ačkoliv by se na to celé mohla vykašlat a nechat spa i bratra svému osudu.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Milé dítě, zanech hysterie a přečti si úvodní příspěvek a další od stejné autorky. Třeba pak zjistíš, jaký meleš kraviny. Je vidět, že znáš psy pouze z obrázků a papouškuješ fráze vyčtené na netu.

Velmi děkuji za kategorii dítěte, bohužel je to už dost dlouho. Právě proto, že jsem si přečetla ty kraviny od stejné autorky, vím, že bych podle toho nepostupovala a nikomu bych neradila se tím řídit. Ti pejskové by pak mohli skončit u mne a já už je nemám kam dávat. Mám teď 4 psy, kteří byli vychováváni takovýmito postupy, jak ona dáma doporučuje, a je dost pracné je naučit, že není nutné se bát lidí ani do nich kousat, že obojek na krku neznamená vyškrcováni, že když se ho někdo dotkne, neznamená to bolest a podobně. Proto tyhle postupy vůbec nedoporučuju, protože je spousta lepších, než škrcení. Takže doporučení na způsobování bolesti psovi považuju za kokotiny zase já.

každá psí osobnost potřebuje něco jiného... a už vidím, jak 60kg psa dostanete z rauše (to že byste se mu VY vyhla si nechte, náhoda je mrcha a nemůžete ohlídat všechny faktory) jen ťutínkováním
ani čivavy se "neťutínkují" když ve smečce řeší hiererchii, nepodlišťujte ty psy... nedémonizujte ve správnou chvíli podané škubnutí vodítka... nikdo tu nechce toho psa na tom uškrtit ale vyrušit ho z jeho rauše

Dobrý den, čtu si tady váš příspěvek a uculuji se nad ním, mám 14 ti měsíční fenku dogy, také modrou a mám podobný problém, zajímají ji všichni psi, ta touha jít za nimi si pohrát nebo očuchat je obrovská, mám postroj vodítko obojek a pokaždé mám co dělat, abych ji udržela.take v této situaci má zatmění a nereaguje na nic, běžně miluje piškoty, tady nic, ach jo, tak se chci zeptat, jestli se u vás něco změnilo. Diky

Určitě se změnilo to, že doga netahá,protože je dávno mrtvá.
Jinak doporučuju zde najít profil uživatele Xerxová,dogy jí provázejí celý život a určitě ráda poradí

není to snadné. Udržet nespolupracující dogu je nesnadné. Na každou platí něco jiného. Začnu zeširoka...

Bláznivá, divoká, temperamentní doga Beta (ne náhodou zvaná kosatka dravá) byla jak tank. Nechtěla se honit - chtěla se přetahovat, zakusovat... Se psy (i fenkami) byla dobře socializovaná, a my jsme ji od malička učili její energii a bojové schopnosti přesměrovat na nás. Vidíš psa? Když neposlechneš přivolání, jdeš ihned na vodítko a jde se domů. Poslechneš? Můžeš si s ním zařádit (tedy pokud je toho "protipes" schopný a ochotný) a nebo se můžeš porvat s námi. Odskákal to občas rukáv, většinou vodítko (jsem líná nosit peška či nějakou hračku) občas měli kolemjdoucí pocit, že nás rozjetá doga sežere... ale byla to jen trošku rušnější hra. Hra na boj. Naučila se to. Platilo pak celý její život, že se "rubala" jen se mnou a manželem. Ostatní lidi i psi byli nezajímaví. A zakusovala nás ještě co zcela bělohlavá stará čubina.

Temperamentní často po zadních chodící Night byl větší oříšek. Chtěl totiž s psíky běhat - a tam člověk psa psovi nenahradí. Vůbec se nechtěl okusovat - chtěl lítat. V určitém věku vymyslel, že by se mi mohl vytrhnout. Dokonce jsem se opravdu začala bát, že se mu to podaří. A tak jsem ze sklepa vytáhla klasický jednořadý stahovák (u prvních dvou dog normální vybavení) a uklidnila se. Neb přeci jen stahovák zapnutý na stahování i dogu zbrzdí (já vím, že je to dneska týrání, ale ono je týrání i to vyrvání mých "rukou z kloubů")... Uklidnila jsem se já, uklidnil se trochu i pes. Ne - úplně bezproblémový nebyl - ale naučil se, že ke psům bez dovolení nesmí. Když dospěl, některé psy nemusel. Ale poslechl - a i když následně na vodítku brumlal, věděl moc dobře, že do konfliktu jít nesmí.

nynější mládežník (ještě mu není 11 měsíců) je zatím zcela nekonfliktní, i k malým psům uctivý... Přejde to - sebevědomí mu naroste. Holt nesmí mít možnost chovat se neslušně. Vodítko je četnější, než bylo před pár měsíci, protože přivolání je horší, než před pár měsíci. Ale doufám, že se dostaneme zase do časů, kdy může v přírodě chodit doga zcela svobodně a když někoho uvidí (a je jedno, jestli je to zvěř, pes, člověk či cyklista), tak zastaví a nechá se připnout na vodítko... Ale ještě to chvíli potrvá.

a k vaší doze. Neznám ji. Nevím, jaká je v povaze - jestli je submisivní vůči psům či nikoli, jakou má běžnou provozní poslušnost. Pokud máte dost nacvičeno v době štěněcí, může se za pár měsíců převtělit v dokonale poslušnou osobnost. Kolem třetího roku bývá už často doga zcela nad věcí.

Zkuste se naučit s ní hodně blbnout, řádit, umožnit jí vybít energii jinde, než hrami s jinými psy. Jde to. Zařaďte dlouhé procházky, výlety v horším terénu... prostě ať se unaví. Je fajn, když pro ni psi nejsou vzácní - pokud máte nějakého nerozbitného psího kamaráda, je to fajn. Ale učte jí, že nejen se psy je sranda. Často se dospělé dogy ostatní psi bojí - často bývá "v kolektivu neoblíbená" - i když se chová vzorně. Takže pro ni musíte být největším kamarádem vy.

Pokud se bojíte, není to dobře. Pořiďte stahovák, haltinu... prostě něco, co vás dostane do klidu, že ji zvládnete.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
není to snadné. Udržet nespolupracující dogu je nesnadné. Na každou platí něco jiného. Začnu zeširoka...

Bláznivá, divoká, temperamentní doga Beta (ne náhodou zvaná kosatka dravá) byla jak tank. Nechtěla se honit - chtěla se přetahovat, zakusovat... Se psy (i fenkami) byla dobře socializovaná, a my jsme ji od malička učili její energii a bojové schopnosti přesměrovat na nás. Vidíš psa? Když neposlechneš přivolání, jdeš ihned na vodítko a jde se domů. Poslechneš? Můžeš si s ním zařádit (tedy pokud je toho "protipes" schopný a ochotný) a nebo se můžeš porvat s námi. Odskákal to občas rukáv, většinou vodítko (jsem líná nosit peška či nějakou hračku) občas měli kolemjdoucí pocit, že nás rozjetá doga sežere... ale byla to jen trošku rušnější hra. Hra na boj. Naučila se to. Platilo pak celý její život, že se "rubala" jen se mnou a manželem. Ostatní lidi i psi byli nezajímaví. A zakusovala nás ještě co zcela bělohlavá stará čubina.

Temperamentní často po zadních chodící Night byl větší oříšek. Chtěl totiž s psíky běhat - a tam člověk psa psovi nenahradí. Vůbec se nechtěl okusovat - chtěl lítat. V určitém věku vymyslel, že by se mi mohl vytrhnout. Dokonce jsem se opravdu začala bát, že se mu to podaří. A tak jsem ze sklepa vytáhla klasický jednořadý stahovák (u prvních dvou dog normální vybavení) a uklidnila se. Neb přeci jen stahovák zapnutý na stahování i dogu zbrzdí (já vím, že je to dneska týrání, ale ono je týrání i to vyrvání mých "rukou z kloubů")... Uklidnila jsem se já, uklidnil se trochu i pes. Ne - úplně bezproblémový nebyl - ale naučil se, že ke psům bez dovolení nesmí. Když dospěl, některé psy nemusel. Ale poslechl - a i když následně na vodítku brumlal, věděl moc dobře, že do konfliktu jít nesmí.

nynější mládežník (ještě mu není 11 měsíců) je zatím zcela nekonfliktní, i k malým psům uctivý... Přejde to - sebevědomí mu naroste. Holt nesmí mít možnost chovat se neslušně. Vodítko je četnější, než bylo před pár měsíci, protože přivolání je horší, než před pár měsíci. Ale doufám, že se dostaneme zase do časů, kdy může v přírodě chodit doga zcela svobodně a když někoho uvidí (a je jedno, jestli je to zvěř, pes, člověk či cyklista), tak zastaví a nechá se připnout na vodítko... Ale ještě to chvíli potrvá.

..vy by jste měla napsat manuál Můj život s dogou a ozdobit ho svými krasnými fotkami...byl by to mezi pejskaři dogaři trhák, neřkuli bestseller a možná i pejskaři nedogaři.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..vy by jste měla napsat manuál Můj život s dogou a ozdobit ho svými krasnými fotkami...byl by to mezi pejskaři dogaři trhák, neřkuli bestseller a možná i pejskaři nedogaři.....

jen to ne - já nemívám dogy vycvičené (a už vůbec ne dobře vycvičené). Já je mám snad solidně vychované tak, aby nám fungovaly dobře pro náš životní styl. Někdo jiný by je chtěl mít vychované jinak...
Prostě to musí být dokonalý jizerskohorský kamzík pro tůry po horách a pak taky pohodový kámoš, který zvládá život v rodině doma i na cestách...

Pomáhá mi k tomu volba plemene - německá doga nebývá problematický tvor na výchovu a pak tak trošku volba kvalitní chovné linie. Problémy v povaze jsou častější u psů bez PP - neboť u dog není uchovnění složité a více méně jediné, proč neprojdou povinnou výstavou a bonitací je agresivní chování...

Největší pohodář z našich dog byl pan profesor Xerxes Bonoda. Nekonfliktní kliďas. Po první Aroně to byl pes somovychovatelný. Betka byla výchovně větší oříšek a Night v určité době dost velký ořech... A až do konce jeho života jsem mu někdy nerozuměla. Asi s tou češtinou měl větší problém, než jsme si mysleli . Uvidíme co Yoda - je hodně Betkovitý (nejen barvou) - ale teď má občas dny, kdy je na zabití a nutí mě ječet, aby poslechl. Zatím stále máme nulové útěky k lidem či psům - ale spíš je to klika a moje vycvičená předvídavost a trvalý přehled (připadám si jak člen ochranky - neustále monitoruji okolí a vidím snad i za roh) než jeho poslušnost...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..vy by jste měla napsat manuál Můj život s dogou a ozdobit ho svými krasnými fotkami...byl by to mezi pejskaři dogaři trhák, neřkuli bestseller a možná i pejskaři nedogaři.....

nějak mě takhle v podvečer chytla upřímná

bestseler určitě ano, fotek přehršel a jedna hezčí než druhá
ale, prosím, ne manuál....

Nejsem dogař, ale zkusím ve zkratce popsat, jak to řeším já, třeba si z toho něco vezmete. Řeším to teď se štěnětem, které má necelý půlrok, s každým psem se chce kontaktovat a kamarádit.

- Psa se snažím co nejvíc a v co nejrozmanitějších situacích navázat na sebe. Hodně si hrajeme, venku jsme pořád v kontaktu, hodně na procházkách cvičíme, a kromě pamlsků používám i odměny z prostředí. Venku v trávě hrajeme třeba hru “sem, tam” (odhazuji pamlsky do trávy a pes je na signál “vezmi” hledá), když si mě nehlídá, tak se schovám, odměňuji, když se sám od sebe přijde “nahlásit”, odměňuji atd.

- Obecně intenzivně cvičíme (cokoli - prohlídku zubů, tlapek, uší, polohy sedni - lehni - vstaň, přiřazení k noze, pivoty, nosetouch - opravdu cokoli), přes den děláme několik pětiminutovek, místo pauz na kafe si v pracovní době vezmu klikr a šmrdláme. Učíme se, jak začíná a končí lekce, já se zaměřuji na jeho chuť k práci, na to, aby ho to bavilo - na začátku mi měl tendence odcházet z tréninků. Počítám si neúspěchy a když hrozí přetočení, prokládám to nulovou variantou. Končíme vždy v nejlepším - když nás to ještě baví a jde nám to.

- Buduji kvalitní oční kontakt, chci, aby ho pes byl schopen nabídnout i ve stresové situaci. To míří ke hře “podívej se na”; teď buduji schopnost odpoutání se od podnětů.

- Pracujeme na sebekontrole. Hrajeme It’s yer choice, braní pamlsků ze země na signál (pomocí kelímku), pouštění hračky při přetahování…

- Když vidím jiného psa, jdeme včas stranou do takové vzdálenosti, kdy je pes v klidu - nechci žádné výpady (byť radostné) na vodítku. Odměňuji klidnou reakci, přidávám k tomu signál (pejsek). Říkám mu, co má dělat (u nás sedět, protože je to nulová varianta a je to pro něj nejsnadněji splnitelné). Pokud se pes náhle vyskytne příliš blízko (potkáme se třeba přes roh), okamžitě couvám (v tempu), psa navazuji na sebe, motivuji pamlsky a takhle odbíháme dostatečně daleko. Postupně se ta vzdálenost mezi námi a jiným psem zkracuje, ale míjení na metr zatím venku nezvládá (max. u nohy v klusu s naváděním na pamlsky nejvyšší hodnoty), tak se do těch situací snažím vůbec nedostávat, však my to časem vypilujeme.

- Chodím se psem 1-2x týdně na cvičák, kde se socializuje a učí se pracovat a soustředit v přítomnosti jiných psů. Tam vidím ve schopnosti ovládat se velké pokroky - prvních pár minut mě stále stojí dost energie, ale pak to vzrušení už rychle opadá a štěně je schopné se uvolnit, samo od sebe si v prostojích i lehne, je v klidu, maká. Ale i na cvičáku hodně pracuji se vzdáleností, s hodnotou pamlsků, upouštíme páru přes přetahování, když je to potřeba, couvám nebo jdeme stres kousek stranou vychodit. Stále stejný systém. Nejvíc pomohlo, když jsem si s sebou začala brát klikr a přetahovadlo - můj pes potřebuje jasnou zprávu o úspěchu (neúspěchy zatím není schopný ve větším počtu ustát), a potřebuje ze sebe dostat napětí a přebytečnou energii.

- Snažím se o dostatečně intenzivní trénink. Pracuji s hodnotou pamlsků. Řídím situace tak, aby nedocházelo k nežádoucímu chování (a to se neposilovalo), a aby naopak pes mohl uspět, a aby skutečně uspěl. Snažím se být konzistentní jak v požadavcích, tak v metodách. Postupuji pomalu, dávám si velký pozor na kritéria. Kriticky přemýšlím o tom, jak nám to jde a vymýšlím stále nové způsoby, jak to vyšperkovat, jak to psovi zjednodušit, abychom byli na stejné vlně a komunikace obousměrně fungovala. A jsem trpělivá. V některých věcech postupujeme doslova po milimetrech, ale postupujeme (vždycky až zpětně si uvědomím, jaký kus práce jsme udělali) a je nám spolu hezky.

Odetto, krásný

jenom by mě zajímalo, co z toho kdo (a zadavatelka) a jak pobere....
nemít načteno, tak jsem z toho kapku paf

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Odetto, krásný

jenom by mě zajímalo, co z toho kdo (a zadavatelka) a jak pobere....
nemít načteno, tak jsem z toho kapku paf

No, to je odvrácená stránka věci… Kdybych to popisovala do detailů, tak by to bylo dlouhé předlouhé. To přenechám jiným, třeba Tobě. 🙈 Ale snad je z toho trochu poznat, jak se o tom taky dá přemýšlet. Já se snažím pořád vzdělávat a stejně mám někdy pocit, že vlastně nic nevím. Když jsem na mrtvém bodě, tak to konzultuju na “vyšších místech” - pomohlo mi to v řešení přetáčení a celkového nastavení tréninku.

V nejhorším se budeme všichni tvářit, že jsem nic nenapsala. 😅 Jsem tím jenom chtěla říct, že cesty k cíli mohou být různé.

Zkusím přidat dotaz, jak postupovat. Mám fenu, 4 roky, okolo 45 kg. V pubertě se snažila prsit na psy, ale to jsme dávno zvládli, cizí psí až tak nemusí, ale naprosto je ignoruje, ať řvou za plotem, okolo kterého jdeme, nebo jdou proti nám a řvou na ní. Neozene se ani pokud nějaky nevychovany pes nas pronasleduje a jeci nám za zády.
S jednou výjimkou a to je asi 10 kilová fena sousedů kus pod námi ( jsme na vsi). Soused chodil pomáhat manželovi se stroji k nám, když jsem přišla o předchozí fenu, naučil se brát svojí se sebou. A dělal to, i když jsem si dovezla současnou. Zavirala jsem jí, ale jednou mi přesvědčili,ať štěně pustím na dvůr. Samozřejmě ho sousedovic fena prohnala, kousla ho a tak jsem byla nucena svojí zavírat dál. Když povyrostla, byly situace, kdy cizí fena ječela do okna, moje z okna, nebo se zavřeli na zahradě a feny na sebe rvaly skrz vrata. Výsledek se dostavil, nenávidí se k smrti. Když pak už jí k nám nebral, venku, pokud jsme je potkali, tak jsem fenu posadila a čekala až přejdou. Klapala se zlosti, ale dala to. Fena sousedů oproti tomu na ní ječela a napinala vodítko.
Až loni na kraji zimy, jsme se potkali, paní s fenou šla naproti nám, nešlo uhnout z cesty, všude kaluže nebo naskládane dřevo. Posadila jsem fenu na kraj cesty a čekala, až přejdou. Ovšem paní se zastavila a chtěla si popovídat. Její řvoucí fena se octla tak metr a půl od mě a ta to nedala. Skočila po ni, já ji sice udržela a zajecela na majitelku, ať jde, ale od té doby konec. Potkali jsme je pak zjara, feny na sebe začaly řvát, já na paní křičela,ať jde spatky, ale ona zas došla kus ode mě a tam se zastavila. Já počítala vteřiny, kdy psa ještě udrzim, ale jel okolo soused, zastavil autem mezi námi, jestli potřebuji pomoc, ale rázem byl klid. Odvedla jsem fenu domů a šla za paní, která i se psem šla za námi a prosila jí a vysvětlovala, že já v tomto případě moc nemohu, že se musí otočit a odcházet, aby přerušila kontakt očí, ale vůbec to nepochopila, takže další setkání, opět došla až k nám na 5 metrů a zastavila se. Feny se sápaly po sobě, nevím, jak se mi podařilo jí odvlacet další metr a otočit vodítko kolem kandelábru. Nevím co dělat, v této situaci je v afektu, nevnímá nic, naprosto nic. Chodíme s košíkem, kvůli této jediné feně, svoji odvolán od zvěře, jiného psa, kdykoli, ale mám hrozný strach, že tuhle potkáme v nejnevhodnějši situaci a bude zle. Ještě bych dodala, že ač manžel jejímu majiteli zakázal jí k nám brát, bere ji k nám za vrata, když se jde s manželem na něčem domluvit, ta mou fenu provokuje, ochcije vrata i barák a moje je z toho nepríčetná. Omlouvám se za dlouhé psaní, ale aspoň jsem si postěžovala, dost mi kazí procházky koukat a nervovat se, za jakým rostim fena vyrazí.

juhaj, návod napsala výše Odetta

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
juhaj, návod napsala výše Odetta

To vše vím a funguje to dobře v jakékoli jiné situaci. Jen u té jedné ne. Cítím v tu chvíli jak je fena jinde, když jsme trénovali, třeba, aby ne útočila na psy za plotem, pomohlo vzít jí jemně za ucho, v dané situaci bych jí mohla obě urvat a nevnímá to.

juhaj napsal(a):
To vše vím a funguje to dobře v jakékoli jiné situaci. Jen u té jedné ne. Cítím v tu chvíli jak je fena jinde, když jsme trénovali, třeba, aby ne útočila na psy za plotem, pomohlo vzít jí jemně za ucho, v dané situaci bych jí mohla obě urvat a nevnímá to.

co mate za plemeno?

juhaj napsal(a):
To vše vím a funguje to dobře v jakékoli jiné situaci. Jen u té jedné ne. Cítím v tu chvíli jak je fena jinde, když jsme trénovali, třeba, aby ne útočila na psy za plotem, pomohlo vzít jí jemně za ucho, v dané situaci bych jí mohla obě urvat a nevnímá to.

juhaj, obávám se, že tohle není (plně) o tom, co píše odetta a o té potřebné práci se psem

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
co mate za plemeno?

Hovawart

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
juhaj, obávám se, že tohle není (plně) o tom, co píše odetta a o té potřebné práci se psem

Dobře, ale kde je tedy problém? Nevím. Vše uvedené výše funguje, na cvičák chodíme, zkoušky máme. Ignoruje psy, kteří jí napadají. To jsme natrénovali a naučila se.
Já spíše myslím, že nenávist k feně, která jí napadla na jejím území,a soustavně jí tam lezla, jí dokáže dostat do takového a moku, který neumím zvládnout.
Nejprve to dávala, povel a kontakt očífungoval, ale pak se to zlomilo v okamžiku, kdy majitelka pustila svou fenu skoro do kontaktu.

Já se obávám,že tohle je skoro neřešitelné, a to ne kvůli vaší feně,ale spíš majitelce feny druhé. Kdyby se s ní dalo pracovat, tak byste společně pracovali na přibližování, společném venčení v rozumné vzdálenosti atd., ale pokud je majitelka druhé feny prostě trotl,tak neuděláte nic. Btw jestli druhá fena je nesnášenlivá se psy a majitelka to neřeší,tak stejně by jakýkoli pokus o spolupráci a přibližování skončil katastrofou. A psí nenávist umí být velmi zásadní. U vás je na hov..,že se potkáváte a často

janaa napsal(a):
Já se obávám,že tohle je skoro neřešitelné, a to ne kvůli vaší feně,ale spíš majitelce feny druhé. Kdyby se s ní dalo pracovat, tak byste společně pracovali na přibližování, společném venčení v rozumné vzdálenosti atd., ale pokud je majitelka druhé feny prostě trotl,tak neuděláte nic. Btw jestli druhá fena je nesnášenlivá se psy a majitelka to neřeší,tak stejně by jakýkoli pokus o spolupráci a přibližování skončil katastrofou. A psí nenávist umí být velmi zásadní. U vás je na hov..,že se potkáváte a často

Souhlasím s janaa, jestli je bába takhle "inteligentní" a feňule už jako štěně od spratka nevychovanýho dostala čočku a je v tom velká nenávist, tak marný , protože ač vy se budete snažit jak chcete, tak bába do toho vždycky hodí vidle a v podstatě to pro Vaši fenku bude vždycky nové "napadnutí"

Jediné, co mě napadá, chodit nacvičovat k jejich plotu. Když je ta jejich cácora zavřená a vy si můžete vzdálenost určovat sama. Cácora za vratama bude krákat a to poskytne krásné cvičební prostředí.

Ale pak ji potkáte někde bez plotu.... ale říkám si, pokud se propracujete s klidným psem až k plotu, za kterým hystericky vyvádí úhlavní nepřítel, mohlo by to pak fungovat i venku, kde mezi nimi není plot, ale třeba metrová vzdálenost... nevím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jediné, co mě napadá, chodit nacvičovat k jejich plotu. Když je ta jejich cácora zavřená a vy si můžete vzdálenost určovat sama. Cácora za vratama bude krákat a to poskytne krásné cvičební prostředí.

Ale pak ji potkáte někde bez plotu.... ale říkám si, pokud se propracujete s klidným psem až k plotu, za kterým hystericky vyvádí úhlavní nepřítel, mohlo by to pak fungovat i venku, kde mezi nimi není plot, ale třeba metrová vzdálenost... nevím.

Enemže zapomínáte na jednu důležitou věc - juhaj díky tý bábě elementálový není schopná tu vzdálenost udržet a doložit tak psu, že JE v bezpečí, bába jde téměř natěsnačku a pes útočí na dýlku vodítka. Juhaje fenka nemá tím pádem jistotu, že k útoku nedojde.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jediné, co mě napadá, chodit nacvičovat k jejich plotu. Když je ta jejich cácora zavřená a vy si můžete vzdálenost určovat sama. Cácora za vratama bude krákat a to poskytne krásné cvičební prostředí.

Ale pak ji potkáte někde bez plotu.... ale říkám si, pokud se propracujete s klidným psem až k plotu, za kterým hystericky vyvádí úhlavní nepřítel, mohlo by to pak fungovat i venku, kde mezi nimi není plot, ale třeba metrová vzdálenost... nevím.

Tak za pokus to určo stojí, ale nevím, zda to funguje.
Ale třeba já chodila s berbery kolem plotu s dvěma vekými psy..nevím plemeno spíš nějací kříženci a jako domácí hlídači na nás štěkali omega. Sára s Jackem se kolem plotu naučili chodit na pohodu...totální ignor, ale jiná situace nastala pokud jsme se s nima potkali venku, myslím, že projít kolem nich v nějakém užším prostoru by bylo hodně složité...přiznám se, že jsme se s paní vždycky raději vyhnuli, obešli jsme se v nějaké rozumné vzdálenosti a nebo se jedna vrátila na nějaké míto, kde se rozumná vzdálenost mezi psy dala udržet a počkala až ta druhá projde.
A stejně tak to máme se sousedovic čubou, chodíme klem plotu na prochajdy a ona si může vyštěkávat jak chce, Ginu to povětšinou vůbec nezajímá, ale zároveň vím, že holky si teda do oka nepadly a to je co říct, protože Gina je hodně snášenlivej pes, ale pokud bychom se měly minout na chodníku, tak je taky raději obejdu a nebo já nebo sousedka poodejdeme stranou a počkáme až ta druhá projde.

Tyto chabé zkušenosti mě vedou k myšlence, že je velký rozdíl naučit svého psa, aby ignoroval psa za plotem a nebo toho samého psa potkat někde tváří v tvář, pokud dotyčný pes ještě po mém startuje. A obzvlášť jestli je to nepřátelství již zakořeněné.

Jak bylo psáno výše, možná po nějaké intenzivní práci by bylo možné docílit toho, aby se holky ignorovaly, ale to by opravdu musela být součinnost a nebo minimálně by musela být schůdná nějaká domluva a ne, že mi se svojí načuřelou čubou jde skoro až do kontaktu.

Ono to míjení je takové ošemetné....já se minule vracela s pesany z lesa a pak procházíme po takové úzké cestičce kolem plotu...na druhé straně už zarostlý pangejt a ještě než jsme na ten úsek vlezli, tak vidím, že zhruba v půlce jde paní s německým ovčounem a jak nás viděla, tak se zastavila a koukala po nás. Cestička je tak úzká, že i když potkáme člověka samotného, tak je dost složitý se uhnout. No vzhledem k tomu, že jsem toho ovčouna neznala a nemohla předpokládat, jak bude reagovat on a jak moji psi na něj a paní mi přišla taková nejistá.."ježiš, psi"...tak jsem to raději obešla druhou stranou po krajnici u silnice, než abych riskovala případný konflikt.

Ano, ona fena je za plechový plotem, to není problém. Mi ho nemáme ani když ji na dálku vidí a druhá fena si ji nevšimne. Potíž je pouze v tom, když na sebe narazíme čelně. Myslím, že by stačilo, kdyby dotyčná se otočila a odcházela, třeba si i stoupla za auto, ale to ne, paličat3 jde proti nám.

Z meho pohledu a jen podle toho, co pisete:
Ani ty ostatni psy nemate naucene ignorovat uplne dobre - ve smyslu -radsi je ignoruje, nez by si nechala kroutit uchem ( berte s nadsazkou).
Mate normalni komunikativni plemeno
a smirte se s tim, ze okoli proste neridite.

Takze zbyva zamakat na spolupraci s Vami. To jedine ridite. Propsat fene pod kuzi, ze vse, co se deje mate pevne pod kontrolou vy a ji neprislusi venku, na voditku -neco resit. Venku - za plotem je to jiny pozadavek.
Vysvetlit ji to dobrou zkusennosti a tim, ze vase pozadavky jsou nemene, jste vzdycky citelna a dusledna a ze se ji spoluprace vyplaci. Vzdycky a vsude.
A s timhle zacit davno pred tim, nez jdete resit sousedku. Specialne sousedka by pak uz vlastne nemela byt k reseni, kdyz se postupuje spravne

Pravda je, ze tyhle situace jsou svym zpusobem casto ze strany psa- uz pak jen vyhledavana kratochvile.
Dospely, normalni pes moc dobre vi, ze neni v ohrozeni. Ale - bavi ho to.
v tomhle pripade proste zase zalezi na tom, jak vas hodne pes bere

Muzu jen popsat situaci u nas - pokud v tuhle chvili reknu napr. lehni - lezi se. tecka.
Pokud vodim 150kg psu ( ted jen 120 :-) - musi to jit

juhaj napsal(a):
Ano, ona fena je za plechový plotem, to není problém. Mi ho nemáme ani když ji na dálku vidí a druhá fena si ji nevšimne. Potíž je pouze v tom, když na sebe narazíme čelně. Myslím, že by stačilo, kdyby dotyčná se otočila a odcházela, třeba si i stoupla za auto, ale to ne, paličat3 jde proti nám.

A Vy z té situace odejít nemůžete?

"juhaj díky tý bábě elementálový není schopná tu vzdálenost udržet a doložit tak psu, že JE v bezpečí, bába jde téměř natěsnačku a pes útočí na dýlku vodítka."

mám reaktivního psa

a já bych, pokud bych nebyla na 5. kilometru 10 km kaňonu, kde celých 10 km NELZE uhnout ani o metr, udělala cokoliv by bylo lze, abych se takovému střetnutí vyhnula - pokud nelze sejít z cesty, tak bych se hezky fofrem obrátila a mazala tam, kde podmínky pro ústup bokem jsou

to vyhýbání se krizové situaci je VELMI VELMI VELMI v rámci výcviku důležité!

"Dobře, ale kde je tedy problém? Nevím. Vše uvedené výše funguje, na cvičák chodíme, zkoušky máme. Ignoruje psy, kteří jí napadají. To jsme natrénovali a naučila se."
beru, že nepíšeš co všechno a jak cvičíte (ale tohle až tak o zkouškách není, i když vycvičený pes je pomůckou)

"Já spíše myslím, že nenávist k feně, která jí napadla na jejím území,a soustavně jí tam lezla, jí dokáže dostat do takového a moku, který neumím zvládnout."
amok prosím dohromady.....
principiálně je to totéž jako reaktivní pes obecně, jen tady se musíš zaměřit na ten jeden jediný konkrétní podnět=onu druhou fenu. Taky bych si pro ni, a jen pro ni, vytvořila povel, kterému přiřadíš to nějaké konkrétní klidné chování.

"Nejprve to dávala, povel a kontakt očífungoval, ale pak se to zlomilo v okamžiku, kdy majitelka pustila svou fenu skoro do kontaktu."
návrat zpět, no....

- opravdu nesmírně důležité je se takovým situacím vyhnout
- bych cvičila obecně sebeovládání, cviky z domu přenášela ven až někam k plotu té feny
- opět - bych využila síly klikr tréninku
- opět - nutná práce se vzdáleností - učím na povel pro danou fenu "klid"(ať už to má jakoukoliv konkrétní podobu)

ono tohle není jen o způsobu tréninku, ale i o jeho intenzitě, ta vytváří ten žádoucí reflex

ještě jednou odkážu na Odettu, ta má ve svém příspěvku mnoho důležitých detailů, a popisuje funkční komplex, výborná inspirace

edit: takový el. paralyzér by taky, svým způsobem, pomohl....

juhaj napsal(a):
Ano, ona fena je za plechový plotem, to není problém. Mi ho nemáme ani když ji na dálku vidí a druhá fena si ji nevšimne. Potíž je pouze v tom, když na sebe narazíme čelně. Myslím, že by stačilo, kdyby dotyčná se otočila a odcházela, třeba si i stoupla za auto, ale to ne, paličat3 jde proti nám.

není paličatá, na to nemá, má "jen" v hlavě nastláno. Co by madam udělala, kdybyste jí sdělila, že pokud se nevyhnete, fakt fenu odepnete z vodítka, aby se mohla bránit?

Mměli jsme na sídlišti blběnu co chodila se dvěma kříženci jozefpčika bez vodítek. Ten jeden cajk, to druhý byla hrozná mrcha. Na tehdejší štěně ohaře my systematicky vyjížděla - resp. chtěla. Já jsem proti ní vždycky tvrdě vyjela, blběna se rozčilovala, jednou už letěla noha v botě. Moje. nenechám si štěně napadat. Pak k nám přišla Flekatice pomatená, blběna s kočárkem a čoklidama plkala s kýmsi. Protože v tý době byla Tali jako divokej mustang, velmi těžce ovladatelnej, slušně jsem požádala, aby si psy zavolala, zajistila. Ničehož jsem se nedočkala a tak jsem řekla jenom fajn a odepla divokýho mustanga z vodítka.S tím, že Tali byla a je přátelská, jenže její projev radosti je takový tajfunovitý. Věděla jsem, že toho smetáka všivýho útočnýho nenapadne, ale to milá blběna nemohla ani v nejmenším tušit, protože Tali je opravdu máčofka. Rozjela opravdu kvalitní vystoupení a já jen mlčky stála /a v tichosti dumala, jak tu krávu flekatou chytnu, protože v tý době s ní bylo fakt přetěžký pořízení/. každopádně se pak ta otylá blběna začla ale kuwa snažit a od té doby, milé děti..... . Vím, že Vy tohle udělat nemůžete, ale aspoň v náznaku? nebo prostě proti tomu smradovi vyjet sama, jak uvidíte, že se šteluje, tak udělat výpad a "táhni smrade jeden!"

Já samozřejmě tyhle situace nevyhledávám, potíž je v tom, že prostě 45 kilového psa neodvláčím, opravdu to nejde, jako dokážu jí odtáhnout kdykoli jindy, ale tady má adrenalin tak vysoko, že s ní nehnu.
Jako to ucho nebylo kroucení, jen jemné upozornění na mě, že se má soustředit, ještě před tím, než začala blbnout na psa za plotem, dávno už není třeba takové upozornění.
Myslím si, že ji ta fena prostě s... a ještě když si na ní otvírá hubu, tak jí chce srovnat.

juhaj napsal(a):
Ano, ona fena je za plechový plotem, to není problém. Mi ho nemáme ani když ji na dálku vidí a druhá fena si ji nevšimne. Potíž je pouze v tom, když na sebe narazíme čelně. Myslím, že by stačilo, kdyby dotyčná se otočila a odcházela, třeba si i stoupla za auto, ale to ne, paličat3 jde proti nám.

Hele tohle je neřešitelný, dotyčná je asi v tomhle IQ tykve , protože jinak mi přijde přirozený, že pokud vím, že spolu holky mají problém, tak si jdeme maximální mírou z cesty. Moje a sousedovic čuba, když je úplně nejhůř, tak se dokážou minout...sice s nějakými tanečky, ale dá se to zvládnout...i na širším chodníku...s tím, že sousedka ale zůstane stát a uhne co nejvíc stranou a já Ginu rychle protáhnu okolo a upalujeme dál.

Myslím, že je i normální nebo alespoň já se s tím setkávám, že pokud se máme minout se psem, kterýho neznáme na nějaké cestě a je to třeba složitější situace...já dva psy, paní kočárek, další malé dítě pěšmo a ovčandu...tak se na větší vzdálenost už domlouváme, jak a co, jestli to bude v takové sestavě nějak rozumně proveditelné na úzkém prostoru a nebo jestli to musíme vymyslet jinak...

Jinak si teda neumím představit, že bych někoho takového potkávala, když jsem měla Sáru a Jacka....to bych asi chodila kanálama o půlnoci, abych takovou sousedku nepotkala s mojí čubou.

Někde jsem teď viděla pěknou práci s reaktivcem - ve cvičebně byl cíleně vydrážděn do silného stresu, a v něm se pak učil přemýšlet a reagovat na psovoda.

Juhaj, bude to drbačka, ale myslím, že se to zvládnout dá. Myslím si, že když změníte svůj mindset (a to nemyslím, prosím, zle, jen když si to po Vás přečtu, tak řešíte hlavně tu sousedku, ale tu nezměníte, musíte řešit, jak se s tou situací poperete Vy), že Vám to pomůže a posílí Vás to.

"potíž je v tom, že prostě 45 kilového psa neodvláčím, opravdu to nejde, jako dokážu jí odtáhnout kdykoli jindy, ale tady má adrenalin tak vysoko, že s ní nehnu."

můj pes má kilo 70.
a udržím ho v pohodě, ale ne na vodítku, ale za postroj
(krom toho, že tam nějaké ty stopy výcviku jsou)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"potíž je v tom, že prostě 45 kilového psa neodvláčím, opravdu to nejde, jako dokážu jí odtáhnout kdykoli jindy, ale tady má adrenalin tak vysoko, že s ní nehnu."

můj pes má kilo 70.
a udržím ho v pohodě, ale ne na vodítku, ale za postroj
(krom toho, že tam nějaké ty stopy výcviku jsou)

Za mě když už takhle ztuhne (jak píše Juhaj), je pozdě. Chce to toho psa otočit dřív (tzn. mít kvalitní management, časování, lepší práci se zónami stresu), a nedělat to (v rámci tréninku, kdy se dostávám do průšvihu) jako nějaký “zkouškový cvik” (otočka a k noze), ale udělat ze sebe kašpárka, aby mě pes následoval, proto já couvám a dělám psovi show, tahám z rukávu pamlsky, hračky, cokoli, co mám - a on se mnou nejdřív třeba tak úplně jít nechce, ale vlastně si nemůže pomoct, protože je to hrozná legrace. Nebo jít do boku, kde to lze, aby si to fena mohla vizuálně hlídat, tam asi bude záležet, jaká je.

Prostě já když o tom přemýšlím u svého psa, řeknu si, že ho nechci fyzicky “přeprat” a někam odvláčet, ale chci ho navázat na sebe a chci, abychom odešli SPOLU. Fyzicky i psychicky.

Udržet psa na sílu někde je prostě nástroj do nejkrizovější z krizových situací a musím počítat s tím, že se v tréninku vrátím o velký kus zpět.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Za mě když už takhle ztuhne (jak píše Juhaj), je pozdě. Chce to toho psa otočit dřív (tzn. mít kvalitní management, časování, lepší práci se zónami stresu), a nedělat to (v rámci tréninku, kdy se dostávám do průšvihu) jako nějaký “zkouškový cvik” (otočka a k noze), ale udělat ze sebe kašpárka, aby mě pes následoval, proto já couvám a dělám psovi show, tahám z rukávu pamlsky, hračky, cokoli, co mám - a on se mnou nejdřív třeba tak úplně jít nechce, ale vlastně si nemůže pomoct, protože je to hrozná legrace. Nebo jít do boku, kde to lze, aby si to fena mohla vizuálně hlídat, tam asi bude záležet, jaká je.

Prostě já když o tom přemýšlím u svého psa, řeknu si, že ho nechci fyzicky “přeprat” a někam odvláčet, ale chci ho navázat na sebe a chci, abychom odešli SPOLU. Fyzicky i psychicky.

Udržet psa na sílu někde je prostě nástroj do nejkrizovější z krizových situací a musím počítat s tím, že se v tréninku vrátím o velký kus zpět.

Jasně, to chápu, ale když je situace že vyjde zpoza rohu, samozřejmě, pokud je vidím včas, mizím pryč.

Fena poslechne i v situaci,kdy je maximálně vytočená. Tuhle, když jsme šli krmit, byl na dvoře cizí kocour, což jí rozurilo. Letěla na něj, kocour vletěl pod truhlu s obilím, odkud vrčel a syčel. Fena byla jak v tranzu, klapala zubama, slinila, přesto na povel poslechla a u nohy jsem jí odvedla pryč, aby mohl kocour utéci.
Ale u druhé feny prostě neslyší, nevnímá, nic.

juhaj napsal(a):
Fena poslechne i v situaci,kdy je maximálně vytočená. Tuhle, když jsme šli krmit, byl na dvoře cizí kocour, což jí rozurilo. Letěla na něj, kocour vletěl pod truhlu s obilím, odkud vrčel a syčel. Fena byla jak v tranzu, klapala zubama, slinila, přesto na povel poslechla a u nohy jsem jí odvedla pryč, aby mohl kocour utéci.
Ale u druhé feny prostě neslyší, nevnímá, nic.

Nechci rozdávat rozumy, mám druhého psa a minimum zkušeností, ale Vaše fena je maximálně vytočená právě u té sousedovic feny (ne u kocoura), a tak bych k tomu přistupovala…

Rada "tak z toho vycouvejte" mi přijde dobrá. Prostě jak sousedku uvidím, otočka na patě a "jéé, já jsem chtěla jít vlastně támhle, jsem tam něco zapomněla, pojď, půjdem se tam podívat" a nevěnovat sousedce a jejímu psovi absolutně pozornost.

Byly jsme vyvenčit s mojí nepsí známou grupu psů, co si půjčuje - jakobígl (jediný na vodítku), střapaté černé cosi tak 10-15 kg, dva jakojorkové. A co čert nechtěl, samozřejmě jsme potkaly na křižovatce běžce. Měl na amortizéru připnutého psa velikosti našeho černého. A jak nás zahlíd, stopnul, psa obestavěl nordic holema a hlásal, že jeho pes je nesnášenlivej, a že se rve. To už se k němu zježený otáčel náš černej . Tak jsem po černém skočila, že ho chytím a známá ječí, že ho nesmím chytat, jinak mě pokouše Ve mně malá duše, mozkové závity na max. A díky tady tomu foru se mi poštěstilo právě vymyslet ženiální řešení všeho, chňapla jsem bígloida a vesele zahalekala, že pejskové, jdeme domů, juchů, tam bude papání a páníček a švanda a běžíme, honem honem, a když náš černej na tři metry od cizího psa viděl, že mu hromadně zdrháme, tak se přidal jako zadní voj. Pán na nás volal, že moc děkuje... štěstí, no. Ale fungovalo.

Jo jo, zdrám z cesty. Ale ne vždy to jde, bohužel.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jen to ne - já nemívám dogy vycvičené (a už vůbec ne dobře vycvičené). Já je mám snad solidně vychované tak, aby nám fungovaly dobře pro náš životní styl. Někdo jiný by je chtěl mít vychované jinak...
Prostě to musí být dokonalý jizerskohorský kamzík pro tůry po horách a pak taky pohodový kámoš, který zvládá život v rodině doma i na cestách...

Pomáhá mi k tomu volba plemene - německá doga nebývá problematický tvor na výchovu a pak tak trošku volba kvalitní chovné linie. Problémy v povaze jsou častější u psů bez PP - neboť u dog není uchovnění složité a více méně jediné, proč neprojdou povinnou výstavou a bonitací je agresivní chování...

Největší pohodář z našich dog byl pan profesor Xerxes Bonoda. Nekonfliktní kliďas. Po první Aroně to byl pes somovychovatelný. Betka byla výchovně větší oříšek a Night v určité době dost velký ořech... A až do konce jeho života jsem mu někdy nerozuměla. Asi s tou češtinou měl větší problém, než jsme si mysleli . Uvidíme co Yoda - je hodně Betkovitý (nejen barvou) - ale teď má občas dny, kdy je na zabití a nutí mě ječet, aby poslechl. Zatím stále máme nulové útěky k lidem či psům - ale spíš je to klika a moje vycvičená předvídavost a trvalý přehled (připadám si jak člen ochranky - neustále monitoruji okolí a vidím snad i za roh) než jeho poslušnost...

....máte skvělé bezproblémové psy se kterými můžete všude a bez problemu a o tom to celé je, prostě dobrá provozní poslušnost....dogám rozumíte a umíte vychovat asi jako málokdo