Příbuzenské krytí

Fenka je DKK 0/0 všichni z jejích potomků co byli otestovaní mají DKK 0/0, bohužel umřela při nehodě, takže nezjistím jestli by byla dlouhověká bohužel :) jinak to byla zakladatelka v celkem známé chovce, takže asi uzlíček nervů nebyla...

Příbuzenská je problém vždy, protože samozřejmě neznáte celý genofond té dané babičky, a i když se jevila zdravá, tak každý jedinec nese i defektní geny a tyto defektní geny se u příbuzenské logicky nakumulujou, takže pravděpodobnost, že vám tam vyskočí nějaký průser je mnohem vyšší, než u nepříbuzného spojení. V dnešní době, kdy už je genetika dostatečně známá a plemena ustálená, k přibuzenské není důvod a dělají ho v podstatě jen ti, kteří chtějí rychlý úspěch (exteriér obvykle bývá pěkný alespoň u jednoho štěněte) a nijak je netíží ten odpad (nemocná štěńata).

Spočítaný ibreeding na 5 generací kdy u jednoho je to 4 a u jednoho 3 je1,56 procent...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
děcka mám dotaz, když by bylo spojení dvou psů, kdy otec vrhu má stejnou babičku jako matka vrhu prababičku, jak velký by to byl problém?

Podle mého názoru to není problém. Je to minimální příbuznost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle mého názoru to není problém. Je to minimální příbuznost.

Podle mého názoru také,ale tady jak se napíše příbuzenská plemenitba,tak tu lítají zdegenerovaná štěňata.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
děcka mám dotaz, když by bylo spojení dvou psů, kdy otec vrhu má stejnou babičku jako matka vrhu prababičku, jak velký by to byl problém?

Nechápu ten mýtus, že nepříbuzné spojení je nejlepší, není to pravda, zvláště ne z chovatelského hlediska. Jen chovatel musí vědět, co dělá a s rodokmenem musí umět pracovat a liniovou plemenitbu dělat na skutečně vynikající jedince. I Dostál píše, že ani nejužší příbuzenskou plemenitbou neztratíte tolik, co absolutně nepříbuzným spojením. Nastudujte si genetiku. Plemena, která jsou zničena "příbuzenskou" plemenitbou (mimochodem příbuzenská plemenitba dle správné terminologie je úzká příbuznost-otec x dcera, sourozenci-proto uvozovky) jsou zničena proto, že s plemenitbou chovatelé neuměli pracovat a chovali liniově na nevhodných psech (samotný úspěch z výstavy skutečně není to, kvůli čemu by se měla dělat liniová plemenitba).

K zadavatelce: Vzhledem k tomu, že mluvíte o poměrně vzdálené generaci, co se případných štěňat týče, to nevadí, pokud fena měla své kvality, není už vůbec co řešit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
děcka mám dotaz, když by bylo spojení dvou psů, kdy otec vrhu má stejnou babičku jako matka vrhu prababičku, jak velký by to byl problém?

Pokud jsou ostatní psi k sobě nepříbuzní, zas takový problém to být nemusí. Samozřejmě počítat s tím, že by se tam nějaký problém vyskytnout mohl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud jsou ostatní psi k sobě nepříbuzní, zas takový problém to být nemusí. Samozřejmě počítat s tím, že by se tam nějaký problém vyskytnout mohl.

Proboha! Problém se může vyskytnout vždy a takto nízká příbuznost to rozhodně příliš neovlivní. Pseudoodbornost ifauny.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechápu ten mýtus, že nepříbuzné spojení je nejlepší, není to pravda, zvláště ne z chovatelského hlediska. Jen chovatel musí vědět, co dělá a s rodokmenem musí umět pracovat a liniovou plemenitbu dělat na skutečně vynikající jedince. I Dostál píše, že ani nejužší příbuzenskou plemenitbou neztratíte tolik, co absolutně nepříbuzným spojením. Nastudujte si genetiku. Plemena, která jsou zničena "příbuzenskou" plemenitbou (mimochodem příbuzenská plemenitba dle správné terminologie je úzká příbuznost-otec x dcera, sourozenci-proto uvozovky) jsou zničena proto, že s plemenitbou chovatelé neuměli pracovat a chovali liniově na nevhodných psech (samotný úspěch z výstavy skutečně není to, kvůli čemu by se měla dělat liniová plemenitba).

K zadavatelce: Vzhledem k tomu, že mluvíte o poměrně vzdálené generaci, co se případných štěňat týče, to nevadí, pokud fena měla své kvality, není už vůbec co řešit.

No nás teda učili u hospodářských zvířat, že příbuzenská plemenitba je všechno, co má v pěti generacích společné aspoň jedno zvíře. Pokud je pět generací bez společného zvířete, je to nepříbuzné. Příbuzenská se pak dělí na úzkou příbuzenskou (např. ten váš otec x dcera) nebo vzdálenou příbuzenskou, kam spadá ta liniová plemenitba. A myslím si, že u psů to nebude jinak.

Každopádně čím bližší příbuzenská plemenitba, tím nastává větší ztráta alel a zrovna psi jsou na to dosti citliví. Spousta těch chorob, na která plemena trpí, jsou důsledkem právě "neškodné" liniové plemenitby. Protože selekčním faktorem byl převážně důraz na vzhled, místo na zdraví a funkčnost organismu. Ona se selekce na dejme tomu zdravou slinivku provádí špatně, zatímco na krátký čumák nebo paťaté nožičky to jde mnohem lépe. Bohužel, přibuzenská plemenitba nese své "nahnilé plody" až po několika generacích, kdy je provozována. Proto dnešní chovatelé sklízí to, co se zasadilo třeba v 70. letech.

Samozřejmě nepříbuzné spojení má taky své mouchy, proto musí chovatel pečlivě studovat rodokmen a informace o zvířatech z obou stran, jinak si do své zdravé linie může zatáhnout nežádoucí faktory.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nás teda učili u hospodářských zvířat, že příbuzenská plemenitba je všechno, co má v pěti generacích společné aspoň jedno zvíře. Pokud je pět generací bez společného zvířete, je to nepříbuzné. Příbuzenská se pak dělí na úzkou příbuzenskou (např. ten váš otec x dcera) nebo vzdálenou příbuzenskou, kam spadá ta liniová plemenitba. A myslím si, že u psů to nebude jinak.

Každopádně čím bližší příbuzenská plemenitba, tím nastává větší ztráta alel a zrovna psi jsou na to dosti citliví. Spousta těch chorob, na která plemena trpí, jsou důsledkem právě "neškodné" liniové plemenitby. Protože selekčním faktorem byl převážně důraz na vzhled, místo na zdraví a funkčnost organismu. Ona se selekce na dejme tomu zdravou slinivku provádí špatně, zatímco na krátký čumák nebo paťaté nožičky to jde mnohem lépe. Bohužel, přibuzenská plemenitba nese své "nahnilé plody" až po několika generacích, kdy je provozována. Proto dnešní chovatelé sklízí to, co se zasadilo třeba v 70. letech.

Samozřejmě nepříbuzné spojení má taky své mouchy, proto musí chovatel pečlivě studovat rodokmen a informace o zvířatech z obou stran, jinak si do své zdravé linie může zatáhnout nežádoucí faktory.

Ano, přesně tak, u hospodářských zvířat se to totiž hlídá, protože tam pak klesá užitkovost a to je problém, u psů to nikdo neřeší, ale to neznamená, že u nich to projde jen tak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, přesně tak, u hospodářských zvířat se to totiž hlídá, protože tam pak klesá užitkovost a to je problém, u psů to nikdo neřeší, ale to neznamená, že u nich to projde jen tak.

přesně! U psů si každý manták hraje na poloboha a genetickýho inženýra a přitom ví stejně houby - pokud nepoužije pro příbuzenskou svoje odchovy, kde má do x-té generace svoje předky (tzn. opravdu spolehlivé informace, ne to co vám kdo nakuká), ale takových je minimum, takže většina vaří z vody a po nich potopa.
A to, že s příbuzenskou musí jít ruku v ruce i tvrdá selekce jako je tomu u hosp. zvířat už je v chovu psů absolutní utopie

já bych brala příbuzenskou plemenitbu pokud se jedná o málopočetné plemeno a je tam problém najít např normal psa, nebo pokud se jedná o celosvětově úzkou základnu, pokud někdo tomu opravdu rozumí a má jasný cíl dá se prochovávat zpět na určitá zvířata, tak jak se to děje např u koní, ale mám obavu, že tohle umí tak max 1 chovatel z 50

bohužel je pravda, že se vaří z vody. Naprosto nejde zjistit potřebné informace, když z vrhu třeba jen jedno štěně projde svodem či bonitací. O ostatních se neví celkem nic, nebo jen to, co majitel z druhé strany evropy sdělí mailem. Dneska chovat poctivě je problém, právě kvůli nedostatku inmformací. O plemeníkovi zjistím, co je dostupné, ale o jeho příbuzných jen částečně. A ještě jen o těch úspěšných.V tomhle kontextu je liniová plemenitba jen přiměřené zlo, když ani u nepříbuzného krytí se některé věci nedozvím a třeba nechtěně udělám ještě větší chybu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proboha! Problém se může vyskytnout vždy a takto nízká příbuznost to rozhodně příliš neovlivní. Pseudoodbornost ifauny.

Jistě že se tam může problém vyskytnout i u zcela nepříbuzného spojení. Nicméně lepší počítat s tím, že by se tam mohl znásobit společný "špatný" gen než se pak divit... neříkám, že 100% tam nějaký problém bude. Pokud má chovatel přesný cíl proč chce dané psy spojit, tak ať to udělá. Koneckonců on jde na trh se svou kůží, když štěňata ponesou jméno jeho CHS.

Průšvih u příbuzenské plemenitby je ten, že docela dlouho funguje. A funguje výborně, spousta zkušených chovatelů vám to potvrdí. Jenže až jednou po x generacích ty problémy vyplavou na povrch, tak už je pozdě s tím něco dělat, když jsou všichni psi příbuzní na všechny... zbývá jedině outcross s jiným plemenem pro "oživení krve".
Takže pro zadavatele: v tomto konkrétním vrhu se s největší pravděpodobností žádný průšvih nevyskytne. Jen si tím zase o malinko (v tomto případě opravdu jen o malinko) podříznete větev, co se týče budoucnosti plemene. Otázka je, nakolik vás budoucnost plemene trápí...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Průšvih u příbuzenské plemenitby je ten, že docela dlouho funguje. A funguje výborně, spousta zkušených chovatelů vám to potvrdí. Jenže až jednou po x generacích ty problémy vyplavou na povrch, tak už je pozdě s tím něco dělat, když jsou všichni psi příbuzní na všechny... zbývá jedině outcross s jiným plemenem pro "oživení krve".
Takže pro zadavatele: v tomto konkrétním vrhu se s největší pravděpodobností žádný průšvih nevyskytne. Jen si tím zase o malinko (v tomto případě opravdu jen o malinko) podříznete větev, co se týče budoucnosti plemene. Otázka je, nakolik vás budoucnost plemene trápí...

To kdybyste viděli rodokmen mého zvířete, tak se zblázníte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nás teda učili u hospodářských zvířat, že příbuzenská plemenitba je všechno, co má v pěti generacích společné aspoň jedno zvíře. Pokud je pět generací bez společného zvířete, je to nepříbuzné. Příbuzenská se pak dělí na úzkou příbuzenskou (např. ten váš otec x dcera) nebo vzdálenou příbuzenskou, kam spadá ta liniová plemenitba. A myslím si, že u psů to nebude jinak.

Každopádně čím bližší příbuzenská plemenitba, tím nastává větší ztráta alel a zrovna psi jsou na to dosti citliví. Spousta těch chorob, na která plemena trpí, jsou důsledkem právě "neškodné" liniové plemenitby. Protože selekčním faktorem byl převážně důraz na vzhled, místo na zdraví a funkčnost organismu. Ona se selekce na dejme tomu zdravou slinivku provádí špatně, zatímco na krátký čumák nebo paťaté nožičky to jde mnohem lépe. Bohužel, přibuzenská plemenitba nese své "nahnilé plody" až po několika generacích, kdy je provozována. Proto dnešní chovatelé sklízí to, co se zasadilo třeba v 70. letech.

Samozřejmě nepříbuzné spojení má taky své mouchy, proto musí chovatel pečlivě studovat rodokmen a informace o zvířatech z obou stran, jinak si do své zdravé linie může zatáhnout nežádoucí faktory.

U zvířat to bereme jako běžnou věc, ale zkuste si promyslet, jestli by jste uzavřeli takový sňatek a přivedli na svět beze strachu děti. Já tedy ne a proto říkám ani u psů ne. Z takovéto benevolence pak máme zdravotní problémy skoro u všech plemen. Jsou nemoci vázané na pohlaví, přeskakující generace atd. Tak proč to podporovat a riskovat, když se jistě dá najít jiná možnost krytí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jistě že se tam může problém vyskytnout i u zcela nepříbuzného spojení. Nicméně lepší počítat s tím, že by se tam mohl znásobit společný "špatný" gen než se pak divit... neříkám, že 100% tam nějaký problém bude. Pokud má chovatel přesný cíl proč chce dané psy spojit, tak ať to udělá. Koneckonců on jde na trh se svou kůží, když štěňata ponesou jméno jeho CHS.

ono to s tou kůží na trh není tak docela pravda, protože ty průsery z příbuzenské vyplavou často až později a vyžerou si je až chovatelé co mají odchovy po jejich zvířatech. Nehledě na to, že si ne všechny plody své práce nechají doma, a jejich přešlapy pak odnesou nový majitelé jejich odchovů. Ať si každej dělá co chce, ale ať si pak sklidí plody své práce se vším všudy

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To kdybyste viděli rodokmen mého zvířete, tak se zblázníte.

Pár takových rodokmenů už jsem viděla... ve třetí generaci z obou stran tři jména společná a jen jedno rozdílné apod. Nádhera. A teď na schůzi klubu přišli chovatelé plemene najednou s tím, že je plemeno v zoufalém stavu, zdravotně příšerné - a klube pomoz, zaplať nám zahraniční krytí, dovez nepříbuzná štěňata...
Jak říkám, dlouho to funguje a pak se chovatelé najednou diví...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pár takových rodokmenů už jsem viděla... ve třetí generaci z obou stran tři jména společná a jen jedno rozdílné apod. Nádhera. A teď na schůzi klubu přišli chovatelé plemene najednou s tím, že je plemeno v zoufalém stavu, zdravotně příšerné - a klube pomoz, zaplať nám zahraniční krytí, dovez nepříbuzná štěňata...
Jak říkám, dlouho to funguje a pak se chovatelé najednou diví...

Nevíte nic, nevíte, o jaké předky se jedná, nevíte, jaký to má smysl, ale víte, že je to špatně. Moje zvíře není narozené v ČR, pro ČR má relativně nový rodokmen a v ČR rozhodně krýt nebudu. Nechci výstavní medvídky, ale spíše původnější, funkční a sportovnější typ, tady má liniová plemenitba smysl a věřte, že není dělána na Alíka z růžové zahrádky, co měl třikrát bobíka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevíte nic, nevíte, o jaké předky se jedná, nevíte, jaký to má smysl, ale víte, že je to špatně. Moje zvíře není narozené v ČR, pro ČR má relativně nový rodokmen a v ČR rozhodně krýt nebudu. Nechci výstavní medvídky, ale spíše původnější, funkční a sportovnější typ, tady má liniová plemenitba smysl a věřte, že není dělána na Alíka z růžové zahrádky, co měl třikrát bobíka.

Ale já souhlasím s tím, že liniovou plemenitbou, když ji umíte, dosáhnete velmi kvalitního vyrovnaného vrhu. Jenom vím pár věcí o genetice a vidím dál, než na ty dvě-tři generace - v případě opakované vzdálenější liniovky problémy nastanou třeba až po deseti či dvaceti generacích, ale nastanou zcela jistě.

Většinu chovatelů bohužel netrápí, co se stane s plemenem za dvacet či padesát let...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevíte nic, nevíte, o jaké předky se jedná, nevíte, jaký to má smysl, ale víte, že je to špatně. Moje zvíře není narozené v ČR, pro ČR má relativně nový rodokmen a v ČR rozhodně krýt nebudu. Nechci výstavní medvídky, ale spíše původnější, funkční a sportovnější typ, tady má liniová plemenitba smysl a věřte, že není dělána na Alíka z růžové zahrádky, co měl třikrát bobíka.

Nesouhlasím. Příbuzenská plemenitba s sebou nese rizika vždycky. Když je selekčním kritériem užitkovost nebo pracovní výkon, je to stoprocentně lepší, než když se jede jenom na vzhled, ale i tak se průšvihy stát můžou a stávají se. Psi jsou na tom obecně blbě, protože se až na malinkaté výjimky selektují jen podle vzhledu, takže všechno ostatní jde do kopru. Ale i v plemenitbě hospodářských zvířat, které se selektují přísně na užitkovost a zdraví a metody kontroly dědičnosti a odhadu plemenné hodnoty jsou úplně jinde než u psů, občas nějaká dědičná porucha vyplave.

Abych to shrnula, příbuzenská plemenitba by byla přínosná za předpokladu, že bychom měli centrálně řízený chov, řízený profesionály, kteří ví, co dělají a proč, kdybychom měli selekci na zdraví a povahové vlastnosti, s jen obecnými body týkající se vzhledu zvířete, kdybychom měli chovná zvířata se zdravotními zkouškami, kdybychom měli analýzu dědičnosti a vyšetření u všech potomků těchto rodičů, a kdybychom se nebáli nevhodná zvířata z chovu okamžitě vyřadit, jakmile by se ukázalo, že jejich plemenná hodnota je záporná. Utopie.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale já souhlasím s tím, že liniovou plemenitbou, když ji umíte, dosáhnete velmi kvalitního vyrovnaného vrhu. Jenom vím pár věcí o genetice a vidím dál, než na ty dvě-tři generace - v případě opakované vzdálenější liniovky problémy nastanou třeba až po deseti či dvaceti generacích, ale nastanou zcela jistě.

Většinu chovatelů bohužel netrápí, co se stane s plemenem za dvacet či padesát let...

Však chovatel se má vždy dívat několik generací dopředu a po stopadesáté píšu, že liniovku dělat s rozumem, to ale neznamená točit liniovku pořád dokola, nelze však liniovku jako takovou primárně zavrhovat a dělat z ní zhoubu světa. Není lepší základ než liniová plemenitba.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Však chovatel se má vždy dívat několik generací dopředu a po stopadesáté píšu, že liniovku dělat s rozumem, to ale neznamená točit liniovku pořád dokola, nelze však liniovku jako takovou primárně zavrhovat a dělat z ní zhoubu světa. Není lepší základ než liniová plemenitba.

Liniovka dělaná s rozumem znamená jediné - ty průšvihy vyplavou na povrch později. Tak pozdě, že si drtivá většina chovatelů vůbec neuvědomí souvislost těchto průšvihů s příbuzenskou plemenitbou, a budou dál tvrdit, že není lepší základ než dobře dělaná liniovka. Protože to jim říká jejich zkušenost, která zahrnuje v nejlepším případě deset generací zvířat, víc ani náhodou.
Škoda, že tak málo chovatelů má skutečně hlubokou znalost genetiky....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U zvířat to bereme jako běžnou věc, ale zkuste si promyslet, jestli by jste uzavřeli takový sňatek a přivedli na svět beze strachu děti. Já tedy ne a proto říkám ani u psů ne. Z takovéto benevolence pak máme zdravotní problémy skoro u všech plemen. Jsou nemoci vázané na pohlaví, přeskakující generace atd. Tak proč to podporovat a riskovat, když se jistě dá najít jiná možnost krytí.

kamáradka si vzala svého bratrance pres koleno a (babicky byli sestry) a maji dve zcela normalni a zdrave deti :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
kamáradka si vzala svého bratrance pres koleno a (babicky byli sestry) a maji dve zcela normalni a zdrave deti :)

Ale jo, to nikdo nepopírá, takhle jednorázově je při vzdálenějším příbuzenském spojení pravděpodobnost nějakého průšvihu naprosto minimální. Ale kdyby si jejich děti zase vzaly své bratrance, a jejich děti zase, atd. atd., jak je běžné u psů - jestli chcete vědět, jak to dopadá, podívejte se třeba do historie na Habsburky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale jo, to nikdo nepopírá, takhle jednorázově je při vzdálenějším příbuzenském spojení pravděpodobnost nějakého průšvihu naprosto minimální. Ale kdyby si jejich děti zase vzaly své bratrance, a jejich děti zase, atd. atd., jak je běžné u psů - jestli chcete vědět, jak to dopadá, podívejte se třeba do historie na Habsburky.

Ano, Habsburkové jsou krásným příkladem příbuzenské aplikované na lidech

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, Habsburkové jsou krásným příkladem příbuzenské aplikované na lidech

A hlavní průšvih je ten, že mnoho plemen psů má už dávno koeficient inbreedingu mnohem vyšší, než měli Habsburkové...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A hlavní průšvih je ten, že mnoho plemen psů má už dávno koeficient inbreedingu mnohem vyšší, než měli Habsburkové...

Však těch 100 let co jsou u většiny plemen uzavřené plemenné knihy je mnohem víc psích generací než byla celá éra Habsburků, lidi na to často zapomínají, jak jdou psí generace rychle za sebou, Habsburkové se dostali tak kde byli během pár generacím, psi jsou na tom mnohem a mnohem hůř.

Na to co dokáže příbuzenská, jsem viděla takovou pěknou ukázku ze života. Došlo ke spojení dvou polosourozenců, cílem byla práce. Psi z toho spojení ok, alespoň ti o kterých vím. Tito jedinci, plodili dál s nepříbuznýma fenama, psy, výsledek? Katastrofa. Měla jsem možnost navštívit více bonitací, nebylo pro mne žádné překvapení, když se jedinec choval bázlivě, nervy mu brnkaly do útlumu o stošest, prostě na pracovní zvíře příšernost, že po kouknutí do katalogů, jsem našla jako jednoho rodiče z toho blízkého inbreedu. Jo některá zvířata se i podařila, jsou úspěšní, ovšem to že z toho nebudou lézt mimoni až v další generaci samozřejmě vyloučeno není.
Čím dál příbuzenská, tím větší oddalování a stejně to pak vyleze, myslím si že není raritou, že "bez důvodu" je třeba půlku vrhu dobrá a další má problémy krz povahu..je to docela častý jev. Samozřejmě ve hře je více faktorů, ovšem kolikrát mi přijde, že se příbuzenská podceňuje, zlehčuje...přitom se stačí jen pozorně dívat a zajímat se!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na to co dokáže příbuzenská, jsem viděla takovou pěknou ukázku ze života. Došlo ke spojení dvou polosourozenců, cílem byla práce. Psi z toho spojení ok, alespoň ti o kterých vím. Tito jedinci, plodili dál s nepříbuznýma fenama, psy, výsledek? Katastrofa. Měla jsem možnost navštívit více bonitací, nebylo pro mne žádné překvapení, když se jedinec choval bázlivě, nervy mu brnkaly do útlumu o stošest, prostě na pracovní zvíře příšernost, že po kouknutí do katalogů, jsem našla jako jednoho rodiče z toho blízkého inbreedu. Jo některá zvířata se i podařila, jsou úspěšní, ovšem to že z toho nebudou lézt mimoni až v další generaci samozřejmě vyloučeno není.
Čím dál příbuzenská, tím větší oddalování a stejně to pak vyleze, myslím si že není raritou, že "bez důvodu" je třeba půlku vrhu dobrá a další má problémy krz povahu..je to docela častý jev. Samozřejmě ve hře je více faktorů, ovšem kolikrát mi přijde, že se příbuzenská podceňuje, zlehčuje...přitom se stačí jen pozorně dívat a zajímat se!

Vůbec nevím co tím chtěl básník říct ........

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Příbuzenská je problém vždy, protože samozřejmě neznáte celý genofond té dané babičky, a i když se jevila zdravá, tak každý jedinec nese i defektní geny a tyto defektní geny se u příbuzenské logicky nakumulujou, takže pravděpodobnost, že vám tam vyskočí nějaký průser je mnohem vyšší, než u nepříbuzného spojení. V dnešní době, kdy už je genetika dostatečně známá a plemena ustálená, k přibuzenské není důvod a dělají ho v podstatě jen ti, kteří chtějí rychlý úspěch (exteriér obvykle bývá pěkný alespoň u jednoho štěněte) a nijak je netíží ten odpad (nemocná štěńata).

Neblbněte. Vaše růžové brýle bych chtěla mít, ne všechna plemena mají tak široký genofond.
Někdy je lepší udělal takovou mírnou příbuzenskou, než si do chovu pustit ošklivé, labilní nebo zdravotně zatížené zvíře, které není příbuzné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na to co dokáže příbuzenská, jsem viděla takovou pěknou ukázku ze života. Došlo ke spojení dvou polosourozenců, cílem byla práce. Psi z toho spojení ok, alespoň ti o kterých vím. Tito jedinci, plodili dál s nepříbuznýma fenama, psy, výsledek? Katastrofa. Měla jsem možnost navštívit více bonitací, nebylo pro mne žádné překvapení, když se jedinec choval bázlivě, nervy mu brnkaly do útlumu o stošest, prostě na pracovní zvíře příšernost, že po kouknutí do katalogů, jsem našla jako jednoho rodiče z toho blízkého inbreedu. Jo některá zvířata se i podařila, jsou úspěšní, ovšem to že z toho nebudou lézt mimoni až v další generaci samozřejmě vyloučeno není.
Čím dál příbuzenská, tím větší oddalování a stejně to pak vyleze, myslím si že není raritou, že "bez důvodu" je třeba půlku vrhu dobrá a další má problémy krz povahu..je to docela častý jev. Samozřejmě ve hře je více faktorů, ovšem kolikrát mi přijde, že se příbuzenská podceňuje, zlehčuje...přitom se stačí jen pozorně dívat a zajímat se!

Víte, oo na spojení polosourozenců nemusí být vůbec nic špatného, ani na generacích následujících, ale udělat okamžitě v další genraci outcross je hrozná kravina. Je potřeba dále pokračovat v linii a po inbreedu přikřížit jedince stejné krve nejlépe s blízkými společnými předky, stejně tak v další generaci a až v té následující po nich bych se odvážila udělat cross. Pokud se štěně z inbreedu dostane do rukou někomu, do bude krýt se záměrem "aŤ JE TO CO NEJMÍŇ PŘÍBUZNÉ", není možné potom očekávat výsledky. Člověk bez znalostí rodokmenů a jednotlivých zvířat a znaků, které předávají, by se neměl ani pouštětdo nákupu zvířete z inbreedu, případně by s krytím měl poradit ten, kdo věděl proč ten inbreed dělá a jak v tom chce pokračovat. To, že na svého psa plácnu jiného psa, který má cár papíru ve kterém se nevyznám ještě neznamená, že chovám. I když s PP.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte, oo na spojení polosourozenců nemusí být vůbec nic špatného, ani na generacích následujících, ale udělat okamžitě v další genraci outcross je hrozná kravina. Je potřeba dále pokračovat v linii a po inbreedu přikřížit jedince stejné krve nejlépe s blízkými společnými předky, stejně tak v další generaci a až v té následující po nich bych se odvážila udělat cross. Pokud se štěně z inbreedu dostane do rukou někomu, do bude krýt se záměrem "aŤ JE TO CO NEJMÍŇ PŘÍBUZNÉ", není možné potom očekávat výsledky. Člověk bez znalostí rodokmenů a jednotlivých zvířat a znaků, které předávají, by se neměl ani pouštětdo nákupu zvířete z inbreedu, případně by s krytím měl poradit ten, kdo věděl proč ten inbreed dělá a jak v tom chce pokračovat. To, že na svého psa plácnu jiného psa, který má cár papíru ve kterém se nevyznám ještě neznamená, že chovám. I když s PP.

A tyhle teorie máte nějak podložené? Protože z hlediska genetiky je to naprostý nesmysl...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A tyhle teorie máte nějak podložené? Protože z hlediska genetiky je to naprostý nesmysl...

ano mám, pár let chovu plemene u kterého se linebreeding hodně uplatňuje, nicméně na školách vás to opravdu nenaučí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ano mám, pár let chovu plemene u kterého se linebreeding hodně uplatňuje, nicméně na školách vás to opravdu nenaučí

Přesně toto dlouhá léta tvrdili i například chovatelé dobrmanů, vychvalovali liniovku do nebes... a podívejte se, kde je tohle plemeno teď. Nezlobte se na mě, ale pár let zkušeností opravdu nestačí, pokud nemáte tušení, jak genetika jako taková skutečně funguje, co je to homozygotnost, inbreedingová deprese apod., prostě co se skutečně děje "na pozadí" toho, co vidíte vy jako chovatel v exteriéru, zdraví a povaze potomstva.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ano mám, pár let chovu plemene u kterého se linebreeding hodně uplatňuje, nicméně na školách vás to opravdu nenaučí

Jo, počkejte si ještě hezkých pár let a pak se budete divit. Nebo teda spíš ti chudáci, co budou chovat na těch vašich liniích. Tyhle řeči o tom, jak je příbuzenská fajn tu už byly dávno ve spoustě plemen a dneska se ta plemena hrabou ze sraček, na který založili lidi jako vy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně toto dlouhá léta tvrdili i například chovatelé dobrmanů, vychvalovali liniovku do nebes... a podívejte se, kde je tohle plemeno teď. Nezlobte se na mě, ale pár let zkušeností opravdu nestačí, pokud nemáte tušení, jak genetika jako taková skutečně funguje, co je to homozygotnost, inbreedingová deprese apod., prostě co se skutečně děje "na pozadí" toho, co vidíte vy jako chovatel v exteriéru, zdraví a povaze potomstva.

Přesně, to jsou prostě ty chovatelé rychlokvašky, chtějí úspěch hned a příbuzenská jim to pár generací udělá. To že po nich potopa už je nezajímá, protože jich se to týkat nebude, vyžerou si až majitelé jejich potomků v xté generaci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně, to jsou prostě ty chovatelé rychlokvašky, chtějí úspěch hned a příbuzenská jim to pár generací udělá. To že po nich potopa už je nezajímá, protože jich se to týkat nebude, vyžerou si až majitelé jejich potomků v xté generaci.

A ještě tvrdí, že outcross v druhé generaci po příbuzenské je děsně škodlivý. Zajímalo by mě, kde se tenhle blábol vzal. Jistě, z nepříbuzného spojení pravděpodobně vyjdou štěňata dost rozdílných vzhledů a nejspíš i povah, žádné klony, ale proč by mělo být cílem produkovat totožné klony na úkor zdraví potomstva?

Vzdy si vzpomenu na pribuzenskou jiste velice uspesne CHS prez par hranic. Jelo se jedine na typ. Zviratka z jejich CHS poznate, jsou si dost podobni, i barva je stejna stale...Opravdu hezke typy psu... Jen povahy v haji, nozicky ani nemluve a skusy hotova loterie, velikostne roztristeni.. Az po hodne dlouhe dobe jini za ne prisli na to, ze mit treba v 7 generaci 4x jednoho a totez psa z Anglie nebyl nejlepsi napad /pes sam o sobe Ok pri pripad outcrossu.../.
Cim to asi bylo ?....ze by "ty geny"...? O svuj typ a barvy /dobre se prodavaji/ prijit nechteji, zkouseji aktualni opet pribuzenskou s mensi mirou pribuznosti - ale porad se jaksi uplne zcela nedari. Presny styl vrhu - jeden super jedinec a obrovske procento odpadu. Myslim, ze to neni styl, kterym bych treba chtela kracet ja...Dobre je, ze u naseho plemene je diky informacim chovatelu z Anglie /na jejich liniich vetsina kvalitnich psu je/ ted uz jasneji a chytrejsim se oteviraji oci - zatim jen nekterym. Anglicane leta hlasali, ze inbreeding na jejich liniich pokud mozno ne, jejich linie nesou prilis mnoho recesivnich genu jak se presvedcili oni sami...A tak nejak asi vi o cem je rec... Nevim zda se to tyka vsech plemen, ale u naseho /jede se na typ-vzhled, povahu/ poucenejsi preferuji aktualne outcross s jedincem co nejpodobnejsiho typu a dobreho charakteru, zdraví. Ti co chteli uspech hned vetsinou skocili na pribuzenskou...Kdo udelal lepe to asi ukaze az cas.