Jak poznám, že má radost?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, jsem ta co potřebovala asi o dvě stránky nazpět motivovat :-)
Teď mám zase trošičku jiný dotaz. Přemýšlela jsem nad tím a i díky dobrým povzbuzujícím radám (které mě skutečně motivovali, takže ještě jednou díky) ksem dospěla k jedné věci - podstatný pro mě je, že to bude bavit mého psa, myslím si, že tím, že ho to bude bavit, výcvik bude snažší a veselejší, problém je v tom, že si nejsem úplně tak jistá tím, že to psa baví. Jak známo rotvíci nemají mimiku, a tak když s ním cvičím se tváří pořád stejně. Podstatný je pro něj ten piškot co mám v ruce, ale že by projevoval takové nadšení......nevím. Jak je to u vás? Projevoval váš pejsek na začátku výcviku přehnané nadšení, nebo jen malé, či snad žádné.... Prosím o zkušenosti, možná že dotaz zní dost zmateně (připouštím, už tak jsem z toho trošku zmatená), ale prosím abyste se alespoň pokusili trošku zavzpomínat, jak to probíhalo u vás. Jak pejska co nejlépe motivovat, aby ho výcvik bavil, přijde mi, že výsvik sám o sobě ho nebaví, že prostě čeká jen na tenpiškot a to mezi tím je jen nutné zlo, které musí udělat, aby ten piškot dostal :-).

Kalliope, zde vidím problém v nedostatku zkušeností...potýkám se s tím samým...teda myslím se svým vsmyšleným pse:-))...no jde podle mě o to, že je to hodně o psychice, jak lidské, tak psí.
Tomu psovi nemůžeme mít za zlé, že se těší na ten piškot, je to pro něj veliká motivace vycházející z jednoho ze základních instinktů(stravovací nebo jak se správně jmenuje)...pes nám vždy bude vděčný za to, že je v naši smečce, že mu dáváme potravu, pocit zázemí a že jsme s nim. Těžko po psovi můžeme chtít, aby se radoval třeba z toho, že se naučil na povel pustit, on se může myslím tak nanejvýš radovat z toho, že jeho pán je spokojen, že si príma hraje a že třeba dostane ňamku.
Já si myslím, že jsme prostě ři té výchově trochu takoví....strnulí(neumím to přesněji popsat)...prostě, že máme podvědomý strach o to, co když nyní zrovna neposlechne??? a co nyní s ním??? potrestám ho??? nebo ne??? zkusím to hned znova??? nebo raději ne???? a on ten pes může tyhle naše pocity vycítit a vydedukuje z toho, že jeho pán je nejistý a znejistí sám......až budeme mít za sebou třeba 5 vycvičených a vychovaných psů, naroste nám logicky sebevědomí v této oblasti a budeme schopni se psem lépe komunikovat.
Viděl jsem lidi, kteří perfektně učí psa systémem hry i takovým tím ostřejším systémem, ale přesto těm psům to vyhovuje a učí se rychle...dokáží to od těch zkušených lépe přijat.
No nevím, jestli to sedí i na Tebe, tak se když tak neuraz, já dedukoval z toho, že jsi napsala to, co jsi napsala a také nevím, jestli je to zcela pochopitelné, ta kaše, co jsem právě stvořil, ale snad aspoň trochu jo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kalliope, zde vidím problém v nedostatku zkušeností...potýkám se s tím samým...teda myslím se svým vsmyšleným pse:-))...no jde podle mě o to, že je to hodně o psychice, jak lidské, tak psí.
Tomu psovi nemůžeme mít za zlé, že se těší na ten piškot, je to pro něj veliká motivace vycházející z jednoho ze základních instinktů(stravovací nebo jak se správně jmenuje)...pes nám vždy bude vděčný za to, že je v naši smečce, že mu dáváme potravu, pocit zázemí a že jsme s nim. Těžko po psovi můžeme chtít, aby se radoval třeba z toho, že se naučil na povel pustit, on se může myslím tak nanejvýš radovat z toho, že jeho pán je spokojen, že si príma hraje a že třeba dostane ňamku.
Já si myslím, že jsme prostě ři té výchově trochu takoví....strnulí(neumím to přesněji popsat)...prostě, že máme podvědomý strach o to, co když nyní zrovna neposlechne??? a co nyní s ním??? potrestám ho??? nebo ne??? zkusím to hned znova??? nebo raději ne???? a on ten pes může tyhle naše pocity vycítit a vydedukuje z toho, že jeho pán je nejistý a znejistí sám......až budeme mít za sebou třeba 5 vycvičených a vychovaných psů, naroste nám logicky sebevědomí v této oblasti a budeme schopni se psem lépe komunikovat.
Viděl jsem lidi, kteří perfektně učí psa systémem hry i takovým tím ostřejším systémem, ale přesto těm psům to vyhovuje a učí se rychle...dokáží to od těch zkušených lépe přijat.
No nevím, jestli to sedí i na Tebe, tak se když tak neuraz, já dedukoval z toho, že jsi napsala to, co jsi napsala a také nevím, jestli je to zcela pochopitelné, ta kaše, co jsem právě stvořil, ale snad aspoň trochu jo.

no jo, pochopitelný to je, já jen nechci psa nutit do něčeho co ho nebaví, i když poslušnost musí mít i kdyby stokrát nechtěl, ale abych ho neotrávila na takovou míru, že bude dělat kravinky a nebude vůbec poslouchat. Byli jsme s ním teď asi potřetí na cvičáku, ten pes mě tam naprosto ignoruje, chápu, že je to pro něj něco nového, nové prostředí, psí kamarádi, noví lidé, všude na stole rozložený pamlsky, čucháníčko, kladiny, a tak se stane, že volám, volám a zase volám a pes si čuchá a čuchá a ignoruje. Řekli nám, že je to naprosto normální, že holt musíme chvíli počkat a ještě tampárkrát přijít, než se začne cvičit, ale mám vítr z toho, že mě na tom cvičáku bude ignorovat snad na furt. Doma tak pěkně poslouchá a když jsem mu tam řekla sedni, tak na mě tak otráveně čuměl, přemejšlel apak si šel čuchat. No, takže kvůli tomuhle se do mě začal vkrádat takovej ten pocit, že toho psa to vůbec nebaví, že i když chválím až z toho skoro čurám, tak je mu to prostě jedno a nedává najevo žádnou radost, ani sebemenší nadšení z toho, že si radostí skoro ucvrnknu když přijde. Jojo, je to složité, snad to půjde :-) Kalliope

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no jo, pochopitelný to je, já jen nechci psa nutit do něčeho co ho nebaví, i když poslušnost musí mít i kdyby stokrát nechtěl, ale abych ho neotrávila na takovou míru, že bude dělat kravinky a nebude vůbec poslouchat. Byli jsme s ním teď asi potřetí na cvičáku, ten pes mě tam naprosto ignoruje, chápu, že je to pro něj něco nového, nové prostředí, psí kamarádi, noví lidé, všude na stole rozložený pamlsky, čucháníčko, kladiny, a tak se stane, že volám, volám a zase volám a pes si čuchá a čuchá a ignoruje. Řekli nám, že je to naprosto normální, že holt musíme chvíli počkat a ještě tampárkrát přijít, než se začne cvičit, ale mám vítr z toho, že mě na tom cvičáku bude ignorovat snad na furt. Doma tak pěkně poslouchá a když jsem mu tam řekla sedni, tak na mě tak otráveně čuměl, přemejšlel apak si šel čuchat. No, takže kvůli tomuhle se do mě začal vkrádat takovej ten pocit, že toho psa to vůbec nebaví, že i když chválím až z toho skoro čurám, tak je mu to prostě jedno a nedává najevo žádnou radost, ani sebemenší nadšení z toho, že si radostí skoro ucvrnknu když přijde. Jojo, je to složité, snad to půjde :-) Kalliope

Já právě myslím, že je to o těch obavách a nejistotě, ale to se těžko překonává.

a když jsem mu tam řekla sedni, tak na mě tak otráveně čuměl, přemejšlel apak si šel čuchat.
Šel nebo se o to pokusil? To mu nesmíš tolerovat! Ale to určo víš, tak předpokládám, že jsi to nenapsala přesně.....hele, nechci být za chytrýho....taky nejsme bezchybný

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já právě myslím, že je to o těch obavách a nejistotě, ale to se těžko překonává.

a když jsem mu tam řekla sedni, tak na mě tak otráveně čuměl, přemejšlel apak si šel čuchat.
Šel nebo se o to pokusil? To mu nesmíš tolerovat! Ale to určo víš, tak předpokládám, že jsi to nenapsala přesně.....hele, nechci být za chytrýho....taky nejsme bezchybný

no já pak k němu šla, řekla znovu sedni a posadila ho, takže to nakonec stejně musel udělat, problém je v tom, že si prostě šel čuchat, to nikdy nedělal, ani doma, ani na poli, ani na návštěvě, jen na tom cvičáku, je tam pro něj asi hodně zajímavých vjemů, tak asi tak. Ale poškej Píďas, tobě nastane režim

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no já pak k němu šla, řekla znovu sedni a posadila ho, takže to nakonec stejně musel udělat, problém je v tom, že si prostě šel čuchat, to nikdy nedělal, ani doma, ani na poli, ani na návštěvě, jen na tom cvičáku, je tam pro něj asi hodně zajímavých vjemů, tak asi tak. Ale poškej Píďas, tobě nastane režim

......zas tak vážně s tim režimem jsem to nemyslela, maminka by Pí´dánkovi nikdy neubližovala... Kalliope

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
......zas tak vážně s tim režimem jsem to nemyslela, maminka by Pí´dánkovi nikdy neubližovala... Kalliope

JJ, my víme, že jsi hodná...mě napadlo, co kdyby jsi mu jako odměny dávala ...no víš co???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
JJ, my víme, že jsi hodná...mě napadlo, co kdyby jsi mu jako odměny dávala ...no víš co???

Kalliope, tohle všechno je fakt naprosto normální - nemusíš z toho být tak zděšená a myslím, že si zbytečně sama sobě podkopáváš sebevědomí, že si pořád nevěříš a nejde to tak rychle jak by sis představovala apod. Musíš se naučit radovat z maličkostí, tvůj Píďa je pokud vím ještě takový rotvaljeří mímo - je jasný, že na cvičáku je mu panička ukradená, protože tam má tolik věcí na prozkoumání a na čuchání .... ale ono se to poddá.
Nejen odměny jsou vynikající (co by pes pro piškot neudělal...) ale důležitá je i intonace hlasu a umě projevit radost. Pokud už provede povel jak má, nesmíš se bát dát najevo opravdu, ale OPRAVDU VELKOU RADOST.... ne že se budeš cítit trapně jak na svého pejska sladce ševelíš....
Znám jednoho kluka, co dělá super obrany (figurant) - sám má přitom šeltie a cvičí s nimi agility - kdybys viděla, jak ten se dovede radovat - klidně se válí i po zemi-nohy ruky hore.... a jeho psi ho za to milují a cvičí už jen pro tu jeho šílenou radost, protože jim samotným to dělá radost, že vidí tu radost...

Podle mě si teda musíš začít víc věřit - pes určitě taky vycítí tvoji nejistotu a tvoje zklamání. A nemyslím si, že by ho cvičení nebavilo - obecně je každý pes rád, když sním jeho páneček vyvíjí nějakou aktivitu, než když si o nevšímá vůbec....
Dana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kalliope, tohle všechno je fakt naprosto normální - nemusíš z toho být tak zděšená a myslím, že si zbytečně sama sobě podkopáváš sebevědomí, že si pořád nevěříš a nejde to tak rychle jak by sis představovala apod. Musíš se naučit radovat z maličkostí, tvůj Píďa je pokud vím ještě takový rotvaljeří mímo - je jasný, že na cvičáku je mu panička ukradená, protože tam má tolik věcí na prozkoumání a na čuchání .... ale ono se to poddá.
Nejen odměny jsou vynikající (co by pes pro piškot neudělal...) ale důležitá je i intonace hlasu a umě projevit radost. Pokud už provede povel jak má, nesmíš se bát dát najevo opravdu, ale OPRAVDU VELKOU RADOST.... ne že se budeš cítit trapně jak na svého pejska sladce ševelíš....
Znám jednoho kluka, co dělá super obrany (figurant) - sám má přitom šeltie a cvičí s nimi agility - kdybys viděla, jak ten se dovede radovat - klidně se válí i po zemi-nohy ruky hore.... a jeho psi ho za to milují a cvičí už jen pro tu jeho šílenou radost, protože jim samotným to dělá radost, že vidí tu radost...

Podle mě si teda musíš začít víc věřit - pes určitě taky vycítí tvoji nejistotu a tvoje zklamání. A nemyslím si, že by ho cvičení nebavilo - obecně je každý pes rád, když sním jeho páneček vyvíjí nějakou aktivitu, než když si o nevšímá vůbec....
Dana

Dano, dííííííííííííííííííííííííííííííííky !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! To jsem potřebovala. Děkuji tisíckrát děkuji. Hned jak přijdu domů, tak svojí malou Píďulku umačkám k smrti. Takže ještě jednou děkuju, ahojte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dano, dííííííííííííííííííííííííííííííííky !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! To jsem potřebovala. Děkuji tisíckrát děkuji. Hned jak přijdu domů, tak svojí malou Píďulku umačkám k smrti. Takže ještě jednou děkuju, ahojte.

...no k smrti zrovna ne, ale víte jak to myslím, ne? tak ahoj. Kalliope

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
...no k smrti zrovna ne, ale víte jak to myslím, ne? tak ahoj. Kalliope

Hele ty, hlavně ho ze samé radosti nepřejeď traktůrkem:-))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hele ty, hlavně ho ze samé radosti nepřejeď traktůrkem:-))

Hele chvd, hoď se do klidu . Náhodou jste mě moc potěšili, pač v poslední době nic moc, tak aspoň že mám toho psa, tak se teď točí všechno kolem něj. To přijdu domů řeknu příteli strohý čau a pak běžím za Píďánkem a muchlám se snim snad čtvrt hodiny, jojo, je to moje malinkatý miminečko. A co mazlík?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hele chvd, hoď se do klidu . Náhodou jste mě moc potěšili, pač v poslední době nic moc, tak aspoň že mám toho psa, tak se teď točí všechno kolem něj. To přijdu domů řeknu příteli strohý čau a pak běžím za Píďánkem a muchlám se snim snad čtvrt hodiny, jojo, je to moje malinkatý miminečko. A co mazlík?

jo, podpis: Kalliope

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jo, podpis: Kalliope

Jestli myslíš mého virtuálního psa, tak tak nějak jak u Tebe, jenže Píˇda je opravdovej, tak se vám asi spolu líp muchluje:-)))))

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hele ty, hlavně ho ze samé radosti nepřejeď traktůrkem:-))

Kalliope, já se taky nežinýruju projevit slova chvály své psici, když venku krásně poslouchá - ať si o mě lidi klidně myslí že zase jedna zblázněná baba co mluví na psa jako na dítě..... Samozřejmě že taky pořád "jedeme" na pamlsky, ale i tu projevenou radost pes opravdu vnímá jako velkou odměnu!!!
Viděla jsem na vlastní oči, jak na našem cvičáku někteří páníci se svým psem nepokročili ani po půl roce.....nebyli schopní je přivolat a psi na ně absolutně kašlali. Jenže většina těchto lidí opravdu nedovedla projevit radost, změnit intonaci hlasu - když pokárat, tak hromovým hlasem, když chválit, tak zase jako pusou plnou medu.... Bohužel většina lidí na psy "mluví" příliš monotonně, takže výtka i pochvala pro psa vyjdou na stejno, nebo projeví radosti tak málo, že pes ji ani nepostřehne.
Klidně se s Píďem pomazli, podrbej ho za ušiskama, mluv na něho, jak ti udělal radost a on musí vidět z celého tvého "řeči těla", jakou ohromnou radost ti udělal.
A hlavně - věř si. Ono to půjde - většina natvrdlých páníků, co jim to na cvičáku nešlo opravdu ani po půl roce byli CHLAPI...to si nedělám srandu ani neurážím, to je fakt!!!
Dana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kalliope, já se taky nežinýruju projevit slova chvály své psici, když venku krásně poslouchá - ať si o mě lidi klidně myslí že zase jedna zblázněná baba co mluví na psa jako na dítě..... Samozřejmě že taky pořád "jedeme" na pamlsky, ale i tu projevenou radost pes opravdu vnímá jako velkou odměnu!!!
Viděla jsem na vlastní oči, jak na našem cvičáku někteří páníci se svým psem nepokročili ani po půl roce.....nebyli schopní je přivolat a psi na ně absolutně kašlali. Jenže většina těchto lidí opravdu nedovedla projevit radost, změnit intonaci hlasu - když pokárat, tak hromovým hlasem, když chválit, tak zase jako pusou plnou medu.... Bohužel většina lidí na psy "mluví" příliš monotonně, takže výtka i pochvala pro psa vyjdou na stejno, nebo projeví radosti tak málo, že pes ji ani nepostřehne.
Klidně se s Píďem pomazli, podrbej ho za ušiskama, mluv na něho, jak ti udělal radost a on musí vidět z celého tvého "řeči těla", jakou ohromnou radost ti udělal.
A hlavně - věř si. Ono to půjde - většina natvrdlých páníků, co jim to na cvičáku nešlo opravdu ani po půl roce byli CHLAPI...to si nedělám srandu ani neurážím, to je fakt!!!
Dana

Opravdu tu radost musíš přehnaně projevovat ikdyby to bylo ve městě na chodníku. Mám dojem, že je to Tvůj první pes a zrovna sis vybrala dost těžké plemeno, ale ono to půjde

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kalliope, tohle všechno je fakt naprosto normální - nemusíš z toho být tak zděšená a myslím, že si zbytečně sama sobě podkopáváš sebevědomí, že si pořád nevěříš a nejde to tak rychle jak by sis představovala apod. Musíš se naučit radovat z maličkostí, tvůj Píďa je pokud vím ještě takový rotvaljeří mímo - je jasný, že na cvičáku je mu panička ukradená, protože tam má tolik věcí na prozkoumání a na čuchání .... ale ono se to poddá.
Nejen odměny jsou vynikající (co by pes pro piškot neudělal...) ale důležitá je i intonace hlasu a umě projevit radost. Pokud už provede povel jak má, nesmíš se bát dát najevo opravdu, ale OPRAVDU VELKOU RADOST.... ne že se budeš cítit trapně jak na svého pejska sladce ševelíš....
Znám jednoho kluka, co dělá super obrany (figurant) - sám má přitom šeltie a cvičí s nimi agility - kdybys viděla, jak ten se dovede radovat - klidně se válí i po zemi-nohy ruky hore.... a jeho psi ho za to milují a cvičí už jen pro tu jeho šílenou radost, protože jim samotným to dělá radost, že vidí tu radost...

Podle mě si teda musíš začít víc věřit - pes určitě taky vycítí tvoji nejistotu a tvoje zklamání. A nemyslím si, že by ho cvičení nebavilo - obecně je každý pes rád, když sním jeho páneček vyvíjí nějakou aktivitu, než když si o nevšímá vůbec....
Dana

Jo jo... o veeelikéééé radosti to je Já když se snažila na výběhu psici naučit slalom, tak se tam na mě koukali lidi jak na magora Když se to povedlo a aby ji to bavilo tak sem mluvila hodně vysokým (na mě) hlasem, takže lidi, co se se mnou potom bavili si museli myslet, že mi přeskočilo ale vopici to teď jde a to je hlavníííí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo jo... o veeelikéééé radosti to je Já když se snažila na výběhu psici naučit slalom, tak se tam na mě koukali lidi jak na magora Když se to povedlo a aby ji to bavilo tak sem mluvila hodně vysokým (na mě) hlasem, takže lidi, co se se mnou potom bavili si museli myslet, že mi přeskočilo ale vopici to teď jde a to je hlavníííí

je to můj druhý pes. První westík, druhý sousedovis Do´brman, a teď rotvík. Problém je v tom, že rotvíci nemají mimiku a tak kouká stejně když je nakrknutej, stejně tak kouká, když má radost, je to dosti těžký. Všechno vim naprosto přesně - teoreticky, vim kdy chválit, kdy ne, jak chválit, jak trestat, ale někdy mi přijde, že to prostě nefunguje, tak potřebuju občas poradit, podpořit a "nakopnout" (ne doslova ), což se vám tady docela daří a tak mám hned lepší náladu. Kalliope

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je to můj druhý pes. První westík, druhý sousedovis Do´brman, a teď rotvík. Problém je v tom, že rotvíci nemají mimiku a tak kouká stejně když je nakrknutej, stejně tak kouká, když má radost, je to dosti těžký. Všechno vim naprosto přesně - teoreticky, vim kdy chválit, kdy ne, jak chválit, jak trestat, ale někdy mi přijde, že to prostě nefunguje, tak potřebuju občas poradit, podpořit a "nakopnout" (ne doslova ), což se vám tady docela daří a tak mám hned lepší náladu. Kalliope

toho Dobrmana moc nepočítám,protože homěli vietnamci a tak jsem ho chodila jen venčit a trochu cvičila, pač se o něj vůbec nestarali, ale bylo mi 15, takže nic moc jsem o ýcviku nevěděla. Kalliope

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je to můj druhý pes. První westík, druhý sousedovis Do´brman, a teď rotvík. Problém je v tom, že rotvíci nemají mimiku a tak kouká stejně když je nakrknutej, stejně tak kouká, když má radost, je to dosti těžký. Všechno vim naprosto přesně - teoreticky, vim kdy chválit, kdy ne, jak chválit, jak trestat, ale někdy mi přijde, že to prostě nefunguje, tak potřebuju občas poradit, podpořit a "nakopnout" (ne doslova ), což se vám tady docela daří a tak mám hned lepší náladu. Kalliope

Snaž se nejednat jen podle knih, ale taky do jisté míry instinktivně, zkus se do toho psa vcítit a naladit se s nim "na jednu vlnu". Pak to i vycítíš, co ho baví a co ne...
Vůbec se s tím nestresuj, moc to neřeš... ono to přijde samo, jak začneš moc takhle něco rozpitvávat, tak ti pak přijde všechno ještě složitější než to ve skutečnosti je

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Snaž se nejednat jen podle knih, ale taky do jisté míry instinktivně, zkus se do toho psa vcítit a naladit se s nim "na jednu vlnu". Pak to i vycítíš, co ho baví a co ne...
Vůbec se s tím nestresuj, moc to neřeš... ono to přijde samo, jak začneš moc takhle něco rozpitvávat, tak ti pak přijde všechno ještě složitější než to ve skutečnosti je

no asi na tom bude něco pravdy. Každopádně děkuji za váš čas, rady a povzbuzení. Dík. Kalliope

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no asi na tom bude něco pravdy. Každopádně děkuji za váš čas, rady a povzbuzení. Dík. Kalliope

Já měla tenhle problém taky (podobnej) nedávno u svojí psice, přišlo mi, že sem neschopná a tak.. Přitel mi stručně vysvětlil, že jsem u té své psice dokázala hodně věcí a tak nák sem to taky přestala řešit Zkoušky a ocenění nejsou to nejdůležitější, i když bezesporu potěší

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já měla tenhle problém taky (podobnej) nedávno u svojí psice, přišlo mi, že sem neschopná a tak.. Přitel mi stručně vysvětlil, že jsem u té své psice dokázala hodně věcí a tak nák sem to taky přestala řešit Zkoušky a ocenění nejsou to nejdůležitější, i když bezesporu potěší

Jo a nezapomeň, že radost(ale i smutek) se dají poznat také podle celkového postavení, pohybu těla!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no asi na tom bude něco pravdy. Každopádně děkuji za váš čas, rady a povzbuzení. Dík. Kalliope

Ahoj Kalliope, koukala jsem Tvého Píďu - teda na fotky uvedené na moderované diskuzi a chci se zeptat, jestli je "čistý"? Nezlob se, ale mě nepřipadá ..... má dost protáhlý čumák.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, jsem ta co potřebovala asi o dvě stránky nazpět motivovat :-)
Teď mám zase trošičku jiný dotaz. Přemýšlela jsem nad tím a i díky dobrým povzbuzujícím radám (které mě skutečně motivovali, takže ještě jednou díky) ksem dospěla k jedné věci - podstatný pro mě je, že to bude bavit mého psa, myslím si, že tím, že ho to bude bavit, výcvik bude snažší a veselejší, problém je v tom, že si nejsem úplně tak jistá tím, že to psa baví. Jak známo rotvíci nemají mimiku, a tak když s ním cvičím se tváří pořád stejně. Podstatný je pro něj ten piškot co mám v ruce, ale že by projevoval takové nadšení......nevím. Jak je to u vás? Projevoval váš pejsek na začátku výcviku přehnané nadšení, nebo jen malé, či snad žádné.... Prosím o zkušenosti, možná že dotaz zní dost zmateně (připouštím, už tak jsem z toho trošku zmatená), ale prosím abyste se alespoň pokusili trošku zavzpomínat, jak to probíhalo u vás. Jak pejska co nejlépe motivovat, aby ho výcvik bavil, přijde mi, že výsvik sám o sobě ho nebaví, že prostě čeká jen na tenpiškot a to mezi tím je jen nutné zlo, které musí udělat, aby ten piškot dostal :-).

Ahoj. Tohle znám taky. Ve 14 letech jsem se zapsala se svým prvním NO na cvičák. Neměla jsem ani páru, co tam po mně budou chtít. Dostali jsme mladého instruktora a ten se nám snažil vysvětlit, jak si představuje výcvik. Říkal, že nejdůležitější část výcviku je pochvala, aby pes vždy věděl, že to , či ono udělal správně. Pak nás jednoho po druhém tahal z řady, zadal povel, a po splnění chtěl vidět, jak pesana pochválíme. Všichni jsme byli začátečníci, takže jsme netušili, co jako má na té pochvale být extra. Rázně nám bylo vysvětleno, že to, co jsme mu předvedli nebyla pochvala, ale šimrání na hlavě a že takhle teda ne! Šel si pro svého psa, dal jí povel a po jejím splnění jí strašně plácal po hrudníku a křičel " táááááááááááák je hodnáááááááá Ajka, tááááááááák je hodnáááááá !!!!!!!!! No, chtělo se mi smát, vypadal u toho , jak blázen. Říkala jsem si, že tohle já přece dělat nemůžu, přece nebudu při zadržení na volno křičet na svého psa přez celý cvičák s šíleným množstvím lidí, táááááááááák je hodnýýýýýýýý Ron, tááááááák je hodnýýýýýýýýýý!!!!! No, jenže mi stejně nic jiného nezbylo, musela jsem se překonat. A s odstupem času jsem mu byla velmi vděčná, poněvadž taková hlasitá, plácavá pochvala byla pro psa ohromnou motivací k výcviku. Pohrdal i piškotem, pochvaly si vážil víc. Dotáhla jsem to sním, až na ZVV 2, protože nás to cvičení bavilo oba dva. Dnes už na to vzpomínám s úměvem, protože vím, že to byla chyba ve mně a ne v psovi. Jana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Kalliope, koukala jsem Tvého Píďu - teda na fotky uvedené na moderované diskuzi a chci se zeptat, jestli je "čistý"? Nezlob se, ale mě nepřipadá ..... má dost protáhlý čumák.

ahoj, čistý Píďa nebude, pač je bez PP, sic jsem viděla taťku i mamku, ale to nic neznamená. Už jsem to tu jednou myslím říkala, každopídně, teď nemám žádnou současnou fotku, protože už nemám digitální foťák, poslední fotka byla v jeho šesti měsících, teď je mu 7 a půl a zdá se, že se mu kebulka už začíná formovat. Uvidíme. Kalliope