El.obojek a honění aut

No tady je právě problém - zkoušela jsem různé vzdálenosti a stačí i hodně velká vzdálenost od silnice a aut, ale stačí cokoli, co se hýbe a napruží se a sleduje. Cvičíme stále, už od štěněte a v naprostém klidu, to zvládá, ale jinak ne.
S tím pamlskem jsem to napsala špatně, myslela jsem to samozřejmě tak, že je to odměna, za to, že si třeba sedne (nebo něco jiného, co po něm chci).
Halti ohlávku máme taky, ale s ní se rve úplně stejně jako když má obojek (máme jak klasický nylonový, tak i polostahovací), nebo kšíry. A vůbec to nepomáhá, navíc když má ohlávku nasazenou, tak skřípe zubama a mám strach aby si neponičil sklovinu.
Po el.obojku bych vážně nesáhla, kdybych už nevyzkoušela všechno možné. A to s ním pravidelně cvičím každý den.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No tady je právě problém - zkoušela jsem různé vzdálenosti a stačí i hodně velká vzdálenost od silnice a aut, ale stačí cokoli, co se hýbe a napruží se a sleduje. Cvičíme stále, už od štěněte a v naprostém klidu, to zvládá, ale jinak ne.
S tím pamlskem jsem to napsala špatně, myslela jsem to samozřejmě tak, že je to odměna, za to, že si třeba sedne (nebo něco jiného, co po něm chci).
Halti ohlávku máme taky, ale s ní se rve úplně stejně jako když má obojek (máme jak klasický nylonový, tak i polostahovací), nebo kšíry. A vůbec to nepomáhá, navíc když má ohlávku nasazenou, tak skřípe zubama a mám strach aby si neponičil sklovinu.
Po el.obojku bych vážně nesáhla, kdybych už nevyzkoušela všechno možné. A to s ním pravidelně cvičím každý den.

A klikr jste zkoušela? Jestli umíte anglicky, doporučuju tuhle knížku: http://www.uloz.to/xu29oFz/clicktocalm-pdf

A pokud umíte anglicky, tak úplně ideální by pro vás bylo přihlásit se do online kurzu "Recallers" kanadské trenérky Susan Garrett - právě je otevřená registrace, další šance bude až za víc než rok. Není levný, ale stojí to za to, doporučuju! Tam vás právě prostřednictvím zábavných her se psem postupně naučí, jak na to, aby vás pes vnímal i v přítomnosti rušivých vlivů.
http://r4.brilliantrecalls.com/fe/43335-register-for-recallers-40

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A klikr jste zkoušela? Jestli umíte anglicky, doporučuju tuhle knížku: http://www.uloz.to/xu29oFz/clicktocalm-pdf

A pokud umíte anglicky, tak úplně ideální by pro vás bylo přihlásit se do online kurzu "Recallers" kanadské trenérky Susan Garrett - právě je otevřená registrace, další šance bude až za víc než rok. Není levný, ale stojí to za to, doporučuju! Tam vás právě prostřednictvím zábavných her se psem postupně naučí, jak na to, aby vás pes vnímal i v přítomnosti rušivých vlivů.
http://r4.brilliantrecalls.com/fe/43335-register-for-recallers-40

Klikr jsem taky vyzkoušela, několik týdnů jsem ho na něj jenom zvykala, za každý kliknutí dostal pamlsek, pak už stačilo jenom na zahradě nebo procházce kliknout - v tu ránu se otočil a běžel si pro pamlsek. Uměl už všechny základní povely, tudíž jsem to používala jenom na toto. Ale opět stejná situace, jakmile jelo auto - a to jsme nebyli ani úplně u silnice, tak jsem mu klikla kousek od hlavy a nic - ani se neotočil, ani když jsem na něj mluvila, nic.

Anglicky sice umím, ale ne tolik, aby to stačilo. Za odkaz na kurz velmi děkuji, ale pro studentku je to přeci jenom větší finanční zátěž.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Klikr jsem taky vyzkoušela, několik týdnů jsem ho na něj jenom zvykala, za každý kliknutí dostal pamlsek, pak už stačilo jenom na zahradě nebo procházce kliknout - v tu ránu se otočil a běžel si pro pamlsek. Uměl už všechny základní povely, tudíž jsem to používala jenom na toto. Ale opět stejná situace, jakmile jelo auto - a to jsme nebyli ani úplně u silnice, tak jsem mu klikla kousek od hlavy a nic - ani se neotočil, ani když jsem na něj mluvila, nic.

Anglicky sice umím, ale ne tolik, aby to stačilo. Za odkaz na kurz velmi děkuji, ale pro studentku je to přeci jenom větší finanční zátěž.

Jasně, tu finanční stránku chápu, není to malá částka... škoda.

Hm... evidentně něco děláte špatně, ale takhle po internetu těžko říct co, v slovním popisu žádnou hrubou chybu nevidím, takže by to chtělo vidět naživo. Každopádně jste mě ještě utvrdila v názoru, že elektrika by váš problém fakt nevyřešila - pokud pes kolem pohyblivých cílů takhle absolutně vypne poslech a nevnímá, tak buď nebude vnímat ani tu elektriku a bude za auty chtít vyrážet i přes ni, nebo (pokud mu napálíte fakt brutální impulz) se bude bát vyrazit, možná se začne aut bát, protože si je dá do souvislosti s tou ránou, ale vnímat vás nejspíš nebude ani tak, spíš si bude ta "nebezpečná" auta o to víc hlídat...

Odkud jste?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jasně, tu finanční stránku chápu, není to malá částka... škoda.

Hm... evidentně něco děláte špatně, ale takhle po internetu těžko říct co, v slovním popisu žádnou hrubou chybu nevidím, takže by to chtělo vidět naživo. Každopádně jste mě ještě utvrdila v názoru, že elektrika by váš problém fakt nevyřešila - pokud pes kolem pohyblivých cílů takhle absolutně vypne poslech a nevnímá, tak buď nebude vnímat ani tu elektriku a bude za auty chtít vyrážet i přes ni, nebo (pokud mu napálíte fakt brutální impulz) se bude bát vyrazit, možná se začne aut bát, protože si je dá do souvislosti s tou ránou, ale vnímat vás nejspíš nebude ani tak, spíš si bude ta "nebezpečná" auta o to víc hlídat...

Odkud jste?

Viděla bych to stejně. Ve vašem případě by ho rána el. obojkem mohla také dost dobře nakopnout k tomu aby vyrazil rovnou za autem. Vím, že už ho máte objednaný, ale radila bych vám to s ním zatím nezkoušet. Chyba bude opravdu někde ve vás. Pravděpodobně máte vůči psovi příliš slabou energii a nespíš jste také naštvaná, frustrovaná, nervózní a netrpělivá z toho, že se vám stále nedaří, ale tahle nevyrovnanost vaši energii ještě více oslabuje.
Možná začněte tím, že psa totálně utaháte. Vemte ho třeba ke kolu nebo něco podobného opravdu fyzicky náročného pokud možno více pro psa než pro vás. Až bude fakt unavený, začněte teprve znovu a velmi trpělivě cvičit. Pokud se vám to nepovedlo do teď všemi těmi technikami které popisujete, na 99% se vám to nepovede ani s el. obojkem. Otřepejte se z neúspěchu a začněte úplně nanovo cvičit až se na to budete opravdu cítit, budete klidná a připravená být trpělivá.

Napadá mě - co kontakt se stojícím autem, ale s nastartovaným motorem? Trénovat napřed klid u nastartovaného auta (taktéž napřed z únosné vzdálenosti) ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Napadá mě - co kontakt se stojícím autem, ale s nastartovaným motorem? Trénovat napřed klid u nastartovaného auta (taktéž napřed z únosné vzdálenosti) ?

Na stojící auta (ať už nastartované nebo ne) vůbec nereaguje, dokonce ani na auta, která jedou velmi pomalu, nijak extra nereaguje - teda pokud nejede hned okolo nás, ale i tak se nechová tak jako když jede rychle.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Viděla bych to stejně. Ve vašem případě by ho rána el. obojkem mohla také dost dobře nakopnout k tomu aby vyrazil rovnou za autem. Vím, že už ho máte objednaný, ale radila bych vám to s ním zatím nezkoušet. Chyba bude opravdu někde ve vás. Pravděpodobně máte vůči psovi příliš slabou energii a nespíš jste také naštvaná, frustrovaná, nervózní a netrpělivá z toho, že se vám stále nedaří, ale tahle nevyrovnanost vaši energii ještě více oslabuje.
Možná začněte tím, že psa totálně utaháte. Vemte ho třeba ke kolu nebo něco podobného opravdu fyzicky náročného pokud možno více pro psa než pro vás. Až bude fakt unavený, začněte teprve znovu a velmi trpělivě cvičit. Pokud se vám to nepovedlo do teď všemi těmi technikami které popisujete, na 99% se vám to nepovede ani s el. obojkem. Otřepejte se z neúspěchu a začněte úplně nanovo cvičit až se na to budete opravdu cítit, budete klidná a připravená být trpělivá.

To s vámi musím souhlasit - už jsem po těch několika měsících opravdu unavená, naštvaná a zklamaná, že stále nic nefunguje a že s ním nemůžu vyrazit nikam na pořádnou procházku, aniž bych se musela bát, že potkáme nějaké auto. Před pár dny jsem si při jedné procházce, kdy jsme potkali najednou asi 3 auta - a to vyváděl fakt příšerně - vyvrátila prst, a to nemluvím o těch modřinách na zápěstích, jak mám omotané vodítko - tak se mi nemůžete divit
S tím utaháním - na kolo ho vzít nemůžu, jelikož útočí na jakákoliv kola. Ale ono ani to utahání moc nepomáhá, to už by asi fakt musel padat na tlamu. Zkoušela jsem to, po asi dvouhodinové vydatné procházce se psi, při které lítal sem a tam a psí kamarádka byla hotová, tak můj hafan měl stále energie na rozdávání a když jsme se dostali na silnici, tak opět stejná situace

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na stojící auta (ať už nastartované nebo ne) vůbec nereaguje, dokonce ani na auta, která jedou velmi pomalu, nijak extra nereaguje - teda pokud nejede hned okolo nás, ale i tak se nechová tak jako když jede rychle.

No a nepodařilo by se vám najít někde poblíž místo, kde je velké omezení rychlosti? Třeba rozkopanou silnici, obytnou zónu... Tam byste mohla krásně začít trénovat ;-)

Jinak s tím klikrem mě napadlo - pes, který je jen "naklikaný", na klikr nebude reagovat zdaleka tolik, jako pes, který už zjistil, k čemu klikr je - že je to ON sám a nějaká jeho akce, která způsobila kliknutí. Takže bych určitě doporučila začít s klikrem cvičit nějaké úplně nové cviky pomocí shapingu. Nějakou zábavnou blbůstku - stoupání do krabice, šťouchání čumákem do balónu, úklonu, uklízení hračky do košíku... A teprve pak můžete očekávat, že na klikr bude reagovat i kolem lehčích rušivých vlivů.

Co zkusit velké město... všude samá auta....všechny nějak jezdí.... až bude zvládat město, tak silnici, kde jezdí auta jenom občas....

Mám podobný problém - pes vidí srnku, zajíce, v dálce auto (to si nejspíš myslí, že je to zvěř)... a běží za ním, nereaguje na nic. Je to 8měsíční štěně, ale už teď má 50 kg, takže nějaký nácvik na šňůře je o ničem - nechci-li být uvláčená k smrti. Do nedávna se mne na vycházkách hodně držel, ale čím víc vyspívá a získává sebedůvěru (ale i kg hmotnosti), tím více se osměluje a rozšiřuje svůj akční rádius i doby návratu... Jednou utekl v lese, podruhé a potřetí na poli, kde hnal srny dost daleko. Začalo to být neúnosné. Pořídila jsem el. obojek. Pes vyrazil za srnami, dostal ránu - tu největší. Kecy typu "dávejte menší" neberu. Pes je totiž v afektu a nějaké zašimrání na krku by ani nevnímal. Pes zakňučel a přišel ke mně. Příští vycházka totéž. Další vycházku pes váhavě a zřetelně pomaleji vyběhl, už nebyl v takovém afektu, dostal tedy menší ránu a vrátil se. Na dalších vycházkách už postupně stačilo jen "zatroubit" na zvukový signál při náznaku zájmu o zvěř. Dnes je to tak, že srna vyskočí 30 m před ním, ale pes se ani nehne. Tlupu srn, která je stabilně na jednom poli, už máme skoro "ochočenou", nechá nás projít 150 m kolem a ani neutečou. Pes kouká, srny koukají a nic se neděje. Jinak pes běhá kolem mne, čuchá si ... vůbec na něm není vidět, že by měl nějaké trauma. Podotýkám, že jsem psovi nedávala žádný povel před použitím el. obojku, mým cílem bylo, aby si ránu nespojoval s žádným mým povelem (jakože když zapískám, tak přijde ke mně, když ne, tak může honit), ale s tou zvěří. A povedlo se - za necelých 14 dní!! V poslední době chodíme na vycházky sice s obojkem, ale obojek ani jednou nepoužiji - není důvod. Takže pro mne jednoznačně dobře použitý el. obojek RYCHLE a zcela jistě napraví takové chování. Metodám s klikrem se směji, to můžu učit psa sedni v klidu v obýváku, ale ne odnaučovat ho honit zvěř, když už ví, co to je a ovládá ho akorát silný lovecký pud. S honěním aut to bude podobné. Pes musí obojek nosit tak dlouhou dobu, až začne auta zcela ignorovat (třeba půl roku). Chybou lidí je, že po prvním úspěchu psovi obojek sundají a pes jim uteče. Tak nasadí znovu obojek a začínají znovu a tak pořád dokola, takže pes si udělá spojitost obojku a nutnosti poslouchat. Můj pes už snad ani nevnímá, že má na krku nějaký jiný obojek a až mu ho časem nebudu muset dávat, tak ho už ani nenapadne utéct. Ještě bych chtěla podotknout, že při výcviku el. obojkem je nutné, aby pes měl ke svému pánovi dobrý vztah - potom bude vždy hledat u něj ochranu a neuteče na opačnou stranu. Mám ve svém okolí několik lidí, co mají velké psy a na vycházky s nimi chodí akorát na dlouhém řemeni, neboť by jim prý utekli za zvěří. Psy vycvičit nedokáží a el. obojek odmítají. Než takto chodit doživotně se psem na vycházky na řemenu, tak to ho raději nemám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No a nepodařilo by se vám najít někde poblíž místo, kde je velké omezení rychlosti? Třeba rozkopanou silnici, obytnou zónu... Tam byste mohla krásně začít trénovat ;-)

Jinak s tím klikrem mě napadlo - pes, který je jen "naklikaný", na klikr nebude reagovat zdaleka tolik, jako pes, který už zjistil, k čemu klikr je - že je to ON sám a nějaká jeho akce, která způsobila kliknutí. Takže bych určitě doporučila začít s klikrem cvičit nějaké úplně nové cviky pomocí shapingu. Nějakou zábavnou blbůstku - stoupání do krabice, šťouchání čumákem do balónu, úklonu, uklízení hračky do košíku... A teprve pak můžete očekávat, že na klikr bude reagovat i kolem lehčích rušivých vlivů.

S tím je trošku problém, já sice bydlím na vesnici a ještě k tomu v místě, kde je (dle značek) obytná zóna - tudíž rychlost je zde omezena na 30km/h, ale nikdo to tu nedodržuje a auta tu lítají min.50. :-D

A s tím klikrem - asi se do toho budeme muset pustit a začít s tím pořádně trénovat, ale nejdřív budu muset něco pořádně načíst, abych to používání klikru nepokazila - nevím totiž přesně kdy kliknout a k tomu dát nějaký povel či tak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co zkusit velké město... všude samá auta....všechny nějak jezdí.... až bude zvládat město, tak silnici, kde jezdí auta jenom občas....

To jsem taky zkoušela, když byl malinkej, tak jsem ho brala do okolních měst, ale to ještě na auta vůbec nereagoval, to až později, ale pak jsem neměla možnost ho brát a s auty se setkával jenom takto na procházkách, nebo když je u baráku za plotem. Nedávno jsem ho vzala do města, tak nějak jsem čekala, že když ho, tak říkajíc ,,hodím rovnou do toho nejhoršího", že toho bude hodně a nebude vědět co dřív a třeba nebude tak vyvádět, ale bylo to ještě horší než na té silnici

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám podobný problém - pes vidí srnku, zajíce, v dálce auto (to si nejspíš myslí, že je to zvěř)... a běží za ním, nereaguje na nic. Je to 8měsíční štěně, ale už teď má 50 kg, takže nějaký nácvik na šňůře je o ničem - nechci-li být uvláčená k smrti. Do nedávna se mne na vycházkách hodně držel, ale čím víc vyspívá a získává sebedůvěru (ale i kg hmotnosti), tím více se osměluje a rozšiřuje svůj akční rádius i doby návratu... Jednou utekl v lese, podruhé a potřetí na poli, kde hnal srny dost daleko. Začalo to být neúnosné. Pořídila jsem el. obojek. Pes vyrazil za srnami, dostal ránu - tu největší. Kecy typu "dávejte menší" neberu. Pes je totiž v afektu a nějaké zašimrání na krku by ani nevnímal. Pes zakňučel a přišel ke mně. Příští vycházka totéž. Další vycházku pes váhavě a zřetelně pomaleji vyběhl, už nebyl v takovém afektu, dostal tedy menší ránu a vrátil se. Na dalších vycházkách už postupně stačilo jen "zatroubit" na zvukový signál při náznaku zájmu o zvěř. Dnes je to tak, že srna vyskočí 30 m před ním, ale pes se ani nehne. Tlupu srn, která je stabilně na jednom poli, už máme skoro "ochočenou", nechá nás projít 150 m kolem a ani neutečou. Pes kouká, srny koukají a nic se neděje. Jinak pes běhá kolem mne, čuchá si ... vůbec na něm není vidět, že by měl nějaké trauma. Podotýkám, že jsem psovi nedávala žádný povel před použitím el. obojku, mým cílem bylo, aby si ránu nespojoval s žádným mým povelem (jakože když zapískám, tak přijde ke mně, když ne, tak může honit), ale s tou zvěří. A povedlo se - za necelých 14 dní!! V poslední době chodíme na vycházky sice s obojkem, ale obojek ani jednou nepoužiji - není důvod. Takže pro mne jednoznačně dobře použitý el. obojek RYCHLE a zcela jistě napraví takové chování. Metodám s klikrem se směji, to můžu učit psa sedni v klidu v obýváku, ale ne odnaučovat ho honit zvěř, když už ví, co to je a ovládá ho akorát silný lovecký pud. S honěním aut to bude podobné. Pes musí obojek nosit tak dlouhou dobu, až začne auta zcela ignorovat (třeba půl roku). Chybou lidí je, že po prvním úspěchu psovi obojek sundají a pes jim uteče. Tak nasadí znovu obojek a začínají znovu a tak pořád dokola, takže pes si udělá spojitost obojku a nutnosti poslouchat. Můj pes už snad ani nevnímá, že má na krku nějaký jiný obojek a až mu ho časem nebudu muset dávat, tak ho už ani nenapadne utéct. Ještě bych chtěla podotknout, že při výcviku el. obojkem je nutné, aby pes měl ke svému pánovi dobrý vztah - potom bude vždy hledat u něj ochranu a neuteče na opačnou stranu. Mám ve svém okolí několik lidí, co mají velké psy a na vycházky s nimi chodí akorát na dlouhém řemeni, neboť by jim prý utekli za zvěří. Psy vycvičit nedokáží a el. obojek odmítají. Než takto chodit doživotně se psem na vycházky na řemenu, tak to ho raději nemám.

Tak záleží, co po psovi chcete, tím, že si váš pes spojil zvěř s nepříjemným pocitek jste dosáhla pravděpodobně toho, že se jich pes bojí, protože mu dělají zle. Nemyslím si, že zrovna zadavatelka chce, aby se její pes začal aut bát. Taky může dopadnout tak, že pes je honit nebude, ale taky nebude schopen kolem auta projít. Taky mám zkušenosti s el. obojkem, ale používám ho úplně jinak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám podobný problém - pes vidí srnku, zajíce, v dálce auto (to si nejspíš myslí, že je to zvěř)... a běží za ním, nereaguje na nic. Je to 8měsíční štěně, ale už teď má 50 kg, takže nějaký nácvik na šňůře je o ničem - nechci-li být uvláčená k smrti. Do nedávna se mne na vycházkách hodně držel, ale čím víc vyspívá a získává sebedůvěru (ale i kg hmotnosti), tím více se osměluje a rozšiřuje svůj akční rádius i doby návratu... Jednou utekl v lese, podruhé a potřetí na poli, kde hnal srny dost daleko. Začalo to být neúnosné. Pořídila jsem el. obojek. Pes vyrazil za srnami, dostal ránu - tu největší. Kecy typu "dávejte menší" neberu. Pes je totiž v afektu a nějaké zašimrání na krku by ani nevnímal. Pes zakňučel a přišel ke mně. Příští vycházka totéž. Další vycházku pes váhavě a zřetelně pomaleji vyběhl, už nebyl v takovém afektu, dostal tedy menší ránu a vrátil se. Na dalších vycházkách už postupně stačilo jen "zatroubit" na zvukový signál při náznaku zájmu o zvěř. Dnes je to tak, že srna vyskočí 30 m před ním, ale pes se ani nehne. Tlupu srn, která je stabilně na jednom poli, už máme skoro "ochočenou", nechá nás projít 150 m kolem a ani neutečou. Pes kouká, srny koukají a nic se neděje. Jinak pes běhá kolem mne, čuchá si ... vůbec na něm není vidět, že by měl nějaké trauma. Podotýkám, že jsem psovi nedávala žádný povel před použitím el. obojku, mým cílem bylo, aby si ránu nespojoval s žádným mým povelem (jakože když zapískám, tak přijde ke mně, když ne, tak může honit), ale s tou zvěří. A povedlo se - za necelých 14 dní!! V poslední době chodíme na vycházky sice s obojkem, ale obojek ani jednou nepoužiji - není důvod. Takže pro mne jednoznačně dobře použitý el. obojek RYCHLE a zcela jistě napraví takové chování. Metodám s klikrem se směji, to můžu učit psa sedni v klidu v obýváku, ale ne odnaučovat ho honit zvěř, když už ví, co to je a ovládá ho akorát silný lovecký pud. S honěním aut to bude podobné. Pes musí obojek nosit tak dlouhou dobu, až začne auta zcela ignorovat (třeba půl roku). Chybou lidí je, že po prvním úspěchu psovi obojek sundají a pes jim uteče. Tak nasadí znovu obojek a začínají znovu a tak pořád dokola, takže pes si udělá spojitost obojku a nutnosti poslouchat. Můj pes už snad ani nevnímá, že má na krku nějaký jiný obojek a až mu ho časem nebudu muset dávat, tak ho už ani nenapadne utéct. Ještě bych chtěla podotknout, že při výcviku el. obojkem je nutné, aby pes měl ke svému pánovi dobrý vztah - potom bude vždy hledat u něj ochranu a neuteče na opačnou stranu. Mám ve svém okolí několik lidí, co mají velké psy a na vycházky s nimi chodí akorát na dlouhém řemeni, neboť by jim prý utekli za zvěří. Psy vycvičit nedokáží a el. obojek odmítají. Než takto chodit doživotně se psem na vycházky na řemenu, tak to ho raději nemám.

Můj pes má sice teprve 30kg, ale i tak mám občas co dělat. Obojek jsem si nepořídila pro to, abych s ním zdokonalovala cviky, jak to někteří (často) kynologové dělají, ale právě proto, abych ho uchránila před těmi auty. Je sice fakt, že asi nebudu mít sílu do něj dát hodně impulsů, ale myslím si, že když to budu postupně zkoušet od menšího, že se taky nic nestane, akorát to bude dýl trvat. Sama jsem na sobě ty menší impulsy vyzkoušela
S tím povelem (teda nedávat povel) jste mi poradila, díky.
No a jak píšete, aby pes měl se mnou dobrý vztah, aby se ke mě po impulsu přišel zkovat, tak o to bych se nebála, on je to spíš takový můj závisláček - jsem s ním denně, já ho venčím, já mu dávám žrádlo, já s ním chodím na procházky, já si s ním hraju - na procházce v místech, kde to nezná, ho mám pořád u zadku, doma za mnou taky pořád běhá :-D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak záleží, co po psovi chcete, tím, že si váš pes spojil zvěř s nepříjemným pocitek jste dosáhla pravděpodobně toho, že se jich pes bojí, protože mu dělají zle. Nemyslím si, že zrovna zadavatelka chce, aby se její pes začal aut bát. Taky může dopadnout tak, že pes je honit nebude, ale taky nebude schopen kolem auta projít. Taky mám zkušenosti s el. obojkem, ale používám ho úplně jinak.

Nemám pocit, že by se pes těch srnek bál. Spíš se po prvních ranách bál za nimi vyrazit, to se ale časem poddá úplně a prostě bude vědět, že nesmí aniž by měl trauma. A u zadavatelky není nakonec lepší, aby se pes i třeba těch aut bál než pod nějakým skončil??!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můj pes má sice teprve 30kg, ale i tak mám občas co dělat. Obojek jsem si nepořídila pro to, abych s ním zdokonalovala cviky, jak to někteří (často) kynologové dělají, ale právě proto, abych ho uchránila před těmi auty. Je sice fakt, že asi nebudu mít sílu do něj dát hodně impulsů, ale myslím si, že když to budu postupně zkoušet od menšího, že se taky nic nestane, akorát to bude dýl trvat. Sama jsem na sobě ty menší impulsy vyzkoušela
S tím povelem (teda nedávat povel) jste mi poradila, díky.
No a jak píšete, aby pes měl se mnou dobrý vztah, aby se ke mě po impulsu přišel zkovat, tak o to bych se nebála, on je to spíš takový můj závisláček - jsem s ním denně, já ho venčím, já mu dávám žrádlo, já s ním chodím na procházky, já si s ním hraju - na procházce v místech, kde to nezná, ho mám pořád u zadku, doma za mnou taky pořád běhá :-D

Myslím, že jste na dobré cestě. A toho většího impulsu se fakt nebojte. Ten pes je v tranzu a má úplně jinde práh citlivosti. A když uteče se slabým impulsem (ve větší vzdálenosti na něj "nedosáhnete"), může se Vám stát, že zjistí, že když překoná ten impuls, tak už se nic neděje a může utíkat vesele dál. Chce to opravdu šok. El. obojek využívám pouze k odnaučení psů honit zvěř, všechny ostatní cviky dělám bez problémů bez el. obojku. Když odnaučuji neloveckého psa honit zvěř, dělám to bez povelu, aby si to spojil se zvěří a opravdu nikdy nic nehonil. U loveckých psů naopak s povelem, tam pes musí vědět, že má poslechnout po povelu, ale jinak je někdy i žádoucí zvěř honit (tedy na honech nahánět).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám podobný problém - pes vidí srnku, zajíce, v dálce auto (to si nejspíš myslí, že je to zvěř)... a běží za ním, nereaguje na nic. Je to 8měsíční štěně, ale už teď má 50 kg, takže nějaký nácvik na šňůře je o ničem - nechci-li být uvláčená k smrti. Do nedávna se mne na vycházkách hodně držel, ale čím víc vyspívá a získává sebedůvěru (ale i kg hmotnosti), tím více se osměluje a rozšiřuje svůj akční rádius i doby návratu... Jednou utekl v lese, podruhé a potřetí na poli, kde hnal srny dost daleko. Začalo to být neúnosné. Pořídila jsem el. obojek. Pes vyrazil za srnami, dostal ránu - tu největší. Kecy typu "dávejte menší" neberu. Pes je totiž v afektu a nějaké zašimrání na krku by ani nevnímal. Pes zakňučel a přišel ke mně. Příští vycházka totéž. Další vycházku pes váhavě a zřetelně pomaleji vyběhl, už nebyl v takovém afektu, dostal tedy menší ránu a vrátil se. Na dalších vycházkách už postupně stačilo jen "zatroubit" na zvukový signál při náznaku zájmu o zvěř. Dnes je to tak, že srna vyskočí 30 m před ním, ale pes se ani nehne. Tlupu srn, která je stabilně na jednom poli, už máme skoro "ochočenou", nechá nás projít 150 m kolem a ani neutečou. Pes kouká, srny koukají a nic se neděje. Jinak pes běhá kolem mne, čuchá si ... vůbec na něm není vidět, že by měl nějaké trauma. Podotýkám, že jsem psovi nedávala žádný povel před použitím el. obojku, mým cílem bylo, aby si ránu nespojoval s žádným mým povelem (jakože když zapískám, tak přijde ke mně, když ne, tak může honit), ale s tou zvěří. A povedlo se - za necelých 14 dní!! V poslední době chodíme na vycházky sice s obojkem, ale obojek ani jednou nepoužiji - není důvod. Takže pro mne jednoznačně dobře použitý el. obojek RYCHLE a zcela jistě napraví takové chování. Metodám s klikrem se směji, to můžu učit psa sedni v klidu v obýváku, ale ne odnaučovat ho honit zvěř, když už ví, co to je a ovládá ho akorát silný lovecký pud. S honěním aut to bude podobné. Pes musí obojek nosit tak dlouhou dobu, až začne auta zcela ignorovat (třeba půl roku). Chybou lidí je, že po prvním úspěchu psovi obojek sundají a pes jim uteče. Tak nasadí znovu obojek a začínají znovu a tak pořád dokola, takže pes si udělá spojitost obojku a nutnosti poslouchat. Můj pes už snad ani nevnímá, že má na krku nějaký jiný obojek a až mu ho časem nebudu muset dávat, tak ho už ani nenapadne utéct. Ještě bych chtěla podotknout, že při výcviku el. obojkem je nutné, aby pes měl ke svému pánovi dobrý vztah - potom bude vždy hledat u něj ochranu a neuteče na opačnou stranu. Mám ve svém okolí několik lidí, co mají velké psy a na vycházky s nimi chodí akorát na dlouhém řemeni, neboť by jim prý utekli za zvěří. Psy vycvičit nedokáží a el. obojek odmítají. Než takto chodit doživotně se psem na vycházky na řemenu, tak to ho raději nemám.

Mám podobnou zkušenost a můj pes se rozhodně zvěře nebojí. Pouze pochopil nejen to, že lovit zvěř nesmí, což věděl už před použitím elektrického obojku, ale i to, že pokud začne lovit, přijde trest. Chápu odsuzovatele elektrického obojku, ale prostě mi to přijde přijatelnější, než aby pes trávil život na vodítku či bych byla neustále nervózní, kdy mi pes zase zdrhne. A rozhodně to není tak, že bych do psa pouštěla denodenně proud. Jo, zezačátku pes pár pecek dostal, ale teď zaprvé pes ví, že lovit zvěř se mu nevyplatí a za druhé když náhodou psovi vyskočí zvěř přímo před čumákem, tak stačí použít zvukový signál. A ano, původ všeho byl mé neschopnosti psa vychovat tak, aby zvěř nelovil, ale co s tím teď už nadělám...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám podobný problém - pes vidí srnku, zajíce, v dálce auto (to si nejspíš myslí, že je to zvěř)... a běží za ním, nereaguje na nic. Je to 8měsíční štěně, ale už teď má 50 kg, takže nějaký nácvik na šňůře je o ničem - nechci-li být uvláčená k smrti. Do nedávna se mne na vycházkách hodně držel, ale čím víc vyspívá a získává sebedůvěru (ale i kg hmotnosti), tím více se osměluje a rozšiřuje svůj akční rádius i doby návratu... Jednou utekl v lese, podruhé a potřetí na poli, kde hnal srny dost daleko. Začalo to být neúnosné. Pořídila jsem el. obojek. Pes vyrazil za srnami, dostal ránu - tu největší. Kecy typu "dávejte menší" neberu. Pes je totiž v afektu a nějaké zašimrání na krku by ani nevnímal. Pes zakňučel a přišel ke mně. Příští vycházka totéž. Další vycházku pes váhavě a zřetelně pomaleji vyběhl, už nebyl v takovém afektu, dostal tedy menší ránu a vrátil se. Na dalších vycházkách už postupně stačilo jen "zatroubit" na zvukový signál při náznaku zájmu o zvěř. Dnes je to tak, že srna vyskočí 30 m před ním, ale pes se ani nehne. Tlupu srn, která je stabilně na jednom poli, už máme skoro "ochočenou", nechá nás projít 150 m kolem a ani neutečou. Pes kouká, srny koukají a nic se neděje. Jinak pes běhá kolem mne, čuchá si ... vůbec na něm není vidět, že by měl nějaké trauma. Podotýkám, že jsem psovi nedávala žádný povel před použitím el. obojku, mým cílem bylo, aby si ránu nespojoval s žádným mým povelem (jakože když zapískám, tak přijde ke mně, když ne, tak může honit), ale s tou zvěří. A povedlo se - za necelých 14 dní!! V poslední době chodíme na vycházky sice s obojkem, ale obojek ani jednou nepoužiji - není důvod. Takže pro mne jednoznačně dobře použitý el. obojek RYCHLE a zcela jistě napraví takové chování. Metodám s klikrem se směji, to můžu učit psa sedni v klidu v obýváku, ale ne odnaučovat ho honit zvěř, když už ví, co to je a ovládá ho akorát silný lovecký pud. S honěním aut to bude podobné. Pes musí obojek nosit tak dlouhou dobu, až začne auta zcela ignorovat (třeba půl roku). Chybou lidí je, že po prvním úspěchu psovi obojek sundají a pes jim uteče. Tak nasadí znovu obojek a začínají znovu a tak pořád dokola, takže pes si udělá spojitost obojku a nutnosti poslouchat. Můj pes už snad ani nevnímá, že má na krku nějaký jiný obojek a až mu ho časem nebudu muset dávat, tak ho už ani nenapadne utéct. Ještě bych chtěla podotknout, že při výcviku el. obojkem je nutné, aby pes měl ke svému pánovi dobrý vztah - potom bude vždy hledat u něj ochranu a neuteče na opačnou stranu. Mám ve svém okolí několik lidí, co mají velké psy a na vycházky s nimi chodí akorát na dlouhém řemeni, neboť by jim prý utekli za zvěří. Psy vycvičit nedokáží a el. obojek odmítají. Než takto chodit doživotně se psem na vycházky na řemenu, tak to ho raději nemám.

Naprostý souhlas, takhle nějak by to mělo fungovat - ten pes v podstatě taky loví - jen ne zvěř, ale auta. Obojí je pro psa životu nebezpečné, takže bych s EO vůbec neváhala. S klikrem může cvičit, psa to jistě bude bavit, ale takovéhe situace je potřeba vyřešit co nejdříve a na 100%, jinak bude ze psa placka dřív, než pochopí tyto sofistikované postupy. A nějakých traumat bych se nebála, pes zřejmě nebude žádný cíťa a rychle pochopí, že nemá cenu honit ty ,,věci, co ho pokaždé kousnou do krku´´

Nebudu tě radši ani oslovovat, jelikož bych musela být hodně sprostá, ale lidi jako ty považuju za něco ....... hodného tak akorát nas...... na hlavu a rozmazat. A řeknu ti jedno - jedna paní mi řekla, že kdy jsem si přivezla štěně domů a začala jsem ho zvykat na ohradu - tak samozřejmě řvalo - tak mi řekla, že když jsem si ho pořídila, že se o něj musím starat - seřvala jsem ji tak, že se mi začala omlouvat a málem lezla po kolenách - tohle bych teď nejradši řekla i tobě, za to, že si dovoluješ mi napsat, abych svého psa milovala a vychovávala ho - fakt bych se nežinýrovala ti jednu pořádnou vrazit do ksichtu. a ještě se podepíšeš ,,tvůj pes" - opovaž se ještě jednou si ho brát do huby píčo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemám pocit, že by se pes těch srnek bál. Spíš se po prvních ranách bál za nimi vyrazit, to se ale časem poddá úplně a prostě bude vědět, že nesmí aniž by měl trauma. A u zadavatelky není nakonec lepší, aby se pes i třeba těch aut bál než pod nějakým skončil??!!

No, berte to tak, že ten pes může mít strach z toho, že dostane ránu, takže teoreticky by v jeho očích měla srna znamenat nepřítele, se kterým nechce nic mít. Já právě nevím, jestli tohle je pro zadavatelku to správné, otázkou je, jestli z toho ten pes strach má nebo to bere jako fajn zábavu. Já třeba u svého psa vidím, že o srny zájem má, občas i vyběhne, ale jde okamžitě stopnout a dál je neřešit, což byl můj cíl, nyní s ním klidně projdu pole plné srn a zajíců bez toho, abych se bála jej pustit, vy jste chtěla dosáhnout toho, aby mu ty srny byly úplně ukradené, což se vám taky splnilo (nebo jsem to tak pochopila).

Mě přijde, že tohle je o tom, ať si každý udělá o tom obrázek sám, jsou tu odpůrci těchto obojků, jejich zastánci a i mezi těmi, co jej používají se najde vrstva, co ho používá takhle a funguje to, druhá takhle a taky to nějak funguje. Ten klikr asi taky nebude úplně od věci (neznám to), ale nemyslím si, že to sedne každému psovi, jako někteří prezentují, teď nemyslím zrovna v tomhle příspěvku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, berte to tak, že ten pes může mít strach z toho, že dostane ránu, takže teoreticky by v jeho očích měla srna znamenat nepřítele, se kterým nechce nic mít. Já právě nevím, jestli tohle je pro zadavatelku to správné, otázkou je, jestli z toho ten pes strach má nebo to bere jako fajn zábavu. Já třeba u svého psa vidím, že o srny zájem má, občas i vyběhne, ale jde okamžitě stopnout a dál je neřešit, což byl můj cíl, nyní s ním klidně projdu pole plné srn a zajíců bez toho, abych se bála jej pustit, vy jste chtěla dosáhnout toho, aby mu ty srny byly úplně ukradené, což se vám taky splnilo (nebo jsem to tak pochopila).

Mě přijde, že tohle je o tom, ať si každý udělá o tom obrázek sám, jsou tu odpůrci těchto obojků, jejich zastánci a i mezi těmi, co jej používají se najde vrstva, co ho používá takhle a funguje to, druhá takhle a taky to nějak funguje. Ten klikr asi taky nebude úplně od věci (neznám to), ale nemyslím si, že to sedne každému psovi, jako někteří prezentují, teď nemyslím zrovna v tomhle příspěvku.

K té poslední větě... klikrem (nebo principem klikru) se dají cvičit kytovci, holubi i akvarijní rybičky. Neochočení tygři v ZOO se pomocí klikru naučí například dotýkat se čumákem dlaně cvičitele - a dělají to tak nesmírně rádi, že si u toho nechají ochotně odebrat krev z krční žíly. Klikrem se opravdu dá cvičit prakticky každé zvíře, takže plemeno a osobnost psa nehraje velkou roli.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, berte to tak, že ten pes může mít strach z toho, že dostane ránu, takže teoreticky by v jeho očích měla srna znamenat nepřítele, se kterým nechce nic mít. Já právě nevím, jestli tohle je pro zadavatelku to správné, otázkou je, jestli z toho ten pes strach má nebo to bere jako fajn zábavu. Já třeba u svého psa vidím, že o srny zájem má, občas i vyběhne, ale jde okamžitě stopnout a dál je neřešit, což byl můj cíl, nyní s ním klidně projdu pole plné srn a zajíců bez toho, abych se bála jej pustit, vy jste chtěla dosáhnout toho, aby mu ty srny byly úplně ukradené, což se vám taky splnilo (nebo jsem to tak pochopila).

Mě přijde, že tohle je o tom, ať si každý udělá o tom obrázek sám, jsou tu odpůrci těchto obojků, jejich zastánci a i mezi těmi, co jej používají se najde vrstva, co ho používá takhle a funguje to, druhá takhle a taky to nějak funguje. Ten klikr asi taky nebude úplně od věci (neznám to), ale nemyslím si, že to sedne každému psovi, jako někteří prezentují, teď nemyslím zrovna v tomhle příspěvku.

Plně s vámi souhlasím, na každého psa platí něco jiného. Samozřejmě nechci, aby se můj pes po použití obojku začal aut bát - zatím se jich nebojí, spíš mi přijde, že je chce honit - teda hlavně jejich točící se kola - to je horor - když byl malinký, tak se nám zakousl do kola od zahradního kolečka a ulomil si dva zuby (naštěstí to byly ještě první zuby) a moc se nepoučil - kolo honil dál.
Rozhodla jsem se obojek vyzkoušet, uvidím jak na něj bude pes reagovat. Pročetla jsem několik článků o jeho používání a budu se řídit radami, že je dobré nejprve zjistit, co pes bude brát v pohodě (např. vibrace nebo zvuk) a to pak použít jako povel pochvaly - že za to dostane pamlsek (nevím jestli jsem to napsala srozumitelně). Nechci nic uspěchat. Ale je fakt, že potřebuji rychlejší odnaučení, než pomalé a zdlouhavé nácviky - nerada bych měla s pejska placku nebo aby skončil ochrnutý.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
K té poslední větě... klikrem (nebo principem klikru) se dají cvičit kytovci, holubi i akvarijní rybičky. Neochočení tygři v ZOO se pomocí klikru naučí například dotýkat se čumákem dlaně cvičitele - a dělají to tak nesmírně rádi, že si u toho nechají ochotně odebrat krev z krční žíly. Klikrem se opravdu dá cvičit prakticky každé zvíře, takže plemeno a osobnost psa nehraje velkou roli.

Popravdě to zní zajímavě, já o tom přemýšlela, ale nějak mi nešla povaha mého psa a klikru dohromady, že by to prostě nefungovalo. Asi by nebylo od věci to vyzkoušet, ale když se podívám zpět k příspěvku, EO je prostě ryhlejší, když jde o život psa, ale neříkám, že lepší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Plně s vámi souhlasím, na každého psa platí něco jiného. Samozřejmě nechci, aby se můj pes po použití obojku začal aut bát - zatím se jich nebojí, spíš mi přijde, že je chce honit - teda hlavně jejich točící se kola - to je horor - když byl malinký, tak se nám zakousl do kola od zahradního kolečka a ulomil si dva zuby (naštěstí to byly ještě první zuby) a moc se nepoučil - kolo honil dál.
Rozhodla jsem se obojek vyzkoušet, uvidím jak na něj bude pes reagovat. Pročetla jsem několik článků o jeho používání a budu se řídit radami, že je dobré nejprve zjistit, co pes bude brát v pohodě (např. vibrace nebo zvuk) a to pak použít jako povel pochvaly - že za to dostane pamlsek (nevím jestli jsem to napsala srozumitelně). Nechci nic uspěchat. Ale je fakt, že potřebuji rychlejší odnaučení, než pomalé a zdlouhavé nácviky - nerada bych měla s pejska placku nebo aby skončil ochrnutý.

Zkuste se kouknout přímo na stránky firmy CAVICOM, je to tam celkem slušně popsané, víceméně jsem se řídila tím. Jen si to zdravým rozumem předěláte na míru psovi. Já také hodně dlouho na EO váhala a nadšená jsem z toho nebyla, ale pak jsem si řekla, raději tohle, než mít mrtvého psa, se stopovačkou jsem byla celkem nervní, jednou mi s ní utekl, naštěstí v pohodě, ale už jsem přemýšlela, kde ho budu hledat, jestli se někde chytil.

Pardon, je to CANICOM, já mám jinou značku, takže chybička se vbloudila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Popravdě to zní zajímavě, já o tom přemýšlela, ale nějak mi nešla povaha mého psa a klikru dohromady, že by to prostě nefungovalo. Asi by nebylo od věci to vyzkoušet, ale když se podívám zpět k příspěvku, EO je prostě ryhlejší, když jde o život psa, ale neříkám, že lepší.

EO je možná rychlejší, ale pozitivní metoda je zase trvalejší a spolehlivější - pokud pes nebude EO nosit stále, tak se dost dobře může stát, že jednoho dne zjistí, že teď už auta nekoušou, a začne je lovit zase. Protože tu touhu lovit mu elektrikou nevymažete, jen bude v konfliktu se strachem z rány. Navíc u jakéhokoliv postupu na principu trestu nikdy nevíte, čeho ve výsledku dosáhnete. Pes může přestat lovit auta, ale taky je může lovit ještě intenzívněji, může před nimi může začít zdrhat (a vlítnout přitom pod jiné auto), může začít odmítat chodit u silnice, nebo může úplně přestat lovit jakékoliv pohyblivé objekty - včetně míčku a aportů... prostě chybí mi tam ten moment vysvětlení, co po něm chcete.
Zvěř, kterou potkáte jednou za týden - to je trochu něco jiného, než silnice se řadou aut, jedno za druhým, kolem které chodíte denně... Ale já neumím dobře vysvětlovat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zkuste se kouknout přímo na stránky firmy CAVICOM, je to tam celkem slušně popsané, víceméně jsem se řídila tím. Jen si to zdravým rozumem předěláte na míru psovi. Já také hodně dlouho na EO váhala a nadšená jsem z toho nebyla, ale pak jsem si řekla, raději tohle, než mít mrtvého psa, se stopovačkou jsem byla celkem nervní, jednou mi s ní utekl, naštěstí v pohodě, ale už jsem přemýšlela, kde ho budu hledat, jestli se někde chytil.

Myslím že je tam překlep a je to CANICOM, že? já jenom jestli to není něco jiného, ale asi ne - koukám na to a je to ta stejná stránka, na které jsem také pár rad četla, ale ještě to všechno pořádně projedu. Díky za tip.

Milé dámy - Vy, která jste zadavatelku nazývala TELETEM, i Vy, zadavatelko, která nazýváte pistalku toho příspěvku ještě horším slovem začínajícím na P... To se nestydíte? Místo, abychom si pomáhali, tak se budeme urážet? A pro nic za nic? Vždyť zadavatelka jen chtěla poradit a navíc s problémem, který určitě má více pejskařů, a do té doby, kdy jste ji osočila s TELETEM měla diskuse i docela dobrou úroveň a zadavatelka se snad něco ke svému problému dozvěděla. Nicméně - zadavatelko - trošku jste mě zklamala, že jste se nechala ztrhnout k takové reakci - vždyť člověk, který dokáže napsat něco takového, snad ani nestojí za komentář a každý si o něm udělá svůj úsudek. Takže, prosím, snažme se tady o slušnost, i když vždy nemusí každý se vším souhlasit, ale život už je přece takový, že na jednu věc může být deset názorů a co platí na jednoho psa, nemusí platit na dalšího..., ale kvůli tomu se přece nemusíme sprostě urážet!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
EO je možná rychlejší, ale pozitivní metoda je zase trvalejší a spolehlivější - pokud pes nebude EO nosit stále, tak se dost dobře může stát, že jednoho dne zjistí, že teď už auta nekoušou, a začne je lovit zase. Protože tu touhu lovit mu elektrikou nevymažete, jen bude v konfliktu se strachem z rány. Navíc u jakéhokoliv postupu na principu trestu nikdy nevíte, čeho ve výsledku dosáhnete. Pes může přestat lovit auta, ale taky je může lovit ještě intenzívněji, může před nimi může začít zdrhat (a vlítnout přitom pod jiné auto), může začít odmítat chodit u silnice, nebo může úplně přestat lovit jakékoliv pohyblivé objekty - včetně míčku a aportů... prostě chybí mi tam ten moment vysvětlení, co po něm chcete.
Zvěř, kterou potkáte jednou za týden - to je trochu něco jiného, než silnice se řadou aut, jedno za druhým, kolem které chodíte denně... Ale já neumím dobře vysvětlovat

Já to právě chápu, tady už jde o to správné použití, proto jsem nahoře psala, že zrovna to spojení AUTO = RÁNA mi vhodné nepřijde, jako zákaz v tom problém nevidím, ale stále s vámi musím souhlasit, že váš způsob mi přijde mnohem příjemnější a určitě i psovi, ale stále to neodsuzuji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Milé dámy - Vy, která jste zadavatelku nazývala TELETEM, i Vy, zadavatelko, která nazýváte pistalku toho příspěvku ještě horším slovem začínajícím na P... To se nestydíte? Místo, abychom si pomáhali, tak se budeme urážet? A pro nic za nic? Vždyť zadavatelka jen chtěla poradit a navíc s problémem, který určitě má více pejskařů, a do té doby, kdy jste ji osočila s TELETEM měla diskuse i docela dobrou úroveň a zadavatelka se snad něco ke svému problému dozvěděla. Nicméně - zadavatelko - trošku jste mě zklamala, že jste se nechala ztrhnout k takové reakci - vždyť člověk, který dokáže napsat něco takového, snad ani nestojí za komentář a každý si o něm udělá svůj úsudek. Takže, prosím, snažme se tady o slušnost, i když vždy nemusí každý se vším souhlasit, ale život už je přece takový, že na jednu věc může být deset názorů a co platí na jednoho psa, nemusí platit na dalšího..., ale kvůli tomu se přece nemusíme sprostě urážet!

Omlouvám se za svoji přehnanou reakci, přiznávám, že mě velmi vytočila slova, která daná paní napsala - ty která byla mířena na mého psa. Jsem jinak slušný člověk, ale do lidí a (v tomto případě) i zvířat, do kterých se mi jiní lidé navážejí a urážejí, mě prostě vytočí a většinou napíši i to, co bych neměla Přijměte tedy moji omluvu

OK. Právě jsem zjistila, že z adresy 9.96 přispívá někdo i do ostatních témat (např. Kolik je nás tupců a vědících...) a všude nazývá lidi telatama, ba i hovadama. Dokonce i někteří identifikují jméno pisatelky - Vozárová (ale jestli je pravé, netuším). Nejspíš to ale bude nějaký psychicky narušený jedinec, takže asi bude nejlépe tyto příspěvky ignorovat. Škoda, že tady není nějaký admin, který by takové příspěvky blokoval - jako je to na různých jiných diskusních fórech.

EO je velmi dobrá a účinná pomůcka v rukou člověka, který s tím opravdu umí. Myslím, že právě ve vašem případě by určitě pomohl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
EO je velmi dobrá a účinná pomůcka v rukou člověka, který s tím opravdu umí. Myslím, že právě ve vašem případě by určitě pomohl.

A jak si představujete tu pomoc, ten nácvik? Nechat psa letět k autu, přivolat a dát mu impulz? Stejně bude muset jistit psa stopovačkou, aby pod to auto nevletěl. Připadá mi lepší naučit psa přivolání pomocí té stopky, tam má jistotu, že nedojde k úrazu. U EO jí nikdy nemá, pes impulz proběhne, nespojí si ho s autem a je to háji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můj pes má sice teprve 30kg, ale i tak mám občas co dělat. Obojek jsem si nepořídila pro to, abych s ním zdokonalovala cviky, jak to někteří (často) kynologové dělají, ale právě proto, abych ho uchránila před těmi auty. Je sice fakt, že asi nebudu mít sílu do něj dát hodně impulsů, ale myslím si, že když to budu postupně zkoušet od menšího, že se taky nic nestane, akorát to bude dýl trvat. Sama jsem na sobě ty menší impulsy vyzkoušela
S tím povelem (teda nedávat povel) jste mi poradila, díky.
No a jak píšete, aby pes měl se mnou dobrý vztah, aby se ke mě po impulsu přišel zkovat, tak o to bych se nebála, on je to spíš takový můj závisláček - jsem s ním denně, já ho venčím, já mu dávám žrádlo, já s ním chodím na procházky, já si s ním hraju - na procházce v místech, kde to nezná, ho mám pořád u zadku, doma za mnou taky pořád běhá :-D

No a jak píšete, aby pes měl se mnou dobrý vztah, aby se ke mě po impulsu přišel zkovat, tak o to bych se nebála, on je to spíš takový můj závisláček - jsem s ním denně, já ho venčím, já mu dávám žrádlo, já s ním chodím na procházky, já si s ním hraju - na procházce v místech, kde to nezná, ho mám pořád u zadku, doma za mnou taky pořád běhá :-D

Mnohdy bývá problém právě v tomto začátku - dokázat si přiznat, že ten vztah zase tak super není. Že ten náš závisláček a miláček je tím, za koho jej máme jen v situacích, kdy kolem něj není nic lepšího. Ovšem sama přiznáváte, že jakmile vidí jakékoliv kolo, tak je mimo a nevnímá. Možná to nechcete slyšet, ale já bych opravdu nejprve zapracovala na Vašem vztahu s tím psem. A říkám to hlavně proto, že jsem si tím sama prošla - taky jsem o svém psovi tvrdila, že mě miluje a že je to můj závisláček. A pak mi někdo položil otázku, že když je to takový závisláček, tak proč dává přednost zvěři přede mnou. Ano bylo mi to líto, ale dnes jsem moc vděčná, že mi ten dotyčný otevřel oči a já se psem začala skutečně pracovat. Ne drilovat psa, ale pracovat na našem vztahu. A dnes po pár měsícíh jsem skutečně důležitější než zvěř. Podívá se na ni, chvíli ji pozoruje, ale zůstane u mě. A šlo to bez stopovaček a EO. Takže opravdu Vás ten pes tak hrozně miluje? Tak proč dává přednost těm autům? Zkuste se nad tím zamyslet.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No a jak píšete, aby pes měl se mnou dobrý vztah, aby se ke mě po impulsu přišel zkovat, tak o to bych se nebála, on je to spíš takový můj závisláček - jsem s ním denně, já ho venčím, já mu dávám žrádlo, já s ním chodím na procházky, já si s ním hraju - na procházce v místech, kde to nezná, ho mám pořád u zadku, doma za mnou taky pořád běhá :-D

Mnohdy bývá problém právě v tomto začátku - dokázat si přiznat, že ten vztah zase tak super není. Že ten náš závisláček a miláček je tím, za koho jej máme jen v situacích, kdy kolem něj není nic lepšího. Ovšem sama přiznáváte, že jakmile vidí jakékoliv kolo, tak je mimo a nevnímá. Možná to nechcete slyšet, ale já bych opravdu nejprve zapracovala na Vašem vztahu s tím psem. A říkám to hlavně proto, že jsem si tím sama prošla - taky jsem o svém psovi tvrdila, že mě miluje a že je to můj závisláček. A pak mi někdo položil otázku, že když je to takový závisláček, tak proč dává přednost zvěři přede mnou. Ano bylo mi to líto, ale dnes jsem moc vděčná, že mi ten dotyčný otevřel oči a já se psem začala skutečně pracovat. Ne drilovat psa, ale pracovat na našem vztahu. A dnes po pár měsícíh jsem skutečně důležitější než zvěř. Podívá se na ni, chvíli ji pozoruje, ale zůstane u mě. A šlo to bez stopovaček a EO. Takže opravdu Vás ten pes tak hrozně miluje? Tak proč dává přednost těm autům? Zkuste se nad tím zamyslet.
Zuzana

To co jste napsala je mi jasné, vím, že ačkoli beze mě můj pes skoro nechce být, tak že některé věci jsou pro něj prostě víc atraktivní než já, uvědomuju si to. Ale proto by mě zajímalo, jak jste to tedy řešila? jak jste se psem začala pracovat, aby jste u něj byla v jakýchkoliv situacích na prvním místě? Podotýkám, že jsem s ním skoro celý den (až na pár hodin, kdy ho dávám do ohrady - aby si neodvykl, případně když odjedu na chvíli někam pryč), hrajeme si, chodíme na procházky - kde si taky vždy chvíli hrajeme, aportuje, pak taky chvíli cvičíme základní poslušnost. Pokud byste mi tedy napsala, jak jste ten vztah s pejskem utužovala, budu moc ráda a pokusím se si z toho něco vzít. Díky