Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.140.24
Dobrý den,
poslední dobou mám problém s naším čtyřletým jezevčíkem. Doslova si zamiloval mého přítele a kdykoliv, když jdeme společně na procházku nebo, když k nám přijede na návštěvu tak po jeho odjezdu pak pes den dva truchlí. Je bez nálady, jíst pořádně nechce, hrát si nechce, na procházku se mu nechce, jen by se choval a choval... Naopak v přítelově přítomnosti se chová skoro jako štěně nebo spíš bláznivý pí puberťák, div nemetá kozelce radostí. Docela mě to trápí, protože na jednu stranu jsme ráda, že ho přijal (obvykle totiž cizí lidi moc nemusí a drží si zdravý odstup), ale to jeho smutnění, když přítel odjede dělá starosti celé rodině. Zažil jste někdo podobnou situaci? A jak byste to řešili? Všem děkuju za slušné odpovědi.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.252.196
Tuhle situaci si neumím představit. Chápu, že má pes přítele rád, ale že by smutnil po něm dva dny.....Nejste smutná i vy? Nebo ho po odchodu přitele nějak chlácholíte, nebo se chováte jinak? Všichni moji psi milovali a milujou pár lidí, moje děti a vnoučata, ale když odejdou jsou v pohodě, mají přece mě... Buď jsou z návštěvy tak utahaní, že sebou plácnou a spí, nebo jsou naopak rozradostnění a ještě chvíli vyvádějí a chtějí si hrát, nebo se mazlit...Ale o smutku se nedá mluvit.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.126.62
Já to znám, sice to u nás není tak urputné, ale naše mládě si také zamilovalo přítele když ho vidí udělal by klidně stojku, sotva si sedne hned po něm leze a hlavně tulí se, lýsá se jak kočka, dělá to jen jemu. Dřív takhle šíleně blbla i fenka, později ji to přešlo ale i přesto když ví že je pátek a danej čas kdy má dojít jsou uplně paf Není to náhodou i tak, že když dojde přítel změní se něco pro psa? (výlety, procházky, návštěvy, spaní v posteli, kokina, hraní atd...) ? Já si takhle dřív "koupila" fenku od přítelové mamky, ta chudera z toho byla na prášky protože taky smutnila, a moc se sní nebavila. Kdykoliv jsme dojela (to jsem neměla své pesany) vyrazili jsme na výlet, dovezla sem jí kokino, dělali sme kravinky. Po čase "si na to zvykla" a už z toho nebyla tak hotová
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.81.225
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
poslední dobou mám problém s naším čtyřletým jezevčíkem. Doslova si zamiloval mého přítele a kdykoliv, když jdeme společně na procházku nebo, když k nám přijede na návštěvu tak po jeho odjezdu pak pes den dva truchlí. Je bez nálady, jíst pořádně nechce, hrát si nechce, na procházku se mu nechce, jen by se choval a choval... Naopak v přítelově přítomnosti se chová skoro jako štěně nebo spíš bláznivý pí puberťák, div nemetá kozelce radostí. Docela mě to trápí, protože na jednu stranu jsme ráda, že ho přijal (obvykle totiž cizí lidi moc nemusí a drží si zdravý odstup), ale to jeho smutnění, když přítel odjede dělá starosti celé rodině. Zažil jste někdo podobnou situaci? A jak byste to řešili? Všem děkuju za slušné odpovědi.
Přijde mi, že váš přítel je pro psa přitažlivější. Zřejmě má přirozenější silnější energii, autoritativnější a vyrovnanější než vy. Psovi se nevnucuje a pes ho přirozeně bere za silného až vůdčího člena smečky se kterým je jak zábava tak i pocit bezpečí... Na druhou stranu vy ho chlácholíte, mazlíte a chováte ho a asi se mu i vnucujete...Odejde mu "polobůh" a zůstane jen psychicky nestabilní slaboch co se mu vnucuje. Nemyslím to nijak špatně, ale dost často je právě tohle tím důvodem proč někoho psi naprosto zbožňují a rádi ho poslouchají a plní pro něj jakákoliv přání a s někým jen tak pobývají.
A jak to řešit? Buďte psychicky sinější a vyrovnanější. Neprojevujte před psem emoce jako strach, obavy, smutek, lítost, stres, ale ani přehnané radostné emoce (mám na mysli takové to "ježíšku, no to je ale šikulinečka, jéé, jupí,..."). Nevnucujte se psovi ani s hraním, ani s mazlením nebo se žrádlem. Věnujte mu dost fajnových chvil jako je výcvik a trénink poslušnosti nebo učení novým vtipným cvikům. Také aktivní zábava jako vyčerpávající procházka. To jsou věci pro které si vás bude pes vážit a ne nějaké chlácholení a ťuťání-ňuňání.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.140.24
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tuhle situaci si neumím představit. Chápu, že má pes přítele rád, ale že by smutnil po něm dva dny.....Nejste smutná i vy? Nebo ho po odchodu přitele nějak chlácholíte, nebo se chováte jinak? Všichni moji psi milovali a milujou pár lidí, moje děti a vnoučata, ale když odejdou jsou v pohodě, mají přece mě... Buď jsou z návštěvy tak utahaní, že sebou plácnou a spí, nebo jsou naopak rozradostnění a ještě chvíli vyvádějí a chtějí si hrát, nebo se mazlit...Ale o smutku se nedá mluvit.
Mě to právě taky zaráží, žádné chlácholení neprobíhá - tedy ode mě rozhodně ne a naši (pes je vlastně rodičů) ti ho na můj vkus rozmazlují až moc pořád. Denní režim se mu taky nezměnil nebo si to alespoň neuvědomuji. Nicméně od chvíle, kdy viděl přítele poprvé mám pocit, jak když nám psa někdo vyměnili. Museli jsme i upustit od toho, aby mě přítel doprovázel cestou na cvičák, protože pesan se pak absolutně nesoustředil, sice poslechl, ale kňoural. Přítel mi sice říkal, že ho psi mívají rádi, ale sám je překvapený, že je z něj až takhle na větvi.