Uspání psa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že by bylo pro něj i pro vás lepší ho uspat. Kdyby takový pes mohl, odešel by, někam by si zalezl a v tichosti umřel. Když tu možnost nemá, musí živořit.

to jsem asi slyšet,teda číst nechtěla,ale máte pravdu,děkuji. Myslím si to samé,ale také jsem myslela,že to na něm poznám,až to bude chtít vzdát. Nekňučí bolestí a to pro mě byl stěžejní bod,kvůli kterému bych ho uspat nechala... Takhle je těžké to rozhodnout.

To je normální psí stáří, pokud nemá bolesti, nechala bych ho v klidu dožít, takový pes nepotřebuje vycházky apod., ale klid a dobrou péči, nechat ho jen tak utratit, když to není potřeba, to já osobně bych nikdy neudělala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je normální psí stáří, pokud nemá bolesti, nechala bych ho v klidu dožít, takový pes nepotřebuje vycházky apod., ale klid a dobrou péči, nechat ho jen tak utratit, když to není potřeba, to já osobně bych nikdy neudělala.

není potřeba,ale pejsek z života už nic nemá. Dříve aktivní pes,který teď celý den prospí.....

Také bych ho nechal ještě žít, mám 13 ti letou fenku - hluchou jak poleno a napůl slepou fenku, taky sotva lezla, jak má artrozu - ale žere a život jí baví. Na klouby přidáváme chondroprotektiva + proti bolesti Tabletky Movalis, oči jsme začali kapat očníma kapkama Matrixol - takže se to jedno oko drobet zlepšilo, že lépe vidí, chondroprotektiva podáváme průběžně, po pár dnech podávání Movalisu se vždy hybnost zlepší, takže vysadíme a dáváme, až když se zase zhorší, fena normálně baští, taky občas udělá doma loužičku nebo hovínko - když byla zima a pršelo, tak se jí ven moc nechtělo - teď se oteplilo, tak že je fenčení lepší. A o utrácení dokud baští by mne nenapadlo ani uvažovat. Takže zkuste si na lepší hybnost nechat napsat Movalis a chondra, na oči zkusit Matrixol - a třeba se zlepší - dokud baští, tak bych zatím neutrácel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je normální psí stáří, pokud nemá bolesti, nechala bych ho v klidu dožít, takový pes nepotřebuje vycházky apod., ale klid a dobrou péči, nechat ho jen tak utratit, když to není potřeba, to já osobně bych nikdy neudělala.

Nechat v klidu dožít? Jakože ať pes sám umře, než aby se k tomu člověk postavil čelem a usnadnil psovi odchod?

Zadavatelce - je to hrozně težký krok, ale přeji vám odvahu, ať se správně rozhodnete. Takového veterána bych také nechala odejít s pomocí veta, který přijede domů.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechat v klidu dožít? Jakože ať pes sám umře, než aby se k tomu člověk postavil čelem a usnadnil psovi odchod?

Zadavatelce - je to hrozně težký krok, ale přeji vám odvahu, ať se správně rozhodnete. Takového veterána bych také nechala odejít s pomocí veta, který přijede domů.

Ale píšede nesmysly, postaví se k tomu čelem, až to bude opravdu nutné, že má pes artrozu, a je hluchej a občas se počurá - to ještě není ten správný čas na utracení, dokud pes sám pije a baští a je schopný se dojít vyvenčit. Na tento krok podle mne ještě asi čas nepřišel ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také bych ho nechal ještě žít, mám 13 ti letou fenku - hluchou jak poleno a napůl slepou fenku, taky sotva lezla, jak má artrozu - ale žere a život jí baví. Na klouby přidáváme chondroprotektiva + proti bolesti Tabletky Movalis, oči jsme začali kapat očníma kapkama Matrixol - takže se to jedno oko drobet zlepšilo, že lépe vidí, chondroprotektiva podáváme průběžně, po pár dnech podávání Movalisu se vždy hybnost zlepší, takže vysadíme a dáváme, až když se zase zhorší, fena normálně baští, taky občas udělá doma loužičku nebo hovínko - když byla zima a pršelo, tak se jí ven moc nechtělo - teď se oteplilo, tak že je fenčení lepší. A o utrácení dokud baští by mne nenapadlo ani uvažovat. Takže zkuste si na lepší hybnost nechat napsat Movalis a chondra, na oči zkusit Matrixol - a třeba se zlepší - dokud baští, tak bych zatím neutrácel.

dáváme na doporučení lékaře canvit chondro super

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechat v klidu dožít? Jakože ať pes sám umře, než aby se k tomu člověk postavil čelem a usnadnil psovi odchod?

Zadavatelce - je to hrozně težký krok, ale přeji vám odvahu, ať se správně rozhodnete. Takového veterána bych také nechala odejít s pomocí veta, který přijede domů.

Postavit se čelem, když psovi kromě stáří nic není??? Jako sorry, snad si nemyslíte, že aktivní pes bude aktivní až do poslední chvíle a pak jednoho dne lehne a umře? To, co popisuje zadavatelka je normální psí stáří, kdy pes stejně jako starý člověk většinou jen spí, občas se počůrá, neslyší a tak podobně. A když je jinak spokojený, žere a nic ho nebolí, tak není důvod ho uspávat. Starat se o něj by člověk měl za to, že mu pes celý život sloužil a ne ho nechat utratit jako nepotřebného.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale píšede nesmysly, postaví se k tomu čelem, až to bude opravdu nutné, že má pes artrozu, a je hluchej a občas se počurá - to ještě není ten správný čas na utracení, dokud pes sám pije a baští a je schopný se dojít vyvenčit. Na tento krok podle mne ještě asi čas nepřišel ...

Nejde o to,že je hluchý a má artrozu. Jdem to,že z života,dle mne,nic nemá. Byl hodně aktivní,ted jen leží.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,chtěla bych poradit. Máme 12-14-ti letého psa,nevíme přesně,brali jsme si ho před 10 lety z útulku. Je hluchý (tak 3 roky),špatně vidí,má potíže s klouby (artroza v kyčlích),často se pomočí doma,někdy i vykálí,hlavně se vyčůrá i ve spánku v pelechu,v tom pak leží,protože o tom neví. Ale co je nejdůležitější přijde mi,že z toho života nic nemá,celý den jen spí,probere se,jen když jdeme ven a to ho musíme skoro nutit. Venku se mu pak nechce chodit,na dlouhé procházky už s ním kvůli kloubům nechodíme,jen na kratší,ale častější. Dříve to byl aktivní pes,venku to miloval. Už dlouho přemýšlíme,jestli by nebylo lepší ho uspat,ale zase si říkám,že bolestmi netrpí,normálně žere... Setkal se s takovými potížemi někdo z vás? Že pejsek byl relativně zdráv,ale přišlo vám,že už nemá radost ze života? Myslíte,že uspání by pro něho bylo lepší?

Ano,zažila jsem dvakrát a dokud pejsek žere,není co řešit.To ostatní je spíš nám na obtíž,ale starý pejsek nějaké pomočení neřeší,ani to,že pořád spí a ven jde jen když chce.To poznáte,až přijde ten správný čas.Psa přestane bavit žít,přestane přijímat potravu,zaleze a jakoby nebyl.Radost ze života nemají ani staří lidé a přesto tu ještě nějakou dobu pobudou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale píšede nesmysly, postaví se k tomu čelem, až to bude opravdu nutné, že má pes artrozu, a je hluchej a občas se počurá - to ještě není ten správný čas na utracení, dokud pes sám pije a baští a je schopný se dojít vyvenčit. Na tento krok podle mne ještě asi čas nepřišel ...

To bude sto lidí, sto názorů, kdy je podle koho ten čas - někdo bude sobecky udržovat na živu psa pomalu umírajícího, jen aby se nemusel rozloučit, jiný člověk bude schopen nadhledu a nechat psa odejít důstojně, ne jako trosku.
Dle popisu zadavatelky: Je hluchý (tak 3 roky),špatně vidí,má potíže s klouby (artroza v kyčlích),často se pomočí doma,někdy i vykálí,hlavně se vyčůrá i ve spánku v pelechu,v tom pak leží,protože o tom neví. Ale co je nejdůležitější přijde mi,že z toho života nic nemá,celý den jen spí,probere se,jen když jdeme ven a to ho musíme skoro nutit.
mi pejsek nepřijde šťastný, když se musí nutit k procházce a leží v prochcaném pelechu. Někdo chce psa udržet naživu co nejdéle, bez ohledu na jeho komfort, jiný člověk si ho pamatuje právě z dob dřívějších a nenechá dopustit, aby prodlužoval utrpení. Stejně to asi vnímá zadavatelka. My jsme také uspávali veterána 14letého, dle popisu to byl podobný případ a rozhodnutí to nebylo lehké, bylo ale ku prospěchu psa.

Je to těžké nechcem ho nechávat uspat,ale říkám si,jestli to není jen čistě z naší sobeckosti. Jestli by mu nebylo líp.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano,zažila jsem dvakrát a dokud pejsek žere,není co řešit.To ostatní je spíš nám na obtíž,ale starý pejsek nějaké pomočení neřeší,ani to,že pořád spí a ven jde jen když chce.To poznáte,až přijde ten správný čas.Psa přestane bavit žít,přestane přijímat potravu,zaleze a jakoby nebyl.Radost ze života nemají ani staří lidé a přesto tu ještě nějakou dobu pobudou.

Přesně, souhlasm. Také jsem to s pár starými a hodně nemocnými psy zažil. Čas tohoto pejska na poslední službu podle mne ještě nenastal. Stáří je nepříjemná věc u lidí u i psů. Jak říkám, od bolesti s artrozou, se dá pomoci vhodnými léčivy - bolest ustoupí a hybnost se zlepší, ale je jasné, že pejsek už nemá potřebu se tolik venčit a procházet venku jako třeba před pár lety. Ale na utracení to asi ještě asi nebude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to těžké nechcem ho nechávat uspat,ale říkám si,jestli to není jen čistě z naší sobeckosti. Jestli by mu nebylo líp.

Nejsem si jistá, že jste zvolila správnou cestu - tady se nedozvíte nic, co by Vám pomohlo. Polovina by uspala, polovina by držela při životě za každou cenu, jen proto, že nemá bolesti. Vy svého psa znáte, Vy víte nejlépe, jestli kvalita jeho života stojí za to. V zimě jsem uspávala sedmnáctiletého psa, protože partner dřív nechtěl, čekal až do chvíle, kdy začaly selhávat ledviny. Ale že pes už téměř rok jen filtroval vzduch a nic moc nevnímal, neměl radost, to neřešil. Prostě žral (z ruky a na sílu), venčil se, i když taky dost často do pelechu. Postupem doby i ztratil potřebu kontaktu, žil si ve svém světě. Slepý, hluchý, dezorientovaný... Ano, bolestmi netrpěl, ale...
Zkuste poslechnout svoje srdíčko, které pejska miluje. Protože on neví, jestli odejde teď nebo za půl roku, neřeší to. Jen Vy musíte být s ním. Držím pěsti, ať už se rozhodnete jakkoliv, abyste to oba zvládli!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejsem si jistá, že jste zvolila správnou cestu - tady se nedozvíte nic, co by Vám pomohlo. Polovina by uspala, polovina by držela při životě za každou cenu, jen proto, že nemá bolesti. Vy svého psa znáte, Vy víte nejlépe, jestli kvalita jeho života stojí za to. V zimě jsem uspávala sedmnáctiletého psa, protože partner dřív nechtěl, čekal až do chvíle, kdy začaly selhávat ledviny. Ale že pes už téměř rok jen filtroval vzduch a nic moc nevnímal, neměl radost, to neřešil. Prostě žral (z ruky a na sílu), venčil se, i když taky dost často do pelechu. Postupem doby i ztratil potřebu kontaktu, žil si ve svém světě. Slepý, hluchý, dezorientovaný... Ano, bolestmi netrpěl, ale...
Zkuste poslechnout svoje srdíčko, které pejska miluje. Protože on neví, jestli odejde teď nebo za půl roku, neřeší to. Jen Vy musíte být s ním. Držím pěsti, ať už se rozhodnete jakkoliv, abyste to oba zvládli!

moc Vám děkuji,lepší odpověď jsem snad ani nemohla dostat

Zkuste Trocoxil, pro tyhle případy ideální, psovi odstraní bolesti z artrozy a je víc než pravděpodobné, že pokud psovi jinak nic není, že se dost rozhejbe. Tihle staří psi často jen leží a spí, protože mají bolesti při pohybu kvůli artroze, když tu bolest odstraníte, neskutečně ožijou. Samozřejmě jako zamlada běhat nebude, ale krátké procházky v pomalém tempu by mohl dát.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také bych ho nechal ještě žít, mám 13 ti letou fenku - hluchou jak poleno a napůl slepou fenku, taky sotva lezla, jak má artrozu - ale žere a život jí baví. Na klouby přidáváme chondroprotektiva + proti bolesti Tabletky Movalis, oči jsme začali kapat očníma kapkama Matrixol - takže se to jedno oko drobet zlepšilo, že lépe vidí, chondroprotektiva podáváme průběžně, po pár dnech podávání Movalisu se vždy hybnost zlepší, takže vysadíme a dáváme, až když se zase zhorší, fena normálně baští, taky občas udělá doma loužičku nebo hovínko - když byla zima a pršelo, tak se jí ven moc nechtělo - teď se oteplilo, tak že je fenčení lepší. A o utrácení dokud baští by mne nenapadlo ani uvažovat. Takže zkuste si na lepší hybnost nechat napsat Movalis a chondra, na oči zkusit Matrixol - a třeba se zlepší - dokud baští, tak bych zatím neutrácel.

Minulý týden jsme utráceli 16 letou fenku. Pořád jsme říkali dokud žere, necháme ji. Jenže z feny už byla doslova mrtvola, ale pořád žrala. Neviděla, neslyšela, bolavé dásně, vypadané zuby, počůrávání doma nepřetržitě. Tak jsme se rozhodli pro utracení. Ptala jsem se veterináře na to žraní. Řekl mi, že je to porucha metabolismu u starých psů, (doufám že jsem to řekla správně) a že psa to nutí pořád žrát, zkrátka tak nějak. Jinak samotného utracení se nebojte, nejhorší je cesta na veterinu, jakmile dá trochu uspávací látky, pes okamžitě usíná jako před narkózou, čekala jsem to mnohem horší, taky nám to rozhodování trvalo pěkně dlouho, ale jsem ráda, že jsme to udělali, psa nic nebolí a ze života už neměl v podstatě nic.

Jen takový postřeh. Až Vám bude tolik jako tomu pesanovi, také třeba budete mít problémy a bude Vás to trápit. Ale třeba budete chtít dál žít a být s těmi, co Vás mají rádi. Co když chce být pesan také pořád s Vámi, i když ten život už za moc nestojí? Kdyby měl bolesti, chápu to. Takhle ... nedokázal bych to.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen takový postřeh. Až Vám bude tolik jako tomu pesanovi, také třeba budete mít problémy a bude Vás to trápit. Ale třeba budete chtít dál žít a být s těmi, co Vás mají rádi. Co když chce být pesan také pořád s Vámi, i když ten život už za moc nestojí? Kdyby měl bolesti, chápu to. Takhle ... nedokázal bych to.

Hezky napsané

Fakt je, že jen majitelka psa ví ( tedy měla by, přiznejme si, že ne každý to fakt pozná ), jak na tom pes je a co vše pro něj udělala, aby se měl lépe, a zda to zabralo nebo ne....

Jen si tak říkám.... Chondro na klouby bolest neléčí, je to jen doplněk na zlepšení stavu ( a zrovna tato značka kloubovky je dle mého úplně k ničemu ), osobně bych psovi dávala chvíli něco proti bolesti a hned by se vidělo. To samé k celkovému posílení imunity u starého psa, dáváte něco???
Že pes neplače bolestí ale zdaleka neznamená, že bolesti nemá!!!!! Na tohle fakt bacha!!!

Svým starým psům jsem za á dávala kvalitní kloubovky ( Aptus, Caniviton ), za bé podporu imunity ( nedám dopustit na Immunovet, fakt malý velký zázrak!!!! ), při vlezlém počasí, když se bolesti kloubů zhoršily, tak Rimadyl dle rady vetky. Pak samozřejmě velice kvalitní krmivo!!!
Hluchota a slepota nejsou konec života!!!
A hlavně, byla jsem jim oporou a "sluníčkem"! Pes dobře vycítí náladu pána a i když mu některý den není nejlépe, usměvavý a klidný majitel mu velmi pomáhá to překonat a je mu zas líp!!!
V neposlední řadě se někdy u starých psů stane, že mají období, kdy prostě vypadají že snad už už umřou.... ale jedí, pijí, venčí se.... a pak přijde zlom a pesan zase ožije a žije dalších x let!!! A toto nemám vypozorováno jen u svých psů, ale i u psů přátel a známých! Záleží na majiteli, zda psovi poskytne vše a dá mu šanci a pomoc ( fyzickou - léky a podporující preparáty, psychickou - oporu a optimismus ), s tím, že u starého psa se to nezlepší ze dne na den, ale třás až za týdny měsíce. Anebo zda to prostě zkusit nehodlá a uspí ho.

Maťa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen takový postřeh. Až Vám bude tolik jako tomu pesanovi, také třeba budete mít problémy a bude Vás to trápit. Ale třeba budete chtít dál žít a být s těmi, co Vás mají rádi. Co když chce být pesan také pořád s Vámi, i když ten život už za moc nestojí? Kdyby měl bolesti, chápu to. Takhle ... nedokázal bych to.

A jak poznám, že pes měl bolesti? Několik let nevydala ani hlásku. Nezaštěkala, nezakňučela dobré 3 roky pozadu. Nezvedla se sama z podlahy, protože se jí packy rozjížďěly jak už byla slabá, vždycky jí musel někdo pomoct. Dokázala prochodit několik hodin během noci. Nikdo nevěděl, jestli jí něco bolí, nebo jestli se neorientuje, nebo proč chodí po bytě třeba do 1 do rána, naráží do nábytku, padá, motá se atd. když jsme jí dali ven vyčůrat před dveře, ze vzdálenosti 5 metrů nedokázala trefit domů. Padala na bok, točila se do kola, motala se. Hlavu trvale v poloze u země, nezvedla už ji ani do úrovně krku. Slepá, hluchá. Neoperovatelný nádor na břiše, neustále se zvětšující. Jestli se vám to pořád zdá že je to důstojný psí život a pes si nepřeje nic jiného než takto živořit, ale hlavně se svým pánečkem, tak to je váš názor. Proč čekat až se jednoho dne nepostaví vůbec, bude jenom ležet a pomalu chcípat, když jí to můžu usnadnit a u 16 letého psa se asi zázraky moc čekat nedají, to mi věřte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen takový postřeh. Až Vám bude tolik jako tomu pesanovi, také třeba budete mít problémy a bude Vás to trápit. Ale třeba budete chtít dál žít a být s těmi, co Vás mají rádi. Co když chce být pesan také pořád s Vámi, i když ten život už za moc nestojí? Kdyby měl bolesti, chápu to. Takhle ... nedokázal bych to.

A co tedy takový postřeh, kdy je na tom starý člověk podobně, pořád mluví o smrti, nebaví ho žít, důvodem pro něj už není ani milující rodina, má pocit, že přesluhuje, že přežil všechny vrstevníky...
Proboha nesrovnávejte to! Nikdo tu nemluví o uspání psa proto, že se nehodí barvou srsti k sedačce. Ale kázat a vyvolávat v lidech pocit viny, to tu jde spoustě lidem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen takový postřeh. Až Vám bude tolik jako tomu pesanovi, také třeba budete mít problémy a bude Vás to trápit. Ale třeba budete chtít dál žít a být s těmi, co Vás mají rádi. Co když chce být pesan také pořád s Vámi, i když ten život už za moc nestojí? Kdyby měl bolesti, chápu to. Takhle ... nedokázal bych to.

Co je na tom hezky napsaného ? Víte kolik starých lidí by rádo odešlo z tohoto světa, ale nemůžou. Víte kolik jich umře hlady ? Protože je to jediná cesta, jak si ze světa pomoci. Nechci sem plést lidi, tak je sem nepleťte. Pes není člověk a to, že ho necháme uspat není mínu, ale výsada.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je na tom hezky napsaného ? Víte kolik starých lidí by rádo odešlo z tohoto světa, ale nemůžou. Víte kolik jich umře hlady ? Protože je to jediná cesta, jak si ze světa pomoci. Nechci sem plést lidi, tak je sem nepleťte. Pes není člověk a to, že ho necháme uspat není mínu, ale výsada.

Ovšem psa máme uspat až když trpí, zadavatelky pes nejspíš netrpí, navíc ona ještě ani nevzykoušela všechno, např. jestli si myslí, že pes má bolesti, tak podávat něco proti bolesti. A pokud někdo není schopný se dívat na stáří svého psa, tak si nemá žádného psa pořizovat, protože takhle mu zestárne každý.

Pokud zadavatelka píše,že pes bolestmi netrpí,ale nemá radost ze života,důvod k uspání to není.Spíš zamyšlení nad tím, jak tomu pejskovi ten zbývající život zpříjemnit.Koukat se jak pes stárne,bolí ho klouby a nedat mu nic co by ho mohlo pozdvihnout a místo toho přemýšlet nad utracením......s takovou žádostí bych se veterináři nemohla podívat do očí a ten náš by ani starého,ale ještě životaschopného psa neutratil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jak poznám, že pes měl bolesti? Několik let nevydala ani hlásku. Nezaštěkala, nezakňučela dobré 3 roky pozadu. Nezvedla se sama z podlahy, protože se jí packy rozjížďěly jak už byla slabá, vždycky jí musel někdo pomoct. Dokázala prochodit několik hodin během noci. Nikdo nevěděl, jestli jí něco bolí, nebo jestli se neorientuje, nebo proč chodí po bytě třeba do 1 do rána, naráží do nábytku, padá, motá se atd. když jsme jí dali ven vyčůrat před dveře, ze vzdálenosti 5 metrů nedokázala trefit domů. Padala na bok, točila se do kola, motala se. Hlavu trvale v poloze u země, nezvedla už ji ani do úrovně krku. Slepá, hluchá. Neoperovatelný nádor na břiše, neustále se zvětšující. Jestli se vám to pořád zdá že je to důstojný psí život a pes si nepřeje nic jiného než takto živořit, ale hlavně se svým pánečkem, tak to je váš názor. Proč čekat až se jednoho dne nepostaví vůbec, bude jenom ležet a pomalu chcípat, když jí to můžu usnadnit a u 16 letého psa se asi zázraky moc čekat nedají, to mi věřte.

tohle je hnusný téma a ještě horší rozhodnutí.vím jak těžké to je,ale souhlasim s Váma..
a když už sem někdo pořád zatahuje ty lidi(což myslim neni úplně dobře) tak já bych právě nechtěla dopadnout jako ten pes..už to tu padlo,spousta starých lidí mluví o tom,že už jsou unavení a chtěli by odejít..bohužel u lidí to nejde.Každý to vidíme jinak,to je pochopitelné,ale za sebe říkám,že neni nutné nechat psa zchátrat až na úplný konec,já bych tak taky nechtěla rozhodně dopadnout..za mne je velké hrdinství ukončit to dřív,než se zvíře dostane do stavu totální rezignace a až úplně na samé dno,nevidím v tom smysl.Ale málokdo má tolik síly..

Dobrý den! Zapomeňte na celou tuto diskusi a rozhodněte se srdcem. Z vašich komentářů je už cítit vaše rozhodnutí a věřím, že je správné. Příroda by si to zařídila po svém..... Taky jsem 14 dní zpátky byla nucena utratit pejska, kterému kdyby se nepřevrátil žaludek, mohl být mezi námi. To je bezmoc:(

Milá zadavatelko,každý pejskař to minimálně jednou v životě řeší -kdy ještě ano a kdy už ne. S jedním jsme jezdili týden na kapačky, neměl bolesti a doufali jsme, že se to zlepší, měli jsme ho též z útulku, ale bylo mu tak okolo osmi let. Měla jsem stále pocit, že mbojujeme, ale spíš jsem bojovala já. Tak jsem se zařekla, že další pejsek nebude trpět proto, že já ho nechci pustit. S dalším jsme žili dvanáct let, fungoval na myšlenku. Dva roky byl slepý, ale na prochajdu se těšil, hrál si s vnučkama. Poslední den se držel stranou, večer začal výt , lehla jsem si s ním, sám si řekl, že už dost. Když usínal cítila jsem, že odchází protože odejít chtěl. Držím palce a nenuťte ho tu být až nebude chtít

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud zadavatelka píše,že pes bolestmi netrpí,ale nemá radost ze života,důvod k uspání to není.Spíš zamyšlení nad tím, jak tomu pejskovi ten zbývající život zpříjemnit.Koukat se jak pes stárne,bolí ho klouby a nedat mu nic co by ho mohlo pozdvihnout a místo toho přemýšlet nad utracením......s takovou žádostí bych se veterináři nemohla podívat do očí a ten náš by ani starého,ale ještě životaschopného psa neutratil.

. Přesně. Pokud neskusili artrozu a bolesti léčit a tlumit a přemýšlí nad utracením, že už pejsek nechce tolik chodit na procházky jako když byl mladší, tak to mi přijde divné. Přijde mi, že už jsou drobet rozhodlí, a sem si přišli pro morální podporu - pro schválení utracení, čehož se jim od některých pisatelů hojně dostává. Za mně ještě nezkusili v léčbě vše a myslím si, že pejsek na utracení ještě není. A nejsem zastáncem vždy držet psa co nejdéle a za každou cenu, jak se mylně někteří snaží nastínit, to opravdu ne - jen to hodnotím podle konkrétní popsané situace. Ono potom je otázka, jestli to majitel někdy ulehčuje pejskovi nebo sám sobě ...

Po přečtení všech komentářů,jsem se rozhodla,že pejsak uspat nedám,snad si sám řekne,až bude chtít....doufám.... A pro ty,co si myslí,že jsme nic nezkusili,tak se mýlí,zkusily. Několikrát měl takové problémy s klouby,že jsme denně dojížděli na veterinu na injekce. Doktor nám doporučil chondro super plus,aby se artóza nezhoršovala. Ona totiž nejde vyléčit,jak si tady asi někteří myslí,jdou jen zmírnit příznaky. A k lidem,kteří už nechtějí žít..... je jich plno,řeknou vám,že už ani žít nechtějí,ale nikdo jim nemůže pomoct,za to pejskovi člověk může pomoct odejít,ale pro změnu on si nemůže říct,jen tiše trpět...... Doufám,že u toho mého to poznám...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po přečtení všech komentářů,jsem se rozhodla,že pejsak uspat nedám,snad si sám řekne,až bude chtít....doufám.... A pro ty,co si myslí,že jsme nic nezkusili,tak se mýlí,zkusily. Několikrát měl takové problémy s klouby,že jsme denně dojížděli na veterinu na injekce. Doktor nám doporučil chondro super plus,aby se artóza nezhoršovala. Ona totiž nejde vyléčit,jak si tady asi někteří myslí,jdou jen zmírnit příznaky. A k lidem,kteří už nechtějí žít..... je jich plno,řeknou vám,že už ani žít nechtějí,ale nikdo jim nemůže pomoct,za to pejskovi člověk může pomoct odejít,ale pro změnu on si nemůže říct,jen tiše trpět...... Doufám,že u toho mého to poznám...

Artroza léčit nejde, ale bolest z ní jde tlumit léky jako Rimadyl, Movalis nebo Trocoxil, to že vám váš vet doporučil jen chondra, který při rozvinutý artroze jsou naprd a od bolesti psovi neuleví, to je fakt na vrácení diplomu. A popravdě nevím co chcete tady vy. Rad se vám tady dostalo dost, včetně těch jak vašemu psovi zajistit život bez bolesti, vám se do toho nechce, to je vaše věc, můžu akorát litovat vašeho psa, ale nic jiného se tady fakt nedozvíte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po přečtení všech komentářů,jsem se rozhodla,že pejsak uspat nedám,snad si sám řekne,až bude chtít....doufám.... A pro ty,co si myslí,že jsme nic nezkusili,tak se mýlí,zkusily. Několikrát měl takové problémy s klouby,že jsme denně dojížděli na veterinu na injekce. Doktor nám doporučil chondro super plus,aby se artóza nezhoršovala. Ona totiž nejde vyléčit,jak si tady asi někteří myslí,jdou jen zmírnit příznaky. A k lidem,kteří už nechtějí žít..... je jich plno,řeknou vám,že už ani žít nechtějí,ale nikdo jim nemůže pomoct,za to pejskovi člověk může pomoct odejít,ale pro změnu on si nemůže říct,jen tiše trpět...... Doufám,že u toho mého to poznám...

O tom jste v zadání ale nic nepsala. A nemyslíme si, že starý pes jde vyléčit - jde jen léčit, o vyléčení nikde nikdo nepíše, jde jen o zmírnění příznaků a bolesti - a ještě to chce mimo kloubní výživi podávat při zhoršení i léky proti bolesti. A víte - převážně u těch starých lidí, co už nechtějí třeba žít, co je šoupne rodina na LDN nebo do nějakého domova pro důchodce ( aby se péčí o ně nemuseli zatěžovat ), a jsou tam sami jako kůl v plotě bez rodiny, bez příbuzných bez smyslu života, tak těm se také ani nedivím, ale s tím lze jen těžko něco dělat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po přečtení všech komentářů,jsem se rozhodla,že pejsak uspat nedám,snad si sám řekne,až bude chtít....doufám.... A pro ty,co si myslí,že jsme nic nezkusili,tak se mýlí,zkusily. Několikrát měl takové problémy s klouby,že jsme denně dojížděli na veterinu na injekce. Doktor nám doporučil chondro super plus,aby se artóza nezhoršovala. Ona totiž nejde vyléčit,jak si tady asi někteří myslí,jdou jen zmírnit příznaky. A k lidem,kteří už nechtějí žít..... je jich plno,řeknou vám,že už ani žít nechtějí,ale nikdo jim nemůže pomoct,za to pejskovi člověk může pomoct odejít,ale pro změnu on si nemůže říct,jen tiše trpět...... Doufám,že u toho mého to poznám...

Věřte mi, že to poznáte!!! Pokud svého pejska milujete, poznáte to! Toho se nebojte!

řešila jsem toto v zimě fenka rtw, už hodně špatná, hubená, špatně chodící, neoperovatelný rostoucí nádor, dokud bylo pěkně na podzim,užívala si dvora, jak se ochladilo šla domů, kde celé dny prospala, zájem o jídlo stále (těžce nenažraná celej život), venčení ven, kraťoučké procházky, ale když už se nemohla zvednout aby mě přivítala, zavolala jsem veta domů a uspala, dle mého už to nebylo nic příjemného. jestli měla bolesti nevím, byla celej život tvrďák, doufám, že neměla, moc tomu chci věřit...

Tohle Vám nikdo neporadí. Akorát budete mít špatné pociti ze zdejších mudrců.
Já mám třeba psa se špatným srdíčkem. Zjistili mu to v roce a už by mu cpali prášky. Na otázku, zda se to těmi prášky vyřeší, odpověděli, že ne. Jen zpomalí. Samozřejmě na úkor vedlejších účinků léků. Ale že když je nebude brát, tak do tří let začne mít záchvaty a od té doby do roka umře. Poděkovala jsem a odešla bez léků. O rok později jsme se opět ocitli na veterině, kvůli struvitům v moči. Pes se pomočoval, ani o tom nevěděl. Vet nám dal drahé granule pro potíže s močovým aparátem a že je musí žrát až do konce života. Půl roku je tedy žral. Ale vypadal strašně. Srst jako dráťák( je to hladkosrstý pes), žádná energie, srdíčko očividně nemělo z čeho brát sílu a tak byl opravdu slabý. V tu dobu jsem se začala trochu zajímat o krmení psů, přestala jsem fandit Royalu, Eukanubě a Hillsu, přešla jsem na First Mate ultrapremium a poté na BARF. Vysadila jsem vše, co pes podle veta nutně potřebuje. Psovi bude za měsíc 7 let. Moč v pořádku. I v těch jarních pařácích lítá s mýma absolutně zdravýma fenama po psím výběhu jak čamrda. Omdlívá jen když se přiškrtí, tak hold nosí ostnáč (bohužel i postroj mu vadil a tohle je jediné, co ho neškrtí a samozřejmě to má s těmi gumovými špunty). Ale k tématu. Psa miluji jako svoje dítě. Dala bych za něj cokoliv. Nevyměnila bych ho za žádnou z mých drahých fena na chov a výstavy. A přesně pro to jsem pevně rozhodnutá udělat pro něho v pravou chvíly to nejdůležitější a nejbolestnější rozhodnutí. Jakmile uvidím, že se horší, nebudu čekat. Není na co. Není šance na zlepšení a nějaké udržování spící trosky při životě jen pro to, že já si bez něho život neumím představit? Ne, na to ho mám moc ráda. Je to silný a hrdý pes a nenechám ho pomalu chcípat (s prominutím) s plenkou u zadku a neustálým pohledem na stresované a vynervované pánečky. Odvezu ho na chalupu, enchám ho se pořádně vylítat a nadechnout a potom s vetem jeho trápení ukončíme. Na zahradě jeho milované chalupy. Dokud to bude ten PAN pes, kterého tolik bavil život. A může si říkat kdo chce, co chce. Můžou mi říkat, že jsem si jen nechtěla dělat starosti s "břemenem" jako je nemocný pes. JÁ vím, proč jsem to udělala a moje svědomí bude čisté. Ač srdíčko se mi rozlétne na milion kousků. Budu vědět, že jsem nenechala svého nejmilejšího trpět ani o vteřinu déle, než bylo nezbytně nutné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle Vám nikdo neporadí. Akorát budete mít špatné pociti ze zdejších mudrců.
Já mám třeba psa se špatným srdíčkem. Zjistili mu to v roce a už by mu cpali prášky. Na otázku, zda se to těmi prášky vyřeší, odpověděli, že ne. Jen zpomalí. Samozřejmě na úkor vedlejších účinků léků. Ale že když je nebude brát, tak do tří let začne mít záchvaty a od té doby do roka umře. Poděkovala jsem a odešla bez léků. O rok později jsme se opět ocitli na veterině, kvůli struvitům v moči. Pes se pomočoval, ani o tom nevěděl. Vet nám dal drahé granule pro potíže s močovým aparátem a že je musí žrát až do konce života. Půl roku je tedy žral. Ale vypadal strašně. Srst jako dráťák( je to hladkosrstý pes), žádná energie, srdíčko očividně nemělo z čeho brát sílu a tak byl opravdu slabý. V tu dobu jsem se začala trochu zajímat o krmení psů, přestala jsem fandit Royalu, Eukanubě a Hillsu, přešla jsem na First Mate ultrapremium a poté na BARF. Vysadila jsem vše, co pes podle veta nutně potřebuje. Psovi bude za měsíc 7 let. Moč v pořádku. I v těch jarních pařácích lítá s mýma absolutně zdravýma fenama po psím výběhu jak čamrda. Omdlívá jen když se přiškrtí, tak hold nosí ostnáč (bohužel i postroj mu vadil a tohle je jediné, co ho neškrtí a samozřejmě to má s těmi gumovými špunty). Ale k tématu. Psa miluji jako svoje dítě. Dala bych za něj cokoliv. Nevyměnila bych ho za žádnou z mých drahých fena na chov a výstavy. A přesně pro to jsem pevně rozhodnutá udělat pro něho v pravou chvíly to nejdůležitější a nejbolestnější rozhodnutí. Jakmile uvidím, že se horší, nebudu čekat. Není na co. Není šance na zlepšení a nějaké udržování spící trosky při životě jen pro to, že já si bez něho život neumím představit? Ne, na to ho mám moc ráda. Je to silný a hrdý pes a nenechám ho pomalu chcípat (s prominutím) s plenkou u zadku a neustálým pohledem na stresované a vynervované pánečky. Odvezu ho na chalupu, enchám ho se pořádně vylítat a nadechnout a potom s vetem jeho trápení ukončíme. Na zahradě jeho milované chalupy. Dokud to bude ten PAN pes, kterého tolik bavil život. A může si říkat kdo chce, co chce. Můžou mi říkat, že jsem si jen nechtěla dělat starosti s "břemenem" jako je nemocný pes. JÁ vím, proč jsem to udělala a moje svědomí bude čisté. Ač srdíčko se mi rozlétne na milion kousků. Budu vědět, že jsem nenechala svého nejmilejšího trpět ani o vteřinu déle, než bylo nezbytně nutné.

Ano, moc hezky napsané.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
O tom jste v zadání ale nic nepsala. A nemyslíme si, že starý pes jde vyléčit - jde jen léčit, o vyléčení nikde nikdo nepíše, jde jen o zmírnění příznaků a bolesti - a ještě to chce mimo kloubní výživi podávat při zhoršení i léky proti bolesti. A víte - převážně u těch starých lidí, co už nechtějí třeba žít, co je šoupne rodina na LDN nebo do nějakého domova pro důchodce ( aby se péčí o ně nemuseli zatěžovat ), a jsou tam sami jako kůl v plotě bez rodiny, bez příbuzných bez smyslu života, tak těm se také ani nedivím, ale s tím lze jen těžko něco dělat.

Víte, můj přítel dělal na áru a teď dělá na záchrance, moje matka pracuje s osobami se zdravotním postižením a já s nimi pracovala dva roky také a jako "bonus" jsem měla babičku, která v necelých 70 letech měla krvácení do mozku a 3 roky se postupně zhoršovala a zhoršovala, než dostala zápal plic a zemřela. Takže myslím, že mám spoustu příkladů pro to, abych vyvrátila Vaše tvrzení, že chuť žit ztrácejí převážně lidí žijící v domovech pro seniory nebo ležící na LDN.
Ano, jsou lidé se silnou vůlí, co se postaví jakékoliv nemoci a budou bojovat do posledního dechu. Ale většina lidí, ať už nemocných nebo prostě jen starých, to jednou vzdá. Oni moc dobře ví, že kvůli péči o ně zahodilo vlastní život několik lidí, kteří je milují. Moc dobře ví, že jakákoliv léčba jim jen prodlužuje ležení na lůžku, ale život jim nevrátí. Kolikrát přítele v záchrance prosí, aby jim pomohl, něco jim píchnul, že už nemají sílu. A to je veze z domova, kde mají veškerou péči, komfort a milující rodinu, co o ně s radostí pečuje a veze je jen na pár dní do nemocnice kvůli nějaké akutní příhodě. Ne na doživotní pobyt v ústavu. A já si dodnes vybavím oči babičky, když jí došlo, že už to lepší nebude. Ze dne na den jako by jí zhasl životní oheň. Jedla, pila, jezdila na procházky. Ale byla duchem uplně někde jinde, už se ani nesnažila komunikovat, jen občas něco odkývala. Nemohla mluvit, neuměla nám říct, jak se cítí. Ale bylo nám to všem jasné. Bohužel musela ještě rok počkat, než se nad ní osud slitoval. Celou dobu byla obklopená svojí rodinou, dokud to šlo, byla u dědečka doma. Pak, když už nebylo možné se o ni starat doma (bohužel měla přes 100kg a její motorické schopnosti byly horší a horší, padala v podstatě všude a nebylo možné ji zvednout), nebyla v nemocnici ani jeden den sama. Takže taky nepatří mezi lidi z vašeho příkladu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle Vám nikdo neporadí. Akorát budete mít špatné pociti ze zdejších mudrců.
Já mám třeba psa se špatným srdíčkem. Zjistili mu to v roce a už by mu cpali prášky. Na otázku, zda se to těmi prášky vyřeší, odpověděli, že ne. Jen zpomalí. Samozřejmě na úkor vedlejších účinků léků. Ale že když je nebude brát, tak do tří let začne mít záchvaty a od té doby do roka umře. Poděkovala jsem a odešla bez léků. O rok později jsme se opět ocitli na veterině, kvůli struvitům v moči. Pes se pomočoval, ani o tom nevěděl. Vet nám dal drahé granule pro potíže s močovým aparátem a že je musí žrát až do konce života. Půl roku je tedy žral. Ale vypadal strašně. Srst jako dráťák( je to hladkosrstý pes), žádná energie, srdíčko očividně nemělo z čeho brát sílu a tak byl opravdu slabý. V tu dobu jsem se začala trochu zajímat o krmení psů, přestala jsem fandit Royalu, Eukanubě a Hillsu, přešla jsem na First Mate ultrapremium a poté na BARF. Vysadila jsem vše, co pes podle veta nutně potřebuje. Psovi bude za měsíc 7 let. Moč v pořádku. I v těch jarních pařácích lítá s mýma absolutně zdravýma fenama po psím výběhu jak čamrda. Omdlívá jen když se přiškrtí, tak hold nosí ostnáč (bohužel i postroj mu vadil a tohle je jediné, co ho neškrtí a samozřejmě to má s těmi gumovými špunty). Ale k tématu. Psa miluji jako svoje dítě. Dala bych za něj cokoliv. Nevyměnila bych ho za žádnou z mých drahých fena na chov a výstavy. A přesně pro to jsem pevně rozhodnutá udělat pro něho v pravou chvíly to nejdůležitější a nejbolestnější rozhodnutí. Jakmile uvidím, že se horší, nebudu čekat. Není na co. Není šance na zlepšení a nějaké udržování spící trosky při životě jen pro to, že já si bez něho život neumím představit? Ne, na to ho mám moc ráda. Je to silný a hrdý pes a nenechám ho pomalu chcípat (s prominutím) s plenkou u zadku a neustálým pohledem na stresované a vynervované pánečky. Odvezu ho na chalupu, enchám ho se pořádně vylítat a nadechnout a potom s vetem jeho trápení ukončíme. Na zahradě jeho milované chalupy. Dokud to bude ten PAN pes, kterého tolik bavil život. A může si říkat kdo chce, co chce. Můžou mi říkat, že jsem si jen nechtěla dělat starosti s "břemenem" jako je nemocný pes. JÁ vím, proč jsem to udělala a moje svědomí bude čisté. Ač srdíčko se mi rozlétne na milion kousků. Budu vědět, že jsem nenechala svého nejmilejšího trpět ani o vteřinu déle, než bylo nezbytně nutné.

krásné . Také příští týden přecházíme na barf. Ted jsem tomu věnovala dost volného času na různých diskuzích,čtení knížek apod,tak toto chci zkusit,on syrové maso má rád,když mu vždy kousek ukrojím...,tak se nebojím,že by mu nechutnalo,spíš průjmy budou určitě,je celý život zvyklý na granule. Ale věřím,že i díky tomoto,by mohlo být nějaké zlepšení.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
krásné . Také příští týden přecházíme na barf. Ted jsem tomu věnovala dost volného času na různých diskuzích,čtení knížek apod,tak toto chci zkusit,on syrové maso má rád,když mu vždy kousek ukrojím...,tak se nebojím,že by mu nechutnalo,spíš průjmy budou určitě,je celý život zvyklý na granule. Ale věřím,že i díky tomoto,by mohlo být nějaké zlepšení.

Průjmy se dají vychytat. Pokud by reagoval průjmem, tak mu dejte něco s kostí (ale ne moc!), to ho trochu zastaví. A nebo ze začátku kombinovat syrové maso s rýží, ta také staví Pejsek bude mít z masíčka určitě velikou radost

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Průjmy se dají vychytat. Pokud by reagoval průjmem, tak mu dejte něco s kostí (ale ne moc!), to ho trochu zastaví. A nebo ze začátku kombinovat syrové maso s rýží, ta také staví Pejsek bude mít z masíčka určitě velikou radost

U starého pejska bych kosti nedávala, radši tu rýži a něco na klouby .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte, můj přítel dělal na áru a teď dělá na záchrance, moje matka pracuje s osobami se zdravotním postižením a já s nimi pracovala dva roky také a jako "bonus" jsem měla babičku, která v necelých 70 letech měla krvácení do mozku a 3 roky se postupně zhoršovala a zhoršovala, než dostala zápal plic a zemřela. Takže myslím, že mám spoustu příkladů pro to, abych vyvrátila Vaše tvrzení, že chuť žit ztrácejí převážně lidí žijící v domovech pro seniory nebo ležící na LDN.
Ano, jsou lidé se silnou vůlí, co se postaví jakékoliv nemoci a budou bojovat do posledního dechu. Ale většina lidí, ať už nemocných nebo prostě jen starých, to jednou vzdá. Oni moc dobře ví, že kvůli péči o ně zahodilo vlastní život několik lidí, kteří je milují. Moc dobře ví, že jakákoliv léčba jim jen prodlužuje ležení na lůžku, ale život jim nevrátí. Kolikrát přítele v záchrance prosí, aby jim pomohl, něco jim píchnul, že už nemají sílu. A to je veze z domova, kde mají veškerou péči, komfort a milující rodinu, co o ně s radostí pečuje a veze je jen na pár dní do nemocnice kvůli nějaké akutní příhodě. Ne na doživotní pobyt v ústavu. A já si dodnes vybavím oči babičky, když jí došlo, že už to lepší nebude. Ze dne na den jako by jí zhasl životní oheň. Jedla, pila, jezdila na procházky. Ale byla duchem uplně někde jinde, už se ani nesnažila komunikovat, jen občas něco odkývala. Nemohla mluvit, neuměla nám říct, jak se cítí. Ale bylo nám to všem jasné. Bohužel musela ještě rok počkat, než se nad ní osud slitoval. Celou dobu byla obklopená svojí rodinou, dokud to šlo, byla u dědečka doma. Pak, když už nebylo možné se o ni starat doma (bohužel měla přes 100kg a její motorické schopnosti byly horší a horší, padala v podstatě všude a nebylo možné ji zvednout), nebyla v nemocnici ani jeden den sama. Takže taky nepatří mezi lidi z vašeho příkladu.

Tak když tak dobře víte, jak je psovi, a co máte dělat a kdy utratit, a všichni jste dělali ve zdarvotnictví a víte o zdravotnictví a starých lidech a nemocných psech vše, tak proč se potom ptáte ? Všechno víte teda asi nejlépe - na artrozu dáváte jen chondroprotektiva, proti bolesti nic a divíte se, že se psovi nechce tolik chodit na procházky jako dříve. Když jste všude byli dvakrát a všechno víte nejlépe a máte se vším zkušenosti, tak se divím, že se tu vůbec ptáte. A nebo jste chtěli slyšet jen některé schvalující odpovědi ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak když tak dobře víte, jak je psovi, a co máte dělat a kdy utratit, a všichni jste dělali ve zdarvotnictví a víte o zdravotnictví a starých lidech a nemocných psech vše, tak proč se potom ptáte ? Všechno víte teda asi nejlépe - na artrozu dáváte jen chondroprotektiva, proti bolesti nic a divíte se, že se psovi nechce tolik chodit na procházky jako dříve. Když jste všude byli dvakrát a všechno víte nejlépe a máte se vším zkušenosti, tak se divím, že se tu vůbec ptáte. A nebo jste chtěli slyšet jen některé schvalující odpovědi ...

Promiňte,ale toto jsem já (zadavatelka) nepsala

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Promiňte,ale toto jsem já (zadavatelka) nepsala

Tak to pardon.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak když tak dobře víte, jak je psovi, a co máte dělat a kdy utratit, a všichni jste dělali ve zdarvotnictví a víte o zdravotnictví a starých lidech a nemocných psech vše, tak proč se potom ptáte ? Všechno víte teda asi nejlépe - na artrozu dáváte jen chondroprotektiva, proti bolesti nic a divíte se, že se psovi nechce tolik chodit na procházky jako dříve. Když jste všude byli dvakrát a všechno víte nejlépe a máte se vším zkušenosti, tak se divím, že se tu vůbec ptáte. A nebo jste chtěli slyšet jen některé schvalující odpovědi ...

Asi máte trochu problém s chápáním psaného textu a s čísílkama (IP), že?

Včera jsem nechala uspat kokří veteránku, téměř 15-ti letou, kdysi když jí operace na poslední chvíli zachránila život a přidala dalších skoro 5 let jsem jí slíbila, že ji nenechám odcházet v bolestech, to, že spala celý den, dost casto se pocurala, dva roky neviděla tři neslyšela, porád ráda papkala, cítila nás, když jsem přišli domů a vrtěla ocáskem, vrtěla i u jídla i když přišla moje máti nebo dcera na návštěvu, ta psíčka měla tohle ze života, to byly její denní drobné radosti...vcera dostala večer mrtvicku, stále i chodila a i se najedla, pak cosi, jako epileptické záchvaty, na veterinu jsem letěli ne pro léčbu, ale proto, že mi nějak došlo, že její konec právě nadešel, pokud toho psíka dobře znáte, také to poznáte......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte, můj přítel dělal na áru a teď dělá na záchrance, moje matka pracuje s osobami se zdravotním postižením a já s nimi pracovala dva roky také a jako "bonus" jsem měla babičku, která v necelých 70 letech měla krvácení do mozku a 3 roky se postupně zhoršovala a zhoršovala, než dostala zápal plic a zemřela. Takže myslím, že mám spoustu příkladů pro to, abych vyvrátila Vaše tvrzení, že chuť žit ztrácejí převážně lidí žijící v domovech pro seniory nebo ležící na LDN.
Ano, jsou lidé se silnou vůlí, co se postaví jakékoliv nemoci a budou bojovat do posledního dechu. Ale většina lidí, ať už nemocných nebo prostě jen starých, to jednou vzdá. Oni moc dobře ví, že kvůli péči o ně zahodilo vlastní život několik lidí, kteří je milují. Moc dobře ví, že jakákoliv léčba jim jen prodlužuje ležení na lůžku, ale život jim nevrátí. Kolikrát přítele v záchrance prosí, aby jim pomohl, něco jim píchnul, že už nemají sílu. A to je veze z domova, kde mají veškerou péči, komfort a milující rodinu, co o ně s radostí pečuje a veze je jen na pár dní do nemocnice kvůli nějaké akutní příhodě. Ne na doživotní pobyt v ústavu. A já si dodnes vybavím oči babičky, když jí došlo, že už to lepší nebude. Ze dne na den jako by jí zhasl životní oheň. Jedla, pila, jezdila na procházky. Ale byla duchem uplně někde jinde, už se ani nesnažila komunikovat, jen občas něco odkývala. Nemohla mluvit, neuměla nám říct, jak se cítí. Ale bylo nám to všem jasné. Bohužel musela ještě rok počkat, než se nad ní osud slitoval. Celou dobu byla obklopená svojí rodinou, dokud to šlo, byla u dědečka doma. Pak, když už nebylo možné se o ni starat doma (bohužel měla přes 100kg a její motorické schopnosti byly horší a horší, padala v podstatě všude a nebylo možné ji zvednout), nebyla v nemocnici ani jeden den sama. Takže taky nepatří mezi lidi z vašeho příkladu.

Vidíte a já sem denně ve styku se starými lidmi i nemocnými a mám přesně opačnou zkušenost. Většina chtěla a chce i přes potíže stáří žít.
Záleží na přístupu k lidem a jak se k nim chováte. Oni to velmi vnímají. Setkala jsem se s vícero lidma právě ze zdravotnictví (tím Vás nechci nařknout, či urazit) co se ke starým nechovali zrovna nejlíp a oni to moc dobře vidí, když z lidí cítí nechuť a nevrlost.

před 6 lety mi zepmřela 15 leta fenečka afgána,nikdy neměla štěnátka,kromě análnícz žlážek a sem tam měnšího zánětu v uších byla naproto zdravá a veselá asi do svých 14let.
V 11letech se jí udělal malý nadorek na mléčné žláze,ten se nechal vyoperovat,ikdyž doktor už měl docela obavy,že je to velky 11letý pes a mohlo by se stát,že se neprobudí,měla jsem hrůzu,ale nakonec žila krásný život téměř do 14 let,to už byla slepá a dost hluchá,ale občas se i trošku proběhla,nebo dokonce i pohrála se štěnátkem co k ní pořídili,když jí bylo 13let,docela tím ožila..pak najednou to šlo hrozně rychle,začala hodně spát,udělaly se jí boule pod nohama a na žebrech,doktor říkal,že to jsou metastáze,zdálo se že nemá bolesti,ale hubla,začala se pomočovat,pak už nehctěla ani ven..denně jsem se přemlouvala,že ji musím ukončit trápení,ale pořád hrozně moc žrala a když jsem se jí s slzách omlouvala,ona mi začala lízat ruce a položila mi hlavu do náruče,neměla jsem sílu na to abych to udělala,ještě ted když to píšu se mi derou slzy do očí..pak asi 3 dny před smrtí jakoby se jí ulevilo,najednou začala vstávat,chtěla zase ven čurat a já si říkala,že jsem ráda,že sem ji nenechala uspat,že se zase trošku zlepšila,byla i jakoby veselejší,ale pak najednou ochrnula na zadní nohy a jen spala,věděla jsem že je konec a ona asi taky..uvařila sem jí kuře ,dala samé dobrůtky,ona na mě pořád koukala a já volala veterináři..
Říkal že je zrovna u případu a že už se staví ráno-bylo pozdní odpoledne.Pelíšek měla u mé postele,bála sem se usnout,ruku pořád u ní,ještě vím že ve 4 ráno,jsem šla na wc a ona mi pak lizala ruku a kolem 6hod jak jsem se vzbudila,tak už nedýchala,zemřela stočená v klubíčku ve spánku..odešla sama,nikdy na ni nezapomenu,byla moje první a prožili jsme spolu krásný život,jezdila se mnou skoro všude,byla strašně hodná,milovala lidi,děti,byl to štastný pes a mě udělala taky štastnou..
Jak to bude u dalšího pejska ve stáří,to vůbec netuším,je strašné to rozhodování jestli mám či nemám už volat veta at pejskovi pomůže..
Taky mám ještě 23letého koníka,zatím je je zdravý,mám ji od jejích 6 let,ale jak jednou tohle budu řešit netuším!!!a vím že musím začít přemýšlet a připravovat se na to že se něco může stát..
Ale až to přijde,stejně člověk nikdy není pořádně připravený..