Výchova štěňat u chovatele

Myslím, že nejpodstatnější ze všeho je, co má štěně povahově geneticky naděleno do vínku.Viz třeba kotcovej odchov alá chov prasat slabší povahové jedince může pro život odepsat, kdežto když je dobrý základ je vždy na čem stavět, ikdyž jako ideál to teda nevidím ani náhodou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Často tady čtu v různých diskusích o významu výchovy štěňat u chovatele. Mnozí si myslí, že jen vymazlená štěňátka z bytového chovu jsou to pravé. Někteří by si dokonce z jiných podmínek štěně ani nekoupili. No, moje zkušenosti jsou spíše opačné. Znám chovatele, který odchovává desítky pracovních štěňat ročně, má velmi úspěšný chov, takže většinou všechna štěňata v 8 týdnech prodá. Štěňata jsou v kotcích, ze kterých je ani nepouští, protože by mohly někam zalézt a on nemá čas je hledat. Se štěňaty se moc nemazlí, dostanou nažrat a nazdar. Moje kamarádka si z tohoto chovu koupila štěně - 3 dny dobrovolně nevylezlo z přepravky, jen se klepalo, další dva dny se opatrně procházelo po kuchyni a bálo se přejít práh do pokoje... Ale, světe div se, za 14 dní štěně lítalo po bytě i venku jako nic. Kamarádka ho brala mezi lidi, bydlelo doma i v kotci. Když musela odejít, štěně vůbec nevyžadovalo pozornost, ale v klidu bylo buď doma, nebo v kotci a spalo. Ono totiž nebylo rozmazlené a nevyžadovalo neustálou pozornost. Já jsem si naopak koupila štěně (podobného plemene) z vymazleného chovu a byl to horror - trvalo týden než přestalo neustále řvát a vyžadovat pozornost, když jsme se jen vzdálili třeba na záchod, nebo ho - nedej bože - zavřeli do kuchyně, když jsme museli odejít, nebo když jsme chtěli jít spát (do postele psa opravdu nemusím). Oba psi později byli úspěšní pracovně, povahově stejně vyrovnaní, oba psi jsou stejně čistotní. Protože jsem tyto zkušenosti získala i s dalšími štěňaty z vymazlených i nevymazlených chovů, došla jsem k názoru, že se hodně přeceňuje význam socializace u chovatele. Podle mne pro správnou socializaci je zásadní až další výchova u majitele. Pokud majitel doveze psa z jakýchkoliv podmínek a zavře ho do kotce a tam ho ponechá svému osudu, tak z takového psa nikdy nic nebude, takže i když bude z vymazleného chovu, bude mu to k ničemu.

Jasně, každý máme svůj názor. Můj je zkrátka takový, že štěndo bych si nevzala od člověka, který je má pozavíraná v kotcích a nepouští je, protože by mohla někam zalézt a on nemá čas je někde lovit a odchovává jich desítky ročně.
Nepřijde mi normální, aby se štěně v novém domově bálo 3 dny vylézt z přepravky.
Naši pesani vždy byli první den u nás zvědaví, lezli kam mohli a přestože to byly bytové dochovy, tak neměli problém od štěněcího věku zůstat doma sami. Neznám ani to, že by kňučela, když jdu na WC či do sprchy. Možná taky záleží na novém majiteli a samozřejmě taky hodně na daném štěněti.
Ale jak říkám - každý na to má jiný názor.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Často tady čtu v různých diskusích o významu výchovy štěňat u chovatele. Mnozí si myslí, že jen vymazlená štěňátka z bytového chovu jsou to pravé. Někteří by si dokonce z jiných podmínek štěně ani nekoupili. No, moje zkušenosti jsou spíše opačné. Znám chovatele, který odchovává desítky pracovních štěňat ročně, má velmi úspěšný chov, takže většinou všechna štěňata v 8 týdnech prodá. Štěňata jsou v kotcích, ze kterých je ani nepouští, protože by mohly někam zalézt a on nemá čas je hledat. Se štěňaty se moc nemazlí, dostanou nažrat a nazdar. Moje kamarádka si z tohoto chovu koupila štěně - 3 dny dobrovolně nevylezlo z přepravky, jen se klepalo, další dva dny se opatrně procházelo po kuchyni a bálo se přejít práh do pokoje... Ale, světe div se, za 14 dní štěně lítalo po bytě i venku jako nic. Kamarádka ho brala mezi lidi, bydlelo doma i v kotci. Když musela odejít, štěně vůbec nevyžadovalo pozornost, ale v klidu bylo buď doma, nebo v kotci a spalo. Ono totiž nebylo rozmazlené a nevyžadovalo neustálou pozornost. Já jsem si naopak koupila štěně (podobného plemene) z vymazleného chovu a byl to horror - trvalo týden než přestalo neustále řvát a vyžadovat pozornost, když jsme se jen vzdálili třeba na záchod, nebo ho - nedej bože - zavřeli do kuchyně, když jsme museli odejít, nebo když jsme chtěli jít spát (do postele psa opravdu nemusím). Oba psi později byli úspěšní pracovně, povahově stejně vyrovnaní, oba psi jsou stejně čistotní. Protože jsem tyto zkušenosti získala i s dalšími štěňaty z vymazlených i nevymazlených chovů, došla jsem k názoru, že se hodně přeceňuje význam socializace u chovatele. Podle mne pro správnou socializaci je zásadní až další výchova u majitele. Pokud majitel doveze psa z jakýchkoliv podmínek a zavře ho do kotce a tam ho ponechá svému osudu, tak z takového psa nikdy nic nebude, takže i když bude z vymazleného chovu, bude mu to k ničemu.

Domnívám se, že je to nesmysl, a rozhodně není normální, aby štěně v novém domově tři dny nevylezlo z přepravky. A nemyslím si, že by bylo štěně "rozmazlené" tím, že si ho někdo všímal.
Brala jsem si štěně z bytového odchovu - velký pokoj, obrovská herna, zahrada, chovatelka se štěňatům celodenně věnovala. Od prvního dne u nás byl úplně suverénní, téměř dokonale čistotný, od chovatelky měl už základy přivolání na píšťalku - a světe div se, neměl od prvního dne absolutně žádný problém s tím, aby zůstával sám.

Dobrá socializace od narození je velmi důležitá. Celková povaha zvířete se skládá z genetických dispozic a z výchovy a zkušeností, z prostředí, ve kterém žije.
Pokud si vezmete psa nesocializovaného, možná budete mít štěstí a pes bude bez následků, ale také možná budete celý jeho život bojovat s různými nešvary, které by se při správné výchově pes vůbec neměl.
Je naprostý nesmysl si myslet, že když do psa nic první týdny nedáte, tak se nic nestane. Je to stejné jako u lidí. Proč i lékaři doporučují hned po porodu pokládat miminko mámě na prsa? Vždyť přece ten kojenec ještě viditelně nevnímá svět kolem sebe. Proč se děti nevychovávají až třeba po roce? Proč na mimina vůbec mluvíme, když oni ještě mluvit nemohou?

Měla jsem psa z prostředí, kde se mu moc nevěnovali i z chovu, kde měl od narození kontakt s rodinou. Mohu srovnat, že ten druhý byl povahově o moc lepší, mnohem sebevědomější a zároveň přítulnější.

Kamarádka si brala starší štěně vyloženě "ze stodoly", učila ho základním věcem víc než rok (chození mezi lidi aniž by měl ocas mezi nohama), jezdění autem (aniž by se po...), MHD, chození venku potmě (aniž by napadal vše co se šustne) atd. Některé věci ho nenaučila nikdy.

Se psy pracuju už 25 let.Podle mě je důležitý všechno,ne jen to jestli se chovatel stará nebo ne.V první řadě hraje roli povaha,citlivý štěně i když piplaný chovatelem bude vždycky citlivější.Raubíř bude raubíř.Znám chovatele kteří fenu ke štěňatům nepustí už od 4 týdne,jen aby neměla vytahaný cecky a byla brzy v kondici kvůli výstavám.Přitom je to pro štěňata hodně důležitý co je fena naučí,jak jim dá třeba najevo že moc koušou atp.Měla jsem i psa kterej byl z venkovního chovu,doma byl hodně dlouho nečistotnej.Taky záleží jak ke štěněti přistupuje nový majitel,znám hodně lidí kteří špatně štěněti vysvětlují/učí co může a nemůže.Já mám stafbulíky,ať už jsem domů přivezla štěně tak jsem nikdy neměla problém s kňučením nebo že by se něčeho báli.Doma od prvního dne šmejdili jak tryskomyši.Naše štěňata byla vypiplaná v obýváku,děti i manžel si s nima hráli a mazlili.Fena i pes s nima byli až do 8.týdne,fena je i kojila.Prcky jsem ale i pleskla lehce po zadku plácačkou na mouchy když dělali něco co neměli.Nikdo z majitelů s nima neměl problém od prvního dne,neničili,byly brzy čistotný a ani netesknili.Podle mě je tenhle přístup normální

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Často tady čtu v různých diskusích o významu výchovy štěňat u chovatele. Mnozí si myslí, že jen vymazlená štěňátka z bytového chovu jsou to pravé. Někteří by si dokonce z jiných podmínek štěně ani nekoupili. No, moje zkušenosti jsou spíše opačné. Znám chovatele, který odchovává desítky pracovních štěňat ročně, má velmi úspěšný chov, takže většinou všechna štěňata v 8 týdnech prodá. Štěňata jsou v kotcích, ze kterých je ani nepouští, protože by mohly někam zalézt a on nemá čas je hledat. Se štěňaty se moc nemazlí, dostanou nažrat a nazdar. Moje kamarádka si z tohoto chovu koupila štěně - 3 dny dobrovolně nevylezlo z přepravky, jen se klepalo, další dva dny se opatrně procházelo po kuchyni a bálo se přejít práh do pokoje... Ale, světe div se, za 14 dní štěně lítalo po bytě i venku jako nic. Kamarádka ho brala mezi lidi, bydlelo doma i v kotci. Když musela odejít, štěně vůbec nevyžadovalo pozornost, ale v klidu bylo buď doma, nebo v kotci a spalo. Ono totiž nebylo rozmazlené a nevyžadovalo neustálou pozornost. Já jsem si naopak koupila štěně (podobného plemene) z vymazleného chovu a byl to horror - trvalo týden než přestalo neustále řvát a vyžadovat pozornost, když jsme se jen vzdálili třeba na záchod, nebo ho - nedej bože - zavřeli do kuchyně, když jsme museli odejít, nebo když jsme chtěli jít spát (do postele psa opravdu nemusím). Oba psi později byli úspěšní pracovně, povahově stejně vyrovnaní, oba psi jsou stejně čistotní. Protože jsem tyto zkušenosti získala i s dalšími štěňaty z vymazlených i nevymazlených chovů, došla jsem k názoru, že se hodně přeceňuje význam socializace u chovatele. Podle mne pro správnou socializaci je zásadní až další výchova u majitele. Pokud majitel doveze psa z jakýchkoliv podmínek a zavře ho do kotce a tam ho ponechá svému osudu, tak z takového psa nikdy nic nebude, takže i když bude z vymazleného chovu, bude mu to k ničemu.

Vysvětlovat člověku, jak je důležitá socializace, kterému není divné, že se štěně 3dny! klepe v přepravce, pak se bojí další dny a že už za 14 dní běhalo dokonce i po bytě, asi nemá smysl. "Světe div se", ale majitelé mých štěnat mi druhý den hlásí, jak štěně bezproblému změnu prostředí zvládlo a za 14 dní posílají fotky, co už umí nového a někteří z legrace, že mi toho roštáka přivezou zpět!
Samozřejmně další je na majiteli. Pokud si ze štěněte uděláte ocásek a živou hračku, bude ječet následně i před tím WC. Některá štěnata udělají v novém domově 1 loužičku a některé prochčí celý koberec, ačkoli všechny dostaly dobrý základ a byly vychované chovatelem stejně.
Ten kdo si myslí, že socializace od útlého věku není potřeba a že přeháníme, jsou možná pak ti, co zde zakládají témata "Co mám dělat, pes vrčí, psi se perou, fena se nestará atd"

To je tedy dost síla, když štěně nevyleze několik dní z přepravky. Takové štěně bych opravdu chtěla To se tedy pan chovatel má čím chlubit. Někdy se tu člověk dočte věcí, že žasne.

Ježiši, dyť je to zase jen PROVOKACE Ikdyž dost hloupá.

podle mě je to účelově napsané. vývoj štěněte a hlavně vtiskávací fázi nelze podceňovat a je velice důležitá, jak v přírodě, tak u psů vybíraných pro práci. jelikož tu pisatelka zmiňuje i pracovní úspěchy.

Ona to provokace může být. Někdy se ale stane, že psi žijou v takových podmínkách, že člověk opravdu žasne. Tak se pak věří úplně všemu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Často tady čtu v různých diskusích o významu výchovy štěňat u chovatele. Mnozí si myslí, že jen vymazlená štěňátka z bytového chovu jsou to pravé. Někteří by si dokonce z jiných podmínek štěně ani nekoupili. No, moje zkušenosti jsou spíše opačné. Znám chovatele, který odchovává desítky pracovních štěňat ročně, má velmi úspěšný chov, takže většinou všechna štěňata v 8 týdnech prodá. Štěňata jsou v kotcích, ze kterých je ani nepouští, protože by mohly někam zalézt a on nemá čas je hledat. Se štěňaty se moc nemazlí, dostanou nažrat a nazdar. Moje kamarádka si z tohoto chovu koupila štěně - 3 dny dobrovolně nevylezlo z přepravky, jen se klepalo, další dva dny se opatrně procházelo po kuchyni a bálo se přejít práh do pokoje... Ale, světe div se, za 14 dní štěně lítalo po bytě i venku jako nic. Kamarádka ho brala mezi lidi, bydlelo doma i v kotci. Když musela odejít, štěně vůbec nevyžadovalo pozornost, ale v klidu bylo buď doma, nebo v kotci a spalo. Ono totiž nebylo rozmazlené a nevyžadovalo neustálou pozornost. Já jsem si naopak koupila štěně (podobného plemene) z vymazleného chovu a byl to horror - trvalo týden než přestalo neustále řvát a vyžadovat pozornost, když jsme se jen vzdálili třeba na záchod, nebo ho - nedej bože - zavřeli do kuchyně, když jsme museli odejít, nebo když jsme chtěli jít spát (do postele psa opravdu nemusím). Oba psi později byli úspěšní pracovně, povahově stejně vyrovnaní, oba psi jsou stejně čistotní. Protože jsem tyto zkušenosti získala i s dalšími štěňaty z vymazlených i nevymazlených chovů, došla jsem k názoru, že se hodně přeceňuje význam socializace u chovatele. Podle mne pro správnou socializaci je zásadní až další výchova u majitele. Pokud majitel doveze psa z jakýchkoliv podmínek a zavře ho do kotce a tam ho ponechá svému osudu, tak z takového psa nikdy nic nebude, takže i když bude z vymazleného chovu, bude mu to k ničemu.

Upřímně? Ani štěně z útulku, které za sebou nemělo nejlepší start do života se nám po dojezdu domů nijak neklepalo! Natožpak celé 3 dny, to mi přijde naprosto šílené a ano, od takového "chovatele" bych si štěně nevzala ani náhodou. Vždyť je to srovnatelné s množením psů ve sklepě či ve stodole v kleci... taky nemají žádný kontakt, nejdou ven, apod.

Taky se snažím do štěňat vložit trošku své duše. V noci stávám a pouštím je na čůrání, ráno jsem vzhůru už v pět. Už dávno někdo napsal, že psi chováme a že výchova je také důležitá. Majitelé, pokud dodržují hodiny a venčí nemají později problém. O výchovu se snažíme celá rodina. A proč ne vždyť odchovám jeden vrh za rok - cca 4 štěňátka. Jelikož chovám malé společenské plemeno, tak se k němu taky tak chovám. Možná to stačí u pracovních plemen, ale u malých to opravdu nejde.

S tou nesamostatností to podle mě záleží především na povaze. Jak štěně odchované v rodině, tak štěně odchované ve stodole přece nebylo do okamžiku odběru nikdy samo, vždy bylo ve společnosti sourozenců. Takže v obou případech se musí naprosto stejně naučit být o samotě, a záleží na jeho povaze a na přístupu nového majitele, jak se s tím popasuje.
Je absolutní nesmysl tvrdit, že když se štěněti chovatel nebude vůbec věnovat, že ho "nerozmazlí" a ono si u nového majitele snáz zvykne na samotu

pokud se jedná o Malinu, tak některá štěňata jsou opravdu hodně nedůvěřivá a některým to vydrží bohužel až do dospělosti

Jsem zadavatelka. Nepsala jsem svůj příspěvek ani jako provokaci ani jako svůj názor, že se mají štěňata vychovávat úplně bez kontaktu s člověkem! Vybrala jsem dva extrémy, se kterými jsem se setkala, abych poukázala na to, že se MOŽNÁ význam přílišné výchovy štěňat u chovatele přeceňuje. A čekala jsem na zkušenosti jiných lidí, kteří si taky třeba vzali štěně ne zrovna z ideálních podmínek a přitom z nich vyrostli vyrovnaní jedinci. A nebo naopak. Ale lidi, kteří mají podobné zkušenosti jako já, sem zřejmě, bohužel, nenapíší, protože by se dočkali reakcí hodných inkvizice – jakoby oni sami byli krutými tyrany psů, ale o tom opravdu tento příspěvek nebyl. Ten chovatel, o kterém sem psala, zjevně chová na povahově vyrovnaných jedincích, má s nimi mnoho vrcholových zkoušek, které by slabí jedinci nezvládli. O jeho štěňata je veliký zájem, proč asi? A nikomu nevadí, že si berou štěňata, která nejsou vůbec vymazlená, vědí totiž, že budou – kupodivu - k něčemu – kotec nekotec. Pokud někdo chová na nervově labilních jedincích, těžko může čekat, že i přes všemožnou péči od prvního dne ze štěňat vyrostou vyrovnaní psi. Jsem ale přesvědčená, že kdyby ten chovatel měl štěňata doma déle než těch 8 týdnů, musel by se jim také více věnovat, protože v pozdějším věku už je socializace opravdu nutná. Jedna paní tady píše, že když si z pejska udělám ocásek, potom se divím, že kňučí u wc… Tak to je trošku mimo mísu, ne? Když si štěně přivezu domů, tak těžko z něj mám čas udělat ocásek – tím už je od chovatele, protože byl zvyklý na neustálou pozornost. (Samozřejmě i to je extrém, neříkám přece, že to dělají všechna vymazlená štěňata). Jinak já vychovávám štěňata doma i venku (jsou-li větší a je-li pěkné počasí, je jim určitě venku lépe), s dostatečným kontaktem s rodinou. S dospělými psy jsem nikdy neměla „výchovné“ potíže, nepotřebovala jsem psát do fauny – co mám dělat, pes vrčí, psi se perou… Nakonec i některé příspěvky zde tak trochu podporují moji teorii – jedna paní si vzala malé štěně z útulku a bylo bez problémů, další si vzala dospělé štěně „ze stodoly“ a mělo problémy… Myslím, že opravdu hodně dělá genetický základ a potom výchova od 7, 8 týdnů. Konec konců, pamatuji doby, kdy telata bývala vždy odebraná od matek pár hodin po porodu, umístěná do venkovních boxů a krmená na flašce (nevím, jestli se to ještě takhle dělá). Přesto z telat vyrostly normální krávy. Ovšem srovnávat štěňata s miminkama, to už je přece jen trochu přehnané.

Trocha extrému: Československý vlčák - pokud budou štěňata do 8 týdnů v kotci a bez řádného kontaktu, z 80% z nich budou trosky, které běžný městský provoz nikdy nezvládnou.
Karpatský vlk - pokud se odchová uměle nebo u psí feny, naučí se chodit i po Praze na vodítku. Pokud ho odlovíte v 8 týdnech z nory nebo kotce, nenaučí se to nikdy. Tolik letitá praxe, jak důležitou roli chovatel hraje.
Jistě, genetická výbava je podstatná. Ale stejnou měrou záleží na prvních dnech a týdnech života.

Z jednoho případu se šťastným koncem si mylně myslíte, že to roli nehraje - právo na názor máte, byť i na mylný, ale s tím pocitem o inkvizici to trochu přeháníte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Trocha extrému: Československý vlčák - pokud budou štěňata do 8 týdnů v kotci a bez řádného kontaktu, z 80% z nich budou trosky, které běžný městský provoz nikdy nezvládnou.
Karpatský vlk - pokud se odchová uměle nebo u psí feny, naučí se chodit i po Praze na vodítku. Pokud ho odlovíte v 8 týdnech z nory nebo kotce, nenaučí se to nikdy. Tolik letitá praxe, jak důležitou roli chovatel hraje.
Jistě, genetická výbava je podstatná. Ale stejnou měrou záleží na prvních dnech a týdnech života.

Z jednoho případu se šťastným koncem si mylně myslíte, že to roli nehraje - právo na názor máte, byť i na mylný, ale s tím pocitem o inkvizici to trochu přeháníte.

Asi tak. Stejně tak by mohla paní napsat třeba "můj prastrýček hulil celý život jako fabrika a dožil se pětadevadesáti, kdežto soused nikdy nekouřil a umřel ve čtyřiceti - tak já si myslím, že je fuk, jestli někdo kouří, nebo nekouří".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem zadavatelka. Nepsala jsem svůj příspěvek ani jako provokaci ani jako svůj názor, že se mají štěňata vychovávat úplně bez kontaktu s člověkem! Vybrala jsem dva extrémy, se kterými jsem se setkala, abych poukázala na to, že se MOŽNÁ význam přílišné výchovy štěňat u chovatele přeceňuje. A čekala jsem na zkušenosti jiných lidí, kteří si taky třeba vzali štěně ne zrovna z ideálních podmínek a přitom z nich vyrostli vyrovnaní jedinci. A nebo naopak. Ale lidi, kteří mají podobné zkušenosti jako já, sem zřejmě, bohužel, nenapíší, protože by se dočkali reakcí hodných inkvizice – jakoby oni sami byli krutými tyrany psů, ale o tom opravdu tento příspěvek nebyl. Ten chovatel, o kterém sem psala, zjevně chová na povahově vyrovnaných jedincích, má s nimi mnoho vrcholových zkoušek, které by slabí jedinci nezvládli. O jeho štěňata je veliký zájem, proč asi? A nikomu nevadí, že si berou štěňata, která nejsou vůbec vymazlená, vědí totiž, že budou – kupodivu - k něčemu – kotec nekotec. Pokud někdo chová na nervově labilních jedincích, těžko může čekat, že i přes všemožnou péči od prvního dne ze štěňat vyrostou vyrovnaní psi. Jsem ale přesvědčená, že kdyby ten chovatel měl štěňata doma déle než těch 8 týdnů, musel by se jim také více věnovat, protože v pozdějším věku už je socializace opravdu nutná. Jedna paní tady píše, že když si z pejska udělám ocásek, potom se divím, že kňučí u wc… Tak to je trošku mimo mísu, ne? Když si štěně přivezu domů, tak těžko z něj mám čas udělat ocásek – tím už je od chovatele, protože byl zvyklý na neustálou pozornost. (Samozřejmě i to je extrém, neříkám přece, že to dělají všechna vymazlená štěňata). Jinak já vychovávám štěňata doma i venku (jsou-li větší a je-li pěkné počasí, je jim určitě venku lépe), s dostatečným kontaktem s rodinou. S dospělými psy jsem nikdy neměla „výchovné“ potíže, nepotřebovala jsem psát do fauny – co mám dělat, pes vrčí, psi se perou… Nakonec i některé příspěvky zde tak trochu podporují moji teorii – jedna paní si vzala malé štěně z útulku a bylo bez problémů, další si vzala dospělé štěně „ze stodoly“ a mělo problémy… Myslím, že opravdu hodně dělá genetický základ a potom výchova od 7, 8 týdnů. Konec konců, pamatuji doby, kdy telata bývala vždy odebraná od matek pár hodin po porodu, umístěná do venkovních boxů a krmená na flašce (nevím, jestli se to ještě takhle dělá). Přesto z telat vyrostly normální krávy. Ovšem srovnávat štěňata s miminkama, to už je přece jen trochu přehnané.

I s těmi telaty jste trochu mimo, nelze srovnávat zvíře od kterého čekáte litry mléka a zvíře, které má s radostí spolupracovat s člověkem.
Chovatel, který drží štěňata zavřené do odběru je prase, ale jinak schopný obchodník. Ti opravdu dobří se svým odchovům věnují, nepleťte si to s rozmazlováním.
Kamarádka kupovala půl roční NO od podobně úspěšného množitele jak popisujete. Nasazovala mu obojek, pes ječek jak kdyby ho vraždila, koho se leknul po tom vystartoval a dnes po dvou letech, jen díky obrovské práci nikoho nesežere.
Nevěřím, že ten chovatel co jste o něm psala má opravdu povahově dobré psy a jeho psi bez tak znají jen cvičák a kotec.

A myslíte,že za pár generací takového chovu jsou ty kravky ještě normální?Byly by schopné samy své tele "vychovat"?Člověk se do všeho plete-je přece "moudrý",ale skutek utek.A pomalu docházíme k problémům,-bázlivost,agresivita,nevyrovnanost-to je jen zlomek. Psi ,nemají zájem o fenky-feny se nenechají krýt-v případě "znásilnění" /vet udělal stěry-teď je správná doba/nechce odchovat štěnda,tak se odchovají uměle...a co další a další generace?Tak se to zas na něco svede,špatný chovatel,socializace,příbuzenská plemenitba,...Setkávám se s obojím mazlíky i stodoláky a všude je pro i proti,ale mělo by být všeho s mírou a hlavně nechat psa být psem-není ani mimino ani jatečné zvíře/alespoň u nás/které se jen krmí a v patřičné váze či věku se prodá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem zadavatelka. Nepsala jsem svůj příspěvek ani jako provokaci ani jako svůj názor, že se mají štěňata vychovávat úplně bez kontaktu s člověkem! Vybrala jsem dva extrémy, se kterými jsem se setkala, abych poukázala na to, že se MOŽNÁ význam přílišné výchovy štěňat u chovatele přeceňuje. A čekala jsem na zkušenosti jiných lidí, kteří si taky třeba vzali štěně ne zrovna z ideálních podmínek a přitom z nich vyrostli vyrovnaní jedinci. A nebo naopak. Ale lidi, kteří mají podobné zkušenosti jako já, sem zřejmě, bohužel, nenapíší, protože by se dočkali reakcí hodných inkvizice – jakoby oni sami byli krutými tyrany psů, ale o tom opravdu tento příspěvek nebyl. Ten chovatel, o kterém sem psala, zjevně chová na povahově vyrovnaných jedincích, má s nimi mnoho vrcholových zkoušek, které by slabí jedinci nezvládli. O jeho štěňata je veliký zájem, proč asi? A nikomu nevadí, že si berou štěňata, která nejsou vůbec vymazlená, vědí totiž, že budou – kupodivu - k něčemu – kotec nekotec. Pokud někdo chová na nervově labilních jedincích, těžko může čekat, že i přes všemožnou péči od prvního dne ze štěňat vyrostou vyrovnaní psi. Jsem ale přesvědčená, že kdyby ten chovatel měl štěňata doma déle než těch 8 týdnů, musel by se jim také více věnovat, protože v pozdějším věku už je socializace opravdu nutná. Jedna paní tady píše, že když si z pejska udělám ocásek, potom se divím, že kňučí u wc… Tak to je trošku mimo mísu, ne? Když si štěně přivezu domů, tak těžko z něj mám čas udělat ocásek – tím už je od chovatele, protože byl zvyklý na neustálou pozornost. (Samozřejmě i to je extrém, neříkám přece, že to dělají všechna vymazlená štěňata). Jinak já vychovávám štěňata doma i venku (jsou-li větší a je-li pěkné počasí, je jim určitě venku lépe), s dostatečným kontaktem s rodinou. S dospělými psy jsem nikdy neměla „výchovné“ potíže, nepotřebovala jsem psát do fauny – co mám dělat, pes vrčí, psi se perou… Nakonec i některé příspěvky zde tak trochu podporují moji teorii – jedna paní si vzala malé štěně z útulku a bylo bez problémů, další si vzala dospělé štěně „ze stodoly“ a mělo problémy… Myslím, že opravdu hodně dělá genetický základ a potom výchova od 7, 8 týdnů. Konec konců, pamatuji doby, kdy telata bývala vždy odebraná od matek pár hodin po porodu, umístěná do venkovních boxů a krmená na flašce (nevím, jestli se to ještě takhle dělá). Přesto z telat vyrostly normální krávy. Ovšem srovnávat štěňata s miminkama, to už je přece jen trochu přehnané.

K těm kravám - tady jste trochu mimo.

Ano, u mléčných stád se to tak dělá pořád, tele se po porodu přemísťuje do venkovního boxu, kde se napájí mléčnou směsí z dudlíku. Je to super způsob, který brání rozvoji dýchacích onemocnění, jak se to dělo v teletníku. Po skončení mléčné výživy se teprve telata odchovávají společně. Matku nikdy neuvidí.

Ale tvrdit, že jsou z nich normální krávy Samozřejmě pro účely chovu v kravínech to naprosto stačí člověka se nebojí, však ta telata v boxech mají výhled a jsou zvyklá na lidi a cvrkot kolem. A po dospělých kravách nechcete nějakou spolupráci s člověkem, jenom aby chodila na dojírnu a zpátky a nechala se zahnat kam potřebujete, a to se naučí. Ale třeba mateřské pudy těch krav jsou tímhle způsobem chovu už z větší části pryč. Ve stádě s přirozenou strukturou by si asi taky moc neškrtly. Nejsou to normální krávy. Jsou to normální dojné krávy a v tom je trochu rozdíl.

Tak já si dovolím také vyjádřit. Mám za sebou první vrh a již dvě desítky let se zabývám i sportovní kynologii- sice né na vrcholové úrovni, jen rekreačně, ale na cvičáku jsem jak doma(pár zkoušek už mám taky za sebou). Pokud prodáváte štěně a chcete, aby bylo v novém domově spokojené, tak je potřeba to štěně povahově znát! Při zadávání štěńat jsme nejen plnili přání nových majitelů, kteří splňovali podmínky pro to mít psa, ale také jsme se velmi zajímali, co chtějí se štěndem dělat a obecně jak ten člověk se chová. Někdo chtěl štěndo více na práci, jiný zase na mazla, na výstavy. Jedna paní si vybrala štěně, které ale bylo nejživější ve vrhu, avšak ona naprostý začátečník. Nakonec jsme se domluvili na jiném štěněti a je vidět, jak to bylo dobře! Pejsek je velký pohodář, nemá tendence nijak teď v pubertě blbnout a defacto paní si může užívat jako začátečník první úspěchy ve výchově. Kdyby měla však toho, co si vybrala, tak už jsou oba pravděpodobně neštastní. To samé je s prodejem štěněte pro vrcholovou kynologii. Nezlobte se na mě, ale pokud chce někdo dělat mistrák, tak potřebuje opravdu mít při výběru hodně dobrou ruku a navíc radu od chovatele, na které štěně šáhnout! Ten, kdo má štěňata v kotci a maximálně jim dá nažrat a kvůli fotce jim dá kousnout do hadru, aby bylo vidět, že mají kořistnický pud, tak těžko dokáže vybrat. Ty štěńata je nutno pozorovat, vidět, jak se chovají v jiném prostředí (na vycházce s mámou), jak reagují na nečekané vzruchy atd. Pak by možná ubylo štěňat, kterých se cvičitelé zbavují ve starším věku, protože nejsou shopni ustát vrcholový výcvik! Též píšete, že štěňata, která vyrůstají s 24 hodin. péčí, že bývají nesamostatná. Já si to nemyslím. Já to beru tak, že do určitého věku je ten kontakt nejdůležitější (fixace na člověka- a o to jde každému!) a od osmi týdnů lze postupně zvykat na samotu.Ostatně ten chovatel 24 hodin nesedí u štěňat. Měla jsem též fenu z velmi pečlivého chovu a rozhodně s ní nebyl problém. Naopak domů odcházela se zdravým sebevědomým a po správném "dávkování" samoty jsem mohla klidně jít po čtrnácti dnech do práce, aniž by mi doma zbořila barák. Teď mám doma její dceru, která byla neustále zvyklá na mámu. Mámu jsme poslali ke kamarádovi na týden a světe div se, nebyl problém se samotou! Takže naopak si myslím, že pečlivá výchova u chovatele má velký vliv na psychický vývoj jedince.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já si dovolím také vyjádřit. Mám za sebou první vrh a již dvě desítky let se zabývám i sportovní kynologii- sice né na vrcholové úrovni, jen rekreačně, ale na cvičáku jsem jak doma(pár zkoušek už mám taky za sebou). Pokud prodáváte štěně a chcete, aby bylo v novém domově spokojené, tak je potřeba to štěně povahově znát! Při zadávání štěńat jsme nejen plnili přání nových majitelů, kteří splňovali podmínky pro to mít psa, ale také jsme se velmi zajímali, co chtějí se štěndem dělat a obecně jak ten člověk se chová. Někdo chtěl štěndo více na práci, jiný zase na mazla, na výstavy. Jedna paní si vybrala štěně, které ale bylo nejživější ve vrhu, avšak ona naprostý začátečník. Nakonec jsme se domluvili na jiném štěněti a je vidět, jak to bylo dobře! Pejsek je velký pohodář, nemá tendence nijak teď v pubertě blbnout a defacto paní si může užívat jako začátečník první úspěchy ve výchově. Kdyby měla však toho, co si vybrala, tak už jsou oba pravděpodobně neštastní. To samé je s prodejem štěněte pro vrcholovou kynologii. Nezlobte se na mě, ale pokud chce někdo dělat mistrák, tak potřebuje opravdu mít při výběru hodně dobrou ruku a navíc radu od chovatele, na které štěně šáhnout! Ten, kdo má štěňata v kotci a maximálně jim dá nažrat a kvůli fotce jim dá kousnout do hadru, aby bylo vidět, že mají kořistnický pud, tak těžko dokáže vybrat. Ty štěńata je nutno pozorovat, vidět, jak se chovají v jiném prostředí (na vycházce s mámou), jak reagují na nečekané vzruchy atd. Pak by možná ubylo štěňat, kterých se cvičitelé zbavují ve starším věku, protože nejsou shopni ustát vrcholový výcvik! Též píšete, že štěňata, která vyrůstají s 24 hodin. péčí, že bývají nesamostatná. Já si to nemyslím. Já to beru tak, že do určitého věku je ten kontakt nejdůležitější (fixace na člověka- a o to jde každému!) a od osmi týdnů lze postupně zvykat na samotu.Ostatně ten chovatel 24 hodin nesedí u štěňat. Měla jsem též fenu z velmi pečlivého chovu a rozhodně s ní nebyl problém. Naopak domů odcházela se zdravým sebevědomým a po správném "dávkování" samoty jsem mohla klidně jít po čtrnácti dnech do práce, aniž by mi doma zbořila barák. Teď mám doma její dceru, která byla neustále zvyklá na mámu. Mámu jsme poslali ke kamarádovi na týden a světe div se, nebyl problém se samotou! Takže naopak si myslím, že pečlivá výchova u chovatele má velký vliv na psychický vývoj jedince.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já si dovolím také vyjádřit. Mám za sebou první vrh a již dvě desítky let se zabývám i sportovní kynologii- sice né na vrcholové úrovni, jen rekreačně, ale na cvičáku jsem jak doma(pár zkoušek už mám taky za sebou). Pokud prodáváte štěně a chcete, aby bylo v novém domově spokojené, tak je potřeba to štěně povahově znát! Při zadávání štěńat jsme nejen plnili přání nových majitelů, kteří splňovali podmínky pro to mít psa, ale také jsme se velmi zajímali, co chtějí se štěndem dělat a obecně jak ten člověk se chová. Někdo chtěl štěndo více na práci, jiný zase na mazla, na výstavy. Jedna paní si vybrala štěně, které ale bylo nejživější ve vrhu, avšak ona naprostý začátečník. Nakonec jsme se domluvili na jiném štěněti a je vidět, jak to bylo dobře! Pejsek je velký pohodář, nemá tendence nijak teď v pubertě blbnout a defacto paní si může užívat jako začátečník první úspěchy ve výchově. Kdyby měla však toho, co si vybrala, tak už jsou oba pravděpodobně neštastní. To samé je s prodejem štěněte pro vrcholovou kynologii. Nezlobte se na mě, ale pokud chce někdo dělat mistrák, tak potřebuje opravdu mít při výběru hodně dobrou ruku a navíc radu od chovatele, na které štěně šáhnout! Ten, kdo má štěňata v kotci a maximálně jim dá nažrat a kvůli fotce jim dá kousnout do hadru, aby bylo vidět, že mají kořistnický pud, tak těžko dokáže vybrat. Ty štěńata je nutno pozorovat, vidět, jak se chovají v jiném prostředí (na vycházce s mámou), jak reagují na nečekané vzruchy atd. Pak by možná ubylo štěňat, kterých se cvičitelé zbavují ve starším věku, protože nejsou shopni ustát vrcholový výcvik! Též píšete, že štěňata, která vyrůstají s 24 hodin. péčí, že bývají nesamostatná. Já si to nemyslím. Já to beru tak, že do určitého věku je ten kontakt nejdůležitější (fixace na člověka- a o to jde každému!) a od osmi týdnů lze postupně zvykat na samotu.Ostatně ten chovatel 24 hodin nesedí u štěňat. Měla jsem též fenu z velmi pečlivého chovu a rozhodně s ní nebyl problém. Naopak domů odcházela se zdravým sebevědomým a po správném "dávkování" samoty jsem mohla klidně jít po čtrnácti dnech do práce, aniž by mi doma zbořila barák. Teď mám doma její dceru, která byla neustále zvyklá na mámu. Mámu jsme poslali ke kamarádovi na týden a světe div se, nebyl problém se samotou! Takže naopak si myslím, že pečlivá výchova u chovatele má velký vliv na psychický vývoj jedince.

Souhlasím !!! Pěkně napsané. Děkuji