Pořízení "kavalírka"

Podle mě to je ideální volba.Mám doma dvě fenky kavalíra a není hodnějších psů.Naprosto bezkonfliktní, hodné plemeno.Snesou jakékoliv domácí zvíře, opravdu neublíží
I od dětí snesou vše, až toho někdy děti zneužívají.
Navíc teda naše fenky jsou ůžasné i jako náhradní maminy, když máme štěnda od mladé feny jiného plemene.Pomáhají, vychovávají a občas i kojí !
Koukněte na FB na skupinu Kavalír King charles spaniel, poradí s výběrem a co a jak.Na co si dát pozor apod.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den.
Kamarádka by si ráda pořídila do rodiny pejska.Bydlí v paneláku s manželem a dvěma dětmi (12 a 7 let) a pejsek by měl být "dárkem" pro tu mladší, samozřejmě ho chce a starat se bude celá rodina. Chtěli by pejska příjemného, rodinného, nenáročného na výchovu, přiměřeně temperamentního, aby byl miláčkem rodiny a tak nějak ho zvládaly i děti. Nechtějí pejska miniaturního (velikosti jork atd.) ale ani velkého či středního. Padl jim do oka kavalír king charles španěl, což je dle mého dobrá volba. Kamarádka kdysi měla pudlíka a amstafa, zbytek rodiny s pejsky zkušenosti nemá, ale milují zvířata a doma ještě žije zakrslý králík, který se pohybuje volně po bytě, takže pejsek by neměl mít ideálně tendenci králíčka zadávit. Pejsek bude miláčkem rodiny, bude pravidelně a dostatečně venčen a mít nejlepší možnou péči (finančně jsou na tom velmi dobře a na pejskovi rozhodně šetřit nebudou). Pejska chtějí s PP.
Kamarádka mě požádala o radu, jelikož psy mám, ale chovám psy velké a žádného kavalírka z okolí neznám.
Můj dotaz zní. Myslíte si, že je pro ně ten kavalír dobrou volbou nebo vás napadá ještě nějaké jiné vhodné plemeno ??? A za další a to hlavně - na co si při koupi štěňátka kavalírka dát pozor ??? Je mi jasné, že na zdraví a povahu, ale co přesně by měli mít rodiče vyšetřené, aby se minimalizovali případné zdrav. problémy ? Popřípadě nějaké reference na opravdu dobré chovatelské stanice ??? (nejde ani tak o výstavní úspěchy, jako o tu povahu a zdraví) Anebo, jakým chovatelům se případně vyhnout ??? Na co se hlavně zaměřit ???
Díky moc, Katka

Pár kavalírků v okolí znám,všichni absolutně bezproblémoví pejsci.Vzhledem ktomu, že jsou v rodině děti jistě nebude z pejska pecivál bohužel znám i fenečku která je jak soudek.
Jinak kavalíry jedost vidět na agility i dog dancingu.Já vyloženě osobně chovku neznám.
Ale přehled je určitě na http://www.kavalir-king-klub.org/o-nas/
http://www.cavalierclub.cz/

Kavalír je dobrá volba. Jsou to opravdu ideální pejsci do rodiny. Jenom bych si dala pozor, na srdeční problémy.

Také přispěji svou troškou do mlýna.
Sousedé mají kavalíry dva, venčí je zásadně na jojo šňůře (resp. psi venčí je) a jakmile psiska vidí člověka či jakékoli zvíře, začnou neuvěřitelně řvát. Dostane-li se jim něco do jejich dosahu, okamžitě koušou. A to včetně lidských nohou.
Je to smutné, ale mám to každý den na očích.. Sice jsem přesvědčena, že to je čistě výchovou a nejspíš i absencí socializace (ale páníky mají jinak slušné, žádné tyrany), ale je jen dobře, když si člověk uvědomí, jak snadné je zkazit i to "nejmírumilovnější" plemeno.

Všem děkuji za příspěvky (píšu z jiného PC).
Asi by museli vybírat opravdu po hodných a milých rodičích...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všem děkuji za příspěvky (píšu z jiného PC).
Asi by museli vybírat opravdu po hodných a milých rodičích...

Když budou kupovat štěně s PP, tak to by mělo být vždy po hodných rodičích, protože kavalírek s agresívními sklony by bonitací neprošel. Opravdu je to jen ve výchově. Ani ne příliš socializovaný kavalír nemá sklony k agresivitě. Viděla jsem jich dost odebraných třeba z množíren, někteří prošli útulkem a všichni byli zlatíčka, milí i k naprosto cizím lidem i zvířatům, a bez problémů snesli jakoukoliv manipulaci.

U kavalírků opravdu bacha na zdraví. Co přesně za choroby se doporučuje sledovat, máte podrobně rozepsané tady:
http://www.cavalierclub.cz/cs/health/recovery_program
Bohužel plošné vyšetřování na syringomyelii je zatím sci-fi, protože magnetická rezonance je velice drahé vyšetření...

straaašně línají........znám spoustu nešťastných lidí, kteří by už díky tomu do kavalíra nešli, ale povahy si chválí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také přispěji svou troškou do mlýna.
Sousedé mají kavalíry dva, venčí je zásadně na jojo šňůře (resp. psi venčí je) a jakmile psiska vidí člověka či jakékoli zvíře, začnou neuvěřitelně řvát. Dostane-li se jim něco do jejich dosahu, okamžitě koušou. A to včetně lidských nohou.
Je to smutné, ale mám to každý den na očích.. Sice jsem přesvědčena, že to je čistě výchovou a nejspíš i absencí socializace (ale páníky mají jinak slušné, žádné tyrany), ale je jen dobře, když si člověk uvědomí, jak snadné je zkazit i to "nejmírumilovnější" plemeno.

Tihle psíci jsou samozřejmě s PP, jinach bych to sem vůbec nepsala :)

Agresivního kavalíra jsem v životě nepotkala! A to jsem jich viděla desítky a stovky.
To bude spíš reakce ze strachu a tipuju to na špatnou socializace a nezvládnutí to napravit majiteli, navíc ve dvou se ten zlozvyk hezky rozvine a vzájemně se v tom nežádoucím chování podporují.

Pravidelně se ůčastním kavlířích sletů, kde bývá až 100 kavalírků , všichni jsou na volno, nez problémů, žádné konflikty.Ukažte mi druhé plemeno, které tohle dokáže.4 dny bez rvaček a konfliktů, prostě jedna veliká obří rodina.Samozřejmě jsou tam jedinci uštěkaní, nebo spíše uštěkané smečky, to už funguje pak trochu jinak

Pro je určitě povaha.

Proti jsou zdravotní komplikace, krátší tlama znamená hlučnější dýchání.

Pro mne by byla hlavní mínus do bytu srst - je jemná, snadno se cuchá a na tlapách je dlouhá - nanosí do domu velké množství bince, hlavně v zimě když jsou nasolené břečky. Nebo bláto když prší. Prostě dlouhá srst na tlapkách je velká komplikace pro úklid bytu.
Jsou i dlouhosrstá plemena, která mají na tlapkách srst krátkou a povahově jsou stejně vhodní (šeltie, papilon, malý a střední německý špic, případně chlupatější bráška pomeranian).

kavalír je vhodná volba, ale stejně dobrá pokud by vadily chlupy je i pudl

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
straaašně línají........znám spoustu nešťastných lidí, kteří by už díky tomu do kavalíra nešli, ale povahy si chválí.

Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že proti jinému plemenu náš línal neustále. Když tomu přidám nekontaktní povahu k cizím lidem, zálibu v nahánění a vyhledání zvěře, ukňučenost již od odběru, zdravotní problémy a po pár letech a dotazech na zdraví i nekomunikujícího chovatele - nemohu doporučit. Pokud už tak, leda ze zahraničí, kde některé státy skutečně na zdraví kladou důraz. Osobně bych do bytu a pro děti preferovala nelínající plemena, která se nemusí ani stříhat a nejsou tak zatížená dědičnými chorobami typu havan. bišonek apod. Na agresivního kavalíra jsem sice nenarazila, ale na bojácné jedince velmi často. Za sebe nikdy více.

Tak jsme s kolegyní diskutovali a napadl nás ještě bostonský terér. Co vy na něj ???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pravidelně se ůčastním kavlířích sletů, kde bývá až 100 kavalírků , všichni jsou na volno, nez problémů, žádné konflikty.Ukažte mi druhé plemeno, které tohle dokáže.4 dny bez rvaček a konfliktů, prostě jedna veliká obří rodina.Samozřejmě jsou tam jedinci uštěkaní, nebo spíše uštěkané smečky, to už funguje pak trochu jinak

Sice to sem nepatří, ale tohle zvládnou v pohodě i lovecky vedení ohaři, moje osobní zkušenost :o)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sice to sem nepatří, ale tohle zvládnou v pohodě i lovecky vedení ohaři, moje osobní zkušenost :o)

Jojo, retrívři taky ;-) vůbec u většiny lovečáků byla historicky velká selekce na snášenlivost ve smečce...

Sousedi mají kavalírku cca pětiletou. Je hodná - to ano. Prakticky neštěká, ale neustálé problémy s ušima, s různým záněty, několikrát nezabřezla a nakonec měli jen jedno štěňátko. Je dost bojácná, z našeho dvouměsíčního corgiho měla málem záchvat a dodnes se ho bojí. Nechce chodit ven, v zimě ani nemluvím, jen leží a cpe se, takže lehké problémy s nadváhou. Neustále ucourané nevzhledné uši a nohy, pořád líná, je taková proplešatělá nebo jak to napsat, nemá takovou tu krásnou vlající srst.
Za mě ne, ale k dětem určitě vhodní jsou. Starat bych se o kavalíra ale nechtěla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že proti jinému plemenu náš línal neustále. Když tomu přidám nekontaktní povahu k cizím lidem, zálibu v nahánění a vyhledání zvěře, ukňučenost již od odběru, zdravotní problémy a po pár letech a dotazech na zdraví i nekomunikujícího chovatele - nemohu doporučit. Pokud už tak, leda ze zahraničí, kde některé státy skutečně na zdraví kladou důraz. Osobně bych do bytu a pro děti preferovala nelínající plemena, která se nemusí ani stříhat a nejsou tak zatížená dědičnými chorobami typu havan. bišonek apod. Na agresivního kavalíra jsem sice nenarazila, ale na bojácné jedince velmi často. Za sebe nikdy více.

V bytě líná každý pes s tímto typem srsti, kavalír samozřejmě také, ale určitě ne víc než ostatní plemena. Neznám žádného, který by nebyl přítulný k cizím lidem. To spíš naopak, přátelí se s každým, hlídač z něj rozhodně nebude. Nahánění a vyhledávání zvěře je jim cizí, možná kousek popoběhnou po čerstvé stopě, ale hned se vrací tam, kde jsou nejraději, za paty pána. S tím zdravím máte bohužel pravdu, ale to už je otázka štěstí. Jistota není nikdy, ani u štěněte po vyšetřených rodičích.

No jo paní ale nehledá 30 kg psa.
Tlapky se špiní o tom žádná, ale lehce se dají zastříhat a vystříhat, pořád lepší než většina společenských plemen , které se stříhají celá.
Línání je dvakrát ročně, opět nevidím rozdíl mezi jinými plemeny.
Povaha je absolutně jiná než u šeltie - mám ji doma nebo u špice, ty chová kamarádka.To nechápu jak můžete vůbec přirovnávat. A oboje je extrémně uštěkané, hlídají vše co se šustne.Navíc šeltie často labilní, bázlivé a nervozní.

Hlučné dýchání kavalír opravdu nemá, to si snad pletete s mopsem nebo buldočkem!
Zdraví je o štěstí a hlavně dobře vybrat rodiče a chovku.
Já mám doma dvě veteránky a kromě špatných zubů, které musíme často čistit a už jim i padají, se oběma daří dobře. Léky na srdce zatím neberou a zánět v uchu dosud neměli ani jedna.
Váha se musí hlídat,nepodstrojovat, to už je na lidech.

Jedině kavalíra. Máme ho už 12,5 let. Je absolutně nekonfliktní, neustále ho učíme novým věcem a on je chápe. Patří k nejinteligentnějším plemenům. Přemýšlíme, že k němu pořídíme dalšího pejska - opět kavalíra, jak jinak. Opravdu s kavalírem neváhejte a pořiďte, nenechte si to vymlouvat, lepší a pánička víc si vážící plemeno neseženete. Jen si dejte opravdu pozor, od koho si ho kupujete. I když mi osobně na výstavy nejezdíme, nikdy bychom nekoupili pejska bez PP. S PP víme celou jeho anamnézu. Dále při výběru vybírejte nejvíce akční štěndo. Určitě vám pejsek udělá radost :) Věřte mi :)

Kavalír je dobrá volba-srst bude padat u každého psa-mám dokupy devět kavalírů a to jsou chlupy všude, ale z jednoho není takový problém to uhlídat-pokud je kvalitní strava tak to ani tolik nepadá-mám tu teď fenu týranou a když přišla tak jsem jí pohladila a měla na ruce chuchvalec, po dvou měsících u nás už je snad nejlepší na línání ze všech. Chodíme na agility, u silnice jsme na vodítku, na poli na volno-nemám problém odvolat od psa, od zajocha atd, ale to už je asi na výchově. Teď mám štěnda a ty teda občas na někoho zaštěkají,ale rozhodně ne agresivně, spíš vesele-stylem tak mě vidíš? Pohladíš mě už? Ale už se učíme, že štěkat se nemá ani za plotem na psa.dospěláci to ovládají a malý to holt musím naučit

Tohle je nesmysl, kavalír je absolutně bez agresivity a rozhodně nekouše, ono anonymně si každý může napsat kravinu jakou chce a záleží na inteligenci lidí, kteří to čtou a příspěvky si proberou. Pokud si chce někdo pořídit kavalírka, je rozumné se zeptat odborníků na kavalíry a ne takhle obecně - jedna paní povídala.

Tibetského španěla bych moc nedoporučovala - bývají dost paličatí. Kavalír se mi moc líbí (i když zkušenosti s ním nemám), jen asi opravdu pozor hlavně na srdeční vady. Možná by nebyl špatný boloňáček (pozor - ne bišon). Sice je lepší, když se stříhá, ale jinak to jsou chytří a učenliví pejskové, nelínají, nejsou nijak zvlášť uštěkaní (pozor na "uštěkané" linie) a jsou to perfektní kamarádi pro děti. Zvládnou s váma chodit po výletech, i ležet na gauči

Já když to čtu, tak opravdu zírám, vážená paní vy jste asi nějaká velká odbornice na psí problematiku? Opět jedna paní povídala a samé blbosti!!! pokud se kavalírkům pečuje o uši (to platí i pro ostatní pejsky), tak nemají žádné problémy s ušima, je to stále jen o inteligenci majitele psa a také jeho zodpovědnosti. A další hrůza, množitelský český národ, vydělat za každou cenu, pořídit si fenku a množit a množit, když se to nepodaří, je to katastrofa, nevydělám si štěnatama na dovolenou!! A co mít prostě člena rodiny a dobře se o něj starat, pak nebude kavalír vůbec nemocný!!! Prostě to chce se vzdělávat, zajímat se a starat se a ne psát blbosti do diskuzí!!!!

Zdravim,
mame doma psi slecnu kavalirka, je to uzasnej pejsek a vrele doporucuji. Bydlime v panelaku a diky svou povahou, nesteka, a velikosti je to super. Kavalirek je velkej mazel, miluje lidi, je poslusnej, a hlavne klidnej. Ale pozor, ma mensi neduhu a to ze se velmi snadno da rozmazlit, predevsim ve strave :) takze na to davat pozor. Nase Sandy je uzasna spolecnice, nejlip je ji s vami, ma rada jak povalovani na gauci, tak i dlouhe prochazky, proste se prizpusobi. Jen treba na utikani vedle kola to neni, preci jen ma slabsi srdicko. Vybirali jsme dlouho, ale uz bychom nemenili :) uz jen kavalirka :) Bob

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já když to čtu, tak opravdu zírám, vážená paní vy jste asi nějaká velká odbornice na psí problematiku? Opět jedna paní povídala a samé blbosti!!! pokud se kavalírkům pečuje o uši (to platí i pro ostatní pejsky), tak nemají žádné problémy s ušima, je to stále jen o inteligenci majitele psa a také jeho zodpovědnosti. A další hrůza, množitelský český národ, vydělat za každou cenu, pořídit si fenku a množit a množit, když se to nepodaří, je to katastrofa, nevydělám si štěnatama na dovolenou!! A co mít prostě člena rodiny a dobře se o něj starat, pak nebude kavalír vůbec nemocný!!! Prostě to chce se vzdělávat, zajímat se a starat se a ne psát blbosti do diskuzí!!!!

To je reakce na mě? Psala jsem snad něco o množení? Jen si chtěli po fence nechat štěně a ne a ne se to povést. To je množení? Můžete pečovat o uši jak chcete a stejně ten zánět dostanou. Spíš jsem psala, že má věčně ucourané uši - zvenku - chlupy v podivných špagátkách. Starají se o něj bezvadně, je to jejich kamarád. Ale snad můžete narazit na psa, který je nemocný. Nikdo tu nepsal, že takhle to je u všech. Paní se ptala na zkušenosti a já takové se sousedovic psem mám. Tak co? Není všechno jen růžové.

Nezaujate, mrknete sem:

http://kavalir-king-charles-spanel.hafici.cz/

Kavalírka rozhodně doporučuji! :) Byli jsme ve stejné situaci před devíti lety, když jsme si rozhodli pořídit kavalíra. Dvě malé děti (9 a 7) a zakrslý králík.
Štěňátko bylo naprosto bezproblémové, se zakrslým králíkem největší kamarádi a veselé. Nedovedu si představit lepšího kamaráda k dětem.
Pokud jde o srst a línání, tak to u nás nebylo nijak velké, prostě normální. Co se jinak péče o srst týče, není nijak náročná a znám spoustu majitelů, kteří nechávají kavalírky i oholit. To pak není práce žádná a zabrání se tím i tomu nošení nepořádku do bytu. jak zde bylo zmíněno. Ale ne všichni kavalíři mají tak dlouhou srst, aby bylo nutné je holit.
Jak někdo napsal o hlučném dýchání, to si zřejmě spletl s plemenem "King Charles Spaniel", které má čumák opravdu krátký jako mops, a vůbec není pravda, že by měl Kavalír potíže s dýcháním, nebo že by funěl.. ;)
Co se povahy týče, je to všechno o výchově, ale Kavalír má všechny předpoklady pro to, být milým a kamarádským. Ještě nikdy jsem neviděla agresivního Kavalírka, nebo nějak extrémně uňafaného. Taková bývají spíš ta malá plemena "do kapsy", která na sebe tak upozorňují, aby je nikdo nezašlápl. Třeba již zmíněný Tibetský španěl, apod.
A zdraví hlídat jako u každého jiného plemene. Kavalíři občas mívají problémy se srdíčkem a je třeba jim kontrolovat uši, protože je mají dlouhé a visící dolů. Ale třeba naše fenečka s ouškama problém nemá, i když si po nich téměř šlape, a má je čisté. :)
Zkrátka Kavalíra ANO, ANO, ANO! ;) Je to podle mého ta nejlepší volba :)

Je mi 16 let, kavalírky mám dvě. První jsem dostala v 10 letech, měla jsem se o ní starat společně se starší sestrou (13), rodiče se o psa starat nechtěli (ale jinak samozřejmě vše finančně zajišťují, ale je to prostě tak, že jinak psy nevenčí, nekrmí....jsou prostě moji ;) ). První fenka byla trošku tvrdohlavější povahy, ze začátku moc spolupracovat nechtěla, ale je to taky tím, že nebyla z dobré chs, bez počáteční socializace atd... a když k tomu připočtu mě jako desetileté dítě coby panička :). No zkrátka to s námi Aimee zvládla více než dobře a brzy se z ní stala milionová fenka :). Druhá fenka přišla za dva roky, chs z Kamilkové zahrady - doporučujeme ;) Každá z nich je povahově jiná, ale obě jsou úžasnými pejsky do rodiny a navíc s nimi běhám agility a cvičíme dogdancing. Myslím, že jako rodinný společník k dětem je kavalírek opravdu ideální :) Ještě připojuji nějaká naše kavalíří videa :)
http://www.youtube.com/watch?v=3UJIO9xKsh0 - dogdancing
http://www.youtube.com/watch?v=wNBz7d7Tsa0 - agility

kavalíři jsou úžasní psi,naprosto neagresivní,přátelští,učenliví,milující svou rodinu,oddaní společníci,kteří se přizpůsobí každé situaci.Rozhodně psa s PP se všemi zdravotními testy.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hlučné dýchání kavalír opravdu nemá, to si snad pletete s mopsem nebo buldočkem!
Zdraví je o štěstí a hlavně dobře vybrat rodiče a chovku.
Já mám doma dvě veteránky a kromě špatných zubů, které musíme často čistit a už jim i padají, se oběma daří dobře. Léky na srdce zatím neberou a zánět v uchu dosud neměli ani jedna.
Váha se musí hlídat,nepodstrojovat, to už je na lidech.

My máme doma také, kavalírka a musím říct že trochu chrápe ale jinak je úžasný je mi čtrnáct máme ho rok. Běháme spolu agility občas si i zatančíme a chystáme se složit zkoušky zcanisterapie v rodině máme ještě jednoho kavalírka a ten také bezproblémoví. Chvíli tady s námi bydlela i tonička (ani ne roční batole) a úplně v pohodě jen jí občas sa tvářičce přistála pusinka jinak ano kavalírek líná ale při neodfláknutém a denním kartáčováním nelíná o nic víc než jiné plemeno. Pak je kavalír vhodný i pro začátečníky a určitě to není plemeno které potřebuje tvrdou ruku takže ho klidně zvládne i dítě

Nevím kolik je vaší kavalírce, ale co já jsem měla kavalírku, tak nebyl problém, aby běžela vedle kola nebo vedle koně.....5 km v plném tempu uplně bez problémů .....Jinak kavalíra taky doporučuju, lepší plemeno nenajdete.

Jo jo tak chrápání ano, takový exemplář mám taky.

No to snad ne. Neznam zadneho agresivniho kavalirka. Z vlastni zkusenosti vim, jak hodni to jsou psi. K detem naprosto idealni. Mozna, ze ti dva nejsou s PP a kdovi, koho maji za predky. Ja kavalira muzu jen doporucit.

Zdravím, po několika jiných psech ať už s PP nebo kříženci jsem se dostal ke svému prvnímu kavalírovi a tomuto plemeni totálně propadl. Samozřejmě chlupy c domácnosti jsou problém, ale je potřeba česat a pak to jde. Zdraví si myslím je samostatnou kapitolou, ale u které rasy není a křížencům se nemoci nevyhýbají taky. Jde o to, co s pejskem chcete dělat. Aby jen ležel na gauči, kavalíra neberte, ten rád gaučing a nemá problém proležet celý den, ale pak potřebuje sport, vycházky a zábavu. A v tom je jedinečný, když je klid tak relaxujea když je činnost, tak je neúnavný parťák. Stačí kouknout na internet jak si kavalíři vedou v mnoha oborech - obedience, agility, canisterapie, dogdancing, klasická poslušnost, chodí dogtrekink, někteří cvičí záchranařinu a já nevím co ještě. Nejjednodušší je se domluvit na návštěvě v CHS a uvidí sami, jestli jiskra přeskočí. Náš první jezevčík se vykulil někde z pozadřeva v době, kdy jsme měli již vybraného jeho bratra, ale nebyla tam ta troška jiskření, a tak jsme měnili. Do dnes si říkám, že se schovával před zájemci, aby si na nás počkal. Stejně tak náš poslední kavalírek. Při první návštěvě si mi vlezl pod nohy a ani se odtamtul nehnul. A poslední věc, nejde jen o to, co po pejskovi chci, ale taky co mu chci nabídnout - lásku, péči, pohyb .....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle je nesmysl, kavalír je absolutně bez agresivity a rozhodně nekouše, ono anonymně si každý může napsat kravinu jakou chce a záleží na inteligenci lidí, kteří to čtou a příspěvky si proberou. Pokud si chce někdo pořídit kavalírka, je rozumné se zeptat odborníků na kavalíry a ne takhle obecně - jedna paní povídala.

Zklamu Vás, můj příspěvek není jedna paní povídala :) Je to má osobní zkušenost se dvěma příslušníky tohoto plemene s PP, které vídám někdy i třikrát denně a pokaždé je to to samé. Škrtí se na jojo šňůře, řvou, a když je člověk míjí i bez psa na chodníku, tak páníček skáče do silnice, aby pesani byli z dosahu. Není to tak dávno, co se mi jeden z nich zakousl do nohy :) Opravdu jsem to nečekala, uhýbala jsem jinému člověku, který procházel, a to směrem ke psům. No a milý pejsek udělal to, co udělal :)
Neříkám, že je to typický rys plemene, ale s největší pravděpodobností nedostatek socializace a špatná výchova. Ale je to pravda, jinak bych to sem vůbec nepsala. Nechápu zdejší "pány tvorstva", kteří mají neustále potřebu někoho napadat jen proto, že se jim nelíbí, co člověk píše. Opravdu nemám potřebu si vymýšlet a psát nějaké bludy či drby, to ráda přenechám jiným zdejším hvězdám :)
Krásný den :)

Pro mě je kavalír jako plemeno velký objev. Nevěděla jsem, že takoví pejskové jsou... Je to fantastický společník, mírumilovný, myslím, ideální pejsek k dětem. Můžu jedině doporučit. Myslím, že je škoda, že není u nás příliš v povědomí lidí jako vynikající plemeno. Zastiňují ho taková plemena jako jorkšír a rusel - přitom povahy těchto plemen nejsou zrovna nej... Je to škoda. Kavalír je podle mě " NEJ "

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Daší "blud" od sousedů - sousedka má kavalíra v rodině. Když sem fena přijede, štěká na cokoli co se pohne (lidi i psy, i mě se bojí), pohladit se nenechá.
O srst pečují, chlupy jsou pořád všude a jsou z toho nešťastní. Zánět v uchu už taky byl. Obezní je také, přitom se ji snaží hlídat.
... a to se feně od miminka věnují, pečují o ni a socializaci nezanedbali.

Ono, že někomu plemeno vyhovuje to mu neberu. Ale mě doma chrápat pes v bytě, tak mi to nesmírně vadí. A o si představte, že v paneláku to může být slyšet i přes stěnu! I to normální dýchání je trochu hlučnější než u psů jinou anatomií hlavy.

Negativa je potřeba zmínit taky, jakkoli jsou nepříjemná.

Taky přispěji svojí "troškou do mlýna"
Před cca 5 lety jsem se rozhodovala pro psa. Aby byl vhodný do bytu, ne moc velký ani malý, "rodinného typu". Nakonec jsem volila mezi šeltií a Kavalírkem. Byla jsem se podívat na výstavě a Kavalír mě úplně okouzlil, takže bylo rozhodnuto
Je to milý, mazlivý pejsek, snáší se dobře se psy, zbytečně neštěká, lehce se cvičí - taky znám rodinu, co má 2 kavalíry (ale bez PP) a ti taky štěkají, tahají na vodítku apod. - holt výchova je výchova.
Co se týká zdravotních problémů - každé plemeno má nějaké "svoje" problémy ... proto je dobré se při výběru štěněte informovat o zdravotních vyšetřeních rodičů.
Co se línání týká, línají všechna plemena, kromě pudlů apod. ale ti se zase musí stříhat. Zánět do uší pejsek dostane, pokud má např. mokré uši a nevětrají mu. Já svým Kavalírkám v takovém případě uši "přehodím" přes hlavu, když leží, a uši krásně větrají
Po 3 letech jsem si pořídila druhého Kavalírka a je vidět, že i když ten první byla taková "primadona" , že má radost, že není sama
Jsem opravdu moc ráda, že jsem se rozhodla pro tohle plemeno a neměnila bych

S tou agresivitou sa mi to ozaj nezda. Ako to tí ludia vobec dokazali, takto tie psi pokazit? Robievam docasne opatere pre kavalierov zachranenych z mnoziarni (ob.zdruzenie Nadeje kavalira Charlie) a naozaj som sa s agresivitou nestretla ani u jedneho z tychto psikov a to boli vsetko psici zo zlych podmienok, minimalne socializovani. Zo zaciatku boli opatrni, bojazlivi, nevychadzali z prepraviek...ale nikdy neprejavili ani naznak agresivity (ani strachovej) a za par tyzdnov z nich boli napriek povedzme 5-6 rokoch v kotercoch, ci klietkach, ozajstní maznaci. Toto je ozaj jedinecne pre toto plemeno - prave ta dobrackost a absencia agresivity ci uz voci ludom, alebo psom.
K detom ozaj super pes - len prosim nepodporte mnozenie psikov bez PP.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Daší "blud" od sousedů - sousedka má kavalíra v rodině. Když sem fena přijede, štěká na cokoli co se pohne (lidi i psy, i mě se bojí), pohladit se nenechá.
O srst pečují, chlupy jsou pořád všude a jsou z toho nešťastní. Zánět v uchu už taky byl. Obezní je také, přitom se ji snaží hlídat.
... a to se feně od miminka věnují, pečují o ni a socializaci nezanedbali.

Ono, že někomu plemeno vyhovuje to mu neberu. Ale mě doma chrápat pes v bytě, tak mi to nesmírně vadí. A o si představte, že v paneláku to může být slyšet i přes stěnu! I to normální dýchání je trochu hlučnější než u psů jinou anatomií hlavy.

Negativa je potřeba zmínit taky, jakkoli jsou nepříjemná.

Jak to myslíte - "je obézní, přestože se ji snaží hlídat"? Tak buď psa přecpávám a je obézní, nebo ho nepřecpávám a obézní není, ne? Jaké "snaží se hlídat"??? Chápu výjimky - například když je v domácnosti devadesátiletá babička s pokročilým Alzheimerem, které se fakt nedá vysvětlit, že nemá psa krmit, ale v drtivé většině případů je obezita jednoduše vinou majitele.

To co popisujete je typická povaha štěňete z množírny, normálně socializované štěně se lidí nebojí a kavalír tuplem.Naši lezou návštěvám doslova po hlavě
Vy znáte teda ve svém okolí tedy dva negativní případy, já jich poznala za posledních 10 let opravdu desítky a 99 procent jich bylo přátelských.

Zkazit se dá výchova každého plemene,kavalírů také.Ale řekla, bych že u nich se toho nedá zkazit tolik jako třeba u mohutně oblíbených jack russelů. Zvládne je i rozumné dítě.
Oblíbenost a milá povaha kavalírků sebou přináší negativum ve formě množíren.Tím pádem jde do háje jak zdraví , tak povahy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je mi 16 let, kavalírky mám dvě. První jsem dostala v 10 letech, měla jsem se o ní starat společně se starší sestrou (13), rodiče se o psa starat nechtěli (ale jinak samozřejmě vše finančně zajišťují, ale je to prostě tak, že jinak psy nevenčí, nekrmí....jsou prostě moji ;) ). První fenka byla trošku tvrdohlavější povahy, ze začátku moc spolupracovat nechtěla, ale je to taky tím, že nebyla z dobré chs, bez počáteční socializace atd... a když k tomu připočtu mě jako desetileté dítě coby panička :). No zkrátka to s námi Aimee zvládla více než dobře a brzy se z ní stala milionová fenka :). Druhá fenka přišla za dva roky, chs z Kamilkové zahrady - doporučujeme ;) Každá z nich je povahově jiná, ale obě jsou úžasnými pejsky do rodiny a navíc s nimi běhám agility a cvičíme dogdancing. Myslím, že jako rodinný společník k dětem je kavalírek opravdu ideální :) Ještě připojuji nějaká naše kavalíří videa :)
http://www.youtube.com/watch?v=3UJIO9xKsh0 - dogdancing
http://www.youtube.com/watch?v=wNBz7d7Tsa0 - agility

Holky jste úžasnýýý

Vypadá to, že jste jediná na světě koho kavalírek kousl. No a že dýchá tak nahlas, že je to slyšet přes zdi v paneláku, pak že tloustne bez překrmování - k tomu nebudu nic psát, ono je v paneláku fakt dost dnes horko.

Mám doma 5 kavalírů v bytě a pokaždé procházce jim osprchují tlapičky a pokud je nevlídné počasí tak i "podvozek" a žádný binec mi do pokojů nenanesou.

Měla jsem dva kavalírky(feny)první až na to že stále utíkala a kousla mě do tváře(jako 4letou hold malé dítě co ji lezlo do misky :D )byla jinak hodná druhá uštěkaná ,ale jinak zlatá.Jsou věci ,které člověk neovlivní někteří psi jsou uštěkaný,jiný i přes dobrou výchovu napadají...ale podle mě je to do rodiny dobré plemeno jen bohužel přes přešlechtěnost trpí zdravotními problémy,ale opět jak který pes první kavalírku nám otrávili ,druhá měla od 4let paradentozu,slinivku špatnou,...rozšiřovalo se to a nakonec nádor na játrech(nebo ledvinách to si už nepamatuji)po ní sem si koupila fenu pitbulla které je 6let a není to krvelačná bestie ale pes který se snese s ostatními psy,děti miluje a chráni,jediný co tak člověka umlátí jazykem při věčném olizování :o) ale asi mám štěstí na nemocné psy a letos se u ní objevila epilepsie..takže je jedno které plemeno jak si ho člověk vychová takového psa bude mít a nemoci mají všichni jen co sem četla tak u kavalíru je to prý častější

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zklamu Vás, můj příspěvek není jedna paní povídala :) Je to má osobní zkušenost se dvěma příslušníky tohoto plemene s PP, které vídám někdy i třikrát denně a pokaždé je to to samé. Škrtí se na jojo šňůře, řvou, a když je člověk míjí i bez psa na chodníku, tak páníček skáče do silnice, aby pesani byli z dosahu. Není to tak dávno, co se mi jeden z nich zakousl do nohy :) Opravdu jsem to nečekala, uhýbala jsem jinému člověku, který procházel, a to směrem ke psům. No a milý pejsek udělal to, co udělal :)
Neříkám, že je to typický rys plemene, ale s největší pravděpodobností nedostatek socializace a špatná výchova. Ale je to pravda, jinak bych to sem vůbec nepsala. Nechápu zdejší "pány tvorstva", kteří mají neustále potřebu někoho napadat jen proto, že se jim nelíbí, co člověk píše. Opravdu nemám potřebu si vymýšlet a psát nějaké bludy či drby, to ráda přenechám jiným zdejším hvězdám :)
Krásný den :)

Pro všechny psy, nejen pro kavalíry platí : Štěně si kupujeme, psa si z něj děláme sami.
Lidi jsou schopný udělat i z kavalíra agresivního jedince.
Ale to není problém kavalírů, ale majitelů.
(Kavalíry mám tři, mají složené zkoušky ZOP a milují všechny lidi i psy, jsou naprosto neagresivní)
Zadavatelko, jděte do toho

Je to veselý pejsek, když je ještě štěně může to, že by za každým běžel připadat někomu jako nezvládnutá výchova, ale kavalírek prostě takový je, časem se zklidní. Agresivní není, můžete mu sáhnout do misky se žrádlem, vyndat mu něco co najde venku z tlamičky, drží, neudělá nic.

Dobrý den,povaha kavalíra je naprosto skvělá.Je vhodný k dětem.S tou poslušností je to mnohem horší,ale flexi vodítko to spraví.Největší mínus vidím v chlupech,které jsou opravdu všude,můžete vysávat každé 2 hodiny a stejně to nepomůže.Kavalíra jsem měla doma,ale už bych si ho nepořídila.Je to jen můj názor a moje zkušenost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že proti jinému plemenu náš línal neustále. Když tomu přidám nekontaktní povahu k cizím lidem, zálibu v nahánění a vyhledání zvěře, ukňučenost již od odběru, zdravotní problémy a po pár letech a dotazech na zdraví i nekomunikujícího chovatele - nemohu doporučit. Pokud už tak, leda ze zahraničí, kde některé státy skutečně na zdraví kladou důraz. Osobně bych do bytu a pro děti preferovala nelínající plemena, která se nemusí ani stříhat a nejsou tak zatížená dědičnými chorobami typu havan. bišonek apod. Na agresivního kavalíra jsem sice nenarazila, ale na bojácné jedince velmi často. Za sebe nikdy více.

Fenky - kavalírky chováme již několik let. Žily u nás společně (až do loňského podzimu) s dobrmanem. V minulosti jsme chovali i dobrmanní slečnu, fenku německého ovčáka a dva boxery. Vím, že je obtížné tato plemena srovnávat, ale máme dost známých, kteří chovají psi jiných plemen, tak snad trochu srovnávat mohu, zvlášť, když jsem již, řekněme to kulantně , v celkem "důstojném" věku.

Na kavalíří plemeno nedám dopustit. Připouštím, že pro jedince, kteří mají strach z psího chloupku, bych kavalíra nedoporučil: To je snad ale jediné, co bych viděl jako menší problém. Mohu však zodpovědně prohlásit, že chloupky z dobrmana či boxera jsou mnohem nepříjemnější než chlupy kavalíří. Prostě kdo chce chovat psa, musí s nějakým tím línáním srsti počítat nebo si pořídit "naháče". Problémy do značné míry vyřeší dobrý vysavač s rotační hlavicí, na psí chlupy i z koberce je ideální.

K povaze kavalíra lze jen opakovat, co zde již bylo řadou autorů napsáno. Je to povaha naprosto přátelská, neagresivní a většinou důvěřivá jak k lidem, tak i ostatním psům (ani naše 4 měsíční štěně se nikterak nebojí dospělých dobrmanů, rotvajlerů a podobných velkých plemen). Pokud je povaha jiná, může jít buď o náhodnou povahovou vadu (jako u každého jiného zvířete), spíše však půjde o štěně ze špatného chovu či to může být způsobeno jeho špatnou výchovou.

Pokud se zde hovoří o nahánění zvěře a pod. mám s kavalíry opačnou zkušenost. S našimi fenkami chodím často na procházky lesem, fenky jsou na volno a nic podobného se neděje. Na rozdíl od jiných plemen se naše "holky" drží vždy v mé blízkosti. A to v lese vydržíme i hodiny.

S "ukňučeností" fenek rovněž problémy nemáme, byť jejich "radostné vítání pánečka", když se vrací domů by někdo za "kňučení" považovat mohl. Asi by nebyl velký problém je to odnaučit, na druhé straně mi takový projev radost a oddanosti, to přiznávám, dělá docela dobře.

A co se týče výhrad k českým chovatelům - to již nelze jinak, než označit tvrzení autora shora za zcela neférový podpásový úder. Chovatelé jsou u nás, jistě jako jinde ve světě, různí. Znám však takové, kterých si opravdu velmi vážím a jsem rád, že některé z nich mohu považovat za své přátele. O štěňata ze svých chovů se zajímají, rádi novým majitelům štěněte poradí i pomohou. Mnohdy mají i smluvně ošetřeno zpětné vrácení štěněte, nedostane-li se mu u nového majitele náležité péče. Že je rozumné se o chovateli, od něhož si pořizuji štěně, dopředu informovat, je logické. Problém by to v dnešní době internetové být neměl. Existují stránky na Webu, kde lze informace získat, existují facebookové profily chovatelských stanic, z jejichž obsahu se lze také hodně dovědět. Chce si to však dát trochu práce s hledáním a pročítáním stránek. To je však to nejmenší, co může budoucí majitel psa pro svého "miláčka" udělat. Vše další s chovem pejska spojené si vyžádá již podstatně více práce i času.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Dobrý den,
jsem ta "kamarádka", kvůli které byla tato diskuse založena. Děkuji moc za veškeré odpovědi a názory. Ráda bych se ještě zeptala, jestli někdo nemáte zkušenost s konkrétní CHS tohoto plemene, nejlépe ve Středočeském kraji, ale popř. i odjinud. Ještě jednou děkuji moc za odpovědi a i další názory na kavalírky. Hezký den.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Daší "blud" od sousedů - sousedka má kavalíra v rodině. Když sem fena přijede, štěká na cokoli co se pohne (lidi i psy, i mě se bojí), pohladit se nenechá.
O srst pečují, chlupy jsou pořád všude a jsou z toho nešťastní. Zánět v uchu už taky byl. Obezní je také, přitom se ji snaží hlídat.
... a to se feně od miminka věnují, pečují o ni a socializaci nezanedbali.

Ono, že někomu plemeno vyhovuje to mu neberu. Ale mě doma chrápat pes v bytě, tak mi to nesmírně vadí. A o si představte, že v paneláku to může být slyšet i přes stěnu! I to normální dýchání je trochu hlučnější než u psů jinou anatomií hlavy.

Negativa je potřeba zmínit taky, jakkoli jsou nepříjemná.

ano, mám stejnou zkušenost, kamarádka měla 2 feny a byly neskutečně uštěkané, a opravdu hlasitě chrápaly. A ještě tu nebyla zmíněná jedna nepříjemná vlastnost (nebo jak to nazvat) - obě neustále lovily neexistující mouchy.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
jsem ta "kamarádka", kvůli které byla tato diskuse založena. Děkuji moc za veškeré odpovědi a názory. Ráda bych se ještě zeptala, jestli někdo nemáte zkušenost s konkrétní CHS tohoto plemene, nejlépe ve Středočeském kraji, ale popř. i odjinud. Ještě jednou děkuji moc za odpovědi a i další názory na kavalírky. Hezký den.

S výběrem se obraťte prosím na FB skupina Kavalír King charles španěl, takhle anonymně lidi napíšou ledaco. Určitě vám tam poradí s výběrem i dalšími dotazy. I kde se plánují šťěňátka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ano, mám stejnou zkušenost, kamarádka měla 2 feny a byly neskutečně uštěkané, a opravdu hlasitě chrápaly. A ještě tu nebyla zmíněná jedna nepříjemná vlastnost (nebo jak to nazvat) - obě neustále lovily neexistující mouchy.....

Uštěkané ?
Jen nevychované !
I dokonalý kavalír se musí vychovat !
Měla jsem fenku na hlídání. Spala se mnou v pokoji - nechrápala .
Prostě tento jedinec spal tiše .
Jiný třeba chrápe , ale zřejmě tedy ne každý . Tato konkrétní fenka měla dokonalou povahu
a ač patřila nezkušeným starším lidem byla dobře vychovaná.
Zřejmě u výchovy používali obyčejný selský rozum .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ano, mám stejnou zkušenost, kamarádka měla 2 feny a byly neskutečně uštěkané, a opravdu hlasitě chrápaly. A ještě tu nebyla zmíněná jedna nepříjemná vlastnost (nebo jak to nazvat) - obě neustále lovily neexistující mouchy.....

To lovení neexistujících much je s největší pravděpodobností příznakem dědičné neurologické choroby kavalírů - syringomyelie.
http://www.kissingdevil.com/na-citanie/41/63.html
http://www.zozole.estranky.cz/clanky/syringomyelie.html

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To lovení neexistujících much je s největší pravděpodobností příznakem dědičné neurologické choroby kavalírů - syringomyelie.
http://www.kissingdevil.com/na-citanie/41/63.html
http://www.zozole.estranky.cz/clanky/syringomyelie.html

Díky za info, netušila jsem, že něco takového existuje..... Diskuzi o tom jsem našla i tady: http://www.cz-pes.cz/diskuse/4_8807_0.html

Jsou ty dvě fenky příbuzné? Jinak by šlo spíše o naučený zlozvyk jedné od druhé než SM.

Jsem moc ráda, že ojedinělý negativní názor na kavalíry byl převálcován spoustou pochvalných komentářů - protože kavalíři si chválu opravdu zaslouží. Mám dva a rozhodně už žádné jiné plemeno nechci. O povahách bylo napsáno dost a musím souhlasit s tím, že potkat kousavého a agresivního kavalíra je zázrak - pokud jde o bázlivost, tak jsem se setkala osobně se dvěma případy, ale to se může stát u jakéhokoliv plemene. Co se překrmování týče, tak to může být problém, protože dokáží opravdu krásně loudit, ale je třeba odolat a psu dopřát dostatečný pohyb a pak není problém s váhou. Srst - ano, pelichají, ale není to žádná katastrofa. Já vysávám nebo zametám tak jednou denně a někdy ani to ne, ale nejenom kvůli psům, ale nadrobí děti (a manžel!), takže to vlastně vyjde nastejno. Zaujalo mě, že tady někdo psal o těch urousaných uších. To je jasné, že jak umývám tlapky a "podvozek", tak umyju konce uší, protože na nich je stejně bláta a smetí jak na tlapkách - protože kavalír musí mít nos na zemi a všechno tak ušima vymete. Z našich dvou psů chrápe jenom jeden, ale teda fakt hodně, to je pravda a musí se s tím počítat. Nám to nevadí, neřešíme to, prostě to tak je. Výměnou za trochu nepohodlí s úklidem Vám bude báječný společník, na kterého se budou smát skoro všechny malé děti a důchodkyně (jak někdy ve srandě říkám), a dokonce mi i dva zapřísáhlí nemilovníci psů řekli, že jediné plemeno, které by jim mohlo překročit práh domu je kavalír...

http://cavalier-k-ch-s-chov-srdcem.webnode.cz/hledate-stenatko-vybrat-si-muzete-zde-/

Tady je odkaz na CHS, kde právě jsou štěňátka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsou ty dvě fenky příbuzné? Jinak by šlo spíše o naučený zlozvyk jedné od druhé než SM.

ano, byly to matka s dcerou. Ale dělaly to prý i ostatní štěňata po té fence....

Mám čtyřměsíční tricolorku a je to ten nejlepší pejsek na světě. Vřele doporučuji všem, kdo chtějí skutečně hodného, empatického pejska, který se rád mazlí, hraje si a je úžasným inteligentním kamarádem. Naše téměř vůbec neštěká (snad to tak zůstane), má ráda lidi i zvířata, ničeho se nebojí a je krásná. Potkala jsem už spoustu jedinců a v životě jsem nenarazila na agresivního jedince (narozdíl od populárních plemen typu čivav, bišonků, jorkšírů atp., kteří často na cizího člověka cení zuby ze vzdálenosti 2 km nebo se před návštěvou schovají pod stůl a nevylezou), zároveň ale nejsou takoví, že by cizímu člověkovi vlezli až za krk - radši si sednou a nechají se drbat. Hrozně pohodový pejsek :-) Navíc není ani malý, že by se člověk bál že ho zašlápne ani velký. A dá se s nimi dělat spoustu věcí - jsou přizpůsobiví, mohou dělat psí sporty, chodit na túry i ležet na gauči. Jediné mínus jsou chlupy -koupou si uši v jídle a vodě, zamažou se venku a línají slušně, ale jsou to tvrdé dlouhé chlupy, co se dobře odstraňují - oproti králíkovi a kočce jsou to nebe a dudy, pak také to, že špatně snášejí samotu, takže ne pro lidi, který jsou často mimo domov nebo nesnesou chlupy.

Zdravotní problémy u kavoušů jsou (srdce, oči, pately, SM), jakožto snad u každého plemene (pokud vím tak NO a labradoři trpí na klouby, pudli na epilepsii, boxeři na nádory atp.) či kříženců, proto je potřeba dobře vybírat rodiče a chovku a nekupovat bezpapíráky. PP vám sice zdraví nezaručí, ale chovný pes musí mít zdravotní testy, takže se šance genetické nemoci sníží.

Pokud máme psa po zdravých rodičích, pak je zásadní i životní styl - pohyb, psychická pohoda, zdravá strava, dostatek péče. Spoustě problémů se dá předejít - uši se musí čistit a sušit, čistit zuby, zamezit obezitě (bacha - jsou to hrozné popelnice!!).

Každý pes je samozřejmě povahou jiný a tak zatímco jeden bude tichý, další může být uštěkaný, ale obecně kavalíři příliš neštěkají.
Agresivní jedinci popisovaní výše mohli být ze špatné chovky, která rozmnožila jedince s povahovou vadou, protože takto se kavalír skutečně běžně neprojevuje. Kdyby to byla čivava, tak se nedivím... Ale kavalíra vážně doporučuji - není lepšího psího kamaráda, pokud vám nevadí chlupy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Také přispěji svou troškou do mlýna.
Sousedé mají kavalíry dva, venčí je zásadně na jojo šňůře (resp. psi venčí je) a jakmile psiska vidí člověka či jakékoli zvíře, začnou neuvěřitelně řvát. Dostane-li se jim něco do jejich dosahu, okamžitě koušou. A to včetně lidských nohou.
Je to smutné, ale mám to každý den na očích.. Sice jsem přesvědčena, že to je čistě výchovou a nejspíš i absencí socializace (ale páníky mají jinak slušné, žádné tyrany), ale je jen dobře, když si člověk uvědomí, jak snadné je zkazit i to "nejmírumilovnější" plemeno.

Tohle je naprosto netypické chování pro kavalíry. Někde se stala chyba...

Napadl mně ještě king španěl. Ten se ale všem nelíbí, jako kavalír.