Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

2.8.2013 21:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.238.176

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor ohledně těchto 3 plemen. Co se povahy týče vím, že každé je originalita sama o sobě i když s tím zdravím to u těchto plemen zrovna nejlepší není...Jako první mě z těchto plemen nejvíc zaujala Tosa a to hlavně díky její skvělé povaze, která se ke mně myslím velmi hodí...jenže ta její minulost v podobě psích zápasů Sumo mi trochu zasadila brouka do hlavy-protože bývá často agresivní vůči ostatním psům, i když záleží na jedinci a zejména na jeho majiteli, který si má být vědom do čeho jde...tak bych se chtěla zeptat na váš názor či zkušenosti chovatelů, jestli je to s nimi až zas tak vážný problém nebo jestli jde o pouhou chybu v majitelích, budu moc ráda za všechny vaše ohlasy. A nedávno jsem ještě začala uvažovat o rotvajlerovi a Velkém švýcarském salašnickém psovi a chtěla bych se vás zeptat, jak moc se od sebe tato dvě plemena liší (přeci jen mají něco společného, když VŠSP vznikl z RTW) a proč jste se právě vy (majitelé) zrovna rozhodli či nerozhodli pro ono plemeno. Děkuji a těším se na vaše odpovědi.

Neregistrovaný uživatel

2.8.2013 22:27
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.48.195

Jak jste přišla na ten původ - salašník z rotvajlera?

Neregistrovaný uživatel

2.8.2013 23:01
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.235.100

Zadavatelka: Četla jsem to v časopise Pes přítel člověka, kde právě o plemeni VŠSP vyšel článek.

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 04:47
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.32.254

Původ plemene RTW
16. 1. 2008

Předpokládá se, že počátek plemene je kdesi u pradávných pastýřských psů, kteří byli známí již v antických dobách. Současní kynologové se domnívají, že přímými předky tohoto „antického psa“ byli Tibetská doga nebo Tibetský mastif; jisté však je, že byl černé barvy a podobal se Newfoundlandovi. Výšku v kohoutku měl 90 centimetrů a vážil 75 kilogramů. Zvláštním specifikem tohoto antického psa byla masivní kostra a pevně vyvinuté svalstvo. Měl specifický tvar hlavy s dobře zřetelným přechodem od čela k čumáku. Jedinečné postavení ramen vzhledem k hrudní části, což bylo dobře zřetelné již z postavení předních tlap, mu umožňovalo dobře hýbat lokty. Toto zvláštní postavení tlap u před ostatními psy poskytovalo výhodu především v běhu a v soubojích s člověkem.


Je známo, že tito „staro-antičntí psi“ se do Říma dostali již v roce 79 př. Kr., a to společně s legiemi Claudia Augusta. Jak z dějin dobře víme, Řím během celých svých dobyvatelských dějin často válčil a potřeboval tedy pro své legie obrovské zásoby jídla a čerstvého masa. Za legiemi tedy vždy pochodovala obrovská stáda skotu. Z důvodu hlídání, dozoru i doprovodu těchto nepřehledných stád bylo těchto antických předků Rotvajlera velice zapotřebí. Jak legie postupovaly a válčily, zásoby živého masa se pochopitelně tenčily. A počet doprovodných psů se také zmenšoval. Římané je nezabíjeli, ale ponechávali je místním obyvatelům. Antická doba slávy legií trvala po celá staletí a předek Rotvajlera se tak rozšířil po celé Evropě. V jižním Německu tak vzniklo nové plemeno psů, které se nazývalo Římský pes. Rotvajler dostal svůj název po malém městečku, které bylo ve středověku jedním z hlavních obchodních center v Evropě, a které se v té době nazývalo Rotvajl-am-Neccar. Bylo zároveň hlavním místem obchodu s chlebem a skotem. Podle jedné z legend toto městečko za svůj název vděčí místní červené dlažbě (rote wil), kterou se v té době zdobily Římské paláce. Právě zde došlo k počátku šlechtění těchto psů, který byl určen především k doprovodu, ochraně a hlídání skotu, ale také ke hlídání obchodů, v nichž se prodávalo maso.


V této době existovaly 2 druhy rotvajlerů:

1.) Větší a těžší, kteří se využívali jako tažní psi a také především k ochraně domů. Nehodili se však pro pastvu skotu, nezvládali dlouhé a těžké cesty a navíc byli agresivní a skot často smrtelně pokousali.

2.) menší druh byl vytrvalejší a chytřejší. Hodili se více jako pastýřští psi.

Jedna dávná legenda nám praví, že řezníci, kteří uzavřeli výjimečně dobrý obchod a mířili s vysokou tržbu do hospody to náležitě oslavit a zapít, dávali svým rotvajlerům na krk měšce s vydělanými penězi, aby jich tolik neutratili. Reputace rotvajlera byla natolik strašidelná, že se nikdo neodvážil jim tyto měšce vzít.


Jeden za znalců tohoto plemene, Hans Corn, napsal: „V údolí Rýna se vyvinulo zvláštní plemeno psů, které je možné popsat jako šťastný výsledek křížení nejlepších vlastností nejen římských válečných psů, ale také domácích pastýřských psů - anglických a dánských buldoků.“ V jiném Německém městečku, Rottenburgu, se až do dnešní doby zachoval znak se zobrazením býka a památného Rotvajlera. Rotvajler díky svým vynikajícím vlastnostem obdržel v roce 1910 úřední uznání od Prvního německého svazu policejních psů. Po dlouhou dobu nebyl rotvajler za hranicemi Německa znám. Ve 30. letech 20. století byů přivezen také do Švýcarska, Rakouska a Ameriky.



S vývojem automobilové a železniční dopravy a s nástupem přepravy skotu, odpadla nutnost jejich doprovodu i dozoru během přemísťování a v důsledku toho plemeno rotvajlerů téměř vymizelo.

Když chtěli v Německu obnovit chov tohoto plemene, našlo se v celém státě pouze pár jedinců.

Popularitu tohoto plemene velice ovlivnil fakt, že v roce 1901 v Hamburgu jeden četník s pomocí svého rotvajlera uklidnil dav opilých námořníků. Musíme ještě zmínit, že rotvajler téměř necítí bolest.


První rotvajleři zabarvení těch současných ještě neměli. V prvním standardu, který byl zapsán v roce 1901, byly zmíněny jeho černé pruhy na šedém pozadí s žlutými skvrnami, měl zrzavý čumák s úplně černým nosem. Byly povolené malé bílé skvrny na tlapách a hrudi, které se u nich v té době velice často objevovaly.



Od roku 1923 se na výstavách demonstrovali pouze ti rotvajleři, kteří měli černo-hnědou barvu a krátkou srst.

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 08:49
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.70.204

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka: Četla jsem to v časopise Pes přítel člověka, kde právě o plemeni VŠSP vyšel článek.

V časopise je pouze psáno,že se předci VŠSP vyskytovali na území Švýcarska už během římské invaze do Alpských regionů a tam byli kříženi s římskými psy což vedlo ke vzniku bernardýnů a salašníků a že tito psi ovlivnili vývoj dalších plemen jako RTW,španělského mastifa,bordeaauxké dogy či velkého pyrenejského psa.A ne že vznikl z rotvajlera.

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 09:31
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.99.202

A jaké má zadavatel zkušenosti se psy, že bu se pustil do tosy nebo rtw ?

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 10:23
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.48.195

Podle toho, co víte o psech, doporučuju vám pudla (už radši staršího, vychovaného), nebo ještě raději mopsíka.

Hlavně ne jezečíka - toho byste musela poslouchat vy.

A na velká plemena zatím zapomeňte - po pudlovi zkuste NO, no a pak se uvidí, jestli ještě budete chtít psa...

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 10:28
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.249.150

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A jaké má zadavatel zkušenosti se psy, že bu se pustil do tosy nebo rtw ?

Zadavatelka: Dobrý den, dovoluji si říct, že zkušenosti se psy mám nemalé...vyrůstám s nimi od mala, to jsme měli ovšem pouze německé ovčáky (taky pěkní psi a hodní, přeci jen to ale není zrovna můj šálek kávy-hold, nejsou to molossové), jinak příbuzní dokonce tato plemena měli-RTW a Tosu (ale i mnoho dalších psů, většinou molossové horského typu), takže jsem měla to štěstí být po jejich boku, byli to senzační psi, poslušní, nikdy neublížili, ba naopak. V těchto psech jsem se velmi zhlédla a zajímám se o ně, nemůžu se už dočkat, až budu mít toho svého...vysněného, a to nejspíš právě Tosu. Jinak všem zatím děkuji za přínosné odpovědi.

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 10:43
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.80.18

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka: Dobrý den, dovoluji si říct, že zkušenosti se psy mám nemalé...vyrůstám s nimi od mala, to jsme měli ovšem pouze německé ovčáky (taky pěkní psi a hodní, přeci jen to ale není zrovna můj šálek kávy-hold, nejsou to molossové), jinak příbuzní dokonce tato plemena měli-RTW a Tosu (ale i mnoho dalších psů, většinou molossové horského typu), takže jsem měla to štěstí být po jejich boku, byli to senzační psi, poslušní, nikdy neublížili, ba naopak. V těchto psech jsem se velmi zhlédla a zajímám se o ně, nemůžu se už dočkat, až budu mít toho svého...vysněného, a to nejspíš právě Tosu. Jinak všem zatím děkuji za přínosné odpovědi.

Takže vy sama jste psa neměla?

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 11:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.249.150

Ptalo se na zkušenosti se psy, jinak že bych měla psa sama pro sebe, tak to ne (pes v rodině nebude nikdy jenom váš)...s NO jsem ale cvičila, vychovávala, chodila na procházky...atd., takže vím co to obnáší, i když na Tosu se musí úplně jinak, to mám zažité.

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 11:08
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.249.150

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle toho, co víte o psech, doporučuju vám pudla (už radši staršího, vychovaného), nebo ještě raději mopsíka.

Hlavně ne jezečíka - toho byste musela poslouchat vy.

A na velká plemena zatím zapomeňte - po pudlovi zkuste NO, no a pak se uvidí, jestli ještě budete chtít psa...

Zadavatelka: A nač je třeba nácvik na NO, když už jsem ho měla, natož pudlovi či mopsíkovi?! Taková debata tady už byla a navíc třeba Tosa a tyto plemena jsou naprosto odlišná, to by spíš uškodilo....

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 16:04
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.99.202

Na tahle plemena by měl být člověk od přírody vůdčí typ, prostě "alfa ". Pak má přirozenou autoritu. Neznamená, že když jste cviřila NO, že zvládnete molose, fyzicky určitě ne. A molos je někdy pěkný oříšek.

Neregistrovaný uživatel

3.8.2013 16:12
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.40.247

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na tahle plemena by měl být člověk od přírody vůdčí typ, prostě "alfa ". Pak má přirozenou autoritu. Neznamená, že když jste cviřila NO, že zvládnete molose, fyzicky určitě ne. A molos je někdy pěkný oříšek.

Molos, není vůbec žádný oříšek, molos je jen jiný jak NO, RTW a další služební plemena, pokud si tohle člověk uvědomí, není problém. A poslouchat musí každý pes, malý i velký. Žvásty o tom, že molos se necvičí a nebo, že nesmí dělat obrany a kousání, to může říct jenom ten, co to někde četl ale molose nikdy neměl!

Přidejte reakci

Přidat smajlík