Neregistrovaný uživatel

Zdravím všechny milovníky pejsků a prosím o Vaše zkušenosti. Mám jedenáctiměsíčního pejska. Snažila jsem se, aby byl dobře socializovaný, nebál se ničeho, dobře s každým vycházel apod. Mám s ním však problém, a to ten, že na sebe nechce nechat sáhnout od cizího člověka. Jinak je velmi mazlivý, ale jen v rodině nebo k lidem, které moc dobře zná a oblíbil si je. U veterináře je to ještě celkem OK a vydrží to, ale mám s ním problémy na výstavách, nechce se nechat osahat od rozhodčího. Chodím s ním hodně mezi lidi a do rušných míst, hluku ani lidí se nebojí, ale když na něj chce někdo sáhnout prostě uhne. Na výstavě pak začne uhybat, vidí, že nemůže utéct a začne se bát. Teď už se párkrát nechal pohladit po hlavě od cizích lidí, ale třeba na zadek, kam si nevidí by si sáhnout nenechal. Snažím se, aby ke mně měl větší důvěru a vydržel čímdál tím těžší zátěžové situace(myslím na psychiku), je totiž nervní. Problém je taky v tom, že zpravidla jsem nervózní já(třeba na výstavě) a i když se snažím nedat to najevo, nejde to. Ale venku nervózní nejsem a taky na sebe od cizích nechce nechat sáhnout. Zkoušela jsem, aby na sebe nechal sáhnout třeba za pamlsek, ale to moc nepomáhá. Poraďte mi prosím, co s tím, máte někdo podobné zkušenosti?
Díky Sandra
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny milovníky pejsků a prosím o Vaše zkušenosti. Mám jedenáctiměsíčního pejska. Snažila jsem se, aby byl dobře socializovaný, nebál se ničeho, dobře s každým vycházel apod. Mám s ním však problém, a to ten, že na sebe nechce nechat sáhnout od cizího člověka. Jinak je velmi mazlivý, ale jen v rodině nebo k lidem, které moc dobře zná a oblíbil si je. U veterináře je to ještě celkem OK a vydrží to, ale mám s ním problémy na výstavách, nechce se nechat osahat od rozhodčího. Chodím s ním hodně mezi lidi a do rušných míst, hluku ani lidí se nebojí, ale když na něj chce někdo sáhnout prostě uhne. Na výstavě pak začne uhybat, vidí, že nemůže utéct a začne se bát. Teď už se párkrát nechal pohladit po hlavě od cizích lidí, ale třeba na zadek, kam si nevidí by si sáhnout nenechal. Snažím se, aby ke mně měl větší důvěru a vydržel čímdál tím těžší zátěžové situace(myslím na psychiku), je totiž nervní. Problém je taky v tom, že zpravidla jsem nervózní já(třeba na výstavě) a i když se snažím nedat to najevo, nejde to. Ale venku nervózní nejsem a taky na sebe od cizích nechce nechat sáhnout. Zkoušela jsem, aby na sebe nechal sáhnout třeba za pamlsek, ale to moc nepomáhá. Poraďte mi prosím, co s tím, máte někdo podobné zkušenosti?
Díky Sandra
Ahoj Sandro ,
mohla bych ti jen poradit , aby jsi to zkoušela dále.Choď pořád mezi lidi - nádraží , město , psí cvičiště.Ty výstavy bych asi teď vynechala , nebo zkoušela jen Krajské či Oblastní.Jen nevím , co máš za plemeno ?
Gabriela
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny milovníky pejsků a prosím o Vaše zkušenosti. Mám jedenáctiměsíčního pejska. Snažila jsem se, aby byl dobře socializovaný, nebál se ničeho, dobře s každým vycházel apod. Mám s ním však problém, a to ten, že na sebe nechce nechat sáhnout od cizího člověka. Jinak je velmi mazlivý, ale jen v rodině nebo k lidem, které moc dobře zná a oblíbil si je. U veterináře je to ještě celkem OK a vydrží to, ale mám s ním problémy na výstavách, nechce se nechat osahat od rozhodčího. Chodím s ním hodně mezi lidi a do rušných míst, hluku ani lidí se nebojí, ale když na něj chce někdo sáhnout prostě uhne. Na výstavě pak začne uhybat, vidí, že nemůže utéct a začne se bát. Teď už se párkrát nechal pohladit po hlavě od cizích lidí, ale třeba na zadek, kam si nevidí by si sáhnout nenechal. Snažím se, aby ke mně měl větší důvěru a vydržel čímdál tím těžší zátěžové situace(myslím na psychiku), je totiž nervní. Problém je taky v tom, že zpravidla jsem nervózní já(třeba na výstavě) a i když se snažím nedat to najevo, nejde to. Ale venku nervózní nejsem a taky na sebe od cizích nechce nechat sáhnout. Zkoušela jsem, aby na sebe nechal sáhnout třeba za pamlsek, ale to moc nepomáhá. Poraďte mi prosím, co s tím, máte někdo podobné zkušenosti?
Díky Sandra
Myslim si ze to chce proste jednoduse cvicit a pejska na to postupne zvykat! myslim tim treba nechat psa aby se casto seznamoval nejdrive s malo znamejma lidma a pak i treba s uplne cizima. Chce to vsak citlive aby ste ho jeste vice nestresovala! Nemohl mu nekdo ublizit? Mozna je to ciste povahovy rys a pes je celkove bazlivy! ale kazdopadn by to melo jit zmirnit
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Myslim si ze to chce proste jednoduse cvicit a pejska na to postupne zvykat! myslim tim treba nechat psa aby se casto seznamoval nejdrive s malo znamejma lidma a pak i treba s uplne cizima. Chce to vsak citlive aby ste ho jeste vice nestresovala! Nemohl mu nekdo ublizit? Mozna je to ciste povahovy rys a pes je celkove bazlivy! ale kazdopadn by to melo jit zmirnit
Ahoj Sandro, tak mě napadá, myslíš, že by bylo pro škodu zkusit se svým pejsekm alespoň základy canisterapie?Tam by se to určitě mohlo zlepšit a zkušení trenéři o tom jistě ví své.
Helena
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj Sandro, tak mě napadá, myslíš, že by bylo pro škodu zkusit se svým pejsekm alespoň základy canisterapie?Tam by se to určitě mohlo zlepšit a zkušení trenéři o tom jistě ví své.
Helena
Zdravím, mluvil jsem o Vašem problému s přáteli a shodli jsme se na tom, že toto chování je jednoznačně způsobeno výchovou, případně špatným zážitkem v minulosti. Nechci Vás tu poučovat, ale rozhodně by jste měla pozorně sledovat chování pejska v takovýchto situacích a případně si vést nějaké záznamy. Osobně bych zkusil zvát do domu či na pozemek cizí, pro pejska neznámé lidi a nechat ho zvyknout si na jejich blízkost. Rozhodně ho nějak nechytat aby si ho někdo mohl pohladit. Je to psychycký problém a bude třeba Vaší důsledné práce aby jste ho zmírnili, případně zcela odstranili. Canisterapii bych pokládál za jednu druhotných možností, ale to je samozřejmě můj názor.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj Sandro ,
mohla bych ti jen poradit , aby jsi to zkoušela dále.Choď pořád mezi lidi - nádraží , město , psí cvičiště.Ty výstavy bych asi teď vynechala , nebo zkoušela jen Krajské či Oblastní.Jen nevím , co máš za plemeno ?
Gabriela
Mám belgického ovčáka groenendaela. Nechtěla jsem to psát, protože vím, jak jsou někteří lidé proti nim zaujatí, že jasou bázliví. Ale všichni co znám jsou praví opak(mazlí se s každým), včetně Andyho mámy, táty a sourozenců...Je jisté, že pejsek je poměrně sychicky nevyrovnaný a částečně je to způsobené i výchovou, ale spolu s jedním instruktorem psí školy jsme se shodli na tom, že ještě u chovatelky se mu muselo něco stát(třeba si toho nikdo ani nevšiml), protože když jsem ho jako malé štěně brala mezi lidi nechtěl se od nich nechat hladit a ni jako dvouměsíční. Ne že by se vyloženě bál, ale uhýbal. Je pravda, že se to postupně trochu lepší, problém je, že jsem ho neuhlídala a nedávno ho nějaký člvěk hodně nakopl, nevypadá sice, že by se kvůli tomu bál víc lidí, ale kdoví. Jinak i když se třeba hodně bojí, ale nemůže se doteku vyhnout, tak radši drží, nikdy nekousne nebo nezaútočí, na to má asi příliš velký strach.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny milovníky pejsků a prosím o Vaše zkušenosti. Mám jedenáctiměsíčního pejska. Snažila jsem se, aby byl dobře socializovaný, nebál se ničeho, dobře s každým vycházel apod. Mám s ním však problém, a to ten, že na sebe nechce nechat sáhnout od cizího člověka. Jinak je velmi mazlivý, ale jen v rodině nebo k lidem, které moc dobře zná a oblíbil si je. U veterináře je to ještě celkem OK a vydrží to, ale mám s ním problémy na výstavách, nechce se nechat osahat od rozhodčího. Chodím s ním hodně mezi lidi a do rušných míst, hluku ani lidí se nebojí, ale když na něj chce někdo sáhnout prostě uhne. Na výstavě pak začne uhybat, vidí, že nemůže utéct a začne se bát. Teď už se párkrát nechal pohladit po hlavě od cizích lidí, ale třeba na zadek, kam si nevidí by si sáhnout nenechal. Snažím se, aby ke mně měl větší důvěru a vydržel čímdál tím těžší zátěžové situace(myslím na psychiku), je totiž nervní. Problém je taky v tom, že zpravidla jsem nervózní já(třeba na výstavě) a i když se snažím nedat to najevo, nejde to. Ale venku nervózní nejsem a taky na sebe od cizích nechce nechat sáhnout. Zkoušela jsem, aby na sebe nechal sáhnout třeba za pamlsek, ale to moc nepomáhá. Poraďte mi prosím, co s tím, máte někdo podobné zkušenosti?
Díky Sandra
Ahoj, měla jsem stejný problém s jorkem. Také jsem s ním chtěla chodit na výstavy,ale on byl strašně bázlivý,nechtěl na sebe nechat šáhnout,....tak jsem ho prostě nechala hladit jakýmkoliv známým člověk, a najednou ze dne na den prostě začal lidem dovolovat hladit ho, dokonce to vyžadoval-prostě tak dlouho před dotyčným člověk seděl a kňoural, až ho dotačný vzal do náruče, to pak byl spokojený. Nemyslím, že by to mohlo být výchovou (i když vyloučit se to nedá),prostě není na hlazení a dotyky cizích připravená.
s pozdravem Klára
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny milovníky pejsků a prosím o Vaše zkušenosti. Mám jedenáctiměsíčního pejska. Snažila jsem se, aby byl dobře socializovaný, nebál se ničeho, dobře s každým vycházel apod. Mám s ním však problém, a to ten, že na sebe nechce nechat sáhnout od cizího člověka. Jinak je velmi mazlivý, ale jen v rodině nebo k lidem, které moc dobře zná a oblíbil si je. U veterináře je to ještě celkem OK a vydrží to, ale mám s ním problémy na výstavách, nechce se nechat osahat od rozhodčího. Chodím s ním hodně mezi lidi a do rušných míst, hluku ani lidí se nebojí, ale když na něj chce někdo sáhnout prostě uhne. Na výstavě pak začne uhybat, vidí, že nemůže utéct a začne se bát. Teď už se párkrát nechal pohladit po hlavě od cizích lidí, ale třeba na zadek, kam si nevidí by si sáhnout nenechal. Snažím se, aby ke mně měl větší důvěru a vydržel čímdál tím těžší zátěžové situace(myslím na psychiku), je totiž nervní. Problém je taky v tom, že zpravidla jsem nervózní já(třeba na výstavě) a i když se snažím nedat to najevo, nejde to. Ale venku nervózní nejsem a taky na sebe od cizích nechce nechat sáhnout. Zkoušela jsem, aby na sebe nechal sáhnout třeba za pamlsek, ale to moc nepomáhá. Poraďte mi prosím, co s tím, máte někdo podobné zkušenosti?
Díky Sandra
Tak začínáme trénovat, nejprve ho hladí a osahává kamarádka, které se nebojí, pak i míň známí lidé... Doufám, že když takhle budeme postupovat přes zimu, tak na jaře už to bude OK.Sandra
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny milovníky pejsků a prosím o Vaše zkušenosti. Mám jedenáctiměsíčního pejska. Snažila jsem se, aby byl dobře socializovaný, nebál se ničeho, dobře s každým vycházel apod. Mám s ním však problém, a to ten, že na sebe nechce nechat sáhnout od cizího člověka. Jinak je velmi mazlivý, ale jen v rodině nebo k lidem, které moc dobře zná a oblíbil si je. U veterináře je to ještě celkem OK a vydrží to, ale mám s ním problémy na výstavách, nechce se nechat osahat od rozhodčího. Chodím s ním hodně mezi lidi a do rušných míst, hluku ani lidí se nebojí, ale když na něj chce někdo sáhnout prostě uhne. Na výstavě pak začne uhybat, vidí, že nemůže utéct a začne se bát. Teď už se párkrát nechal pohladit po hlavě od cizích lidí, ale třeba na zadek, kam si nevidí by si sáhnout nenechal. Snažím se, aby ke mně měl větší důvěru a vydržel čímdál tím těžší zátěžové situace(myslím na psychiku), je totiž nervní. Problém je taky v tom, že zpravidla jsem nervózní já(třeba na výstavě) a i když se snažím nedat to najevo, nejde to. Ale venku nervózní nejsem a taky na sebe od cizích nechce nechat sáhnout. Zkoušela jsem, aby na sebe nechal sáhnout třeba za pamlsek, ale to moc nepomáhá. Poraďte mi prosím, co s tím, máte někdo podobné zkušenosti?
Díky Sandra
Ano Sandro, chytila jsi to za spráný konec. I když znáš mnoho vyrovnaných gronů, je mnoho také těch spíše nevyrovnaných. Ono je to plemeno velmi citlivé a téměř nepatrný problém a špatné řešení v jeho mladém věku může vést k nemalým problémům v jeho psychice. Rozhodně to nemyslím špatně k plemeni, groenendaely mám moc ráda, ale že jsou citlivější, to je pravda. Každá varianta belgického ovčáka má svá velká plus, ale i mínus a je třeba podle toho různě přistupovat k výchově. Přesto právě u BO (všech variant) je velmi nutná důkladná socializace a velmi častý blízký kontakt lidí, a to již u chovatele. Bez toho přicházejí zmiňované problémy.
Rozhodně pejska do ničeho nenuťte „násilím“ (držením). Chce to velmi mnoho času a trpělivosti. Také bych navrhovala postupovat tak, že bych pejska vodila do společnosti lidí, ale zpočátku bych doporučila jemu známé místo a známé lidi. Později bych to obměňovala známé lidi+ neznámé místo či známé místo+neznámé lidi. Hladit by ho všichni měli jen jakoby „mezi řečí = zběžně“, velmi bych doporučila aby ho u toho krmili pamlsky právě oni. Je potřeba, aby k lidem nabral důvěru a byl přesvědčen, že nejenže mu neublíží, ale navíc jsou prima. Atmosféra by měla být taková nenucená, tedy, kdyby jste si třeba mohli sednout na lavičku a povídat si. Třeba po 5 min. by si psíka mohla ta osoba jen tak uprostřed věty pohladit po hřbetě a plynule pokračovat v povídání. Ať by byla reakce psa jakákoliv, vůbec to nekomentovat – ani psíka neuklidňovat, ale ani nechválit či brblat. Jen tak pes pochopit, že „o nic nejde“. Po čase to opět zopakovat… (Sahání na nohy, břicho a pozadí nechejte až zcela nakonec – až bude v pohodě při dotyků jinde).
Chce to trénovat často, ale velmi pozvolna. Sama by jsi skoro neměla pocítit pokroky, protože budou tak postupné, že si ani neuvědomíš, jak se pes mění k lepšímu. Vystavování bych také prozatím vynechala a vyhledávala jen prostory, které ruch výstav připomínají. Tedy nádraží, náměstí, psí akce (bez zúčastňování!).
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny milovníky pejsků a prosím o Vaše zkušenosti. Mám jedenáctiměsíčního pejska. Snažila jsem se, aby byl dobře socializovaný, nebál se ničeho, dobře s každým vycházel apod. Mám s ním však problém, a to ten, že na sebe nechce nechat sáhnout od cizího člověka. Jinak je velmi mazlivý, ale jen v rodině nebo k lidem, které moc dobře zná a oblíbil si je. U veterináře je to ještě celkem OK a vydrží to, ale mám s ním problémy na výstavách, nechce se nechat osahat od rozhodčího. Chodím s ním hodně mezi lidi a do rušných míst, hluku ani lidí se nebojí, ale když na něj chce někdo sáhnout prostě uhne. Na výstavě pak začne uhybat, vidí, že nemůže utéct a začne se bát. Teď už se párkrát nechal pohladit po hlavě od cizích lidí, ale třeba na zadek, kam si nevidí by si sáhnout nenechal. Snažím se, aby ke mně měl větší důvěru a vydržel čímdál tím těžší zátěžové situace(myslím na psychiku), je totiž nervní. Problém je taky v tom, že zpravidla jsem nervózní já(třeba na výstavě) a i když se snažím nedat to najevo, nejde to. Ale venku nervózní nejsem a taky na sebe od cizích nechce nechat sáhnout. Zkoušela jsem, aby na sebe nechal sáhnout třeba za pamlsek, ale to moc nepomáhá. Poraďte mi prosím, co s tím, máte někdo podobné zkušenosti?
Díky Sandra
2.část:
ještě bych dodala...:Zatím bych psa na těchto místech nenechávala hladit, pokud k tomu nebude vyloženě vhodná situace. Na psa toho nesmí být moc.
Sice Tvůj pes s přihlédnutím na jeho současný věk asi nikdy nebude úplně pohodově vyrovnaný, ale jsem přesvědčená, že se naučí vyrovnat se s lomozem, chumlem lidí a s dotyky lidí. Zkrátka se může chovat normálně, i když bude upřednostňovat klidnou domácí atmosféru.
Ještě připomínám, že Ti doporučuji psíka učit v klidu stát a nechávat se prohmatávat po celém těle (nezapomeňte na nohy – včetně tlapek) od Tebe a všech rodinných příslušníků.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny milovníky pejsků a prosím o Vaše zkušenosti. Mám jedenáctiměsíčního pejska. Snažila jsem se, aby byl dobře socializovaný, nebál se ničeho, dobře s každým vycházel apod. Mám s ním však problém, a to ten, že na sebe nechce nechat sáhnout od cizího člověka. Jinak je velmi mazlivý, ale jen v rodině nebo k lidem, které moc dobře zná a oblíbil si je. U veterináře je to ještě celkem OK a vydrží to, ale mám s ním problémy na výstavách, nechce se nechat osahat od rozhodčího. Chodím s ním hodně mezi lidi a do rušných míst, hluku ani lidí se nebojí, ale když na něj chce někdo sáhnout prostě uhne. Na výstavě pak začne uhybat, vidí, že nemůže utéct a začne se bát. Teď už se párkrát nechal pohladit po hlavě od cizích lidí, ale třeba na zadek, kam si nevidí by si sáhnout nenechal. Snažím se, aby ke mně měl větší důvěru a vydržel čímdál tím těžší zátěžové situace(myslím na psychiku), je totiž nervní. Problém je taky v tom, že zpravidla jsem nervózní já(třeba na výstavě) a i když se snažím nedat to najevo, nejde to. Ale venku nervózní nejsem a taky na sebe od cizích nechce nechat sáhnout. Zkoušela jsem, aby na sebe nechal sáhnout třeba za pamlsek, ale to moc nepomáhá. Poraďte mi prosím, co s tím, máte někdo podobné zkušenosti?
Díky Sandra
Ahoj,
díky za rady, máš pravdu, nesmím na něho spěchat. Jelikož chodíme denně do parku, kde je spoustu psů a lidí, tak spolu třeba sedíme na lavičce a on tam má "své" psy a lidi, od kterých na sebe sáhnout třeba nechá. Jinak hluk a ni spousta lidí ho většinou vůbec nevyvádí z míry, od malička jsem ale dbala spíš na tohle a na samotné doteky lidí jsme trochu pozapomněli. Pes je většinou v pohodě v metru, tramvaji, autobuse, na výstavě, na plné autobusové zastávce vydrží ležet, když ho chválím i když kolem něj běhají lidi apod. Dokud na něj někdo nechce sáhnout. Doma je opravdu veliký mazel + k lidem, co zná a co si oblíbil. Už jeden i cvičitel ze psí školy(Falco-Liberec) mi říkal, ať ho hladím od tlamy až po packy, hezky pomalu atd.-prostě něco jako masáže. Fakt je že už odmalička se raději dotekům vyhýbal. nevím, jak dalece měl zkušenosti s lidmi u chovatelky, ale jak říkám, jeho příbuzní jsou v tomhle směru skvělí. Určitě to je aspoň částečně i mou vinou, ale udělám všechno proto, aby byl "v pohodě". Myslíš, že tedy nemám psa držet? Dělala jsem to tak, že jsem ho držela za obojek a hladili ho známí lidé, nejdřívě byl pěkně vyklepaný, ale už je to mnohem lepší(od lidí co zná). Nechtěla jsem to právě tak dělat, abych ho ještě více tím nucením neodradila, ale zkusila jsem to a zjistila, že z toho žádné trauma nemá. naopak ještě za těmi lidmi pak běhá, že chce ještě dobrůtku. Mám od tohodle způsobu tedy ustoupit??? Hlavně musím pomalu vyhledávat lehce stresové situace, ať si zlepšuje nervy. Díky moc
Sandra
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj,
díky za rady, máš pravdu, nesmím na něho spěchat. Jelikož chodíme denně do parku, kde je spoustu psů a lidí, tak spolu třeba sedíme na lavičce a on tam má "své" psy a lidi, od kterých na sebe sáhnout třeba nechá. Jinak hluk a ni spousta lidí ho většinou vůbec nevyvádí z míry, od malička jsem ale dbala spíš na tohle a na samotné doteky lidí jsme trochu pozapomněli. Pes je většinou v pohodě v metru, tramvaji, autobuse, na výstavě, na plné autobusové zastávce vydrží ležet, když ho chválím i když kolem něj běhají lidi apod. Dokud na něj někdo nechce sáhnout. Doma je opravdu veliký mazel + k lidem, co zná a co si oblíbil. Už jeden i cvičitel ze psí školy(Falco-Liberec) mi říkal, ať ho hladím od tlamy až po packy, hezky pomalu atd.-prostě něco jako masáže. Fakt je že už odmalička se raději dotekům vyhýbal. nevím, jak dalece měl zkušenosti s lidmi u chovatelky, ale jak říkám, jeho příbuzní jsou v tomhle směru skvělí. Určitě to je aspoň částečně i mou vinou, ale udělám všechno proto, aby byl "v pohodě". Myslíš, že tedy nemám psa držet? Dělala jsem to tak, že jsem ho držela za obojek a hladili ho známí lidé, nejdřívě byl pěkně vyklepaný, ale už je to mnohem lepší(od lidí co zná). Nechtěla jsem to právě tak dělat, abych ho ještě více tím nucením neodradila, ale zkusila jsem to a zjistila, že z toho žádné trauma nemá. naopak ještě za těmi lidmi pak běhá, že chce ještě dobrůtku. Mám od tohodle způsobu tedy ustoupit??? Hlavně musím pomalu vyhledávat lehce stresové situace, ať si zlepšuje nervy. Díky moc
Sandra
Ahoj Sandro.
U tohoto způsobu zůstaň. Nezapomínala bych na ty pamlsky a vždy kdy jen to půjde – ať ho ti lidé trošku krmí. To „násilí“ jsem myslela jako ho pevně chytit koleny za tělo a rukama za hlavu. Často se tak pes chytá, je-li ho třeba „zafixovat“. To bych Ti ale nedoporučovala, pes by více stresoval. Držet za obojek – to je zcela normální. Když chce někdo pohladit mé psy, také je držím za obojek, a to jsou zcela vyrovnaní (někdy až moc kamarádští).
Z Tvého posledního příspěvku si nemyslím, že tvůj gron na tom bude nějak obzvláště zle. Jakýsi odstup od lidí si nechává většina belgičáků. Na první příčce jsou groni, na druhé maliňáci. Fakt je, že u gronů vidím jako plus, že u nich se to téměř nikdy nesveze do „bránících se výpadků“.
Opravdu neexistuje jiná rada, než trpělivě přidávat intenzitu doteků lidí. Ty doteky na tlapkách jsou důležité. Pes (jako většina jiných zvířat) se o nohy „bojí“. Ví, že tam je lehce zranitelný. Nesmí se ale začít hladit (dotýkat) u nohou, ale opravdu u tlamy, poté krk, hrudník, hřbet, stehna, břicho, nohy vč. tlapek. Je potřeba, abys s tím začínala Ty, až bude u Tebe v pohodě, tak rodinní příslušníci, a až poté známí a nakonec cizí lidé.
Dávej si ale pozor na chválení. Chválit psa je bezva věc, ale chválit ho ve stresových situacích je skoro jako ho v nich kárat. Pes cítí, že tu je nějaký problém a znejistí. Když se něco děje, je nejlepší danou situaci procházet „jako by se nic nedělo“. Jasně, že někdy je třeba psíkovi něco říci, ale předem ho chválením „nevaruj“.
Jsem moc ráda, že se do toho pouštíš. Málo kdo je ochotný pro zlepšení chování psa něco dělat. A groni se svou pověstí si zlepšení některých povah rozhodně zaslouží.