Agresivní štěně, prosím o radu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla bych poprosit o radu. Mám doma asi 10 dní štěně křížence něčeho s jezevčíkem, dle veta jsou mu 3 měsíce. Byl nalezen ve škarpě, ujali jsme se ho, pejsek je evidentně vděčný, nehne se ode mě na krok. Problém je, že je agresivní na děti, na mou malou zatím jen vrčel, ale po dalších dvou dětech jsem viděla jak se i ohnal. Je mi ho líto, ale jestli mi pokouše dítě, budu ho muset dát do útulku, což bych nerada. Poradíte?

Instruujte děti, že bez vašeho svolení si nesmí psa vůbec všímat a nebudete-li u toho, držte je odděleně. Bůhví, co ten pes zažil, jestli se ohání po dětech tříměsíční štěně, bude se s největší pravděpodobností jednat o strachovou agresi. Chce to čas a trpělivost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla bych poprosit o radu. Mám doma asi 10 dní štěně křížence něčeho s jezevčíkem, dle veta jsou mu 3 měsíce. Byl nalezen ve škarpě, ujali jsme se ho, pejsek je evidentně vděčný, nehne se ode mě na krok. Problém je, že je agresivní na děti, na mou malou zatím jen vrčel, ale po dalších dvou dětech jsem viděla jak se i ohnal. Je mi ho líto, ale jestli mi pokouše dítě, budu ho muset dát do útulku, což bych nerada. Poradíte?

Vaše štěně NENÍ agresivní - tedy v tuto chvíli. Vrčení a vyjíždění je normální psí komunikace. Pes tím říká "tohle se mi nelíbí, jdi pryč". Přesněji řečeno nejdřív začíná mnohem jemnějšími signály - postavení uší, výraz těla apod., až pokud s nimi neuspěje, tak v komunikaci "přitvrdí" k vrčení, pak k chňapnutí... Pokud tyto signály děti budou respektovat, není důvod, proč by měl v komunikaci "přitvrdit" ještě víc až ke kousnutí.
Souhlas s předchozími příspěvky - pes je nejistý, má pocit, že ho děti ohrožují, a snaží si udělat ve svém světě trošku bezpečí. Mimo toho, co už tu padlo, rozhodně doporučuju vymezit mu nějaké bezpečné místo, kam mu děti v žádném případě nepolezou (ohrádku, boudičku apod.), a naučit ho, že se tam může uchýlit, kdykoliv si bude připadat ohrožený.

A rozhodně doporučuju pročíst tyhle dvě knížky:
http://knihy.heureka.cz/konejsive-signaly-na-jedne-vlne-s-vasim-psem-rugaas-turid/
http://www.zvirataazdravi.cz/obchod/knihy/modry-pes/

Je totální nesmysl říct, že vrčení a kousání je normální psí komunikace. Je pravda, že pro psa je to přirozené, ale rozhodně to není přirozené ve spojení s útokem. Při hře je to normální projev, ale pokud jde o útok - kor na dítě je to nepřípustné! Já bych to nikdy svému psovi nedovolila! Štěně si vytváří postavení ve smečce (své rodině) a pokud jej necháme startovat po dítěti, může to skočit ošklivým útokem! Je úplně jedno o jaké plemeno se jedná. Vše je založeno na psychologii a chování ve smečce - pes je totiž jako vlk smečkové zvíře. Pravda je ovšem to, že pokud jde o nalezence nikdy se neví, co pes prožil a výchova je o to složitější. Rozhodně je třeba psíkovi ukázat, že startování a vrčení na potomka není přípustné, a děcku jasně určit, jak se ke zvířátku má chovat. Potom je nutné pejskovi ukázat, že mu od dítěte nehrozí žádné nebezpečí ...... je to proces na delší čas a vyžadujete to zkušenosti a trpělivost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je totální nesmysl říct, že vrčení a kousání je normální psí komunikace. Je pravda, že pro psa je to přirozené, ale rozhodně to není přirozené ve spojení s útokem. Při hře je to normální projev, ale pokud jde o útok - kor na dítě je to nepřípustné! Já bych to nikdy svému psovi nedovolila! Štěně si vytváří postavení ve smečce (své rodině) a pokud jej necháme startovat po dítěti, může to skočit ošklivým útokem! Je úplně jedno o jaké plemeno se jedná. Vše je založeno na psychologii a chování ve smečce - pes je totiž jako vlk smečkové zvíře. Pravda je ovšem to, že pokud jde o nalezence nikdy se neví, co pes prožil a výchova je o to složitější. Rozhodně je třeba psíkovi ukázat, že startování a vrčení na potomka není přípustné, a děcku jasně určit, jak se ke zvířátku má chovat. Potom je nutné pejskovi ukázat, že mu od dítěte nehrozí žádné nebezpečí ...... je to proces na delší čas a vyžadujete to zkušenosti a trpělivost.

Tříměsíční štěně to dělá ze strachu a pokud mu rázně ukážete, že je to špatně, nejspíš dosáhnete jen toho, že se bude bát ještě víc a víc i útočit.
Když se podíváte na chování psů ve smečce, ti také štěně ohánějící se ze strachu nijak násilím neumravňují, naopak se stáhnou a dají mu najevo, že není čeho se bát.
Samozřejmě je nutné pejskovi ukázat, že děti nejsou hrozba, že mají vždy po ruce nějaké ty dobroty a pokud bude jen zvědavý a nebude útočit, rády se o dobroty podělí.
Začala bych u dětí a vysvětlila jim, že nikdy nesmí chodit za štěnětem, ale vždy počkat, až se přiblíží samo. Pokud se nebude chtít přiblížit, děti mu mohou pamlsky hodit zpovzdálí a nijak si ho nevšímat. Nedívat se na něj, nemluvit, a rozhodně se ho nemůžou dotýkat, dokud samo nebude chtít.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je totální nesmysl říct, že vrčení a kousání je normální psí komunikace. Je pravda, že pro psa je to přirozené, ale rozhodně to není přirozené ve spojení s útokem. Při hře je to normální projev, ale pokud jde o útok - kor na dítě je to nepřípustné! Já bych to nikdy svému psovi nedovolila! Štěně si vytváří postavení ve smečce (své rodině) a pokud jej necháme startovat po dítěti, může to skočit ošklivým útokem! Je úplně jedno o jaké plemeno se jedná. Vše je založeno na psychologii a chování ve smečce - pes je totiž jako vlk smečkové zvíře. Pravda je ovšem to, že pokud jde o nalezence nikdy se neví, co pes prožil a výchova je o to složitější. Rozhodně je třeba psíkovi ukázat, že startování a vrčení na potomka není přípustné, a děcku jasně určit, jak se ke zvířátku má chovat. Potom je nutné pejskovi ukázat, že mu od dítěte nehrozí žádné nebezpečí ...... je to proces na delší čas a vyžadujete to zkušenosti a trpělivost.

Nějak jsem si nevšimla, že by to u zadavatelky bylo ve spojení s útokem. Štěně prostě varovalo "sem nechoď, nelíbí se mi to". To je normální mezipsí komunikace, ať se vám to líbí, nebo ne. A s postavením ve smečce to nemá absolutně nic společného, naopak - takhle se chovají spíš submisivní a nejistí psi.

Pokud ukážete štěněti, že "tohle si nemůže dovolit", tak ho možná odnaučíte vrčet, ale napětí z toho, že mu je přítomnost dítěte nepříjemná, v něm bude narůstat a docílíte toho, že jednoho dne prostě kousne natvrdo. Protože jste mu vzali možnost, jak svou nelibost vyjádřit "jemněji".

Rozhodně nikdo netvrdí, že je správné nechat štěně na dítě vrčet. Ale dá se to řešit úplně jinak a mnohem líp, než nějakým "ukazováním psu, kde je jeho místo ve smečce". To totiž může skončit taky takhle:
http://naszviretnik.net/2012/02/01/psi-hleda-se-novy-domov-pro-badyho-2-kde-jsme-udelali-chybu/

Ještě vám tu komunikaci zkusím přiblížit jinak.
Pokud budete sedět v tramvaji a někdo vám bude třeba bezohledně cpát loket do obličeje (lepší příklad mě nenapadá, tak prosím předpokládejte, že v tu chvíli z nějakého důvodu nemáte možnost uniknout), tak nejdřív řeknete něco jako "Dovolíte, prosím"? To u psa odpovídá olíznutí čumáku, stažení uší, odvrácení pohledu a podobným "zdvořilým" gestům. Vy i pes tyto zdvořilé prosby několikrát zopakujete, zřetelněji a zřetelněji. Pokud na ně dotyčný nebude přesto reagovat, tak zvýšíte hlas, šťouchnete do dotyčného a řeknete "Dejte si ten loket sakra jinam, chlape!". To u psa odpovídá zavrčení. Když nezabere ani to, tak zařvete nějaké sprosté slovo: "K***a vysmahni s tím loktem, kreténe!". U psa by to odpovídalo chňapnutí (pozor - chňapnutí není totéž, co kousnutí, pes při něm nechce ublížit, jen důrazně varovat!). No a pokud vás přes všechno ten člověk bude ignorovat a bude vás dál bolestivě šťouchat loktem do oka, tak mu nejspíš dáte jednu pořádnou po hubě. Pes nemá pěsti, takže v podobné situaci kousne.
Pes už nejspíš zjistil, že nějaké "zdvořilé" olizování a odvracení pohledu nemá smysl, že dvounožci na to zpravidla nereagují. A pokud mu současně zakážete "zvyšovat hlas" a "používat sprostá slova", tak bude ten "loket v obličeji" tiše trpět... dokud mu nedojde trpělivost a nepůjde tomu kreténovi rozbít hubu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla bych poprosit o radu. Mám doma asi 10 dní štěně křížence něčeho s jezevčíkem, dle veta jsou mu 3 měsíce. Byl nalezen ve škarpě, ujali jsme se ho, pejsek je evidentně vděčný, nehne se ode mě na krok. Problém je, že je agresivní na děti, na mou malou zatím jen vrčel, ale po dalších dvou dětech jsem viděla jak se i ohnal. Je mi ho líto, ale jestli mi pokouše dítě, budu ho muset dát do útulku, což bych nerada. Poradíte?

Podle mého názoru byste se měla štěněte vzdát a najít mu nové páníčky. Bude to tak nejlepší především pro to štěně.

Děkuji všem za náror. S tím domluvit dětem bych i souhlasila, ale těžko toho dosáhnu u dvouletého dítěte a jeho kamarádů když přijdou na návštěvu, na to jsou ještě příliš malé. Doma jsme měli vždy ovčáky a v životě jsem se s ničím podobných u tohoto plemene nesetkala, ale zato, když řeknu, že je to kříženec jezevčíka, každý hned odvětví, že tito psi k tomuto "vyjíždění" mají sklon - nechci paušalizovat, ale je to tak. Mám osobní zkušennost coby dítě, jezevčík tety mě několikrát kousnul, prostě se mu cosi znelíbilo a bylo, rozhodně toto nejsou moc trpělivý psíci k dětem, tot můj názor. Ano vím, kdoví co pes zažil, nadruhou stranu mi přijde, že vyjede když mu taktéž není cosi vhod, byla jsem u toho, když si k němu cizí holčička jen sedla na bobek a chtěla ho pochladit - je malý, vždyt štěně by takto reagovat nemělo. Doma jsem vždy u toho když pes je i s dítětem venku, ale upřímně nemohu mít oči všude, ale mé dítě psa nijak nemorduje, aby k ní měl averzi, tak nevím, ale mít psa u kterého mi toto hrozí...no nelíbí se mi to. Jinak je psík celkem roztomilý, tak uvidíme, ještě jednou díky za příspěvky....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji všem za náror. S tím domluvit dětem bych i souhlasila, ale těžko toho dosáhnu u dvouletého dítěte a jeho kamarádů když přijdou na návštěvu, na to jsou ještě příliš malé. Doma jsme měli vždy ovčáky a v životě jsem se s ničím podobných u tohoto plemene nesetkala, ale zato, když řeknu, že je to kříženec jezevčíka, každý hned odvětví, že tito psi k tomuto "vyjíždění" mají sklon - nechci paušalizovat, ale je to tak. Mám osobní zkušennost coby dítě, jezevčík tety mě několikrát kousnul, prostě se mu cosi znelíbilo a bylo, rozhodně toto nejsou moc trpělivý psíci k dětem, tot můj názor. Ano vím, kdoví co pes zažil, nadruhou stranu mi přijde, že vyjede když mu taktéž není cosi vhod, byla jsem u toho, když si k němu cizí holčička jen sedla na bobek a chtěla ho pochladit - je malý, vždyt štěně by takto reagovat nemělo. Doma jsem vždy u toho když pes je i s dítětem venku, ale upřímně nemohu mít oči všude, ale mé dítě psa nijak nemorduje, aby k ní měl averzi, tak nevím, ale mít psa u kterého mi toto hrozí...no nelíbí se mi to. Jinak je psík celkem roztomilý, tak uvidíme, ještě jednou díky za příspěvky....

Pokud jde o cizí dvouleté dítě na návštěvě, tak přece není nic jednoduššího, než psa na tu dobu někam "uklidit". Nejlíp pořiďte přepravku nebo klec a štěndo na ni naučte, aby se v ní cítilo v pohodě a v bezpečí. Pes není podle mě povinnej nechat se otlapkávat od cizího děcka.

když si k němu cizí holčička jen sedla na bobek a chtěla ho pochladit
Děti většinou psy hladí tak, že se na něj upřeně podívají, nakloní se nad něj a bez nějakého seznámení či očichání rovnou chtějí hladit shora po hlavě. To všechno v psí řeči znamená útok. Nedivte se, že se to štěndu nelíbí - má prostě instinktivní strach o život. K tomu nejspíš i špatné zážitky z minulosti...

tito psi k tomuto "vyjíždění" mají sklon
Podle mě je to hlavně velikostí - děti nemají z malých psů respekt, chovají se k nim jako k plyšovým hračkám, což se psům pochopitelně nelíbí... Navíc jsou vyšší než ti psi, takže se k nim při hlazení sklání shora, díky tomu se pes cítí ohrožený; jezevčík nemůže dítěti ani utéct tak rychle jako ovčák....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji všem za náror. S tím domluvit dětem bych i souhlasila, ale těžko toho dosáhnu u dvouletého dítěte a jeho kamarádů když přijdou na návštěvu, na to jsou ještě příliš malé. Doma jsme měli vždy ovčáky a v životě jsem se s ničím podobných u tohoto plemene nesetkala, ale zato, když řeknu, že je to kříženec jezevčíka, každý hned odvětví, že tito psi k tomuto "vyjíždění" mají sklon - nechci paušalizovat, ale je to tak. Mám osobní zkušennost coby dítě, jezevčík tety mě několikrát kousnul, prostě se mu cosi znelíbilo a bylo, rozhodně toto nejsou moc trpělivý psíci k dětem, tot můj názor. Ano vím, kdoví co pes zažil, nadruhou stranu mi přijde, že vyjede když mu taktéž není cosi vhod, byla jsem u toho, když si k němu cizí holčička jen sedla na bobek a chtěla ho pochladit - je malý, vždyt štěně by takto reagovat nemělo. Doma jsem vždy u toho když pes je i s dítětem venku, ale upřímně nemohu mít oči všude, ale mé dítě psa nijak nemorduje, aby k ní měl averzi, tak nevím, ale mít psa u kterého mi toto hrozí...no nelíbí se mi to. Jinak je psík celkem roztomilý, tak uvidíme, ještě jednou díky za příspěvky....

Podívejte se, jestli máte už zkušenosti s výchovou psů a usoudila jste, že jste toto ještě nezažila či zažila u jezevčíků a víte, že by to spíše nešlo a že nemůžete míti oči všude, chtělo by to se rozhodnout co nejdříve KVŮLI TOMU ŠTĚNĚTI.

Je zcestné přirovnávat chování lidí s chováním psů. Je to zcela rozdílné. Pes si za žádné situace nesmí dovolit na svého majitele a jeho rodinné příslušníky vrčet, cenit zuby anebo se ohánět. Právě přehlížení těchto lehčích útoků vedou k útokům silnějším. Pokud pes hned v počátku pochopí kde je jeho místo ve smečce bude podle toho fungovat celý život a bude z něj vyrovnaný a šťastný pejsek. Pokud jsou v bytě děti je opravdu velice na místě dbát na důslednost a jasně stanovený řád. Co mu v začátku dovolíme těžko budeme v budoucnu měnit. Moji psi vždy fungovali dle zásad smečky a nikdy jsem se nesetkala, že by některý z nich na mě či mé dítě zavrčel atd.... musím podotknout, že nechovám žádná malá plemena ...... nesouhlasí s názorem, že má na to pejsek právo projevit svou nelibost takovým způsobem. Pokud se mým psům něco nelíbí odkráčí na své místo, kde všichni z mé rodiny ctí jejich soukromý. Pokud se všichni řídí úvahou typu, že pejsek se chová jako člověk a tolerují mu nepřístupné chování, tak se nedivím, že přibývá útoků na děti a majitele, kteří své mazlíčky opravdu rozmazlují.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je zcestné přirovnávat chování lidí s chováním psů. Je to zcela rozdílné. Pes si za žádné situace nesmí dovolit na svého majitele a jeho rodinné příslušníky vrčet, cenit zuby anebo se ohánět. Právě přehlížení těchto lehčích útoků vedou k útokům silnějším. Pokud pes hned v počátku pochopí kde je jeho místo ve smečce bude podle toho fungovat celý život a bude z něj vyrovnaný a šťastný pejsek. Pokud jsou v bytě děti je opravdu velice na místě dbát na důslednost a jasně stanovený řád. Co mu v začátku dovolíme těžko budeme v budoucnu měnit. Moji psi vždy fungovali dle zásad smečky a nikdy jsem se nesetkala, že by některý z nich na mě či mé dítě zavrčel atd.... musím podotknout, že nechovám žádná malá plemena ...... nesouhlasí s názorem, že má na to pejsek právo projevit svou nelibost takovým způsobem. Pokud se mým psům něco nelíbí odkráčí na své místo, kde všichni z mé rodiny ctí jejich soukromý. Pokud se všichni řídí úvahou typu, že pejsek se chová jako člověk a tolerují mu nepřístupné chování, tak se nedivím, že přibývá útoků na děti a majitele, kteří své mazlíčky opravdu rozmazlují.

Četla jste vůbec ten článek, co jsem na něj dávala odkaz výš? Doporučuju.

Právě přehlížení těchto lehčích útoků vedou k útokům silnějším.
Naopak. Právě trestání za tyto lehčí "útoky" (ve skutečnosti nejde o útok, jen o rázné upozornění) vede ke skutečným útokům. Samozřejmě netvrdím, že se má psům tolerovat vrčení na děti, ale to už jsem taky psala, asi fakt blbě čtete. Pochopitelně že správné řešení situace je, že se pes prostě zvedne a odejde pryč. Ovšem to vyžaduje, aby za prvé měl vůbec kam odejít, a za druhé aby si byl jistý a cítil, že tam je bezpečno. Pokud tyhle podmínky splněné nejsou, tak trvám na tom, že pes má právo "říct" svým jazykem, že se necítí bezpečně. Když už se tu oháníte smečkovým chováním (což ve vztahu člověk-pes platí jen s velmi velkou rezervou), tak vás ujišťuju, že ve vlčích smečkách je takovéto "upozornění" naprosto běžné. Akorát že vlci umějí číst mimické signály, takže na ty "razantnější" prostředky komunikace zpravidla nedojde, pouze dospělí vlci takto upozorňují štěňata, která ještě nejsou v jemné komunikaci tak zběhlá. Kdyby uměli lidé vnímat jemné psí signály a gesta tak jako vlci mezi sebou, tak k drtivé většině útoků na člověka nikdy nedošlo - pes by neměl důvod kousnout.

Je tu vše hezky popsané, ale jaksi jste zapomněli, že se jedná o 3 měsíce staré a týrané štěně!!!
Navíc zadavatelka evidentně nechává psa i děti bez dozoru, ptž cituji: nemá čas mít oči všude
Rada je jen jedna: Dejte to týraně štěndo někomu, kdo psům OPRAVDU rozumí a má s nimi trpělivost, protože to není stroj, a pořiďte sobě i dětem pejska plyšového!

Maťa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji všem za náror. S tím domluvit dětem bych i souhlasila, ale těžko toho dosáhnu u dvouletého dítěte a jeho kamarádů když přijdou na návštěvu, na to jsou ještě příliš malé. Doma jsme měli vždy ovčáky a v životě jsem se s ničím podobných u tohoto plemene nesetkala, ale zato, když řeknu, že je to kříženec jezevčíka, každý hned odvětví, že tito psi k tomuto "vyjíždění" mají sklon - nechci paušalizovat, ale je to tak. Mám osobní zkušennost coby dítě, jezevčík tety mě několikrát kousnul, prostě se mu cosi znelíbilo a bylo, rozhodně toto nejsou moc trpělivý psíci k dětem, tot můj názor. Ano vím, kdoví co pes zažil, nadruhou stranu mi přijde, že vyjede když mu taktéž není cosi vhod, byla jsem u toho, když si k němu cizí holčička jen sedla na bobek a chtěla ho pochladit - je malý, vždyt štěně by takto reagovat nemělo. Doma jsem vždy u toho když pes je i s dítětem venku, ale upřímně nemohu mít oči všude, ale mé dítě psa nijak nemorduje, aby k ní měl averzi, tak nevím, ale mít psa u kterého mi toto hrozí...no nelíbí se mi to. Jinak je psík celkem roztomilý, tak uvidíme, ještě jednou díky za příspěvky....

až odstraníte to,zamezíte tomu co hrozí tomu psovi,nebude na vás ten pes ,štěnátko vrčet,...štěně není hračka pro vaše děti,potřebuje bezpečí,zvlášt když mělo nic moc nejdůležitější období života,jinak by se ve strouze neocitlo....
chápete u něj jenom že vám ohrožuje děti a že je roztomilý....vžijte se do jeho pocitů,ne do pocitů roztomilého štěnátka,ale do pocitů asi týraného štěnátka,jako týraného dítěte...taky by se všeho bálo,a bránilo se pro nás běžným věcem,protože to nezná. Rozhodně ho nenechte pod tlakem dětí,tím mu ještě víc ublížíte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji všem za náror. S tím domluvit dětem bych i souhlasila, ale těžko toho dosáhnu u dvouletého dítěte a jeho kamarádů když přijdou na návštěvu, na to jsou ještě příliš malé. Doma jsme měli vždy ovčáky a v životě jsem se s ničím podobných u tohoto plemene nesetkala, ale zato, když řeknu, že je to kříženec jezevčíka, každý hned odvětví, že tito psi k tomuto "vyjíždění" mají sklon - nechci paušalizovat, ale je to tak. Mám osobní zkušennost coby dítě, jezevčík tety mě několikrát kousnul, prostě se mu cosi znelíbilo a bylo, rozhodně toto nejsou moc trpělivý psíci k dětem, tot můj názor. Ano vím, kdoví co pes zažil, nadruhou stranu mi přijde, že vyjede když mu taktéž není cosi vhod, byla jsem u toho, když si k němu cizí holčička jen sedla na bobek a chtěla ho pochladit - je malý, vždyt štěně by takto reagovat nemělo. Doma jsem vždy u toho když pes je i s dítětem venku, ale upřímně nemohu mít oči všude, ale mé dítě psa nijak nemorduje, aby k ní měl averzi, tak nevím, ale mít psa u kterého mi toto hrozí...no nelíbí se mi to. Jinak je psík celkem roztomilý, tak uvidíme, ještě jednou díky za příspěvky....

Dobrý den,
mám 2 československé vlčáky, fena má 5let, pes 2roky. Každý je uplně jiný, fena děti obecně moc nemusí. Zároveň mám 1,5letého syna. Ani jeden ze psů s ním neměl od malička problém (psům jsem nikdy nezakazovala dítě olíznout, očuchat apod., neodstrkovala jsem je, aby neměli pocit, že dítě je konkurence atd.). Když se začal malý batolit, dělat prudší pohyby, pes či fena se občas lekli když byl příliš blízko u nich. Pes se zpravidla sebral a odešel, fena občas zavrčela. V tu chvíli jsem okřikla oba. Fenu za vrčení, malého za otravování psa. Psa v takovou chvíli pošlu na místo. Malý ví, že když je "pejsek na místečku" tak ho nesmí otravovat. A psi vědí, že když jsou na svém místě, tak mají od malého pokoj. Zatím to funguje bez problémů. V případě razantního potlačování vrčení bych měla obavu, aby pes příště rovnou nestartoval. Když např. pes žere a malý jde kolem a chce vzít něco psovy z misky a pes zavrčí (je to specifické-kňouravé zavrčení, jiné než když konkuruje fena), malého okřiknu a psa spíše jenom tak pokárám nebo ani to ne. Na výrazu psa vidím, že mne upozornil na to, že malý mu chce lézt do misky a ten zvuk co při tom vyloudí.."co mam dělat?! On mi sem leze, já vím je že malý ale ty granulky jsou přeci moje". Jsem ráda, že oba psi takto upozorní a malý už začíná chápat, co si k nim může a nemůže dovolit.
Nejsem zastáncem toho, že kdokoliv si může ke psovy dovolit cokoliv a pes k nikomu nic. Pro mne je důležité to, že oba psi mne respektují a já tedy rozhoduji o tom, co jak bude.
Ohledně cizích lidí, souhlasím s ostatními - psa bych od cizích lidí, zvláště pak dětí, stranila.
I když jde třeba jen o pohlazení, psovy to nemusí být od dítěte příjemné..zvláště pokud se jedná o nalezeného pejska a ještě takto mladého. Šla bych spíše tím směrem, aby ho děti ignorovali..on časem sám přijde na to, že mu od nich nic nehrozí a naopak s nimi může být i legrace a z jeho přátelství s nimi mu může i "něco kápnout".
Jani

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
mám 2 československé vlčáky, fena má 5let, pes 2roky. Každý je uplně jiný, fena děti obecně moc nemusí. Zároveň mám 1,5letého syna. Ani jeden ze psů s ním neměl od malička problém (psům jsem nikdy nezakazovala dítě olíznout, očuchat apod., neodstrkovala jsem je, aby neměli pocit, že dítě je konkurence atd.). Když se začal malý batolit, dělat prudší pohyby, pes či fena se občas lekli když byl příliš blízko u nich. Pes se zpravidla sebral a odešel, fena občas zavrčela. V tu chvíli jsem okřikla oba. Fenu za vrčení, malého za otravování psa. Psa v takovou chvíli pošlu na místo. Malý ví, že když je "pejsek na místečku" tak ho nesmí otravovat. A psi vědí, že když jsou na svém místě, tak mají od malého pokoj. Zatím to funguje bez problémů. V případě razantního potlačování vrčení bych měla obavu, aby pes příště rovnou nestartoval. Když např. pes žere a malý jde kolem a chce vzít něco psovy z misky a pes zavrčí (je to specifické-kňouravé zavrčení, jiné než když konkuruje fena), malého okřiknu a psa spíše jenom tak pokárám nebo ani to ne. Na výrazu psa vidím, že mne upozornil na to, že malý mu chce lézt do misky a ten zvuk co při tom vyloudí.."co mam dělat?! On mi sem leze, já vím je že malý ale ty granulky jsou přeci moje". Jsem ráda, že oba psi takto upozorní a malý už začíná chápat, co si k nim může a nemůže dovolit.
Nejsem zastáncem toho, že kdokoliv si může ke psovy dovolit cokoliv a pes k nikomu nic. Pro mne je důležité to, že oba psi mne respektují a já tedy rozhoduji o tom, co jak bude.
Ohledně cizích lidí, souhlasím s ostatními - psa bych od cizích lidí, zvláště pak dětí, stranila.
I když jde třeba jen o pohlazení, psovy to nemusí být od dítěte příjemné..zvláště pokud se jedná o nalezeného pejska a ještě takto mladého. Šla bych spíše tím směrem, aby ho děti ignorovali..on časem sám přijde na to, že mu od nich nic nehrozí a naopak s nimi může být i legrace a z jeho přátelství s nimi mu může i "něco kápnout".
Jani

Ano,velikánské a obří ano.Jenže lidi se bohužel chovají-no jako lidi.Pak čteme v novinách,že jezevčík kousl chlapce /1O let/ do čela!On chudák jezevčík má šedesát cm,aby dosáhl na kluka?Nebo se chlapeček sklonil a psíka-zřejmě cizího-otravoval,no a ten,uvázán na řemínku ,neměl asi jinou možnost.Desetiletý kluk snad by měl dávno pochopit,že se cizí pes neobtěžuje.Naše děcka,ani my,když jsme byli malí,nesměli jsme žádné zvíře otravovat,to je snad móda posledních let,že zvíře-jakékoli-je na hraní a musí si nechat vše líbit a běda jak ne!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano,velikánské a obří ano.Jenže lidi se bohužel chovají-no jako lidi.Pak čteme v novinách,že jezevčík kousl chlapce /1O let/ do čela!On chudák jezevčík má šedesát cm,aby dosáhl na kluka?Nebo se chlapeček sklonil a psíka-zřejmě cizího-otravoval,no a ten,uvázán na řemínku ,neměl asi jinou možnost.Desetiletý kluk snad by měl dávno pochopit,že se cizí pes neobtěžuje.Naše děcka,ani my,když jsme byli malí,nesměli jsme žádné zvíře otravovat,to je snad móda posledních let,že zvíře-jakékoli-je na hraní a musí si nechat vše líbit a běda jak ne!

Přesně tak, vždycky to odsere jenom pes, protože je to prostě hračka pro děcka, případně pro dospělé coby "domácí mazlíček". Už tohle označení je nechutné. A až pes povyroste a protože byl dosud vychováván formou šikany se ohradí a nebude tak roztomilý, jako když byl jako štěňátko, tak teprve pošupajdí z domu... z důvodu stěhování či alergie. A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, vždycky to odsere jenom pes, protože je to prostě hračka pro děcka, případně pro dospělé coby "domácí mazlíček". Už tohle označení je nechutné. A až pes povyroste a protože byl dosud vychováván formou šikany se ohradí a nebude tak roztomilý, jako když byl jako štěňátko, tak teprve pošupajdí z domu... z důvodu stěhování či alergie. A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Přesně. "Pes si nesmí dovolit tohle, pes si nesmí dovolit tamto"... pes si nesmí dovolit pomalu ani dejchat a říká se tomu "přirozená smečková komunikace" a "hierarchie". Přitom lidi, co prosazují takovouto šikanu, v životě skutečnou komunikaci harmonicky fungující smečky neviděli

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně. "Pes si nesmí dovolit tohle, pes si nesmí dovolit tamto"... pes si nesmí dovolit pomalu ani dejchat a říká se tomu "přirozená smečková komunikace" a "hierarchie". Přitom lidi, co prosazují takovouto šikanu, v životě skutečnou komunikaci harmonicky fungující smečky neviděli

Upřímně, ještě jsem nikoho neslyšela, že by tomu říkal "přirozená smečková komunikace a hierarchie". Spíš se tomu říká, "on to dělá schválně".

to štěně je taky dítě, navíc s kdoví jakou zkušeností a bez své rodiny. Myslím, že zadavatelka by se měla domluvit v první řadě s dětmi, které ke psu pouští a to nejlépe tak, že si štěněte budou všímat, až je ono samo k tomu vyzve a nepůjdou k němu aniž by měli připravený pamlsek. Asi se nedá moc předpokládat, že štěně bude na dítě pohlížet jako otrok na pána, jak je možná v zadavatelčině rodině zvykem, spíš jako mládě na mládě. Nicméně, nejlíp by bylo pejskovi v jiné rodině. Podle mne pes smí projevit svůj názor na situaci a to klidně i zavrčením, samozřejmě v rodině ne útokem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je totální nesmysl říct, že vrčení a kousání je normální psí komunikace. Je pravda, že pro psa je to přirozené, ale rozhodně to není přirozené ve spojení s útokem. Při hře je to normální projev, ale pokud jde o útok - kor na dítě je to nepřípustné! Já bych to nikdy svému psovi nedovolila! Štěně si vytváří postavení ve smečce (své rodině) a pokud jej necháme startovat po dítěti, může to skočit ošklivým útokem! Je úplně jedno o jaké plemeno se jedná. Vše je založeno na psychologii a chování ve smečce - pes je totiž jako vlk smečkové zvíře. Pravda je ovšem to, že pokud jde o nalezence nikdy se neví, co pes prožil a výchova je o to složitější. Rozhodně je třeba psíkovi ukázat, že startování a vrčení na potomka není přípustné, a děcku jasně určit, jak se ke zvířátku má chovat. Potom je nutné pejskovi ukázat, že mu od dítěte nehrozí žádné nebezpečí ...... je to proces na delší čas a vyžadujete to zkušenosti a trpělivost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je totální nesmysl říct, že vrčení a kousání je normální psí komunikace. Je pravda, že pro psa je to přirozené, ale rozhodně to není přirozené ve spojení s útokem. Při hře je to normální projev, ale pokud jde o útok - kor na dítě je to nepřípustné! Já bych to nikdy svému psovi nedovolila! Štěně si vytváří postavení ve smečce (své rodině) a pokud jej necháme startovat po dítěti, může to skočit ošklivým útokem! Je úplně jedno o jaké plemeno se jedná. Vše je založeno na psychologii a chování ve smečce - pes je totiž jako vlk smečkové zvíře. Pravda je ovšem to, že pokud jde o nalezence nikdy se neví, co pes prožil a výchova je o to složitější. Rozhodně je třeba psíkovi ukázat, že startování a vrčení na potomka není přípustné, a děcku jasně určit, jak se ke zvířátku má chovat. Potom je nutné pejskovi ukázat, že mu od dítěte nehrozí žádné nebezpečí ...... je to proces na delší čas a vyžadujete to zkušenosti a trpělivost.

souhlasim, jen dodám vysvětlení psovi není zmlácení - pokud dostane nepřiměřeně až se z toho pos... a bude se bát majitelů, tak pak rovnou kousne a nedá najevo naprosto nic. Máme týranýho psa (bojí se lidí) a co bych dala za to když by teprve vrčel, než zautočí na někoho cizího - známého a obeznámeného, o cizí se nebojim, na to má koš a vodítko.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Četla jste vůbec ten článek, co jsem na něj dávala odkaz výš? Doporučuju.

Právě přehlížení těchto lehčích útoků vedou k útokům silnějším.
Naopak. Právě trestání za tyto lehčí "útoky" (ve skutečnosti nejde o útok, jen o rázné upozornění) vede ke skutečným útokům. Samozřejmě netvrdím, že se má psům tolerovat vrčení na děti, ale to už jsem taky psala, asi fakt blbě čtete. Pochopitelně že správné řešení situace je, že se pes prostě zvedne a odejde pryč. Ovšem to vyžaduje, aby za prvé měl vůbec kam odejít, a za druhé aby si byl jistý a cítil, že tam je bezpečno. Pokud tyhle podmínky splněné nejsou, tak trvám na tom, že pes má právo "říct" svým jazykem, že se necítí bezpečně. Když už se tu oháníte smečkovým chováním (což ve vztahu člověk-pes platí jen s velmi velkou rezervou), tak vás ujišťuju, že ve vlčích smečkách je takovéto "upozornění" naprosto běžné. Akorát že vlci umějí číst mimické signály, takže na ty "razantnější" prostředky komunikace zpravidla nedojde, pouze dospělí vlci takto upozorňují štěňata, která ještě nejsou v jemné komunikaci tak zběhlá. Kdyby uměli lidé vnímat jemné psí signály a gesta tak jako vlci mezi sebou, tak k drtivé většině útoků na člověka nikdy nedošlo - pes by neměl důvod kousnout.

ano pes potřebuje místo, kam to dvouletý dítě nebude mít prostě přístup, pak potřebuje spravedlnost - tedy aby se dítě a pes nemohli k sobě dostat, když nebudou kontrolováni a nebude jim vysvětlováno důsledností a láskou jak se májí k sobě chovat.

no tak teda docela žasnu ,pes nesmí za žádných okolností vrčet , a proč jako ? vždyt je to pes mluvit neumí , a jak má teda komunikovat? chovám psy 40 let ,žádné drobečky, vždycky velké psy , a vždycky se stalo že nějaký a z nějakého důvodu občas zabrblal , je to jako když říká nedělej mě to ,bojím se ,nelíbí se mě to ,bolí mě to apod. nikdy v žívotě mě ale žádný z nich nekousl a můžu s nima dělat cokoliv ,pokud bych toto vrčení potlačovala tak už bych si pak tak jistá nebyla. pes je živý tvor ,má právo vyjádřit svoje pocity , jde o to pochopit ho a porozumět mu ,pokud tohle někdo nechápe neměl by si živé zvíře vůbec pořizovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no tak teda docela žasnu ,pes nesmí za žádných okolností vrčet , a proč jako ? vždyt je to pes mluvit neumí , a jak má teda komunikovat? chovám psy 40 let ,žádné drobečky, vždycky velké psy , a vždycky se stalo že nějaký a z nějakého důvodu občas zabrblal , je to jako když říká nedělej mě to ,bojím se ,nelíbí se mě to ,bolí mě to apod. nikdy v žívotě mě ale žádný z nich nekousl a můžu s nima dělat cokoliv ,pokud bych toto vrčení potlačovala tak už bych si pak tak jistá nebyla. pes je živý tvor ,má právo vyjádřit svoje pocity , jde o to pochopit ho a porozumět mu ,pokud tohle někdo nechápe neměl by si živé zvíře vůbec pořizovat.

Souhlasím. Jen bych dodala, že v mnoha případech by pes možná ani vrčet nemusel. Jenže to bychom si my lidi museli všímat jeho řeči těla. Což nám není vlastní - i lidi, kteří ty signály dobře znají, je nevnímají automaticky, a většina lidí bohužel vůbec netuší, co znamená, když se pes například olízne nebo zívne. Takže spoustě psů nezbyde, než své potřeby dávat najevo tak, abychom to my dvounožci pochopili.

Obrovský omyl je myslet si, že pes, který vrčí, je agresivní a "začíná si dovolovat", a když se mu to bude tolerovat, tak to jeho "dovolování" vyeskaluje v útok a pokus o sesazení vůdce smečky. Což je bohužel přesvědčení mezi pejskaři dost rozšířené...

Mimochodem, doporučuju shlédnout tohle video, je docela výmluvné: http://www.youtube.com/watch?v=W6SDOTzmbSs

Přesně takhle vznikají historky o psech, kteří "zničehonic, bez varování a bez důvodu" zaútočí...

Je to sestřihnuté, ten reportér prudil psa poplácáváním po hlavě mnohem dýl (někde jsem viděla celou verzi, ale nemůžu ji najít). Pes celou dobu vysílal zoufalé prosby - uši dozadu, odvracení pohledu, submisivní poloha, olizování. V lidské řeči: "prosím, moc prosím, nech mě bejt, tohle se mi nelíbí, prosím!" Když reportér nejen že nepřestal, ale ještě svůj tlak vystupňoval nakloněním nad psa a uchopením za krk, tak pes usoudil, že prosby nemají smysl, a vyjel. Televize to označila za útok, ale kdyby NO chtěl skutečně zaútočit, tak je reportér bez ksichtu. Tohle bylo jen varovné chňapnutí, nic víc. Byla to chyba psa? Nemyslím... Spíš mě překvapuje, že to vydržel tolerovat tak dlouho.
Mimochodem, zajímavé je, že mezi mimickými signály a vyjetím nebyla ještě fáze vrčení, která by reportéra "odehnala" taky. Může to být náhoda, ale spíš předpokládám, že byl pes za vrčení na lidi někdy trestaný, takže se ho odnaučil a když tlak přerostl únosnou mez, nezbylo mu než vyjet...

K otázce, proč psovod nezasáhl mnohem dřív - on měl toho psa den, byla to reportáž o tom, jak policejní jednotka dostala nové psy. Ten policajt toho o psech a jejich chování věděl evidentně zhruba tolik, co ten reportér...

http://www.youtube.com/watch?v=PHLnjiISsOo

pěknej záběr ,vypadá to hrozivě ,ve skutečnosti kdyby kousl natvrdo je reportér bez obličeje. je jasně vidět jaký blbosti lidi dělají a pak se z toho viní psi. tohle dělat s cizím psem je totální kravina. jinak taky sem se jednou dopustila podobný kraviny ,prostě chybkama se člověk učí ,otec měl služebního NO , neví se co s ním kdo dělal předtím ,prostě měl ho chvíli byl mu přidělen ,seznámili jsme se , vypadal docela v pohodě a tak sem ho pošimrala prstem na čenichu a nelíbilo se, mám jeho otisk doteď , jako malou mě taky nesčetněkrát potrestal pes ,nikdy se nedal pryč ani nikdy nebyl bit, pouze sem se učila s nima komunikovat, nezanevřela sem na ně ,miluju je , celý život se učím jim rozumět a jde to čím dál tím líp , bez násilí a potlačování psí přirozenosti jako je vrčení , prostě musí být důvěra na obou stranách a tase násilím a nepochopením nezíská ,tím lze získat pouze poslušnost ale ta může kdykoliv selhat.

Je tu vše hezky popsané, ale jaksi jste zapomněli, že se jedná o 3 měsíce staré a týrané štěně!!!
Navíc zadavatelka evidentně nechává psa i děti bez dozoru, ptž cituji: nemá čas mít oči všude smajlík
Rada je jen jedna: Dejte to týraně štěndo někomu, kdo psům OPRAVDU rozumí a má s nimi trpělivost, protože to není stroj, a pořiďte sobě i dětem pejska plyšového!

Maťa

Tak přesně takovéto rýpavé poznámky jsem čekala, ale nevím, jestli si uvědomujete, že se zde jedná o psa, kterých jsou plné útulky a navíc se jich lidé např. zbavují, že je jako v tomto případě vyhodí, nepíši zde o žádném šampionovi o kterého je rvačka, psa mi bylo líto a proto ho mám, ač bych si takovéhoto psa nikdy dobrovolně nepořídila, jednoduší by bývalo bylo nechat ho napospas. Plyšových pejsků mám doma spoustu, děkuji za radu, nevěděla jsem, že je to taková věda!!!!Příště si zase napíšu o radu"zkušenějších".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji všem za náror. S tím domluvit dětem bych i souhlasila, ale těžko toho dosáhnu u dvouletého dítěte a jeho kamarádů když přijdou na návštěvu, na to jsou ještě příliš malé. Doma jsme měli vždy ovčáky a v životě jsem se s ničím podobných u tohoto plemene nesetkala, ale zato, když řeknu, že je to kříženec jezevčíka, každý hned odvětví, že tito psi k tomuto "vyjíždění" mají sklon - nechci paušalizovat, ale je to tak. Mám osobní zkušennost coby dítě, jezevčík tety mě několikrát kousnul, prostě se mu cosi znelíbilo a bylo, rozhodně toto nejsou moc trpělivý psíci k dětem, tot můj názor. Ano vím, kdoví co pes zažil, nadruhou stranu mi přijde, že vyjede když mu taktéž není cosi vhod, byla jsem u toho, když si k němu cizí holčička jen sedla na bobek a chtěla ho pochladit - je malý, vždyt štěně by takto reagovat nemělo. Doma jsem vždy u toho když pes je i s dítětem venku, ale upřímně nemohu mít oči všude, ale mé dítě psa nijak nemorduje, aby k ní měl averzi, tak nevím, ale mít psa u kterého mi toto hrozí...no nelíbí se mi to. Jinak je psík celkem roztomilý, tak uvidíme, ještě jednou díky za příspěvky....

Nechat omatlávat štěně z útulku 2letým dítětem a myslet si, že si nechá vše líbit? Si děláte legraci... Rad tu padlo spousta, kontakt s dětmi zkrátka omezit, štěně nechat v klidu někde bez dětí cizích, i pro ty vlastníí musí platit mantinely.
Štěně reaguje tak, jak se cítí, čili dle popisu agrese (lze vůbec to takhle nazývat, v tomhle věku?) je strachová, nemá svoou pohodu. Dítě zkrátka a jednoduše nikdy nenechávat se štěnětem o samotě, že člověk nemá oči všude se dá pochopit, ale ne už jednání dospělého člověka, který i přes četné rady tak činí...

Tak přesně takovéto rýpavé poznámky jsem čekala, ale nevím, jestli si uvědomujete, že se zde jedná o psa, kterých jsou plné útulky a navíc se jich lidé např. zbavují, že je jako v tomto případě vyhodí, nepíši zde o žádném šampionovi o kterého je rvačka, psa mi bylo líto a proto ho mám, ač bych si takovéhoto psa nikdy dobrovolně nepořídila, jednoduší by bývalo bylo nechat ho napospas. Plyšových pejsků mám doma spoustu, děkuji za radu, nevěděla jsem, že je to taková věda!!!!Příště si zase napíšu o radu"zkušenějších".

To je zase uražený výkřik d tmy, vždyť vám tu všichni radili dobře. Nenechat dítě/děti se štěnětem o samotě, nenechat vyděšeného psího prcka hladit cizími dětmi. Co je na tom tak složitéh?
Všechny rady směřovaly k welfare štěněte, aby ono se cítilo co nejlépe. A pochopím i rady stylu "radši ho někomu dejte" - neb zatím to vyznívá tak, že štěně máte coby hračku pro dítě/děti a jen hledáte chybu ve štěněti, bez ohledu na jeho neznámou minulost. Jen, aby to vyhovovalo vám a vašimm představám.

Malá poznámka: když byly naše děti malé, opravdu malé, takoví ti lezouni a v našem případě hyperaktivní běhači a padači, tak jsme měli i našeho dospělého, pohodového a naprosto vyrovnaného psa od nich odděleného v bytě systémem mobilních ohrádek, které jsme podle potřeby přesouvali. My jsme je překračovali, pes je mohl kdykoliv přeskočit- ale respektoval je. A když jsem ho pustila mezi hračky a děti, tak jsem byla u toho- celou dobu- a ohromně jsme si to všichni užívali. Pes se sebou nechal dělat doslova psí kusy a byl naprosto happy. Ovšem dokud děti nepochopily, že na pelíšku se neruší, do žrádle se nešahá, nechodí se k němu zezadu a nešťouchá se do očí atd... tak jsem je hlídala. POŘÁD.

Je pustý alibismus říkat, že nemáte oči všude. VY JSTE TA ZODPOVĚDNÁ DOSPĚLÁ OSOBA, KTERÁ NEJEN ŽE MÁ MÍT OČI VŠUDE, ALE JEŠTĚ MUSÍ PŘEDVÍDAT, CO SE STANE V NÁSLEDUJÍCÍM OKAMŽIKU.
Vaše historka, že cizí holčička si ho chtěla pohladit a ono zavrčelo, je dost hrůzostrašná, bohužel to svědčí v první řadě o tom, že si vůbec neuvědomujete, u koho je chyba. Kdybyste byla zkušená pejskařka, tak byste to pochopitelně věděla. A věděla byste, že vzít si k malým dětem malé štěně, to je vždy složité. To jste fakt měla dobře zvážit, jestli to zvládnete.

Vaše štěně je úplné psí miminko, navíc s nejasnou minulostí. To je vážně takový problém ho uklidit stranou, dokud vaše děti a jejich kamarády nevychováte, aby věděli, jak se chovat ke psům?

Já za sebe tipuju že chňapnutí, výpad či kousnutí je u vás bohužel pouze otázkou času.
Ale je mi jasné, že tohle asi nebudete chtít číst...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je tu vše hezky popsané, ale jaksi jste zapomněli, že se jedná o 3 měsíce staré a týrané štěně!!!
Navíc zadavatelka evidentně nechává psa i děti bez dozoru, ptž cituji: nemá čas mít oči všude smajlík
Rada je jen jedna: Dejte to týraně štěndo někomu, kdo psům OPRAVDU rozumí a má s nimi trpělivost, protože to není stroj, a pořiďte sobě i dětem pejska plyšového!

Maťa

Tak přesně takovéto rýpavé poznámky jsem čekala, ale nevím, jestli si uvědomujete, že se zde jedná o psa, kterých jsou plné útulky a navíc se jich lidé např. zbavují, že je jako v tomto případě vyhodí, nepíši zde o žádném šampionovi o kterého je rvačka, psa mi bylo líto a proto ho mám, ač bych si takovéhoto psa nikdy dobrovolně nepořídila, jednoduší by bývalo bylo nechat ho napospas. Plyšových pejsků mám doma spoustu, děkuji za radu, nevěděla jsem, že je to taková věda!!!!Příště si zase napíšu o radu"zkušenějších".

Pokud nechcete problémového psa, neměla jste si ho pořizovat, jste přeci dospělá osoba, svéprávná. Je úplně jedno, z jakých pohnutek jste si ho pořídila. Štěně malého "plemene" mimochodem zas tak špatně domov nehledá.

Mám dvě děti, tři psy. jeden pes z útulku s tím, že neměl rád děti, děti přišly později, jedno štěně přišlo k dětem.
Prostě, možná i trošku bohužel, platí, že známí vás musí akceptovat i s psíkem. Tzn. prostě pravidla přístupu ke psovi určujete vy. Blbý je, že máte štěně, jinak se ta situace dá docela pěkně navléct tak, že dítě neposlechne (hladí psa, přivolává do zblbnutí...), vy omezíte psa (vodítko, u nohy), dítěti je to líto, tak radši přistoupí na vaše pravidla.
Děti mají ta pravidla hodně jasná - nehladit spícího psa, nehladit psa, když uhýbá hlavou, nechat žrát v klidu. Mohou ho krmit, házet mu hračku, ale vždy platilo (u té první, ta mi je nějak ochočila), že pozornost jim mohou věnovat jen v mé přítomnosti. Z nejistě vrčících potvor se stali docela pohodoví parťáci a jediný, kdo má hrůzu, že se něco stane, jsem já.
Třeba pohladit kamarádkou nechávám jen jednou, pak vidím, že už to pes nemá rád. Pak byhc ještě dala pozor na komandování. Vynucuju si to docela přísně (jsem celkem přísná obecně, takže s tím nemám problém). Ono to strašně povzbudí i toho psíka, když vidí, že má ve vás zastání. Má štěně nějakou oblíbenou aktivitu? Jestli ano, tak s tím dvouletým se už muže přetahovat, aportovat... ne? Navíc nevím jak vaše batole, ale to moje je hysterické, když pes dělá něco, co se mu nelíbí, tak v tomto směru jsem na straně psa a umravňuju dítě.
Hmm, já tu litanii zkusím shrnout
1) stanovit jasná pravidla pro obě strany, trvat na jejich dodržování
2) společný kontakt pouze pod dozorem a moderovaný
3) zdvojená pravidla - dítě nesmí hladit žeroucího psa, ale pes by si to měl nechat líbit, pes by neměl vrčet na dítě kvůli hračce (jen dám na jevo krátký nesouhlas, prosté ne) a zároveň by mu jí dítě nemělo brát. nezaměnitelné hračky.
tak snad něco z toho pomůže :o). Ale já bych si být váma opravdu nejdřív položila otázku, jestli chcete vykřesat pejska z tohohle nejistého drobečka, nebo mu najdete dobrou rodinu a sobě pořídíte dráče, co tohle díky dobrému původu a socializaci od chovatele zvládne snáz.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je tu vše hezky popsané, ale jaksi jste zapomněli, že se jedná o 3 měsíce staré a týrané štěně!!!
Navíc zadavatelka evidentně nechává psa i děti bez dozoru, ptž cituji: nemá čas mít oči všude smajlík
Rada je jen jedna: Dejte to týraně štěndo někomu, kdo psům OPRAVDU rozumí a má s nimi trpělivost, protože to není stroj, a pořiďte sobě i dětem pejska plyšového!

Maťa

Tak přesně takovéto rýpavé poznámky jsem čekala, ale nevím, jestli si uvědomujete, že se zde jedná o psa, kterých jsou plné útulky a navíc se jich lidé např. zbavují, že je jako v tomto případě vyhodí, nepíši zde o žádném šampionovi o kterého je rvačka, psa mi bylo líto a proto ho mám, ač bych si takovéhoto psa nikdy dobrovolně nepořídila, jednoduší by bývalo bylo nechat ho napospas. Plyšových pejsků mám doma spoustu, děkuji za radu, nevěděla jsem, že je to taková věda!!!!Příště si zase napíšu o radu"zkušenějších".

Pokud nechcete problémového psa, neměla jste si ho pořizovat, jste přeci dospělá osoba, svéprávná. Je úplně jedno, z jakých pohnutek jste si ho pořídila. Štěně malého "plemene" mimochodem zas tak špatně domov nehledá.

Mám dvě děti, tři psy. jeden pes z útulku s tím, že neměl rád děti, děti přišly později, jedno štěně přišlo k dětem.
Prostě, možná i trošku bohužel, platí, že známí vás musí akceptovat i s psíkem. Tzn. prostě pravidla přístupu ke psovi určujete vy. Blbý je, že máte štěně, jinak se ta situace dá docela pěkně navléct tak, že dítě neposlechne (hladí psa, přivolává do zblbnutí...), vy omezíte psa (vodítko, u nohy), dítěti je to líto, tak radši přistoupí na vaše pravidla.
Děti mají ta pravidla hodně jasná - nehladit spícího psa, nehladit psa, když uhýbá hlavou, nechat žrát v klidu. Mohou ho krmit, házet mu hračku, ale vždy platilo (u té první, ta mi je nějak ochočila), že pozornost jim mohou věnovat jen v mé přítomnosti. Z nejistě vrčících potvor se stali docela pohodoví parťáci a jediný, kdo má hrůzu, že se něco stane, jsem já.
Třeba pohladit kamarádkou nechávám jen jednou, pak vidím, že už to pes nemá rád. Pak byhc ještě dala pozor na komandování. Vynucuju si to docela přísně (jsem celkem přísná obecně, takže s tím nemám problém). Ono to strašně povzbudí i toho psíka, když vidí, že má ve vás zastání. Má štěně nějakou oblíbenou aktivitu? Jestli ano, tak s tím dvouletým se už muže přetahovat, aportovat... ne? Navíc nevím jak vaše batole, ale to moje je hysterické, když pes dělá něco, co se mu nelíbí, tak v tomto směru jsem na straně psa a umravňuju dítě.
Hmm, já tu litanii zkusím shrnout
1) stanovit jasná pravidla pro obě strany, trvat na jejich dodržování
2) společný kontakt pouze pod dozorem a moderovaný
3) zdvojená pravidla - dítě nesmí hladit žeroucího psa, ale pes by si to měl nechat líbit, pes by neměl vrčet na dítě kvůli hračce (jen dám na jevo krátký nesouhlas, prosté ne) a zároveň by mu jí dítě nemělo brát. nezaměnitelné hračky.
tak snad něco z toho pomůže :o). Ale já bych si být váma opravdu nejdřív položila otázku, jestli chcete vykřesat pejska z tohohle nejistého drobečka, nebo mu najdete dobrou rodinu a sobě pořídíte dráče, co tohle díky dobrému původu a socializaci od chovatele zvládne snáz.

mam tri psy , kdyz jsem s nimi byla sama zadny muj pes na me v zivote nezavrcel, proste my se vzajemne tak nejak respektujeme , ale kolikrat jsem jim take narezala a nebo na ne kricela , ale spise ve stenecich letech , pak prisel pritel , jeho chovani ke psum mi nevyhovuje , postrada to tu sounalezitost , pochopeni a toleranci a z meho psa se najednou stal protivnej malej zmetek kterej nejde daleko k ohnani a kousnuti, na me nikdy ale na nej ano , z toho proste plyne jak se ty chovas ke me tak ja se chovam k tobe .... verim tomu ze stejne tak je tomu i u deti, pes neco musi vydrzet , a dite musi mit mantinely,ale spis je treba hlidat deti , casto je napominat a klidne jim dat na zadek pokud psa neustale sikanujou, lepsi nez vykousnuty kus obliceje...

....."S tím domluvit dětem bych i souhlasila, ale těžko toho dosáhnu u dvouletého dítěte a jeho kamarádů když přijdou na návštěvu, na to jsou ještě příliš malé. .."

Ale to štěně je na to také příliš malé, navíc je u vás chvilku. I vlastnímu dítěti bych ho ukázala v mém náručí. Pak bych zas dala štěně na zem a na klín si vzala děcko a jen bychom se dívali, jak štěně papá, jak si kouše hračku. Až by přišly na návštěvu cizí děti, tak by pejsek "spinkal" vedle v místnosti. Děti přece přišly na návštěvu za vaší dcerkou, nebo snad za štěnětem?
Nedovedu si představit tak malé štěně nechané napospas partičce mrňavých dětí. To by se o něj také mohly za chvíli přetahovat.
Trochu bych to přirovnala k miminku. Kdyby se vaší dcerce narodil sourozenec a všechny její kamarádky by se na něj přišly podívat. Také byste ho nechala dětem na hraní ?

234.108
Obdivuji Váš takt a trpělivost .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mam tri psy , kdyz jsem s nimi byla sama zadny muj pes na me v zivote nezavrcel, proste my se vzajemne tak nejak respektujeme , ale kolikrat jsem jim take narezala a nebo na ne kricela , ale spise ve stenecich letech , pak prisel pritel , jeho chovani ke psum mi nevyhovuje , postrada to tu sounalezitost , pochopeni a toleranci a z meho psa se najednou stal protivnej malej zmetek kterej nejde daleko k ohnani a kousnuti, na me nikdy ale na nej ano , z toho proste plyne jak se ty chovas ke me tak ja se chovam k tobe .... verim tomu ze stejne tak je tomu i u deti, pes neco musi vydrzet , a dite musi mit mantinely,ale spis je treba hlidat deti , casto je napominat a klidne jim dat na zadek pokud psa neustale sikanujou, lepsi nez vykousnuty kus obliceje...

Kdyby to byla pravda o tom chování, byla byste sežraná za ten řev a bití.

tvl to jsou zase moudra...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tvl to jsou zase moudra...

lepší než vaše rada bít děti za nepřiměřený kontakt se psem.