Kdy se začít bát vlastního psa....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nastíním situaci. Psovi se následkem vady v kevním oběhu špatně okysličuje mozek a začíná to být znát na jeho chování. Vždycky byl trochu histerka, ale nikdy agresivní vůči lidem. Pokud se mu někdo nelíbil, reagoval typicky bázlivě strašením a štěkáním. Když "šupák" zareagoval pohybem směrem ke psovi, pes couval a vyhýbal se kontaktu. Pokud stejně ke kontaktu došlo, uklidnil se a nikdy se ani neohnal. Jiná situace jsou obrany, ale ty dělal jen cca od 9 měsíců do 1 roka (než byla zjištěna ona vada).
Poslední cca rok se tak jednou do měsíce stane, že venku prostě skočí po člověku. Bez varování, bez jakéhokoliv zvuku nebo i projevení pozornosti, když jde člověk proti nám. Prostě si něco čuchá a najednou se otočí a skočí. Jediné, co je slyšet, je cvaknutí zubů v náhubku. Samořejmě do fyz. kontaktu se takhle dostal s člověkem jen poprvé, kdy jsem to absolutně netušila. Od té doby si hlídám vzdálenosti (ovšem bez nervozity, v klidu), takže to končí jen skokem na konec vodítka.
Pak se pes zase chová normálně, jde si něco čuchat nebo pokračujeme v chůzi. Bohužel poslední měsíc - dva už i doma začal být docela nedůtklivý. Šlápnutí na nohu nebo ocas, špatné šáhnutí ve chvíly, kdy to nečeká a vyjede. Nikdy nekousnul pořádně, ale otisklé zuby už jsem párkrát měla já i přítel.
Asi jsem divná, ale znám ho 7 let a prostě se ho nebojím. Řekla jsem si, že až se začnu bát, tak teprve začnu uvažovat o utracení. Ale poslední dobou mi čím dál víc lidí říká, že jsem hloupá. Že se taky může stát, že až se začnu bát, bude pozdě. Je fakt, že se jedná o 26 kg svalů a velmi silné čelisti a pes nejedná za sebe. Mluví z něj nemoc. A já ho pořád vidím jako moje neškodné mazlivé miminko (kterým tedy 90% času taky je).
Zkuste mi prosím napsat, co si o tom myslíte. Lidem ,co ho neznají se na to bude koukat lépe bez emocí a zkreslených představ.
A prosím bez rýpání a odhalování identit, chovatelů a podobně. Děkuji

Kdysi jsem slyšela, že nervózním psům se dávají speciální antidepresiva, možná by to trochu pomohlo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a co na to veterinář? myslím třeba pomohla by nějaká sedace?je to podle něj zpříčiněno nemocí? ...

Veterinář je si jistý, že je to způsobeno nemocí. Sedace prý v tomto případě není řešení. Dá se zpomalit zvětšování srdce, způsobené nemocí. Ale ne tyhle výkyvy chování. Samozřejmě by se dalo udělat CT nebo mag. resonance, jestli to není způsobeno ještě něčím jiným. Ale to je při cenách těchto procedur v závislosti na (když to řeknu hloupě) životnosti psa vyloučeno. Ani několik veterinářů mi to nedoporučilo. pes je neoperabilní a možnost medikace je kvůli srdci snížena, takže i kdyby tam nějaký problém byl, nedá se to moc řešit.
Jde mi spíš o posouzení situace člověkem, který psa nezná osobně. Z toho lidského hlediska. Jestli si myslíte, že dělám blbost a riskuju svoje a přítelovo zdraví. Jak mi už dost lidí naznačilo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdysi jsem slyšela, že nervózním psům se dávají speciální antidepresiva, možná by to trochu pomohlo

to že je doma nervozní je jedna věc, ale na ty výpadky způsobené nedokysličeným mozkem to fungovat nebude a navíc medikaci radil veterinář co nejvíc omezit kvůli srdíčku, které už moc nestíhá.

Víte, sám takovýmhle věcem moc nevěřím, ale předpokládám, že veterináře a léky.jste už zkusila. Možná bych se podíval po nějaké přírodní léčbě, myslím tím nějaké byliny, přírodní kapky.... (moc se v tom nevyznám, jen mě to tak napadlo). Psa bych neutrácel, zvlášť pokud se ho nebojíte a nemáte doma děti.
Justin.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte, sám takovýmhle věcem moc nevěřím, ale předpokládám, že veterináře a léky.jste už zkusila. Možná bych se podíval po nějaké přírodní léčbě, myslím tím nějaké byliny, přírodní kapky.... (moc se v tom nevyznám, jen mě to tak napadlo). Psa bych neutrácel, zvlášť pokud se ho nebojíte a nemáte doma děti.
Justin.

Díky za první odpověď k věci Děti nemám

kvůli nádoru na mozku takhle startoval kamarádův NO, během roku se jeho chování zhoršovalo, samozřejmě venku bez náhubku ani ránu, nechtěl ho nechat utratit, že se jeho chování dá korigovat, pak se bohužel otočil proti jeho mamince, měla naštěstí jen 3 stehy, žádná velká rána na ruce, ale po tomhle incidentu již pes šel. Podotýkám, že jeho maminku miloval, mazlil se sní, byl to druhý člověk po pánovi, kterého nejvíc respektoval. Jestli žijete sama a v době návštěv máte psa nějak zabezpečeného tak se to dá. Ale já bych se bála, že už takto nemocné zvíře nedokážu zabezpečit úplně. I s náhubkem může vystartovat po dítěti a mít rozbitý obličej není žádná radost

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nastíním situaci. Psovi se následkem vady v kevním oběhu špatně okysličuje mozek a začíná to být znát na jeho chování. Vždycky byl trochu histerka, ale nikdy agresivní vůči lidem. Pokud se mu někdo nelíbil, reagoval typicky bázlivě strašením a štěkáním. Když "šupák" zareagoval pohybem směrem ke psovi, pes couval a vyhýbal se kontaktu. Pokud stejně ke kontaktu došlo, uklidnil se a nikdy se ani neohnal. Jiná situace jsou obrany, ale ty dělal jen cca od 9 měsíců do 1 roka (než byla zjištěna ona vada).
Poslední cca rok se tak jednou do měsíce stane, že venku prostě skočí po člověku. Bez varování, bez jakéhokoliv zvuku nebo i projevení pozornosti, když jde člověk proti nám. Prostě si něco čuchá a najednou se otočí a skočí. Jediné, co je slyšet, je cvaknutí zubů v náhubku. Samořejmě do fyz. kontaktu se takhle dostal s člověkem jen poprvé, kdy jsem to absolutně netušila. Od té doby si hlídám vzdálenosti (ovšem bez nervozity, v klidu), takže to končí jen skokem na konec vodítka.
Pak se pes zase chová normálně, jde si něco čuchat nebo pokračujeme v chůzi. Bohužel poslední měsíc - dva už i doma začal být docela nedůtklivý. Šlápnutí na nohu nebo ocas, špatné šáhnutí ve chvíly, kdy to nečeká a vyjede. Nikdy nekousnul pořádně, ale otisklé zuby už jsem párkrát měla já i přítel.
Asi jsem divná, ale znám ho 7 let a prostě se ho nebojím. Řekla jsem si, že až se začnu bát, tak teprve začnu uvažovat o utracení. Ale poslední dobou mi čím dál víc lidí říká, že jsem hloupá. Že se taky může stát, že až se začnu bát, bude pozdě. Je fakt, že se jedná o 26 kg svalů a velmi silné čelisti a pes nejedná za sebe. Mluví z něj nemoc. A já ho pořád vidím jako moje neškodné mazlivé miminko (kterým tedy 90% času taky je).
Zkuste mi prosím napsat, co si o tom myslíte. Lidem ,co ho neznají se na to bude koukat lépe bez emocí a zkreslených představ.
A prosím bez rýpání a odhalování identit, chovatelů a podobně. Děkuji

Dobrý den,

Má švagrová vlastní pejska, jedná se o bulteriéra.
Nikdy sním nebyly žádné problémy. Ze dne na den se to změnilo, začla také bezdůvodně útočit na lidi.
Začaly jí vadit všední věci, které jí dříve vůbec nijak neovlivňovali. Například. Telefon, televize, prudký pohyb.
Vždy byla mazlivá přítulná, k vlastním páníčkům si nic závažnějšího nedovolila, ale co se týká ostatních psů, lidí, na ně začala bezprostředně bez důvodně útočit. Nikdy majitelé nenechali toto zajít do extrému, takže vyvést nemohu zda by to bylo tak důrazné, že by například někoho opravdu vážně poňafala, nedejbůh třeba pejska usmrtila.
Několikrát sním byly u veterináře u poradce a oba jsi sou jistí, že se jedná o poruchu v mozku.
Jediné jak se opatřily proti pejskovi, je tak, že telefon ztlumí, lidé se snaží v její blízkosti, moc hlasitě se nevyjadřovat. Zda jim předepsal nějaké léky to teď přesně nevím.
Ale vím to, že pejska mají stále akorát jsou více ostražití.
Takže zatím o utracení neuvažovali.
Nezaregistrovali žádný důrazný přechod, nebo změnu ve výchově, ani zásadní okamžik, který by pejska měl změnit.
Bohužel Vet. oznámil, že takto zůstane, ale i tak přesto sní žijí můžou říct bez problémů.
Bydlí v domě vlastní velkou zahradu, takže zatím žádná problematika. Doufám, že to tak i zůstane.
Viva

Já bych psa utratila až se bude trápit, nyní ne.

já bych psa nechala , pokud to víte a čekáte to tak snad víte jak s ním zacházet . můj pes ted trpí na něco podobného ,je mu 12 let ,postupně mu selhávají ledviny ,špatně slyší ,na jedno oko nevidí ,je nedůtklivý ,hodně se leká , je o něco větší než váš něco přes 30 kilo. prostě s tím počítám ,zacházím s ním i při hře a mazlení opatrně ,sem ve střehu ale utratit bych ho kvůli tomu nedala ,kdyby viditelně trpěl tak ano ale nezabiju svého kamaráda za to že se lekne nebo ho něco zabolí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Veterinář je si jistý, že je to způsobeno nemocí. Sedace prý v tomto případě není řešení. Dá se zpomalit zvětšování srdce, způsobené nemocí. Ale ne tyhle výkyvy chování. Samozřejmě by se dalo udělat CT nebo mag. resonance, jestli to není způsobeno ještě něčím jiným. Ale to je při cenách těchto procedur v závislosti na (když to řeknu hloupě) životnosti psa vyloučeno. Ani několik veterinářů mi to nedoporučilo. pes je neoperabilní a možnost medikace je kvůli srdci snížena, takže i kdyby tam nějaký problém byl, nedá se to moc řešit.
Jde mi spíš o posouzení situace člověkem, který psa nezná osobně. Z toho lidského hlediska. Jestli si myslíte, že dělám blbost a riskuju svoje a přítelovo zdraví. Jak mi už dost lidí naznačilo

to je těžko říci, ale znám z doslechu (od zachránců) příběh psa, který byl mazlík a jednu noc se z něj stal ďábel, napadl fenku v domácnosti žijící i majitelku a musel být uspán střelou, než mohl být utracen, byl to pejsek z útulku, kam byl předán původní majitelkou bez řádných informací. Zda to byl problém mozku nebo zda byl v noci týrá, nikdo neví, pitva se nedělala. Pokud pes je hrozbou pro své okolí, já bych, jak psy miluju, zvažovala vážně utracení

Je to strašně těžký hodnotit situaci, kterou jsem nezažila. Rozhodnutí je jenom na vás a na vašem příteli. Nedivím se, že se psa nebojíte a žijete z toho dobrého, co jste s ním prožila, asi bych se na to taky tak dívala. Přesto, jedná se o nevyléčitelnou nemoc, která nemá nic společného s běžnou poruchou chování a taky věřím, že máte psa zabezpečeného proti okolí. Ale co vy? Nevím co bych udělala já, je to moc těžký rozhodnutí, ale asi bych si přála dostat odvahu a nechat ho uspat. Nezlobte se na můj názor, není moc pozitivní. Moc vám držím palce.

Moc všem děkuji za podporu a názory. Určitě se rozhodnu podle sebe. Ale chtěla jsem vědět, jak to vidí někdo, kdo psa nezná, nemá k němu takovou vazbu jako já.
Je pravda, že pes je to velmi silný a rychlý a je možné, že až bude důvod se ho bát, bude pro mě pozdě. Ale pořád si to nedovedu představit. Nikdy mě pes nenapadnul, žádný a žiju v naivní představě, že to nemůže být zas tak strašné. Ale bojím se, abych nedělala chybu. Nerada bych, aby to za mě odnesl třeba přítel, ač ten je spíš proti utracení. Psa má taky moc rád i když ho zná jen 1 rok. Ale když ten pes je prostě živý, čilý (v rámci možností) a vitální. Vypadá velmi dobře na svůj věk a na prognózy, že umře do 5ti let (je mu 7). Ale rozhodnutí je jen na mě....
Každopádně pište dál a děkuju, že se to obešlo bez rýpání a napadání

Já jsem taky pro nechat ho žít dokud to půjde. Vy víte co od něj čekat a umíte si s tím poradit. Pro psa je každý den navíc dobrý, oni i tak mají krátký život. Domnívám se, že ať je jakkoliv nemocný, bude mít tak zafixovanou lásku k vám, že i kdyby kohokoliv, tak vás nenapadne. Něco jiného by bylo kdyby se začal trápit, ale dokud ho nic nebolí - já bych ho ještě nechala. I ten zázrak se někdy stane......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc všem děkuji za podporu a názory. Určitě se rozhodnu podle sebe. Ale chtěla jsem vědět, jak to vidí někdo, kdo psa nezná, nemá k němu takovou vazbu jako já.
Je pravda, že pes je to velmi silný a rychlý a je možné, že až bude důvod se ho bát, bude pro mě pozdě. Ale pořád si to nedovedu představit. Nikdy mě pes nenapadnul, žádný a žiju v naivní představě, že to nemůže být zas tak strašné. Ale bojím se, abych nedělala chybu. Nerada bych, aby to za mě odnesl třeba přítel, ač ten je spíš proti utracení. Psa má taky moc rád i když ho zná jen 1 rok. Ale když ten pes je prostě živý, čilý (v rámci možností) a vitální. Vypadá velmi dobře na svůj věk a na prognózy, že umře do 5ti let (je mu 7). Ale rozhodnutí je jen na mě....
Každopádně pište dál a děkuju, že se to obešlo bez rýpání a napadání

rozhodnutí Vám nezávidím, jen viděla jsem fenu boxera, která neměla ráda děti, majitel to věděl, fena na sobě měla náhubek, majitel jí ho sundal dával jí pít, narovnal se, že ji chvíli vodu nechá a kolem feny procházelo dítě, možná hlasitěj promluvilo a fena ho cvaklo spíš výhružně, dítěti nic nebylo jen cvaklá ruka, ale ta rychlost toho útoku, i když majitel stál u ní byla velká, zkuste si uvědomit jak pes rychle reaguje a pokud máte velkého silného psa jak by mohl ublížit a taky, že s tím pak budete muset žít

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nastíním situaci. Psovi se následkem vady v kevním oběhu špatně okysličuje mozek a začíná to být znát na jeho chování. Vždycky byl trochu histerka, ale nikdy agresivní vůči lidem. Pokud se mu někdo nelíbil, reagoval typicky bázlivě strašením a štěkáním. Když "šupák" zareagoval pohybem směrem ke psovi, pes couval a vyhýbal se kontaktu. Pokud stejně ke kontaktu došlo, uklidnil se a nikdy se ani neohnal. Jiná situace jsou obrany, ale ty dělal jen cca od 9 měsíců do 1 roka (než byla zjištěna ona vada).
Poslední cca rok se tak jednou do měsíce stane, že venku prostě skočí po člověku. Bez varování, bez jakéhokoliv zvuku nebo i projevení pozornosti, když jde člověk proti nám. Prostě si něco čuchá a najednou se otočí a skočí. Jediné, co je slyšet, je cvaknutí zubů v náhubku. Samořejmě do fyz. kontaktu se takhle dostal s člověkem jen poprvé, kdy jsem to absolutně netušila. Od té doby si hlídám vzdálenosti (ovšem bez nervozity, v klidu), takže to končí jen skokem na konec vodítka.
Pak se pes zase chová normálně, jde si něco čuchat nebo pokračujeme v chůzi. Bohužel poslední měsíc - dva už i doma začal být docela nedůtklivý. Šlápnutí na nohu nebo ocas, špatné šáhnutí ve chvíly, kdy to nečeká a vyjede. Nikdy nekousnul pořádně, ale otisklé zuby už jsem párkrát měla já i přítel.
Asi jsem divná, ale znám ho 7 let a prostě se ho nebojím. Řekla jsem si, že až se začnu bát, tak teprve začnu uvažovat o utracení. Ale poslední dobou mi čím dál víc lidí říká, že jsem hloupá. Že se taky může stát, že až se začnu bát, bude pozdě. Je fakt, že se jedná o 26 kg svalů a velmi silné čelisti a pes nejedná za sebe. Mluví z něj nemoc. A já ho pořád vidím jako moje neškodné mazlivé miminko (kterým tedy 90% času taky je).
Zkuste mi prosím napsat, co si o tom myslíte. Lidem ,co ho neznají se na to bude koukat lépe bez emocí a zkreslených představ.
A prosím bez rýpání a odhalování identit, chovatelů a podobně. Děkuji

No, každopádně Vám držím palce, je to těžká situace, doufám, že uděláte nejlíp.
Hezký den, Pozdravujte Hafana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
rozhodnutí Vám nezávidím, jen viděla jsem fenu boxera, která neměla ráda děti, majitel to věděl, fena na sobě měla náhubek, majitel jí ho sundal dával jí pít, narovnal se, že ji chvíli vodu nechá a kolem feny procházelo dítě, možná hlasitěj promluvilo a fena ho cvaklo spíš výhružně, dítěti nic nebylo jen cvaklá ruka, ale ta rychlost toho útoku, i když majitel stál u ní byla velká, zkuste si uvědomit jak pes rychle reaguje a pokud máte velkého silného psa jak by mohl ublížit a taky, že s tím pak budete muset žít

majitel měl čučet i za sebe, kdydž sundavá psovi náhubek, tzv. s takhle velkým psem musí čučet všude i když má náhubek. Nic jiného než chyba majitele. Ano pes je rychlej, nemusí mít rád děti. Máme psa co lidi napadá jen tak bez důvodu a prostě je to o obezřetnosti a zajištění si psa o ničem jiném. Pokud se ho majitelka nebojí a psa miluje, děti nemá tak nevim proč ho utrácet. I za cenu pokousaní. Ano máme psa z utulku (cca 25 kg), který kousl nejednou a přesto ho máme. A to není žádný cvaknutí, ale on kousne a drží, takže to docela bolí. Nás nekousl, ale klidně může a i stimhle rizikem ho máme rádi. Tzv. on vesměs může kousnou i náš druhej pes, který je semnou odmala - je to psovitá šelma pořád. Kdybych měla přemýšlet nad nebezpečností mého psa vůči mne a okolí, tak si pořídim čivavu a možná ani to ne.
To co píšete je nesmysl a nechápu jak můžete mít vůbec psa, to se nebojíte o okolí, o sebe??? I sebehodnější pes jednoho dne hodnej být prostě nemusí. Co když mu tzv. rupne v bedně :-D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
majitel měl čučet i za sebe, kdydž sundavá psovi náhubek, tzv. s takhle velkým psem musí čučet všude i když má náhubek. Nic jiného než chyba majitele. Ano pes je rychlej, nemusí mít rád děti. Máme psa co lidi napadá jen tak bez důvodu a prostě je to o obezřetnosti a zajištění si psa o ničem jiném. Pokud se ho majitelka nebojí a psa miluje, děti nemá tak nevim proč ho utrácet. I za cenu pokousaní. Ano máme psa z utulku (cca 25 kg), který kousl nejednou a přesto ho máme. A to není žádný cvaknutí, ale on kousne a drží, takže to docela bolí. Nás nekousl, ale klidně může a i stimhle rizikem ho máme rádi. Tzv. on vesměs může kousnou i náš druhej pes, který je semnou odmala - je to psovitá šelma pořád. Kdybych měla přemýšlet nad nebezpečností mého psa vůči mne a okolí, tak si pořídim čivavu a možná ani to ne.
To co píšete je nesmysl a nechápu jak můžete mít vůbec psa, to se nebojíte o okolí, o sebe??? I sebehodnější pes jednoho dne hodnej být prostě nemusí. Co když mu tzv. rupne v bedně :-D

ano jednou může sebehodnější pes vyjet, ale u psa, který je nemocný a občas neví o sobě a z toho důvodu startuje opravdu natvrdo to je snad něco jiného, nemyslíte? Měli jsme psa BOM, prvních 5 let sloužil v armádě, opravdu ostrý pes a k lidem velmi nedůvěřivý, měl pár zásahů, ale nebála jsem se mu věřit skoro 100%, ale ten pes byl zdravý, žádný problém s nádory a nebo žádné zkraty. A pokud Váš pes kouše tak, že někomu způsobí tržné rány na šití tak Vás obdivuji já bych takového psa nechtěla a ani mít nemohla. Pokud kousne a jen drží a bolí to tak opravdu jen varuje a to je úplně jiný případ, než výše popisované.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ano jednou může sebehodnější pes vyjet, ale u psa, který je nemocný a občas neví o sobě a z toho důvodu startuje opravdu natvrdo to je snad něco jiného, nemyslíte? Měli jsme psa BOM, prvních 5 let sloužil v armádě, opravdu ostrý pes a k lidem velmi nedůvěřivý, měl pár zásahů, ale nebála jsem se mu věřit skoro 100%, ale ten pes byl zdravý, žádný problém s nádory a nebo žádné zkraty. A pokud Váš pes kouše tak, že někomu způsobí tržné rány na šití tak Vás obdivuji já bych takového psa nechtěla a ani mít nemohla. Pokud kousne a jen drží a bolí to tak opravdu jen varuje a to je úplně jiný případ, než výše popisované.

pes z armády, ale taky nemá naprosto nic společnýho o čem se tu jedná. Taky jsem znala služebáka od policie, který měl zásahů celkem hodně a přitom mne vítal olíznutím ksichtu. Viděla jsem ho asi tak pětkrát.. tzv. neměl semnou nic společnýho.
Náš pes problém s nádorem fakt nemá, pouze ze strachem a to u některých osob i když jsou třeba metr daleko (nikdo nezná jeho minulost). Ano jen drží, ale třeba v mém obličeji i to držení mi teda nepřijde jako lepší varianta a třeba by i trhal, co já vim co ho napadne (má k tomu dost příležitostí mne kousnout do oblasti hlavy), když se mne bude bát a prostě to zkusí, nebo pokouše třeba dítě, tak to nebude jen chnapnutí, ale držet ho bude a jen se můžem modlit aby to nebylo za hlavu!.To se prostě stát nesmí! Tzv. pro společnost i pro nás je to vesměs pes nebezpečný a nikdo se ho zbavovat nechce at je důvod jakej je. On důvod proč napadá je celkem jedno. Pokud ho dokáže pak majitelka spacifikovat a ubránit se i stim že jí pokouše, tak bych to prostě riskla, ač má nádor, nebo ne. Dokud může at žije, až nebude moc, pak pro něj bude lepší uspání. Nikdo mi nevymluví prostě, že já si koupila/vzala psa i stim rizikem, že se proti mne může obrátit, ale to není prostě důvod se ho zbavit (pokud tam nejde o život - kdyby to byl kavkazák, tak člověk asi mluví jinak, utok takovýho psa je uplně něco jinýho, než utok 25kg, at ten pes kouše, trhá z jakéhokoliv důvodu ).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pes z armády, ale taky nemá naprosto nic společnýho o čem se tu jedná. Taky jsem znala služebáka od policie, který měl zásahů celkem hodně a přitom mne vítal olíznutím ksichtu. Viděla jsem ho asi tak pětkrát.. tzv. neměl semnou nic společnýho.
Náš pes problém s nádorem fakt nemá, pouze ze strachem a to u některých osob i když jsou třeba metr daleko (nikdo nezná jeho minulost). Ano jen drží, ale třeba v mém obličeji i to držení mi teda nepřijde jako lepší varianta a třeba by i trhal, co já vim co ho napadne (má k tomu dost příležitostí mne kousnout do oblasti hlavy), když se mne bude bát a prostě to zkusí, nebo pokouše třeba dítě, tak to nebude jen chnapnutí, ale držet ho bude a jen se můžem modlit aby to nebylo za hlavu!.To se prostě stát nesmí! Tzv. pro společnost i pro nás je to vesměs pes nebezpečný a nikdo se ho zbavovat nechce at je důvod jakej je. On důvod proč napadá je celkem jedno. Pokud ho dokáže pak majitelka spacifikovat a ubránit se i stim že jí pokouše, tak bych to prostě riskla, ač má nádor, nebo ne. Dokud může at žije, až nebude moc, pak pro něj bude lepší uspání. Nikdo mi nevymluví prostě, že já si koupila/vzala psa i stim rizikem, že se proti mne může obrátit, ale to není prostě důvod se ho zbavit (pokud tam nejde o život - kdyby to byl kavkazák, tak člověk asi mluví jinak, utok takovýho psa je uplně něco jinýho, než utok 25kg, at ten pes kouše, trhá z jakéhokoliv důvodu ).

Podle mě směšujete dvě věci, Něco jiného je "útok" ze strachu (vlastně spíš odvracení očekáváného útoku), o který jde ve vašem případě a jinak může vypadat útok psa s poškozeným mozkem, který se blbbě předvídá a pes se absolutně neovládá. 25 kg pes už nadělá slušnou paseku - viděla jsem následky útoku šiba-inu (ta má tak 15 kg max.) a panička měla ruce zhmožděné a pokousané až k ramenům, asi 30 stehů, to chtěla jen toho nevychovaného psa sundat gauče. Jiný pes ( 40 kg) dostal majitele na JIPku - během asi 10 vteřinového útoku mu prokousl krk ...
Čímž nechci říct, že je čas psa utratit, ale asi bych to řešila košíkem natrvalo a nespoléhala bych na to, že útok dokážu odvrátit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle mě směšujete dvě věci, Něco jiného je "útok" ze strachu (vlastně spíš odvracení očekáváného útoku), o který jde ve vašem případě a jinak může vypadat útok psa s poškozeným mozkem, který se blbbě předvídá a pes se absolutně neovládá. 25 kg pes už nadělá slušnou paseku - viděla jsem následky útoku šiba-inu (ta má tak 15 kg max.) a panička měla ruce zhmožděné a pokousané až k ramenům, asi 30 stehů, to chtěla jen toho nevychovaného psa sundat gauče. Jiný pes ( 40 kg) dostal majitele na JIPku - během asi 10 vteřinového útoku mu prokousl krk ...
Čímž nechci říct, že je čas psa utratit, ale asi bych to řešila košíkem natrvalo a nespoléhala bych na to, že útok dokážu odvrátit.

snad jsem psala že to řešíme košíkem a vodítkem, ač je to strach! A my jako majitelé to risknem. Utok ze strachu se taky těžko předvídá, nevíte jak kousne, zda bude trhat, nebo spíš kam kousne, když to ten 40kg pes zvládne za deset vteřin, tak to těch kousanců, mimo krk asi moc neměla. Takže je vesměs úplně jedno z jakýho důvodu to dělá, nebo snad pes co se bojí se ovládá? Pokud se bude bát a vyhodnotí situaci nyní musim co nejvíce bránit, abych přežil, tak osoba dopadne stejně, jako by měl ten samý pes nádor na mozku.
Jinak chápu, že je to rozdíl, ale ve výsledku ten rozdíl být nemusí. A bohužel osobně mi jde hlavně o případný výsledek.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
snad jsem psala že to řešíme košíkem a vodítkem, ač je to strach! A my jako majitelé to risknem. Utok ze strachu se taky těžko předvídá, nevíte jak kousne, zda bude trhat, nebo spíš kam kousne, když to ten 40kg pes zvládne za deset vteřin, tak to těch kousanců, mimo krk asi moc neměla. Takže je vesměs úplně jedno z jakýho důvodu to dělá, nebo snad pes co se bojí se ovládá? Pokud se bude bát a vyhodnotí situaci nyní musim co nejvíce bránit, abych přežil, tak osoba dopadne stejně, jako by měl ten samý pes nádor na mozku.
Jinak chápu, že je to rozdíl, ale ve výsledku ten rozdíl být nemusí. A bohužel osobně mi jde hlavně o případný výsledek.

Rozdíl je především v tom, že vy se psem můžete pracovat a pomalu ale jistě toto chování odstranit nebo přinejmenším minimalizovat. U nás už to může být jen horší a horší. Jiný posun neexistuje.
Ale to už je trochu mimo téma příspěvku.
Zadavatelka z jiné IP

Zkuste homeopatika, na psy dobře zabírají, ale chce to zkušeného homeopata, tam se léčí trochu jinak, než běžnými léky. Jinak sami určitě poznáte, až to nepůjde.

Taky bych psa neutratila, dokud se situace nezačne vymykat kontrole. V bytě nejsou děti, vy s přítelem víte o co jde, co může útok způsobit (leknutí, šlápnutí atd) a můžete tyto podněty minimalizovat a prostě být ve střehu. Při návštěvě bych psa zavřela do jiné místnosti, aby nebyl rušen a venku výhradně s košem a mezi lidmi i na vodítku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky bych psa neutratila, dokud se situace nezačne vymykat kontrole. V bytě nejsou děti, vy s přítelem víte o co jde, co může útok způsobit (leknutí, šlápnutí atd) a můžete tyto podněty minimalizovat a prostě být ve střehu. Při návštěvě bych psa zavřela do jiné místnosti, aby nebyl rušen a venku výhradně s košem a mezi lidmi i na vodítku.

Pes má poškozený mozek, útok může přijít bez podnětu. To, že je podrážděný není důvod k utracení. Ale to je ten nejmenší problém. Řeším spíš jeho zkraty, kdy nejedná za sebe. Ty se objevují bez příčiny a bez varování.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zkuste homeopatika, na psy dobře zabírají, ale chce to zkušeného homeopata, tam se léčí trochu jinak, než běžnými léky. Jinak sami určitě poznáte, až to nepůjde.

To tady právě řeším. Ve chvíli, kdy poznám, že to nejde, budu já nebo přítel v lepším případě v nemocnici. V horším v márnici. To je realita. Ale jako majitel psa si ji neumím připustit. Za což mě už hodně lidí nazvalo bláznem a hazardérem. Tak mě zajímaly názory lidí, co psa ani mě neznají. Jen uvádím na pravou míru
Homeopatika jsou jistě super, ale maximálně na jeho nervní výlevy, které nejsou nebezpečné. Na zkraty, kdy pes nejedná za sebe, to nebude moc působit se obávám. Ale díky za tip, zkusím najít nějakého homeopata a poptat se.

no nevím stále co máte za plemeno ale že by dospělého člověka který má se psy zkušenosti poslal do márnice 25 kilový pejsek se mě moc nezdá.

A já začínám mit dojem, že chcete od lidí slyšet že ho máte nechat uspat, aby to rozhodnutí nebylo jen na vás. Chápu že toto rozhodnout není jednoduché, ale na vás a vašem svědomí to bohužel stejně zůstane.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A já začínám mit dojem, že chcete od lidí slyšet že ho máte nechat uspat, aby to rozhodnutí nebylo jen na vás. Chápu že toto rozhodnout není jednoduché, ale na vás a vašem svědomí to bohužel stejně zůstane.

Jak píšu, pouze uvádím informace na pravou míru. Protože několik lidí tu reagovalo jen na polovinu informací a to ještě tu méně podstatnou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no nevím stále co máte za plemeno ale že by dospělého člověka který má se psy zkušenosti poslal do márnice 25 kilový pejsek se mě moc nezdá.

mimo téma, takový BOM má kolem 25kg, Pitt, stafort a bullik se pohybují taky tak, fena NO to samé a při opravdu razantním útoku se to stát rozhodně může

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no nevím stále co máte za plemeno ale že by dospělého člověka který má se psy zkušenosti poslal do márnice 25 kilový pejsek se mě moc nezdá.

Nechtěla jsem to sem psát hned z několika důvodů. Jedním z nich byla pověst plemene, která není dobrá. Takže ještě upozorním, že se opravdu jedná o jedince, který se proti lidem nikdy neprojevoval agresivně a doma byl také naprosto zlatý. Jeho stav je způsobený pouze jeho zdrav. stavem. Ničím jiným. Ač pochází z doslova špatného chovu, povahu měl v pořádku.
Druhý důvod byl, že nechci, aby se diskuse zvrhla v označování majitel nebo chovatelů. Což se teď dost možná stane (ale pevně doufám, že ne).
Jedná se o amerického stafordšírského teriéra.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozdíl je především v tom, že vy se psem můžete pracovat a pomalu ale jistě toto chování odstranit nebo přinejmenším minimalizovat. U nás už to může být jen horší a horší. Jiný posun neexistuje.
Ale to už je trochu mimo téma příspěvku.
Zadavatelka z jiné IP

tak to je jasný, že těžko se to bude zlepšovat a jednoho dne k tomu utracení dojde. Ale osobně bych mu dala šanci vést ještě nějakou dobu relativně normální život, protože ve výsledku to vyjde stejně (pokousání jako pokousání, stejně těžký pes vás možná zraní, ale nezabije a pokud se ho nebojíte jak píšete, tak nevim co řešíte), stim že se to jednoho dne zhorší do neúnosné míry a u nás se možná zlepší, ale možná ne - skoro určitě to nebude tak jako u mojí feny, kterou mám odmala (bohužel toto napadání(výpadky) nemá nějaký specifika - bojí se fakt rozdílných lidí, věku, oblečení.. a je mu cca 6 více let) a která nemá negativní zkušenosti s lidmi.
Přeji rozhodnutí, kterýho nebudete časem litovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechtěla jsem to sem psát hned z několika důvodů. Jedním z nich byla pověst plemene, která není dobrá. Takže ještě upozorním, že se opravdu jedná o jedince, který se proti lidem nikdy neprojevoval agresivně a doma byl také naprosto zlatý. Jeho stav je způsobený pouze jeho zdrav. stavem. Ničím jiným. Ač pochází z doslova špatného chovu, povahu měl v pořádku.
Druhý důvod byl, že nechci, aby se diskuse zvrhla v označování majitel nebo chovatelů. Což se teď dost možná stane (ale pevně doufám, že ne).
Jedná se o amerického stafordšírského teriéra.

právě jste řekla docela podstatnou věc, bohužel - oni nejsou zabijáci, ale jejich síla v tlamě pro vás může mít asi dost fatální následky pokud se do vás pustí z důvodu nemoci...
Takže vesměs co jsem napsala neplatí a bohužel to bych taky nevěděla co dělat. Držím palce.

Víte, i když je to těžký, zkuste se na to podívat, že už máte doma úplně jiného psa, než jste roky měla. Pro vás a vašeho přítele, nebezpečného psa. Mám z vás pocit, že vás zbytečně trápí svědomí ho nechat uspat, když vám vážně neublížil. Přijde mi, že se vám to zdá pořád málo a čekáte na větší útok, aby jste si nic nevyčítala. Ale nezlobte se, to už opravdu může být pozdě. Psy mám celý život a dovedu si představit, jak vám je, přesto si myslím, že tady není na co čekat. Rozhodnutí je ale jenom na vás.

ještě malá poznámka, nevím jak to zvládáte psychicky neustálé hlídání psa, ale pes může taky z Vás cítit nervozitu a může i to v extrémním případě ovlivnit jeho chování

Moc děkuju všem za názory. Je jasné, že finální rozhodnutí je na mě. Ale prostě do tohomoc tahám emoce a málo rozum. Tak jsem si chtěla přečíst, jak by na to ASI reagovali jiní pejskaři, kdyby se jich to týkalo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ještě malá poznámka, nevím jak to zvládáte psychicky neustálé hlídání psa, ale pes může taky z Vás cítit nervozitu a může i to v extrémním případě ovlivnit jeho chování

Já se přiznám, že nervozní moc nejsem. Venku jsem na to byla zvyklá. Nemá rád jiné psy, takže jsem zvyklá se chovat klidně i v krizovkách a předvídat s klidnou myslí. Myslím, že mi to i jde. Nikdy jsme venku neměli větší problém. A doma se přiznám, že na to kolikrát uplně zapomenu, dokud mi to nepřipomene. Prostě se ho vůbec nebojím (asi jsem divná?)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já se přiznám, že nervozní moc nejsem. Venku jsem na to byla zvyklá. Nemá rád jiné psy, takže jsem zvyklá se chovat klidně i v krizovkách a předvídat s klidnou myslí. Myslím, že mi to i jde. Nikdy jsme venku neměli větší problém. A doma se přiznám, že na to kolikrát uplně zapomenu, dokud mi to nepřipomene. Prostě se ho vůbec nebojím (asi jsem divná?)

Nejste divná, ale vidíte to jinak, než všichni ostatní. To je přirozené, když máte psa od mala, navíc vám ještě naštěstí moc neublížil. Uvidíte, jak často se budou problémy opakovat, ale buďte víc ve střehu.

A co ho doma ubytovat v jiné místnosti, nebo v kleci ? Eliminujete tak možné šlápnutí, zakopnutí, apod. Homeo řeší celkový stav, nikoli jednu chorobu, jako např. cílené léky, takže se jeho stav může zlepšit, tzn, že se třeba začne lépe okysličovat. Ale stejně bych nebezpečí nepodceňovala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co ho doma ubytovat v jiné místnosti, nebo v kleci ? Eliminujete tak možné šlápnutí, zakopnutí, apod. Homeo řeší celkový stav, nikoli jednu chorobu, jako např. cílené léky, takže se jeho stav může zlepšit, tzn, že se třeba začne lépe okysličovat. Ale stejně bych nebezpečí nepodceňovala.

Zkusím ta homeopatika. Díky za radu
Ale ta klec mi přijde ještě horší, než ho nechat jít. K čemu by mu takový život byl?

jestli vás to potěší, já bych u svého psa v téhle situaci postupovala úplně stejně. Přestože je jistě rozumné psa zabít, taky bych čekala i za cenu nějakého velkého problému. Prostě každý to máme nějak nastavené a já to mám asi stejně jako vy. Ale uznávám, správné to asi není. Taky proto, že i pro psa to tedˇ není úplně dobré, určitě má nějaké potíže. Hodně sil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jestli vás to potěší, já bych u svého psa v téhle situaci postupovala úplně stejně. Přestože je jistě rozumné psa zabít, taky bych čekala i za cenu nějakého velkého problému. Prostě každý to máme nějak nastavené a já to mám asi stejně jako vy. Ale uznávám, správné to asi není. Taky proto, že i pro psa to tedˇ není úplně dobré, určitě má nějaké potíže. Hodně sil.

Jsem ráda, že je na světě víc podobných bláznů, jako já. A jsem strašně ráda, že mě podporuje i přítel. Ač jde i o jeho zdraví. Nedovedu si představit, že by byl proti tomu, co dělám.

Je to těžké cokoliv poradit, ale já vím že bych si pejska nechala do poslední chvilky co by to bylo jenom trochu možné. Ano je to nebezpečné a riskantní, uvědomuji si to, ale zase na druhou stranu když se ho nebojíte tak bych ho zabít nenechala. Vy ho znáte nejlíp a Vy znáte nejlíp sebe. Já osobně jak se znám tak bych to utracení hodně těžko rozdýchávala. Radši bych podstoupila to riziko než psa zabít - pokud to jenom trochu jde zvládat a podle toho co píšete tak si myslím že to zatím jde celkem dobře.

Asi jsem slaboch, ale nedokázala bych ho tam odvézt a ukončit to... Máte štěstí že máte asi super chlapa, velkou oporu a že jste stejně "naladěni." Přeji hodně štěstí, hodně sil, správné rozhodnutí a hlavně co nejvíce krásných dní s vašim pejskem. Lucka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nechtěla jsem to sem psát hned z několika důvodů. Jedním z nich byla pověst plemene, která není dobrá. Takže ještě upozorním, že se opravdu jedná o jedince, který se proti lidem nikdy neprojevoval agresivně a doma byl také naprosto zlatý. Jeho stav je způsobený pouze jeho zdrav. stavem. Ničím jiným. Ač pochází z doslova špatného chovu, povahu měl v pořádku.
Druhý důvod byl, že nechci, aby se diskuse zvrhla v označování majitel nebo chovatelů. Což se teď dost možná stane (ale pevně doufám, že ne).
Jedná se o amerického stafordšírského teriéra.

no tohle bude možná to zásadní plemeno psa , sama mám jak sem tu již psala křížence o váze 30 kilo a nedovedu si představit že bych se mu neubránila ,protože prostě vím že mám se svými 75 kg větší sílu než on jenomže tlama staforda je proti mému psu několikrát silnější a větší a u toho bych si tak jistá nebyla. ono různý pes při stejné váze má různou razanci a sílu. ale stejně pokud by se jednalo o mého psa tak bych ho utratit nedala.

Osobně bych pořídila opravdu kvalitní a pohodlný kovový košík a nechala ho psu trvale. Včetně jídla (granule přes košík sežere - ač jsem jinak zarytá BARFařka, tak v tomhle případě jsou granule rozhodně nejlepší volba) a pití. Prostě furt. Tak nebude problém, pokud psu občas "přeskočí". A až mu bude "přeskakovat" hodně často, tak budete vědět, že je čas...

Hodně síly! Tohle je asi to úplně nejtěžší na světě - sledovat, jak se milovaný člen rodiny postupně vytrácí...

no já nevim ,pes sice může s košíkem žrát ,pít i spát ,taky sem jednou dostala psa a košík jsme mu sundali až do 14 dnech když si na nás zvykl ale to bylo něco jiného ,ale dát psovi košík doživotně a koukat na něj třeba několik let to by mě ho bylo strašně líto to bych asi nemohla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no já nevim ,pes sice může s košíkem žrát ,pít i spát ,taky sem jednou dostala psa a košík jsme mu sundali až do 14 dnech když si na nás zvykl ale to bylo něco jiného ,ale dát psovi košík doživotně a koukat na něj třeba několik let to by mě ho bylo strašně líto to bych asi nemohla.

Otázka je, co je lepší. Zda pes bez náhubku, který může kdykoliv vážně zranit či možná i zabít člověka, takže může být během pár dnů utracený, navíc se kolem něj všichni chovají nervózně... nebo pes s náhubkem, který nikoho vážně zranit nemůže (maximálně trošku pomlátit), a pokud je náhubek správně vybraný, tak se ani necítí nijak nepohodlně. Já být tím psem, brala bych rozhodně náhubek. Pes si na něj zvykne a nemá žádný problém, líto je to akorát člověku.

Myslím si, že by se člověk měl oprostit od toho, co je mu líto a na co je jemu nepříjemné koukat, a místo toho opravdu nestranně zvážit, co je v dané situaci nejlepší pro psa.

no tak neřekla bych že se pes v náhubku cítí nějak super mí psi ho snášejí ale vidím vždycky tu radost když ho sundám dolů. Jina jen zadavatelka přesně ví jak je pes na tom ,kolikrát a jak zaútočil a v jaké míře to bylo, takže rozhodnutí je čistě na ní ,ale podle mě to poslední co můžeme pro svého psa z lásky k němu udělat je nechat ho včas odejít, netrápit ho za každou cenu aby tu žil pro naše potěšení ale myslet na to co je lepší pro něj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no tak neřekla bych že se pes v náhubku cítí nějak super mí psi ho snášejí ale vidím vždycky tu radost když ho sundám dolů. Jina jen zadavatelka přesně ví jak je pes na tom ,kolikrát a jak zaútočil a v jaké míře to bylo, takže rozhodnutí je čistě na ní ,ale podle mě to poslední co můžeme pro svého psa z lásky k němu udělat je nechat ho včas odejít, netrápit ho za každou cenu aby tu žil pro naše potěšení ale myslet na to co je lepší pro něj.

Budete se divit, ale můj pes při nasazení náhubku vždycky úplně jásá, protože to znamená, že se pojede někam MHD a tam bude sranda ;-) Je to jen o tom, jak je ten náhubek pohodlný a jaké asociace s ním má pes spojené. A pokud ho pes má pořád, tak si na něj prostě zvykne a nepřijde mu nijak divné nebo nepříjemné, že ho má (pokud mu dobře padne a nikde ho netlačí, pochopitelně).

Kovový náhubek máme, padne dobře, ale při delším nošení než pár hodin má pes velké problémy s kůží na čumáku, kterou náhubek non stop dráždí. Navíc jsem od něj náhubkem párkrát dostala a povím vám, už nikdy. A navíc se už dvakrát stalo, že zaútočil na zeď v bytě a to bych se bála ,že si s tím náhubkem ublíží. Když s ním za mlada narazil do lavičky, měl z toho tři stehy těsně nad okem. Ven nosí kožený, takže to nebolí a i pro něj je bezpečnější. Ale ten není na delší nošení. Je sice vzdušný dost a sedí skvěle. Ale jíst a pít se skrz to nedá
Klec ani náhubek nevidím jako řešení. Pokud by měl být zavřený nebo onáhubkovaný a my věčně pomlácení, tak to ho opravdu raději nechám uspat. To už pro mě postrádá smysl normálního života pro psa i pro nás.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kovový náhubek máme, padne dobře, ale při delším nošení než pár hodin má pes velké problémy s kůží na čumáku, kterou náhubek non stop dráždí. Navíc jsem od něj náhubkem párkrát dostala a povím vám, už nikdy. A navíc se už dvakrát stalo, že zaútočil na zeď v bytě a to bych se bála ,že si s tím náhubkem ublíží. Když s ním za mlada narazil do lavičky, měl z toho tři stehy těsně nad okem. Ven nosí kožený, takže to nebolí a i pro něj je bezpečnější. Ale ten není na delší nošení. Je sice vzdušný dost a sedí skvěle. Ale jíst a pít se skrz to nedá
Klec ani náhubek nevidím jako řešení. Pokud by měl být zavřený nebo onáhubkovaný a my věčně pomlácení, tak to ho opravdu raději nechám uspat. To už pro mě postrádá smysl normálního života pro psa i pro nás.

Jestli mu náhubek dráždí čumák, tak rozhodně nepadne dobře. Správně padnoucí náhubek se čumáku vůbec nedotýká.
Věřte mi, že s dobře padnoucím náhubkem může pes vést naprosto normální život.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli mu náhubek dráždí čumák, tak rozhodně nepadne dobře. Správně padnoucí náhubek se čumáku vůbec nedotýká.
Věřte mi, že s dobře padnoucím náhubkem může pes vést naprosto normální život.

Ne nosní houbu, čumák. A já znám kovové náhubky jedině takové, které sedí na čumáku kousek před očima. Tam se také dotýkají kůže a když se pes hýbě, tak kůži dráždí. Některému psovi to možná nevadí. Mému bohužel ano. Nicméně to nemění nic na tom ,že chci pro psa dobrý plnohodnotný život. Ne klid pro svoje svdomí v podobě psa narvaného několik let do náhubku nebo do klece

Mám taky staforda. A ani já bych se ho vůbec nebála a o utracení, pokud netrpí pes, bych vůbec neuvažovala. Zažila jsem si něco podobného s předchozím psem a navzdory varování okolí se nic fatálního nestalo. Možná štěstí, ale zvíře, které netrpí, nedokážu dát utratit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám taky staforda. A ani já bych se ho vůbec nebála a o utracení, pokud netrpí pes, bych vůbec neuvažovala. Zažila jsem si něco podobného s předchozím psem a navzdory varování okolí se nic fatálního nestalo. Možná štěstí, ale zvíře, které netrpí, nedokážu dát utratit.

A zvíře které netrpí nikdy nenapadne svého pána.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A zvíře které netrpí nikdy nenapadne svého pána.

Tak tohle muže říct jen opravdový trouba Možná jste ale jen nečetl/a zadání. Pes nejedná za sebe. Pes má porušený mozek kvůli nedokysličování. Samozřejmě, že by jinak nenapadl ne jen mě, ale ani těch několik lidí venku, které se napadnout pokusil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám taky staforda. A ani já bych se ho vůbec nebála a o utracení, pokud netrpí pes, bych vůbec neuvažovala. Zažila jsem si něco podobného s předchozím psem a navzdory varování okolí se nic fatálního nestalo. Možná štěstí, ale zvíře, které netrpí, nedokážu dát utratit.

Můžu se zeptat, co za problémy s mozkem měl váš pejsek a jak se to projevovalo? Ráda si poslechnu osobní zkušenost. Díky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tohle muže říct jen opravdový trouba Možná jste ale jen nečetl/a zadání. Pes nejedná za sebe. Pes má porušený mozek kvůli nedokysličování. Samozřejmě, že by jinak nenapadl ne jen mě, ale ani těch několik lidí venku, které se napadnout pokusil.

Jenže venku a cizí lidé, nebo doma ve známém prostředí kde s ním je dobře zacházeno, to je opravdu velký rozdíl. Je velmi pravděpodobné že ty záchvaty co dostává venku, doma nikdy nebudou. Třeba se jen jednoho dne ráno už neprobudí. Jinak by vám vet už dávno doporučil utracení.
Vy ale opravdu jen chcete slyšet od hodně lidí že ho máte nechat uspat. Jinak byste sem vůbec nepsala a dávno se nějak rozhodla sama.

Čtu až teď že on už po vás taky vyjel. Potom ho opravdu nechte utratit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže venku a cizí lidé, nebo doma ve známém prostředí kde s ním je dobře zacházeno, to je opravdu velký rozdíl. Je velmi pravděpodobné že ty záchvaty co dostává venku, doma nikdy nebudou. Třeba se jen jednoho dne ráno už neprobudí. Jinak by vám vet už dávno doporučil utracení.
Vy ale opravdu jen chcete slyšet od hodně lidí že ho máte nechat uspat. Jinak byste sem vůbec nepsala a dávno se nějak rozhodla sama.

Venku se mu nikdy nestalo nic horšího, než doma a prostředí každodenní procházky zná stejně, jako náš byt. Takže zkrat jako zkrat. Pokud se stane co píšete, že se jednoho dne prostě neprobudí, pak jedině dobře.
Vaše neschopnost chápání psaného textu bohužel nijak neomlouvá vaše hrubé chování. Myslím, že vše bylo dostatečně vysvětleno a vaše hnusné poznámky nejsou třeba.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čtu až teď že on už po vás taky vyjel. Potom ho opravdu nechte utratit.

Sice vyjel, ale to bylo zase trochu jiné. To bylo spíš pro to, že je poslední dobou nevrlý. Asi cítí, že je něco v nepořádku. Bylo vidět, že ho to pak mrzelo, že to nebyl ten zkrat, kdy se po tom chová, jako by se nic nestalo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Venku se mu nikdy nestalo nic horšího, než doma a prostředí každodenní procházky zná stejně, jako náš byt. Takže zkrat jako zkrat. Pokud se stane co píšete, že se jednoho dne prostě neprobudí, pak jedině dobře.
Vaše neschopnost chápání psaného textu bohužel nijak neomlouvá vaše hrubé chování. Myslím, že vše bylo dostatečně vysvětleno a vaše hnusné poznámky nejsou třeba.

Hnusné poznámky ?????? To jaké prosím?? To vy mně urážíte zato že jsem slušně napsala svůj názor do veřejné diskuze. Toto téma mně už vůbec nezajímá, váš postoj mluví za vše.

Ja tedy asi budu divna, ale ja bych ho utratit nechala. Spatne se mu okyslicuje mozek - tj. pes je nemocny, tento problem nelze vyresit. Pes zacina byt agresivni, na bezne veci reaguje prehnane, neadekvatne. Je docela dobre mozne, ze tim spatnym okyslicovanim mozku ma celkem dost zmenene vnimani vnejsich podnetu. Muze se citit ohrozeny i sebemensi blbosti - a reaguje tak jak reaguje. Taky muze byt, ze zvuky slysi ted prilis hlasite, nebo mu splyvaji, nebo muze byt citlivy na svetlo, nebo vsechno najednou...
Kde je psano, ze ten pes netrpi? Jen proto ze zere, beha a kaka, tak je v pohode? Ja myslim ze ne, ona dusevni nemoc je taky nemoc.
Vlastnich psu jsem se nikdy nebala, ale nevim jestli bych chtela zit se psem, u ktereho nevim jestli mu jednoho dne v noci nerupne v bedne a nezakousne me pri ceste na zachod. Prave proto, ze nevi co dela.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hnusné poznámky ?????? To jaké prosím?? To vy mně urážíte zato že jsem slušně napsala svůj názor do veřejné diskuze. Toto téma mně už vůbec nezajímá, váš postoj mluví za vše.

"Vy ale opravdu jen chcete slyšet od hodně lidí že ho máte nechat uspat. Jinak byste sem vůbec nepsala a dávno se nějak rozhodla sama."
Pokud jste četla diskusi, pak to, co jste napsala, je opravdu hnusné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja tedy asi budu divna, ale ja bych ho utratit nechala. Spatne se mu okyslicuje mozek - tj. pes je nemocny, tento problem nelze vyresit. Pes zacina byt agresivni, na bezne veci reaguje prehnane, neadekvatne. Je docela dobre mozne, ze tim spatnym okyslicovanim mozku ma celkem dost zmenene vnimani vnejsich podnetu. Muze se citit ohrozeny i sebemensi blbosti - a reaguje tak jak reaguje. Taky muze byt, ze zvuky slysi ted prilis hlasite, nebo mu splyvaji, nebo muze byt citlivy na svetlo, nebo vsechno najednou...
Kde je psano, ze ten pes netrpi? Jen proto ze zere, beha a kaka, tak je v pohode? Ja myslim ze ne, ona dusevni nemoc je taky nemoc.
Vlastnich psu jsem se nikdy nebala, ale nevim jestli bych chtela zit se psem, u ktereho nevim jestli mu jednoho dne v noci nerupne v bedne a nezakousne me pri ceste na zachod. Prave proto, ze nevi co dela.

Děkuji za názor.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
"Vy ale opravdu jen chcete slyšet od hodně lidí že ho máte nechat uspat. Jinak byste sem vůbec nepsala a dávno se nějak rozhodla sama."
Pokud jste četla diskusi, pak to, co jste napsala, je opravdu hnusné.

Pro pravdu se každý nejvíc zlobí ...........

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A zvíře které netrpí nikdy nenapadne svého pána.

A vy víte,že pes netrpí,že nemá silné bolesti hlavy?Migrény u lidí jsou velmi bolestivé a je to taky cévní onemocnění.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja tedy asi budu divna, ale ja bych ho utratit nechala. Spatne se mu okyslicuje mozek - tj. pes je nemocny, tento problem nelze vyresit. Pes zacina byt agresivni, na bezne veci reaguje prehnane, neadekvatne. Je docela dobre mozne, ze tim spatnym okyslicovanim mozku ma celkem dost zmenene vnimani vnejsich podnetu. Muze se citit ohrozeny i sebemensi blbosti - a reaguje tak jak reaguje. Taky muze byt, ze zvuky slysi ted prilis hlasite, nebo mu splyvaji, nebo muze byt citlivy na svetlo, nebo vsechno najednou...
Kde je psano, ze ten pes netrpi? Jen proto ze zere, beha a kaka, tak je v pohode? Ja myslim ze ne, ona dusevni nemoc je taky nemoc.
Vlastnich psu jsem se nikdy nebala, ale nevim jestli bych chtela zit se psem, u ktereho nevim jestli mu jednoho dne v noci nerupne v bedne a nezakousne me pri ceste na zachod. Prave proto, ze nevi co dela.

Vidím to úplně stejně,jako vy.Když pominu to nebezpečí které hrozí,tak mi to připadá,že se pes i trápí,ale to musí zhodnotit majitelka.V prvé řadě, bych se asi poradila s veterinářem,který psa léčí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne nosní houbu, čumák. A já znám kovové náhubky jedině takové, které sedí na čumáku kousek před očima. Tam se také dotýkají kůže a když se pes hýbě, tak kůži dráždí. Některému psovi to možná nevadí. Mému bohužel ano. Nicméně to nemění nic na tom ,že chci pro psa dobrý plnohodnotný život. Ne klid pro svoje svdomí v podobě psa narvaného několik let do náhubku nebo do klece

To ano, náhubek sedí na koženém pásku na čumáku. Ale pokud je řádně podšitý a vyměkčený, tak není důvod, proč by kůži dráždil.
Plnohodnotný život? Pokud je pes skutečně potenciálně nebezpečný lidem kolem sebe, tak musí majitel především zajistit jejich bezpečí. I na úkor "plnohodnotného" života psa - zdraví a životy lidí mají přednost před trochou psího nepohodlí. A kvalitní dobře padnoucí náhubek není zase o moc nepohodlnější než třeba obojek, proti kterému jistě žádný zastánce "plnohodnotného psího života" nebrojí...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A vy víte,že pes netrpí,že nemá silné bolesti hlavy?Migrény u lidí jsou velmi bolestivé a je to taky cévní onemocnění.

To opravdu nevím, to může poznat jen majitelka. Je zbytečné tady o tom vést diskuzi. Taky si myslím to co už tady někdo napsal, že poradit jestli už je čas na uspání by měl vet.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To ano, náhubek sedí na koženém pásku na čumáku. Ale pokud je řádně podšitý a vyměkčený, tak není důvod, proč by kůži dráždil.
Plnohodnotný život? Pokud je pes skutečně potenciálně nebezpečný lidem kolem sebe, tak musí majitel především zajistit jejich bezpečí. I na úkor "plnohodnotného" života psa - zdraví a životy lidí mají přednost před trochou psího nepohodlí. A kvalitní dobře padnoucí náhubek není zase o moc nepohodlnější než třeba obojek, proti kterému jistě žádný zastánce "plnohodnotného psího života" nebrojí...

Taky moji psi doma obojky nenosí, protože jim to láme srst a zrovna tomuhle psovi taky dráždí kůži na krku. On není nepovedený jen po stránce toho srdíčka. Má i citlivou kůži, zažívání, problémy s močovým měchýřem,.....
Jinak dnes jsem byla u jiného veta kvůli jinému psovi a ten mi nabídl, že se na něho podívá, že by měl nějkou medikaci. Tak jsem zvědavá. Třeba nám pomůže

nevim ale jak to čtu tak mě taky trochu připadá že zadavatelka chce požehnání od více lidí k tomu aby nechala psa utratit, ono je to hodně těžké ,potkávala sem jednoho starého pána se psem a jednou sem ho potkala bez psa, někomu ho daroval ,a tenkrát mě řekl pes by měl být člověku pro radost a ne na obtíž ,no možná na tom něco bude. jinak to jak se psem zadavatelka naloží si musí rozhodnout sama podle svého svědomí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nevim ale jak to čtu tak mě taky trochu připadá že zadavatelka chce požehnání od více lidí k tomu aby nechala psa utratit, ono je to hodně těžké ,potkávala sem jednoho starého pána se psem a jednou sem ho potkala bez psa, někomu ho daroval ,a tenkrát mě řekl pes by měl být člověku pro radost a ne na obtíž ,no možná na tom něco bude. jinak to jak se psem zadavatelka naloží si musí rozhodnout sama podle svého svědomí.

Já mám zase pocit, že někdy by si lidi měli nechávat svoje pocity pro sebe. Jen tak, ze slušnosti