Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.142.66
mám jenom dotaz.. takovej trošku nepsí i když "příčina" je pes.. kdy na vás padl smutek po ztrátě mazlíka? měli jsme doma psa, když jsem se odstěhovala od našich, tak si ho chtěli nechat, byli na sebe zvyklí.. letos na jaře umřel, pár dní mi bylo hrozně,ale pak to nějako odeznělo, docela rychle, myslela jsem si,že je to tím, že už jsem tam pár let nežila a nebyla jsem už na něj tak fixovaná. jenže to udeřilo ted v tomhle dušičkovém období.. jak jste to měli vy? kdy vás přešel ten největší smutek, že vás rozhodilo všecko co vám hafana připomínalo?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.39.44
Nejhorší je vzpomínat na prvního psa. A ještě když to byl pes s velkým P. Nemám ho už přes 30 let a kdykoliv si na něho vzpomenu, mám v očích slzy i když mezi tím už byli psi jiní.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.142.66
díky za reakci. ano. první pes, takovej ten, co udělá z člověka pejskaře a "zasvětí" ho do tajů psí říše. a obrovská osobnost. takovej lumpík, co na všecko přišel, všecko vymyslel, byl hrozně empatickej,prožil se mnou pubertu, první lásky i zklamání.. i když to asi je divný, ted jsem mu byla před týdnem kupovat na dušičky svíčku, vybírala jsem nějakou "chlapskou" a od tý doby se v tom plácám, a nějak je to tady zas:/
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.224.246
já to mám trošku jina k, psů sem měla no tak kolem dvacítky, první byl voříšek ,nic vyjímečného ,pak přišli další , byli různí lepší ,horší a ted vedle mě žije jeden a každý den vidím jak se blíží na konec tý svý psí cesty , a to je pan pes takového sem neměla a mám strach že už ani nikdy mít nebudu , a když tak na něj koukám tak přemejšlím jestli si vůbec ještě psa pořídím abych nebyla z toho dalšího zklamaná , a nebo jestli se dá žít bez psa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.53.183
Já to mám podobně jako zadavatelka. Můj první pes, fena, zůstala u rodičů, když jsme ji s taťkou nechali na veterině uspat, tak tam jsme oba řvali jak želvy, jenže já jela domů za svým psem, tam mě dostala myšlenka "až on nebude", ale taťka se doma musel dívat na prázdný pelíšek, takže to měl určitě horší. Na hřbitově myslím na všechny blízké - lidi, psy, hady, leguána i štíry. Svíčky tam svítí za všechny.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.175.12
Někdy v noci se mi honí hlavou myšlenky na všechny zvířátka mého života, která na mne už čekají a nejsou vedle mne. Dokud je mám vedle sebe, snažím se jim život udělat co nejhezčí a když odejdou, ráda na ně vzpomenu
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.142.66
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
já to mám trošku jina k, psů sem měla no tak kolem dvacítky, první byl voříšek ,nic vyjímečného ,pak přišli další , byli různí lepší ,horší a ted vedle mě žije jeden a každý den vidím jak se blíží na konec tý svý psí cesty , a to je pan pes takového sem neměla a mám strach že už ani nikdy mít nebudu , a když tak na něj koukám tak přemejšlím jestli si vůbec ještě psa pořídím abych nebyla z toho dalšího zklamaná , a nebo jestli se dá žít bez psa
já osobně bych asi doma bez psa žít neuměla. ale já jsem typ,co smutek musí hned přerazit novým zvířátkem. ale zjistila jsem, že si vůbec nedovedu představit jít ven sama.nemám tedy děti,uznávám. ale představa, že se jdu jen tak sama projít.. ten pes by mě tam strašně moc chyběl
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.52.58
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Někdy v noci se mi honí hlavou myšlenky na všechny zvířátka mého života, která na mne už čekají a nejsou vedle mne. Dokud je mám vedle sebe, snažím se jim život udělat co nejhezčí a když odejdou, ráda na ně vzpomenu
mám to stejně, občas jsou noci velmi nostalgické, ale to jsou věci, které již bohužel vzal čas...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.11.51
Můj první pejsek, se kterým jsem vyrůstala, zemřel po dlouhé nemoci a v dosti vysokém věku. Několik let jsem čekala, že to přijde a i přesto byl odchod zlý. Byla jsem mladá a blbá a nemohla se s jeho nadcházejícím odchodem smířit. Udržovala jsem ho naživu déle, než bylo záhodno, dokonce ve chvílích, kdy už trpěl. Je pravdou, že toho do dnes nesmírně lituji.
Moje druhá zkušenost s úmrtím pejska byla hrozná. Pejsek měl hloupou, opravdu velmi hloupou a zbytečnou nehodu, při níž zemřel doma a sám. Byl to mladý pes, nesmírně jsme ho milovala. Po jeho odchodu jsem se zhroutila. Zhroucení přišlo druhý den, v noci jsem ještě relativně klidně spala a jen utěšovala naříkajícího přitele. Podivné. Druhý den to však přišlo. Nejvíce mě chytil hysterák, když jej přítel u rodičů zakopal na zahradě a v naději, že mě to uklidní, mi na mou otázku, zda byl "tuhý" odpověděl, že ne. V šoku a v beznaději jsem chtěla psa vykopávat...s jeho úmrtím jsem se nemohla srovnat několik let a to ani přestože jsme již měli pejska jiného. Dodnes je mi fyzicky i psychicky velmi špatně především kvůli tomu, že zemřel doma, sám a bez pomoci. S tím se, i přestože je to již 4 roky, nedokážu vyrovnat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.65.253
Můj první pes, který zemřel, byl z útulku, vzala jsem si ho v jeho osmi letech, šlo o křížence NF a NO pravděpodobně. Byl báječnej a žil u nás ještě krásné tři roky. Pak zemřel ve spánku. Vzpomínám na něj s velkou láskou a jsem ráda, že poslední část života měl krásnou a měl i mírumilovnou smrt bez předchozího utrpení. Druhá fenka zemřela náhle ve 14 letech, večer byla úplně akční, ráno torze a konec. V současné době mám fenu NF a kříženku NF a NO. Kříženka je štěně a strašně nám chováním a povahou připomíná fenku, co zemřela na torzi. Někdy mám dojem, že se do ní nějak převtělila... Na svoje psy nevzpomínám se smutkem, spíš tak trochu radostně a nostalgicky...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.169.189
moji prvni psi byli prumerni , milovala jsem je a orvala je ale..., ted mam dalsi tri , a jeden z nich je ON , pes pri kterem mam pocit ze zeme prestane byt kulata, ze muj svet nebude uz takovy jako s nim..az zemre, porodila jsem si ho, masirovala ho aby se poprve nadechl, byla jsem prvni kdo videl jak prisel na svet a take budu (snad) posledni kdo ho uvidi jak z nej odchazi , a neverim ze nekdy nekdo bude stejny....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.42.80
Taky jsem měla víc psů za ty roky, ale v srdíčku mi zůstávájí nejvíc dvě. Psí štěndo, holčina, kterou jsem měla jako první (vymodlené) štěně a hned mi ho jedni nedá se ani říci "lidé" otrávili. Byla to velká bojovnice a dodnes, ačkoliv je to už xx let, na ni vzpomínám s bolestí.
Ta druhá se narodila na mé narozeniny, a je to prostě ONA. Jinak na všechny vzpomínám, každý má místo v mém srdci.