Prosím o pomoc- štěně stále fňuká

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, máme doma štěně, které má necelé 3 měsíce. Máme problém s tím, že pořád fňuká :( Když jdeme večer spat dáváme ho do vedlejší místnosti (je hned vedle ložnice), má ji celou pro sebe a má tam zároveň spoustu hraček..a začíná úmorné fňukání, skuhrání atd.. nakonec to tak po půl hodině nevydržíme a dáme ho za námi do ložnice to začne další fňukání, takže ho ještě musíme dat do postele. Nebo když jdu nakoupit a vracím se domu tak slyším z chodby jak naříká. Snažila jsem se to fňukání ignorovat (párkrát se i zadařilo, že to vzdal) ale když vám takhle ječí půl hodiny v kuse..tak už je to síla :/ Navíc bydlíme v bytovce a neustále musíme čelit stížnostem sousedů (jsou velice konfliktní) nakonec to přerůstá v hádky..a já už na to opravdu nemám nervy :( Nejhorší na tom je to, že jestli to takhle půjde dál budeme muset dat štěňátko pryč..z čeho jsem uplně špatná prosím o jakoukoliv radu.

ignorování je "fakt nejlepší způsob řešení problému". zkuste třeba s pejskem nacvičovat samotu. Pejska zkuste zavřít do místnosti a po minutě se vraťte. Pokud bude štěně klidné, pochválit a odměnit.
Postupně prodlužujte dobu, kdy je štěně samo, po několika minutách. Nechoďte zpátky, pokud štěně naříká, vždy počkejte, až aspoň na chvilku utichne. Hlavně ho nekárat, pokud naříká a nechodit, když kňučí, protože v tu chvíli štěně jakoby vyhrálo. Postupně navyšujte čas do několika hodin.
Před spaním zkuste dlouhé procházky a unavit nějakou hrou a před odchodem do práce taky delší procházku a dát mu třeba něco na žužlání a po příchodu pochválit, jak byl hodný.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, máme doma štěně, které má necelé 3 měsíce. Máme problém s tím, že pořád fňuká :( Když jdeme večer spat dáváme ho do vedlejší místnosti (je hned vedle ložnice), má ji celou pro sebe a má tam zároveň spoustu hraček..a začíná úmorné fňukání, skuhrání atd.. nakonec to tak po půl hodině nevydržíme a dáme ho za námi do ložnice to začne další fňukání, takže ho ještě musíme dat do postele. Nebo když jdu nakoupit a vracím se domu tak slyším z chodby jak naříká. Snažila jsem se to fňukání ignorovat (párkrát se i zadařilo, že to vzdal) ale když vám takhle ječí půl hodiny v kuse..tak už je to síla :/ Navíc bydlíme v bytovce a neustále musíme čelit stížnostem sousedů (jsou velice konfliktní) nakonec to přerůstá v hádky..a já už na to opravdu nemám nervy :( Nejhorší na tom je to, že jestli to takhle půjde dál budeme muset dat štěňátko pryč..z čeho jsem uplně špatná prosím o jakoukoliv radu.

stížnostem sousedů (jsou velice konfliktní)

-taky bych byla, kdyby vedle neustále ječel pes

budeme muset dat štěňátko pryč

-pokud jste schopni takovým způsobem uvažovat při sebemenším problému, raději jej dejte "pryč" teď, dokud je malý a někdo si jej vezme. Protože až bude mít 8 měsíců a vydělá se vám na koberec nebo bude tahat na vodítku, těžko jej udáte. Předpokládám že jej vrátíte chovateli, který je jistě zodpovědný a má o svůj odchov zájem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, máme doma štěně, které má necelé 3 měsíce. Máme problém s tím, že pořád fňuká :( Když jdeme večer spat dáváme ho do vedlejší místnosti (je hned vedle ložnice), má ji celou pro sebe a má tam zároveň spoustu hraček..a začíná úmorné fňukání, skuhrání atd.. nakonec to tak po půl hodině nevydržíme a dáme ho za námi do ložnice to začne další fňukání, takže ho ještě musíme dat do postele. Nebo když jdu nakoupit a vracím se domu tak slyším z chodby jak naříká. Snažila jsem se to fňukání ignorovat (párkrát se i zadařilo, že to vzdal) ale když vám takhle ječí půl hodiny v kuse..tak už je to síla :/ Navíc bydlíme v bytovce a neustále musíme čelit stížnostem sousedů (jsou velice konfliktní) nakonec to přerůstá v hádky..a já už na to opravdu nemám nervy :( Nejhorší na tom je to, že jestli to takhle půjde dál budeme muset dat štěňátko pryč..z čeho jsem uplně špatná prosím o jakoukoliv radu.

Teď vám řeknu něco, co budete slyšet hodně neradi, ale zkuste to prosím vzít s otevřenou myslí.

Naučili jste ho to sami. Naučili jste ho, že když bude dostatečně dlouho a intenzivně fňukat, tak nakonec vždycky dostane to, co chce. Když je potřeba fňukat půl hodiny, aby to získal, tak holt bude fňukat půl hodiny. Štěndo není blbý tvor a dělá to, co funguje. A bohužel zrovna to vřískání je věc, která se dá docela nepříjemně stupňovat, takže když mu nevyjde půl hodiny, zkusí vřískat tři čtvrtě hodiny, když mu nevyjde normální vřískání, zkusí vřískání o intenzitě sbíječky... a ono to nakonec vyjde, čímž se v tom znova a znova utvrdí.

Ve třech měsících to ještě není tak zažité, aby s tím nešlo něco dělat, ale musíte být absolutně důslední a NIKDY, ZA ŽÁDNOU CENU ho neodměnit svou přítomností a pozorností, pokud zrovna vříská. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se vám podařilo narafičit situaci tak, aby vůbec nestihl začít vřískat, a v tu chvíli mu dát to, co chce. Ze začátku po vteřinách, a s dobře utahaným štěnětem. Odejít z místnosti, ani nedovřít dveře, hned se vrátit a věnovat se štěndu, a teprve postupně čas po vteřinách prodlužovat. Ale počítejte s tím, že občas to neodhadnete a štěně řvát začne - musíte to bezpodmínečně vydržet, sousedi nesousedi, dokud nepřestane. I kdyby to mělo být hodinu. Pokud to štěndu třeba i jen jednou za čas "vyjde", tak to bude zkoušet pořád víc a víc, podobně jako gambler, který do automatu hází pořád víc a víc peněz, protože jednou za čas něco vypadne.

Na spaní se mi nejlíp osvědčilo pořídit přepravku a naučit štěndo spát v přepravce. Tu si můžete dát hned vedle postele (klidně i na židli, aby vás i vidělo), do ní měkký pelíšek, případně i vaše nošené tričko, a přes dvířka můžete štěně hladit, dokud neusne. Pokud začne vřískat, tak přerušíte veškerý kontakt, otočíte se pryč, můžete přes přepravku i hodit deku, a VYDRŽÍTE. Jakmile ztichne, zase se mu věnujte, hlaďte ho, můžete ho i odměňovat pamlsky... Pozor ale na vytvoření řetězce "řve - zmlkne - odměna", neodměňujte ihned, jakmile ztichne, ale až po chvilce, a tu postupně prodlužujte. Až se naučí v přepravce spát spokojeně a v klidu, můžete ji postupně stěhovat dál a dál od postele, až ji nakonec dostanete na definitivní místo, kde chcete, aby štěně spalo. Přepravku mu ale nejdřív spojte se spoustou pozitivních věcí - krmte ho v ní, dávejte mu v ní věci na kousání, odměňujte ho pokaždé, když se do přepravky půjde podívat sám od sebe... atd. Nezavírejte do ní štěně bez přípravy.

Se sousedy bych se zkusila domluvit, koupila flašku nebo upekla dobrou buchtu a vysvětlila jim, že na tom pracujeme, ale že to ještě musí chvíli vydržet... i když je mi jasné, že s některými lidmi je domluva těžká :-/

Štěně by mělo být alespoň ze začátku v noci u páníčků - tím, že se odtrhlo od sourozenců a matky, tak potřebuje získat důvěru v novém domově. Učit na samotu i v noci chce postupně. My jsme naše štěně měli první dvě noci v posteli, pak v košíku, ze kterého se samo nedostane cca 3 týdny a chystáme se ho posunout mimo ložnici.. ale četli jsme,že přesunovat se má pokud v klidu spinká celou noc. Chce to holt trpělivost. s tím unavením je to taky pravda - my máme JRT a před spaním si dáváme procházku a hru. Zase utahat štěně ale v možné míře. Taky nám pomáhá třeba do košíku dát naší nošenou ponožku a je klid ;-) ..hodně se mi osvědčilo odměňovat pamlskama před odchodem do práce. Teď už ví, že má jít do košíku, dostane dobrotu a panička se jí brzo vrátí a zase dostane dobrotu. Taky jsem ze začátku odcházela na dvě minuty, na 7 minut, 15 minut..hodina..3 hodiny (teď je jí 2,5 měsíce a vydrží 6-7 hodin).. vždy ale musí vědět, že sama doma není za trest a že se jí vždycky vrátíme (tu dobu prospí neboo žvýká hračky). Snad nebudete muset pejska dávat pryč, to je vždycky špatně.. sousedi musí ctít vaše právo na to vychovávat doma psa, snad by vás nenutili k tomu, abyste štěně dávali pryč

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Teď vám řeknu něco, co budete slyšet hodně neradi, ale zkuste to prosím vzít s otevřenou myslí.

Naučili jste ho to sami. Naučili jste ho, že když bude dostatečně dlouho a intenzivně fňukat, tak nakonec vždycky dostane to, co chce. Když je potřeba fňukat půl hodiny, aby to získal, tak holt bude fňukat půl hodiny. Štěndo není blbý tvor a dělá to, co funguje. A bohužel zrovna to vřískání je věc, která se dá docela nepříjemně stupňovat, takže když mu nevyjde půl hodiny, zkusí vřískat tři čtvrtě hodiny, když mu nevyjde normální vřískání, zkusí vřískání o intenzitě sbíječky... a ono to nakonec vyjde, čímž se v tom znova a znova utvrdí.

Ve třech měsících to ještě není tak zažité, aby s tím nešlo něco dělat, ale musíte být absolutně důslední a NIKDY, ZA ŽÁDNOU CENU ho neodměnit svou přítomností a pozorností, pokud zrovna vříská. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se vám podařilo narafičit situaci tak, aby vůbec nestihl začít vřískat, a v tu chvíli mu dát to, co chce. Ze začátku po vteřinách, a s dobře utahaným štěnětem. Odejít z místnosti, ani nedovřít dveře, hned se vrátit a věnovat se štěndu, a teprve postupně čas po vteřinách prodlužovat. Ale počítejte s tím, že občas to neodhadnete a štěně řvát začne - musíte to bezpodmínečně vydržet, sousedi nesousedi, dokud nepřestane. I kdyby to mělo být hodinu. Pokud to štěndu třeba i jen jednou za čas "vyjde", tak to bude zkoušet pořád víc a víc, podobně jako gambler, který do automatu hází pořád víc a víc peněz, protože jednou za čas něco vypadne.

Na spaní se mi nejlíp osvědčilo pořídit přepravku a naučit štěndo spát v přepravce. Tu si můžete dát hned vedle postele (klidně i na židli, aby vás i vidělo), do ní měkký pelíšek, případně i vaše nošené tričko, a přes dvířka můžete štěně hladit, dokud neusne. Pokud začne vřískat, tak přerušíte veškerý kontakt, otočíte se pryč, můžete přes přepravku i hodit deku, a VYDRŽÍTE. Jakmile ztichne, zase se mu věnujte, hlaďte ho, můžete ho i odměňovat pamlsky... Pozor ale na vytvoření řetězce "řve - zmlkne - odměna", neodměňujte ihned, jakmile ztichne, ale až po chvilce, a tu postupně prodlužujte. Až se naučí v přepravce spát spokojeně a v klidu, můžete ji postupně stěhovat dál a dál od postele, až ji nakonec dostanete na definitivní místo, kde chcete, aby štěně spalo. Přepravku mu ale nejdřív spojte se spoustou pozitivních věcí - krmte ho v ní, dávejte mu v ní věci na kousání, odměňujte ho pokaždé, když se do přepravky půjde podívat sám od sebe... atd. Nezavírejte do ní štěně bez přípravy.

Se sousedy bych se zkusila domluvit, koupila flašku nebo upekla dobrou buchtu a vysvětlila jim, že na tom pracujeme, ale že to ještě musí chvíli vydržet... i když je mi jasné, že s některými lidmi je domluva těžká :-/

Ti sousedi asi potřebují vychovat stejně jako to štěně. Hladit, vysvětlovat, chválit, bábovka, flaška. Nebo snad do přepravky a hodit přes ně deku? Každopádně to bude asi oříšek pro všechny.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, máme doma štěně, které má necelé 3 měsíce. Máme problém s tím, že pořád fňuká :( Když jdeme večer spat dáváme ho do vedlejší místnosti (je hned vedle ložnice), má ji celou pro sebe a má tam zároveň spoustu hraček..a začíná úmorné fňukání, skuhrání atd.. nakonec to tak po půl hodině nevydržíme a dáme ho za námi do ložnice to začne další fňukání, takže ho ještě musíme dat do postele. Nebo když jdu nakoupit a vracím se domu tak slyším z chodby jak naříká. Snažila jsem se to fňukání ignorovat (párkrát se i zadařilo, že to vzdal) ale když vám takhle ječí půl hodiny v kuse..tak už je to síla :/ Navíc bydlíme v bytovce a neustále musíme čelit stížnostem sousedů (jsou velice konfliktní) nakonec to přerůstá v hádky..a já už na to opravdu nemám nervy :( Nejhorší na tom je to, že jestli to takhle půjde dál budeme muset dat štěňátko pryč..z čeho jsem uplně špatná prosím o jakoukoliv radu.

Vás mít za sousedy, tak jsem konfliktní taky. Štěně jste si zkazili sami, ale naštěstí ve třech měsících není nic ztraceno. Musíte ho jen naučit být samotné a odpočívat. Ale to se nanaučí přes víkend - ideální je dovolená třeba 14 dní, když si štěně přivezete a zvykat ho postupně na denní rytmus domácnosti, aby pak nebylo překvapené, že bude doma samotné a vy v práci.
Já aktuálně mám v bytě štěně 5,5 měsíční. Půlka sousedů v baráku ani neví, že nějakého psa máme. Druhá půlka nám vykládá, jak je hodný a vůbec o něm neví.
Nebylo to tak od začátku, ani samo od sebe. Je potřeba na tom zapracovat a ono to půjde

Ono malé štěně ze všeho nejvíc potřebuje smečku, ne vlastní pokoj a kupu hraček. To je to takový problém ho mít u sebe?

mám doma stejně staré štěndo ,je mu bez týdne 3 měsíce a týden ho máme doma,. hned od prvního dne jsme mu udělali v chodbě pelech , tam je dlažba nemá co zničit , není tragedie když se tam počůrá ,pokadí apod. první noc jsme ho tam dali a vyloženě tam řval. chce to prostě vydržet ,omluvit se sousedům že jinak se to nenaučí a nechast ho at si ječí. dejte mu tam něco na kousání ,mrkev ,tvrdou patku chleba, buvolí kost a nechte ho prostě tam. On si zvykne . je dobré si s ním večer pohrát aby se unavil a ukládat ho ve stejbou dobu. Ten náš už má naučeno že v osm se prostě ukládá a ráno v šest se vstává a je ticho.zavírám ho tam občas i během dne aby si zvykal že bude sám až budem v práci. v žádném případě když řve ho neberte k sobě , oni jsou mazaní jak jednou povolíte bude to chtít pořád.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, máme doma štěně, které má necelé 3 měsíce. Máme problém s tím, že pořád fňuká :( Když jdeme večer spat dáváme ho do vedlejší místnosti (je hned vedle ložnice), má ji celou pro sebe a má tam zároveň spoustu hraček..a začíná úmorné fňukání, skuhrání atd.. nakonec to tak po půl hodině nevydržíme a dáme ho za námi do ložnice to začne další fňukání, takže ho ještě musíme dat do postele. Nebo když jdu nakoupit a vracím se domu tak slyším z chodby jak naříká. Snažila jsem se to fňukání ignorovat (párkrát se i zadařilo, že to vzdal) ale když vám takhle ječí půl hodiny v kuse..tak už je to síla :/ Navíc bydlíme v bytovce a neustále musíme čelit stížnostem sousedů (jsou velice konfliktní) nakonec to přerůstá v hádky..a já už na to opravdu nemám nervy :( Nejhorší na tom je to, že jestli to takhle půjde dál budeme muset dat štěňátko pryč..z čeho jsem uplně špatná prosím o jakoukoliv radu.

Dobrý den, v neděli si jedu pro štěně, tak Vám děkuji, že jste to tady napsala. Samozřejmě mám nastudováno, jak v podobných případech postupovat, ale praxe je praxe Včera jsem si psala s chovatelkou a ona mě ujistila, že už je učí samostatnosti, že je venčí zvlášť a nechává je postupně o samotě, ať neprožijí moc velký šok. To si myslím, že je důležité. Také mě varovala, ať si dám pozor na rozmazlování. Že jsou to moc chytré psiska a budou se snažit přečůrávat. Věřím, že je Vám broučka líto, ale evidentně bych zkusila rady zkušených chovatelů, kteří Vám radí, že nemáte ustupovat. Je to boj kdo z koho. Přeji Vám úspěch pevné nervy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
stížnostem sousedů (jsou velice konfliktní)

-taky bych byla, kdyby vedle neustále ječel pes

budeme muset dat štěňátko pryč

-pokud jste schopni takovým způsobem uvažovat při sebemenším problému, raději jej dejte "pryč" teď, dokud je malý a někdo si jej vezme. Protože až bude mít 8 měsíců a vydělá se vám na koberec nebo bude tahat na vodítku, těžko jej udáte. Předpokládám že jej vrátíte chovateli, který je jistě zodpovědný a má o svůj odchov zájem.

velice negativní rada...bohužel jsou tu i tací.. :(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
začíná úmorné fňukání, skuhrání atd.. nakonec to tak po půl hodině nevydržíme a dáme ho za námi do ložnice to začne další fňukání, takže ho ještě musíme dat do postele.

Tímhle přístupem jste ho krásně naučili, že si fňukáním vydupe to, co chce.

Nebo když jdu nakoupit a vracím se domu tak slyším z chodby jak naříká. Snažila jsem se to fňukání ignorovat (párkrát se i zadařilo, že to vzdal) ale když vám takhle ječí půl hodiny v kuse..tak už je to síla

Jak dlouho jste sním byli doma, když jste si ho přivezli? A jakým stylem jste postupovali, když jste ho učili být o samotě?

Zuzana

Já vím, že když si ho nakonec vezmeme k sobě (přesto že fňuká) je totálně špatně.. ale co byste dělala vy? když na nás začnou zvonit sousedi :/ Jinak mám ho od 11.1. - týden jsem byla s ním doma a učila jsem ho po chvilkách bývat samotného v pokoji (čas jsem postupně prodlužovala)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vím, že když si ho nakonec vezmeme k sobě (přesto že fňuká) je totálně špatně.. ale co byste dělala vy? když na nás začnou zvonit sousedi :/ Jinak mám ho od 11.1. - týden jsem byla s ním doma a učila jsem ho po chvilkách bývat samotného v pokoji (čas jsem postupně prodlužovala)

Jenže když si ho vezmete k sobě, když fňuká, tak to v konečném důsledku děláte horší i pro ty sousedy. Protože tím ho jen naučíte řvát o to víc a bude to dělat celý život.

Zkuste jim to takhle vysvětlit, poprosit je o trpělivost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vím, že když si ho nakonec vezmeme k sobě (přesto že fňuká) je totálně špatně.. ale co byste dělala vy? když na nás začnou zvonit sousedi :/ Jinak mám ho od 11.1. - týden jsem byla s ním doma a učila jsem ho po chvilkách bývat samotného v pokoji (čas jsem postupně prodlužovala)

chápu sousedy že se chtějí vyspat a nejsou zvědavi na kńučení cizího psa, ale pokud chcete aby pes spal sám prostě ho musíte večer unavit a vytrvat než si zvykne. pak je jiná varianta že ho na noc vezmete k sobě at už do pokoje nebo i do postele ale počítejte s tím že to takhle zůstane navždycky. no a nevyřeší to váš problém ,pes bude sice v noci zticha ale až půjdete do práce nebo kdykoliv zůstane v bytě sám bude řvát a bude to tak třeba několik let a nebo i pořád. prostě jestli máte ještě dovolenou ,vezměte si jí, já si na to vzala marodní a začněte znova od začátku , pes je ještě malý naučí se ale čím starší tím to bude horší,

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže když si ho vezmete k sobě, když fňuká, tak to v konečném důsledku děláte horší i pro ty sousedy. Protože tím ho jen naučíte řvát o to víc a bude to dělat celý život.

Zkuste jim to takhle vysvětlit, poprosit je o trpělivost.

Když si ho vezmou k sobě, tak nebude řvát ani fňukat, protože bude mít JISTOTU, že je milovaným členem smečky (což je hlavní podmínkou přežití), a z jistého štěněte vyroste vyrovnaný jedinec, který nebude mít důvod k separační či jiným úzkostem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když si ho vezmou k sobě, tak nebude řvát ani fňukat, protože bude mít JISTOTU, že je milovaným členem smečky (což je hlavní podmínkou přežití), a z jistého štěněte vyroste vyrovnaný jedinec, který nebude mít důvod k separační či jiným úzkostem.

Ale však přesně tohle jsem psala výš. Jenže nemůžou mít štěně u sebe připnuté pupeční šňůrou 24 hodin denně, musí ho naučit fungovat i o samotě, jina z něj bude neurotický závisláček. A při tom učení samostatnosti se holt občas stane, že štěně začne řvát, a pustit ho v tu chvíli k sobě znamená naučit ho, že řvaním získá, co chce.

Možná by bylo dobré, kdybyste sem napsala, jak jste si život se štěnětem představovala a proč jste chtěla mít psa.
------------------------------------
(to jsem si půjčila ze: štěně v bedýnce) //

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, v neděli si jedu pro štěně, tak Vám děkuji, že jste to tady napsala. Samozřejmě mám nastudováno, jak v podobných případech postupovat, ale praxe je praxe Včera jsem si psala s chovatelkou a ona mě ujistila, že už je učí samostatnosti, že je venčí zvlášť a nechává je postupně o samotě, ať neprožijí moc velký šok. To si myslím, že je důležité. Také mě varovala, ať si dám pozor na rozmazlování. Že jsou to moc chytré psiska a budou se snažit přečůrávat. Věřím, že je Vám broučka líto, ale evidentně bych zkusila rady zkušených chovatelů, kteří Vám radí, že nemáte ustupovat. Je to boj kdo z koho. Přeji Vám úspěch pevné nervy.

Když jsme si přivezli štěně, ubytovali jsme ho v kuchyni a první dny tam s ním spal syn ( bylo to jeho štěně ) na kuchyňské lavici. Štěndo brečelo jen jednou, první ráno, když se vzbudilo a nevědělo, kde je. Syn ho uklidnil, že tam není samo, že je tam s ním. Po pár dnech se syn odstěhoval do pokojíku a štěndo vědělo, že když se zhasne, má místo v kuchyni a všechno bylo v pohodě. Myslím, že je to lepší, než brát štěně do ložnice ( postele ) a pak ho to odnaučovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mám doma stejně staré štěndo ,je mu bez týdne 3 měsíce a týden ho máme doma,. hned od prvního dne jsme mu udělali v chodbě pelech , tam je dlažba nemá co zničit , není tragedie když se tam počůrá ,pokadí apod. první noc jsme ho tam dali a vyloženě tam řval. chce to prostě vydržet ,omluvit se sousedům že jinak se to nenaučí a nechast ho at si ječí. dejte mu tam něco na kousání ,mrkev ,tvrdou patku chleba, buvolí kost a nechte ho prostě tam. On si zvykne . je dobré si s ním večer pohrát aby se unavil a ukládat ho ve stejbou dobu. Ten náš už má naučeno že v osm se prostě ukládá a ráno v šest se vstává a je ticho.zavírám ho tam občas i během dne aby si zvykal že bude sám až budem v práci. v žádném případě když řve ho neberte k sobě , oni jsou mazaní jak jednou povolíte bude to chtít pořád.

Souhlasím. Skoro všechna štěňata, co jsme kdy měli, řvala - některé jen první noc, jiné 3 noci, rekord bylo jedno štěně - řvalo týden, noc co noc! Koupili jsme špunty do uší, zakryli hlavu polštářem a vydrželi. Mnozí budou kritizovat, odsuzovat a kecat něco o separační úzkosti. Ale ani jeden z našich psů tím nikdy netrpěl a všichni se naučili být sami doma. Věděli, že jim stejně nic nepomůže. Pokud máte potíže se sousedy, půjčte si od někoho chatu, vemte 14 dní dovolené a buďte tam. Sice si pak štěně zase bude zvykat na nové prostředí, ale budete tam Vy a bude to jednodušší. Nějaké postupné zvykání - no, moc tomu nevěřím a hlavně: určitě to nepůjde tak rychle jako vydržet pár nocí (a možná, že jen 2 - i když Vaše štěně už je částečně zkažené). Tak hodně zdaru.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím. Skoro všechna štěňata, co jsme kdy měli, řvala - některé jen první noc, jiné 3 noci, rekord bylo jedno štěně - řvalo týden, noc co noc! Koupili jsme špunty do uší, zakryli hlavu polštářem a vydrželi. Mnozí budou kritizovat, odsuzovat a kecat něco o separační úzkosti. Ale ani jeden z našich psů tím nikdy netrpěl a všichni se naučili být sami doma. Věděli, že jim stejně nic nepomůže. Pokud máte potíže se sousedy, půjčte si od někoho chatu, vemte 14 dní dovolené a buďte tam. Sice si pak štěně zase bude zvykat na nové prostředí, ale budete tam Vy a bude to jednodušší. Nějaké postupné zvykání - no, moc tomu nevěřím a hlavně: určitě to nepůjde tak rychle jako vydržet pár nocí (a možná, že jen 2 - i když Vaše štěně už je částečně zkažené). Tak hodně zdaru.

To, že tím žádný z Vašich psů netrpěl, nelze brát jako normu. Já jsem zase všechny psy navykala postupně a všichni se to naučili rychle - ale to taky neplatí pro všechny. Pokud jde o mě, já bych to svému štěněti nudělala - nechat ho řvát do vyřvání. Každý se musí rozhodnout sám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Štěně by mělo být alespoň ze začátku v noci u páníčků - tím, že se odtrhlo od sourozenců a matky, tak potřebuje získat důvěru v novém domově. Učit na samotu i v noci chce postupně. My jsme naše štěně měli první dvě noci v posteli, pak v košíku, ze kterého se samo nedostane cca 3 týdny a chystáme se ho posunout mimo ložnici.. ale četli jsme,že přesunovat se má pokud v klidu spinká celou noc. Chce to holt trpělivost. s tím unavením je to taky pravda - my máme JRT a před spaním si dáváme procházku a hru. Zase utahat štěně ale v možné míře. Taky nám pomáhá třeba do košíku dát naší nošenou ponožku a je klid ;-) ..hodně se mi osvědčilo odměňovat pamlskama před odchodem do práce. Teď už ví, že má jít do košíku, dostane dobrotu a panička se jí brzo vrátí a zase dostane dobrotu. Taky jsem ze začátku odcházela na dvě minuty, na 7 minut, 15 minut..hodina..3 hodiny (teď je jí 2,5 měsíce a vydrží 6-7 hodin).. vždy ale musí vědět, že sama doma není za trest a že se jí vždycky vrátíme (tu dobu prospí neboo žvýká hračky). Snad nebudete muset pejska dávat pryč, to je vždycky špatně.. sousedi musí ctít vaše právo na to vychovávat doma psa, snad by vás nenutili k tomu, abyste štěně dávali pryč

Samozřejmě, že jsme ho učili postupně..prvně s námi spávalo v posteli..potom jsme mu dali pelíšek k naší posteli - když byl po procházce unavený vždycky tam usnul, ale pak se v půlce noci (k ránu) probudil a začal vřískat a dobývat se na postel (někdy jsme to zvládli a někdy jsme ho na tu postel dali) poté jsem ho chtěla také učit spávat v košíku ze kterého se nedostane (dali sme ho hned vedle naší postele) ale to bylo vřískanice :( Ano - sousedi by měli stít naše právo, ale jak vidíte je to uplně jinak :(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Samozřejmě, že jsme ho učili postupně..prvně s námi spávalo v posteli..potom jsme mu dali pelíšek k naší posteli - když byl po procházce unavený vždycky tam usnul, ale pak se v půlce noci (k ránu) probudil a začal vřískat a dobývat se na postel (někdy jsme to zvládli a někdy jsme ho na tu postel dali) poté jsem ho chtěla také učit spávat v košíku ze kterého se nedostane (dali sme ho hned vedle naší postele) ale to bylo vřískanice :( Ano - sousedi by měli stít naše právo, ale jak vidíte je to uplně jinak :(

Váš hlavní problém je, že vy strašně litujete chudáčka štěndo, že pláče, strašně litujete chudáky sousedy... jenže tím nedůsledným přístupem velice škodíte jak štěndu, tak i sousedům, protože ze štěnda vychováváte neurotika a sousedi díky tomu musejí řvaní poslouchat čím dál tím víc. Dokud tenhle svůj přístup nezměníte, tak to bude jen horší a horší.

Na váš problém není žádná "zázračná" rada, jen dobře vyvážená kombinace citu a absolutní důslednosti.

Přemýšlí tu vůbec někdo z rádců nad tím, že je to mimino, které se ocitlo v cizím prostředí a vy po něm chcete, aby bylo zticha, když je samo? Vydržet řev, ono si zvykne? Udělali byste to tříletému dítěti? Proč si myslíte, že pes si musí nechat líbit každou kokotinu, kterou si majitel vymyslí:

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přemýšlí tu vůbec někdo z rádců nad tím, že je to mimino, které se ocitlo v cizím prostředí a vy po něm chcete, aby bylo zticha, když je samo? Vydržet řev, ono si zvykne? Udělali byste to tříletému dítěti? Proč si myslíte, že pes si musí nechat líbit každou kokotinu, kterou si majitel vymyslí:

A umíte číst? Většina lidí tu radila postupovat pomalu a s citem, navyšovat dobu samoty po kousíčkách, vzít si na to dovolenou... já jsem psala třeba i o spaní v přepravce hned vedle postele, s hlazením štěněte.

To ale nic nemění na tom, že štěně už si zafixovalo, že řvaní je nejlepší způsob, jak něčeho dosáhnout. V ideálním případě při citlivém nácviku by se nemělo stát, že začne kňučet, ale život není ideální. A pokud už k tomu dojde, tak není jiná možnost, než to vydržet a nepovolit. Zní to krutě, ale z dlouhodobého hlediska je to ke štěněti i sousedům nejlaskavější.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přemýšlí tu vůbec někdo z rádců nad tím, že je to mimino, které se ocitlo v cizím prostředí a vy po něm chcete, aby bylo zticha, když je samo? Vydržet řev, ono si zvykne? Udělali byste to tříletému dítěti? Proč si myslíte, že pes si musí nechat líbit každou kokotinu, kterou si majitel vymyslí:

ANO! I děti totiž umí bejt pěkně vychcaný a řvát bez důvodu dokud maminka napřijde a pak jsou takový maminky pěkný otroci!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ANO! I děti totiž umí bejt pěkně vychcaný a řvát bez důvodu dokud maminka napřijde a pak jsou takový maminky pěkný otroci!

Vám bych nesvěřil ani psa, ani dítě. Naštěstí už jsme v oboru výchovných metod pokročili natolik, že není nutné ani štěňata, ani děti týrat., když víme, že to nejdůležitější pro jejich život je pocit bezpečí.
Stejně jako bych postýlku s miminkem nikdy nedala do samostatného pokoje, ale vždy jen do své ložnice, tak bych psí miminko nikdy nenechala spát odloučené od smečky. Vždyť stačí dát mu ohrádku těsně k posteli, a pokud se v noci vzbudí a začne "fňukat", spustit k němu ruku, aby věděl, že jsme blízko.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Samozřejmě, že jsme ho učili postupně..prvně s námi spávalo v posteli..potom jsme mu dali pelíšek k naší posteli - když byl po procházce unavený vždycky tam usnul, ale pak se v půlce noci (k ránu) probudil a začal vřískat a dobývat se na postel (někdy jsme to zvládli a někdy jsme ho na tu postel dali) poté jsem ho chtěla také učit spávat v košíku ze kterého se nedostane (dali sme ho hned vedle naší postele) ale to bylo vřískanice :( Ano - sousedi by měli stít naše právo, ale jak vidíte je to uplně jinak :(

Tak sousedi by měli CTÍT vaše PRÁVO, "vychovávat" psa, a vy nemusíte ctít SOUSEDOVO, právo na to aby aspoň v noci byl klid a mohl se vyspat do práce?!

Buďte ráda, že nejsem já vaše sousedka, né nestěžovala bych si nikde, já bych vám rozbila hubu!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vám bych nesvěřil ani psa, ani dítě. Naštěstí už jsme v oboru výchovných metod pokročili natolik, že není nutné ani štěňata, ani děti týrat., když víme, že to nejdůležitější pro jejich život je pocit bezpečí.
Stejně jako bych postýlku s miminkem nikdy nedala do samostatného pokoje, ale vždy jen do své ložnice, tak bych psí miminko nikdy nenechala spát odloučené od smečky. Vždyť stačí dát mu ohrádku těsně k posteli, a pokud se v noci vzbudí a začne "fňukat", spustit k němu ruku, aby věděl, že jsme blízko.

Přesně tak,naše štěnda jsem měl přes noc vedle postele na pelíškách a když začali kňourat,tak jsem je pohladil a byl klid.Předsudek,že se naučí pak lézt do postele je blbost.
Dnes chrápou v baráku ,několikrát za noc cestují,ale nikdy je nenapadlo nám vlézt do postele a to máme od ložnice pořád otevřené dveře.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přemýšlí tu vůbec někdo z rádců nad tím, že je to mimino, které se ocitlo v cizím prostředí a vy po něm chcete, aby bylo zticha, když je samo? Vydržet řev, ono si zvykne? Udělali byste to tříletému dítěti? Proč si myslíte, že pes si musí nechat líbit každou kokotinu, kterou si majitel vymyslí:

pes je pes a mimino je mimino. pes je mnohem samostatnější ,obratnější a prostě jiný než stejně staré lidské dítě. krom toho ani z dětma se nesmí dělat přílišné cavyky ,zrovna ohledně spaní jinak jsou z rodičů otroci . prostě měli jsme doma za můj život asi 20 psů různých ras , nikdy se s tím sraní nedělalo, pár dní kňučeli a pak si zvykli ,nikdy žádný nebyl problémový a nikdy netrpěl žádnými následky , byli to normální psi a ne rozmazlení hajzlíci. A cavyky se u nás doma nedělají ani s dětma, prostě umejt ,vyčůrat ,lehnout zhasnout a spát , žádný vymejšlení ,žádný kňourání ,žádný vysedávání celé rodiny u postele a podobných nesmyslů, a taky to funguje ,když vidím u známých jak se celá rodina střídá ve vyprávění pohádek ,v pokoji svítí ,dítě neustále chce pít, čůrat ,kakat a podobný nesmysly a uspávání jim trvá několi hodin můžu se nad nima jen pousmát.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pes je pes a mimino je mimino. pes je mnohem samostatnější ,obratnější a prostě jiný než stejně staré lidské dítě. krom toho ani z dětma se nesmí dělat přílišné cavyky ,zrovna ohledně spaní jinak jsou z rodičů otroci . prostě měli jsme doma za můj život asi 20 psů různých ras , nikdy se s tím sraní nedělalo, pár dní kňučeli a pak si zvykli ,nikdy žádný nebyl problémový a nikdy netrpěl žádnými následky , byli to normální psi a ne rozmazlení hajzlíci. A cavyky se u nás doma nedělají ani s dětma, prostě umejt ,vyčůrat ,lehnout zhasnout a spát , žádný vymejšlení ,žádný kňourání ,žádný vysedávání celé rodiny u postele a podobných nesmyslů, a taky to funguje ,když vidím u známých jak se celá rodina střídá ve vyprávění pohádek ,v pokoji svítí ,dítě neustále chce pít, čůrat ,kakat a podobný nesmysly a uspávání jim trvá několi hodin můžu se nad nima jen pousmát.

Chtělo by se to spíš zeptat vašich dětí i psů. jak se jim s vámi žije.Ne, jak se vám žije s dětma a s psy...nevím, jestli jste žena, no radši abyste byl muž.Navíc, to že za děckem/štěnětem zavřete večer dveře, neznamená, že neprožívají nějaké strachy..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pes je pes a mimino je mimino. pes je mnohem samostatnější ,obratnější a prostě jiný než stejně staré lidské dítě. krom toho ani z dětma se nesmí dělat přílišné cavyky ,zrovna ohledně spaní jinak jsou z rodičů otroci . prostě měli jsme doma za můj život asi 20 psů různých ras , nikdy se s tím sraní nedělalo, pár dní kňučeli a pak si zvykli ,nikdy žádný nebyl problémový a nikdy netrpěl žádnými následky , byli to normální psi a ne rozmazlení hajzlíci. A cavyky se u nás doma nedělají ani s dětma, prostě umejt ,vyčůrat ,lehnout zhasnout a spát , žádný vymejšlení ,žádný kňourání ,žádný vysedávání celé rodiny u postele a podobných nesmyslů, a taky to funguje ,když vidím u známých jak se celá rodina střídá ve vyprávění pohádek ,v pokoji svítí ,dítě neustále chce pít, čůrat ,kakat a podobný nesmysly a uspávání jim trvá několi hodin můžu se nad nima jen pousmát.

Naprostý souhlas. Taky se směji, když lidi srovnávají štěně s dětma a pořád řeší jak se cítí, nebo necítí. Nikdo přece neubližuje ani štěněti ani dítěti, ale jde o to nastolit nějaký řád. Všichni se se vším moc mažou a potom to tak vypadá - sídliště plný neukázněných psů a řvoucích hysterických fakanů.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pes je pes a mimino je mimino. pes je mnohem samostatnější ,obratnější a prostě jiný než stejně staré lidské dítě. krom toho ani z dětma se nesmí dělat přílišné cavyky ,zrovna ohledně spaní jinak jsou z rodičů otroci . prostě měli jsme doma za můj život asi 20 psů různých ras , nikdy se s tím sraní nedělalo, pár dní kňučeli a pak si zvykli ,nikdy žádný nebyl problémový a nikdy netrpěl žádnými následky , byli to normální psi a ne rozmazlení hajzlíci. A cavyky se u nás doma nedělají ani s dětma, prostě umejt ,vyčůrat ,lehnout zhasnout a spát , žádný vymejšlení ,žádný kňourání ,žádný vysedávání celé rodiny u postele a podobných nesmyslů, a taky to funguje ,když vidím u známých jak se celá rodina střídá ve vyprávění pohádek ,v pokoji svítí ,dítě neustále chce pít, čůrat ,kakat a podobný nesmysly a uspávání jim trvá několi hodin můžu se nad nima jen pousmát.

Taky naprostej souhlas.

.....". prostě měli jsme doma za můj život asi 20 psů různých ras "..........
Takové příspěvky mě vždycky fascinují. ...."asi".... na každého ze svých psů se pamatuju přesně - fakt je, že jsem jich neměla 20. A pak ten počet. aai při délce života psa jen 10 let a přitom, že byli psi třeba 2 naráz, se nějak nemůžu dopočítat, kolik pak to pisatelce může být let.

18 ?
Sřídali to jako . . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
.....". prostě měli jsme doma za můj život asi 20 psů různých ras "..........
Takové příspěvky mě vždycky fascinují. ...."asi".... na každého ze svých psů se pamatuju přesně - fakt je, že jsem jich neměla 20. A pak ten počet. aai při délce života psa jen 10 let a přitom, že byli psi třeba 2 naráz, se nějak nemůžu dopočítat, kolik pak to pisatelce může být let.

já vám to prozradím ,pisatelce je 45 let , a nechtěla sem vás nudit vypočítáváním a vyjmenováváním všech psů co jsme doma měli, ale když jinak nedáte
ťapka německý ovčák - dožila se deseti let ,pamatuji si ji z dětství matně , současně s ní Míša voříšek můj první pes, žil 14 let, Kazan kříženec loveckého psa , bohužel v roce sražen autem , pak Kazan dvě kříženec NO žil devět let, současně s ním boxer ´Bob žil 16 let, kříženec avgánského chrta Ája 13 let ,německý ovčák Ketty 13 let ,nalezení voříšci Míša ,Puňta , Dáša ,Lump věk nezjištěn šlo o nalezence ,Asta NO bohužel jen dva roky ,ztratila se nám , Dag beagle dožil se 10 let, Dick NO darován z ostrahy podniku věk nevím , Mates voříšek z útulku byl u nás asi 4 roky brali jsme si ho starého a slepého, můj nejmilejší Ron kříženec labradora umřel letos ve 12 letech , Máša No stáří 3 roky stále jí mám ,Leon labrador naše 3 měsíční mimi tihle všichni byli u nás doma a do toho nepočítám psy mých prarodičů se kterými sem byla také stále ve styku . takže pokud vás to uspokojí a zajímá, nechtěla sem tady nudit s vyjmenováním psů , kočky mám jmenovat taky, ale těm dáváme stále jména Macek nebo Moura případně číča a liší se jen podle barev

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak sousedi by měli CTÍT vaše PRÁVO, "vychovávat" psa, a vy nemusíte ctít SOUSEDOVO, právo na to aby aspoň v noci byl klid a mohl se vyspat do práce?!

Buďte ráda, že nejsem já vaše sousedka, né nestěžovala bych si nikde, já bych vám rozbila hubu!

sousedi jsou vesměs důchodci - takže ráno vstávají leda tak do kauflandu.
a s tím, že byste mi rozbila hubu - jste mě opravdu pobavila

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
sousedi jsou vesměs důchodci - takže ráno vstávají leda tak do kauflandu.
a s tím, že byste mi rozbila hubu - jste mě opravdu pobavila

..takže jsou celý den doma a poslouchají řvaní vašeho prcka. No, psy miluju, ale tohle by mi teda taky vadilo..
Oni žádné vaše právo ctít nemusí, když vy nectíte to jejich :-/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
.....". prostě měli jsme doma za můj život asi 20 psů různých ras "..........
Takové příspěvky mě vždycky fascinují. ...."asi".... na každého ze svých psů se pamatuju přesně - fakt je, že jsem jich neměla 20. A pak ten počet. aai při délce života psa jen 10 let a přitom, že byli psi třeba 2 naráz, se nějak nemůžu dopočítat, kolik pak to pisatelce může být let.

jo a ještě pro rejpálka zapoměla sem málem na Brita , německý ovčák zděděný po zemřelém příbuzném taky u mě dožil 3 roky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naprostý souhlas. Taky se směji, když lidi srovnávají štěně s dětma a pořád řeší jak se cítí, nebo necítí. Nikdo přece neubližuje ani štěněti ani dítěti, ale jde o to nastolit nějaký řád. Všichni se se vším moc mažou a potom to tak vypadá - sídliště plný neukázněných psů a řvoucích hysterických fakanů.

Hysterie a strach z opuštění, to je velký rozdíl. Stejně jako si mimino neuvědomí uprostřed noci, že ho rodiče neopustili a spí jen ve vedlejším pokoji, tak si to nedokáže uvědomit štěně. Vyloučení ze smečky pro štěně obvykle znamená smrt.
Nejdřív si musí zvyknout na cizí prostředí, samotu přes den, kdy kolem sebe vidí známé věci a až poté ho můžeme učit o samotě i spát.
Odloučit štěně od matky a sourozenců a hned ho nechat spát samotné je kruté a bezcitné.