Bázlivá fena

Taky si říkám, že by jí pomohl druhý pes. Moji rodiče mají jezevčíka a když jsme u nich tak to s ním vždycky lítá a hlídá s ním zahradu. Sama nemá snahu si asi hrát, ale když je s ní druhý pes tak lítá za míčkem jak blázen asi to je proto, že v něm vidí konkurenci. Už teď si myslím, že jsem člověk, kterému nejvíc věří a věřím tomu, že si po nějaké době zvykne a nebude tak šílet jen jsem si myslela, že by bylo fajn kdybych našla někoho kdo by se na ní podíval a řekl mi co s ní dělat a čemu se vyvarovat, ale chápu, že to není otázka podívání se 5 minut.

Lidi co si vezmou tak úžasného psa a takhle ho pak zničí jsou opravdu otřesní a vytáčí mě to do nepříčetnosti. Nikdy jsem si to tolik neuvědomovala, ale teď když mám doma bázlivého psa tak si říkám, že je to opravdu strašné... takovým to lidem do ruky nepatří jakékoliv živé zvíře ať si radši pořídí plyšové.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Lidi co si vezmou tak úžasného psa a takhle ho pak zničí jsou opravdu otřesní a vytáčí mě to do nepříčetnosti. Nikdy jsem si to tolik neuvědomovala, ale teď když mám doma bázlivého psa tak si říkám, že je to opravdu strašné... takovým to lidem do ruky nepatří jakékoliv živé zvíře ať si radši pořídí plyšové.

Jo, to mi povídejte. Chovatelka fenu nabízela ve 4,5 letech, pak na měsíc z inzerce zmizela a po měsíci se zase objevila a to jsme si ji vzali my. U chovatelky se tvářila ok, ale jak jsem ji dovezla domů došlo mi, proč ji paní, co si jí na ten měsíc vzala, vrátila. Dle mýho si ji pořídila jako mazlíčka a jejích partner fenu vyhazoval z postele, mlátil smetákem, řval na ni, atd.

Ženských se totiž nikdy nebála, kdežto z chlapů měla od začátku panickou hrůzu (přitom chovatelky manžel se s ní přede mnou mazlil a to bylo v pohodě, ale ty cizí chlapy brala jako potencionální zlo). Doma si na 2 chlapy zvykala dlouho, ale cca po roce se s nima už začala sama od sebe i nimi mazlit. :) Když jsme ji poprvé vzali do postele, tak se málem strachy počůrala - dle mýho ji za to museli prostě fyzicky trestat, že tam vlezla. :( To samé smeták - jak ho viděla, přikrčila se a čekala, že ji člověk zmlátí! To samé, když se zvýšil hlas - v tu ránu přikrčená a většinou se i počůrala. :/ Přes noc spí doma a jednou udělala louži - vždycky se ráno došla pomazlit, atd. a to ráno se krčila v pelíšku a čekala trest. Až když jsem našla tu louži, tak mi došlo, proč se bojí - prostě čekala, že ji zmlátím za to, že to pustila. To její překvapení, že jsem to beze slova uklidila a v klidu na ni mluvila a mazlila a řekla ji, že jdeme ven, vidím do teď.

No řeknu to takhle - že jsou některý lidi sv*ně jsem tušila, ale až po zkušenosti s touhle fenkou jsem si uvědomila, jak moc velký v některých případech.

Taky jsem si jí přivezla od jedné paní té jí vrátili lidé po roce a půl kvůli tomu, že se stěhovali do jiného bytu a fenku tam nemohli mít. Já pokud bych měla psa tak vždy bych hledala způsob jak se přestěhovat i se psem. Moji mazlíčci jsou pro mě vše. Bylo mi jasné, že jim na feně moc nezáleželo. Také se u paní tvářila v pohodě, ale jelikož měla smečku cca 30 psů dále to asi nemá cenu rozebírat tak to bylo v pohodě, ale jak jsme přijeli k nám tak pak mi to také došlo. S muži ani kým kolik jiným nemá sebemenší problém. Divím se, že na to jak s ní bylo zacházeno nezanevřela na lidi a pořád je má ráda. Já mám takový dojem, že jí někdo vždy nahnal do kouta a nebo mezi dveřmi, protože když má kolem mě projít mezi dveřmi ven tak má stažený ocas a utíká co nejrychleji, aby jsem jí náhodou nic neudělala. Poslední dobou mi, ale doma začíná dělat docela neplechu a sežere na co přijde i když má jídla dost. A já bych jí chtěla vysvětlit nějak " šetrně ", že tohle nesmí dělat, ale když bych jí potrestala ač jen zvýšením hlasu tak vidím, že ve mě ztratí kousek důvěry. Je to docela zapeklitá situace.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsem si jí přivezla od jedné paní té jí vrátili lidé po roce a půl kvůli tomu, že se stěhovali do jiného bytu a fenku tam nemohli mít. Já pokud bych měla psa tak vždy bych hledala způsob jak se přestěhovat i se psem. Moji mazlíčci jsou pro mě vše. Bylo mi jasné, že jim na feně moc nezáleželo. Také se u paní tvářila v pohodě, ale jelikož měla smečku cca 30 psů dále to asi nemá cenu rozebírat tak to bylo v pohodě, ale jak jsme přijeli k nám tak pak mi to také došlo. S muži ani kým kolik jiným nemá sebemenší problém. Divím se, že na to jak s ní bylo zacházeno nezanevřela na lidi a pořád je má ráda. Já mám takový dojem, že jí někdo vždy nahnal do kouta a nebo mezi dveřmi, protože když má kolem mě projít mezi dveřmi ven tak má stažený ocas a utíká co nejrychleji, aby jsem jí náhodou nic neudělala. Poslední dobou mi, ale doma začíná dělat docela neplechu a sežere na co přijde i když má jídla dost. A já bych jí chtěla vysvětlit nějak " šetrně ", že tohle nesmí dělat, ale když bych jí potrestala ač jen zvýšením hlasu tak vidím, že ve mě ztratí kousek důvěry. Je to docela zapeklitá situace.

Jo, tohle mě vždy v těch inzerátech dostává "důvod: stěhování". Pro mě je nepředstavitelný, že bych psa po 5 a víc letech prostě dala někam jinam. Vždyť je to tvor, co mi věří, že ho nezklamu... takže ano, měla-li bych se stěhovat, tak jedině se psem (a ne že by byl jen 1 :D a k tomu nebyla i další "havěť". :D).

Jo, tak to chápu no... takhle měla paní myslim 8 malých a 3 velké, takže taky větší smečka...ale zas o nich měla přehled, atd. :)

Jo, to u těch psů obdivuju, že je někdo mlátí, atd. a oni stejně těm lidem věří. Byla jsem pro fenka sama, takže za cestu domů se mnou uzavřela pakt a od té doby jí mám jak ocásek pořád za sebou. :D :) Dost ji pomohli naši další psi (máme ještě dalších 5. :)) tzv. postupné omlaďování smečky, teďka už jsou tu 3 senioři), od kterých za tu dobu odkoukala, co je ok, co ne a krásně si s nima hraje. Jak nejsem doma, chce za nimi a jak přijdu, zas běží vítat a je jak na pérkách. :) No, je to radost ji vidět, že se raduje a není to ten uzlík nervů jako dřív. :)

Já jsem tu naší na "ne" věci učila klidným "tohle se nedělá". Na jiného psa trochu zvýším hlas a Nesmíš. U ní jsem se naučila, že vždy vše v klidu, u "ne" povelů zvednu prst, že nee. Pochopila to záhy. :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsem si jí přivezla od jedné paní té jí vrátili lidé po roce a půl kvůli tomu, že se stěhovali do jiného bytu a fenku tam nemohli mít. Já pokud bych měla psa tak vždy bych hledala způsob jak se přestěhovat i se psem. Moji mazlíčci jsou pro mě vše. Bylo mi jasné, že jim na feně moc nezáleželo. Také se u paní tvářila v pohodě, ale jelikož měla smečku cca 30 psů dále to asi nemá cenu rozebírat tak to bylo v pohodě, ale jak jsme přijeli k nám tak pak mi to také došlo. S muži ani kým kolik jiným nemá sebemenší problém. Divím se, že na to jak s ní bylo zacházeno nezanevřela na lidi a pořád je má ráda. Já mám takový dojem, že jí někdo vždy nahnal do kouta a nebo mezi dveřmi, protože když má kolem mě projít mezi dveřmi ven tak má stažený ocas a utíká co nejrychleji, aby jsem jí náhodou nic neudělala. Poslední dobou mi, ale doma začíná dělat docela neplechu a sežere na co přijde i když má jídla dost. A já bych jí chtěla vysvětlit nějak " šetrně ", že tohle nesmí dělat, ale když bych jí potrestala ač jen zvýšením hlasu tak vidím, že ve mě ztratí kousek důvěry. Je to docela zapeklitá situace.

Škoda že jste z MB, mám docela zkušenosti s převýchovou bázlivek. Radila bych hlavně teď netrestat, ale fenku pozorně sledovat a odměnit za vše, co dělá dobře, i kdyby to bylo to, že se na vás koukne po vyslovení svého jména. Nežádoucí prostě přehlížet, nabídnout jinou zajímavou činnost a vše žádoucí posilovat pochvalou a odměnou. Taky bych s ní začala socializaci jako s malým štěnětem, od začátku - pomalu mezi lidi, psy, do rušného prostředí atd. Co se týká škodění doma, prstě tomu zabraňte tím, že se fenka sama nedostane tam, kde by jakkoliv mohla škodit. Vše uklízet (je to na palici, ale zvyknete si), vyhradit místnost, kde nemá co provést. Minimalizujte možnost nežádoucího jednání. Naučte fenku si hrát - doma např. přetahovanou, venku honičku apod. Berte ji na návštěvy k rozumným milovníkům psů. Určitě to zvládnete, drežím pěsti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Škoda že jste z MB, mám docela zkušenosti s převýchovou bázlivek. Radila bych hlavně teď netrestat, ale fenku pozorně sledovat a odměnit za vše, co dělá dobře, i kdyby to bylo to, že se na vás koukne po vyslovení svého jména. Nežádoucí prostě přehlížet, nabídnout jinou zajímavou činnost a vše žádoucí posilovat pochvalou a odměnou. Taky bych s ní začala socializaci jako s malým štěnětem, od začátku - pomalu mezi lidi, psy, do rušného prostředí atd. Co se týká škodění doma, prstě tomu zabraňte tím, že se fenka sama nedostane tam, kde by jakkoliv mohla škodit. Vše uklízet (je to na palici, ale zvyknete si), vyhradit místnost, kde nemá co provést. Minimalizujte možnost nežádoucího jednání. Naučte fenku si hrát - doma např. přetahovanou, venku honičku apod. Berte ji na návštěvy k rozumným milovníkům psů. Určitě to zvládnete, drežím pěsti.

Děkuji za rady. Snažím se jí odměňovat jak to jen jde. Socializovaná si myslím, že je celkem dobře. Známý má štěně border kolie a s tím lítá za míčkem jak kdyby byla štěně a když je to pes co s ní normálně vychází a nesnaží se na ní hned skákat a nebo se s ní honit tak je to v pohodě. Když začne na psa vrčet tak jí usměrním a hned je v klidu, ale když vidí psa kousek od nás začne poskakovat a kňučet.

Děkuji moc vím, že je to běh na dlouhou trať, ale i teď když vidím jak umí někdy blbnout tak si říkám, že i to je úžasný než ten chudáček, který se k nám dostal. A odkud jste?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo, tohle mě vždy v těch inzerátech dostává "důvod: stěhování". Pro mě je nepředstavitelný, že bych psa po 5 a víc letech prostě dala někam jinam. Vždyť je to tvor, co mi věří, že ho nezklamu... takže ano, měla-li bych se stěhovat, tak jedině se psem (a ne že by byl jen 1 :D a k tomu nebyla i další "havěť". :D).

Jo, tak to chápu no... takhle měla paní myslim 8 malých a 3 velké, takže taky větší smečka...ale zas o nich měla přehled, atd. :)

Jo, to u těch psů obdivuju, že je někdo mlátí, atd. a oni stejně těm lidem věří. Byla jsem pro fenka sama, takže za cestu domů se mnou uzavřela pakt a od té doby jí mám jak ocásek pořád za sebou. :D :) Dost ji pomohli naši další psi (máme ještě dalších 5. :)) tzv. postupné omlaďování smečky, teďka už jsou tu 3 senioři), od kterých za tu dobu odkoukala, co je ok, co ne a krásně si s nima hraje. Jak nejsem doma, chce za nimi a jak přijdu, zas běží vítat a je jak na pérkách. :) No, je to radost ji vidět, že se raduje a není to ten uzlík nervů jako dřív. :)

Já jsem tu naší na "ne" věci učila klidným "tohle se nedělá". Na jiného psa trochu zvýším hlas a Nesmíš. U ní jsem se naučila, že vždy vše v klidu, u "ne" povelů zvednu prst, že nee. Pochopila to záhy. :)

Přesně tak chudáci psy, které je dávají v 10 a více letech akorát trpí tím přesunem a myslím si, že těch pár let to ty psy ve starém domově vydrží.

Tak psa mám jen jednoho, ale kolik zvířectva okolo nebudu ani vyjmenovávat.

Tak to máte pořádnou smečku. Taky by jí asi pomohl další pes, ale bohužel na něj nemám místo a navíc bych se bála vybrat pro ní a mě nějakého správného, aby jí mohl pomoct s její povahou.

Snažím se na ní jít pomalu. Tak snad to časem přejde a bude v klidu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Škoda že jste z MB, mám docela zkušenosti s převýchovou bázlivek. Radila bych hlavně teď netrestat, ale fenku pozorně sledovat a odměnit za vše, co dělá dobře, i kdyby to bylo to, že se na vás koukne po vyslovení svého jména. Nežádoucí prostě přehlížet, nabídnout jinou zajímavou činnost a vše žádoucí posilovat pochvalou a odměnou. Taky bych s ní začala socializaci jako s malým štěnětem, od začátku - pomalu mezi lidi, psy, do rušného prostředí atd. Co se týká škodění doma, prstě tomu zabraňte tím, že se fenka sama nedostane tam, kde by jakkoliv mohla škodit. Vše uklízet (je to na palici, ale zvyknete si), vyhradit místnost, kde nemá co provést. Minimalizujte možnost nežádoucího jednání. Naučte fenku si hrát - doma např. přetahovanou, venku honičku apod. Berte ji na návštěvy k rozumným milovníkům psů. Určitě to zvládnete, drežím pěsti.

O hry moc nejeví zájem už vůbec né o přetahování když se s ní chci tahat tak to radši pustí. Jediné za čím trochu běhá je klacík a i pískací hračka jí zajímá. Vždy když s ní začnu pískat tak zpozorní, ale když jí hodím tak to nechá být a jde po svém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji za rady. Snažím se jí odměňovat jak to jen jde. Socializovaná si myslím, že je celkem dobře. Známý má štěně border kolie a s tím lítá za míčkem jak kdyby byla štěně a když je to pes co s ní normálně vychází a nesnaží se na ní hned skákat a nebo se s ní honit tak je to v pohodě. Když začne na psa vrčet tak jí usměrním a hned je v klidu, ale když vidí psa kousek od nás začne poskakovat a kňučet.

Děkuji moc vím, že je to běh na dlouhou trať, ale i teď když vidím jak umí někdy blbnout tak si říkám, že i to je úžasný než ten chudáček, který se k nám dostal. A odkud jste?

Jsem z Pardubic. Je dobré, pokud si berete dospělého pejska z neznámých podmínek začít klidně se socializací jako u štěněte, už kvůli postupnému vzájemnému poznávání a možnosti odhalit případné problémy co nejdříve. JInak myslím, že na to jdete dobře a pudl je báječný pes, který si u vás určitě zvykne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak chudáci psy, které je dávají v 10 a více letech akorát trpí tím přesunem a myslím si, že těch pár let to ty psy ve starém domově vydrží.

Tak psa mám jen jednoho, ale kolik zvířectva okolo nebudu ani vyjmenovávat.

Tak to máte pořádnou smečku. Taky by jí asi pomohl další pes, ale bohužel na něj nemám místo a navíc bych se bála vybrat pro ní a mě nějakého správného, aby jí mohl pomoct s její povahou.

Snažím se na ní jít pomalu. Tak snad to časem přejde a bude v klidu.

No jo, nějak se nám to časem rozrostlo (nejstarší bude koncem června 12). :)

Jasně, to chápu. Ono u štěněte bych se např. bála, aby tu bojácnost od ní neodkoukalo. A staršího bych se asi bála vzít, aby ji neznejistil. Přece jen i pro něj by to byla změna no.

Jj, hlavně vše v klidu, opravdu ji přesvědčit, že jí už nic nehrozí, atd. :)

Jinak to "ne" jsem na ni začala aplikovat asi po půl roce, když už byla docela " v pohodě". do té doby, jak už psal někdo výše, jsem odměňovala každý pokrok. Ideální na to byly sušené plíce, po těch by se mi utloukla. :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsem si jí přivezla od jedné paní té jí vrátili lidé po roce a půl kvůli tomu, že se stěhovali do jiného bytu a fenku tam nemohli mít. Já pokud bych měla psa tak vždy bych hledala způsob jak se přestěhovat i se psem. Moji mazlíčci jsou pro mě vše. Bylo mi jasné, že jim na feně moc nezáleželo. Také se u paní tvářila v pohodě, ale jelikož měla smečku cca 30 psů dále to asi nemá cenu rozebírat tak to bylo v pohodě, ale jak jsme přijeli k nám tak pak mi to také došlo. S muži ani kým kolik jiným nemá sebemenší problém. Divím se, že na to jak s ní bylo zacházeno nezanevřela na lidi a pořád je má ráda. Já mám takový dojem, že jí někdo vždy nahnal do kouta a nebo mezi dveřmi, protože když má kolem mě projít mezi dveřmi ven tak má stažený ocas a utíká co nejrychleji, aby jsem jí náhodou nic neudělala. Poslední dobou mi, ale doma začíná dělat docela neplechu a sežere na co přijde i když má jídla dost. A já bych jí chtěla vysvětlit nějak " šetrně ", že tohle nesmí dělat, ale když bych jí potrestala ač jen zvýšením hlasu tak vidím, že ve mě ztratí kousek důvěry. Je to docela zapeklitá situace.

"...Já mám takový dojem, že jí někdo vždy nahnal do kouta a nebo mezi dveřmi, protože když má kolem mě projít mezi dveřmi ven tak má stažený ocas a utíká co nejrychleji, aby jsem jí náhodou nic neudělala...."

Takovéto chování také může (ale samozřejmě i nemusí) ukazovat na to, že nějaké lidské hovado fenku kopalo!!!
Jednou jsem to viděla.....proč proboha takovíto "takélidi" mají potřebu mít doma živého tvora!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Škoda že jste z MB, mám docela zkušenosti s převýchovou bázlivek. Radila bych hlavně teď netrestat, ale fenku pozorně sledovat a odměnit za vše, co dělá dobře, i kdyby to bylo to, že se na vás koukne po vyslovení svého jména. Nežádoucí prostě přehlížet, nabídnout jinou zajímavou činnost a vše žádoucí posilovat pochvalou a odměnou. Taky bych s ní začala socializaci jako s malým štěnětem, od začátku - pomalu mezi lidi, psy, do rušného prostředí atd. Co se týká škodění doma, prstě tomu zabraňte tím, že se fenka sama nedostane tam, kde by jakkoliv mohla škodit. Vše uklízet (je to na palici, ale zvyknete si), vyhradit místnost, kde nemá co provést. Minimalizujte možnost nežádoucího jednání. Naučte fenku si hrát - doma např. přetahovanou, venku honičku apod. Berte ji na návštěvy k rozumným milovníkům psů. Určitě to zvládnete, drežím pěsti.

K tomuto jenom dodám - vřele a velmi doporučuji používat klikr, je to pro psa velmi ulehčující, jasné, srozumitelné a do pohody házející....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před cca 4 měsíci jsem si vzala 4 letou fenu křížence pudla ( střední velikosti ) a myslím si, že v minulosti se s ní nejednalo moc dobře. Buď někdo na ní křičel a nebo jí vyloženě mlátil. Když něco udělá a nebo jen s ní chci trénovat povely tak vždy je problém. Přidřepne začne se plazit a učůrávat. A potom když po ní něco chci a nechám jí, aby se trochu uklidnila tak je pořád taková ztuhlá. Snažím se jí povzbuzovat, ale ani to nepomáhá. Ke každému chodí tak jako by se bála ( sklopí hlavu a jde ) co jí udělá, ale lidi má ráda a je jinak hodná. Když vidí psy tak pořád kňučí a chce jít za nimi, ale jen co přijdeme blíž tak o ně nejeví zájem. Její chování se za ty 4 měsíce celkem zlepšilo, když jsem si jí brala tak byla celkově taková smutná a teď na ní vidím, že aspoň trochu radost ze života má, ale pořád si nevím rady jak na ní. Zkušenosti nějaké s výchovou mám, ale nevím jak na takhle narušeného psa. Neporadil by jste mi někdo nějakého výcvikáře nebo osobu, která by mi s tím pomohla v okolí Mladé Boleslavi. Děkuji

Netrestejte ji - vůbec! Tím myslím i zvýšený hlas, přísný pohled, postoj těla... cokoliv. Absolutně žádný nátlak, celá komunikace se musí odehrávat v milém pozitivním uvolněném duchu. Když "něco udělá", tak si především uvědomte, že je to vaše chyba, že jste jí to umožnila. A pak zapřemýšlejte, jak pro příště této chybě předejít (např. dát si fenku včas na vodítko) a následně jak ji naučit, co má dělat správně místo toho. Tedy ne učit "něco nedělat", ale učit, co MÁ dělat.
Stejně tak i s tím učením povelů. Chce to vyloženě jen po dobrém. Žádný nátlak, žádná fyzická manipulace (např. zatlačení na zadek při učení "sedni"), žádné zvyšování hlasu. A určitě doporučím změnit povely na nějaké, které znějí naprosto jinak, aby jí to nepřipomínalo její předchozí zkušenosti. Místo "sedni" třeba "hačí" apod.
Co vám podle mě pomohlo úplně nejvíc, je začít s ní cvičit s klikrem, pomocí shapingu. Tenhle způsob výcviku je celý založený na tom, že se pes sám rozhodne něco udělat, není do toho dotlačený člověkem. Ale chtělo by to někoho, kdo by vám ukázal základy... V Mladé Boleslavi nikoho neznám, ale jestli by Vám nevadilo občas dojíždět, tak u Prahy vaším směrem je Šimona Drábková, kterou můžu jen doporučit:
http://dogsports.webnode.cz/

Hačí a hačačá. Počkejte, až přestane být bázlivá. Určitě to někdy nabídne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Netrestejte ji - vůbec! Tím myslím i zvýšený hlas, přísný pohled, postoj těla... cokoliv. Absolutně žádný nátlak, celá komunikace se musí odehrávat v milém pozitivním uvolněném duchu. Když "něco udělá", tak si především uvědomte, že je to vaše chyba, že jste jí to umožnila. A pak zapřemýšlejte, jak pro příště této chybě předejít (např. dát si fenku včas na vodítko) a následně jak ji naučit, co má dělat správně místo toho. Tedy ne učit "něco nedělat", ale učit, co MÁ dělat.
Stejně tak i s tím učením povelů. Chce to vyloženě jen po dobrém. Žádný nátlak, žádná fyzická manipulace (např. zatlačení na zadek při učení "sedni"), žádné zvyšování hlasu. A určitě doporučím změnit povely na nějaké, které znějí naprosto jinak, aby jí to nepřipomínalo její předchozí zkušenosti. Místo "sedni" třeba "hačí" apod.
Co vám podle mě pomohlo úplně nejvíc, je začít s ní cvičit s klikrem, pomocí shapingu. Tenhle způsob výcviku je celý založený na tom, že se pes sám rozhodne něco udělat, není do toho dotlačený člověkem. Ale chtělo by to někoho, kdo by vám ukázal základy... V Mladé Boleslavi nikoho neznám, ale jestli by Vám nevadilo občas dojíždět, tak u Prahy vaším směrem je Šimona Drábková, kterou můžu jen doporučit:
http://dogsports.webnode.cz/

Prosím vás, zkuste pochopit, že tady vůbec nejde o výcvik, ale o to, aby se odstranil strach, chce to socializaci, vedení, oporu v majiteli, žádné utěšování a zdrobněliny, ale vedení a podporu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím vás, zkuste pochopit, že tady vůbec nejde o výcvik, ale o to, aby se odstranil strach, chce to socializaci, vedení, oporu v majiteli, žádné utěšování a zdrobněliny, ale vedení a podporu.

Ale vždyť přesně o tom tady mluvím. Jistota, klid a opora, bez nátlaku. "Hačí" jsem zmínila jen proto, že má fenka zřejmě špatné zkušenosti spojené s klasickými povely a tohle je slovo, které zní hodně jinak. Neznamená to, že by na fenku měla majitelka infantilně šišlat a ňuňánkovat ji. Může třeba velet maďarsky, to je fuk - prostě najít takové povely, které nemá fenka spojené se špatnými zážitky.
Vůbec nejde o výcvik? Podle mě jde. Když se fenka naučí pár základních povelů, tak si ujasní, co se po ní vlastně chce, a tím získá v životě mnohem víc jistoty. Tím nemyslím výcvik na IPO3, ale prostě normální provozní poslušnost (plus blbinky utužující vztah s majitelem). Pro bázlivého psa je obrovský rozdíl, jestli ho na procházce před projíždějícím cyklistou prostě v klidu přivoláte a posadíte, čemuž rozumí, nebo jestli ho budete lovit, řvát po něm a on vůbec nebude vědět, co se děje. A takových situací, kdy potřebujete něco vyřešit, jsou denně desítky.

naši fenu hodně týranou původním majitelem jsme jakž takž dali do pořádku asi za rok. Mimo výše uvedeného se osvědčil naprosto pravidelný režim. Neměla pak strach z toho, co bude. V pravidelné hodiny se venčilo, krmilo, "cvičilo", ale taky odpočívalo. I když nemám ráda klece, tady jsem jednu použila, zakrytou, fena se tam zezačátku ráda schovávala před světem. Dnes s fenkou nemáme naprosto žádné problémy, jen stále dávám pozor na situace, kterých se nejvíc bála - bylo to zahnání do kouta, zdvižená ruka apod. To ji i po 4 letech rozhodí.

K nám se taky vrátila fenka od majitelů a vůbec jsem ji nepoznávala. Bála se všeho a nejvíc koštěte, lopaty apod. Nakonec jsme zjistili, že tito ....(omlouvám se, ale napadají mne jen neslušná slova) fenku týrali a bití bylo na denním pořádku. Nakonec jim sousedi museli pohrozit, že na ně pošlou policii, pokud fenku nevrátí chovatelce. No vrátili ji, ale co s ní prováděli se nepochlubili. Fenka mne poznala, ale dohromady jsem ji dávala přes rok. Pak jsem ji našla skvělého páníčka, který si ji nemohl vynachválit a přímo se v ní viděl. Byl naprosto překvapen její poslušností a nakonec ji bral s sebou i na hlídání do firmy. Pravidelně nás informoval, jak se má a jednou se s ní objevil i v televizi při jednom zpravodajství. Na to, jaký byla uzlíček nervů od původních majitelů, byla k nepoznání.

Chce to obrnit se velkou trpělivostí a fence se náležitě věnovat, posilovat její sebevědomí a ukázat ji, že ji už nikdo a nic neublíží. Hodně štěstí a trpělivosti.
Pak z vlastní zkušenosti, nedala jsem na skeptické hlasy z okolí - těch, co mi tvrdili, že se mi ji už nepodaří dát dohromady a že je fenka totálně odepsaná. Nedala jsem na jejjch tvrzení a ukázalo se, ne nebyla odepsaná a prožila ještě plnohodnotný život.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale vždyť přesně o tom tady mluvím. Jistota, klid a opora, bez nátlaku. "Hačí" jsem zmínila jen proto, že má fenka zřejmě špatné zkušenosti spojené s klasickými povely a tohle je slovo, které zní hodně jinak. Neznamená to, že by na fenku měla majitelka infantilně šišlat a ňuňánkovat ji. Může třeba velet maďarsky, to je fuk - prostě najít takové povely, které nemá fenka spojené se špatnými zážitky.
Vůbec nejde o výcvik? Podle mě jde. Když se fenka naučí pár základních povelů, tak si ujasní, co se po ní vlastně chce, a tím získá v životě mnohem víc jistoty. Tím nemyslím výcvik na IPO3, ale prostě normální provozní poslušnost (plus blbinky utužující vztah s majitelem). Pro bázlivého psa je obrovský rozdíl, jestli ho na procházce před projíždějícím cyklistou prostě v klidu přivoláte a posadíte, čemuž rozumí, nebo jestli ho budete lovit, řvát po něm a on vůbec nebude vědět, co se děje. A takových situací, kdy potřebujete něco vyřešit, jsou denně desítky.

Ale houby, to není o pár povelech, to je o celkovém přístupu ke psovi, na kterou se naváže nějaká ta ovladatelnost. Ale odstranění strachu je něco jiného.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale houby, to není o pár povelech, to je o celkovém přístupu ke psovi, na kterou se naváže nějaká ta ovladatelnost. Ale odstranění strachu je něco jiného.

Však já neříkám, že těch "pár povelů" je to jediné, co vše vyřeší. Ale hodně to pomůže. Pomůže i to, že se majitelka naučí k fence přistupovat jinak, učit ji povely v klidu a po dobrém - když zjistí, že to opravdu funguje a že si našla k fence cestu, tak tenhle přístup následně podvědomě přenese do celé ostatní komunikace.
A ten zbytek se po internetu moc popsat nedá, to je jen otázka citu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Však já neříkám, že těch "pár povelů" je to jediné, co vše vyřeší. Ale hodně to pomůže. Pomůže i to, že se majitelka naučí k fence přistupovat jinak, učit ji povely v klidu a po dobrém - když zjistí, že to opravdu funguje a že si našla k fence cestu, tak tenhle přístup následně podvědomě přenese do celé ostatní komunikace.
A ten zbytek se po internetu moc popsat nedá, to je jen otázka citu.

Pes rád ví, co má dělat a bázlivý pes má rád nějakou jistotu, takže povely by mohli dost pomoci.Jinak OT měla jsem psa na výcvik a ten měl panickou hrůzu z povelu vstaň. místo vstaň jsem mu říkala ha..a bylo po problému.