Ustrašená DK

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je divného na tom, že se štěně bojí neznámého ?
Seznamovat !
Seznamovat ho s "bubáky". Povzbuzovat.
To předpokládá spoustu času.
Samo se odvaze asi nenaučí.

Samozřejmně ji seznamujeme ale má až panický strach takže násilím ji tam držet nebudu !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je divného na tom, že se štěně bojí neznámého ?
Seznamovat !
Seznamovat ho s "bubáky". Povzbuzovat.
To předpokládá spoustu času.
Samo se odvaze asi nenaučí.

Malé štěně se neznámého nebojí. Cca do dvanácti týdnů je odvážné a chce se seznámit se vším. Rezervovanost vůči neznámému přijde až později.

Seznamovat s "bubáky"... ano, ale rozhodně ne přes strach. Chce to opravdu hodně citu, aby to pro štěně byl pokud možno příjemný zážitek. Když budete psa (jedno jakého věku) násilím seznamovat s něčím, čeho se bojí, tak se jeho strach jen prohloubí.

Proč násilím?
Pomalu, trpělivě opakovat.

Chtěla jsem spíše zjistit jestli je tu nějaký chovatel nebo někdo kdo má KD, bojácnost je u nich v poslední době velký problém, tak jsme se chtěla zeptat jaké mají zkušenosti. U KD nic násilím ani dělat nejde jsou to hodně citliví psi...a naše fena se opravdu bojí abnormálně, když viděla poprvé koně tak se strachy přímo po...la, takže ono se řekne opakovat, ale to není jen tak, to prostě nejde.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Samozřejmně ji seznamujeme ale má až panický strach takže násilím ji tam držet nebudu !

U bázlivého psa výborně funguje tzv. negativní posilování. To znamená, že psa necháte, aby se sám o vlastní vůli kousíček přiblížil k "bubáku" (ze začátku třeba že se jen na něj podíval), ten okamžik označíte (kliknutí nebo krátká pochvala) a pamlsek hodíte směrem od bubáka pryč. Příště se pes osmělí a přijde o malý kousíček blíž než předtím, zase odměníte směrem pryč. Atd. Ten pamlsek tam není moc podstatný, pro psa je největší odměnou za to, že se rozhodl překonat svůj strach a přiblížit se k bubáku to, že mohl od bubáka odejít pryč. Zdánlivě to popírá veškerou logiku, ale funguje to neuvěřitelně dobře. Jen to chce trošku citu, pes musí být celou dobu v pohodě, celé to musí dělat ze své vlastní vůle a hlavně nesmí překročit práh, kdy se začne nezvladatelně bát.
Zkusím k tomu najít nějaké video...

Nevztahovala bych to jen na kolie.
Když se bojí, tak hezky zpovzdálí . . .trpělivě.
Proč opakujete , že násilím ne.
To snad normálního člověka ani nenapadne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U bázlivého psa výborně funguje tzv. negativní posilování. To znamená, že psa necháte, aby se sám o vlastní vůli kousíček přiblížil k "bubáku" (ze začátku třeba že se jen na něj podíval), ten okamžik označíte (kliknutí nebo krátká pochvala) a pamlsek hodíte směrem od bubáka pryč. Příště se pes osmělí a přijde o malý kousíček blíž než předtím, zase odměníte směrem pryč. Atd. Ten pamlsek tam není moc podstatný, pro psa je největší odměnou za to, že se rozhodl překonat svůj strach a přiblížit se k bubáku to, že mohl od bubáka odejít pryč. Zdánlivě to popírá veškerou logiku, ale funguje to neuvěřitelně dobře. Jen to chce trošku citu, pes musí být celou dobu v pohodě, celé to musí dělat ze své vlastní vůle a hlavně nesmí překročit práh, kdy se začne nezvladatelně bát.
Zkusím k tomu najít nějaké video...

hmm zajímavé, pokud něco najdete ráda se na video podívám. Děkuji

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hmm zajímavé, pokud něco najdete ráda se na video podívám. Děkuji

Našla jsem jen tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=rGP5ZawSrN8
https://www.youtube.com/watch?v=c7hyiygQ-7M

V obou případech tam cvičitelka řeší situaci, kdy se pes bojí přímo jí, ale úplně stejně by se postupovalo u strachu z jakéhokoliv jiného objektu. Já jsem tímhle způsobem u fenky během tuším tří pětiminutových lekcí odbourala dlouholetý panický strach z běžícího vysavače - už nezalízá pod nábytek nebo nezdrhá do jiné místnosti, ale dokáže uvolněně ležet cca metr od něj.

A tady je tentýž princip, jen v jiném provedení - místo házení pamlsků pryč cvičitelka se psem od bubáka (kola) odejde a na odchodu ho prokrmí.
https://www.youtube.com/watch?v=x544OdtgpSg

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U bázlivého psa výborně funguje tzv. negativní posilování. To znamená, že psa necháte, aby se sám o vlastní vůli kousíček přiblížil k "bubáku" (ze začátku třeba že se jen na něj podíval), ten okamžik označíte (kliknutí nebo krátká pochvala) a pamlsek hodíte směrem od bubáka pryč. Příště se pes osmělí a přijde o malý kousíček blíž než předtím, zase odměníte směrem pryč. Atd. Ten pamlsek tam není moc podstatný, pro psa je největší odměnou za to, že se rozhodl překonat svůj strach a přiblížit se k bubáku to, že mohl od bubáka odejít pryč. Zdánlivě to popírá veškerou logiku, ale funguje to neuvěřitelně dobře. Jen to chce trošku citu, pes musí být celou dobu v pohodě, celé to musí dělat ze své vlastní vůle a hlavně nesmí překročit práh, kdy se začne nezvladatelně bát.
Zkusím k tomu najít nějaké video...

A trvá to neskutečně dlouho a většina lidí to neumí udělat tak, aby pes nebyl celou dobu ve stresu. Jsou lepší způsoby.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A trvá to neskutečně dlouho a většina lidí to neumí udělat tak, aby pes nebyl celou dobu ve stresu. Jsou lepší způsoby.

Naopak, jde to neuvěřitelně rychle. Daleko rychleji, než "klasickými" postupy. Protože pes má pocit, že má toho bubáka pod kontrolou. Kdo nezkusil, neuvěří... A hlavně - nejhorší, co se vám může stát, když to vůbec neumíte, je to, že se nikam nedostanete. Ale rozhodně nemůžete stav zhoršit. Protože psa k ničemu nenutíte ani nelákáte, jde jen tak daleko, jak se sám rozhodne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naopak, jde to neuvěřitelně rychle. Daleko rychleji, než "klasickými" postupy. Protože pes má pocit, že má toho bubáka pod kontrolou. Kdo nezkusil, neuvěří... A hlavně - nejhorší, co se vám může stát, když to vůbec neumíte, je to, že se nikam nedostanete. Ale rozhodně nemůžete stav zhoršit. Protože psa k ničemu nenutíte ani nelákáte, jde jen tak daleko, jak se sám rozhodne.

Ta videa jsou naprosto postavená na hlavu. Od kdy se bázlivý pes k odnaučování strachu uvazuje?? To je velmi hrubá chyba. Navíc ten pes nemá z cvičitelky vůbec strach, ten je jen zmatený jejím nesrozumitelným chováním. A to video s kolem, to je naprostý děs. Sledujte, jak ten pes se dívá na toho člověka, člověk předpokládá, že má pes strach a zpomaluje chůzi, pes zpomaluje také, protože napodobuje toho člověka. Kola se nebojí. Je to zase jen výroba neexistujícího problému. Kdyby ten člověk k tomu kolu šel, osahal ho, protočil kola, opřel se o něj a pořádně si zívl, pes by to kolo přišel za chvíli počůrat. Ta videa jsou fakt hrozná. Až uvidíte jednou skutečně bázlivého psa, zjistíte, že to nefunguje vůbec. Takový pes si ani ty věčné pamlsky nevezme. Jsem pro citlivý, rozumný a pro psa nestresující přístup. Tam ten problém s kolem vytváření, ne že by ho řešili, tam ho dělají.

můj názor je ten, že chyba nastala u chovatele - to jakým způsobem probíhá socializace štěněte
v prvních týdnech má na povahu obrovský vliv a pokud se toto "podělá", má nový majitel se psem obrovskou práci a někdy s tím už nic nezmůže.
chovám plemeno, u kterého je socializace ultra důležitá, protože nedůvěru a citlivost na změny má už zakořeněnou v charakteru. proto když jsem měla štěňata, pouštěla jsem jim rádio, vysavač, apod. zkrátka snažila jsem je zvyknout na co nejvíce věcí. sama mám teď štěně a snažím se ho maximálně socializovat tzn. beru ho do nádražní haly, do města, na akce, kde se hlásá z tlampačů, do obchoďáku, kde procházíme samootvíracimi dveřmi, apod..
chce to opravdu trpělivost a co nejvíce nových vjemů. a když projeví nejistotu nebo strach, povzbudím, poplácám po hrudi, pochválím...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ta videa jsou naprosto postavená na hlavu. Od kdy se bázlivý pes k odnaučování strachu uvazuje?? To je velmi hrubá chyba. Navíc ten pes nemá z cvičitelky vůbec strach, ten je jen zmatený jejím nesrozumitelným chováním. A to video s kolem, to je naprostý děs. Sledujte, jak ten pes se dívá na toho člověka, člověk předpokládá, že má pes strach a zpomaluje chůzi, pes zpomaluje také, protože napodobuje toho člověka. Kola se nebojí. Je to zase jen výroba neexistujícího problému. Kdyby ten člověk k tomu kolu šel, osahal ho, protočil kola, opřel se o něj a pořádně si zívl, pes by to kolo přišel za chvíli počůrat. Ta videa jsou fakt hrozná. Až uvidíte jednou skutečně bázlivého psa, zjistíte, že to nefunguje vůbec. Takový pes si ani ty věčné pamlsky nevezme. Jsem pro citlivý, rozumný a pro psa nestresující přístup. Tam ten problém s kolem vytváření, ne že by ho řešili, tam ho dělají.

Uvazuje? Tím myslíte tu dlouhou stopovačku, na které má volnost pohybu? A s tím kolem - cvičitelka předpokládá, že má pes strach, protože ho v blízkosti kola předtím mnohokrát intenzivně projevil, což je tam řečené v titulcích. Teď to cvičí tak, aby pes zůstal pod prahem a strach neprojevil, proto ho nevidíte. Ten oční kontakt není projev strachu, je to cvik, který je odměňovaný a který se pes učí v přítomnosti spouštěče nabízet. A díky tomu, že tahle metoda tak dobře funguje, je pes během pár opakování schopný dojít bez projevu strachu až ke kolu, kterého se předtím děsil. Že problém nevidíte, neznamená, že tam předtím nebyl.

Pokud si pes nebere pamlsky, je to dost jasný ukazatel toho, že je nad prahem, je příliš stresovaný. V takovém stavu přebírají vládu emoce a pes se není moc schopný učit. Taky jsem pro citlivý, rozumný a psa nestresující přístup, což znamená zůstat pokud možno pod prahem. Což poznáte mimo jiné tak, že si pes pamlsky bere. Když zůstanete pod prahem, nevypadá to sice tak efektně (pes se neklepe s ocasem pod břichem), nicméně tak problém odstraníte strašně rychle - tak rychle, že si neznalý pozorovatel řekne "moment, ten pes měl nějaký problém?". Viděla jsem to už u hodně psů naživo. Bohužel jsem nenašla lepší videa než ta, co tu už vkládala předchozí přispěvatelka...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Uvazuje? Tím myslíte tu dlouhou stopovačku, na které má volnost pohybu? A s tím kolem - cvičitelka předpokládá, že má pes strach, protože ho v blízkosti kola předtím mnohokrát intenzivně projevil, což je tam řečené v titulcích. Teď to cvičí tak, aby pes zůstal pod prahem a strach neprojevil, proto ho nevidíte. Ten oční kontakt není projev strachu, je to cvik, který je odměňovaný a který se pes učí v přítomnosti spouštěče nabízet. A díky tomu, že tahle metoda tak dobře funguje, je pes během pár opakování schopný dojít bez projevu strachu až ke kolu, kterého se předtím děsil. Že problém nevidíte, neznamená, že tam předtím nebyl.

Pokud si pes nebere pamlsky, je to dost jasný ukazatel toho, že je nad prahem, je příliš stresovaný. V takovém stavu přebírají vládu emoce a pes se není moc schopný učit. Taky jsem pro citlivý, rozumný a psa nestresující přístup, což znamená zůstat pokud možno pod prahem. Což poznáte mimo jiné tak, že si pes pamlsky bere. Když zůstanete pod prahem, nevypadá to sice tak efektně (pes se neklepe s ocasem pod břichem), nicméně tak problém odstraníte strašně rychle - tak rychle, že si neznalý pozorovatel řekne "moment, ten pes měl nějaký problém?". Viděla jsem to už u hodně psů naživo. Bohužel jsem nenašla lepší videa než ta, co tu už vkládala předchozí přispěvatelka...

Cvičitelka cvičí tak, že sama projevuje nejistotu a pes se bojí stále víc. Nevidíte, jak napíná ty kšíry a jak odvrací hlavu od toho kola??? Ten pes se kola nebál, ale ona ho naučila se ho bát. Pes je vystresovaný, zmatený a ponechán bez podpory a opory psovoda. Ona ho dobře naučila se toho kola bát, je tam velký posun k horšímu. Nechápu, že to nevidíte, řeč těla toho psa to říká nad slunce jasně.

Ano, uvazovat říkám té stopovačce, pes není blbý a ví, že i když ona tam sedí jak slepice, má nohy a může se pohybovat a on je uvázaný. Opět - žádná podpora psovoda, žádná opora, vystresovaný pes se motá kolem divně se chovajícího člověka.

Nemůžu si pomoct, ale tomuhle zacházení bych psa nikdy nevystavila.

Když si pes nebere pamlsky, může to znamenat několik věcí - že není žravý a nestojí o ně vůbec, že je ve stresu, že jsou pamlsky zvolené nevhodně nebo nesmyslně použité.

Tomuhle říkám psychické týrání zvířat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Cvičitelka cvičí tak, že sama projevuje nejistotu a pes se bojí stále víc. Nevidíte, jak napíná ty kšíry a jak odvrací hlavu od toho kola??? Ten pes se kola nebál, ale ona ho naučila se ho bát. Pes je vystresovaný, zmatený a ponechán bez podpory a opory psovoda. Ona ho dobře naučila se toho kola bát, je tam velký posun k horšímu. Nechápu, že to nevidíte, řeč těla toho psa to říká nad slunce jasně.

Ano, uvazovat říkám té stopovačce, pes není blbý a ví, že i když ona tam sedí jak slepice, má nohy a může se pohybovat a on je uvázaný. Opět - žádná podpora psovoda, žádná opora, vystresovaný pes se motá kolem divně se chovajícího člověka.

Nemůžu si pomoct, ale tomuhle zacházení bych psa nikdy nevystavila.

Když si pes nebere pamlsky, může to znamenat několik věcí - že není žravý a nestojí o ně vůbec, že je ve stresu, že jsou pamlsky zvolené nevhodně nebo nesmyslně použité.

Tomuhle říkám psychické týrání zvířat.

Pes byl uvázaný na tak dlouhé stopovačce, aby se mohl vzdálit do vzdálenosti, kde se cítí bezpečně. A dobře to ví. To už je zase otázka citu výcvikáře.

Hlavu od kola odvrací ne proto, že by to byl projev stresu, ale proto, že je to cvik, který má naučený. Učí se projevovat v téhle situaci i další uklidňující signály - olizování apod. - učí se to jako cvik, podobně jako třeba "sedni". To je princip metody BAT, která je ukázaná na tomto jednom videu - naučit psa místo projevů agrese, zmítání na vodítku či útěku nabízet jiný způsob, jak si může situaci vyřešit, jak může říct, že je mu nepříjemná - a v případě agrese na psy tahle gesta zároveň předejdou projevům agrese ze strany potkaného psa. Zajímavá metoda, nicméně nemyslím si, že se hodí zrovna pro tuhle situaci. Posun k horšímu tam je, ale proto, že se tam nechtěně objevilo dítě, kterého se pes bojí taky, takže strach se znásobil, což je tam vysvětlené v titulcích a v komentáři. Ve výsledku je tam posun k lepšímu. Jinak ale souhlas, ten pes je při přibližování ke kolu trochu víc ve stresu, než by bylo vhodné. Určitý stres k výcviku patří a pes se ho musí po kousíčkách naučit překonávat, ale tohle je už podle mě moc. Ne proto, že je to psychické týrání (daleko větší psychické týrání u bázlivého psa je nic s tím nedělat a nechat ho žít v mnohem větším stresu), ale protože podle mě je tohle už trochu za hranou toho, kdy je pes schopný se efektivně učit. Já bych to přesně takhle nedělala - je cvičitelkou vlastně "donucený" se ke kolu přiblížit víc, než je mu příjemné. Lepší je dělat to na bázi vlastního rozhodnutí psa, jak bylo ukázané na těch prvních dvou videích.

Když si pes nebere pamlsky, které si jindy bere a má je rád, znamená to, že je nad prahem stresu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pes byl uvázaný na tak dlouhé stopovačce, aby se mohl vzdálit do vzdálenosti, kde se cítí bezpečně. A dobře to ví. To už je zase otázka citu výcvikáře.

Hlavu od kola odvrací ne proto, že by to byl projev stresu, ale proto, že je to cvik, který má naučený. Učí se projevovat v téhle situaci i další uklidňující signály - olizování apod. - učí se to jako cvik, podobně jako třeba "sedni". To je princip metody BAT, která je ukázaná na tomto jednom videu - naučit psa místo projevů agrese, zmítání na vodítku či útěku nabízet jiný způsob, jak si může situaci vyřešit, jak může říct, že je mu nepříjemná - a v případě agrese na psy tahle gesta zároveň předejdou projevům agrese ze strany potkaného psa. Zajímavá metoda, nicméně nemyslím si, že se hodí zrovna pro tuhle situaci. Posun k horšímu tam je, ale proto, že se tam nechtěně objevilo dítě, kterého se pes bojí taky, takže strach se znásobil, což je tam vysvětlené v titulcích a v komentáři. Ve výsledku je tam posun k lepšímu. Jinak ale souhlas, ten pes je při přibližování ke kolu trochu víc ve stresu, než by bylo vhodné. Určitý stres k výcviku patří a pes se ho musí po kousíčkách naučit překonávat, ale tohle je už podle mě moc. Ne proto, že je to psychické týrání (daleko větší psychické týrání u bázlivého psa je nic s tím nedělat a nechat ho žít v mnohem větším stresu), ale protože podle mě je tohle už trochu za hranou toho, kdy je pes schopný se efektivně učit. Já bych to přesně takhle nedělala - je cvičitelkou vlastně "donucený" se ke kolu přiblížit víc, než je mu příjemné. Lepší je dělat to na bázi vlastního rozhodnutí psa, jak bylo ukázané na těch prvních dvou videích.

Když si pes nebere pamlsky, které si jindy bere a má je rád, znamená to, že je nad prahem stresu.

Ať žijí dogmata a šaloblonky. Ten pes je v hajzlu s nervama, na konci toho videa, ale naprosto a nechápu, jak to může někdo nevidět. To, co je na tom videu s kolem, je neskutečné stresování toho psa a on to jasně, jednoznačně říká.

Co je podle Vás šetrnější pro nervy? Situace - dítě se bojí, že ve skříni je bubák. Postup č. 1 - přivedeme dítě bez jakékoli podpory tak blízko ke skříni, dokud se nerozklepe, pak mu umožníme odejít a dáme mu za odchod čokoládu. Toto beze podpory, opory, nápovědy, jak se má chovat a co po něm chceme, 100* opakujeme, dokud dítě nezblbne tak, že si na tu skříŇ sáhne už jen proto, aby od vás mělo pokoj. Postup č. 2 - vezmeme si my dospělí baterku, jdeme ke skříni, tu otevřeme a vykrámujeme a posvítíme do ní = bubák tam není a není se čeho bát.

Určitý stres k výcviku patří? Co je to za blbost a jaký je tohle výcvik? Tento uměle vytvořený "problémů je v tomto případě řešitelný v rámci tak 5 minut, bez stresu pro toho psa. Tyto BAT postupy jsou něco hrozného a nedivím se, že už dohnaly pár psů pod kytky.


Co je podle vás šetrnější a smysluplnější? Zachování iluze bubáka v zavřené skříni, ke které se pes díky neustálé buzeraci bude nucen přiblížit nebo odstranění iluze bubáka v řádu několika minut?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ať žijí dogmata a šaloblonky. Ten pes je v hajzlu s nervama, na konci toho videa, ale naprosto a nechápu, jak to může někdo nevidět. To, co je na tom videu s kolem, je neskutečné stresování toho psa a on to jasně, jednoznačně říká.

Co je podle Vás šetrnější pro nervy? Situace - dítě se bojí, že ve skříni je bubák. Postup č. 1 - přivedeme dítě bez jakékoli podpory tak blízko ke skříni, dokud se nerozklepe, pak mu umožníme odejít a dáme mu za odchod čokoládu. Toto beze podpory, opory, nápovědy, jak se má chovat a co po něm chceme, 100* opakujeme, dokud dítě nezblbne tak, že si na tu skříŇ sáhne už jen proto, aby od vás mělo pokoj. Postup č. 2 - vezmeme si my dospělí baterku, jdeme ke skříni, tu otevřeme a vykrámujeme a posvítíme do ní = bubák tam není a není se čeho bát.

Určitý stres k výcviku patří? Co je to za blbost a jaký je tohle výcvik? Tento uměle vytvořený "problémů je v tomto případě řešitelný v rámci tak 5 minut, bez stresu pro toho psa. Tyto BAT postupy jsou něco hrozného a nedivím se, že už dohnaly pár psů pod kytky.


Co je podle vás šetrnější a smysluplnější? Zachování iluze bubáka v zavřené skříni, ke které se pes díky neustálé buzeraci bude nucen přiblížit nebo odstranění iluze bubáka v řádu několika minut?

Ne, nevidím tam psa v hajzlu s nervama. Vidím tam psa, který je přítomností kola sice stresovaný, ale daleko míň než na začátku. Asi koukáme na úplně jiné video.

Co je podle Vás šetrnější pro nervy? Situace - dítě se bojí, že ve skříni je bubák. Postup č. 1 - přivedeme dítě bez jakékoli podpory tak blízko ke skříni, dokud se nerozklepe, pak mu umožníme odejít a dáme mu za odchod čokoládu. Toto beze podpory, opory, nápovědy, jak se má chovat a co po něm chceme, 100* opakujeme, dokud dítě nezblbne tak, že si na tu skříŇ sáhne už jen proto, aby od vás mělo pokoj. Postup č. 2 - vezmeme si my dospělí baterku, jdeme ke skříni, tu otevřeme a vykrámujeme a posvítíme do ní = bubák tam není a není se čeho bát.

To je marný. Vy mluvíte úplně o něčem jiném, než já. Ano, když ukážete dítěti, že ve skříni není bubák, tak se nejspíš uklidní. Ale co když tam ten bubák opravdu je? Co když se dítě (nebo lépe pes - s řešením u dětí zkušenost nemám) nebojí nějakého imaginárního bubáka ve skříni, ale třeba souseda? Který je hodný a nikdy mu neublížil, pochopitelně. A bojí se ho tak, že odmítá vylézt z bytu ve strachu, že ho tam potká nebo že ho jen ucítí, a když ho slyší jen za dveřmi na chodbě, tak dostane hysterický záchvat, zaleze pod postel na druhém konci bytu a tam se počůrá? Tady mluvíme o řešení takovýchto strachů. Ne o "bubácích", které vyřešíte za půl minuty tím, že si na ně sáhnete.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, nevidím tam psa v hajzlu s nervama. Vidím tam psa, který je přítomností kola sice stresovaný, ale daleko míň než na začátku. Asi koukáme na úplně jiné video.

Co je podle Vás šetrnější pro nervy? Situace - dítě se bojí, že ve skříni je bubák. Postup č. 1 - přivedeme dítě bez jakékoli podpory tak blízko ke skříni, dokud se nerozklepe, pak mu umožníme odejít a dáme mu za odchod čokoládu. Toto beze podpory, opory, nápovědy, jak se má chovat a co po něm chceme, 100* opakujeme, dokud dítě nezblbne tak, že si na tu skříŇ sáhne už jen proto, aby od vás mělo pokoj. Postup č. 2 - vezmeme si my dospělí baterku, jdeme ke skříni, tu otevřeme a vykrámujeme a posvítíme do ní = bubák tam není a není se čeho bát.

To je marný. Vy mluvíte úplně o něčem jiném, než já. Ano, když ukážete dítěti, že ve skříni není bubák, tak se nejspíš uklidní. Ale co když tam ten bubák opravdu je? Co když se dítě (nebo lépe pes - s řešením u dětí zkušenost nemám) nebojí nějakého imaginárního bubáka ve skříni, ale třeba souseda? Který je hodný a nikdy mu neublížil, pochopitelně. A bojí se ho tak, že odmítá vylézt z bytu ve strachu, že ho tam potká nebo že ho jen ucítí, a když ho slyší jen za dveřmi na chodbě, tak dostane hysterický záchvat, zaleze pod postel na druhém konci bytu a tam se počůrá? Tady mluvíme o řešení takovýchto strachů. Ne o "bubácích", které vyřešíte za půl minuty tím, že si na ně sáhnete.

Myslím, že končíme diskusi.

Koukáme na stejné video, kde vidím psa, který na začátku byl jak takž ochoten to kolo vnímat, na konci nebyl ochoten se ani podívat, ocas mezi nohama, hlava dole, vytažené koutky a uhýbání očima - klasickými projevy silného stresu. To na tom videu skutečně je a že si to někdo chce okecat, tím se to nesmaže.

A co když tam ten bubák je? To nemyslíte vážně, bubáci přece nejsou... - pak je tento postup tedy asi adekvátní. Já si do dneška myslela, že odstranění strachu spočívá v důkazu, že není čeho se bát. Strach je iluze. Už chápu, proč psi vedení touto metodikou bývají takové uzlíčky nervů a psychické trosky.

Prošlo mi rukou hodně opravdu bázlivých psů, kteří měli problém skutečný, protože byli týráni, ne vykonstruovaný, jako tento pes. I když on má také problém - na druhém konci vodítka, chudák. Po nějaké době byli umístěni jako psi normální, pohodoví, klidní. Kdybych s nimi zacházela tímto způsobem, ještě bych je tu měla všechny a asi by už ani nevylezli z boudy. Copak vážně nevidíte, v jakém stavu je ten pes?

Který je hodný a nikdy mu neublížil, pochopitelně. A bojí se ho tak, že odmítá vylézt z bytu ve strachu, že ho tam potká nebo že ho jen ucítí, a když ho slyší jen za dveřmi na chodbě, tak dostane hysterický záchvat, zaleze pod postel na druhém konci bytu a tam se počůrá? Tady mluvíme o řešení takovýchto strachů.

Takže podle BAT postupů zavřeme souseda a dítě do jedné místnosti bez rodičů a soused kolem sebe bude rozhazovat sladkosti, případně budeme vodit dítě za kšíry k sousedovi a při odchodu mu dávat čokoládu? Nebo vezmeme dítě do náruče, vysvětlíme, mu, že soused je hodný a v pořádku a přátelsky si se sousedem popovídáme, nastolíme atmosféru klidu a pohody, dítě podpoříme a dovolíme mu, aby na souseda koukalo z naší náruče? Co je smysluplnější, co je ohleduplnější pro dítě? Prosím o konkrétní odpověď a zdůvodnění. Nebo si to promítněte na psa, když se bavíme o psím videu.

Tak jsem se podívala na ty videa, a nezlobte se na mě ale také mi přijde, že pes žádný strach nemá. U nás to teda vypadá uplně jinak. Raději by se na tom vodítku uškrtila než aby šla třeba k ovci. Navíc tohle je práce s dospělým psem, který ovládá chůzi na vodítku a u nohy, tohle štěně neumí, to prostě začne utíkat pryč nebo se zapře..takže děkuji za radu, ale tohle nám asi nepomůže.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jsem se podívala na ty videa, a nezlobte se na mě ale také mi přijde, že pes žádný strach nemá. U nás to teda vypadá uplně jinak. Raději by se na tom vodítku uškrtila než aby šla třeba k ovci. Navíc tohle je práce s dospělým psem, který ovládá chůzi na vodítku a u nohy, tohle štěně neumí, to prostě začne utíkat pryč nebo se zapře..takže děkuji za radu, ale tohle nám asi nepomůže.

Odkud jste, prosím? Dá se s tím pracovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Odkud jste, prosím? Dá se s tím pracovat.

z Brna

Stačí použít trochu citu a selský rozum.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
z Brna

To je děsně daleko, bohužel.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stačí použít trochu citu a selský rozum.

To je fakt. Ale když se neví, jak na to, je lepší si najít rozumnou radu.

Jejdamane, když jsem si vzala fenku z útulku, měla 3 a půl měsíce odhadem, asi 10 kg, rachitická, že padala, někdo jí mydlil a cepoval až jí nakonec v prosinci vyhodil. Když jsem jí poprvé vzala k našim koním, byla 50m od ohrady a klepala se hrůzou. Mluvila jsem na ní, trochu se po pár minutách uklidnila a v tu chvíli si stará kobyla usmyslila, že skočí ohradu a pocválá kolem nás domů. Chudinka štěndo se tak vyděsilo, že se vyvlíklo z obojku a letělo pryč a honila jsem jí půl hodiny, . No a pomaličku si zvykala a za nějakou dobu už mi koně pomáhala nahánět a chodila se mnou na vyjížďky, páč to byl velice poslušný pes.Já si myslím, že se to pomalu poddá, jen nespěchat, druhá fenka zas nechtěla chodit na vycházky okolo jistého plotu, protože tam obří pes vyletěl s řevem na plot, když jsme šli okolo(nečekaně i pro mě), ona měla asi tři měsíce. A taky to časem odešlo, naopak, potom byli kamarádi. Čas je nejlepší, štěndo holt neví, musí poznat, že se nic neděje.

No uvidíme...snažíme se zvykat na všechno možný a pomalu překonávat všeho čeho se bojíme. Bohužel se nyní nemůže učit pást protože má hrozný strach a při agility se taky bojí naprosto všeho, např. tunel, tak snad to časem překoná snažíme se všechno pozitivně zvládnout...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jejdamane, když jsem si vzala fenku z útulku, měla 3 a půl měsíce odhadem, asi 10 kg, rachitická, že padala, někdo jí mydlil a cepoval až jí nakonec v prosinci vyhodil. Když jsem jí poprvé vzala k našim koním, byla 50m od ohrady a klepala se hrůzou. Mluvila jsem na ní, trochu se po pár minutách uklidnila a v tu chvíli si stará kobyla usmyslila, že skočí ohradu a pocválá kolem nás domů. Chudinka štěndo se tak vyděsilo, že se vyvlíklo z obojku a letělo pryč a honila jsem jí půl hodiny, . No a pomaličku si zvykala a za nějakou dobu už mi koně pomáhala nahánět a chodila se mnou na vyjížďky, páč to byl velice poslušný pes.Já si myslím, že se to pomalu poddá, jen nespěchat, druhá fenka zas nechtěla chodit na vycházky okolo jistého plotu, protože tam obří pes vyletěl s řevem na plot, když jsme šli okolo(nečekaně i pro mě), ona měla asi tři měsíce. A taky to časem odešlo, naopak, potom byli kamarádi. Čas je nejlepší, štěndo holt neví, musí poznat, že se nic neděje.

Tak,tak

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No uvidíme...snažíme se zvykat na všechno možný a pomalu překonávat všeho čeho se bojíme. Bohužel se nyní nemůže učit pást protože má hrozný strach a při agility se taky bojí naprosto všeho, např. tunel, tak snad to časem překoná snažíme se všechno pozitivně zvládnout...

Kolik štěníkovi je?
Bohužel s dlouhosrstkami mám dost špatnou zkušenost, naprostá většina jsou pořádní ustrašenci. Ale myslím, že když na to půjdete s citem, mělo by se hodně poddat. Ale bude to pro vás asi docela záhul.

Dovolím si vyjádřit se k videu s kolem - pes nijak vystresovaný nebyl, ke kolu šel dobrovolně, cvičitelka si dávala velký pozor, aby nenastal tah. Skoro si myslím, že mu pozdě klikala,respektive ne vždy vhodně, že klik měl přijít okamžiku, kdy se pes díval na kolo, někdy to stihla, někdy klik přišel až když se jukl na ni proto taky rychle uhýbal pohledem z kola na ni. Odměnou za klidný pohled na kolo byl odchod + pamlsek. Tento postup funguje velice dobře (obecně) a je založen na iniciativě psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kolik štěníkovi je?
Bohužel s dlouhosrstkami mám dost špatnou zkušenost, naprostá většina jsou pořádní ustrašenci. Ale myslím, že když na to půjdete s citem, mělo by se hodně poddat. Ale bude to pro vás asi docela záhul.

jsou jí 3 měsíce a 2 týdny. Agility zatím poznáváme tunel a procházíme překážkami. a někdy je to fakt problém, ale trochu pomáhá když se dívá na ostatní pejsky a pak dostane trochu odvahu vyzkoušet to aspoň znovu :) Bohužel domácí zvířata budou opravdu oříšek a myslím že s pasením se můžeme rozloučit :(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dovolím si vyjádřit se k videu s kolem - pes nijak vystresovaný nebyl, ke kolu šel dobrovolně, cvičitelka si dávala velký pozor, aby nenastal tah. Skoro si myslím, že mu pozdě klikala,respektive ne vždy vhodně, že klik měl přijít okamžiku, kdy se pes díval na kolo, někdy to stihla, někdy klik přišel až když se jukl na ni proto taky rychle uhýbal pohledem z kola na ni. Odměnou za klidný pohled na kolo byl odchod + pamlsek. Tento postup funguje velice dobře (obecně) a je založen na iniciativě psa.

Cvičitelka nesledovala reakce psa - na kolo nereagoval vůbec nijak, jen pochopil, že když se podívá na ní, bude pamlsek a odchod. Cvičitelka předpokládala nějakou reakci, zpomalovala svou chůzi a pes reagoval zpomalením nebo zastavením na ní, nikoli na kolo. S kolem problém neměl do té doby, než ho neustálým opakováním zblbla tak, že nevěděl, co má dělat, začal být ve stresu - příznakem - ztuhlá chůze, uhýbání očima, střihání ušima, rychlejší dech, vyhýbání se kolu pohledem, snaha o odchod. Paní mu vyrobila problém s kolem díky svému naprosto nesrozumitelnému nebo spíš žádnému vedení toho psa. Tento postup je pro psa velmi stresující v tomto provedení a vede k tvorbě fobie místo jejího vyřešení. Protože ze začátku ten pes neměl s kolem problém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jsou jí 3 měsíce a 2 týdny. Agility zatím poznáváme tunel a procházíme překážkami. a někdy je to fakt problém, ale trochu pomáhá když se dívá na ostatní pejsky a pak dostane trochu odvahu vyzkoušet to aspoň znovu :) Bohužel domácí zvířata budou opravdu oříšek a myslím že s pasením se můžeme rozloučit :(

Já bych to do pytle neházela, ale hledala bych člověka co s koliema pase - štěně se jako každý savec učí opičením. Štěně uvidí co dělají druhý a za nedlouho (možná hned) mu to nedá a půjde to zkusit taky. Když k nám přišel poslední pes naší smečky neznal koně a já, jako rekreační jezdec si chodím zajezdit a pomoct ve stájích, nejdříve se také bál, ale jakmile viděl že moji stávající psiska si normálně jsou po svým kolem koní a jak procházejí v klidu stájemi, nedalo mu to a druhou návštěvu šel na průzkum s nimi.
Opičení funguje a hledala bych lidičky s koliema, která jsou buď také štěnda nebo odrostlejší puberťáci a nebo psiska, která v pohodě snesou štěně

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Cvičitelka nesledovala reakce psa - na kolo nereagoval vůbec nijak, jen pochopil, že když se podívá na ní, bude pamlsek a odchod. Cvičitelka předpokládala nějakou reakci, zpomalovala svou chůzi a pes reagoval zpomalením nebo zastavením na ní, nikoli na kolo. S kolem problém neměl do té doby, než ho neustálým opakováním zblbla tak, že nevěděl, co má dělat, začal být ve stresu - příznakem - ztuhlá chůze, uhýbání očima, střihání ušima, rychlejší dech, vyhýbání se kolu pohledem, snaha o odchod. Paní mu vyrobila problém s kolem díky svému naprosto nesrozumitelnému nebo spíš žádnému vedení toho psa. Tento postup je pro psa velmi stresující v tomto provedení a vede k tvorbě fobie místo jejího vyřešení. Protože ze začátku ten pes neměl s kolem problém.

Nevidíte....Že mu (teda asi jí) kliká a kdy - to registrujete?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevidíte....Že mu (teda asi jí) kliká a kdy - to registrujete?

Jistě, že registruju. Pes je z toho magor, chudák, a místo řešení nějakého fiktivního problému si vytvořil jiný. Ona tam tvrdí, že pes vykazoval u kola strachovou reakci, v minulosti. Proč to teda neřešila, když jí vykazoval? Tady mu jí stvořila. Strach se řeší hned, na místě.