Jak jste reagovali, když poprvé zavrčel?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Modelová situace : Pejsek má vepřovou tlapku (fenka 8měs) a tak se rozhodnete zkusit jí to sebrat. Oslovím ji a natáhnu ruku po vepřové - okamžitě za děsivého vrčení si vepřovou vzala do tlamy. Tak zkouším rozevřít tlamu, ale fena vypadá opravdu děsivě a nepouští. Samozřejmě povely pusť atd. Nic platné, zavolám přítele ať jí tlamu rozevře a ona ho pokousala na ruce. Přítel ji nakopl (že prý přeci lepší než mlátit rukou), hrozně jsme se pohádali - samozřejmě.. Protože po tom kopanci zakňučela a byla hrozně smutná , ani už tu dobrotu nechtěla.
Ale opravdu jak měl tedy reagovat, když mu pokousala ruku? Později jsem to šla zkusit znovu, odvolala jsem jí kousek vedle dobroty, přidržela si ji rukou, dobrotu vzala ze země - vrčela na mě, ale vydržela to. Tak jsem ji pochválil a dobrotu jí dala do tlamy. Pak ještě dvakrát a bylo to stejné, možná lepší. Ale rozhodně mi to přišlo méně násilné. Ale i přes to vrčí a nechce vydat - pokud si ji neodvolám, nepodržím ji rukou, abych mohla dobrotu sebrat se země.
Ale opravdu, jak je nejlepší reagovat - trestat?

Nakopl?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Modelová situace : Pejsek má vepřovou tlapku (fenka 8měs) a tak se rozhodnete zkusit jí to sebrat. Oslovím ji a natáhnu ruku po vepřové - okamžitě za děsivého vrčení si vepřovou vzala do tlamy. Tak zkouším rozevřít tlamu, ale fena vypadá opravdu děsivě a nepouští. Samozřejmě povely pusť atd. Nic platné, zavolám přítele ať jí tlamu rozevře a ona ho pokousala na ruce. Přítel ji nakopl (že prý přeci lepší než mlátit rukou), hrozně jsme se pohádali - samozřejmě.. Protože po tom kopanci zakňučela a byla hrozně smutná , ani už tu dobrotu nechtěla.
Ale opravdu jak měl tedy reagovat, když mu pokousala ruku? Později jsem to šla zkusit znovu, odvolala jsem jí kousek vedle dobroty, přidržela si ji rukou, dobrotu vzala ze země - vrčela na mě, ale vydržela to. Tak jsem ji pochválil a dobrotu jí dala do tlamy. Pak ještě dvakrát a bylo to stejné, možná lepší. Ale rozhodně mi to přišlo méně násilné. Ale i přes to vrčí a nechce vydat - pokud si ji neodvolám, nepodržím ji rukou, abych mohla dobrotu sebrat se země.
Ale opravdu, jak je nejlepší reagovat - trestat?

Nakopl?

Nejlepší se projevit se jako člověk rozumný a situacím předcházet. Být chytřejší, než pes. Opravdu si myslíte, že jít do přímé zvířecí konfrontace je rozumné? U velkého plemene to může být poslední, co v životě uděláte.

Tenhle problém je v celkovém vztahu ke psu, imho. Není to o tom ho v okamžiku vrčení zkopat do kulata. Tím si totiž můžete v psovi velmi snadno vypěstovat dojem, že má-li žrádlo, musí kousat natvrdo rovnou a být dostatečně razantní, jinak mu to bude sežráno.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Modelová situace : Pejsek má vepřovou tlapku (fenka 8měs) a tak se rozhodnete zkusit jí to sebrat. Oslovím ji a natáhnu ruku po vepřové - okamžitě za děsivého vrčení si vepřovou vzala do tlamy. Tak zkouším rozevřít tlamu, ale fena vypadá opravdu děsivě a nepouští. Samozřejmě povely pusť atd. Nic platné, zavolám přítele ať jí tlamu rozevře a ona ho pokousala na ruce. Přítel ji nakopl (že prý přeci lepší než mlátit rukou), hrozně jsme se pohádali - samozřejmě.. Protože po tom kopanci zakňučela a byla hrozně smutná , ani už tu dobrotu nechtěla.
Ale opravdu jak měl tedy reagovat, když mu pokousala ruku? Později jsem to šla zkusit znovu, odvolala jsem jí kousek vedle dobroty, přidržela si ji rukou, dobrotu vzala ze země - vrčela na mě, ale vydržela to. Tak jsem ji pochválil a dobrotu jí dala do tlamy. Pak ještě dvakrát a bylo to stejné, možná lepší. Ale rozhodně mi to přišlo méně násilné. Ale i přes to vrčí a nechce vydat - pokud si ji neodvolám, nepodržím ji rukou, abych mohla dobrotu sebrat se země.
Ale opravdu, jak je nejlepší reagovat - trestat?

Vrčení je psův signál. Podle situace vám něco sděluje, mluví k vám a to už dost důrazně. Třeba: Nech toho, bojím se. Nech toho, cítím se ohrožený. Au, nech toho, to bolí, nedělej to. Nech toho, je to nepříjemné a já nevím co mám dělat. Nech toho, jestli toho nenecháš tak tě kousnu.

Jenže lidi jsou pitomci a trestají a zakazují vrčení protože "si to ten pes přece nemůže nikdy dovolit, jak si to představuje vrčet na mě, krále všeho vesmíru"

Pak se pes může na nějaké vrčení už rovnou vykašlat a začít kousat rovnou bez varování. A pak bude utracen jako příliš agresivní. Jen proto, že lidi jsou debilní.

Reagovat měl předtím než ke kousání vůbec došlo, nakopněte přítele i sebe, protože jste neposlouchali psa, který vám říkal, že se bojí, že to žrádlo je jeho.

A násilím vybudujete akorát tak větší strach.

Pokud teda tak nutně potřebujete být těmi pány všehomíra tak sobě a tomu nebohému psovi udělejte laskavost a nenásilně fenku naučte, že odebírání dobrot je vlastně sranda a je to výhodné. A začínejte na něčem snadném, čeho se snadno vzdá a zvyšujte náročnost.

Nestavte toho psa do pozice, kdy má strach a neví, co má dělat. Tady tyto manýry s trestáním a šikanováním psa za to, že se bojí, vám k dobrému vztahu ani k tomu poklidnému odebírání věcí stejně nepomohou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Modelová situace : Pejsek má vepřovou tlapku (fenka 8měs) a tak se rozhodnete zkusit jí to sebrat. Oslovím ji a natáhnu ruku po vepřové - okamžitě za děsivého vrčení si vepřovou vzala do tlamy. Tak zkouším rozevřít tlamu, ale fena vypadá opravdu děsivě a nepouští. Samozřejmě povely pusť atd. Nic platné, zavolám přítele ať jí tlamu rozevře a ona ho pokousala na ruce. Přítel ji nakopl (že prý přeci lepší než mlátit rukou), hrozně jsme se pohádali - samozřejmě.. Protože po tom kopanci zakňučela a byla hrozně smutná , ani už tu dobrotu nechtěla.
Ale opravdu jak měl tedy reagovat, když mu pokousala ruku? Později jsem to šla zkusit znovu, odvolala jsem jí kousek vedle dobroty, přidržela si ji rukou, dobrotu vzala ze země - vrčela na mě, ale vydržela to. Tak jsem ji pochválil a dobrotu jí dala do tlamy. Pak ještě dvakrát a bylo to stejné, možná lepší. Ale rozhodně mi to přišlo méně násilné. Ale i přes to vrčí a nechce vydat - pokud si ji neodvolám, nepodržím ji rukou, abych mohla dobrotu sebrat se země.
Ale opravdu, jak je nejlepší reagovat - trestat?

Za mne - zbytečná buzerace psa.
Můj bernardýn ( ve 4 měsících) na mě vztekle zavrčel, ztuhlý, nachystaný chňapnout, pokud budu agresivní - když jsem mu do misky zpátky sbírala granule, které mu při žrádle lítaly kolem. Už předtím jednou zavrčel, když jsem se ho dotkla náhodně u žrádla, když jsem procházela okolo.
Postup jsem měla úplně opačný - přestala jsem sbírat, mluvila jsem na něj chlácholivě a druhou rukou hladila záda - pomalu se úplně uklidnil, bez vrčení žral dál - a já to dosbírala.
Brzy bude mít půl roku, do žrádla mu nelezu - ale co nadrobí, mu s klidem můžu kolem huby sbírat a házet zpět, nereaguje nijak. Venku si z huby na Pusť nechá vzít cokoli. Žrádlo, které jsem mu dala, mu neberu a neprudím ho tím. K čemu?
Je přece úplně jiná situace psovi něco dát - a pak mu to, už "jeho" brát anebo si od něj nechat dát nějakou fujku, co našel.
Mně někdo brát jídlo, když mám hlad a už mi ho dal - protože si potřebuje dokazovat moji podřízenost - taky ho asi rafnu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vrčení je psův signál. Podle situace vám něco sděluje, mluví k vám a to už dost důrazně. Třeba: Nech toho, bojím se. Nech toho, cítím se ohrožený. Au, nech toho, to bolí, nedělej to. Nech toho, je to nepříjemné a já nevím co mám dělat. Nech toho, jestli toho nenecháš tak tě kousnu.

Jenže lidi jsou pitomci a trestají a zakazují vrčení protože "si to ten pes přece nemůže nikdy dovolit, jak si to představuje vrčet na mě, krále všeho vesmíru"

Pak se pes může na nějaké vrčení už rovnou vykašlat a začít kousat rovnou bez varování. A pak bude utracen jako příliš agresivní. Jen proto, že lidi jsou debilní.

Reagovat měl předtím než ke kousání vůbec došlo, nakopněte přítele i sebe, protože jste neposlouchali psa, který vám říkal, že se bojí, že to žrádlo je jeho.

A násilím vybudujete akorát tak větší strach.

Pokud teda tak nutně potřebujete být těmi pány všehomíra tak sobě a tomu nebohému psovi udělejte laskavost a nenásilně fenku naučte, že odebírání dobrot je vlastně sranda a je to výhodné. A začínejte na něčem snadném, čeho se snadno vzdá a zvyšujte náročnost.

Nestavte toho psa do pozice, kdy má strach a neví, co má dělat. Tady tyto manýry s trestáním a šikanováním psa za to, že se bojí, vám k dobrému vztahu ani k tomu poklidnému odebírání věcí stejně nepomohou.

"Vrčení je psův signál. Podle situace vám něco sděluje, mluví k vám a to už dost důrazně. Třeba: Nech toho, bojím se. Nech toho, cítím se ohrožený. Au, nech toho, to bolí, nedělej to. Nech toho, je to nepříjemné a já nevím co mám dělat. Nech toho, jestli toho nenecháš tak tě kousnu"

Zrovna včera jsem viděla jeden film, kde "hráli" "psi", scéna s kořistí, jestli chcete odkaz, klidně Vám ho dám a ta scéna je hned na začátku : http://www.youtube.com/watch?v=V8azalLEkEA . Prosím řekněte mi, co si o tom myslíte, ten bělouš je docela drsňák

Modelová situace: dva dospělí který nemají dobrý vztah se svým psem,nezvládají ho,nezvládají psa jako takového,pes reaguje v tomto případě naprosto přirozeně a lidskej debil ho ještě skope. Problém je v něčem jiném,než jestli psa praštit nebo zkopat.
předcházet předcházet předcházet,ale to chce rozum a používat ho.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Modelová situace: dva dospělí který nemají dobrý vztah se svým psem,nezvládají ho,nezvládají psa jako takového,pes reaguje v tomto případě naprosto přirozeně a lidskej debil ho ještě skope. Problém je v něčem jiném,než jestli psa praštit nebo zkopat.
předcházet předcházet předcházet,ale to chce rozum a používat ho.

Tak pokud platí toto"nezvládají ho,nezvládají psa jako takového", a beze vztahu, tak samozřejmě to asi bude chtít příště jen předcházet, ale stejně je ten pes bude mít vždycky na háku.

Nikdy sem se nesetkala s tim, že by můj vlastní pes na mě u žrádla vrčel.
Od útlého štěněčího věku jsem je přikrmovala z ruky na mísy na povel NA jsem jim tam přihazovala granule (dostali půlku své dávky do misky, druhou půlku jsem měla v ruce a přihazovala), přihodila sem sem tam i mňamku a učila je ukaž - jakmile jsem jim řekla ukaž, dala sem ruku do misky a položila jim tam velký kus mňamky a zas povel bašti - mluvila sem s nima, jak s dětma
:" hele, co to tady máš, ukaž, aha, nic, tak bašti " A psiska po sáhnutí do mísy mou rukou našli větší kousek mňaminy. Stejně tak když dostanou misku, vybídnu je tak děcka, večeře a když jim dám misku, pohladím je. Pes zavrtí ocasem a baští. Zjistili, že ruka - znamená mňamka, že slovo NA znamená mňamka - tj. že na tom vlastně vydělali.

Stejné to bylo s něčim, co si žužlali.
Přišla jsem ke psovi, promluvila na něj, aby se mě nelekl, pohladila sem ho a v druhý ruce jsem měla buď pamlsek, nebo novou krásnou masovou kost, kterou jsem mu vyměnila za tu hnusnou odrbanou. A probíhalo to - ukaž, jednou rukou sem mu sebrala ten starej kus, hodnej, pamlsek a NA lepší kost a bašti.
Používám prakticky to samí, jako u žrádla...
Obecně platí, že pes musí mít pocit, že na tom vlastně vydělal, a že člověčí ruka není ta, co bere, ale co dává lepší
A je totální nesmysl do psa kopat - lidská ruka hladí, dává, bere, ale i trestá...
A to poslední, psa zbytečně nebuzerovat. Cvičit výměny předmětu, ale s citem a naučit ho, že odevzdat to, co má v hubě, je pro něj vlastně výhoda - dostane něco lepšího.

zadavatelka: Tak abych tedy odpověděla postupně.
1. proč mu to beru - protože chci,aby si nechala vzít jídlo, pokud v budoucnu bude nebezpečné to jíst (musí si nechat vzít něco špatného, co najde a pod.) Jiný důvod není - jen se připravit do budoucna, abych mi nechala vzít jídlo, pokud by ho neměla jíst.
2. nechci si nic dokazovat, chci jen aby respektovala moje přání - protože já přeci vím co je pro ni dobré...Když bude např. nemocná, já vím, co může jíst, aby se jí nepřitížilo, když něco najde na procházce, tak já vím, jestli to může sníst. Ona to neví, prostě by to snědla a pak by mohlo být zle.

Bláhově jsem si myslela, že mi tady poradí někdo, kdo to zažil a jak to řešil. A ANO - vrčet na mě nesmí!
Jediné paní děkuji - a to té s bernardýnem, ta jediná reagovala tak, že mi to k něčemu pomůže.

Jestli vám vaši psi nedovolí, rozhodovat o tom, co budou jíst, tak vám přeji ať nikdy nenarazíte na situaci,že to sežrání bude pro ně osudné, protože vás neposlechli a snědli, co neměli!

Zase jste mě zklamali Přítel ji samozřejmě nezkopal, kopl jednou a už to neudělá. Chtěla jsem vědět, jak reagujete, když vás pes kousne, ale vy ho asi pochválíte a poděkujete mu, že vás upozornil, že se mu to nelíbí.

Svýho psa nemlátím, ale pokud něco podělá, dám mu najevo, že to jako ne, dostane pár liskanců přes čumák. Popravdě mě to bolí víc než jeho, protože pak mám výčitky, je mi ho prostě líto, ale nechat si 45 kg psa dělat co chce, je nesmysl. A s tím vrčením, nedávno sebral přítelkyni jídlo z ruky, dostal liskanec přes prdel, zavrčel, hned jsem ho hodil na bok a dal mu po čumáku.
Po chvíli jsme si hráli na zahradě a mně a myslím i jemu bylo líto, co se odehrálo, ale občas zkrátka nedá nic dělat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nikdy sem se nesetkala s tim, že by můj vlastní pes na mě u žrádla vrčel.
Od útlého štěněčího věku jsem je přikrmovala z ruky na mísy na povel NA jsem jim tam přihazovala granule (dostali půlku své dávky do misky, druhou půlku jsem měla v ruce a přihazovala), přihodila sem sem tam i mňamku a učila je ukaž - jakmile jsem jim řekla ukaž, dala sem ruku do misky a položila jim tam velký kus mňamky a zas povel bašti - mluvila sem s nima, jak s dětma
:" hele, co to tady máš, ukaž, aha, nic, tak bašti " A psiska po sáhnutí do mísy mou rukou našli větší kousek mňaminy. Stejně tak když dostanou misku, vybídnu je tak děcka, večeře a když jim dám misku, pohladím je. Pes zavrtí ocasem a baští. Zjistili, že ruka - znamená mňamka, že slovo NA znamená mňamka - tj. že na tom vlastně vydělali.

Stejné to bylo s něčim, co si žužlali.
Přišla jsem ke psovi, promluvila na něj, aby se mě nelekl, pohladila sem ho a v druhý ruce jsem měla buď pamlsek, nebo novou krásnou masovou kost, kterou jsem mu vyměnila za tu hnusnou odrbanou. A probíhalo to - ukaž, jednou rukou sem mu sebrala ten starej kus, hodnej, pamlsek a NA lepší kost a bašti.
Používám prakticky to samí, jako u žrádla...
Obecně platí, že pes musí mít pocit, že na tom vlastně vydělal, a že člověčí ruka není ta, co bere, ale co dává lepší
A je totální nesmysl do psa kopat - lidská ruka hladí, dává, bere, ale i trestá...
A to poslední, psa zbytečně nebuzerovat. Cvičit výměny předmětu, ale s citem a naučit ho, že odevzdat to, co má v hubě, je pro něj vlastně výhoda - dostane něco lepšího.

Děkuji za reakci
Vůbec mě nenapadlo zkusit formu výměny...
Do misky si sáhnout normálně nechá, taky předem oslovím,. Ale dobrota je holt lákavější než jídlo a to na sebe vrčí všichni naši psi - u jídla lezou jeden druhému klidně do misky, ale u pamlsků - to je zle, to nikdo nesmí blíž.
Taky s nimi mluvím, jako s dětmi A taky se mi nikdy nestalo, že by na mě zavrčeli... Jeden na druhého ano, ale ne mě nikdy. Mám je z útulku, takže od dospělosti a nikdy nebyl problém s nimi udělat cokoliv. I veterinářka nás neustále chválí, jak to děláme, že máme tak hodné psy Postavíme je na stůl, hladíme mluvíme, a oni stojí.
Nikdy jsem na své psy ruku nevztáhla, nemusela jsem, nechtěla jsem. A přítel to asi pojal tak, že tedy rukou ne, ta je vlídná, tak nohou ano. Samozřejmě s citem - jen upozornit, že to NE.
Ale tuhle holku mám od štěněte a popravdě - se štěňaty nemám moc zkušeností.. Miluje svou smečku, ale nás lidi asi trochu dala do ústraní. Něco jsem pokazila a nevím co. Bez psů je ona bezradná. Snažím se jí učit,aby byla samostatná, tak chodíme sami na procházku - ale pustit ji nemůžu, to valí domů. A když jde tedy na vodítku, tak se neustále otáčí a chce zpět ke smečce. Prostě jsem to pohnojila, ale nevím kde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka: Tak abych tedy odpověděla postupně.
1. proč mu to beru - protože chci,aby si nechala vzít jídlo, pokud v budoucnu bude nebezpečné to jíst (musí si nechat vzít něco špatného, co najde a pod.) Jiný důvod není - jen se připravit do budoucna, abych mi nechala vzít jídlo, pokud by ho neměla jíst.
2. nechci si nic dokazovat, chci jen aby respektovala moje přání - protože já přeci vím co je pro ni dobré...Když bude např. nemocná, já vím, co může jíst, aby se jí nepřitížilo, když něco najde na procházce, tak já vím, jestli to může sníst. Ona to neví, prostě by to snědla a pak by mohlo být zle.

Bláhově jsem si myslela, že mi tady poradí někdo, kdo to zažil a jak to řešil. A ANO - vrčet na mě nesmí!
Jediné paní děkuji - a to té s bernardýnem, ta jediná reagovala tak, že mi to k něčemu pomůže.

Jestli vám vaši psi nedovolí, rozhodovat o tom, co budou jíst, tak vám přeji ať nikdy nenarazíte na situaci,že to sežrání bude pro ně osudné, protože vás neposlechli a snědli, co neměli!

Zase jste mě zklamali Přítel ji samozřejmě nezkopal, kopl jednou a už to neudělá. Chtěla jsem vědět, jak reagujete, když vás pes kousne, ale vy ho asi pochválíte a poděkujete mu, že vás upozornil, že se mu to nelíbí.

Já zas bláhově myslela že do řešení problému budete mít zájem zahrnout i pohled na situaci od psa.
Nemám problém s tím, že chcete, aby pes vydal nějaký nebezpečný předmět nebo jídlo.

Mám problém s tím, že vy to chcete hned teď, okamžitě a střelhbitě.

Jenže z pohledu toho psa to vypadá jinak. Z pohledu toho psa jste mu něco dali. Něco dobrého. A teď je to jeho. A pak mu to chcete sebrat. Pes říká, že to se mu nelíbí, že má strach.
A vy mu říkáte Okamžitě to vydej ty hajzle, jinak ti hnusně ublížím.

Pes neumí číst myšlenky. Nevidí vám do hlavy a nezná vaše úmysly. Z jeho pohledu je to teď jeho věc a můžete mít třeba ty nejkrásnější úmysly, ale on to neví.
A je na vás ho naučit, že když mu věci berete, tak že je to v pohodě.

Nebo myslíte, že když ho nakopnete, okamžitě seřvete nebo psychicky zdeptáte, protože to on přece automaticky nesmí, tak že příště vám bude ochotnější něco dát?
Nebo se bude snažit víc ukrývat, bránit a ohánět, když vás jen uvidí jít jeho směrem?

Věřte že jsem taky zkoušela být natvrdo tím pánem všehomíra. Jenže to nefungovalo. A pes se mě bál víc a víc.
Ne, neděkuju mu za kousnutí, ale snažím se ho netlačit do "válečného konfliktu", snažím se být chytřejší než jen tupec mávající kolem sebe zbraněmi a dokazující si, že on je tady automaticky pánem.

Ne, zatím to není u nás ideální, asi nikdy nebude, protože jsem dost věcí na začátku pokazila.
Ale snažím se být chytrá. Když mě pes kousne, sednu si a přehraju si situaci. Co se odehrávalo. Proč to došlo tak daleko. Jak psovi srozumitelně vysvětlit že v podobné situaci je všechno v pohodě a může se na mě spolehnout a nemusí se bát sám o sebe. A že já mu nějak ublížím.

Ne, nechci ho nechávat si dělat co chce, já za něj musím myslet, aby se mu něco nestalo, ano. Ale to neznamená, že ho z té rovnice úplně vyloučím. Nepořídila jsem si nemyslícího mechanického otroka, ale psa. Parťáka. A v mnohém jsem ho zklamala.
Nechci po psovi aby mi četl myšlenky, to on nedokáže.

Formu výměny jsem vám v podstatě navrhovala taky, začít u jednodušších věcí, které pustí ochotněji, a odměním ho za to, ale evidentně jsem napadla vaše ego natolik, že jste to nepobrala.

Snad se vám to podaří vyřešit a snad se vám u toho nepovede zničit psovu důvěru ve vás. To se věřte napravuje hodně špatně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji za reakci
Vůbec mě nenapadlo zkusit formu výměny...
Do misky si sáhnout normálně nechá, taky předem oslovím,. Ale dobrota je holt lákavější než jídlo a to na sebe vrčí všichni naši psi - u jídla lezou jeden druhému klidně do misky, ale u pamlsků - to je zle, to nikdo nesmí blíž.
Taky s nimi mluvím, jako s dětmi A taky se mi nikdy nestalo, že by na mě zavrčeli... Jeden na druhého ano, ale ne mě nikdy. Mám je z útulku, takže od dospělosti a nikdy nebyl problém s nimi udělat cokoliv. I veterinářka nás neustále chválí, jak to děláme, že máme tak hodné psy Postavíme je na stůl, hladíme mluvíme, a oni stojí.
Nikdy jsem na své psy ruku nevztáhla, nemusela jsem, nechtěla jsem. A přítel to asi pojal tak, že tedy rukou ne, ta je vlídná, tak nohou ano. Samozřejmě s citem - jen upozornit, že to NE.
Ale tuhle holku mám od štěněte a popravdě - se štěňaty nemám moc zkušeností.. Miluje svou smečku, ale nás lidi asi trochu dala do ústraní. Něco jsem pokazila a nevím co. Bez psů je ona bezradná. Snažím se jí učit,aby byla samostatná, tak chodíme sami na procházku - ale pustit ji nemůžu, to valí domů. A když jde tedy na vodítku, tak se neustále otáčí a chce zpět ke smečce. Prostě jsem to pohnojila, ale nevím kde.

Mám 5 psů (2 psy jsem měla také jako starší, jednoho jako rok a půl starého druhého, jako rok a pár měsíců starého, zbytek štěnda) a nenechávám je, aby si navzájem lezli do mísy.
Já taky nemám ráda, aby mi někdo lezl do talíře.
Proto přijdu, nasypu granule, rozdám misky a stojím u psů, až se nažerou - u toho stihnu do misek něco přidávat, pohladit a psiska sem naučila, že když dobaštěj, tak budou prostě sedět na zadku, až všichni dojí. Když pes odejde od své misky - nemá v úmyslu už těch pár granulí pozřít, tak psiskům povolím, ať těch pár kuliček sbaštěj. A krmení skončilo.

Chybu bych viděla v šíleném upnutí na smečku. Začali jsme správně. Berte jí na výlety, učte jí samostatnost. Vemte jí třeba na kukandu na výstavu, kde se pozná plno jiných psů, pachů a kde se Vás prostě držet musí... Tahal bych jí tam, kde to nezná...

To jsem čekala, už z Vašich předchozích příspěvků. Ano, fenka je fixovaná na smečku a kopnutím jste ji moc nepomohli, spíš naopak. Musíte se ji věnovat a zabavit ji. V současné době si vystačí se smečkou - chyba.

Myslíte, že nás naši psi sežerou, když jim násilím nebereme jídlo? Ne. Tvrdíte, že jsme nezažili situace s pohozenou návnadou. Omyl. Za mne tedy ano, máme tady takové blbce. Moji psi si nechají v odůvodněných případech jídlo vyndat i z tlamy a když to přijde i z krku. Jenže to je o pozitní motivaci. Na netu máte spoustu odborných článku o pozitivní motivaci.

To tvrzení, že na Vás nesmí vrčet. Hm. Takže si to spojí, nevrčet za žádných okolností, ale třeba rovnou zaútočit, bez varování, upozornění.

Váš přístup mi připomíná dobu Svazarmu, i když tam to bylo i drsnější.

Ještě jednou se ptám, jaký názor máte vy zde diskutující na tohle psí chování ?

http://www.youtube.com/watch?v=V8azalLEkEA

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Modelová situace: dva dospělí který nemají dobrý vztah se svým psem,nezvládají ho,nezvládají psa jako takového,pes reaguje v tomto případě naprosto přirozeně a lidskej debil ho ještě skope. Problém je v něčem jiném,než jestli psa praštit nebo zkopat.
předcházet předcházet předcházet,ale to chce rozum a používat ho.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Modelová situace : Pejsek má vepřovou tlapku (fenka 8měs) a tak se rozhodnete zkusit jí to sebrat. Oslovím ji a natáhnu ruku po vepřové - okamžitě za děsivého vrčení si vepřovou vzala do tlamy. Tak zkouším rozevřít tlamu, ale fena vypadá opravdu děsivě a nepouští. Samozřejmě povely pusť atd. Nic platné, zavolám přítele ať jí tlamu rozevře a ona ho pokousala na ruce. Přítel ji nakopl (že prý přeci lepší než mlátit rukou), hrozně jsme se pohádali - samozřejmě.. Protože po tom kopanci zakňučela a byla hrozně smutná , ani už tu dobrotu nechtěla.
Ale opravdu jak měl tedy reagovat, když mu pokousala ruku? Později jsem to šla zkusit znovu, odvolala jsem jí kousek vedle dobroty, přidržela si ji rukou, dobrotu vzala ze země - vrčela na mě, ale vydržela to. Tak jsem ji pochválil a dobrotu jí dala do tlamy. Pak ještě dvakrát a bylo to stejné, možná lepší. Ale rozhodně mi to přišlo méně násilné. Ale i přes to vrčí a nechce vydat - pokud si ji neodvolám, nepodržím ji rukou, abych mohla dobrotu sebrat se země.
Ale opravdu, jak je nejlepší reagovat - trestat?

MOdelová situace? To jako děláte takové blbosti pravidelně nebo co?

Přítele vyhoďte a pořiďte si někoho, kdo nekope do štěňat. Štěně nevystavujte takovému násilí. Je lepší ho naučit výměnu. Takhle jí naučíte si to hlídat stále víc a víc.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Svýho psa nemlátím, ale pokud něco podělá, dám mu najevo, že to jako ne, dostane pár liskanců přes čumák. Popravdě mě to bolí víc než jeho, protože pak mám výčitky, je mi ho prostě líto, ale nechat si 45 kg psa dělat co chce, je nesmysl. A s tím vrčením, nedávno sebral přítelkyni jídlo z ruky, dostal liskanec přes prdel, zavrčel, hned jsem ho hodil na bok a dal mu po čumáku.
Po chvíli jsme si hráli na zahradě a mně a myslím i jemu bylo líto, co se odehrálo, ale občas zkrátka nedá nic dělat.

Psa nemlátíte, jen bijete... ten se má.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Psa nemlátíte, jen bijete... ten se má.

A já bych řekla že se opravdu má, pokud má pes smečku, ve které se cítí "jako doma", tak se má. Viz film, na který jsem dávala odkaz.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě jednou se ptám, jaký názor máte vy zde diskutující na tohle psí chování ?

http://www.youtube.com/watch?v=V8azalLEkEA

Moc pěkně sešmikaný a nahraný. Z nějakého důvodu si to asi brání. Záběry do filmu. Těžko říct jak jsou "vyrobené" a sešmikané. Jestli potřebovali akční scénu, tak si našli nějakýho ne moc přátelskýho psa, pustili ho s dalšími ke žvanci a hezky natočili. Jako dokumentární film to moc nevypadá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A já bych řekla že se opravdu má, pokud má pes smečku, ve které se cítí "jako doma", tak se má. Viz film, na který jsem dávala odkaz.

Ale ten pán nereagoval na můj příspěvek ....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
MOdelová situace? To jako děláte takové blbosti pravidelně nebo co?

Přítele vyhoďte a pořiďte si někoho, kdo nekope do štěňat. Štěně nevystavujte takovému násilí. Je lepší ho naučit výměnu. Takhle jí naučíte si to hlídat stále víc a víc.

Ne, neděláme to běžně. A rada stylu - použijte formu výměny - by šla dát i normálně. Nevím, proč tady tolik lidí potřebuje svou radu zakomponovat do sarkasmu, arogance a ironie...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A já bych řekla že se opravdu má, pokud má pes smečku, ve které se cítí "jako doma", tak se má. Viz film, na který jsem dávala odkaz.

Hlavně když je bit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já zas bláhově myslela že do řešení problému budete mít zájem zahrnout i pohled na situaci od psa.
Nemám problém s tím, že chcete, aby pes vydal nějaký nebezpečný předmět nebo jídlo.

Mám problém s tím, že vy to chcete hned teď, okamžitě a střelhbitě.

Jenže z pohledu toho psa to vypadá jinak. Z pohledu toho psa jste mu něco dali. Něco dobrého. A teď je to jeho. A pak mu to chcete sebrat. Pes říká, že to se mu nelíbí, že má strach.
A vy mu říkáte Okamžitě to vydej ty hajzle, jinak ti hnusně ublížím.

Pes neumí číst myšlenky. Nevidí vám do hlavy a nezná vaše úmysly. Z jeho pohledu je to teď jeho věc a můžete mít třeba ty nejkrásnější úmysly, ale on to neví.
A je na vás ho naučit, že když mu věci berete, tak že je to v pohodě.

Nebo myslíte, že když ho nakopnete, okamžitě seřvete nebo psychicky zdeptáte, protože to on přece automaticky nesmí, tak že příště vám bude ochotnější něco dát?
Nebo se bude snažit víc ukrývat, bránit a ohánět, když vás jen uvidí jít jeho směrem?

Věřte že jsem taky zkoušela být natvrdo tím pánem všehomíra. Jenže to nefungovalo. A pes se mě bál víc a víc.
Ne, neděkuju mu za kousnutí, ale snažím se ho netlačit do "válečného konfliktu", snažím se být chytřejší než jen tupec mávající kolem sebe zbraněmi a dokazující si, že on je tady automaticky pánem.

Ne, zatím to není u nás ideální, asi nikdy nebude, protože jsem dost věcí na začátku pokazila.
Ale snažím se být chytrá. Když mě pes kousne, sednu si a přehraju si situaci. Co se odehrávalo. Proč to došlo tak daleko. Jak psovi srozumitelně vysvětlit že v podobné situaci je všechno v pohodě a může se na mě spolehnout a nemusí se bát sám o sebe. A že já mu nějak ublížím.

Ne, nechci ho nechávat si dělat co chce, já za něj musím myslet, aby se mu něco nestalo, ano. Ale to neznamená, že ho z té rovnice úplně vyloučím. Nepořídila jsem si nemyslícího mechanického otroka, ale psa. Parťáka. A v mnohém jsem ho zklamala.
Nechci po psovi aby mi četl myšlenky, to on nedokáže.

Formu výměny jsem vám v podstatě navrhovala taky, začít u jednodušších věcí, které pustí ochotněji, a odměním ho za to, ale evidentně jsem napadla vaše ego natolik, že jste to nepobrala.

Snad se vám to podaří vyřešit a snad se vám u toho nepovede zničit psovu důvěru ve vás. To se věřte napravuje hodně špatně.

Opravdu jsem tam tu formu výměny neviděla...Moje ego opravdu není tak zranitelné, aby mě oslepilo, možná jste to mohl/a více rozvést - jak na to a já bych to jistě v tom pak vyčetla

Taky jsem toho spoustu pokazila - a ještě pokazím - člověk prostě někdy jedná zbrkle a i přes pozdější lítost už to zpět nevrátí. Chci být Dobrým přítelem svému psu, ale návod neexistuje.

A lidi tady píší a čtou jen to, co se jim hodí do krámu - co nejvíce mě potrestat za moje chování, ale ne, neřeknou normálně, jak by to bylo lepší.

Třeba tedy někdo mi píše, že jeho psi si nesmí lézt do misek a okamžitě to rozvádí - je z toho krásný příběh, ale bohužel pro mě naprosto zbytečný, protože ani já svým psům nedovolím, aby si lezli do misek. Hlídám je při krmení, aby byli každý u své - ale prostě již z dřívějška vím, že si to navzájem dovolí a na základě toho, jsem je u krmení začala hlídat. Ale ne... To tady nikoho nenapadne, že kdy napíšu, že do misky si jeden druhému dovolí vlézt, že to není na denním pořádku.. Ach jo. Lidi jsou tady jako bulvár - chytnou se jen toho, co vypadá jak nejlepší tragédie a možnost posměchu a urážek. V bulváru je taky v nadpisu děsná senzace a ve finále z prdu kulička :-D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hlavně když je bit.

Nebudu se s Vámi nijak handrkovat, ale evidentně nechápete, o co jde. Sledovala jste někdy smečku psů, majitelů, kteří je mají na háku ? Jak se ti psi asi chovají mezi sebou ? Já ano, a vždy vyhrál ten, který byl nejsilnější, měl to v sobě a všechny si podvolil. ( jakýmkoli způsobem )

Ale snažím se být chytrá. Když mě pes kousne, sednu si a přehraju si situaci.
----------------------------------------------------------------------------------

Tak to je fakt trága . . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Opravdu jsem tam tu formu výměny neviděla...Moje ego opravdu není tak zranitelné, aby mě oslepilo, možná jste to mohl/a více rozvést - jak na to a já bych to jistě v tom pak vyčetla

Taky jsem toho spoustu pokazila - a ještě pokazím - člověk prostě někdy jedná zbrkle a i přes pozdější lítost už to zpět nevrátí. Chci být Dobrým přítelem svému psu, ale návod neexistuje.

A lidi tady píší a čtou jen to, co se jim hodí do krámu - co nejvíce mě potrestat za moje chování, ale ne, neřeknou normálně, jak by to bylo lepší.

Třeba tedy někdo mi píše, že jeho psi si nesmí lézt do misek a okamžitě to rozvádí - je z toho krásný příběh, ale bohužel pro mě naprosto zbytečný, protože ani já svým psům nedovolím, aby si lezli do misek. Hlídám je při krmení, aby byli každý u své - ale prostě již z dřívějška vím, že si to navzájem dovolí a na základě toho, jsem je u krmení začala hlídat. Ale ne... To tady nikoho nenapadne, že kdy napíšu, že do misky si jeden druhému dovolí vlézt, že to není na denním pořádku.. Ach jo. Lidi jsou tady jako bulvár - chytnou se jen toho, co vypadá jak nejlepší tragédie a možnost posměchu a urážek. V bulváru je taky v nadpisu děsná senzace a ve finále z prdu kulička :-D

Dyť jste tu psala:

"Ale dobrota je holt lákavější než jídlo a to na sebe vrčí všichni naši psi - u jídla lezou jeden druhému klidně do misky, ale u pamlsků - to je zle, to nikdo nesmí blíž."

Lidi Vám do hlavy nevidí, čtou jen to, co píšete... A nikdo z nás nemže vědět, jak u Vás probíhá krmení, když napíšete, že si do misek normálně lezou...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Opravdu jsem tam tu formu výměny neviděla...Moje ego opravdu není tak zranitelné, aby mě oslepilo, možná jste to mohl/a více rozvést - jak na to a já bych to jistě v tom pak vyčetla

Taky jsem toho spoustu pokazila - a ještě pokazím - člověk prostě někdy jedná zbrkle a i přes pozdější lítost už to zpět nevrátí. Chci být Dobrým přítelem svému psu, ale návod neexistuje.

A lidi tady píší a čtou jen to, co se jim hodí do krámu - co nejvíce mě potrestat za moje chování, ale ne, neřeknou normálně, jak by to bylo lepší.

Třeba tedy někdo mi píše, že jeho psi si nesmí lézt do misek a okamžitě to rozvádí - je z toho krásný příběh, ale bohužel pro mě naprosto zbytečný, protože ani já svým psům nedovolím, aby si lezli do misek. Hlídám je při krmení, aby byli každý u své - ale prostě již z dřívějška vím, že si to navzájem dovolí a na základě toho, jsem je u krmení začala hlídat. Ale ne... To tady nikoho nenapadne, že kdy napíšu, že do misky si jeden druhému dovolí vlézt, že to není na denním pořádku.. Ach jo. Lidi jsou tady jako bulvár - chytnou se jen toho, co vypadá jak nejlepší tragédie a možnost posměchu a urážek. V bulváru je taky v nadpisu děsná senzace a ve finále z prdu kulička :-D

Hezky jste to napsala, to je přesně to, u nás jakmile vejdu do dveří, psi sedí na pelechu a mrskají ocasy a čekají, až jim možnost jít se se mnou pomazlit, a tak je to u všeho, já jsem je to neučila, jen jsem jim to dvakrát vysvětlila a už to dělají automaticky. Nebo když řeknu povel "odejdi", psi mizí jak pára na hrnce. Ale chápu, že ne každý umí být správným vůdcem...

Všechno podstatné už tu bylo řečeno, tak já jenom dodám dvě věci:
Za prvé. Hlídání věcí je pro psa naprosto přirozené a normální chování. Nemá nic společného s nějakou "dominancí" nebo "nedostatkem respektu". V přírodě ve smečce platí, že když kterýkoliv člen něco má, je to jeho a má právo si to hlídat před každým, i kdyby to byl vůdce smečky. Samozřejmě my lidi požadujeme po psech spoustu věcí, které pro ně vůbec nejsou přirozené: například chodit na prověšeném vodítku, vítat bez skákání a nechat si kdykoliv cokoliv vzít. A všechno tohle je musíme NAUČIT. Kopanci psa ani jedno z toho nenaučíte. Naučíte ho to odměnami, po malých částech, které zvládne.
Za druhé. Doporučuju pořídit tuhle knížku:
http://knihy.heureka.cz/to-je-moje/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale snažím se být chytrá. Když mě pes kousne, sednu si a přehraju si situaci.
----------------------------------------------------------------------------------

Tak to je fakt trága . . . .

To teda No jo no, a pak se diví, že je psi koušou...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechno podstatné už tu bylo řečeno, tak já jenom dodám dvě věci:
Za prvé. Hlídání věcí je pro psa naprosto přirozené a normální chování. Nemá nic společného s nějakou "dominancí" nebo "nedostatkem respektu". V přírodě ve smečce platí, že když kterýkoliv člen něco má, je to jeho a má právo si to hlídat před každým, i kdyby to byl vůdce smečky. Samozřejmě my lidi požadujeme po psech spoustu věcí, které pro ně vůbec nejsou přirozené: například chodit na prověšeném vodítku, vítat bez skákání a nechat si kdykoliv cokoliv vzít. A všechno tohle je musíme NAUČIT. Kopanci psa ani jedno z toho nenaučíte. Naučíte ho to odměnami, po malých částech, které zvládne.
Za druhé. Doporučuju pořídit tuhle knížku:
http://knihy.heureka.cz/to-je-moje/

Spíš bych řekla, že kdo je rychlejší a chytřejší, jíst bude. Ale pokud pak přijde k tomuto jedinci pes, který TO má v sobě, buď ten srágora od kořisti sám po dobrém odejde a nebo se servou, ale vyhraje ten, který TO v sobě má, tím jsem si jistá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To teda No jo no, a pak se diví, že je psi koušou...

Ano, opravdu tragédie přiznat si svou chybu a poučit se z ní

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Spíš bych řekla, že kdo je rychlejší a chytřejší, jíst bude. Ale pokud pak přijde k tomuto jedinci pes, který TO má v sobě, buď ten srágora od kořisti sám po dobrém odejde a nebo se servou, ale vyhraje ten, který TO v sobě má, tím jsem si jistá.

Není to tak. Když má některý jedinec třeba kost, tak ji prostě má a je jeho. Ostatní to respektují, a pokud ne (třeba štěně, které ještě nezná zásady slušného mezipsího chování), stačí mu ohrnout pysk a lehkým zavrčením poslat dotěru do háje.

To, co píšete, platí v případě, že se u té kosti dva jedinci sejdou. Takže ještě nepatří žádnému z nich. To pak ano.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dyť jste tu psala:

"Ale dobrota je holt lákavější než jídlo a to na sebe vrčí všichni naši psi - u jídla lezou jeden druhému klidně do misky, ale u pamlsků - to je zle, to nikdo nesmí blíž."

Lidi Vám do hlavy nevidí, čtou jen to, co píšete... A nikdo z nás nemže vědět, jak u Vás probíhá krmení, když napíšete, že si do misek normálně lezou...

dobře moje chyba... vícekrát si přečtu, co píšu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, opravdu tragédie přiznat si svou chybu a poučit se z ní

Tragédie je hlavně to, že situace došla až tak daleko, že pes kousnul. Tomu muselo předcházet milión jemnějších komunikačních signálů, a je smutné, že je majitel úplně ignoroval.

Nicméně souhlasím s tím, že pokud už nějaká taková situace vznikne, tak není od věci zamyslet se, proč to vzniklo a na čem je potřeba zapracovat. Stokrát lepší než zkopat psa, že si "dovolil" kousnout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Není to tak. Když má některý jedinec třeba kost, tak ji prostě má a je jeho. Ostatní to respektují, a pokud ne (třeba štěně, které ještě nezná zásady slušného mezipsího chování), stačí mu ohrnout pysk a lehkým zavrčením poslat dotěru do háje.

To, co píšete, platí v případě, že se u té kosti dva jedinci sejdou. Takže ještě nepatří žádnému z nich. To pak ano.

Tak samozřejmě, že štěně při prvním hrubším zavřčení stáhne ocas a zmizí, ale zkuste to u psa, který na to má. Já to viděla a takto ten pes vlastně přebral vůdčí pozici v té smečce, ale nbylo to u mě

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechno podstatné už tu bylo řečeno, tak já jenom dodám dvě věci:
Za prvé. Hlídání věcí je pro psa naprosto přirozené a normální chování. Nemá nic společného s nějakou "dominancí" nebo "nedostatkem respektu". V přírodě ve smečce platí, že když kterýkoliv člen něco má, je to jeho a má právo si to hlídat před každým, i kdyby to byl vůdce smečky. Samozřejmě my lidi požadujeme po psech spoustu věcí, které pro ně vůbec nejsou přirozené: například chodit na prověšeném vodítku, vítat bez skákání a nechat si kdykoliv cokoliv vzít. A všechno tohle je musíme NAUČIT. Kopanci psa ani jedno z toho nenaučíte. Naučíte ho to odměnami, po malých částech, které zvládne.
Za druhé. Doporučuju pořídit tuhle knížku:
http://knihy.heureka.cz/to-je-moje/

Skvělý tip, děkuji. Vím, že včera to bylo špatně. Samozřejmě, proto jsem se tu chtěla dozvědět, jak to řeší ostatní a jak jim to vychází. Protože chci méně chybovat a více dělat radost (sobě i psovi).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hezky jste to napsala, to je přesně to, u nás jakmile vejdu do dveří, psi sedí na pelechu a mrskají ocasy a čekají, až jim možnost jít se se mnou pomazlit, a tak je to u všeho, já jsem je to neučila, jen jsem jim to dvakrát vysvětlila a už to dělají automaticky. Nebo když řeknu povel "odejdi", psi mizí jak pára na hrnce. Ale chápu, že ne každý umí být správným vůdcem...

Zadavatelka: Poklona a díky, za nenásilné "vyzdvihnutí" mých chyb


Přeji mnoho úspěchů, k něčemu tato diskuze přeci jen byla a já se loučím

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak samozřejmě, že štěně při prvním hrubším zavřčení stáhne ocas a zmizí, ale zkuste to u psa, který na to má. Já to viděla a takto ten pes vlastně přebral vůdčí pozici v té smečce, ale nbylo to u mě

Já mluvila o tom, jak to probíhá v přírodě, u divokých nebo zdivočelých psů a vlků. Vztahy mezi psy v lidských domácnostech jsou zase trochu o něčem jiném. Nicméně ten základ chování ("mám právo hlídat si cokoliv před kýmkoliv") má velká část psů pořád v sobě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tragédie je hlavně to, že situace došla až tak daleko, že pes kousnul. Tomu muselo předcházet milión jemnějších komunikačních signálů, a je smutné, že je majitel úplně ignoroval.

Nicméně souhlasím s tím, že pokud už nějaká taková situace vznikne, tak není od věci zamyslet se, proč to vzniklo a na čem je potřeba zapracovat. Stokrát lepší než zkopat psa, že si "dovolil" kousnout.

No, to jsem taky psala. A psala jsme to o sobě, vím to. A pracuji na tom. Takže by mě zajímalo proč mě tu za to tak vesele poptahujete
I když je mi to vlastně jedno, já si to uvědomila a psala jsem to tu pro zadavatelku, aby se mohla vyhnout těm chybám, co jsem udělala já. Což je z mého pohledu to nejdůležitější.

Možná by vám a těm dalším, co tak pohoršeně ukazovali na moji chybu, taky nezaškodilo se na tuhle situaci podívat a přestat mě trestat za něco, co už jsem "překročila", uvědomila si svoji chybu a snažím se ji napravit?
Není to nic osobního, jen že je to fakt nepříjemný a člověka to často nutí zase sám o sobě pochybovat, i když touhle částí už prošel a poučil se, tak to musí opakovat znova a znova a to je dost vyčerpávající.
Ono je to spíš na ty další dva co to začali a psali před váma, tak se prosím neurazte, vy píšete aspoň rozumně a ne jen s odsouzením :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mluvila o tom, jak to probíhá v přírodě, u divokých nebo zdivočelých psů a vlků. Vztahy mezi psy v lidských domácnostech jsou zase trochu o něčem jiném. Nicméně ten základ chování ("mám právo hlídat si cokoliv před kýmkoliv") má velká část psů pořád v sobě.

Ovšem, že "mám právo hlídat si to" má v sobě asi každý pes, ještě jsem nezažila toho, který to nemá. Ale bavíme se asi o dvou různých věcech.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka: Poklona a díky, za nenásilné "vyzdvihnutí" mých chyb


Přeji mnoho úspěchů, k něčemu tato diskuze přeci jen byla a já se loučím

Díky, Vám také mnoho úspěchů

Jen doplním, že výměnu, kterou tady skoro všichni doporučují, jsem také již několikrát viděla v reálu, skoro vždy to skončilo tím, že pes prostě pak už žádnou výměnu nechtěl, protože se mu zrovna víc líbila ta věc, co právě měl, takže se tito majitelé nakonec nikam dál se psem nedostali. Ale neplatí to u všech.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ovšem, že "mám právo hlídat si to" má v sobě asi každý pes, ještě jsem nezažila toho, který to nemá. Ale bavíme se asi o dvou různých věcech.

Já jsem chtěla hlavně poukázat na to, že spousta lidí to hlídání vnímá jako známku toho, že je pes "dominantní", "dovoluje si na ně" apod. Přitom to s nějakou "dominancí" nemá vůbec nic společného.

Nezlobte se na mne, ale to je další příklad toho, že pes nepatří do ruky každému. Zadavatelka nejdřív dá psovi kost, pak mu jí bere, aniž by měla se psem dokonale ošetřený vztah. Tady tato diskuze je děs a hrůza, jeden pitomý dotaz za druhým a všecky ve fázi, kdy je de facto pozdě. je mi zle!!!!!!!!

Problém těchto diskuzí je právě anonymita, kdy vám můžou psát lidé, kteří mají jednoho, více psů, kteří jsou svou povahou prostě takoví nebo mají pouze nastudované, jak se to má dělat, ale v praxi to nikdy nemohli vyzkoušet. Jednoho krásného dne se jim do ruk může dostat pes, se kterým to nebude tak jednoduché a bude zle. Pak oni budou za neschopného debila.

Tím neříkám, že je správné kopat do psa, ale chápu, že to člověka překvapí a netuší, jak by měl reagovat. Navíc, když má výchovu alá každý druhý cvičák, kde agresi i bázlivost řeší škrcením psů, povalováním na záda. Tohle není na zadavatelku, ale na ty chytrolíny, co mi radí na ulicích, abych potrastala psa, co sedí a nic nedělá jen proto, že je podle nich připravený sežrat jejich štěně, když se na něj dívá (Asi mlsně?). U nás to tak na ulici prostě řeší každý druhý, nedivím se, že to další lidé obkoukají a pak vznikají i doměnky, že jakékoliv zavrčení je pouze známka dominance a musí se potrestat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky, Vám také mnoho úspěchů

Jen doplním, že výměnu, kterou tady skoro všichni doporučují, jsem také již několikrát viděla v reálu, skoro vždy to skončilo tím, že pes prostě pak už žádnou výměnu nechtěl, protože se mu zrovna víc líbila ta věc, co právě měl, takže se tito majitelé nakonec nikam dál se psem nedostali. Ale neplatí to u všech.

To není o psu, ale o postupu výcviku. To, co píšete, je základní chyba - začít trénovat výměnu na něčem, co pes chce ze všeho nejvíc. To pochopitelně fungovat nemůže. Začíná se něčím, co si pes až tak necení, takže mu můžu na výměnu nabídnout daleko lepší pamlsek. A jakmile pamlsek sní, ten jeho původní poklad mu zase vrátím. Po chvíli zase vyměním za super pamlsek a zase vrátím. Brzo zjistí, že na tom vlastně vydělá. A teprve potom se může začít POSTUPNĚ zvyšovat obtížnost a poté i POSTUPNĚ vypouštět odměny a/nebo vrácení pokladu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zadavatelka: Tak abych tedy odpověděla postupně.
1. proč mu to beru - protože chci,aby si nechala vzít jídlo, pokud v budoucnu bude nebezpečné to jíst (musí si nechat vzít něco špatného, co najde a pod.) Jiný důvod není - jen se připravit do budoucna, abych mi nechala vzít jídlo, pokud by ho neměla jíst.
2. nechci si nic dokazovat, chci jen aby respektovala moje přání - protože já přeci vím co je pro ni dobré...Když bude např. nemocná, já vím, co může jíst, aby se jí nepřitížilo, když něco najde na procházce, tak já vím, jestli to může sníst. Ona to neví, prostě by to snědla a pak by mohlo být zle.

Bláhově jsem si myslela, že mi tady poradí někdo, kdo to zažil a jak to řešil. A ANO - vrčet na mě nesmí!
Jediné paní děkuji - a to té s bernardýnem, ta jediná reagovala tak, že mi to k něčemu pomůže.

Jestli vám vaši psi nedovolí, rozhodovat o tom, co budou jíst, tak vám přeji ať nikdy nenarazíte na situaci,že to sežrání bude pro ně osudné, protože vás neposlechli a snědli, co neměli!

Zase jste mě zklamali Přítel ji samozřejmě nezkopal, kopl jednou a už to neudělá. Chtěla jsem vědět, jak reagujete, když vás pes kousne, ale vy ho asi pochválíte a poděkujete mu, že vás upozornil, že se mu to nelíbí.

jo ale to je pes,který jedná jako pes a tak potřebuje takový přístup..,není to dítě kterému ten pohlavek(psa jste nakopli) dát můžete pokud neposlechne,,ani vaše kamarádka,které něco vezmete a ona ani nemrkne,musíte změnit celý přístup k tomu zvířeti,a ono pak ostatní navazuje samo....
na to jestli psovi se bude dát něco vzít z držky se musí myslet při čemkoliv co se psem děláte i neděláte,ted jste si to posrali tím kopancem do něj,protože cokoliv s ním děláte,budujete vztah,ovlivnuje zda mu budete moct vyndat cokoliv kdykoliv z držky. Chápete to?
prostě nás náš pes nekousne,nezavrčí,aniž by ho to i někdo odnaučoval...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To není o psu, ale o postupu výcviku. To, co píšete, je základní chyba - začít trénovat výměnu na něčem, co pes chce ze všeho nejvíc. To pochopitelně fungovat nemůže. Začíná se něčím, co si pes až tak necení, takže mu můžu na výměnu nabídnout daleko lepší pamlsek. A jakmile pamlsek sní, ten jeho původní poklad mu zase vrátím. Po chvíli zase vyměním za super pamlsek a zase vrátím. Brzo zjistí, že na tom vlastně vydělá. A teprve potom se může začít POSTUPNĚ zvyšovat obtížnost a poté i POSTUPNĚ vypouštět odměny a/nebo vrácení pokladu.

A co když dojdete až k případu, jak tu psal někdo výš, že zrovna tuto konkrétní věc vám pes vyměnit odmítne ( když třeba 10 věcí předtím už úspěšně vyměníte - postupujete)? Pak to řešíte jak?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Problém těchto diskuzí je právě anonymita, kdy vám můžou psát lidé, kteří mají jednoho, více psů, kteří jsou svou povahou prostě takoví nebo mají pouze nastudované, jak se to má dělat, ale v praxi to nikdy nemohli vyzkoušet. Jednoho krásného dne se jim do ruk může dostat pes, se kterým to nebude tak jednoduché a bude zle. Pak oni budou za neschopného debila.

Tím neříkám, že je správné kopat do psa, ale chápu, že to člověka překvapí a netuší, jak by měl reagovat. Navíc, když má výchovu alá každý druhý cvičák, kde agresi i bázlivost řeší škrcením psů, povalováním na záda. Tohle není na zadavatelku, ale na ty chytrolíny, co mi radí na ulicích, abych potrastala psa, co sedí a nic nedělá jen proto, že je podle nich připravený sežrat jejich štěně, když se na něj dívá (Asi mlsně?). U nás to tak na ulici prostě řeší každý druhý, nedivím se, že to další lidé obkoukají a pak vznikají i doměnky, že jakékoliv zavrčení je pouze známka dominance a musí se potrestat.

Každý druhý cvičák, to snad před lety. To co je na cvičácích dnes se s praxí, co byla běžná už nedá srovnávat. Tím netvrdím, že dosud neexistuje dost chytrolínu, co to řeší přes donucování.

148.183 píše :
"Samozřejmě povely pusť atd. Nic platné,"

Patrně nemáte povel "pusť" dobře naučený (nevím proč tam bylo jakékoliv atd.?) - ten se učí přesně tady už zmiňovanou výměnou za něco lepšího, neboli pro psa to je výhodný kšeft. A učí se postupně, od propsa ne tak důležitých věcí, až skončím u té kosti. A hlavně SE UČÍ - z toho vyplývá, pořádně to svého psa naučte.

"Ale opravdu jak měl tedy reagovat, když mu pokousala ruku?"
V prvé řadě jste jí tu kost měla vzít Vy i přes to vrčení. Za druhé, Váš přítel na to pokousání neměl reagovat kopancem ale klidem, a po odebrání kosti ji lehce pochválit, respektive klidným tónem něco prohodit a místo kosti ji dát odměnu.
povel pusť byl kromě přivolání to první, co jsme důsledně a zásadně po dobrém našeho pastevce naučili, takže když i na mě zavrčel s kostí hubě, tak jsem si tu kost z jeho tlamy prostě vzala včetně násilného otevření a pak jsem mu ji zase vrátila - a od té doby to už tuším nikdy neřešil.

"Tak jsem ji pochválil a dobrotu jí dala do tlamy. Pak ještě dvakrát a bylo to stejné, možná lepší"
No vidíte - takže se vrátím k začátku, intenzivně a pořádně ji naučte povel "pust" zásadně po dobrém, výměnou za něco dobrého (anebo jí to ono odeberte, prohlídněte jí třeba ucho nebo tak nějak a zase jí to ono vraťte). Zasádně netrestat!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co když dojdete až k případu, jak tu psal někdo výš, že zrovna tuto konkrétní věc vám pes vyměnit odmítne ( když třeba 10 věcí předtím už úspěšně vyměníte - postupujete)? Pak to řešíte jak?

To se nestane, pokud člověk umí trochu číst svého psa a nácvik neuspěchá. Pes by měl na každé úrovni "obtížnosti" tu výměnu ne strpět, ale radostně ji očekávat. Pak se teprve můžete posunout o úroveň výš. A pokud už se stane, že to člověk neodhadne a k téhle situaci dojde, tak je potřeba vrátit se zase zpátky na nižší obtížnost a tu hodně procvičit.
Podrobně je to posané v té knížce, co jsem na ni dávala odkaz. Je tam hlavně výborně popsané, jaká situace je pro psa těžší nebo lehčí a proč. Nejde totiž jen o to, jak "cenný" předmět je ve hře, ale třeba i kde je pes, kde je předmět a kde jste vy...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To se nestane, pokud člověk umí trochu číst svého psa a nácvik neuspěchá. Pes by měl na každé úrovni "obtížnosti" tu výměnu ne strpět, ale radostně ji očekávat. Pak se teprve můžete posunout o úroveň výš. A pokud už se stane, že to člověk neodhadne a k téhle situaci dojde, tak je potřeba vrátit se zase zpátky na nižší obtížnost a tu hodně procvičit.
Podrobně je to posané v té knížce, co jsem na ni dávala odkaz. Je tam hlavně výborně popsané, jaká situace je pro psa těžší nebo lehčí a proč. Nejde totiž jen o to, jak "cenný" předmět je ve hře, ale třeba i kde je pes, kde je předmět a kde jste vy...

No právě - neodhadne ( každý se tu radši bude tvářit, že odhadne, aby ho někdo nesprdl, že je neschopný )
- viz "A pokud už se stane, že to člověk neodhadne a k téhle situaci dojde, tak je potřeba vrátit se zase zpátky na nižší obtížnost a tu hodně procvičit."

- jde mi o konkrétní reakci, když neodhadnete a pes vyměnit nechce. Nechat být?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No právě - neodhadne ( každý se tu radši bude tvářit, že odhadne, aby ho někdo nesprdl, že je neschopný )
- viz "A pokud už se stane, že to člověk neodhadne a k téhle situaci dojde, tak je potřeba vrátit se zase zpátky na nižší obtížnost a tu hodně procvičit."

- jde mi o konkrétní reakci, když neodhadnete a pes vyměnit nechce. Nechat být?

Záleží, co je to za psa. Mému psu bych to vzala z držky i přes brblání, protože vím, že mě nekousne. A pak odměnila a vrátila. U nějakého útulkáče, kterého bych měla pár dní a nedala bych ruku do ohně za to, že by mi nemohl způsobit vážné zranění, bych do konfrontace nejspíš nešla a nechala to v zájmu svého zdraví v tu chvíli být. Akorát bych si v duchu řádně nafackovala

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Záleží, co je to za psa. Mému psu bych to vzala z držky i přes brblání, protože vím, že mě nekousne. A pak odměnila a vrátila. U nějakého útulkáče, kterého bych měla pár dní a nedala bych ruku do ohně za to, že by mi nemohl způsobit vážné zranění, bych do konfrontace nejspíš nešla a nechala to v zájmu svého zdraví v tu chvíli být. Akorát bych si v duchu řádně nafackovala

Děkuji

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To není o psu, ale o postupu výcviku. To, co píšete, je základní chyba - začít trénovat výměnu na něčem, co pes chce ze všeho nejvíc. To pochopitelně fungovat nemůže. Začíná se něčím, co si pes až tak necení, takže mu můžu na výměnu nabídnout daleko lepší pamlsek. A jakmile pamlsek sní, ten jeho původní poklad mu zase vrátím. Po chvíli zase vyměním za super pamlsek a zase vrátím. Brzo zjistí, že na tom vlastně vydělá. A teprve potom se může začít POSTUPNĚ zvyšovat obtížnost a poté i POSTUPNĚ vypouštět odměny a/nebo vrácení pokladu.

Dneska jsou to se psem větší cavyky než s dítětem.Než bych pejsánka naučila,že na mě nesmí vrčet a musí mi tu svojí dobrůtku vydat ,tak se mi otráví někde u popelnice.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dneska jsou to se psem větší cavyky než s dítětem.Než bych pejsánka naučila,že na mě nesmí vrčet a musí mi tu svojí dobrůtku vydat ,tak se mi otráví někde u popelnice.

Proč?
Nechce to pustit?
Zajedem ke psí chologovi, ten nám dobře poradí .
Říznout čoklem o zem, pardon - dát ho na záda, nebo
se nechat rafnout a pak o tom dumat a dumat a . . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dneska jsou to se psem větší cavyky než s dítětem.Než bych pejsánka naučila,že na mě nesmí vrčet a musí mi tu svojí dobrůtku vydat ,tak se mi otráví někde u popelnice.

Nějak nemohu souhlasit. Za prvé nácvik povelu pusť netrvá dlouho (v případě používání klikru je to přímo fofr), a za druhé si nějak nedovedu představit, že nechám psa v pohodě luxovat bordel u popelnic.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dneska jsou to se psem větší cavyky než s dítětem.Než bych pejsánka naučila,že na mě nesmí vrčet a musí mi tu svojí dobrůtku vydat ,tak se mi otráví někde u popelnice.

No pokud pouštíte nevychovaného psa, který nemá přivolání a neumí nalezený hnus vydat, k popelnicím, tak se vám pochopitelně otráví. Bez ohledu na způsob "výchovy".

Tohle, co píšu, sice zní zdlouhavě, ale malé nezkažené štěně se to naučí za pár dní. U psa, kterého už lidi naučili, že opravdu má důvod poklady si hlídat, to bude pochopitelně na dýl. Ale pořád to bude rychlejší a hlavně spolehlivější, než pokoušet se ho to učit násilím. To nejsou žádné "cavyky" a nejde o nějakou útlocitnost, aby se chudáčkovi pejsáčkovi náhodou nezkřivil vlásek, ale je to prostě metoda, která funguje nejlíp a nejrychleji. Že je to bez násilí a bez újmy na vztahu, je jen příjemný bonus.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proč?
Nechce to pustit?
Zajedem ke psí chologovi, ten nám dobře poradí .
Říznout čoklem o zem, pardon - dát ho na záda, nebo
se nechat rafnout a pak o tom dumat a dumat a . . . .

to už údajně nedělá...
prej už jim jen vrčí do xichtu...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Skvělý tip, děkuji. Vím, že včera to bylo špatně. Samozřejmě, proto jsem se tu chtěla dozvědět, jak to řeší ostatní a jak jim to vychází. Protože chci méně chybovat a více dělat radost (sobě i psovi).

Mám smečku 15ti psů i fen, různého věku a částečně i plemene, nemám všechny od štěňat, žádného z nich jsem neučila, že si musí nechat sebrat žrádlo a přitom s tím nemám sebemenší problém jim i sáhnout do krku a vzít jim cokoliv, prostě je to o vztahu pán-pes, mě přijde, že štěně vám nevěří a po fatální chybě, že ji přítel skopal bych ho kopla do držky a to si nedělám srandu-přítele, ne psa, pes dělá jen to co jste ho naučili, to jest bát se o žrádlo..Nechtě ji v klidu se nažrat, bud´te pro ni jasní, to je povel vždy jeden a ne jednou tak a podruhé tak, když náhodou ten první nesplní a mluvte na ni vždy jen jeden.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Modelová situace : Pejsek má vepřovou tlapku (fenka 8měs) a tak se rozhodnete zkusit jí to sebrat. Oslovím ji a natáhnu ruku po vepřové - okamžitě za děsivého vrčení si vepřovou vzala do tlamy. Tak zkouším rozevřít tlamu, ale fena vypadá opravdu děsivě a nepouští. Samozřejmě povely pusť atd. Nic platné, zavolám přítele ať jí tlamu rozevře a ona ho pokousala na ruce. Přítel ji nakopl (že prý přeci lepší než mlátit rukou), hrozně jsme se pohádali - samozřejmě.. Protože po tom kopanci zakňučela a byla hrozně smutná , ani už tu dobrotu nechtěla.
Ale opravdu jak měl tedy reagovat, když mu pokousala ruku? Později jsem to šla zkusit znovu, odvolala jsem jí kousek vedle dobroty, přidržela si ji rukou, dobrotu vzala ze země - vrčela na mě, ale vydržela to. Tak jsem ji pochválil a dobrotu jí dala do tlamy. Pak ještě dvakrát a bylo to stejné, možná lepší. Ale rozhodně mi to přišlo méně násilné. Ale i přes to vrčí a nechce vydat - pokud si ji neodvolám, nepodržím ji rukou, abych mohla dobrotu sebrat se země.
Ale opravdu, jak je nejlepší reagovat - trestat?

Jestli to ještě nemáte vyřešeno, napište, povím Vám svou zkušenost jak jsem postupoval. Jinak obecně-NETRESTAT, není za co. ALE-dát najevo, kdo je vůdce smečky, dát najevo, že toto chování NEBUDETE tolerovat. Ne tím, že psa zbiju, nejsme primitivové i z více důvodů by to byla chyba. Řeči typu výměna za něco jiného nebo proč bych to měla psovi brát , mě by se to taky nelíbilo apod.neberte vážně. Případně se poraďte s někým, kdo tomu opravdu rozumí a ne zde na anonymním fóru, kde odborná úroveń některých příspěvků jest poněkud....tím nikoho nechci urážet, jen konstatuji fakta.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli to ještě nemáte vyřešeno, napište, povím Vám svou zkušenost jak jsem postupoval. Jinak obecně-NETRESTAT, není za co. ALE-dát najevo, kdo je vůdce smečky, dát najevo, že toto chování NEBUDETE tolerovat. Ne tím, že psa zbiju, nejsme primitivové i z více důvodů by to byla chyba. Řeči typu výměna za něco jiného nebo proč bych to měla psovi brát , mě by se to taky nelíbilo apod.neberte vážně. Případně se poraďte s někým, kdo tomu opravdu rozumí a ne zde na anonymním fóru, kde odborná úroveń některých příspěvků jest poněkud....tím nikoho nechci urážet, jen konstatuji fakta.

Tak se pochlubte veřejně, jak jste postupoval, ne? Ať se něčemu také přiučíme, když je tu odborná úroveň ....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli to ještě nemáte vyřešeno, napište, povím Vám svou zkušenost jak jsem postupoval. Jinak obecně-NETRESTAT, není za co. ALE-dát najevo, kdo je vůdce smečky, dát najevo, že toto chování NEBUDETE tolerovat. Ne tím, že psa zbiju, nejsme primitivové i z více důvodů by to byla chyba. Řeči typu výměna za něco jiného nebo proč bych to měla psovi brát , mě by se to taky nelíbilo apod.neberte vážně. Případně se poraďte s někým, kdo tomu opravdu rozumí a ne zde na anonymním fóru, kde odborná úroveń některých příspěvků jest poněkud....tím nikoho nechci urážet, jen konstatuji fakta.

Jasně. A když štěně zatahá na vodítku, taky je potřeba dát mu najevo, že takové chování nebudete tolerovat, protože vy jste tu šéf. Beztak to dělá proto, že vám chce velet a určovat směr chůze. Takové chování se musí rázně zatrhnout hned v počátku, jinak by s člověkem mávalo, jak se mu zlíbí. Přece se nebude člověk cicmat s tím, aby mu nedejbože vysvětlil, co po něm chce. To musí každé slušné štěně vědět hned z výroby, takže když dělá něco, co se člověku nelíbí, je to jasná rebelie a pokus o palácový převrat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nebudu se s Vámi nijak handrkovat, ale evidentně nechápete, o co jde. Sledovala jste někdy smečku psů, majitelů, kteří je mají na háku ? Jak se ti psi asi chovají mezi sebou ? Já ano, a vždy vyhrál ten, který byl nejsilnější, měl to v sobě a všechny si podvolil. ( jakýmkoli způsobem )

To je trága.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli to ještě nemáte vyřešeno, napište, povím Vám svou zkušenost jak jsem postupoval. Jinak obecně-NETRESTAT, není za co. ALE-dát najevo, kdo je vůdce smečky, dát najevo, že toto chování NEBUDETE tolerovat. Ne tím, že psa zbiju, nejsme primitivové i z více důvodů by to byla chyba. Řeči typu výměna za něco jiného nebo proč bych to měla psovi brát , mě by se to taky nelíbilo apod.neberte vážně. Případně se poraďte s někým, kdo tomu opravdu rozumí a ne zde na anonymním fóru, kde odborná úroveń některých příspěvků jest poněkud....tím nikoho nechci urážet, jen konstatuji fakta.

Prosím o odborný výklad této části - jak to uděláte třeba u vrčícího bernardýna. Ráda se nechám odborníkem poučit.
--------------------
"-NETRESTAT, není za co.
ALE-dát najevo, kdo je vůdce smečky, dát najevo, že toto chování NEBUDETE tolerovat. Ne tím, že psa zbiju"
--------------------------------------------
Zbít psa této velikosti by bylo možná to poslední, pač byste na to nejspíš už příště neměl ruku

Prosím o odborný výklad této části - jak to uděláte třeba u vrčícího bernardýna. Ráda se nechám odborníkem poučit.
-------------
Nevím, jak to udělá ten pán, ale pes, který je se mnou - u mně, rozhodně zná a plní!! povely.
Když "něco" není dobře, dám pár povelů. Sedni, k noze, lehni, zůstaň.
Prostě JEN promrsknem poslušnost, víte ?
Je to neuvěřitelný . Pes se zařadí, kam patří.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím o odborný výklad této části - jak to uděláte třeba u vrčícího bernardýna. Ráda se nechám odborníkem poučit.
-------------
Nevím, jak to udělá ten pán, ale pes, který je se mnou - u mně, rozhodně zná a plní!! povely.
Když "něco" není dobře, dám pár povelů. Sedni, k noze, lehni, zůstaň.
Prostě JEN promrsknem poslušnost, víte ?
Je to neuvěřitelný . Pes se zařadí, kam patří.

Fakt jo?
Dáte mu žvanec, pak ho po něm chcete zpátky - a když dát nechce, dostane: Sedni, k noze, lehni, zůstaň.
Pak už vám ten žvanec vydá?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Fakt jo?
Dáte mu žvanec, pak ho po něm chcete zpátky - a když dát nechce, dostane: Sedni, k noze, lehni, zůstaň.
Pak už vám ten žvanec vydá?

Nejsem debil.
Nepíšu, že mu dám a odebírám žvanec, všimla jste si ?
Ale , když vidím, že je trošku napětí, které by mohlo přerůst v konflikt . . .
- není to moc složitý ?
- stačí trochu předvídat, problémům předcházet. . . .
A zatím, když bylo třeba mu něco odebrat, nebyl problém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím o odborný výklad této části - jak to uděláte třeba u vrčícího bernardýna. Ráda se nechám odborníkem poučit.
-------------
Nevím, jak to udělá ten pán, ale pes, který je se mnou - u mně, rozhodně zná a plní!! povely.
Když "něco" není dobře, dám pár povelů. Sedni, k noze, lehni, zůstaň.
Prostě JEN promrsknem poslušnost, víte ?
Je to neuvěřitelný . Pes se zařadí, kam patří.

Takže potrestáme psa výcvikem poslušnosti? Zvláštní přístup.

Chybí tu smajlík,co si t'uká . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejsem debil.
Nepíšu, že mu dám a odebírám žvanec, všimla jste si ?
Ale , když vidím, že je trošku napětí, které by mohlo přerůst v konflikt . . .
- není to moc složitý ?
- stačí trochu předvídat, problémům předcházet. . . .
A zatím, když bylo třeba mu něco odebrat, nebyl problém.

Ale tahle diskuze je celá o daní a odebrání žvance - všimla jste si?
Na co teda byla vaše reakce?

No, vono nic není černobílý a přímočarý, že jo.
Celá diskuze je o lidech - ehm, poněkud zvláštních . . .
- o vztahu psa a "zvláštního" moudrýho člověka, kterej si vše nechá projít hlavou? , když ho
pes rafne ( t'uky, t'uky)
- možná ten mudrc má přemýšlet včas . . .ale tady je minimálně 50% podobných, že?

Takže ?
Marnost!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, vono nic není černobílý a přímočarý, že jo.
Celá diskuze je o lidech - ehm, poněkud zvláštních . . .
- o vztahu psa a "zvláštního" moudrýho člověka, kterej si vše nechá projít hlavou? , když ho
pes rafne ( t'uky, t'uky)
- možná ten mudrc má přemýšlet včas . . .ale tady je minimálně 50% podobných, že?

Takže ?
Marnost!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nebudu se s Vámi nijak handrkovat, ale evidentně nechápete, o co jde. Sledovala jste někdy smečku psů, majitelů, kteří je mají na háku ? Jak se ti psi asi chovají mezi sebou ? Já ano, a vždy vyhrál ten, který byl nejsilnější, měl to v sobě a všechny si podvolil. ( jakýmkoli způsobem )

Máte pravdu, že mezi psy vyhraje ten nejsilnější.
Ale často to není ten, kterého odhadnete vy necvičeným okem jako největšího agresora.
Psí komunikace je velmi subtilní, to vrčení (pro nás nejvíce rozpoznatelné), je jenom jednou částí jejich mluvy. Důležité je ale vše, postavení těla, pohled upřený či pohled stranou, vteřinové olíznutí pysků atd... to většinou páníček nevidí. Slyší jenom vrčení.
Pokud zavrčí pes, který to nemyslí vážně, pak to člověk začasto vyřeší rázným zákrokem, viz zde časté řeči typu: "no, to kdyby zavrčel na mě , tak to by tedy viděl...." nebo: "to si prostě nesmí dovolit"...
Vězte, že ten, kdo říká tohle, nemá mnoho zkušeností a neměl nikdy psa, který by to myslel vážně.

Pokud to pes vážně myslí (a nemusí to být nutně pes agresivní- naopak často to je pes jenom přirozeně dominantní, který ale třeba jenom v určitém okamžiku neví, co sám se sebou v rámci milované smečky, například v pubertě), takže pokud to pes myslí opravdu vážně, tak v podstatě ani tak nejde o to žrádlo jako takové, tudíž jakákoliv prudká reakce (proti-agrese) ničemu nepomůže. Protože nejistého psa "zradíte", sebevědomého psa "zmatete".

Mám psy přes 40 let, a až nedávno jsem měla to štěstí, že se náš život spojil s jedním takovým sebevědomým psem. Když píšu "štěstí", myslím to bez ironie. Tento pes nás (mě) naučil víc, než všichni psi před ním dohromady.
Jako štěně byl milionový, pracant, mazel atd... ale v pubertě začal strašlivě, opravdu hrůzostrašně vrčet, při různých příležitostech, většinou vrčel při nepříjemné manipulaci s ním, kdy se cítil být ohrožen ve svém životním prostoru. Naštěstí jsem v pravý okamžik dostala dobrou radu: neřešit toto jeho vrčení po zlém, tedy jako agresi. Místo toho šlo o přizpůsobení se "řeči těla psa", konflikt negradovat, vrčení zcela ignorovat a klidem a za pomocí tišících signálů dosíci jaksi nenápadně svého. Pes tedy nebyl nucen konflikt ukončit "se ctí", tedy bojem (při jeho veilkost bych určitě neměla šanci), ale reagoval zklidněním a až podřízením,a pak rád převedl konflikt ve hru.... já vím, že to píšu zmateně, ale je to opravdu na delší studium. Dnes máme po pubertě, pes je úžasnej,100% spolehlivej parťák a pevný člen naší smečky. Je to asi povahově a pracovně nejlepší pes, co jsme kdy měli. Myslím, že se mu ulevilo stejně jako nám...

K zadavateli: tyto situace trénujte s tou výměnu pamlsků, jak bylo napsáno. Do misky dejte třeba jenom část zrádla a psovi postupně doplňujte, aby věděl, že nepředstavujete u žrádla konkurenci, učte psa taky (např.) že položíte misku na zem a on k ní bude moci až na váš povel... ale na druhou stranu ho pak u žrádla zbytečně nebuzerujte, měl by tam mít svůj klid... a pochopitelně, pro nejlepší vztah vždy platí, že ten se buduje při práci, tedy při cvičení...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Za mne - zbytečná buzerace psa.
Můj bernardýn ( ve 4 měsících) na mě vztekle zavrčel, ztuhlý, nachystaný chňapnout, pokud budu agresivní - když jsem mu do misky zpátky sbírala granule, které mu při žrádle lítaly kolem. Už předtím jednou zavrčel, když jsem se ho dotkla náhodně u žrádla, když jsem procházela okolo.
Postup jsem měla úplně opačný - přestala jsem sbírat, mluvila jsem na něj chlácholivě a druhou rukou hladila záda - pomalu se úplně uklidnil, bez vrčení žral dál - a já to dosbírala.
Brzy bude mít půl roku, do žrádla mu nelezu - ale co nadrobí, mu s klidem můžu kolem huby sbírat a házet zpět, nereaguje nijak. Venku si z huby na Pusť nechá vzít cokoli. Žrádlo, které jsem mu dala, mu neberu a neprudím ho tím. K čemu?
Je přece úplně jiná situace psovi něco dát - a pak mu to, už "jeho" brát anebo si od něj nechat dát nějakou fujku, co našel.
Mně někdo brát jídlo, když mám hlad a už mi ho dal - protože si potřebuje dokazovat moji podřízenost - taky ho asi rafnu...

Dobrý den. Mohu se zeptat kolik váží váš pejsek? Abych měl představu. Moc děkuji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte pravdu, že mezi psy vyhraje ten nejsilnější.
Ale často to není ten, kterého odhadnete vy necvičeným okem jako největšího agresora.
Psí komunikace je velmi subtilní, to vrčení (pro nás nejvíce rozpoznatelné), je jenom jednou částí jejich mluvy. Důležité je ale vše, postavení těla, pohled upřený či pohled stranou, vteřinové olíznutí pysků atd... to většinou páníček nevidí. Slyší jenom vrčení.
Pokud zavrčí pes, který to nemyslí vážně, pak to člověk začasto vyřeší rázným zákrokem, viz zde časté řeči typu: "no, to kdyby zavrčel na mě , tak to by tedy viděl...." nebo: "to si prostě nesmí dovolit"...
Vězte, že ten, kdo říká tohle, nemá mnoho zkušeností a neměl nikdy psa, který by to myslel vážně.

Pokud to pes vážně myslí (a nemusí to být nutně pes agresivní- naopak často to je pes jenom přirozeně dominantní, který ale třeba jenom v určitém okamžiku neví, co sám se sebou v rámci milované smečky, například v pubertě), takže pokud to pes myslí opravdu vážně, tak v podstatě ani tak nejde o to žrádlo jako takové, tudíž jakákoliv prudká reakce (proti-agrese) ničemu nepomůže. Protože nejistého psa "zradíte", sebevědomého psa "zmatete".

Mám psy přes 40 let, a až nedávno jsem měla to štěstí, že se náš život spojil s jedním takovým sebevědomým psem. Když píšu "štěstí", myslím to bez ironie. Tento pes nás (mě) naučil víc, než všichni psi před ním dohromady.
Jako štěně byl milionový, pracant, mazel atd... ale v pubertě začal strašlivě, opravdu hrůzostrašně vrčet, při různých příležitostech, většinou vrčel při nepříjemné manipulaci s ním, kdy se cítil být ohrožen ve svém životním prostoru. Naštěstí jsem v pravý okamžik dostala dobrou radu: neřešit toto jeho vrčení po zlém, tedy jako agresi. Místo toho šlo o přizpůsobení se "řeči těla psa", konflikt negradovat, vrčení zcela ignorovat a klidem a za pomocí tišících signálů dosíci jaksi nenápadně svého. Pes tedy nebyl nucen konflikt ukončit "se ctí", tedy bojem (při jeho veilkost bych určitě neměla šanci), ale reagoval zklidněním a až podřízením,a pak rád převedl konflikt ve hru.... já vím, že to píšu zmateně, ale je to opravdu na delší studium. Dnes máme po pubertě, pes je úžasnej,100% spolehlivej parťák a pevný člen naší smečky. Je to asi povahově a pracovně nejlepší pes, co jsme kdy měli. Myslím, že se mu ulevilo stejně jako nám...

K zadavateli: tyto situace trénujte s tou výměnu pamlsků, jak bylo napsáno. Do misky dejte třeba jenom část zrádla a psovi postupně doplňujte, aby věděl, že nepředstavujete u žrádla konkurenci, učte psa taky (např.) že položíte misku na zem a on k ní bude moci až na váš povel... ale na druhou stranu ho pak u žrádla zbytečně nebuzerujte, měl by tam mít svůj klid... a pochopitelně, pro nejlepší vztah vždy platí, že ten se buduje při práci, tedy při cvičení...

Taky mám takového psa, a situaci řeším podobně,vrčení jen v klidu komentuju ale neustoupím,pes je super parťák a rovnocenej člen rodiny,je si toho vědom a vrací nám to jen v tom dobrém. Je to osobnost a já nemám porřebu mu cokoliv dokazovat

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je trága.

Ty jsi trága, víš prd.