Štěně kouše... jsem z toho zoufalá

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte na něj zlost za to, že se chová jako štěně? Vaši zlost moc dobře cítí - psi vnímají naše emoce strašně citlivě. Tím si jen zhoršujete celý problém i váš vztah celkově. Naučte se řešit věci v dobrém, v klidu, být pro štěně zdrojem klidné opory. To vám strašně moc pomůže - ve všem. Vztek je děsně neproduktivní (znám, taky jsem si tím prošla...)

Štěně kouše, to štěňata dělají. I to, že máte ruce rozkousané do krve, je v podstatě normální (no, ve 4 měsících by už štěně mohlo umět kousat jemně, ale vy evidentně nevíte, jak na to...). To není "dovolování", ale přirozená štěněčí potřeba, stejně jako čůrání nebo žrádlo. Má dostatek příležitostí pohrát si s jinými štěňaty a pohodovými dospělými psy - pohryzat se pořádně po psím? Čím víc se bude realizovat s parťáky sobě rovnými, tím míň bude mít potřebu likvidovat vás.

Jinak já štěňata kousání vůbec neodnaučuju. Místo toho je učím, že lidskou kůži mají kousat jen jemně. Pokud koušou jemně, hra trvá a je děsně zábavná, pokud stisknou víc, hra OKAMŽITĚ končí. Odcházet nemá smysl - než se zvednete a odejdete, trvá to dlouho a štěně těžko pochopí, proč jste vlastně odešli. Navíc odcházející cíl je vlastně děsně zábavný a lákavý, podobně jako unikající zvěř, takže váš odchod je vlastně nová zábavná hra. Místo toho se mi nejvíc osvědčilo vypísknout vysokým hláskem jako štěně, zatnout zuby a úplně se přestat hýbat ("být strom"). Nepohyblivý cíl není zábavný. Chvilku to bolí, ale štěně rychle zjistí, že když kouše moc, tak sranda končí. Chce to ale přesné načasování a hlavně rukama neucukávat - ucukávání je lákavé a zábavné ;-) Pokud by vás štěně likvidovalo moc a nešlo by to vydržet, tak další možnost je ohrádka, ze které můžete ve zlomku vteřiny vystoupit ven, to dá štěněti taky okamžitou zpětnou vazbu, jaká hra je nepřijatelná. Prostě je potřeba zajistit, aby mělo štěně okamžitě zpětnou vazbu, aby si dobře spojilo příčinu a následek. Koušeš jemně - hra trvá dál, koušeš moc, hra přesně v tomhle okamžiku skončí (a pokračuje až za chvilku).

Zřejmě jste asi nikdy neměla velice temperamentního služebního psa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte na něj zlost za to, že se chová jako štěně? Vaši zlost moc dobře cítí - psi vnímají naše emoce strašně citlivě. Tím si jen zhoršujete celý problém i váš vztah celkově. Naučte se řešit věci v dobrém, v klidu, být pro štěně zdrojem klidné opory. To vám strašně moc pomůže - ve všem. Vztek je děsně neproduktivní (znám, taky jsem si tím prošla...)

Štěně kouše, to štěňata dělají. I to, že máte ruce rozkousané do krve, je v podstatě normální (no, ve 4 měsících by už štěně mohlo umět kousat jemně, ale vy evidentně nevíte, jak na to...). To není "dovolování", ale přirozená štěněčí potřeba, stejně jako čůrání nebo žrádlo. Má dostatek příležitostí pohrát si s jinými štěňaty a pohodovými dospělými psy - pohryzat se pořádně po psím? Čím víc se bude realizovat s parťáky sobě rovnými, tím míň bude mít potřebu likvidovat vás.

Jinak já štěňata kousání vůbec neodnaučuju. Místo toho je učím, že lidskou kůži mají kousat jen jemně. Pokud koušou jemně, hra trvá a je děsně zábavná, pokud stisknou víc, hra OKAMŽITĚ končí. Odcházet nemá smysl - než se zvednete a odejdete, trvá to dlouho a štěně těžko pochopí, proč jste vlastně odešli. Navíc odcházející cíl je vlastně děsně zábavný a lákavý, podobně jako unikající zvěř, takže váš odchod je vlastně nová zábavná hra. Místo toho se mi nejvíc osvědčilo vypísknout vysokým hláskem jako štěně, zatnout zuby a úplně se přestat hýbat ("být strom"). Nepohyblivý cíl není zábavný. Chvilku to bolí, ale štěně rychle zjistí, že když kouše moc, tak sranda končí. Chce to ale přesné načasování a hlavně rukama neucukávat - ucukávání je lákavé a zábavné ;-) Pokud by vás štěně likvidovalo moc a nešlo by to vydržet, tak další možnost je ohrádka, ze které můžete ve zlomku vteřiny vystoupit ven, to dá štěněti taky okamžitou zpětnou vazbu, jaká hra je nepřijatelná. Prostě je potřeba zajistit, aby mělo štěně okamžitě zpětnou vazbu, aby si dobře spojilo příčinu a následek. Koušeš jemně - hra trvá dál, koušeš moc, hra přesně v tomhle okamžiku skončí (a pokračuje až za chvilku).

Snažím se to řešit v klidu, jak nejlépe umím, ale nemůžu se přece smát, když mě kousne až do krve. Já na něj nechci být zlá a ani nejsem, když se naštvu, tak ho mám pořád hrozně ráda.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zřejmě jste asi nikdy neměla velice temperamentního služebního psa

Proč myslíte? Jednoho mám doma zrovna teď. Totálně neutahatelné torpédo z pracovní linie. Takovému to ale vysvětlíte nejsnáz - je nejvíc motivovaný, rychle pochopí příčinu a následek...

Pravda, nemám zkušenosti třeba se psy typu bull, tam to bude asi trochu jinak. Ale zadavatelka má LR.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Snažím se to řešit v klidu, jak nejlépe umím, ale nemůžu se přece smát, když mě kousne až do krve. Já na něj nechci být zlá a ani nejsem, když se naštvu, tak ho mám pořád hrozně ráda.

Nemusíte se smát, ale je potřeba zůstat vnitřně v klidu. Naštvání fakt všechno jen zhorší.

(O tom, že ho máte ráda i při naštvání, samozřejmě nepochybuju, nicméně věřte, že pes to naštvání strašně citlivě vnímá. I když se ho snažíte nedat najevo.)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte na něj zlost za to, že se chová jako štěně? Vaši zlost moc dobře cítí - psi vnímají naše emoce strašně citlivě. Tím si jen zhoršujete celý problém i váš vztah celkově. Naučte se řešit věci v dobrém, v klidu, být pro štěně zdrojem klidné opory. To vám strašně moc pomůže - ve všem. Vztek je děsně neproduktivní (znám, taky jsem si tím prošla...)

Štěně kouše, to štěňata dělají. I to, že máte ruce rozkousané do krve, je v podstatě normální (no, ve 4 měsících by už štěně mohlo umět kousat jemně, ale vy evidentně nevíte, jak na to...). To není "dovolování", ale přirozená štěněčí potřeba, stejně jako čůrání nebo žrádlo. Má dostatek příležitostí pohrát si s jinými štěňaty a pohodovými dospělými psy - pohryzat se pořádně po psím? Čím víc se bude realizovat s parťáky sobě rovnými, tím míň bude mít potřebu likvidovat vás.

Jinak já štěňata kousání vůbec neodnaučuju. Místo toho je učím, že lidskou kůži mají kousat jen jemně. Pokud koušou jemně, hra trvá a je děsně zábavná, pokud stisknou víc, hra OKAMŽITĚ končí. Odcházet nemá smysl - než se zvednete a odejdete, trvá to dlouho a štěně těžko pochopí, proč jste vlastně odešli. Navíc odcházející cíl je vlastně děsně zábavný a lákavý, podobně jako unikající zvěř, takže váš odchod je vlastně nová zábavná hra. Místo toho se mi nejvíc osvědčilo vypísknout vysokým hláskem jako štěně, zatnout zuby a úplně se přestat hýbat ("být strom"). Nepohyblivý cíl není zábavný. Chvilku to bolí, ale štěně rychle zjistí, že když kouše moc, tak sranda končí. Chce to ale přesné načasování a hlavně rukama neucukávat - ucukávání je lákavé a zábavné ;-) Pokud by vás štěně likvidovalo moc a nešlo by to vydržet, tak další možnost je ohrádka, ze které můžete ve zlomku vteřiny vystoupit ven, to dá štěněti taky okamžitou zpětnou vazbu, jaká hra je nepřijatelná. Prostě je potřeba zajistit, aby mělo štěně okamžitě zpětnou vazbu, aby si dobře spojilo příčinu a následek. Koušeš jemně - hra trvá dál, koušeš moc, hra přesně v tomhle okamžiku skončí (a pokračuje až za chvilku).

Jinak kousací hry jsou děsně fajn společná zábava. Stačí přetrpět těch prvních pár týdnů, než štěně pochopí, že lidská kůže se může kousat jen jemně, a pak už si celý život se psy užíváme hry na hryzanou způsobem velmi příjemným pro obě strany.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zřejmě jste asi nikdy neměla velice temperamentního služebního psa

Já jo a nemůžu než s předešlým příspěvkem souhlasit měla jsem BOM z prac linie

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zřejmě jste asi nikdy neměla velice temperamentního služebního psa

Ano, máte pravdu. Je to můj první pes a proto nemám ještě hodně zkušeností.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte na něj zlost za to, že se chová jako štěně? Vaši zlost moc dobře cítí - psi vnímají naše emoce strašně citlivě. Tím si jen zhoršujete celý problém i váš vztah celkově. Naučte se řešit věci v dobrém, v klidu, být pro štěně zdrojem klidné opory. To vám strašně moc pomůže - ve všem. Vztek je děsně neproduktivní (znám, taky jsem si tím prošla...)

Štěně kouše, to štěňata dělají. I to, že máte ruce rozkousané do krve, je v podstatě normální (no, ve 4 měsících by už štěně mohlo umět kousat jemně, ale vy evidentně nevíte, jak na to...). To není "dovolování", ale přirozená štěněčí potřeba, stejně jako čůrání nebo žrádlo. Má dostatek příležitostí pohrát si s jinými štěňaty a pohodovými dospělými psy - pohryzat se pořádně po psím? Čím víc se bude realizovat s parťáky sobě rovnými, tím míň bude mít potřebu likvidovat vás.

Jinak já štěňata kousání vůbec neodnaučuju. Místo toho je učím, že lidskou kůži mají kousat jen jemně. Pokud koušou jemně, hra trvá a je děsně zábavná, pokud stisknou víc, hra OKAMŽITĚ končí. Odcházet nemá smysl - než se zvednete a odejdete, trvá to dlouho a štěně těžko pochopí, proč jste vlastně odešli. Navíc odcházející cíl je vlastně děsně zábavný a lákavý, podobně jako unikající zvěř, takže váš odchod je vlastně nová zábavná hra. Místo toho se mi nejvíc osvědčilo vypísknout vysokým hláskem jako štěně, zatnout zuby a úplně se přestat hýbat ("být strom"). Nepohyblivý cíl není zábavný. Chvilku to bolí, ale štěně rychle zjistí, že když kouše moc, tak sranda končí. Chce to ale přesné načasování a hlavně rukama neucukávat - ucukávání je lákavé a zábavné ;-) Pokud by vás štěně likvidovalo moc a nešlo by to vydržet, tak další možnost je ohrádka, ze které můžete ve zlomku vteřiny vystoupit ven, to dá štěněti taky okamžitou zpětnou vazbu, jaká hra je nepřijatelná. Prostě je potřeba zajistit, aby mělo štěně okamžitě zpětnou vazbu, aby si dobře spojilo příčinu a následek. Koušeš jemně - hra trvá dál, koušeš moc, hra přesně v tomhle okamžiku skončí (a pokračuje až za chvilku).

Zkoušela jsem to s tím stromem, když kousne, tak se nehýbat a opravdu to zabírá. Štěndo chvíli do mě kouše, ale po čase si lehne vedle mě a dívá se na mě co se bude dít. Za chvilku si s ním zase hraji, dělám to správně? Mimochodem, aportujeme a tato hra ho nesmírně baví.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zkoušela jsem to s tím stromem, když kousne, tak se nehýbat a opravdu to zabírá. Štěndo chvíli do mě kouše, ale po čase si lehne vedle mě a dívá se na mě co se bude dít. Za chvilku si s ním zase hraji, dělám to správně? Mimochodem, aportujeme a tato hra ho nesmírně baví.

No super, tak vidíte, že to půjde Děláte to naprosto správně. A podívejte se na tohle video, je to hra založená v podstatě na tom stejném principu, ale s pamlsky. Sebeovládání u žrádla se taky hodně hodí:
https://www.youtube.com/watch?v=ipT5k1gaXhc

Jasně že ho baví aportování, je to retrívr Využijte toho, zaměstnejte mu hlavičku taky tímhle způsobem. Kromě bezmyšlenkovitého lítání za aportem se dá dělat strašná spousta zajímavých věcí, které naučí štěně přemýšlet. Třeba posadit štěně, schovat mu aportek do vysoké trávy a pak mu dát povel pro hledání. Odhodit aport, štěně musí zůstat v klidu sedět, a po chvilce ho pro něj teprve poslat povelem. Až bude trochu starší a bude toho víc znát, tak se dá třeba odhodit aport, se psem u nohy poodejít kousek jinam a teprve pak ho pro aport poslat... odhodit dva aporty, každý jedním směrem, a poslat psa pro jeden konkrétní... atd. atd., variací je spousta.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No super, tak vidíte, že to půjde Děláte to naprosto správně. A podívejte se na tohle video, je to hra založená v podstatě na tom stejném principu, ale s pamlsky. Sebeovládání u žrádla se taky hodně hodí:
https://www.youtube.com/watch?v=ipT5k1gaXhc

Jasně že ho baví aportování, je to retrívr Využijte toho, zaměstnejte mu hlavičku taky tímhle způsobem. Kromě bezmyšlenkovitého lítání za aportem se dá dělat strašná spousta zajímavých věcí, které naučí štěně přemýšlet. Třeba posadit štěně, schovat mu aportek do vysoké trávy a pak mu dát povel pro hledání. Odhodit aport, štěně musí zůstat v klidu sedět, a po chvilce ho pro něj teprve poslat povelem. Až bude trochu starší a bude toho víc znát, tak se dá třeba odhodit aport, se psem u nohy poodejít kousek jinam a teprve pak ho pro aport poslat... odhodit dva aporty, každý jedním směrem, a poslat psa pro jeden konkrétní... atd. atd., variací je spousta.

Děkuji za radu i za video, určitě se na něj podívám, ale asi až zítra ;)

Pokud dopřejete psovi doststek her s jinymi psy nebude mit tolik potreby kousat vas
Neni vyblbnutý má moc energie v tom je celý tten problém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud dopřejete psovi doststek her s jinymi psy nebude mit tolik potreby kousat vas
Neni vyblbnutý má moc energie v tom je celý tten problém.

No, ono štěně si zase nemůže hrát jen s jinými psy a s pány vůbec. Pak by se totiž lehce mohlo stát, že by mělo pány totálně na háku, protože hry se psy by pro něj byly daleko zajímavější. Je to jako ve všem, je potřeba najít zlatou střední cestu. Dopřát štěněti dostatek kontaktu s jinými psy, ale zároveň si s ním hrát sami, učit ho hrám přijatelným v lidské společnosti, navázat ho na sebe a být pro něj zdrojem báječné zábavy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No super, tak vidíte, že to půjde Děláte to naprosto správně. A podívejte se na tohle video, je to hra založená v podstatě na tom stejném principu, ale s pamlsky. Sebeovládání u žrádla se taky hodně hodí:
https://www.youtube.com/watch?v=ipT5k1gaXhc

Jasně že ho baví aportování, je to retrívr Využijte toho, zaměstnejte mu hlavičku taky tímhle způsobem. Kromě bezmyšlenkovitého lítání za aportem se dá dělat strašná spousta zajímavých věcí, které naučí štěně přemýšlet. Třeba posadit štěně, schovat mu aportek do vysoké trávy a pak mu dát povel pro hledání. Odhodit aport, štěně musí zůstat v klidu sedět, a po chvilce ho pro něj teprve poslat povelem. Až bude trochu starší a bude toho víc znát, tak se dá třeba odhodit aport, se psem u nohy poodejít kousek jinam a teprve pak ho pro aport poslat... odhodit dva aporty, každý jedním směrem, a poslat psa pro jeden konkrétní... atd. atd., variací je spousta.

Tohle je štěně, takže by si mělo hrát na ne ho hned od mala učit tzv. pozitivní motivaci, kde je pozitivní jen ten název, jinak je to jen a jen buzerace.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle je štěně, takže by si mělo hrát na ne ho hned od mala učit tzv. pozitivní motivaci, kde je pozitivní jen ten název, jinak je to jen a jen buzerace.

V čem je to buzerace, prosím?

Zuzana

žasnu jak si spoustal lidí pořídí štěně a pak se diví a řeší na netu že štěně kouše. Ano štěňata opravdu koušou ,dřív jsme to věděly už jako tříletý děti když jsme zdrhaly před naším loveckým štěnětem které mělo větší sílu než my a nikdo to nijak neřešil. Oni prostě koušou ,kousat budou a taky sami od sebe kousat přestanou ,at je budem motivovat pozitivně ,negativně nebo vůbec tak je to prostě všechny kolem půl roka přejde.štěně si potřebuje hrát ,se psy i s lidmi ,a s lidmi si hraje taky tím že je kouše . sama mám ted štěně LR doma takže sem si to po několika letech opět připoměla jak umí štěnda kousat , není to nic co by se nedalo snést a ukočírovat do přípustných mezí ,prostě když kousal ,vrazila sem mu do huby něco ke kousání vhodnějšího než moje ruka nebo moje ucho.Ted je mu osm měsíců a nikoho nekouše ,a nikdo ho to nijak neodnaučoval ,ani pozitivně ani negativně,

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle je štěně, takže by si mělo hrát na ne ho hned od mala učit tzv. pozitivní motivaci, kde je pozitivní jen ten název, jinak je to jen a jen buzerace.

Buzerace Evidentně toho o výcviku loveckých psů moc nevíte. Učit štěně hned od začátku zábavnou a příjemnou formou trošce sebeovládání není buzerace. Buzerace je tradiční způsob výcviku - nechat ho prvního půl roku či rok lítat za aporty podle libosti a až je řádně rozlítané, tak po něm najednou chtít perfektní klidy. Nejlépe pomocí řvaní, třepání za kůži, vyškubávání a vyškrcování na moxon smyčce Všechno tohle jsem na trénincích retrívrů měla tu čest vidět.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zřejmě jste asi nikdy neměla velice temperamentního služebního psa

Noo, skvěle mi to fungovalo na ovčáky z pracovních linií, také dost temperamentní psi a lidem kolem mě to fungovalo na mnohem více plemen.
Jenom to nefunguje hned první den.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle je štěně, takže by si mělo hrát na ne ho hned od mala učit tzv. pozitivní motivaci, kde je pozitivní jen ten název, jinak je to jen a jen buzerace.

Hrozná buzerace, naučit štěně/psa, že se nemusí hrnout na žrádlo, jen co ho uvidí. Ať už v ruce, misce, na zemi, lince… Všichni psi po pár minutách pochopí o co jde a za co dostanou to, co chtějí a to naprosto nenásilnou formou.
Pravda, jednodušší je nechat štěně sežrat na co přijde a jen ho neustále okřikovat...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hrozná buzerace, naučit štěně/psa, že se nemusí hrnout na žrádlo, jen co ho uvidí. Ať už v ruce, misce, na zemi, lince… Všichni psi po pár minutách pochopí o co jde a za co dostanou to, co chtějí a to naprosto nenásilnou formou.
Pravda, jednodušší je nechat štěně sežrat na co přijde a jen ho neustále okřikovat...

ale co má tohle co společného že štěňata při hře koušou ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ale co má tohle co společného že štěňata při hře koušou ?

Bylo to sem hozeno jako dobrý tip, na čem dále pracovat. Ničemu to neškodí, nic pobuřujícího na tom není.
Vy jste nový moderátor diskuzí? Jestli ano, tak začněte v jiných tématech...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hrozná buzerace, naučit štěně/psa, že se nemusí hrnout na žrádlo, jen co ho uvidí. Ať už v ruce, misce, na zemi, lince… Všichni psi po pár minutách pochopí o co jde a za co dostanou to, co chtějí a to naprosto nenásilnou formou.
Pravda, jednodušší je nechat štěně sežrat na co přijde a jen ho neustále okřikovat...

Nejjednodušší je štěně vychovat a normálně s ním žít a komunikovat, nedělat ze žrádla něco extra - i když PM by pak neměli jaké hodnoty přenášet a čím psa vydírat. Zkuste to někdy, je to jednoduché, funkční a výsledkem jsou ty nejlepší vztahy s vychovaným psem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
žasnu jak si spoustal lidí pořídí štěně a pak se diví a řeší na netu že štěně kouše. Ano štěňata opravdu koušou ,dřív jsme to věděly už jako tříletý děti když jsme zdrhaly před naším loveckým štěnětem které mělo větší sílu než my a nikdo to nijak neřešil. Oni prostě koušou ,kousat budou a taky sami od sebe kousat přestanou ,at je budem motivovat pozitivně ,negativně nebo vůbec tak je to prostě všechny kolem půl roka přejde.štěně si potřebuje hrát ,se psy i s lidmi ,a s lidmi si hraje taky tím že je kouše . sama mám ted štěně LR doma takže sem si to po několika letech opět připoměla jak umí štěnda kousat , není to nic co by se nedalo snést a ukočírovat do přípustných mezí ,prostě když kousal ,vrazila sem mu do huby něco ke kousání vhodnějšího než moje ruka nebo moje ucho.Ted je mu osm měsíců a nikoho nekouše ,a nikdo ho to nijak neodnaučoval ,ani pozitivně ani negativně,

Pardon, ale je to můj první pes a náhodou vím, že štěňata kousají Nejsem blbá, ale já se jenom ptám, jestli nejsou ještě nějaké jiné způsoby, aby nekousal nás, ale např. hračky. Na to se ptám. Můj táta před 5 lety choval jezevčíka, byla jsem ještě malé děcko. A ten pes se mi zahryzl do nohy. Ale to bylo dávno, každopádně už moc nekouše a to díky 106.11... Děkuji :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejjednodušší je štěně vychovat a normálně s ním žít a komunikovat, nedělat ze žrádla něco extra - i když PM by pak neměli jaké hodnoty přenášet a čím psa vydírat. Zkuste to někdy, je to jednoduché, funkční a výsledkem jsou ty nejlepší vztahy s vychovaným psem.

A přesně o tomhle sebeovládání kolem žrádla, hraček a dalších zdrojů je. Jednoduché, funkční, zajišťující perfektní vztah s vychovaným psem. Stokrát férovější, než nechat psa dělat si, co chce, a pak na něj ječet nesrozumitelné zákazové povely. A naučí se to klidně i šestitýdenní štěndo ještě u chovatele, naprosto v pohodě, bez jakéhokoliv nátlaku a vydírání, jako zábavnou hru.
Mimochodem, člověka docela potěší, když štěndo najde v trávě kus buřta (možná otráveného) a místo aby ho zbodlo, tak si k němu hrdě sedne a s vrtícím ocáskem mi nadšeně ukazuje, jak je šikovné a jak tu hru krásně umí. Ale co to povídám, vlastně je to strašná buzerace a nátlak, mnohem lepší je nechat štěně, aby svobodně tu otrávenou návnadu sežralo...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pardon, ale je to můj první pes a náhodou vím, že štěňata kousají Nejsem blbá, ale já se jenom ptám, jestli nejsou ještě nějaké jiné způsoby, aby nekousal nás, ale např. hračky. Na to se ptám. Můj táta před 5 lety choval jezevčíka, byla jsem ještě malé děcko. A ten pes se mi zahryzl do nohy. Ale to bylo dávno, každopádně už moc nekouše a to díky 106.11... Děkuji :)

Já děkuji za pěknou zpětnou vazbu, to moc potěší! Jsem ráda, že jsem mohla trošku pomoct k lepšímu vzájemnému porozumění. A je bezva, že děláte tak rychlé pokroky
Vždycky pamatujte, že když pes dělá něco, co se člověku nelíbí, tak to nikdy nedělá naschvál. Dělá to proto, že se nám tím snaží něco sdělit (a proto, že je to prostě pes). V tomhle případě to bylo jednoduché sdělení: "chci si s tebou hrát". A na člověku je, aby s tímto sdělením nějak rozumně naložil, aby byl výsledek co nejpřijatelnější pro obě strany: "budeme si hrát, ale jen když dodržíš určitá pravidla". A tohle v podstatě platí u všeho, u celé výchovy psa. Místo zakazování, trestání a vztekání se (neberte si to prosím osobně, všechno tohle jsem dělala taky) je vždycky lepší zastavit se, zhluboka se nadechnout a zapřemýšlet, co se nám pes nežádoucím chováním snaží sdělit, čeho chce dosáhnout a jak mu umožnit dosáhnout toho nějakým pro nás přijatelným způsobem. Kupříkladu: skáče na člověka při vítání? Co chce? Chce se přivítat, pomazlit, chce pozornost. Stačí ukázat mu, že skákáním si pozornost nevynutí (stačí otočit se bokem nebo zády, odvrátit pohled, založit ruce na hruď), kdežto když jsou všechny čtyři na zemi, tak je bouřlivé vítání (sehnout se, pohladit, pomazlit, nabídnout obličej k olíznutí...). Atd. atd.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já děkuji za pěknou zpětnou vazbu, to moc potěší! Jsem ráda, že jsem mohla trošku pomoct k lepšímu vzájemnému porozumění. A je bezva, že děláte tak rychlé pokroky
Vždycky pamatujte, že když pes dělá něco, co se člověku nelíbí, tak to nikdy nedělá naschvál. Dělá to proto, že se nám tím snaží něco sdělit (a proto, že je to prostě pes). V tomhle případě to bylo jednoduché sdělení: "chci si s tebou hrát". A na člověku je, aby s tímto sdělením nějak rozumně naložil, aby byl výsledek co nejpřijatelnější pro obě strany: "budeme si hrát, ale jen když dodržíš určitá pravidla". A tohle v podstatě platí u všeho, u celé výchovy psa. Místo zakazování, trestání a vztekání se (neberte si to prosím osobně, všechno tohle jsem dělala taky) je vždycky lepší zastavit se, zhluboka se nadechnout a zapřemýšlet, co se nám pes nežádoucím chováním snaží sdělit, čeho chce dosáhnout a jak mu umožnit dosáhnout toho nějakým pro nás přijatelným způsobem. Kupříkladu: skáče na člověka při vítání? Co chce? Chce se přivítat, pomazlit, chce pozornost. Stačí ukázat mu, že skákáním si pozornost nevynutí (stačí otočit se bokem nebo zády, odvrátit pohled, založit ruce na hruď), kdežto když jsou všechny čtyři na zemi, tak je bouřlivé vítání (sehnout se, pohladit, pomazlit, nabídnout obličej k olíznutí...). Atd. atd.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A přesně o tomhle sebeovládání kolem žrádla, hraček a dalších zdrojů je. Jednoduché, funkční, zajišťující perfektní vztah s vychovaným psem. Stokrát férovější, než nechat psa dělat si, co chce, a pak na něj ječet nesrozumitelné zákazové povely. A naučí se to klidně i šestitýdenní štěndo ještě u chovatele, naprosto v pohodě, bez jakéhokoliv nátlaku a vydírání, jako zábavnou hru.
Mimochodem, člověka docela potěší, když štěndo najde v trávě kus buřta (možná otráveného) a místo aby ho zbodlo, tak si k němu hrdě sedne a s vrtícím ocáskem mi nadšeně ukazuje, jak je šikovné a jak tu hru krásně umí. Ale co to povídám, vlastně je to strašná buzerace a nátlak, mnohem lepší je nechat štěně, aby svobodně tu otrávenou návnadu sežralo...

Díky…

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A přesně o tomhle sebeovládání kolem žrádla, hraček a dalších zdrojů je. Jednoduché, funkční, zajišťující perfektní vztah s vychovaným psem. Stokrát férovější, než nechat psa dělat si, co chce, a pak na něj ječet nesrozumitelné zákazové povely. A naučí se to klidně i šestitýdenní štěndo ještě u chovatele, naprosto v pohodě, bez jakéhokoliv nátlaku a vydírání, jako zábavnou hru.
Mimochodem, člověka docela potěší, když štěndo najde v trávě kus buřta (možná otráveného) a místo aby ho zbodlo, tak si k němu hrdě sedne a s vrtícím ocáskem mi nadšeně ukazuje, jak je šikovné a jak tu hru krásně umí. Ale co to povídám, vlastně je to strašná buzerace a nátlak, mnohem lepší je nechat štěně, aby svobodně tu otrávenou návnadu sežralo...

No, tak to jste teda vedle docela. Ono není jen štěkání zákazových povelů nebo učení sebeovládání, kterým se ohánějí pozitivkáři a které, jak se pak ukáže v praxi, většinou nefunguje. Kdo chce mít znervené štěně, ať učí kontroly zdrojů, hraček, pamlsků, ať mu nacpe halti ohlávku a přemýšlí hlavně o tom, aby se náhodou neodměnilo samo a podobné hlouposti. Je lepší se ke psovi chovat normálně, normálně ho vychovat a nebuzerovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, tak to jste teda vedle docela. Ono není jen štěkání zákazových povelů nebo učení sebeovládání, kterým se ohánějí pozitivkáři a které, jak se pak ukáže v praxi, většinou nefunguje. Kdo chce mít znervené štěně, ať učí kontroly zdrojů, hraček, pamlsků, ať mu nacpe halti ohlávku a přemýšlí hlavně o tom, aby se náhodou neodměnilo samo a podobné hlouposti. Je lepší se ke psovi chovat normálně, normálně ho vychovat a nebuzerovat.

Ale právě ta "kontrola", jak tomu říkáte, je naprosto normální výchova bez buzerace. Že z toho někteří udělali hnusnou karikaturu, kdy nepustí psa proběhnout, zaplavat, pohrát si, začuchat... jen aby se náhodou "neodměnil sám", to není chyba metody.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, tak to jste teda vedle docela. Ono není jen štěkání zákazových povelů nebo učení sebeovládání, kterým se ohánějí pozitivkáři a které, jak se pak ukáže v praxi, většinou nefunguje. Kdo chce mít znervené štěně, ať učí kontroly zdrojů, hraček, pamlsků, ať mu nacpe halti ohlávku a přemýšlí hlavně o tom, aby se náhodou neodměnilo samo a podobné hlouposti. Je lepší se ke psovi chovat normálně, normálně ho vychovat a nebuzerovat.

A jéje, už zase... Je až do nebe volající, jak vždy znáte tu nejlepší a jedinou možnou cestu výchovy, přesto jsem od Vás v životě nečetla jednu jedinou radu, kde je problém? Zapomněla jste na klec a kastrace!
Je to zvláštní, ale moje 7 měsíční fena má kontrolu nad žrádlem dobře zmáknutou (jediné u čeho jsme to nedělaly, je normální krmení) a rozhodně se ještě nikomu nezdála znervená, naopak projevuje radost z cvičení a to čehokoliv, čili i kontroly. To samé 2letá, ta by se přetrhla, jen vidí že oblékám vestu.
Ohlávku viděla ta první maximálně z rychlíku a ta druhá asi 3x při socializaci mladší ve městě, uups...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, tak to jste teda vedle docela. Ono není jen štěkání zákazových povelů nebo učení sebeovládání, kterým se ohánějí pozitivkáři a které, jak se pak ukáže v praxi, většinou nefunguje. Kdo chce mít znervené štěně, ať učí kontroly zdrojů, hraček, pamlsků, ať mu nacpe halti ohlávku a přemýšlí hlavně o tom, aby se náhodou neodměnilo samo a podobné hlouposti. Je lepší se ke psovi chovat normálně, normálně ho vychovat a nebuzerovat.

Jo a docela by mě zajímalo, jak teda "po vašem" naučíte štěně, aby nesežralo buřta, kterého najde ve chvíli, kdy ho zrovna nevidíte. Nebo chodíte se psy všude jen na krátkém vodítku a s náhubkem? Kritizovat rady jiných umíte hezky, ale žádný konkrétní postup nebo radu jsem tu od vás ještě nečetla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo a docela by mě zajímalo, jak teda "po vašem" naučíte štěně, aby nesežralo buřta, kterého najde ve chvíli, kdy ho zrovna nevidíte. Nebo chodíte se psy všude jen na krátkém vodítku a s náhubkem? Kritizovat rady jiných umíte hezky, ale žádný konkrétní postup nebo radu jsem tu od vás ještě nečetla.

Psí řečí! Nebo možná bachovkama...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo a docela by mě zajímalo, jak teda "po vašem" naučíte štěně, aby nesežralo buřta, kterého najde ve chvíli, kdy ho zrovna nevidíte. Nebo chodíte se psy všude jen na krátkém vodítku a s náhubkem? Kritizovat rady jiných umíte hezky, ale žádný konkrétní postup nebo radu jsem tu od vás ještě nečetla.

Ono vychovat psa není o psaní po netu zaručených rad, to vy možná nepochopíte, když cpete každého psa do šablony. Konkrétní rady bez toho, aby někdo viděl tu konkrétní dvojici, se dávají těžko. On není návod na psa, to je pro vás možná novinka. A také - nevím, proč se zmiňujete o klecích a kastracích, já o tom nikde nepsala. Napsala jsem na Ifaunu možná 15 příspěvků celkem za posledních několik let. Jestli se můj přístup k buzeraci zvané PM shoduje s názorem někoho jiného, moc mě to těší, protože je další člověk, který přemýšlí a nenechá se tolik oblbovat a jeho pes má naději na normální život.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono vychovat psa není o psaní po netu zaručených rad, to vy možná nepochopíte, když cpete každého psa do šablony. Konkrétní rady bez toho, aby někdo viděl tu konkrétní dvojici, se dávají těžko. On není návod na psa, to je pro vás možná novinka. A také - nevím, proč se zmiňujete o klecích a kastracích, já o tom nikde nepsala. Napsala jsem na Ifaunu možná 15 příspěvků celkem za posledních několik let. Jestli se můj přístup k buzeraci zvané PM shoduje s názorem někoho jiného, moc mě to těší, protože je další člověk, který přemýšlí a nenechá se tolik oblbovat a jeho pes má naději na normální život.

Dobře, tak to neberte jako návod, ale napište ze své zkušenosti, jak jste VY svého psa naučila, aby nesežral, co najde, i když v tu chvíli zrovna není pod dozorem.

Buzerace a PM nemá absolutně nic společného. Že někteří (možná) provozují na psech buzeraci a nazývají to PM, není chyba pozitivky, ale jen a pouze těch konkrétních lidí. Pozitivka není o šablonách, ale naopak o vysoce individuálním přístupu, o vnímání a respektování potřeb a emocí psa...

Jakákoliv metoda se může stát špatnou, pokud se dostane do rukou široké veřejnosti, není to však o metodě jako takové, ale o lidech! Nic víc.
Někdo může mít dobře vychovaného a vyrovnaného psa kontrastní metodou a jiný z něj udělá psychicky labilní, zdeptané zvíře.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jakákoliv metoda se může stát špatnou, pokud se dostane do rukou široké veřejnosti, není to však o metodě jako takové, ale o lidech! Nic víc.
Někdo může mít dobře vychovaného a vyrovnaného psa kontrastní metodou a jiný z něj udělá psychicky labilní, zdeptané zvíře.

Přesně tak.
A ti, kteří vychovávat a cvičit kontrastem opravdu perfektně umí, umí vymyslet postup výcviku konkrétnímu psu na míru a ve výsledku díky tomu užívají tresty minimálně,. Pak už se jejich postupy výcviku prakticky překrývají s tou "zatracovanou buzerační" PM.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak.
A ti, kteří vychovávat a cvičit kontrastem opravdu perfektně umí, umí vymyslet postup výcviku konkrétnímu psu na míru a ve výsledku díky tomu užívají tresty minimálně,. Pak už se jejich postupy výcviku prakticky překrývají s tou "zatracovanou buzerační" PM.

Ono to je hodně i o citu a povaze člověka, ať tak či onak, zkazit se dá pes kteroukoliv metodou.
Já znám několik psů, kteří byli vychovaní kontrastem, největším bičem (bičem bez emocí) však bylo lehké okřiknutí, párkrát plácnutí novinama, přidání mírného tlaku a ti psi fungují, bez zjevných psychických následků, naprosto vyrovnaní a schopní nabízet chování, vychovaní také jsou - pro život k jakému byli určeni (jedná se čistě o rodinné společníky). Mnohem víc jich však znám těch zkažených, příklad jednoho psa který je teď u mě v dočasce - na první pohled si každý člověk řekne, jak je to báječně vychovaný a hodný pes i přes svůj věk a plemennou příslušnost (tak ho hodnotí návštěvy), po bližším seznámení však člověk zjistí, že ten pes raději neudělá vůbec nic, než aby jí schytal. Na mě reaguje bez větších náznaků strachu, jen opravdu prudké pohyby ho děsí, ale kdykoliv s ním má něco udělat chlap, musí být opatrný, stačí nepatrně rychlejší gesto rukou a pes se pomočí strachy.
Rozhodně si však myslím, že výchova a výcvik psa není až tolik individuální a na míru, jak mnozí lidé tvrdí, spíš o kritériích a jejich náročnosti - v tom směru je podle mého potřeba pracovat individuálně a také je nutná schopnost objektivně hodnotit zvíře, aneb co zvládne jeden pes levou zadní, pro jiného může být náročným prvkem výcviku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono to je hodně i o citu a povaze člověka, ať tak či onak, zkazit se dá pes kteroukoliv metodou.
Já znám několik psů, kteří byli vychovaní kontrastem, největším bičem (bičem bez emocí) však bylo lehké okřiknutí, párkrát plácnutí novinama, přidání mírného tlaku a ti psi fungují, bez zjevných psychických následků, naprosto vyrovnaní a schopní nabízet chování, vychovaní také jsou - pro život k jakému byli určeni (jedná se čistě o rodinné společníky). Mnohem víc jich však znám těch zkažených, příklad jednoho psa který je teď u mě v dočasce - na první pohled si každý člověk řekne, jak je to báječně vychovaný a hodný pes i přes svůj věk a plemennou příslušnost (tak ho hodnotí návštěvy), po bližším seznámení však člověk zjistí, že ten pes raději neudělá vůbec nic, než aby jí schytal. Na mě reaguje bez větších náznaků strachu, jen opravdu prudké pohyby ho děsí, ale kdykoliv s ním má něco udělat chlap, musí být opatrný, stačí nepatrně rychlejší gesto rukou a pes se pomočí strachy.
Rozhodně si však myslím, že výchova a výcvik psa není až tolik individuální a na míru, jak mnozí lidé tvrdí, spíš o kritériích a jejich náročnosti - v tom směru je podle mého potřeba pracovat individuálně a také je nutná schopnost objektivně hodnotit zvíře, aneb co zvládne jeden pes levou zadní, pro jiného může být náročným prvkem výcviku.

Přesně tak.
Možná bude ten důvod časté averze k PM i v tom, co píšete - psi se sice dají zkazit jakoukoliv metodou, ale výsledek bude na pohled odlišný. Pes vydeptaný tresty může vypadat, že je "hodnej a v pohodě", protože se zoufale bojí jakkoliv projevit. Kdežto pes vynervený špatně aplikovanou PM bude na pohled strašně hektický, nezvladatelný, pořád se bude snažit nabízet nějaké chování... Možná, nevím Berte to jen jako teoretickou úvahu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak.
Možná bude ten důvod časté averze k PM i v tom, co píšete - psi se sice dají zkazit jakoukoliv metodou, ale výsledek bude na pohled odlišný. Pes vydeptaný tresty může vypadat, že je "hodnej a v pohodě", protože se zoufale bojí jakkoliv projevit. Kdežto pes vynervený špatně aplikovanou PM bude na pohled strašně hektický, nezvladatelný, pořád se bude snažit nabízet nějaké chování... Možná, nevím Berte to jen jako teoretickou úvahu.

S tím jsem se setkala, páníček byl při výcviku nepozorný a pomalý, pes nabízel, ale vlastně nevěděl co se od něj očekává a byl z toho nešťasný.
Paní však má dle mého na mysli "psy žijící v bublině", jejichž kontrola je omezována majitelem právě formou výcviku PM, nedávno o tom někde psal F. Šusta, tak to zkusím dohledat. Ale zcela upřímně, ještě jsem se nesetkala s takovým psovodem, i přesto že se setkávám s různým pojetím "PM".

XXX.XXX.64.167 napsal(a):
Ono to je hodně i o citu a povaze člověka,
----------------------------------
a o empatii a o troše selského rozumu . . .
- no jo, ale to je těžký .