Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.25.218
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, zda máte někdo zkušenosti s bojácnou povahou vašeho psa. Mám dvouletou kříženou fenu, mám ji od štěněte, dostatečně se jí věnuji, od šesti měsíců jsme chodily na agility (takže socializace ok), nejsem si vědoma žádného prožitého traumatu. Ale je až přehnaně bojácná, každá rána z ulice ji vyděsí, bouřky, petardy,...dokonce i když protřepávám vyprané prádlo, tak se utíká schovat. A co mě překvapuje nejvíc, tak se bojí lidského kýchnutí. Nejzajímavější na tom je, že když kýchne můj tatínek nebo přítel, tak se okamžitě běží schovat, ale ode mě jí to nevadí. Zajímalo by mě, proč jí moje kýchnutí nevadí, ale ostatních ano, jak proti jejímu strachu bojovat a zda-li je to vůbec možné nebo je to prostě součást její povahy. Děkuji vám moc za názory
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.178.38
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, zda máte někdo zkušenosti s bojácnou povahou vašeho psa. Mám dvouletou kříženou fenu, mám ji od štěněte, dostatečně se jí věnuji, od šesti měsíců jsme chodily na agility (takže socializace ok), nejsem si vědoma žádného prožitého traumatu. Ale je až přehnaně bojácná, každá rána z ulice ji vyděsí, bouřky, petardy,...dokonce i když protřepávám vyprané prádlo, tak se utíká schovat. A co mě překvapuje nejvíc, tak se bojí lidského kýchnutí. Nejzajímavější na tom je, že když kýchne můj tatínek nebo přítel, tak se okamžitě běží schovat, ale ode mě jí to nevadí. Zajímalo by mě, proč jí moje kýchnutí nevadí, ale ostatních ano, jak proti jejímu strachu bojovat a zda-li je to vůbec možné nebo je to prostě součást její povahy. Děkuji vám moc za názory
Jestli se bojí jen toho, co vyjmenováváte, tj. různých ran, nemá to s bojácností a už vůbec ne socializací co dělat, tohle má hodně psů. Většinou jsou to ta vnímavější plemena. Můj berňák se ran taky bojí, samojedovi jsou ukradené. Vychovávaní byli od malinka stejně, spolu. Vaše kýchnutí není pravděpodobně tak razantní, jako kýchnutí táty či přítele. Možná se víc bojí chlapů, fenky to tak mívají. Můžete to zkusit nenásilně potlačovat. Já třeba od začátku chodím za blížící se bouřky po zahradě, ještě uklízím, co je potřeba atd. snažím se ale, aby to nebylo hektické lítání, i když začne pršet, jsem klidná a veselá - je to přece normální. Berňák zaleze do boudy a pozoruje, ale nevyvádí. Pokud nás bouřka chytne někde venku, zvládá to v pohodě. Vidí, že já neřeším, tak neřeší taky Zkoušela bych prostě v přítomnosti pejsy sem tam udělat nějaký menší kravál. Tu mi něco upadne, tu posunu nábytek atd. a tvářit se u toho neutrálně, nijak si psa nevšímat, hlavně ji nevolat a něco jí vnucovat, prostě se jí rány nijak netýkají. My bydlíme kousek od Pily, tam pořád něco bouchá, to by se mi pes zbláznil. Bojí se jen té bouřky, nebo třeba nenadálého výstřelu z blízkého lesa - to se hnusně leknu i já, ale jadrně to okomentuju a začnu se smát, aby viděl, že se nic neděje