Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.183.3
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.235.226
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
To prejde. Take jsme museli nechat naseho prvniho psa utratit. Zpocatku to bylo fakt hrozny, bulela jsem prakticky porad. Hned jsem si chtela poridit jineho pejska, ale neslo to, protoze ten prvni umrel na prenosnou nemoc a veterinar nam doporucil alespon pul roku pockat. Nakonec jsme radsi cekali rok a pak jsem si poridila stene. Na prvniho psa nikdy nezapomenu, ale az mi muj nynejsi pejsek zestarne, poridim si stenatko...myslim, ze pak je to vsechno jednodussi. e
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.29.61
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
pokud je váš pejsek nevyléčitelně nemocný je to poslední co pro něj můžete udělat dát ho uspat nenechat ho trápit do doby než by umřel sám.Před třemi lety jsem řešila stejný problém, můj pes měl rakovinu ledvin, mohl přežívat pár dní možná týdnů v bolestech a utrpení a nebo jsem mohla skončit jeho trápení ,zvolila jsem druhou variantu,protože jsem nechtěla aby trpěl,eutanasie je nebolestivá, pejsek vám usne v náručí, hlavně buďte do poslední chvíle s ním,protože to si za svoji lásku k vám zaslouží.Určitě si pořidte co nejdřív nového kamaráda ,já si pro něj jela ježtě týž den odpoledne,na starého nikdy nezapomenu ,připomíná mi ho pár fotek vystavených v bytě a hrobeček na zahrádce,ale nového mám stejně ráda jako toho starého ,záměrně jsem zvolila jiné plemeno abych nemusela tolik srovnávat ,nový pes je povahově i vzhledově úplně jiný ,protože jsem si říkala že i když si koupím napohled stejného stejně to nebude on,ale stejně toho nového taky miluju zrovna tak jako jeho předchůdce.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.157.68
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
Chápu Vás,těžko co na to říct...Přeju hodně pevné nervy,snažte se pejskovi zpřijemnit ten zbytek života co mu zbývá.Sama jistě poznáte nejlíp,kdy už je život pro pejska jen trápením a zvolíte pro něj tu poslední možnou službu.Berte to tak,že to pro něj bude vysbození a lepší než pomalé bolestné umírání.Jistě si časem nové štěňátko opatříte.Já taky tenkrát ,když jsem přišla o první fenku říkala,že už nikdy.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.202
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
Chápu jak se asi cítíte.. a je vidět, že na pejskovi vám velmi záleží.. věřte, že tou uspávačkou mu pomůžete. Nebude ho nic bolet. Vůbec Vám vaší situaci nezávidím a moc vás lituji. Musí to být příšerné. Pokud budete chtít dalšího pejska tak s ním neváhejte.. buď si ho pořídíte hned nebo třeba už nikdy, ale podívejte se třeba po útulkách je tam spousta pejskům, kterým potom budete moci pomoc.
Přeju vám, aby hafánek byl ještě moc dlouho naživu a netrápil se! A opravdu ráda bych Vám pomohla.. snad budete cítit aspoň morální podporu.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.120.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
Vis, ted se staram o kluka, co ma prerazenou pater a poskozenou michu. Nemuze hybat rukami ani nohami, ani sam dychat, ma kanylu v krku. Uz tak zije 8 let a strasne rad by se zabil, ale nemuze, nema jak. Predstav si to a uznej, ze tvuj pejsek ma strasne stesti, ze ma tebe a takovym trapenim si neprojde.
Taky jsem ted pochovala cubinku a trapila se silene moc a myslela, ze nebudu mit silu na dalsiho pejska, ale za mesic to preslo, moc mi pomohla ma slepa kamaradka, kdyz mi rekla, ze mam jedinecnou sanci tomu pejskovi pomoci v pristim zrozeni v lepsim zivote tak, ze na nej po 50 dni od umrti budu myslet ne utrpne a litostive, ale krasne, na vsechno to hezke, co jsme spolu prozili a jak byl uzasny. Pomohlo mi to.
No a ted se nasel jeden nalezenec, co nema domov a ve stredu bude muj, tak snad nam to spolu vyjde.
Preju ti, abys to zvladla co nejlepe a ver, ze i ty nejhorsi chvile prejdou a zase zasviti slunicko. I za takove trapeni ten psi kamarad stoji, protoze nas dela lepsimi a nosi radost.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.141.24
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vis, ted se staram o kluka, co ma prerazenou pater a poskozenou michu. Nemuze hybat rukami ani nohami, ani sam dychat, ma kanylu v krku. Uz tak zije 8 let a strasne rad by se zabil, ale nemuze, nema jak. Predstav si to a uznej, ze tvuj pejsek ma strasne stesti, ze ma tebe a takovym trapenim si neprojde.
Taky jsem ted pochovala cubinku a trapila se silene moc a myslela, ze nebudu mit silu na dalsiho pejska, ale za mesic to preslo, moc mi pomohla ma slepa kamaradka, kdyz mi rekla, ze mam jedinecnou sanci tomu pejskovi pomoci v pristim zrozeni v lepsim zivote tak, ze na nej po 50 dni od umrti budu myslet ne utrpne a litostive, ale krasne, na vsechno to hezke, co jsme spolu prozili a jak byl uzasny. Pomohlo mi to.
No a ted se nasel jeden nalezenec, co nema domov a ve stredu bude muj, tak snad nam to spolu vyjde.
Preju ti, abys to zvladla co nejlepe a ver, ze i ty nejhorsi chvile prejdou a zase zasviti slunicko. I za takove trapeni ten psi kamarad stoji, protoze nas dela lepsimi a nosi radost.
Je to dávno,měla jsem štěně špice a někdo nám ho otrávil a už mu ani vet nepomohl.Byla jsem zoufalá a zařekla se ,že už nikdy žádnej pes u nás nebude.Po několika letech jsem dostala fenečku a láska ke psům se vrátila,že mám 4.A je to super.Musí se žít dál.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.124.152
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vis, ted se staram o kluka, co ma prerazenou pater a poskozenou michu. Nemuze hybat rukami ani nohami, ani sam dychat, ma kanylu v krku. Uz tak zije 8 let a strasne rad by se zabil, ale nemuze, nema jak. Predstav si to a uznej, ze tvuj pejsek ma strasne stesti, ze ma tebe a takovym trapenim si neprojde.
Taky jsem ted pochovala cubinku a trapila se silene moc a myslela, ze nebudu mit silu na dalsiho pejska, ale za mesic to preslo, moc mi pomohla ma slepa kamaradka, kdyz mi rekla, ze mam jedinecnou sanci tomu pejskovi pomoci v pristim zrozeni v lepsim zivote tak, ze na nej po 50 dni od umrti budu myslet ne utrpne a litostive, ale krasne, na vsechno to hezke, co jsme spolu prozili a jak byl uzasny. Pomohlo mi to.
No a ted se nasel jeden nalezenec, co nema domov a ve stredu bude muj, tak snad nam to spolu vyjde.
Preju ti, abys to zvladla co nejlepe a ver, ze i ty nejhorsi chvile prejdou a zase zasviti slunicko. I za takove trapeni ten psi kamarad stoji, protoze nas dela lepsimi a nosi radost.
Naprostý souhlas. (19:11:19)
Pracuju v Hospicu a když vidím denně tolik utrpení a bolesti, můžu říct, že v tomhle mají pejskové velkou výhodu - že jim to trápení můžeme ukončit.
Snad to, co píšu nepůsobí moc tvrdě, ale já denně vidím tolik lidí, kteří jen trpí a přejí si brzký konec, že to jinak napsat nemůžu.
I já už o několik psů přišla. Vždycky si říkám, že jsem jim dala co nejvíc, prožili pěkný život a nezaslouží si dlouho trpět.
Král je mrtev - ať žije král.....
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.120.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
Hlavne pejska neopoustej v jeho posledni chvili, bud s nim a dotykej se ho a mluv na nej. Je to povinnost chovatele sveho psa doprovodit ke smrti.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.116.68
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hlavne pejska neopoustej v jeho posledni chvili, bud s nim a dotykej se ho a mluv na nej. Je to povinnost chovatele sveho psa doprovodit ke smrti.
to jo, ale je to hodne tezky, mela jsem pejska skoro 14 let, pak mel zniceny jatra veterinar rikal, ze muze zit jeste tak tyden v bolestech a pak dostane jaterni infarkt, ze je lepsi ho uspat,ael nemohla jsem, museli to nasi udelat za me protoze bych to neprezila, uz takhle to bylo hrozny uz je to skoro 2 roky a kdyz tohle pisu zase brecim. Nastesti jsme uz doma meli dalsiho pejska, tím to bylo pro nas jednodussi, a za pul roku jsme si poridili dalsiho,protoze bylo smutno vsem a pejskovi.Na toho starého nikdy nezapomeneme, ale vim ze to bylo spravne, nez aby se trapil
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.29.61
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
to jo, ale je to hodne tezky, mela jsem pejska skoro 14 let, pak mel zniceny jatra veterinar rikal, ze muze zit jeste tak tyden v bolestech a pak dostane jaterni infarkt, ze je lepsi ho uspat,ael nemohla jsem, museli to nasi udelat za me protoze bych to neprezila, uz takhle to bylo hrozny uz je to skoro 2 roky a kdyz tohle pisu zase brecim. Nastesti jsme uz doma meli dalsiho pejska, tím to bylo pro nas jednodussi, a za pul roku jsme si poridili dalsiho,protoze bylo smutno vsem a pejskovi.Na toho starého nikdy nezapomeneme, ale vim ze to bylo spravne, nez aby se trapil
vždycky jsem si myslela že bych smrt svého psa nepřežila ,přežila jsem ji a mám jiného ,můžu vám říct že smrt psa není vůbec nic proti smrti někoho z rodiny což jsem poznala až když se to stalo že bych měnila klidně i za svého nového psa ,miluju svý psy ,ale jsou to jenom psi a nikdo nežije věčně
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.30
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
to jo, ale je to hodne tezky, mela jsem pejska skoro 14 let, pak mel zniceny jatra veterinar rikal, ze muze zit jeste tak tyden v bolestech a pak dostane jaterni infarkt, ze je lepsi ho uspat,ael nemohla jsem, museli to nasi udelat za me protoze bych to neprezila, uz takhle to bylo hrozny uz je to skoro 2 roky a kdyz tohle pisu zase brecim. Nastesti jsme uz doma meli dalsiho pejska, tím to bylo pro nas jednodussi, a za pul roku jsme si poridili dalsiho,protoze bylo smutno vsem a pejskovi.Na toho starého nikdy nezapomeneme, ale vim ze to bylo spravne, nez aby se trapil
My jsme měli nemocnýho jezevčíka. Podle mě, zas tak starý nebyl, bylo mu 11 a půl. Sestra něchtěla o uspání ani slyšet, a tak bylo rozhodnutí na mě. Bohužel jsem byla zbabělá a nedokázala jsem být v tu chvíli s ním, musel to udělat bratr. Další štěňátko jsme si dovezli druhý den a i když je to kříženec (takže jiný těsto) stejně ho tak trochu srovnávám s Ferdem (jezevčík). První pes je holt první pes. Ale nebojte, všechno jednou přebolí. dejna
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.91.34
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
My jsme měli nemocnýho jezevčíka. Podle mě, zas tak starý nebyl, bylo mu 11 a půl. Sestra něchtěla o uspání ani slyšet, a tak bylo rozhodnutí na mě. Bohužel jsem byla zbabělá a nedokázala jsem být v tu chvíli s ním, musel to udělat bratr. Další štěňátko jsme si dovezli druhý den a i když je to kříženec (takže jiný těsto) stejně ho tak trochu srovnávám s Ferdem (jezevčík). První pes je holt první pes. Ale nebojte, všechno jednou přebolí. dejna
Měli jsme jezevčici Barču, bylo jí skoro 15 roků a museli jsme udělat to nejtěžší rozhodnutí, měla nádor, byla už hluchá ,prostě stará dáma. Manžel s ní odjel na poslední injekci a všichni jsme ji obrečeli. Bylo to letos v červnu v úterý a v pátek už jsme měli doma štěně labradorku Cindy. Bylo to pro nás i děti to nejlepší řešení,ale doteď na Barču vzpomínáme,protože to byl náš první pes. Držíme palce,ať to zvládnete.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.86.129
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
čas leté strašně rychle a pes má o dost kratší život než člověk, takže i v případě. že by pejsek byl zdravý , byste se s ním jednou musela rozloučit. Vám, že je to moc těžké, ale nenechte ho prosím trpět a buďte s ním až do konce, nejlepší je když přijede veterinář k Vám domů a uspí ho doma. Je to zlé, ale každý život končí smrtí a nového pejska si pořiďte co nejdříve. Držím palce.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.120.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
V současném Světě psů 11/2005 je hezký článek Můj pes umírá, jak doprovodit psa na poslední cestu a dotýkat se ho, kup si ten časák a přečti si to.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můj pes je bohužel nevyléčitelně nemocný. Až začne trpět, budu ho muset nechat utratit. Už teď bulím, když si představim, že budu muset zatelefonovat veterináři, aby ho přijel zbavit trápení. Snad to není rouhání, ale asi bych se cítila lépe, kdyby odešel přirozeně a já nemusela být ten, kdo o rozhodne o ukončení jeho života. Je to můj první pes, pořídila jsem si ho ve svých 20 letech. Připadá mi, že těch téměr 12 let uteklo hrozně rychle a že jsem si naše přátelství měla víc užívat. Je to zatím nejhorší období mého života a vůbec nevím, jak se se vším vyrovnám. Psy miluji, ale budu mít sílu pořídit si nového psího kamaráda a znovu to prožívat? Omlouvám se za toto téma, potřebovala jsem se trochu vypovídat a snad mě dokáže někdo trochu povzbudit.
I já jsem si vždycky myslela, že smrt svého pejska, až to jednou přijde, nepřežiju. Bylo to v době, kdy moje kolegyně z práce řešila problém svého nevyléčitelně nemocného pejska a sbírala odvahu k tomu, aby mu ulevila od jeho trápení. Já jsem si říkala, že toto naštěstí ještě řešit nemusím, protože moje fenka v té době byla naprosto zdravá a měla 4,5 roku. A pak jednoho krásného dne se TO stalo. Já ráno odcházela do práce, jako vždy jsem se s fenkou rozloučila a ani jsem netušila, že ji vidím naposledy živou. Bohužel zemřela nešťastnou náhodou a to tak, že se udusila balonkem na hraní. Vše se odehrálo neuvěřitelně rychle a trvalo pouze chvilinku, zemřela manželovi v náručí, jak se ji snažil dostat balonek z krku a dával ji umělé dýchání. Pro celou rodinu to byla doslova a do písmene pohroma. Teď si tak říkám, co je horší, zda se snažit oddálit odchod svého milovaného, ale nemocného zvířete nebo takový šok. Obojí je hrozné, prostě milované zvíře je členem rodiny. Já jsem měla do čtrnácti dnů doma štěňátko stejné rasy, ale jiné barvy a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Ale těch 14 dnů, než jsem si štěňátko přivezla domů, bylo opravdu krutých, protože fenečku jsem doma pořád viděla a slyšela.Téma je to na dlouhé povídání a hodně nepříjemné, ale jednou potká každého majitele milovaného zvířátka.Moje rada je: pořídit si co nejdříve nového psího kamaráda, nejlépe štěňátko, to pak nadlouho zaměstná celou rodinu a na smutek rychleji zapomenete (i když na zvířátko asi nikdy)!