Bobinka

Teď už to kvalitní život není. Nemohla bych ji dát pryč. Zatím ji nic nebolí.

Domnívám se, že kvalitní psí život není jen o tom, zda psa něco bolí. I když to je samozřejmě nejdůležitější!
Svoji fenku jsem před lety piplala a udržovala za každou cenu (taky neměla bolesti), jen kvůli tomu, že jsem neměla "koule" nechat ji důstojně odejít. Už nikdy bych to žádnému psovi neudělala! Podle mého názoru je i to svým způsobem týrání.
Lucie

Týrání? Já se o ni starám, dělám co můžu.. Až to bude nutné, tak k tomu přistoupím, ale i po konzultaci s veterinářem, se netrápí a nebolí ji to. Takže k tomu nemám důvod.

Kdyby měla možnost, tak odejde, zaleze si do křoví a tam si tiše umře. Vy máte možnost jí to usnadnit. Udělejte to. Když si pozvete veterináře domů, uspí vám ji v náručí, pro ni to nebude žádný stres a vy se můžete vyplakat až potom. Dopřejte jí to.

Nejhorší je, že já toto nedokážu.. Určitě by to bylo nejlepší řešení, ale prostě to nedokážu..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejhorší je, že já toto nedokážu.. Určitě by to bylo nejlepší řešení, ale prostě to nedokážu..

Jak nedokážete ? Zvednete telefon, řeknete, pane doktore potřebuju uspat Bobinku a pak už ji jen budete držet v náručí a ona usne. Byla jste s ní někdy na chir. zákroku ? Není to nic jiného než narkoza. Věřte, že se vám uleví oběma.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak nedokážete ? Zvednete telefon, řeknete, pane doktore potřebuju uspat Bobinku a pak už ji jen budete držet v náručí a ona usne. Byla jste s ní někdy na chir. zákroku ? Není to nic jiného než narkoza. Věřte, že se vám uleví oběma.

Určitě je větší trápení, nechat jí co tři týdny odstraňovat vodu z bříška !

Budete to muset dokázat, jinak tomu psovi ubližujete, ikdyž se Vám to tak nezdá...Je to smutné, ale je to Vaše povinnost, umožnit jí bezbolestný odchod. Tím, že jí život uměle prodlužujete jí lásku neprojevujete, ale naopak....Ten pes Vám neřekne, že ho něco bolí a že už nemá sílu....To musíte poznat Vy!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme 10 letou fenku Kavalíra, má slabé srdíčko a selhávají ji ledviny. Strašně nám zhubla, nechce se ji chodit, musíme s ní chodit co 2-3 hodiny ven, jinak se doma počůrává. Co 3 týdny se jí nafoukne břísko a my musíme jít ihned na veterinu, aby ji tu vodu z bříška dostali, není to zrovna laciná záležitost. Mám strašný strach, že už ji nepomůžou ani ty léky, co má předepsané...

Pokud nepomůžou léky, co má předepsané (předpokládám, že nová léčba) a vy neuvidíte alespoň částečné zlepšení, nechte ji prosím odejít. Nedávno jsem si tím sama prošla, je to moc těžké! Zvíře o ničem neví, eutanázie nebolí a vám se uleví. Udržovat psa za každou cenu při životě je sobectví!

Taky jsem to zažila, snažila jsem se udržet psa co nejdéle a doufala ve zlepšení, i když mi všichni říkali, že to lepší nebude. Dnes už vím, že jsem byla sobec. Pes v tomto stavu dobrý život nemá. I když nemá přímo bolesti, určitě mu není příjemně.
Nechte ho důstojně odejít, nebuďte stejný sobec. Uvědomte si, že psa necháváte žít jen kvůli sobě, ne kvůli tomu psovi, on už z toho života nemá nic.

Mojí feně taky selhávají ledviny, už se s tím léčí skoro rok. Zatím si vystačíme s léky a pravidelnými rozbory a stále má ze života radost. Nicméně hodnoty jsou pokaždé trochu horší. Už musela dvakrát na infuze několik dní za sebou. Kdybych se dostala do fáze, že jí budou muset odsávat vodu z břicha a nebude šance na zlepšení, tak neváhám a nechám ji uspat, i když nám bude moc chybět.
Je to pro všechny lepší, než sledovat, jak se zvíře zhoršuje a ze života už nic nemá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme 10 letou fenku Kavalíra, má slabé srdíčko a selhávají ji ledviny. Strašně nám zhubla, nechce se ji chodit, musíme s ní chodit co 2-3 hodiny ven, jinak se doma počůrává. Co 3 týdny se jí nafoukne břísko a my musíme jít ihned na veterinu, aby ji tu vodu z bříška dostali, není to zrovna laciná záležitost. Mám strašný strach, že už ji nepomůžou ani ty léky, co má předepsané...

Jestli se zavodňuje, tak už jí ty léky, co má předepsané, vlastně nepomáhají.

Nevím, co řešíte. Snad jen: § 4
(1) Za týrání se považuje
d) vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení,

Pes, který trpí dlouhodobou chronickou bolestí, nebude bolestí plakat. Mělo by vás varovat už to, že nechce chodit. Že nemá zájem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli se zavodňuje, tak už jí ty léky, co má předepsané, vlastně nepomáhají.

Nevím, co řešíte. Snad jen: § 4
(1) Za týrání se považuje
d) vydat slabé, nevyléčitelně nemocné, vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení,

Pes, který trpí dlouhodobou chronickou bolestí, nebude bolestí plakat. Mělo by vás varovat už to, že nechce chodit. Že nemá zájem.

To, co píšete paní, je možná šetrné pro psa, ale rozhodně ne pro paní. Zase to nepřehánějte, lidi také umírají v nesmírných bolestech...a to vám nevadí? Mám sama dva psy velké rasy, už sedmileté, začínám je pozorovat, nějaké zdravotní problémy už se také objevily...ale jestli bych je v případě něčeho vážného dokázala ,,uspat", si jistá nejsem ani náhodou. Jsou to moje děti, dýchala bych za ně. Když mi umírala 14dní babička, věřte, že už mi přišlo na um, jestli by nebylo lepší, nějak to ukončit, bylo to strašné...takže kdybych něco takového viděla u svých psů...možná bych to i zvládla. Ale před dvěma lety nám umíral stářím 17letý voříšek, už nechodil, museli jsme s ním chodit v popruhu na zadní bezvládné nožky, ale nevypadal prostě, že by ho život už přestal bavit, že by to chtěl vzdát. Až poslední den už si vzal jídla jen malinko a do rána v boudičce umřel. Byli jsme ale celá rodina rádi, že jsme to nemuseli rozhodovat za něj. Taky by jsme na to asi neměli...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To, co píšete paní, je možná šetrné pro psa, ale rozhodně ne pro paní. Zase to nepřehánějte, lidi také umírají v nesmírných bolestech...a to vám nevadí? Mám sama dva psy velké rasy, už sedmileté, začínám je pozorovat, nějaké zdravotní problémy už se také objevily...ale jestli bych je v případě něčeho vážného dokázala ,,uspat", si jistá nejsem ani náhodou. Jsou to moje děti, dýchala bych za ně. Když mi umírala 14dní babička, věřte, že už mi přišlo na um, jestli by nebylo lepší, nějak to ukončit, bylo to strašné...takže kdybych něco takového viděla u svých psů...možná bych to i zvládla. Ale před dvěma lety nám umíral stářím 17letý voříšek, už nechodil, museli jsme s ním chodit v popruhu na zadní bezvládné nožky, ale nevypadal prostě, že by ho život už přestal bavit, že by to chtěl vzdát. Až poslední den už si vzal jídla jen malinko a do rána v boudičce umřel. Byli jsme ale celá rodina rádi, že jsme to nemuseli rozhodovat za něj. Taky by jsme na to asi neměli...

Přesně tenhle sobecký tón, srabácký přístup ke psovi v té nejtěžší době mě dokáže zvednout ze židle. Už při pořízení štěněte by si měl člověk uvědomit, že psí život je mnohem kratší než lidský a že jednou bude muset udělat pro psa tu největší službu. Aby pes netrpěl, pokud má nevyléčitelnou diagnozu, když zestárne, když... A ne plkat, že "na to bychom asi neměli... nervy, odvahu.. "
Nechat psa chcípnout v boudičce, abych na sebe nemusela vzít odpovědnost za jeho uspání je srabárna srabácka, sobeckost nejvyšší. Strach a pseudoláska. Pes vám neřekne "Vzdávám to, nech mě utratit!" Pes, i nemocný pes, chce žít, je to zvíře. Je na majiteli, aby si uvědomil, zda má to přežívání ještě vůbec nějakou kvalitu, zda je zvíře spokojené, zda ho něco nebolí tak, že nemůže v noci usnout...
Lidé v ČR nemají možnost euthanázie, tak o tom vůbec nemluvte a nesrovnávejte to se psy.

"Taky by jsme na to neměli" - největší sobeckost, jaká vůči vašemu pejskovi může být! Pejsek se vám celý svůj život snažil dělat radost a když to nejvíc potřebuje, tak vy mu nepomůžete Taky jsem musela nechat uspat své psy - 13 a 14 let šarplaninci, oba (fena i pes) už měli velké zdravotní problémy, takže moc dobře vím, co to je
A ze zkušeností vím, že pes, který nemá zájem chodit a jakkoliv se pohybovat, má velké bolesti . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tenhle sobecký tón, srabácký přístup ke psovi v té nejtěžší době mě dokáže zvednout ze židle. Už při pořízení štěněte by si měl člověk uvědomit, že psí život je mnohem kratší než lidský a že jednou bude muset udělat pro psa tu největší službu. Aby pes netrpěl, pokud má nevyléčitelnou diagnozu, když zestárne, když... A ne plkat, že "na to bychom asi neměli... nervy, odvahu.. "
Nechat psa chcípnout v boudičce, abych na sebe nemusela vzít odpovědnost za jeho uspání je srabárna srabácka, sobeckost nejvyšší. Strach a pseudoláska. Pes vám neřekne "Vzdávám to, nech mě utratit!" Pes, i nemocný pes, chce žít, je to zvíře. Je na majiteli, aby si uvědomil, zda má to přežívání ještě vůbec nějakou kvalitu, zda je zvíře spokojené, zda ho něco nebolí tak, že nemůže v noci usnout...
Lidé v ČR nemají možnost euthanázie, tak o tom vůbec nemluvte a nesrovnávejte to se psy.

kdybych mohl zatleskám tomuto příspěvku!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To, co píšete paní, je možná šetrné pro psa, ale rozhodně ne pro paní. Zase to nepřehánějte, lidi také umírají v nesmírných bolestech...a to vám nevadí? Mám sama dva psy velké rasy, už sedmileté, začínám je pozorovat, nějaké zdravotní problémy už se také objevily...ale jestli bych je v případě něčeho vážného dokázala ,,uspat", si jistá nejsem ani náhodou. Jsou to moje děti, dýchala bych za ně. Když mi umírala 14dní babička, věřte, že už mi přišlo na um, jestli by nebylo lepší, nějak to ukončit, bylo to strašné...takže kdybych něco takového viděla u svých psů...možná bych to i zvládla. Ale před dvěma lety nám umíral stářím 17letý voříšek, už nechodil, museli jsme s ním chodit v popruhu na zadní bezvládné nožky, ale nevypadal prostě, že by ho život už přestal bavit, že by to chtěl vzdát. Až poslední den už si vzal jídla jen malinko a do rána v boudičce umřel. Byli jsme ale celá rodina rádi, že jsme to nemuseli rozhodovat za něj. Taky by jsme na to asi neměli...

Jistě, že mi vadí, že lidé umírají v bolestech, proto jsem taky příznivcem eutanazie u lidí.

Co se psů týče, utrácela jsem si vlastního psa, když jsem viděla, že je vymalováno. Ono v určité chvíli člověk léčí ne pro toho psa, ale pro sebe a pouze pro sebe. Pes zadavatelky je již za touto hranicí, léčba je pouze prodlužování jeho života, aby se zadavatelka ještě nemusela loučit. To stejné ten váš ochrnutý vořech. Pes si nikdy nestěžuje nahlas a člověk by měl být trochu soudný a pro dobro toho psa co nejmíň sobecký.

Jako by nestačilo, že lidi si to musí vyžrat až do dna, nedělejte to ještě psům.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jistě, že mi vadí, že lidé umírají v bolestech, proto jsem taky příznivcem eutanazie u lidí.

Co se psů týče, utrácela jsem si vlastního psa, když jsem viděla, že je vymalováno. Ono v určité chvíli člověk léčí ne pro toho psa, ale pro sebe a pouze pro sebe. Pes zadavatelky je již za touto hranicí, léčba je pouze prodlužování jeho života, aby se zadavatelka ještě nemusela loučit. To stejné ten váš ochrnutý vořech. Pes si nikdy nestěžuje nahlas a člověk by měl být trochu soudný a pro dobro toho psa co nejmíň sobecký.

Jako by nestačilo, že lidi si to musí vyžrat až do dna, nedělejte to ještě psům.

souhlasím s tím dodatkem, že umírající lidi obvykle mají aspoň nějaké léky na bolest, na uklidnění apod. Pes nemá ani to a opravdu si to "vyžere". Kdyby žil v přírodě volně, něco by ho dávno sežralo a těchto škaredých konců by se nedožil.

Vy, co tady obhajujete euthanasii lidí:
Kolik lidí jste viděli umírat a za kolik lidí byste chtěli rozhodovat? Víte o tom, že mnoho lidí i přes velké bolesti na životě lpí a o euthanasii nestojí? Tito lidé bojují ze všech sil, i těch, co jim zbývá.

Píšete, že je to nesrovnatelné se zvířaty. I zvířata Vám dokáží dát najevo, kdy již nechtějí žít a naopak kdy žít chtějí.

To zadavatelka snad pozná, jestli fenka už nechce žít a je čas odejít.

To, že ji, MVDr. tady vyhazuje §, tak tím neulehčí zadavatelce ani fence. Jste snad fenčina ošetřující lékařka? Nemá právo se k tomu vyjádřit veterinář, který fenku přímo ošetřuje, i když je diagnóza špatná?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vy, co tady obhajujete euthanasii lidí:
Kolik lidí jste viděli umírat a za kolik lidí byste chtěli rozhodovat? Víte o tom, že mnoho lidí i přes velké bolesti na životě lpí a o euthanasii nestojí? Tito lidé bojují ze všech sil, i těch, co jim zbývá.

Píšete, že je to nesrovnatelné se zvířaty. I zvířata Vám dokáží dát najevo, kdy již nechtějí žít a naopak kdy žít chtějí.

To zadavatelka snad pozná, jestli fenka už nechce žít a je čas odejít.

To, že ji, MVDr. tady vyhazuje §, tak tím neulehčí zadavatelce ani fence. Jste snad fenčina ošetřující lékařka? Nemá právo se k tomu vyjádřit veterinář, který fenku přímo ošetřuje, i když je diagnóza špatná?

To je omyl. Zvíře, pes, nedá najevo nic. Neřekne, jak moc ho něco bolí, na bolest si zvykne. Jestli považujete fakt, že zvíře už těsně před smrtí si někam zaleze a "spokojeně naposledx vydechne" - ano, to je usoužené zvíře v posledním tažení. A nedá najevo nic předem. To je právě na posouzení od majitele, aby pes byl uspán a ne musel dávat najevo, že sice žije, ale spíš přežívá, živoří.
Diskuse o euthanazii nastala po příspěvku, kdy někdo srovnával umírající babičku se psem stařičkým, který chcípnul přirozeně, na stáří, ochrnutý někde v boudičce. A ten někdo neměl odvahu a zodpovědnost natolik velkou, aby psa dříve utratili. A nechali to alibisticky "na přírodu".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je omyl. Zvíře, pes, nedá najevo nic. Neřekne, jak moc ho něco bolí, na bolest si zvykne. Jestli považujete fakt, že zvíře už těsně před smrtí si někam zaleze a "spokojeně naposledx vydechne" - ano, to je usoužené zvíře v posledním tažení. A nedá najevo nic předem. To je právě na posouzení od majitele, aby pes byl uspán a ne musel dávat najevo, že sice žije, ale spíš přežívá, živoří.
Diskuse o euthanazii nastala po příspěvku, kdy někdo srovnával umírající babičku se psem stařičkým, který chcípnul přirozeně, na stáří, ochrnutý někde v boudičce. A ten někdo neměl odvahu a zodpovědnost natolik velkou, aby psa dříve utratili. A nechali to alibisticky "na přírodu".

Ne, to je Vaše nevšímavost vůči zvířatům. Zvíře Vám to najevo dá. Pokud máte se psem vztah, tak poznáte, jestli ho něco bolí, poznáte, jestli chce žít, či ne.

Ohledně euthanasie lidí. Doporučuji diskutujícím chodit po léčebnách, nemocnicích a charitách, třeba jako dobrovolník. Zeptejte se lidí, naslouchejte jim. Hodně se dozvíte.

Mám nesmírně ráda psy i kočky a své´samozřejmě tím více. Věnuji se jim a jsem přesvědčená, že všechna naše zvířátka s námi prožívají plný a kvalitní život. Přesto, pokud nastane situace, že zvíře trpí a není naděje na zlepšení, vždy jsme po důkladné konzultaci s vetem, který má naši plnou důvěru, nechali milovaného pejska či kočičku v klidu odejít. Vždy jsme byli s nimi, drželi je v náručí a v klidu je doprovodili za duhový most. Teprve pak nastal čas na náš smutek a pláč. Ale pejsek či kočička, kteří s námi sdíleli život a dávali nám radost, měli nárok na důstojný a klidný odchod za naší přítomnosti. Náš vet je seriozní a má velké pochopení pro tyto nelehké situace. Někdy vážně závidím zvířátkům, že pokud mají rozumné majitele, nemusí zbytečně dlouho trpět na rozdíl od lidí, kteří si vše musí protrpět až do dna. Prodlužování utrpení zvířete je pouhá sobeckost jeho majitele, ne láska.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, to je Vaše nevšímavost vůči zvířatům. Zvíře Vám to najevo dá. Pokud máte se psem vztah, tak poznáte, jestli ho něco bolí, poznáte, jestli chce žít, či ne.

Ohledně euthanasie lidí. Doporučuji diskutujícím chodit po léčebnách, nemocnicích a charitách, třeba jako dobrovolník. Zeptejte se lidí, naslouchejte jim. Hodně se dozvíte.

Jo, hodně se dozvíte. Moje vlastní babička chtěla, abych jí udusila polštářem, teda dokud o sobě ještě trochu věděla.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo, hodně se dozvíte. Moje vlastní babička chtěla, abych jí udusila polštářem, teda dokud o sobě ještě trochu věděla.

Kolik lidí jste viděla umírat? S kolika jste mluvila před smrtí?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kolik lidí jste viděla umírat? S kolika jste mluvila před smrtí?

Stačí mi můj zážitek s babičkou.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám nesmírně ráda psy i kočky a své´samozřejmě tím více. Věnuji se jim a jsem přesvědčená, že všechna naše zvířátka s námi prožívají plný a kvalitní život. Přesto, pokud nastane situace, že zvíře trpí a není naděje na zlepšení, vždy jsme po důkladné konzultaci s vetem, který má naši plnou důvěru, nechali milovaného pejska či kočičku v klidu odejít. Vždy jsme byli s nimi, drželi je v náručí a v klidu je doprovodili za duhový most. Teprve pak nastal čas na náš smutek a pláč. Ale pejsek či kočička, kteří s námi sdíleli život a dávali nám radost, měli nárok na důstojný a klidný odchod za naší přítomnosti. Náš vet je seriozní a má velké pochopení pro tyto nelehké situace. Někdy vážně závidím zvířátkům, že pokud mají rozumné majitele, nemusí zbytečně dlouho trpět na rozdíl od lidí, kteří si vše musí protrpět až do dna. Prodlužování utrpení zvířete je pouhá sobeckost jeho majitele, ne láska.

Ne, je to Vaše sobeckost, pokud nenasloucháte a nedbáte, co zvířata dávají najevo. I já jsem musela nechat odejít zvířata, ale jejich čas poznáte. Nepoznají to anonymové na anonymním fóru. Proč odsuzujete zadavatelku, že se svěřila se svým trápením a strachem? Ona má fenku na očích a veteinář, který ji ošetřuje a doporučuje léčbu. Myslíte, že je není schopen, pokud fenku osobně zná a ošetřuje s majitelkou takovou smutnou záležitost pořešit?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stačí mi můj zážitek s babičkou.

Zkuste zajít do nemocnice jako dobrovolník a zkuste pomáhat starým, nemocným lidem, třeba tím, že jim nasloucháte. Ano, jsou situace, kdy člověk umřít chce, ale není to všeobecné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, to je Vaše nevšímavost vůči zvířatům. Zvíře Vám to najevo dá. Pokud máte se psem vztah, tak poznáte, jestli ho něco bolí, poznáte, jestli chce žít, či ne.

Ohledně euthanasie lidí. Doporučuji diskutujícím chodit po léčebnách, nemocnicích a charitách, třeba jako dobrovolník. Zeptejte se lidí, naslouchejte jim. Hodně se dozvíte.

Díky za diagnózu, že jsem nevšímavá vůči zvířatům. Se psy jsem měla vždy vztah perfektní. O to horší a těžší bylo udělat to rozhodnutí. A chtít žít - chtěl doposledka každý, byť nevyléčitelně nemocný. Že jsme to nenechali dospět do stádia, kdy je z něj troska, je to špatně? Ne, o to víc těžší to bylo. Nesobecky se rozhodnout necpat psa Tramalem, nesobecky ho nechat odejít ještě v době, kdy měl nějakou kvalitu života, kdy se sám dovedl nažrat, vyvenčit, kdy měl opravdu ještě tu radost ze života.
A přestanete tady už argumentovat euthanasií lidí? Zde je řeč o psech!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za diagnózu, že jsem nevšímavá vůči zvířatům. Se psy jsem měla vždy vztah perfektní. O to horší a těžší bylo udělat to rozhodnutí. A chtít žít - chtěl doposledka každý, byť nevyléčitelně nemocný. Že jsme to nenechali dospět do stádia, kdy je z něj troska, je to špatně? Ne, o to víc těžší to bylo. Nesobecky se rozhodnout necpat psa Tramalem, nesobecky ho nechat odejít ještě v době, kdy měl nějakou kvalitu života, kdy se sám dovedl nažrat, vyvenčit, kdy měl opravdu ještě tu radost ze života.
A přestanete tady už argumentovat euthanasií lidí? Zde je řeč o psech!

A o čem je tady celou dobu řeč? Dal Vám to najevo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kolik lidí jste viděla umírat? S kolika jste mluvila před smrtí?

Kromě toho, že to to není téma o euthanazii lidské, tak tady ale nikdo nepíše, že mají být staří či nemocní lidé zabíjeni proti své vůli. Euthanazie je jaksi z podstaty věci dobrovolná a ano, někteří nevyléčitelně nemocní bojují do poslední chvíle, jiní se trápí a klidně by to vzdali...
Fenku bych taky utratila, držet psa před smrtí na lékách je zbabělost. Taky jsem myslela, jak si pes řekne a že to poznám. Houby, fenku jezevčíka s rakovinou jsem nechala utratit nejméně 3 měsíce poté, co by si to zasloužila. Jo, ve dne byla ok, běhala po lese, dokonce si občas hrála s mým druhým psem. v noci kňučela bolestí a celou dobu si lízala otevřený nádor, který jí musel strašně svědit. Dneska bych si za to nafackovala.

Hodně lidí má strach z toho, jak bude takové uspání probíhat. Důležité je mít veterináře, kterému věříte. Dobré je, když vám přijede domů a vy jste v klidu, pes se chová, jako u běžného očkování, dostane narkozu do svalu a když v klidu a hluboce usne dostane tu poslední injekci. Jen nesmí být člověk hysterik a zachovat před tou první uspávací injekcí klid - vždyť o nic nejde, je to jen očkování.
A přiznám se, zákon nezákon, je pochován na zahradě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hodně lidí má strach z toho, jak bude takové uspání probíhat. Důležité je mít veterináře, kterému věříte. Dobré je, když vám přijede domů a vy jste v klidu, pes se chová, jako u běžného očkování, dostane narkozu do svalu a když v klidu a hluboce usne dostane tu poslední injekci. Jen nesmí být člověk hysterik a zachovat před tou první uspávací injekcí klid - vždyť o nic nejde, je to jen očkování.
A přiznám se, zákon nezákon, je pochován na zahradě.

Pohřbení zvířete na zahradě je úplně normálně legální, nechápu, proč si lidi myslí, že ne. Nemůžete zakopat prase nebo kozu a psa s infekční chorobou, která podléhá hlášení, což je pouze vzteklina. Pozemek by měl být váš a nezakopávejte vedle studny, ale to je všechno.

nikdy bych nedopustila a nedovolila, aby můj pes trpěl, na to ho mám až příliš ráda. Jednou jsem si ho pořídila, tak je na mě, se o něj postarat i v té nejsmutnější chvíli. Smrt patří k životu, bolest už není nutná.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mojí feně taky selhávají ledviny, už se s tím léčí skoro rok. Zatím si vystačíme s léky a pravidelnými rozbory a stále má ze života radost. Nicméně hodnoty jsou pokaždé trochu horší. Už musela dvakrát na infuze několik dní za sebou. Kdybych se dostala do fáze, že jí budou muset odsávat vodu z břicha a nebude šance na zlepšení, tak neváhám a nechám ji uspat, i když nám bude moc chybět.
Je to pro všechny lepší, než sledovat, jak se zvíře zhoršuje a ze života už nic nemá.

Tak moje fena už odešla do věčných lovišť. Během několika dní jí ledviny selhaly zcela, přestala žrát, pak i pít a neměla zájem o procházky. Pokud něco přece jen sežrala, brzy to šlo zase ven. Domluvili jsme se s veterinářem, aby přišel k nám domů kvůli co nejmenšímu stresu. Bylo to těžké a moc nám chybí, ale jsem ráda, že odešla ve stavu, kdy ještě měla trochu sil a neměla bolesti.

můj pes za podobných okolností odešel loni na vánoce ,týden byl takový skleslejší , míň jedl , pak ze dne na den ulehl ,ležel ,koukal v těch očích je to vidět. Nechala sem ho odejít jako všechny před ním. Morální poviností člověka ke svému 4 nohému kamarádovi je najít v sobě sílu a zkrátit jeho utrpení, doprovodit ho na jeho poslední cestě a být s ním až do poslední minuty. Výmluvy typu nedokážu to ,mám ho příliš ráda apod. neuznávám je to srabárna a sobectví.