Fakt to funguje-pro p.Nohelovou

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

5.11.2003 14:08
Neregistrovaný uživatel

Dobrý den,
nevím jestli si na mě pamatujete,ale jsem šťastnou majitelkou 3,5měsíční fenky jorkšíra.Radila jste mi ve spostě případů a já Vám chci ještě jednou poděkovat.Včera jsem se konečně odhodlala a zkusila podle Vaší knížky hru na honěnou a konečně pustila Ketty na volno. Opravdu běhala za mnou ikdyž jsem měnila směr, měla sice lehké vodítko,byly jsem na louce a nikde nikdo,ale přesto jsem byla opravdu šťastná, že vždy přiběhla za mnou. Dokonce ikdyž ji zaujal vzdálený sáček a nešla hned, jsem se rychlým krokem vydala za roh domu a ona se rozběhla za mnou. Jsem moc šťastná,že se konečně venku proběhla a já že našla odvahu. Dneska jsme v tom pokračovaly a určitě to budeme praktikovat dále. Už se těším, až se opravdu svobodně proběhne a pak se vrátí na přivolání kdykoliv ke mně. Teď řeším chůzi na vodítku u nohy.Moc mi pomohla ta změna vodítka z flexi na klasické. Jenže škubání zatím moc nepomáhá. Vždycky si sedne a pak s povelem jdeme pomalu, vyrazí jak divá a nedá si říct. Budeme asi muset víc trénovat doma v klidu. Přeji pěkný den a ještě jednou díky!

Neregistrovaný uživatel

5.11.2003 16:07
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
nevím jestli si na mě pamatujete,ale jsem šťastnou majitelkou 3,5měsíční fenky jorkšíra.Radila jste mi ve spostě případů a já Vám chci ještě jednou poděkovat.Včera jsem se konečně odhodlala a zkusila podle Vaší knížky hru na honěnou a konečně pustila Ketty na volno. Opravdu běhala za mnou ikdyž jsem měnila směr, měla sice lehké vodítko,byly jsem na louce a nikde nikdo,ale přesto jsem byla opravdu šťastná, že vždy přiběhla za mnou. Dokonce ikdyž ji zaujal vzdálený sáček a nešla hned, jsem se rychlým krokem vydala za roh domu a ona se rozběhla za mnou. Jsem moc šťastná,že se konečně venku proběhla a já že našla odvahu. Dneska jsme v tom pokračovaly a určitě to budeme praktikovat dále. Už se těším, až se opravdu svobodně proběhne a pak se vrátí na přivolání kdykoliv ke mně. Teď řeším chůzi na vodítku u nohy.Moc mi pomohla ta změna vodítka z flexi na klasické. Jenže škubání zatím moc nepomáhá. Vždycky si sedne a pak s povelem jdeme pomalu, vyrazí jak divá a nedá si říct. Budeme asi muset víc trénovat doma v klidu. Přeji pěkný den a ještě jednou díky!

Ahoj Meginko! Líbí se mi, jak se své fenečce věnuješ, jen mám trochu obavy, abys to s výcvikem nepřehnala. Je to ještě opravdu psí mimino. Výchova je nutná od začátku, ale tvrdě trénovat chůzi u nohy, na to máte asi ještě čas. Zatím bych volila jen vše formou hry, krátce a hlavně nenásilně, aby to mrně nepřestalo bavit. Malé dítě taky hned netrénujeme, ale jen zlehka učíme tomu, co bude poteřbovat. Hodně trpělivosti, nechtěj výsledky hned, později budou trvalejší. Přeji ti hodně radosti s tvojí holčičkou.IB

Neregistrovaný uživatel

5.11.2003 17:37
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
nevím jestli si na mě pamatujete,ale jsem šťastnou majitelkou 3,5měsíční fenky jorkšíra.Radila jste mi ve spostě případů a já Vám chci ještě jednou poděkovat.Včera jsem se konečně odhodlala a zkusila podle Vaší knížky hru na honěnou a konečně pustila Ketty na volno. Opravdu běhala za mnou ikdyž jsem měnila směr, měla sice lehké vodítko,byly jsem na louce a nikde nikdo,ale přesto jsem byla opravdu šťastná, že vždy přiběhla za mnou. Dokonce ikdyž ji zaujal vzdálený sáček a nešla hned, jsem se rychlým krokem vydala za roh domu a ona se rozběhla za mnou. Jsem moc šťastná,že se konečně venku proběhla a já že našla odvahu. Dneska jsme v tom pokračovaly a určitě to budeme praktikovat dále. Už se těším, až se opravdu svobodně proběhne a pak se vrátí na přivolání kdykoliv ke mně. Teď řeším chůzi na vodítku u nohy.Moc mi pomohla ta změna vodítka z flexi na klasické. Jenže škubání zatím moc nepomáhá. Vždycky si sedne a pak s povelem jdeme pomalu, vyrazí jak divá a nedá si říct. Budeme asi muset víc trénovat doma v klidu. Přeji pěkný den a ještě jednou díky!

Pro IB.
Souhlasím s Tebou a trošku zbrzdím. Už mě na to upozornila i rodina. Vždyť ji máme teprve 6týdnů doma. Je moc prima a jsme šťastni,že ji máme. Já jsem samozřejmě nemyslela tvrdou chůzi u nohy, jen aby tolik netahala,vždyť někdy až chroptí a to mám o ni strach. A asi ji to taky musí bolet,ne? Díka a ahoj

Neregistrovaný uživatel

6.11.2003 08:20
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
nevím jestli si na mě pamatujete,ale jsem šťastnou majitelkou 3,5měsíční fenky jorkšíra.Radila jste mi ve spostě případů a já Vám chci ještě jednou poděkovat.Včera jsem se konečně odhodlala a zkusila podle Vaší knížky hru na honěnou a konečně pustila Ketty na volno. Opravdu běhala za mnou ikdyž jsem měnila směr, měla sice lehké vodítko,byly jsem na louce a nikde nikdo,ale přesto jsem byla opravdu šťastná, že vždy přiběhla za mnou. Dokonce ikdyž ji zaujal vzdálený sáček a nešla hned, jsem se rychlým krokem vydala za roh domu a ona se rozběhla za mnou. Jsem moc šťastná,že se konečně venku proběhla a já že našla odvahu. Dneska jsme v tom pokračovaly a určitě to budeme praktikovat dále. Už se těším, až se opravdu svobodně proběhne a pak se vrátí na přivolání kdykoliv ke mně. Teď řeším chůzi na vodítku u nohy.Moc mi pomohla ta změna vodítka z flexi na klasické. Jenže škubání zatím moc nepomáhá. Vždycky si sedne a pak s povelem jdeme pomalu, vyrazí jak divá a nedá si říct. Budeme asi muset víc trénovat doma v klidu. Přeji pěkný den a ještě jednou díky!

Ahoj Meginko, měla bych pro tebe radu ohledně tahání na vodítku aniž bys musela svoji fenečku učit chůzi u nohy. Jakmile začne na vodítku táhnou, tak se zastat a zůstaň stát jako sloup. Až fenečka přestane táhnout, zastaví se a otočí se na tebe, tak pokračuj v chůzi. Pokud by zase začala táhnout, postup zopakuj. Myslím, že ji brzy dojde, že pokud bude táhnout, nikam se stejně nedostane. U mijí fenky flet retrievra se mi to osvědčilo.

Katka

Neregistrovaný uživatel

6.11.2003 21:24
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
nevím jestli si na mě pamatujete,ale jsem šťastnou majitelkou 3,5měsíční fenky jorkšíra.Radila jste mi ve spostě případů a já Vám chci ještě jednou poděkovat.Včera jsem se konečně odhodlala a zkusila podle Vaší knížky hru na honěnou a konečně pustila Ketty na volno. Opravdu běhala za mnou ikdyž jsem měnila směr, měla sice lehké vodítko,byly jsem na louce a nikde nikdo,ale přesto jsem byla opravdu šťastná, že vždy přiběhla za mnou. Dokonce ikdyž ji zaujal vzdálený sáček a nešla hned, jsem se rychlým krokem vydala za roh domu a ona se rozběhla za mnou. Jsem moc šťastná,že se konečně venku proběhla a já že našla odvahu. Dneska jsme v tom pokračovaly a určitě to budeme praktikovat dále. Už se těším, až se opravdu svobodně proběhne a pak se vrátí na přivolání kdykoliv ke mně. Teď řeším chůzi na vodítku u nohy.Moc mi pomohla ta změna vodítka z flexi na klasické. Jenže škubání zatím moc nepomáhá. Vždycky si sedne a pak s povelem jdeme pomalu, vyrazí jak divá a nedá si říct. Budeme asi muset víc trénovat doma v klidu. Přeji pěkný den a ještě jednou díky!

Ahoj Meginko. Samozřejmě, že si pamatuju. Jsem ráda, že se tak jorkšíráčkovi věnujete, o to více mě to těší, že se jedná o malé plemeno (u nich se totiž nejčastěji zapomíná na výchovu). Nemohu říci „zbrzděte“, protože přesně neznám Vaše postupy a denní plán, přesto zdůrazňuji (i když to ve Vašem případě možná není na místě), učte ji vše po dobrém, ale důsledně. Každopádně si s ní hodně hrajte - dobře zvolená hra nenápadně učí pejska poslušnosti – spolupráci.
S tím pouštěním pejska na volno opravdu nepřestávejte, přidávejte rušivé jevy a stále ji za přijití odměňujte. Nezapomínejte pamlsky doma! Pokud nebudete lehkou šňůrku na jejím krku používat k přitáhnutí (tak pes pochopí, že když ji má, můžete ho ovládat), ale jen pro Vaše „uklidnění“ – jakousi jistotu, rozhodně není na závadu. Přeji Vám, aby se Vám opravdu dařilo ji za každé situace přivolat, i když jak příjde do věku 5,6 měsíců, asi nastanou na nějaký čas problémy. Přesto se nenechejte unést – znechutit.
Co se týče tahání na vodítku. Výše zmiňovaná metoda je velmi dobrá, i když ne na každého psa účinná (ostatně jako každá metoda na různé cviky, byť výchovné). Některé psy je možné naučit chodit bez napnutého vodítka takto, jiné za pomocí škubání (přiměřeného, ale rázného – plynulé táhnutí nic nevyřeší). Vyzkoušejte klidně obě metody, ale ať se nejdříve rozhodnete pro kteroukoliv, alespoň několik dní u ní setrvejte. Jen tak zjistíte, jestli je daná metoda pro Vašeho pejska to pravé. Pro oba případy je nutná důslednost! Rozhodně psíka nenechejte tahat (opravdu je to pro něj horší, než-li pár dnů „zákazů a vysvětlování“). Na vodítku táhne snad 99% štěňat – nechápou, proč by si nemohli dělat co chtějí, ani jak se mají na vodítku chovat. Vodítko berou jako určité omezování své svobody a tak z toho chtějí „vytěžit“ co nejvíce.
Je zbytečné (a nevhodné) ji učit v tomto věku chodit přesně u nohy (i když si myslím, že to Vy ještě neučíte), ale rozhodně je nejvyšší čas ji naučit – vysvětlit, že tahání na vodítku je špatné. Musí se naučit chodit na prověšeném vodítku a nemotat se pod nohy. A čím dříve, tím lépe, jinak později to dá daleko více práce a zklamání, a spolkne více času. Ať se mnou ostatní souhlasí, nebo ne, můj názor je takový. Každopádně nějaká přesnost chůze u nohy je zatím zbytečná, ale táhnout svého majitele považuji za zlozvyk, u štěňat o počáteční zlozvyk.
Flexi vodítko je vhodné do lesa, není-li tam pes ovladatelný. Dále pak do měst, kde musí být pes upoután na vodítko, ale zároveň mu chcete nabídnout více pohybu, než-li na klasickém metrovém vodítku. Přesto bych flexi doporučila jen pro psy dospělé, kterým je již jasné, že když si přejete, aby šel u nohy, půjde, a nebude očichávat kdejaký patník. Dále bych flexi doporučila pro lidi, kteří nemají zvládnuté psy a nechtějí je učit přivolání+chůzi u nohy. Tedy flexi je dlouhé vodítko, které umožňuje psovi více pohybu než-li vodítko krátké a zároveň ho učí, že u nohy chodit nemusí. Je fajn, že flexi existuje, ale téměř se s ním nedá naučit chůze u nohy (a mnozí lidé jej používají jen z pohodlnosti - a to je škoda).
Ještě k Vašemu problému.
Vaše fenečka povel „jdeme pomalu“ ještě vůbec nechápe, stejně jako nechápe, co to škubání má znamenat. Reakce usednutí po škubnutí vodítka také může být následkem silnějšího škubnutí, než-li je zapotřebí, může také znamenat, že si fenka jednoduše myslí, že si má sednout a v neposlední řadě může znamenat, že se „vzdorovitě zarazí“, aby si vše srovnala v hlavě, aby nakonec zjistila, že to nechápe. Pokud tedy budete ještě zkoušet učit netahat metodou škubání za vodítko, jakmile si sedne, dáte povel třeba „jdeme“ a jakmile vyběhne jako divá, opět IHNED škubněte vodítkem (můžete i zastavit). Takto to zkuste udělat třeba i 10x – třeba i co krok, dokud nevyjde „normálně“ – bez tahání. Pak ji třeba můžete dát za odměnu pamlsek, ale jakmile opět začne tahat (i když pomalu a jaksi nenápadně, nebo hned po odměnění pamlskem), postup zase IHNED opakujte.
Ono je opravdu jedno, jestli to budete (začnete) učit doma, na louce, nebo ve městě, protože naučit se to musí všude a v jejím případě netahá proto, že je v nějakém prostředí, ale ona prostě tahá bez ohledu na prostředí. Navíc pes si velmi rychle všimne, kde tahat nesmí a kde může (kde si toho majitele nevšímá). Tedy doporučuji si zkrátka říct: „Tak a od teďka ji nedovolím táhnout na vodítku“ a jednoduše s tím začít, bez ohledu na to, zda jste na chodbě u výtahu, před domem, na louce, u obchodu...
Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně, někdy plácám páté přes deváté...:-)). Když tak se klidně ptejte dál a podrobně, ráda odpovím – napíši svůj názor, pokud to budu vědět.

Neregistrovaný uživatel

7.11.2003 16:59
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Meginko. Samozřejmě, že si pamatuju. Jsem ráda, že se tak jorkšíráčkovi věnujete, o to více mě to těší, že se jedná o malé plemeno (u nich se totiž nejčastěji zapomíná na výchovu). Nemohu říci „zbrzděte“, protože přesně neznám Vaše postupy a denní plán, přesto zdůrazňuji (i když to ve Vašem případě možná není na místě), učte ji vše po dobrém, ale důsledně. Každopádně si s ní hodně hrajte - dobře zvolená hra nenápadně učí pejska poslušnosti – spolupráci.
S tím pouštěním pejska na volno opravdu nepřestávejte, přidávejte rušivé jevy a stále ji za přijití odměňujte. Nezapomínejte pamlsky doma! Pokud nebudete lehkou šňůrku na jejím krku používat k přitáhnutí (tak pes pochopí, že když ji má, můžete ho ovládat), ale jen pro Vaše „uklidnění“ – jakousi jistotu, rozhodně není na závadu. Přeji Vám, aby se Vám opravdu dařilo ji za každé situace přivolat, i když jak příjde do věku 5,6 měsíců, asi nastanou na nějaký čas problémy. Přesto se nenechejte unést – znechutit.
Co se týče tahání na vodítku. Výše zmiňovaná metoda je velmi dobrá, i když ne na každého psa účinná (ostatně jako každá metoda na různé cviky, byť výchovné). Některé psy je možné naučit chodit bez napnutého vodítka takto, jiné za pomocí škubání (přiměřeného, ale rázného – plynulé táhnutí nic nevyřeší). Vyzkoušejte klidně obě metody, ale ať se nejdříve rozhodnete pro kteroukoliv, alespoň několik dní u ní setrvejte. Jen tak zjistíte, jestli je daná metoda pro Vašeho pejska to pravé. Pro oba případy je nutná důslednost! Rozhodně psíka nenechejte tahat (opravdu je to pro něj horší, než-li pár dnů „zákazů a vysvětlování“). Na vodítku táhne snad 99% štěňat – nechápou, proč by si nemohli dělat co chtějí, ani jak se mají na vodítku chovat. Vodítko berou jako určité omezování své svobody a tak z toho chtějí „vytěžit“ co nejvíce.
Je zbytečné (a nevhodné) ji učit v tomto věku chodit přesně u nohy (i když si myslím, že to Vy ještě neučíte), ale rozhodně je nejvyšší čas ji naučit – vysvětlit, že tahání na vodítku je špatné. Musí se naučit chodit na prověšeném vodítku a nemotat se pod nohy. A čím dříve, tím lépe, jinak později to dá daleko více práce a zklamání, a spolkne více času. Ať se mnou ostatní souhlasí, nebo ne, můj názor je takový. Každopádně nějaká přesnost chůze u nohy je zatím zbytečná, ale táhnout svého majitele považuji za zlozvyk, u štěňat o počáteční zlozvyk.
Flexi vodítko je vhodné do lesa, není-li tam pes ovladatelný. Dále pak do měst, kde musí být pes upoután na vodítko, ale zároveň mu chcete nabídnout více pohybu, než-li na klasickém metrovém vodítku. Přesto bych flexi doporučila jen pro psy dospělé, kterým je již jasné, že když si přejete, aby šel u nohy, půjde, a nebude očichávat kdejaký patník. Dále bych flexi doporučila pro lidi, kteří nemají zvládnuté psy a nechtějí je učit přivolání+chůzi u nohy. Tedy flexi je dlouhé vodítko, které umožňuje psovi více pohybu než-li vodítko krátké a zároveň ho učí, že u nohy chodit nemusí. Je fajn, že flexi existuje, ale téměř se s ním nedá naučit chůze u nohy (a mnozí lidé jej používají jen z pohodlnosti - a to je škoda).
Ještě k Vašemu problému.
Vaše fenečka povel „jdeme pomalu“ ještě vůbec nechápe, stejně jako nechápe, co to škubání má znamenat. Reakce usednutí po škubnutí vodítka také může být následkem silnějšího škubnutí, než-li je zapotřebí, může také znamenat, že si fenka jednoduše myslí, že si má sednout a v neposlední řadě může znamenat, že se „vzdorovitě zarazí“, aby si vše srovnala v hlavě, aby nakonec zjistila, že to nechápe. Pokud tedy budete ještě zkoušet učit netahat metodou škubání za vodítko, jakmile si sedne, dáte povel třeba „jdeme“ a jakmile vyběhne jako divá, opět IHNED škubněte vodítkem (můžete i zastavit). Takto to zkuste udělat třeba i 10x – třeba i co krok, dokud nevyjde „normálně“ – bez tahání. Pak ji třeba můžete dát za odměnu pamlsek, ale jakmile opět začne tahat (i když pomalu a jaksi nenápadně, nebo hned po odměnění pamlskem), postup zase IHNED opakujte.
Ono je opravdu jedno, jestli to budete (začnete) učit doma, na louce, nebo ve městě, protože naučit se to musí všude a v jejím případě netahá proto, že je v nějakém prostředí, ale ona prostě tahá bez ohledu na prostředí. Navíc pes si velmi rychle všimne, kde tahat nesmí a kde může (kde si toho majitele nevšímá). Tedy doporučuji si zkrátka říct: „Tak a od teďka ji nedovolím táhnout na vodítku“ a jednoduše s tím začít, bez ohledu na to, zda jste na chodbě u výtahu, před domem, na louce, u obchodu...
Nevím, jestli jsem to napsala srozumitelně, někdy plácám páté přes deváté...:-)). Když tak se klidně ptejte dál a podrobně, ráda odpovím – napíši svůj názor, pokud to budu vědět.

Dobrý den,
díky všem za rady. Jako nezkušený chovatel se chci zase poradit. Jak už jsem psala,konečně jsem začala pouštět mé štěně na volno. Zatím to bylo jen na klidném místě,ale od včerejška večera se vyskytl problém, který mě zase trošku zbrzdil. Ketty vždy přiběhla a honila se semnou. Ale pak našla nějakou "dobrůtku" a vůbec na nic nereagovala. Nejhorší na tom bylo, že vždycky když jsem se k ní přiblížila utekla o kousek dál. Vím,že se pes nemá honit,ale bohužel jsem to zvorala. Nezabrala ani hračka a palmsek,ani důrazné fuj!Prostě to její bylo lepší. Dokonce jsem se vydala i rychlým krkokem opačným směrem pryč.Nic nezabralo.Dneska mi dokonce jedna chovatelka poradila abych po ní hodila kroužky od klíčů nebo něčím vystrašila. Bohužel se jen podívala a kryzala další "dobrůtku". Když jsem ji chtěla odebrat zdrhala a protože to byla nějaká kost a já měla obavy o její zdraví a naháněla jia nakonec přišlápla vodítko a měla ji. Tak nevím, i doma začala s ukradnutou věcí utíkat(třeba špinavá ponožka)a nedá si ani říct,když ji nabízím jinou hračku nebo zábavu. Tak co s tím? Už jsem si myslela,že to bude OK a teď mám zase obavy ji pouštět. Asi musím začít znova procvičovat povely pusť a fuj. A to jsem si bláhová myslela,že je to celkem zvládnuté. Pěkný víkend všem.
Megi

Neregistrovaný uživatel

9.11.2003 22:03
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
díky všem za rady. Jako nezkušený chovatel se chci zase poradit. Jak už jsem psala,konečně jsem začala pouštět mé štěně na volno. Zatím to bylo jen na klidném místě,ale od včerejška večera se vyskytl problém, který mě zase trošku zbrzdil. Ketty vždy přiběhla a honila se semnou. Ale pak našla nějakou "dobrůtku" a vůbec na nic nereagovala. Nejhorší na tom bylo, že vždycky když jsem se k ní přiblížila utekla o kousek dál. Vím,že se pes nemá honit,ale bohužel jsem to zvorala. Nezabrala ani hračka a palmsek,ani důrazné fuj!Prostě to její bylo lepší. Dokonce jsem se vydala i rychlým krkokem opačným směrem pryč.Nic nezabralo.Dneska mi dokonce jedna chovatelka poradila abych po ní hodila kroužky od klíčů nebo něčím vystrašila. Bohužel se jen podívala a kryzala další "dobrůtku". Když jsem ji chtěla odebrat zdrhala a protože to byla nějaká kost a já měla obavy o její zdraví a naháněla jia nakonec přišlápla vodítko a měla ji. Tak nevím, i doma začala s ukradnutou věcí utíkat(třeba špinavá ponožka)a nedá si ani říct,když ji nabízím jinou hračku nebo zábavu. Tak co s tím? Už jsem si myslela,že to bude OK a teď mám zase obavy ji pouštět. Asi musím začít znova procvičovat povely pusť a fuj. A to jsem si bláhová myslela,že je to celkem zvládnuté. Pěkný víkend všem.
Megi

Koukám Heli, že máte stejné problémy, jako opravdu drtivá většina majitelů štěňat. To jen pro uklidnění. I já si toto zažila s každým štěnětem, které jsem měla. Vidět své štěně či dospělého psa pochutnávat si (či válet se) na „fujtajblících“, to si opravdu zažije jistě každý majitel psa, majitel štěněte několikanásobně více, který nechce mít svého čtyřnožce jen na vodítku..
Co s tím? Je to jedno z nejožehavějších témat, protože (jako obvykle) každý pes je jiný a hlavně, téměř pokaždé je trochu odlišná situace (zejména místo požírání fujtajblíků, přítomnost lidí, různost požírané věci, různá míra odhodlanosti psa to nepustit...). Navíc – po dobrém to bohužel jde jen velmi zřídka.
Přivolávat psa, aby jste mu odebrali to, co jemu náramně chutná, je zcela zbytečné. I kdyby jste ho nakrásně při první takové situaci přivolali, samozřejmě mu daný fujtajblík odeberete či donutíte psa ho vyplivnout, a i kdyby jste mu nabídli podle vás „něco lepšího“, pro psa to nikdy nebude tak dobré, jako byl ten fujtajblík. Tedy velmi brzy pochopí, že pokud na přivolání přijde, přijde i o fujtajblík. Nemluvě o tom, že v hlasu při takovém přivolávání slyší „něco špatného“. Tedy bude dělat vše proto, aby nejenže nepřišel, ale aby jste ho ani nechytili. Tedy nezbývá nic jiného, než stále upevňovat povel „fuj“ a ten je možné upevňovat většinou jen tehdy, když nějaké to „fuj“ má, ale hlavně! v momentě, kdy chce nějaký fujtajblík vzít, olíznout či se v něm vyválet (ale ještě) to neudělal. Naučte se svého psa „číst“.
Tedy co s tím...?
První rada: psa sledovat, je-li bez vodítka (štěně doslova bedlivě); jakmile něco objeví, vaše „fuj“ musí bezpodmínečně být dříve, než pro fujtajblík „otevře tlamičku“ a tak „hromové“, aby ho rychle přešla chuť se o tuto věcičku dále zajímat. Jakmile vidím, že váhá, jestli ji vzít nebo od ní odejít (minimálně tohoto by jste měli svým barvitým „fuj“ dosáhnout!), v ten moment je dobré psa co nejveseleji a nejsrdečněji přivolat a dát pamlsek. Poté doporučuji si se psem jakkoliv hrát a postupovat nenápadně od daného místa pryč, nebo se psem začít „na volno!“ utíkat od toho místa „radostně“ pryč. Pes musí zapomenout, že tam něco zajímavého k baště bylo.
Procvičit „fuj“ můžete i tak, že poprosíte kohokoliv jiného (v nejhorším případě sebe :-)), aby na nějakém domluveném místě rozlámal tak na 3-5 kousků třeba rohlík. Mělo by to být něco, co sice váš pes jí, ale není to něco skvělého-neodolatelného. Psa necháme na volno a schválně procházíme daným místem tak, aby pes na ten rohlík narazil. Jakmile k němu pejsek natáhne - jen přičichne, hned musí přijít dané hromové fuj (+postup jako výše). Tím, že to není nic super mňamkového, pejsek by měl bez problému poslechnout a brzy pochopit, co se po něm žádá. Potom se pro kousky rohlíků můžete vrátit, aby tam nezůstaly jako lákadlo pro jiné psy apod., (ale lépe, když je po předchozí domluvě posbírá některý váš známý). Pokud se pejsek zachová podle vašich představ, třeba hned den následující, na jiném místě zkuste „simulovat fujtajblík“ znova, ale ve formě třeba párku, poté ještě lákavější – balíček olomouckých tvarůžků apod.. (Nezachová-li se IHNED jak má, zvolte na procvičování něco lehčího – méně voňavého a pozvolna mňamky zlepšujte). Protože je v těchto případech vaší výhodou, že víte, kde to je, opravdu se pohlídejte, aby jste hromové „fuj“ řekli zavčasu, ne dříve, než se pes k tomu přiblíží a ucítí, ale ne až tehdy, kdy má „fujtajblík“ v tlamičce! Rozhodnete-li se „fuj“ takto procvičovat, postupujte/učte rychle, protože fujtajblíci čekají na každém rohu a pokud jednou uspějete a jindy ne, nebude váš pes „fuj“ dobře vžité a protrénované.
Další rada: Psa bych „po dobrém“ nepřivolávala“. Nemůžu ho totiž mimo jiné ani odměnit, ani potrestat za fujtajblík, já osobně nedokážu ani dokonale skrýt vztek a tedy přivolávat psa proto, abych mu po příchodu hned něco zakazovala = pokazím si přivolání i povel „fuj“. Nezbývá tedy než se spoléhat na uposlechnutí povelu „fuj“. Pokud pes už fujtajblík má v tlamičce, existují snad jen dvě možnosti: buď dělat, že nevidíte, že váš pes má nějaký fujtajblík a rychle jít (ještě lépe utíkat) pryč, beze slova dělat, že o ničem nevíte, ale náramně spěcháte a není čas se něčím zdržovat. Pes nebude mít čas se s fujtajblíkem bavit a nakonec ho většinou po pár krocích pustí a utíká za vámi (ale není to pravidlem!). Je nutné se zachovat tak, jako by nic neměl (jako že o tom nevíte). Zde by mohla u přivolání existovat výjimka, že by jste psa přivolali, ale nesnažili se mu daný fujtajblík vzít. Jen nabídnout pamlsek, (ale kdyby ho nechtěl, tak ho jednoduše schovat), připnout na vodítko a snažit se co nejdéle utíkat, případně jít svižnou chůzí – nedat psovi čas na zastavení, na žvýkání či zábavu s fujtajblíkem – ať je jakkoliv páchnoucí. Tuto metodu mohou zvolit opravdu jen některé povahy lidí (já třeba takový kliďas a herec nejsem :-)). Druhou možností je se opravdu velmi naštvat a psa pronásledovat tak dlouho, dokud fujtajblík nepustí. Jakmile jej chytíte, měl by následovat tres, a podle povahy psa, momentálního jeho chování a míry poslušnosti buď ho připnout na vodítko a odejít svižnou chůzi bezeslova pryč, nebo mu dát volno a začít dělat jakoby nic + pokud se jen na opuštěný fujtajblík podívá, hned výstražně pronést „fuuj“. Výhodou je, má-li pes zrovna na krku vodítko, nebo jste-li v uzavřeném prostoru (zahrada, dům, cvičiště...). Lépe se tak pes chytá. (Je nutné to nevzdat, i kdyby jste ho měli pronásledovat ½ hodiny). Většinou je vhodné během pronásledování psa svůj vztek dávat najevo občas zopakovaným naštvaným „fuj“, naštvaný výraz a upnutý pohled na psa. (Obdobně by to třeba udělal některý velký pes, kdyby chtěl kost po malém – bude za ním tak dlouho chodit – má-li tu trpělivost a chuť na ni, dokud malý nezastaví a kost nepustí, či se přikrčí nebo lehne na záda a „vzdá se“.) Jak se v dané situaci konkrétně zachovat, musíte bleskově zvážit sami s ohledem na plemeno, temperament svého psa, místo, danou situaci...).
Ovšem důležité je se nevzdat. Jakmile se rozhodnete nějak se zachovat, snažte se v tom udržet. Pes totiž velmi rychle pozná, že jste bezradní a vymýšlíte „jak na něj“, měníte intonaci hlasu během minuty třeba 3x... Pes vás opravdu rychle pochopí, a protože většina je velmi inteligentní, během malé chvíle „si vás přečte“ a bude vědět, jak vás převést. Nedopusťte to. Buďte chytřejší a zištní!!!
Ono to vypadá složitě, ale není. Navíc, pokud se vám podaří přibližně 3x-5x ihned zvítězit nad chutí psa, budete mít nad ním „takovou moc“, že už do konce jeho života vám bude stačit kdykoliv pronést „fuj“ a pes se okamžitě přestane o jakýkoliv fujtajblík zajímat. Každopádně pro všechny platí, že psa, který je na volno, je nutné mít neustále pod dozorem. Nejen proto, aby někde něco neprovedl, ale proto, že fujtajblíci budou lákat jakkoliv starého psa.
No já jsem se (složitě) zase rozepsala!!!

Neregistrovaný uživatel

10.11.2003 12:01
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
nevím jestli si na mě pamatujete,ale jsem šťastnou majitelkou 3,5měsíční fenky jorkšíra.Radila jste mi ve spostě případů a já Vám chci ještě jednou poděkovat.Včera jsem se konečně odhodlala a zkusila podle Vaší knížky hru na honěnou a konečně pustila Ketty na volno. Opravdu běhala za mnou ikdyž jsem měnila směr, měla sice lehké vodítko,byly jsem na louce a nikde nikdo,ale přesto jsem byla opravdu šťastná, že vždy přiběhla za mnou. Dokonce ikdyž ji zaujal vzdálený sáček a nešla hned, jsem se rychlým krokem vydala za roh domu a ona se rozběhla za mnou. Jsem moc šťastná,že se konečně venku proběhla a já že našla odvahu. Dneska jsme v tom pokračovaly a určitě to budeme praktikovat dále. Už se těším, až se opravdu svobodně proběhne a pak se vrátí na přivolání kdykoliv ke mně. Teď řeším chůzi na vodítku u nohy.Moc mi pomohla ta změna vodítka z flexi na klasické. Jenže škubání zatím moc nepomáhá. Vždycky si sedne a pak s povelem jdeme pomalu, vyrazí jak divá a nedá si říct. Budeme asi muset víc trénovat doma v klidu. Přeji pěkný den a ještě jednou díky!

Dobrý den,
jako vždy děkuji za rady. Už se těším ,až je vyzkouším v praxi. Myslím,že by to mohlo fungovat. Já jsem ji tehdy opravdu naháněla a ona odbíhala. Byla jsem na ni naštvaná a moje fuj opravdu muselo slyšet půl sídliště:-))Viděla,že jsem moc naštvaná a když mi vběhla na parkoviště mezi auta, to mě fakt nazlobilo, ale hlavně vylekalo. Až jsem ji na chodníku přišlápla vodítko a pořádně vynadala. Pak jsem si ji nevšímala a šly domů. No myslím,že pochopila,že se zlobím a hned se snažila tulit. Až doma jsem se uklidnila. Teď ji raději nezpustím z očí a vyzkouším Vaši metodu hlídání, než něco ukořistí. A taky jsem začala být doma víc důrazná na fuj a nesmíš. No, spíš jsem se naštvala a nechtěla jsem ji pouštět na volno,ale to určitě není řešení. Proto jsem ji zase dneska pustila a byla moc šťastná a vyběhala se. Je pravda,že zatím není nikdo z pejsků ani lidí poblíž,ale i k tomu se určitě dostaneme:-))
Zatím díky a pěkný den všem:-))
P.S.Na jednom chatu se teď řeší psí pasta. Jedna chovatelka neví jestli nedělá chybu,když svému pejskovi myje zuby dětskou perličkou a ele.kartáčkem. Co Vy na to?

Neregistrovaný uživatel

10.11.2003 21:11
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
jako vždy děkuji za rady. Už se těším ,až je vyzkouším v praxi. Myslím,že by to mohlo fungovat. Já jsem ji tehdy opravdu naháněla a ona odbíhala. Byla jsem na ni naštvaná a moje fuj opravdu muselo slyšet půl sídliště:-))Viděla,že jsem moc naštvaná a když mi vběhla na parkoviště mezi auta, to mě fakt nazlobilo, ale hlavně vylekalo. Až jsem ji na chodníku přišlápla vodítko a pořádně vynadala. Pak jsem si ji nevšímala a šly domů. No myslím,že pochopila,že se zlobím a hned se snažila tulit. Až doma jsem se uklidnila. Teď ji raději nezpustím z očí a vyzkouším Vaši metodu hlídání, než něco ukořistí. A taky jsem začala být doma víc důrazná na fuj a nesmíš. No, spíš jsem se naštvala a nechtěla jsem ji pouštět na volno,ale to určitě není řešení. Proto jsem ji zase dneska pustila a byla moc šťastná a vyběhala se. Je pravda,že zatím není nikdo z pejsků ani lidí poblíž,ale i k tomu se určitě dostaneme:-))
Zatím díky a pěkný den všem:-))
P.S.Na jednom chatu se teď řeší psí pasta. Jedna chovatelka neví jestli nedělá chybu,když svému pejskovi myje zuby dětskou perličkou a ele.kartáčkem. Co Vy na to?

Umím si to nahánění představit...:-))). Můžu Vás ale ujistit, že bych byla naštvaná stejně, naháněla ji stejně a celkově by ta situace byla u mě stejná. Jsem přesvědčená, že chybu neděláte nikde, a je moc fajn, že ji zase pouštíte na volno. Nevzdávejte to, i když chápu, že máte o ni strach!
Co se týče té pasty. No já jsem sice zastánce čištění zubů u psů, ale jsem na to příliš velký lenoch, tedy to nedělám. Musí se jednat o pastu nepěnivou, nepálivou a zcela neškodnou při požití. Pes není schopný si vyplachovat tlamičku a vyplivovat pastu ven. Tedy ji bude polykat. Perlička by ale měla daná kritéria splňovat, vždyť je pro děti. Ale přesto bych měla k pravidelnému používání pasty Perličky nějakou podvědomou brzdu. A když už bych měla to odhodlání čistit psovi zuby, dělala bych to psí pastou. Možná, kdyby to bylo občasné, dalo by se nad tou Perličkou možná uvažovat, ale pravidelně...já osobně bych to nedělala. A el.zubní kartáček? No, myslím, že z toho musí pes být paf. Ale když si na to zvykne, páničkovi takovou manipulaci odevzdaně toleruje a pániček má na to, koupit svému pejskovi elektrický kartáček, proč ne. Já bych ale z důvodu bezpečnosti psa el.kartáček nepoužila. Avšak nevím proč.
Ale on asi každý na to bude mít trochu odlišný názor. Přesto - vše je názor, pochybuji, že se dá někde dostat na takovou, byť zajímavou otázku kvalifikovanou - „vědecky a technicky prozkoumanou“ odpověď.

Přidejte reakci

Přidat smajlík