Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

15.11.2003 19:07
Neregistrovaný uživatel

Ahoj, potřebovala bych poradit s mým rhodeským ridgebackem.
Už jsem sem jednou psala a naslo se par hodných lidí, co mi poradilo..bylo to ohledne dominance psíka..par vecí zabralo a uz si ani nepama¨tuju, kdy na me ten pacholek naposled vrcel..jsem moc rada, dekuju..
Ted ale ten dalsi problém, který se bojim, že je uz moc pozde resit..
Pesakovi je prave dneska 30 mesicu, coz je porad u rhodesana steneci vek, ale stejne..
Když byl stenatko moc jsem ho nepoustela..bylo mi trináct a v té dobe jsem o výchove nic moc nevedela..tak me mrzi že jsem si už driv neprecetla vic knížek o psech..mela jsem prelouskanou jen jednu, kde se psalo, že rhodesani se nehodí na cvicák, že se tam zkazí..taky to psala paní, která asi brala jako samozrejmost, že má klidné psy.. Nemuzu ji ale nic vycítat, byla to am chyba.. Takze..Pejsek se mnou chodil na voditku, na kterém se opravdu moc beha, pak jsme mu koupili flexi-uplny nesmyl, ktery si porad vycitam.. Ted s nim chodim na jedenact metru dlouhe stopovacce.. Uz parkrat se mi vytrhla za zajícem a jednou za srnkou, takze taky neni stoprocentni, ale mam aspon trosku jitotu.. cas od casu se mu schovam..to když sa vasnive pusti do hrabani za nejakou myskou..chvili hrabe hrabe, pak zjisti, ze me ztratil..chvilku jde dal, ja znejsitim, nenapadne zasustim, aby me videl..a on prijde a ma radost..radost mam v tu chvili i ja..
ale v zadnem pripade mi to nedava zas takovy pocit radosti.. Co ja bych dala za to, kdybych ho mohla s naprostou samozrejmosti pustit mezi poli a vedet, že kdyz ho zavolam vzdycky prijde.. na te stopovacce mi taky prijde, ale ne když vidí zajíce.. to mu musim bud povel asi trikrát opakovat, nebvo s nim celkem skubnout, aby me taky zacal vnimat..
Když potkame pejska, v nasem pripade jde jenom fenka a vidim, že ho zajima, nebojim se ho pustit, ale jinak mam strach..
Chtela bych se tedy zeptat, jestli mam jeste sanci ho poradne tohle nauit..dekuju.. Zuzka

Neregistrovaný uživatel

16.11.2003 07:14
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, potřebovala bych poradit s mým rhodeským ridgebackem.
Už jsem sem jednou psala a naslo se par hodných lidí, co mi poradilo..bylo to ohledne dominance psíka..par vecí zabralo a uz si ani nepama¨tuju, kdy na me ten pacholek naposled vrcel..jsem moc rada, dekuju..
Ted ale ten dalsi problém, který se bojim, že je uz moc pozde resit..
Pesakovi je prave dneska 30 mesicu, coz je porad u rhodesana steneci vek, ale stejne..
Když byl stenatko moc jsem ho nepoustela..bylo mi trináct a v té dobe jsem o výchove nic moc nevedela..tak me mrzi že jsem si už driv neprecetla vic knížek o psech..mela jsem prelouskanou jen jednu, kde se psalo, že rhodesani se nehodí na cvicák, že se tam zkazí..taky to psala paní, která asi brala jako samozrejmost, že má klidné psy.. Nemuzu ji ale nic vycítat, byla to am chyba.. Takze..Pejsek se mnou chodil na voditku, na kterém se opravdu moc beha, pak jsme mu koupili flexi-uplny nesmyl, ktery si porad vycitam.. Ted s nim chodim na jedenact metru dlouhe stopovacce.. Uz parkrat se mi vytrhla za zajícem a jednou za srnkou, takze taky neni stoprocentni, ale mam aspon trosku jitotu.. cas od casu se mu schovam..to když sa vasnive pusti do hrabani za nejakou myskou..chvili hrabe hrabe, pak zjisti, ze me ztratil..chvilku jde dal, ja znejsitim, nenapadne zasustim, aby me videl..a on prijde a ma radost..radost mam v tu chvili i ja..
ale v zadnem pripade mi to nedava zas takovy pocit radosti.. Co ja bych dala za to, kdybych ho mohla s naprostou samozrejmosti pustit mezi poli a vedet, že kdyz ho zavolam vzdycky prijde.. na te stopovacce mi taky prijde, ale ne když vidí zajíce.. to mu musim bud povel asi trikrát opakovat, nebvo s nim celkem skubnout, aby me taky zacal vnimat..
Když potkame pejska, v nasem pripade jde jenom fenka a vidim, že ho zajima, nebojim se ho pustit, ale jinak mam strach..
Chtela bych se tedy zeptat, jestli mam jeste sanci ho poradne tohle nauit..dekuju.. Zuzka

My s utíkáním problémy nemáme, protože náš pes chodil bez vodítka odmala a i nyní, když vidí zvěř, tak se vrátí, i když je to ohař. Já bych zkusila začít přivolání pomalu na krátkém vodítku (to zřejmě přijde,že?) a jakmile zaváhá, rázně bych škubla. Až to bude perfekt., začala bych se stopovačkou a až i to by šlo, zkusila bych jít někam, kde je zvěř a až by byl něčím zaujatý, přivolala bych ho. Jakmile by zaváhal, škubla bych velmi silně. Hlavu mu neutrhneš :-)). Myslím, že nevadí, když se i překulí. Až ho k sobě dostaneš, tak ho pochval. Takhle bych to s ním cvičila, dokud by to aspoň trochu neovládal. Navolno bych to zkusila až na bezpečném místě a dál uvidíš. Myslím, že by nebylo špatné zkusit cvičák, ale ten velmi dobře vybírej. V Praze bych doporučila třeba 246. zko na Hájích. Chodí i starší psi všech plemen (ale ten tvůj je ještě mladý-takže by to šlo), mají kurz i pro začátečníky. A.

Neregistrovaný uživatel

16.11.2003 07:19
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, potřebovala bych poradit s mým rhodeským ridgebackem.
Už jsem sem jednou psala a naslo se par hodných lidí, co mi poradilo..bylo to ohledne dominance psíka..par vecí zabralo a uz si ani nepama¨tuju, kdy na me ten pacholek naposled vrcel..jsem moc rada, dekuju..
Ted ale ten dalsi problém, který se bojim, že je uz moc pozde resit..
Pesakovi je prave dneska 30 mesicu, coz je porad u rhodesana steneci vek, ale stejne..
Když byl stenatko moc jsem ho nepoustela..bylo mi trináct a v té dobe jsem o výchove nic moc nevedela..tak me mrzi že jsem si už driv neprecetla vic knížek o psech..mela jsem prelouskanou jen jednu, kde se psalo, že rhodesani se nehodí na cvicák, že se tam zkazí..taky to psala paní, která asi brala jako samozrejmost, že má klidné psy.. Nemuzu ji ale nic vycítat, byla to am chyba.. Takze..Pejsek se mnou chodil na voditku, na kterém se opravdu moc beha, pak jsme mu koupili flexi-uplny nesmyl, ktery si porad vycitam.. Ted s nim chodim na jedenact metru dlouhe stopovacce.. Uz parkrat se mi vytrhla za zajícem a jednou za srnkou, takze taky neni stoprocentni, ale mam aspon trosku jitotu.. cas od casu se mu schovam..to když sa vasnive pusti do hrabani za nejakou myskou..chvili hrabe hrabe, pak zjisti, ze me ztratil..chvilku jde dal, ja znejsitim, nenapadne zasustim, aby me videl..a on prijde a ma radost..radost mam v tu chvili i ja..
ale v zadnem pripade mi to nedava zas takovy pocit radosti.. Co ja bych dala za to, kdybych ho mohla s naprostou samozrejmosti pustit mezi poli a vedet, že kdyz ho zavolam vzdycky prijde.. na te stopovacce mi taky prijde, ale ne když vidí zajíce.. to mu musim bud povel asi trikrát opakovat, nebvo s nim celkem skubnout, aby me taky zacal vnimat..
Když potkame pejska, v nasem pripade jde jenom fenka a vidim, že ho zajima, nebojim se ho pustit, ale jinak mam strach..
Chtela bych se tedy zeptat, jestli mam jeste sanci ho poradne tohle nauit..dekuju.. Zuzka

Ještě jsem zapomněla tohle. Nevím, jestli to v tomhle věku jde, ale pokusila bych se naučit si tě hlídat. Pokud bys našla nějaké oplocené a bezpečné místo, pusť ho z vodítka a utíkej mu. Měň směry a vždy, když se zapomene, tak uteč jiným směrem a schovej se mu. Snad Ti to pomůže, A.

Neregistrovaný uživatel

16.11.2003 13:16
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, potřebovala bych poradit s mým rhodeským ridgebackem.
Už jsem sem jednou psala a naslo se par hodných lidí, co mi poradilo..bylo to ohledne dominance psíka..par vecí zabralo a uz si ani nepama¨tuju, kdy na me ten pacholek naposled vrcel..jsem moc rada, dekuju..
Ted ale ten dalsi problém, který se bojim, že je uz moc pozde resit..
Pesakovi je prave dneska 30 mesicu, coz je porad u rhodesana steneci vek, ale stejne..
Když byl stenatko moc jsem ho nepoustela..bylo mi trináct a v té dobe jsem o výchove nic moc nevedela..tak me mrzi že jsem si už driv neprecetla vic knížek o psech..mela jsem prelouskanou jen jednu, kde se psalo, že rhodesani se nehodí na cvicák, že se tam zkazí..taky to psala paní, která asi brala jako samozrejmost, že má klidné psy.. Nemuzu ji ale nic vycítat, byla to am chyba.. Takze..Pejsek se mnou chodil na voditku, na kterém se opravdu moc beha, pak jsme mu koupili flexi-uplny nesmyl, ktery si porad vycitam.. Ted s nim chodim na jedenact metru dlouhe stopovacce.. Uz parkrat se mi vytrhla za zajícem a jednou za srnkou, takze taky neni stoprocentni, ale mam aspon trosku jitotu.. cas od casu se mu schovam..to když sa vasnive pusti do hrabani za nejakou myskou..chvili hrabe hrabe, pak zjisti, ze me ztratil..chvilku jde dal, ja znejsitim, nenapadne zasustim, aby me videl..a on prijde a ma radost..radost mam v tu chvili i ja..
ale v zadnem pripade mi to nedava zas takovy pocit radosti.. Co ja bych dala za to, kdybych ho mohla s naprostou samozrejmosti pustit mezi poli a vedet, že kdyz ho zavolam vzdycky prijde.. na te stopovacce mi taky prijde, ale ne když vidí zajíce.. to mu musim bud povel asi trikrát opakovat, nebvo s nim celkem skubnout, aby me taky zacal vnimat..
Když potkame pejska, v nasem pripade jde jenom fenka a vidim, že ho zajima, nebojim se ho pustit, ale jinak mam strach..
Chtela bych se tedy zeptat, jestli mam jeste sanci ho poradne tohle nauit..dekuju.. Zuzka

Mně se při utíkání psa osvědčila tahle metoda. Nejdřív jsem ho pouštěla v místech, kde jsem útěky nepředpokládala - klidná místa, kde nikdo moc nechodí, není tam zvěř a není tam za čím utíkat. Často jsem ho volala a požadovala jsem, aby reagoval okamžitě. Když se třeba do něčeho začuchal a nešel hned, tak jsem měla třístupňový systém. První - normální zavolání. Když nereaguje, následuje zavolání o hodně jiným tónem, takovým, který normálně nepoužívám, aby poznal, že je zaděláno na průšvih. Když nezareagoval ani pak, hodila jsem po něm klíče. Ne tak, abych ho trefila, snažila jsem se trefit blízko něho, aby se lekl a zvedl hlavu. Pak už na normální zavolání obvykle přišel a já jsem ho pochválila, ale bez valného nadšení. Tohle celé musí určitou dobu probíhat v tom klidném místě. Po nějaké době už klíče nebyly potřeba, protože pes věděl, že jakmile došlo na ten jiný tón, tak má poslední možnost přijít, nebo bude zle. Samozřejmostí je nadšené chválení pokaždé, když přijde hned. A teď už jsme na tom tak, že když se rozběhne za zajícem, zavolám rovnou tím vyhrožovacím tónem, protože je mi jasné, že v tom trysku si normálního zavolání nevšimne, a obvykle se otočí a přijde. Ten vyhrožovací tón tam má svoje místo, on za zajícema nemá co běhat a už tím, že se rozběhl porušil pravidla.

Neregistrovaný uživatel

16.11.2003 16:56
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, potřebovala bych poradit s mým rhodeským ridgebackem.
Už jsem sem jednou psala a naslo se par hodných lidí, co mi poradilo..bylo to ohledne dominance psíka..par vecí zabralo a uz si ani nepama¨tuju, kdy na me ten pacholek naposled vrcel..jsem moc rada, dekuju..
Ted ale ten dalsi problém, který se bojim, že je uz moc pozde resit..
Pesakovi je prave dneska 30 mesicu, coz je porad u rhodesana steneci vek, ale stejne..
Když byl stenatko moc jsem ho nepoustela..bylo mi trináct a v té dobe jsem o výchove nic moc nevedela..tak me mrzi že jsem si už driv neprecetla vic knížek o psech..mela jsem prelouskanou jen jednu, kde se psalo, že rhodesani se nehodí na cvicák, že se tam zkazí..taky to psala paní, která asi brala jako samozrejmost, že má klidné psy.. Nemuzu ji ale nic vycítat, byla to am chyba.. Takze..Pejsek se mnou chodil na voditku, na kterém se opravdu moc beha, pak jsme mu koupili flexi-uplny nesmyl, ktery si porad vycitam.. Ted s nim chodim na jedenact metru dlouhe stopovacce.. Uz parkrat se mi vytrhla za zajícem a jednou za srnkou, takze taky neni stoprocentni, ale mam aspon trosku jitotu.. cas od casu se mu schovam..to když sa vasnive pusti do hrabani za nejakou myskou..chvili hrabe hrabe, pak zjisti, ze me ztratil..chvilku jde dal, ja znejsitim, nenapadne zasustim, aby me videl..a on prijde a ma radost..radost mam v tu chvili i ja..
ale v zadnem pripade mi to nedava zas takovy pocit radosti.. Co ja bych dala za to, kdybych ho mohla s naprostou samozrejmosti pustit mezi poli a vedet, že kdyz ho zavolam vzdycky prijde.. na te stopovacce mi taky prijde, ale ne když vidí zajíce.. to mu musim bud povel asi trikrát opakovat, nebvo s nim celkem skubnout, aby me taky zacal vnimat..
Když potkame pejska, v nasem pripade jde jenom fenka a vidim, že ho zajima, nebojim se ho pustit, ale jinak mam strach..
Chtela bych se tedy zeptat, jestli mam jeste sanci ho poradne tohle nauit..dekuju.. Zuzka

Ahoj, myslím že není pozdě, i když už to možná nikdy nebude 100%, ale tu záruku nemáš ani když cvičíš od štěňátka. Četla jsem jednou někde o tom, jak zabránit utíkání - nemám to vyzkoušené, ale přijde mi, že to funguje v takové situaci líp než přivolání. Metoda spočívala v tom, že učíš psa na povel lehnout. Musí lehnout okamžitě a poslechnout i na dálku. Samozřejmě mu nesmí nesplnění povelu nikdy projít. Cvičíš "lehni" nejdřív na blízko a když pes neposlechne, musíš ho prostě položit. Po povelu MUSÍ ležet. Až to bude umět, tak vzdálenost prodlužuješ. Myslím, že kouzlo téhle metody je v tom, že pro psa je snažší pozorovat kořist, i když u toho musí ležet, než se od ní otočit a vzdát to. Začala jsem to pejska učit v 5 letech a zdá se, že to funguje, i když jsem to ještě nezkoušela ve vypjatých situacích (abych si tu práci nezkazila-ještě to není úplně ono). Zalehnutí psa v běhu cvičím tak, že mu hodím hračku a pak ho pro ní pošlu. V půlce cesty řvu "lehni" , přijdu k němu, pochválím ho a pustím pro hračku. Chce to hlavně důslednost a neuspěchat to. Teprve až si budeš jistá, že na blízko si lehne, tak to začni zkoušet na dálku. A když vidíš, že spíš neposlechne, radši na něj nevolej, ať si nemyslí, že to může porušit.
Hodně štěstí a trpělivosti.
Kukla

Neregistrovaný uživatel

17.11.2003 13:34
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, myslím že není pozdě, i když už to možná nikdy nebude 100%, ale tu záruku nemáš ani když cvičíš od štěňátka. Četla jsem jednou někde o tom, jak zabránit utíkání - nemám to vyzkoušené, ale přijde mi, že to funguje v takové situaci líp než přivolání. Metoda spočívala v tom, že učíš psa na povel lehnout. Musí lehnout okamžitě a poslechnout i na dálku. Samozřejmě mu nesmí nesplnění povelu nikdy projít. Cvičíš "lehni" nejdřív na blízko a když pes neposlechne, musíš ho prostě položit. Po povelu MUSÍ ležet. Až to bude umět, tak vzdálenost prodlužuješ. Myslím, že kouzlo téhle metody je v tom, že pro psa je snažší pozorovat kořist, i když u toho musí ležet, než se od ní otočit a vzdát to. Začala jsem to pejska učit v 5 letech a zdá se, že to funguje, i když jsem to ještě nezkoušela ve vypjatých situacích (abych si tu práci nezkazila-ještě to není úplně ono). Zalehnutí psa v běhu cvičím tak, že mu hodím hračku a pak ho pro ní pošlu. V půlce cesty řvu "lehni" , přijdu k němu, pochválím ho a pustím pro hračku. Chce to hlavně důslednost a neuspěchat to. Teprve až si budeš jistá, že na blízko si lehne, tak to začni zkoušet na dálku. A když vidíš, že spíš neposlechne, radši na něj nevolej, ať si nemyslí, že to může porušit.
Hodně štěstí a trpělivosti.
Kukla

Mně tohle přijde hrozně obtížné. Myslím si, že nemám úplně blbého psa, ale tohle se nenaučil. Nedokáže pochopit, že když zařvu lehni (nebo třeba sedni), tak to musí udělat na tom místě, kde zrovna je, vždycky nejdřív přijde ke mně a tam splní povel. Jak ho naučit, že to musí udělat na místě, když na tom místě nejsem, abych ho položila?

Neregistrovaný uživatel

17.11.2003 21:47
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mně tohle přijde hrozně obtížné. Myslím si, že nemám úplně blbého psa, ale tohle se nenaučil. Nedokáže pochopit, že když zařvu lehni (nebo třeba sedni), tak to musí udělat na tom místě, kde zrovna je, vždycky nejdřív přijde ke mně a tam splní povel. Jak ho naučit, že to musí udělat na místě, když na tom místě nejsem, abych ho položila?

Je pravda, že náš pes taky moc nechápe, že si má lehnout tam, kde je, a i když si lehne, tak se otočí čelem ke mně, protože už se vlastně jakoby vrací. Ze začátku jsem k povelu na dálku přidávala ještě "zůstaň", aby pochopil, že nemá nikam chodit. V mém případě tedy asi nefunguje to, že se může dívat, protože je stejně otočený. Ale i tak si myslím, že lehni je silnější povel - když pes leží, tak se prostě nehýbe, kdežto když poběží "ke mně", snadno si to rozmyslí a otočí to. Hodně psů u nás na cvičáku se naučilo lehnout si zády k pánovi, ale nevím, čím to je.
Kukla

Neregistrovaný uživatel

18.11.2003 19:21
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, potřebovala bych poradit s mým rhodeským ridgebackem.
Už jsem sem jednou psala a naslo se par hodných lidí, co mi poradilo..bylo to ohledne dominance psíka..par vecí zabralo a uz si ani nepama¨tuju, kdy na me ten pacholek naposled vrcel..jsem moc rada, dekuju..
Ted ale ten dalsi problém, který se bojim, že je uz moc pozde resit..
Pesakovi je prave dneska 30 mesicu, coz je porad u rhodesana steneci vek, ale stejne..
Když byl stenatko moc jsem ho nepoustela..bylo mi trináct a v té dobe jsem o výchove nic moc nevedela..tak me mrzi že jsem si už driv neprecetla vic knížek o psech..mela jsem prelouskanou jen jednu, kde se psalo, že rhodesani se nehodí na cvicák, že se tam zkazí..taky to psala paní, která asi brala jako samozrejmost, že má klidné psy.. Nemuzu ji ale nic vycítat, byla to am chyba.. Takze..Pejsek se mnou chodil na voditku, na kterém se opravdu moc beha, pak jsme mu koupili flexi-uplny nesmyl, ktery si porad vycitam.. Ted s nim chodim na jedenact metru dlouhe stopovacce.. Uz parkrat se mi vytrhla za zajícem a jednou za srnkou, takze taky neni stoprocentni, ale mam aspon trosku jitotu.. cas od casu se mu schovam..to když sa vasnive pusti do hrabani za nejakou myskou..chvili hrabe hrabe, pak zjisti, ze me ztratil..chvilku jde dal, ja znejsitim, nenapadne zasustim, aby me videl..a on prijde a ma radost..radost mam v tu chvili i ja..
ale v zadnem pripade mi to nedava zas takovy pocit radosti.. Co ja bych dala za to, kdybych ho mohla s naprostou samozrejmosti pustit mezi poli a vedet, že kdyz ho zavolam vzdycky prijde.. na te stopovacce mi taky prijde, ale ne když vidí zajíce.. to mu musim bud povel asi trikrát opakovat, nebvo s nim celkem skubnout, aby me taky zacal vnimat..
Když potkame pejska, v nasem pripade jde jenom fenka a vidim, že ho zajima, nebojim se ho pustit, ale jinak mam strach..
Chtela bych se tedy zeptat, jestli mam jeste sanci ho poradne tohle nauit..dekuju.. Zuzka


S tím přivoláním od zvěře je to přesně tak, jak píše kukla. RR je lovecké plemeno, tedy má daleko výraznější „chuť pronásledovat zvěř a lovit“. Nevím jaký stupeň přivolání má Tvůj RR, metody jak naučit přivolání, které jsou popsány jsou prima. Doporučuji. Ovšem zároveň doporučuji naučit to „lehni“, při odvolávání/zastavení psa od zvěře. Když to má pes opravdu dostatečně vžité, je to výborná pomoc. Jen si musíš být jistá, kdy je lepší psa přivolat a kdy zařvat „lehni“. Musíš se v dané situaci rozhodnout rychle.
A jak tedy naučit to lehni na místě, kde se právě nachází? Ona to kukla vlastně dobře popsala – na místě u nohy a vzdálenost potom prodlužovat. Jen bych to tedy pro lepší pochopení ještě ten začátek více rozvinula: pes se musí naučit ihned poslechnout na povel „lehni“ u nohy a lehnout opravdu rychle, ne ve stylu „no tak já si teda lehnu, když to musí být“. Když lehá na povel takto u nohy, dále se to učí před Tebou. Psovi dáš třeba sedni, pak zůstaň a postavíš se před něj (vodítko je dobré stále držet). Dáš povel lehni a trváš na ulehnutí před Tebou, i kdyby jsi mu měla tlakem shora pomoct. Jakmile pochopí, že má lehnout i před Tebou na povel „lehni“, trvej opět na rychlém ulehnutí. Jakmile bez problémů bude ulehat před Tebou, zvětši o dva kroky vzdálenost až se budeš chtít postavit před psa. Nesmí se k Tobě posouvat. Kdyby se chtěl k Tobě rozejít, výrazněji znovu zopakuj lehni a ostře se k němu rozejdi. Jakmile bude zvládat ulehat tak 2 kroky před Tebou, začni využívat povel „lehni“ kdykoliv Ti přijde vhodná doba, když je pes na delším vodítku (ty přirozené situace je vhodné vyhledávat – vystihnout v běžném životě). Tedy pes je od Tebe trochu vzdálen a někde stojíte a čekáte, nebo ještě lépe, když se někde zastaví a začichá, později třeba i tehdy, když začne hrabat myšičky a pod. Důležité je, aby byl zpočátku na vodítku. Až bude plnit „lehni“ v Tvém okruhu – za Tebou, před Tebou, vedle Tebe..., můžeš to začít praktikovat na volno, ale když je od Tebe vzdálený max.5 metrů. Až později prodlužuj vzdálenost. Když už bude mít povel vžitý, použij ho i v kritické situaci, kdy ho máš ale zrovna na šňůře, - můžeš ho tedy ovládat, a zařvi „lehni“ dříve, než se napne šňůra!!
Povel „lehni“ a bez šňůry je nutné začít v krizových situacích používat až tehdy, kdy opravdu budeš přesvědčená, že poslechne ve všech jiných situacích. Tedy i při zastavení při vyběhnutí za zvěří.
Tento cvik je možné použít pouze tehdy, kdy se pes ještě příliš nevzdálí od svého pána. Tedy orientačně do 20 metrů. Hlavně to chce časté procvičování, odměňování za uposlechnutí, důslednost a pozor! Nepřivolávat z „lehnutí“ tohoto typu psa k sobě, ale vždy si pro něj zajít!!!
A jak píše Kukla: „A když vidíš, že spíš neposlechne, radši na něj nevolej, ať si nemyslí, že to může porušit. Hodně trpělivosti a štěstí.“
... Plně se ztotožňuji s jejími slovy.

Ale rozhodně i když je na to potřeba dost času, naučit to lze a pak je to výtečná pomoc pro mnohé „urputné lovce“.

Moc Ti držím palce, aby se Ti podařilo Tvého pejska zvládnout kdykoliv je to potřeba.

Přidejte reakci

Přidat smajlík