Odchod psího kamaráda II.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla bych poděkovat všem, kdo reagovali na moje předchozí stýskání. Bohužel jsem musela toto pondělí pustit svého kamaráda do psího nebe. Bylo to hrozné. Nebyla jsem schopna zavolat veterináře, musel to obvolat přítel. Ale jsem na sebe hrdá, při loučení jsem nebrečela, neviděl slzy, a když pak přišly, už o mě nevěděl. Dala jsem mu sebou moje tričko, jeho oblíbený létající talíř a pískacího ježečka, aby si měl v nebi s čím hrát a nezapomněl na mě. Protože já na něho nikdy nezapomenu.
Pořád mi to ještě nedochází. Myslím si, že až přijedu ke svým rodičům, kteří se ke konci o něho starali, tak tam zas bude a já si k němu kleknu a budu ho drbat.
Dnes jsem byla poprvé v práci. Musela jsem už mezi lidi, abych se nezbláznila. Ta cesta vlakem byla hrozná a ještě horší pak příchod domů. Chci být silná, ale nejde to.

Ahoj, my toho našeho museli uspat koncem léta, byl u našeho seznámení, když jsme spolu začali bydlet, prožíval s námi příchod dětí, teď mi skončila mateřská a za týden odešel on. Je mi smutno, ale vím, že je to tak lepší.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja vim, je to strasne tezke a jeste chvili to bude hodne moc bolet. Jsem s tebou, taky mi umrela nedavno fenulka, pulrocni stendo.
Zkus mi povykladat, co tvuj hafik umel a v cem byl konkretne uzasny, povidej o vsem krasnem, co jsi s nim prozila, v cem byl jedinecny, moc rada si to prectu.

V čem byl jedinečný? Pro mě byl jedinečný ve všem, protože to byl můj první pes. Vzpomínám si na dvě veselé historky. Přitelův strýc si "oprovázkoval" zahradu, prože jim vadilo, že při pletí kytiček občas jaksi do něčeho šáhli. Já jsem stručně vysvětlila Borisovi, že za provázky prostě nesmí. Pár dní na to slyším na zahradě štěkání. Hledám psa a on samozřejmě za provázkama, protože honil kočku a když se chtěl vrátit, tak si vzpomněl, že přes ty provázky nesmí, tak se štěkotem dožadoval vpuštění vrátkama. No prostě dobrman.
A druhá historka: měli jsem s ním problémy, že si v době naší nepřítomnosti a bez zeptání prostě lehnul na gauč. Večer jste přišli z práce a deka na gauči byla zmuchlaná a gauč teplý. Ale pes samozřejmě způsobně ležel na svém místě. Přítel ho chtěl načapat, tak sestrojil takovou pistolku, která měla vydat ránu a zároveň z ní měliy vyletět zmuchlané papírky, aby se pes prostě lekl. Říkal, že to na něho narafičí ráno než půjde do práce, abych se tedy nesedala na gauč. Přítel odešel ve čtyři ráno do práce, což jsem podvědomě zaregistrovala a za chvíli rána jak z děla. Sakra, někdo tady po někom střílí? A spala jsem dál. Že náš chytrý dobrman naklusal na gauč hned po přítelově odchodu z bytu mi došlo, až když jsem vstávala a našla po obýváku ty papírky. Prostě byl skvělej.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V čem byl jedinečný? Pro mě byl jedinečný ve všem, protože to byl můj první pes. Vzpomínám si na dvě veselé historky. Přitelův strýc si "oprovázkoval" zahradu, prože jim vadilo, že při pletí kytiček občas jaksi do něčeho šáhli. Já jsem stručně vysvětlila Borisovi, že za provázky prostě nesmí. Pár dní na to slyším na zahradě štěkání. Hledám psa a on samozřejmě za provázkama, protože honil kočku a když se chtěl vrátit, tak si vzpomněl, že přes ty provázky nesmí, tak se štěkotem dožadoval vpuštění vrátkama. No prostě dobrman.
A druhá historka: měli jsem s ním problémy, že si v době naší nepřítomnosti a bez zeptání prostě lehnul na gauč. Večer jste přišli z práce a deka na gauči byla zmuchlaná a gauč teplý. Ale pes samozřejmě způsobně ležel na svém místě. Přítel ho chtěl načapat, tak sestrojil takovou pistolku, která měla vydat ránu a zároveň z ní měliy vyletět zmuchlané papírky, aby se pes prostě lekl. Říkal, že to na něho narafičí ráno než půjde do práce, abych se tedy nesedala na gauč. Přítel odešel ve čtyři ráno do práce, což jsem podvědomě zaregistrovala a za chvíli rána jak z děla. Sakra, někdo tady po někom střílí? A spala jsem dál. Že náš chytrý dobrman naklusal na gauč hned po přítelově odchodu z bytu mi došlo, až když jsem vstávala a našla po obýváku ty papírky. Prostě byl skvělej.

Jo, tak tohle znam od sve prvni springry, taky se nenechala nacapat na gauci, ale byl tam jeste teply dulek :-)
Umel ten dobrman vycitit tve nalady?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla bych poděkovat všem, kdo reagovali na moje předchozí stýskání. Bohužel jsem musela toto pondělí pustit svého kamaráda do psího nebe. Bylo to hrozné. Nebyla jsem schopna zavolat veterináře, musel to obvolat přítel. Ale jsem na sebe hrdá, při loučení jsem nebrečela, neviděl slzy, a když pak přišly, už o mě nevěděl. Dala jsem mu sebou moje tričko, jeho oblíbený létající talíř a pískacího ježečka, aby si měl v nebi s čím hrát a nezapomněl na mě. Protože já na něho nikdy nezapomenu.
Pořád mi to ještě nedochází. Myslím si, že až přijedu ke svým rodičům, kteří se ke konci o něho starali, tak tam zas bude a já si k němu kleknu a budu ho drbat.
Dnes jsem byla poprvé v práci. Musela jsem už mezi lidi, abych se nezbláznila. Ta cesta vlakem byla hrozná a ještě horší pak příchod domů. Chci být silná, ale nejde to.

Ahoj! To je mi líto. Je mi líto každého pejska. Dnes sousedovi přejelo voříška. Byl to sice starý pes, atále se toulal po dědině, ale přece jen si nezasloužil tak skončit. Moc trpěl. Než má pes skončit tak škaredě...

My jsme museli 22. září taky pomoci na onen svět našemu kamarádovi. Byl to novofundlandský pes, který měl 11,5 roků. Prodloužili jsme mu o dva roky život a to mě uklidňuje. Měl krásný život, plný život a byl milován. Byl těžký kardiak, měl ohromě zvětšené srdíčko a doktor mu dával maximálně tři měsíce...nakonec to s prášky zvládl skoro dva roky navíc!

Takže vím, jak se lidičky cítíte. Dala jsem fotečky našich fundláků do moderky NOvé fotky psích kamarádů, tak se můžete podívat. Ten rezavý je Andík. Už neměl dobrou srst. Hold, nemoc vzala své. Na jaře asi bude nové štěně, tak zase budou tři pejsci. Ale každý má místo v našich srdcích!

Lucky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo, tak tohle znam od sve prvni springry, taky se nenechala nacapat na gauci, ale byl tam jeste teply dulek :-)
Umel ten dobrman vycitit tve nalady?

Na nálady byl odborník. Vždycky poznal, když mi nebylo do smíchu nebo jsem měla špatnou náladu. To přišel, položil si mi hlavu do klína nebo na klávesnici, to bylo vždycky úžasný, když jsem měla něco rozepsanýho. Hlavně neskutečně reagoval na intonaci v hlase a rozuměl mi i beze slov. To zase odezíral z grimas:)
Samozřejmě taky rád aportoval. Po příchodu domů jsem mu vrazila do tlamy letáky a řekla jsem: odnes to páníčkovi. Tak celej šťastnej běžel za přítelem a už se těšil na pochvalu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj! To je mi líto. Je mi líto každého pejska. Dnes sousedovi přejelo voříška. Byl to sice starý pes, atále se toulal po dědině, ale přece jen si nezasloužil tak skončit. Moc trpěl. Než má pes skončit tak škaredě...

My jsme museli 22. září taky pomoci na onen svět našemu kamarádovi. Byl to novofundlandský pes, který měl 11,5 roků. Prodloužili jsme mu o dva roky život a to mě uklidňuje. Měl krásný život, plný život a byl milován. Byl těžký kardiak, měl ohromě zvětšené srdíčko a doktor mu dával maximálně tři měsíce...nakonec to s prášky zvládl skoro dva roky navíc!

Takže vím, jak se lidičky cítíte. Dala jsem fotečky našich fundláků do moderky NOvé fotky psích kamarádů, tak se můžete podívat. Ten rezavý je Andík. Už neměl dobrou srst. Hold, nemoc vzala své. Na jaře asi bude nové štěně, tak zase budou tři pejsci. Ale každý má místo v našich srdcích!

Lucky

Tak to je nahoda, moje Lajka zemrela taky letos, 22. 9. Mesic mi trvalo, nez jsem byla schopna pomyslet na jineho psa, ale pak to prislo tak nalehave, ze jsem mela nalezence behem par dnu a musim priznat, ze mi moc pomohl, Mozna i ten odstup byl dobry, ze jsem mela cas se se smrti Lajenky vyrovnat a nehledala jsem ji v tom druhem pejskovi, coz by nutne vedlo ke zklamani. Kazdy pejsek je totiz svym zpusobem unikatni.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na nálady byl odborník. Vždycky poznal, když mi nebylo do smíchu nebo jsem měla špatnou náladu. To přišel, položil si mi hlavu do klína nebo na klávesnici, to bylo vždycky úžasný, když jsem měla něco rozepsanýho. Hlavně neskutečně reagoval na intonaci v hlase a rozuměl mi i beze slov. To zase odezíral z grimas:)
Samozřejmě taky rád aportoval. Po příchodu domů jsem mu vrazila do tlamy letáky a řekla jsem: odnes to páníčkovi. Tak celej šťastnej běžel za přítelem a už se těšil na pochvalu.

To je uzasne :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na nálady byl odborník. Vždycky poznal, když mi nebylo do smíchu nebo jsem měla špatnou náladu. To přišel, položil si mi hlavu do klína nebo na klávesnici, to bylo vždycky úžasný, když jsem měla něco rozepsanýho. Hlavně neskutečně reagoval na intonaci v hlase a rozuměl mi i beze slov. To zase odezíral z grimas:)
Samozřejmě taky rád aportoval. Po příchodu domů jsem mu vrazila do tlamy letáky a řekla jsem: odnes to páníčkovi. Tak celej šťastnej běžel za přítelem a už se těšil na pochvalu.

Zkus na nej vzpominat porad jen v dobrem, vzpomen si, co jsem ti rikala o tech 50 dnech, nemusis tomu verit, klidne pri tech vzpominkach plac, ale vzpominej si na vsechno uzasne, co jste spolu prozili. Jak to licis, musel to byt opravdu mimoradne chytry a citlivy pejsek.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj! To je mi líto. Je mi líto každého pejska. Dnes sousedovi přejelo voříška. Byl to sice starý pes, atále se toulal po dědině, ale přece jen si nezasloužil tak skončit. Moc trpěl. Než má pes skončit tak škaredě...

My jsme museli 22. září taky pomoci na onen svět našemu kamarádovi. Byl to novofundlandský pes, který měl 11,5 roků. Prodloužili jsme mu o dva roky život a to mě uklidňuje. Měl krásný život, plný život a byl milován. Byl těžký kardiak, měl ohromě zvětšené srdíčko a doktor mu dával maximálně tři měsíce...nakonec to s prášky zvládl skoro dva roky navíc!

Takže vím, jak se lidičky cítíte. Dala jsem fotečky našich fundláků do moderky NOvé fotky psích kamarádů, tak se můžete podívat. Ten rezavý je Andík. Už neměl dobrou srst. Hold, nemoc vzala své. Na jaře asi bude nové štěně, tak zase budou tři pejsci. Ale každý má místo v našich srdcích!

Lucky

Cliffovi je 13 a půl? No to snad ani není možné. Vypadá dobře. Jak je na to se zdravím? A že jste Andymu prodloužili život o 2 plnohodnotné roky, to jsem moc ráda. Hrozně ráda bych byla bývala mému Borisovi taky nějak prodloužila život, ale náš úžasný veterinář mu diagnostikoval artrózu a já ho doblba a zbytečně cpala Alavisem a pořád mi nebylo divný, proč je to horší a horší. A já si říkala, že s artrózou tady se mnou ještě nějakej pátek bude. A on měl přitom nádor. A veterinář pořád: mně se ta noha nějak nelíbí. To je všechno. Jezdili jsme tam dost často na injekce, protože měl záněty. A on mu tu nohu nemohl zrentgenovat, když se mu nezdála. A já mu prostě věřila, protože jsme k němu jezdili od malička a zdál se nám dobrý.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla bych poděkovat všem, kdo reagovali na moje předchozí stýskání. Bohužel jsem musela toto pondělí pustit svého kamaráda do psího nebe. Bylo to hrozné. Nebyla jsem schopna zavolat veterináře, musel to obvolat přítel. Ale jsem na sebe hrdá, při loučení jsem nebrečela, neviděl slzy, a když pak přišly, už o mě nevěděl. Dala jsem mu sebou moje tričko, jeho oblíbený létající talíř a pískacího ježečka, aby si měl v nebi s čím hrát a nezapomněl na mě. Protože já na něho nikdy nezapomenu.
Pořád mi to ještě nedochází. Myslím si, že až přijedu ke svým rodičům, kteří se ke konci o něho starali, tak tam zas bude a já si k němu kleknu a budu ho drbat.
Dnes jsem byla poprvé v práci. Musela jsem už mezi lidi, abych se nezbláznila. Ta cesta vlakem byla hrozná a ještě horší pak příchod domů. Chci být silná, ale nejde to.

Smutné je loučení s pejskem kterého máme rádi,znám to moc dobře.Nemohl jsem se dívat na prázdné misky a hned si dovezl štěně.To mě nedalo chvilku pokoj a já neměl tolik času vzpomínat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Smutné je loučení s pejskem kterého máme rádi,znám to moc dobře.Nemohl jsem se dívat na prázdné misky a hned si dovezl štěně.To mě nedalo chvilku pokoj a já neměl tolik času vzpomínat.

Já jsem doprovodila do nebe svoji nádhernou bílou kobylku Báru! Byla jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala držet její hlavu v klíně a být s ní ve chvíli, když jí veterinář píchal poslední injekci. V prvních chvílích jsem byla hlavně štastná, že už netrpí, ten šílený pocit zmaru mě dostihl až později. Mám dva starší dalmatiny, jeden má už 13 let a já už se děsím, co nás všechny čeká!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem doprovodila do nebe svoji nádhernou bílou kobylku Báru! Byla jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala držet její hlavu v klíně a být s ní ve chvíli, když jí veterinář píchal poslední injekci. V prvních chvílích jsem byla hlavně štastná, že už netrpí, ten šílený pocit zmaru mě dostihl až později. Mám dva starší dalmatiny, jeden má už 13 let a já už se děsím, co nás všechny čeká!!!

Ve svým životě jsem se loučila už se čtyřmi vlastními a třema "nevlastními"-tj.manželovými psy. Nejhůř mě poznamenal odchod jedné naší vlčice, která se u nás narodila a vyrůstala se mnou po celou základku a skoro celej gympl. Teď mám vlastní rodinu a dalšího pejska. Je mu 5 let a já se bojím toho, až zase budu odpočítávat konec a zase se s ním loučit. Z toho důvodu jsem si pořídila ještě papouška, který doufám bude žít 3 x déle než pes.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Cliffovi je 13 a půl? No to snad ani není možné. Vypadá dobře. Jak je na to se zdravím? A že jste Andymu prodloužili život o 2 plnohodnotné roky, to jsem moc ráda. Hrozně ráda bych byla bývala mému Borisovi taky nějak prodloužila život, ale náš úžasný veterinář mu diagnostikoval artrózu a já ho doblba a zbytečně cpala Alavisem a pořád mi nebylo divný, proč je to horší a horší. A já si říkala, že s artrózou tady se mnou ještě nějakej pátek bude. A on měl přitom nádor. A veterinář pořád: mně se ta noha nějak nelíbí. To je všechno. Jezdili jsme tam dost často na injekce, protože měl záněty. A on mu tu nohu nemohl zrentgenovat, když se mu nezdála. A já mu prostě věřila, protože jsme k němu jezdili od malička a zdál se nám dobrý.

NO, nikdo nechce věřit, že je Cliffovi 13,5. On je fakt super. Je odmalička hyperaktivní. A zůstalo mu to do teď. Je na, v přepočti skoro stoletého, dědulku ve výborné kondici. Baští víc než náš mladý Darés. Má plno energie a stále chce chodit ven. Má trošku problém asi rok s páteří. Někde plotýnka, ale v jeho věku je to beznadějné na jakoukoliv operaci....nemusel by se vůbec probudit a taky u starých psů se cokoliv špatně hojí. Ale v poslední době se zlepšuje, zřejmě mu to někde povolilo. Má mírně problémy se zadníma. Ale 200 metrů přes hřiště cvalem dá klidně! A když vidí fenečku...páni, ten běží! ŠIkula......napadlo mě, že bych mohla dát do moderky téma Psí vetráni! Že jo! To bude důchodců! Dám tam, fotky Cliffa, jak ještě v deseti a půl skákal překážky...on je blázínek dodnes! Já do něj taky cpu želatinu...mám toho pytle a dávám to koni a psům.
Ahoj!
Lucky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem doprovodila do nebe svoji nádhernou bílou kobylku Báru! Byla jsem na sebe hrdá, že jsem dokázala držet její hlavu v klíně a být s ní ve chvíli, když jí veterinář píchal poslední injekci. V prvních chvílích jsem byla hlavně štastná, že už netrpí, ten šílený pocit zmaru mě dostihl až později. Mám dva starší dalmatiny, jeden má už 13 let a já už se děsím, co nás všechny čeká!!!

Já mám taky bílou kobylku, čtyřletou arabku....nedovedu si představit, že by se jí něco stalo nebo jsem ji musela nechat uspat. Mám naději, že by se mohla dlouho dožít. A pejsky....nedávno jsme pohřbili Andíka a Cliff má taky 13,5...koukni na veterány.
Lucky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chtěla bych poděkovat všem, kdo reagovali na moje předchozí stýskání. Bohužel jsem musela toto pondělí pustit svého kamaráda do psího nebe. Bylo to hrozné. Nebyla jsem schopna zavolat veterináře, musel to obvolat přítel. Ale jsem na sebe hrdá, při loučení jsem nebrečela, neviděl slzy, a když pak přišly, už o mě nevěděl. Dala jsem mu sebou moje tričko, jeho oblíbený létající talíř a pískacího ježečka, aby si měl v nebi s čím hrát a nezapomněl na mě. Protože já na něho nikdy nezapomenu.
Pořád mi to ještě nedochází. Myslím si, že až přijedu ke svým rodičům, kteří se ke konci o něho starali, tak tam zas bude a já si k němu kleknu a budu ho drbat.
Dnes jsem byla poprvé v práci. Musela jsem už mezi lidi, abych se nezbláznila. Ta cesta vlakem byla hrozná a ještě horší pak příchod domů. Chci být silná, ale nejde to.

nesmíte pořád myslet na jeho smrt, na to, že už není , ale vybavit si , co jste s ním zažila, jaké lumpárny se mu povedly ......vím, že je to těžké . Nechala jsem uspat svého pejska doma , když mu bylo 16,5 ( jsem ráda, že jsem dokázala nepodlehnout veterináři, který nabízel že si ho odveze do ordinace a tam uspí a byla s ním do poslední chvilky, jeho hlavu jsem měla na klíně a hladila ho ...je to horší pro Vás, ale myslím, že pro pejska je tento způsob lepší), dodnes, když si vzpomenu na okamžiky umírání, mám slzy v očích, ale na ty vzpomenu jen , když čtu o smrti jiného pejska, jinka na něj vzpomínám s úsměvem. Během týdne jsem měla štěně a i to mě rozptýlilo . Bohužel pejskové mají o hodně kratší život než my lidé, a proto vím, že mě podobná loučení čekají zase , ale nemyslím na ně . Držím palce, zvládnete to

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nesmíte pořád myslet na jeho smrt, na to, že už není , ale vybavit si , co jste s ním zažila, jaké lumpárny se mu povedly ......vím, že je to těžké . Nechala jsem uspat svého pejska doma , když mu bylo 16,5 ( jsem ráda, že jsem dokázala nepodlehnout veterináři, který nabízel že si ho odveze do ordinace a tam uspí a byla s ním do poslední chvilky, jeho hlavu jsem měla na klíně a hladila ho ...je to horší pro Vás, ale myslím, že pro pejska je tento způsob lepší), dodnes, když si vzpomenu na okamžiky umírání, mám slzy v očích, ale na ty vzpomenu jen , když čtu o smrti jiného pejska, jinka na něj vzpomínám s úsměvem. Během týdne jsem měla štěně a i to mě rozptýlilo . Bohužel pejskové mají o hodně kratší život než my lidé, a proto vím, že mě podobná loučení čekají zase , ale nemyslím na ně . Držím palce, zvládnete to

souhlasím. Člověk musí myslet na to krásné. My s Andíkem byli taky celá rodina, hladili ho a krásně a blaženě usnul. Bylo mu zle, už je mu dobře. Vzpomínáme na něj s láskou a vždy pomůže, když má člověk další pejsky nebo si hned pořídí další štěně. Každý je jedinečný, ale každý musí odejít. Kdyby proto lidi už nechtěli psy, tak by pejsci vymřeli!

Lucky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nesmíte pořád myslet na jeho smrt, na to, že už není , ale vybavit si , co jste s ním zažila, jaké lumpárny se mu povedly ......vím, že je to těžké . Nechala jsem uspat svého pejska doma , když mu bylo 16,5 ( jsem ráda, že jsem dokázala nepodlehnout veterináři, který nabízel že si ho odveze do ordinace a tam uspí a byla s ním do poslední chvilky, jeho hlavu jsem měla na klíně a hladila ho ...je to horší pro Vás, ale myslím, že pro pejska je tento způsob lepší), dodnes, když si vzpomenu na okamžiky umírání, mám slzy v očích, ale na ty vzpomenu jen , když čtu o smrti jiného pejska, jinka na něj vzpomínám s úsměvem. Během týdne jsem měla štěně a i to mě rozptýlilo . Bohužel pejskové mají o hodně kratší život než my lidé, a proto vím, že mě podobná loučení čekají zase , ale nemyslím na ně . Držím palce, zvládnete to

usmějte se a řekněte si že ted už je mu dobře a kouká na vás zhora a čeká na vás tak mu pořidte kamaráda at vás tam je pak víc

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
usmějte se a řekněte si že ted už je mu dobře a kouká na vás zhora a čeká na vás tak mu pořidte kamaráda at vás tam je pak víc

Že by černý humor?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Že by černý humor?

To asi není černý humor...

Uvědomte si, že smrt je součástí života a s tím se člověk prostě musí smířit. Psi (i koně) přicházejí a odcházejí... A je to něco, co se vám prostě nepodaří změnit...

Po svých zkušenostech bych doporučovala hezky svižně šupajdit pro nové zvířátko a vyplnit tu prázdnotu, co po odchodu mazlíka zůstala v srdci...

impact

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To asi není černý humor...

Uvědomte si, že smrt je součástí života a s tím se člověk prostě musí smířit. Psi (i koně) přicházejí a odcházejí... A je to něco, co se vám prostě nepodaří změnit...

Po svých zkušenostech bych doporučovala hezky svižně šupajdit pro nové zvířátko a vyplnit tu prázdnotu, co po odchodu mazlíka zůstala v srdci...

impact

Je fakt, že nejlepším lékem na smutek po odchodu psího kamaráda je pokud možno ihned si pořídit nového, nejlépe štěně. Já jsem toto řešila vloni, kdy mi tragicky umřela fenka 4,5 roku stará. Ráno, když jsem odcházela do práce, byla zdravá, veselá a v pohodě, bohužel však již v 9 hodin dopoledne byla mrtvá. Udusila se balonkem na hraní, manželovi umřela v náručí, když se ji snažil dávat umělé dýchání poté, co ji vyprostil balonek z krku. Vše trvalo pouze pár vteřin. Byl to pro celou rodinu neuvěřitelný šok a smutek. Ale já hned na druhý den obtelefonovávala chovatelské stanice a za 14 dnů už jsme měli doma nové fenítko (složenina fena + štěňátko) a bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat. Se štěňátkem je veselo a plno nových zážitků a i když na svoji zemřelou fenku vzpomínáme s láskou pořád (byla to navíc naše první), není to už se smutkem, ale zůstaly v nás všechny krásné chvíle prožité s ní. Škoda jen, že se dožila tak krátkého věku a přitom byla absolutně zdravá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je fakt, že nejlepším lékem na smutek po odchodu psího kamaráda je pokud možno ihned si pořídit nového, nejlépe štěně. Já jsem toto řešila vloni, kdy mi tragicky umřela fenka 4,5 roku stará. Ráno, když jsem odcházela do práce, byla zdravá, veselá a v pohodě, bohužel však již v 9 hodin dopoledne byla mrtvá. Udusila se balonkem na hraní, manželovi umřela v náručí, když se ji snažil dávat umělé dýchání poté, co ji vyprostil balonek z krku. Vše trvalo pouze pár vteřin. Byl to pro celou rodinu neuvěřitelný šok a smutek. Ale já hned na druhý den obtelefonovávala chovatelské stanice a za 14 dnů už jsme měli doma nové fenítko (složenina fena + štěňátko) a bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat. Se štěňátkem je veselo a plno nových zážitků a i když na svoji zemřelou fenku vzpomínáme s láskou pořád (byla to navíc naše první), není to už se smutkem, ale zůstaly v nás všechny krásné chvíle prožité s ní. Škoda jen, že se dožila tak krátkého věku a přitom byla absolutně zdravá.

Souhlasím, že nové stvoření je vždy lékem na smutek po odešlém kamarádovi. U pejska se to dá realizovat vcelku rychle, bohužel u koníka se pořád ještě "ekonomicky" trápím a šetřím a šetřím!! Pro mě byla naprosto nepřijatelná možnost dát kobylku na jatka, takže kromě platby veterináři jsem ještě vycvakala 6 tisíc za kafilerii. Ale nelituju, jen mě to od dalšího koníka o trošku časově (finančně) posunulo!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlasím, že nové stvoření je vždy lékem na smutek po odešlém kamarádovi. U pejska se to dá realizovat vcelku rychle, bohužel u koníka se pořád ještě "ekonomicky" trápím a šetřím a šetřím!! Pro mě byla naprosto nepřijatelná možnost dát kobylku na jatka, takže kromě platby veterináři jsem ještě vycvakala 6 tisíc za kafilerii. Ale nelituju, jen mě to od dalšího koníka o trošku časově (finančně) posunulo!!

Přeji moc štěstíčka a brzy nového koníčka! Já si nedovedu představit, že mě jednou toto taky potká, ale radši na to nemyslím. Asi bych se zbláznila. S tou kafilérkou jsi mě docela překvapila, že to stojí tolik. Ani jsem to nevěděla.

Hele, dávám fotku do moderky psí veteráni....mám tam naše pejsky a hodím tam poslední fotku Cliffa a Daréska i s mou arabkou Usinku. Je to krásné přátelství. Mají se všichni moc rádi.

Přeji Ti, aby brzy byl u tebe taky nový koníček!

Lucky