Neregistrovaný uživatel
Máme doma starého NO a tak přemýšlýme,jakého psa si pořídíme až umře.Nemůžeme se ale na ničem shodnout.Měl by to být pes,který by dokázal ochránit (neoplocený!!) dům,měl by být poslušný,lehce ovladatelný,také bych byla ráda,kdybych s ním mohla cvičit agility a měl by mít dobrý vztah k malým dětem.Zaujal mě chodský pes.Je to ale ten pravý,nebo byste mi doporučili nějaké jiné plemeno?
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máme doma starého NO a tak přemýšlýme,jakého psa si pořídíme až umře.Nemůžeme se ale na ničem shodnout.Měl by to být pes,který by dokázal ochránit (neoplocený!!) dům,měl by být poslušný,lehce ovladatelný,také bych byla ráda,kdybych s ním mohla cvičit agility a měl by mít dobrý vztah k malým dětem.Zaujal mě chodský pes.Je to ale ten pravý,nebo byste mi doporučili nějaké jiné plemeno?
Chodský pes splňuje všechny vaše vypsané požadavky. Samozřejmě záleží na výchově a přístupu. Doporučit ještě nějaká plemena je samozřejmě možné, ale pokud se vám choďas líbí, není zapotřebí vám nabízet plemena další.
Přesto u jednoho se musím zastavit – „který by dokázal ochránit (neoplocený!!) dům“. Nevím sice, jak přesně to myslíte, ale chtít psa, který bude dobře hlídat „na volno“ a zároveň nikomu kolemjdoucímu neublížit – to si neumím dost dobře představit. Pes, který přijde do nového prostředí (např.od chovatele k majiteli), nechápe, kde je hranice jeho území, které má chránit a kde se má pohybovat. Vysvětlit to psovi je velmi těžké. Spíš – bez dozoru 24 hod. každou minutu, je to doslova nemožné. Jsou plemena, která nemají téměř žádný sklon k toulání, nemají snahu využít každé nedokonalosti oplocení (většinou toto splňuje i ChP). Přesto i tito psi nejdříve musí pochopit, kde jsou hranice pozemku – „co je jeho a co ne“.
Tedy pokud pes bez sklonů k toulání a vyhledávání šarvátek s jinými psy apod., chce hlídat dům a rodinu a je mu jasné, kde jsou hranice jemu svěřenému území, zůstane-li někde otevřená branka nebo vznikne díra v plotě či bude plot nízký, i přesto dodrží „hranice“ a zůstane na daném pozemku, - i když možnost opustit jej má. (...Složitě napsáno, ale snad výstižně...).
Já osobně bych si ale nikdy úmyslně nedovolila nechat mého jakéhokoliv psa (ani malého voříška) pobíhat „na volno“ u domu bez oploceného pozemku. Může se stát, že někoho pes opravdu kousne (kdo např.nerespektuje hranice pozemku, protože mu vlastně není jasné, že na daný trávník nesmí vstoupit), a neštěstí je hotovo. Zaděláte si na nemalé problémy.
Tedy – sice nespecifikujete, „jak“ má hlídat neoplocený pozemek, ale já bych vám doporučovala pořídit si psa, až budete mít pozemek oplocený, nebo ubytovat psa v domě a ven ho pouštět jen (samozřejmě) pod dozorem, nebo udělat psovi prostorný výběh u domu, kde se bude bezpečně pohybovat a upozorní na každou zvanou i nezvanou návštěvu. V nejhorším bych poradila zhotovit „lanovku“ – psa připnout na natáhnuté dlouhé ocelové lano na vhodném místě a nechat psa tak pohybovat jen na určitém, ale dostatečně dlouhém úseku (tam a zpět) – podél domu apod..
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chodský pes splňuje všechny vaše vypsané požadavky. Samozřejmě záleží na výchově a přístupu. Doporučit ještě nějaká plemena je samozřejmě možné, ale pokud se vám choďas líbí, není zapotřebí vám nabízet plemena další.
Přesto u jednoho se musím zastavit – „který by dokázal ochránit (neoplocený!!) dům“. Nevím sice, jak přesně to myslíte, ale chtít psa, který bude dobře hlídat „na volno“ a zároveň nikomu kolemjdoucímu neublížit – to si neumím dost dobře představit. Pes, který přijde do nového prostředí (např.od chovatele k majiteli), nechápe, kde je hranice jeho území, které má chránit a kde se má pohybovat. Vysvětlit to psovi je velmi těžké. Spíš – bez dozoru 24 hod. každou minutu, je to doslova nemožné. Jsou plemena, která nemají téměř žádný sklon k toulání, nemají snahu využít každé nedokonalosti oplocení (většinou toto splňuje i ChP). Přesto i tito psi nejdříve musí pochopit, kde jsou hranice pozemku – „co je jeho a co ne“.
Tedy pokud pes bez sklonů k toulání a vyhledávání šarvátek s jinými psy apod., chce hlídat dům a rodinu a je mu jasné, kde jsou hranice jemu svěřenému území, zůstane-li někde otevřená branka nebo vznikne díra v plotě či bude plot nízký, i přesto dodrží „hranice“ a zůstane na daném pozemku, - i když možnost opustit jej má. (...Složitě napsáno, ale snad výstižně...).
Já osobně bych si ale nikdy úmyslně nedovolila nechat mého jakéhokoliv psa (ani malého voříška) pobíhat „na volno“ u domu bez oploceného pozemku. Může se stát, že někoho pes opravdu kousne (kdo např.nerespektuje hranice pozemku, protože mu vlastně není jasné, že na daný trávník nesmí vstoupit), a neštěstí je hotovo. Zaděláte si na nemalé problémy.
Tedy – sice nespecifikujete, „jak“ má hlídat neoplocený pozemek, ale já bych vám doporučovala pořídit si psa, až budete mít pozemek oplocený, nebo ubytovat psa v domě a ven ho pouštět jen (samozřejmě) pod dozorem, nebo udělat psovi prostorný výběh u domu, kde se bude bezpečně pohybovat a upozorní na každou zvanou i nezvanou návštěvu. V nejhorším bych poradila zhotovit „lanovku“ – psa připnout na natáhnuté dlouhé ocelové lano na vhodném místě a nechat psa tak pohybovat jen na určitém, ale dostatečně dlouhém úseku (tam a zpět) – podél domu apod..
V příspěvku p.Nohelové mě zaujal termín "plemena bez sklonu k toulání". Která plemena to jsou? Vím, že je třeba brát ohled na výchovu, ale chci si koupit v brzké době psa a po předchozích skušenostech, kdy jsme psa nemohli vůbec pouštět z vodítka (bígl z útulku), bych velice ráda plemeno, které přece jen "tíhne" k pánečkovi. Poradíte? Děkuji Jitka
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
V příspěvku p.Nohelové mě zaujal termín "plemena bez sklonu k toulání". Která plemena to jsou? Vím, že je třeba brát ohled na výchovu, ale chci si koupit v brzké době psa a po předchozích skušenostech, kdy jsme psa nemohli vůbec pouštět z vodítka (bígl z útulku), bych velice ráda plemeno, které přece jen "tíhne" k pánečkovi. Poradíte? Děkuji Jitka
Nevím sice, jaké požadavky máte na pejska, kterého si chcete pořídit, ale můžu vám dát typ z vlastní zkušenosti. Mám fenku brabantíka (patří mezi společenská plemena, malé belgické grifonky) a tu by se mi nepodařilo ztratit ani kdybych se o to pokoušela nevím jak. A jak znám ostatní grifonky ze setkání a výstav, ani žádný jiný nemá nikdy tendenci se vzdálit od páníčka, protože ten je pro každého grifonka tím nejdůležitějším v životě. Samozřejmě při správném vztahu mezi nimi. Podobným závislákem je i mops a většina francouzských buldočků. Takové chování nemůžete nikdy očekávat od psa loveckého plemene, byť se dnes chová více jako společenské (bígl, jezevčík, teriéři apod.)
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
V příspěvku p.Nohelové mě zaujal termín "plemena bez sklonu k toulání". Která plemena to jsou? Vím, že je třeba brát ohled na výchovu, ale chci si koupit v brzké době psa a po předchozích skušenostech, kdy jsme psa nemohli vůbec pouštět z vodítka (bígl z útulku), bych velice ráda plemeno, které přece jen "tíhne" k pánečkovi. Poradíte? Děkuji Jitka
Nejde doslova říci, že to či ono plemeno se „nikdy v životě“ nebude toulat, tedy lépe řečeno, že všichni jedinci daného plemene postrádají „vlastnost“ se toulat a nikdy „toulavost“ nehrozí. (Jak píšete, dost záleží na výchově, ale i podmínkách v ubytování/držení psa). Stejné je to i naopak: že i u plemen, kde se to dá více než jen předpokládat, se najdou tací, kteří nebudou mít nejmenší snahu „vyrazit samostatně za zábavou“.
Proto rozhodně neberte nějaký seznam jednotlivých plemen či skupin plemen, jako přesně daný a jednoznačný.
Když začnu jmenovat jednotlivá plemena, určitě se mnou z nejrůznějších důvodů nebudou jejich (hlavně) chovatelé souhlasit a tvrdě se přít. O což, se přiznávám, moc nestojím. Navíc určitě bych na nějaké zapomněla a výčet by byl neúplný. A mimoto jsou plemena, která se toulají velmi ráda a jiná, která touláním sice nepohrdnou, ale doslova to nevyhledávají. Tedy (až na jednu výjimku) spíše upozorním na „skupiny“ plemen psů, u kterých toulání je dosti pravděpodobné (budou-li mít k tomu příležitost a vhodné podmínky).
Toulání bych se obávala všeobecně u plemen loveckých, „severských“ (některá tažná plemena s dosti nezávislou povahou), plemen primitivních, dále chrtů, a také bych ráda uvedla skupinu „plemen velmi temperamentních“, kteří potřebují něco dělat a pokud se nudí, snaží se najít nějakou zábavu (při toulkách nacházejí spoustu zábavy, což je inspiruje k dalším a dalším útěkům).
Mimochodem, mistři v toulání jsou irští setrové.
Pokud se rozhodnete pro konkrétní plemeno – i plemeno z výše uvedených skupin, (nebo můžete uvést i několik málo více plemen), a budete je chtít zkonzultovat podrobněji – zejména nakolik si myslím, že budou s touláním problémy, a samozřejmě, pokud to budu vědět, ráda vám poradím.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
V příspěvku p.Nohelové mě zaujal termín "plemena bez sklonu k toulání". Která plemena to jsou? Vím, že je třeba brát ohled na výchovu, ale chci si koupit v brzké době psa a po předchozích skušenostech, kdy jsme psa nemohli vůbec pouštět z vodítka (bígl z útulku), bych velice ráda plemeno, které přece jen "tíhne" k pánečkovi. Poradíte? Děkuji Jitka
Děkuji za odpovědi. Konkrétněji mě teď zajímají - knírač (asi malý), foxteriér, německý pinč. Tací jsou momentálně moji favorité. Děkuji Jitka.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Děkuji za odpovědi. Konkrétněji mě teď zajímají - knírač (asi malý), foxteriér, německý pinč. Tací jsou momentálně moji favorité. Děkuji Jitka.
Sklony k toulání snad téměř vždy pramení z nudy či z pudu silnějším, než-li je setrvání u své smečky. Tím je většinou lov.
Knírač (malý), pinč (německý) a foxteriér byly v minulosti využívaní k lovu (knírač a pinč hlavně k lovu krys, potkanů...). Ovšem u knírače i pinče (jejich „praprakrev“ je společná) byla po desítky let chuť lovit potlačována. Ovšem u foxteriér, byť je v posledních letech chován hlavně coby rodinný pes, byl a jistě stále ještě je loveckým psem... Pro svůj temperament a několik dalších vlastností jsou to plemena vzájemně si velmi podobná.
Co se týče foxteriéra: myslím, že sklony k toulání nemá nějak výrazné, ovšem většinou rád hrabe (co je mi známo) a loví, tedy s ohledem k jeho temperamentu bude nutné jej poměrně hodně a vhodně zaměstnávat a každopádně železnou důsledností vychovávat, aby byly jeho lovecké pudy, myškování a hrabání potlačeny (alespoň z větší části). (Hrabání dokáže dobře využít ve svůj prospěch :-)). Přestože si nemyslím, že by toto plemeno patřilo ke psům, kteří se rádi toulají, z této trojice má k tomu nejblíže. Ale vhodnou výchovou, alespoň průměrným oplocením a vhodným zaměstnáním si nemyslím, že by foxteriér měl snahu využít každé chviličky, jen aby utekl. (Ve výchově bych viděla problémy spíše jinde).
Co se týče malého knírače a pinče (německého), určitě se i u těchto plemen najdou jedinci, kteří nad touláním neohrnou nos, ale jsem přesvědčená, že jich je poskrovnu. U obou se také dá předpokládat, že budou mít oblibu v hrabání a myškování. Přesto si nemyslím, že by tyto vlastnosti přímo vedly k útěkům.
Kdybych je ale měla seřadit podle mých zkušeností, postřehů, znalostí a z doslechu, tato plemena podle „šance“ zda se budou toulat či nikoliv, za nejmenšího „tuláka“ bych označila malého knírače a za jeho „protipól“ foxteriéra. Ale je nutné si opravdu uvědomit, že všichni psi jsou individuality.
Co bylo napsáno o malém knírači se téměř shoduje i se středním kníračem. Ten je však zpravidla o malý kousek méně hlučný a temperamentní.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Sklony k toulání snad téměř vždy pramení z nudy či z pudu silnějším, než-li je setrvání u své smečky. Tím je většinou lov.
Knírač (malý), pinč (německý) a foxteriér byly v minulosti využívaní k lovu (knírač a pinč hlavně k lovu krys, potkanů...). Ovšem u knírače i pinče (jejich „praprakrev“ je společná) byla po desítky let chuť lovit potlačována. Ovšem u foxteriér, byť je v posledních letech chován hlavně coby rodinný pes, byl a jistě stále ještě je loveckým psem... Pro svůj temperament a několik dalších vlastností jsou to plemena vzájemně si velmi podobná.
Co se týče foxteriéra: myslím, že sklony k toulání nemá nějak výrazné, ovšem většinou rád hrabe (co je mi známo) a loví, tedy s ohledem k jeho temperamentu bude nutné jej poměrně hodně a vhodně zaměstnávat a každopádně železnou důsledností vychovávat, aby byly jeho lovecké pudy, myškování a hrabání potlačeny (alespoň z větší části). (Hrabání dokáže dobře využít ve svůj prospěch :-)). Přestože si nemyslím, že by toto plemeno patřilo ke psům, kteří se rádi toulají, z této trojice má k tomu nejblíže. Ale vhodnou výchovou, alespoň průměrným oplocením a vhodným zaměstnáním si nemyslím, že by foxteriér měl snahu využít každé chviličky, jen aby utekl. (Ve výchově bych viděla problémy spíše jinde).
Co se týče malého knírače a pinče (německého), určitě se i u těchto plemen najdou jedinci, kteří nad touláním neohrnou nos, ale jsem přesvědčená, že jich je poskrovnu. U obou se také dá předpokládat, že budou mít oblibu v hrabání a myškování. Přesto si nemyslím, že by tyto vlastnosti přímo vedly k útěkům.
Kdybych je ale měla seřadit podle mých zkušeností, postřehů, znalostí a z doslechu, tato plemena podle „šance“ zda se budou toulat či nikoliv, za nejmenšího „tuláka“ bych označila malého knírače a za jeho „protipól“ foxteriéra. Ale je nutné si opravdu uvědomit, že všichni psi jsou individuality.
Co bylo napsáno o malém knírači se téměř shoduje i se středním kníračem. Ten je však zpravidla o malý kousek méně hlučný a temperamentní.
Díky moc, Jituna.