Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

9.1.2004 18:29
Neregistrovaný uživatel

Dobrý den!
Chtěla bych si pořídit labradora(fenku) do bytu,dostatek času na ni mít budu.Proto bych chtěla poprosit o názor těch,kteří toto plemeno chovají, zda by mi neřekli svůj názor?
Předem děkuji Romča

Neregistrovaný uživatel

10.1.2004 14:30
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den!
Chtěla bych si pořídit labradora(fenku) do bytu,dostatek času na ni mít budu.Proto bych chtěla poprosit o názor těch,kteří toto plemeno chovají, zda by mi neřekli svůj názor?
Předem děkuji Romča

Ahoj ,

má kamarádka má Labradora v bytě a má s ní obrovské problémy a nejen ona , znám více lidí , kteří Labradory museli dát pryč nebo je vystěhovali do venkovního kotce.Labradoři jsou strašně živí a temperamentní a doslova lidem zdevastovali byt ( telefony,koberce,sedačky ..... ).
Nikola

Neregistrovaný uživatel

10.1.2004 14:55
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den!
Chtěla bych si pořídit labradora(fenku) do bytu,dostatek času na ni mít budu.Proto bych chtěla poprosit o názor těch,kteří toto plemeno chovají, zda by mi neřekli svůj názor?
Předem děkuji Romča

Ahoj,
mám labradorku v bytě. Dá se říct, že doma žádné škody nenapáchala. Ale každý pes jiná ves, takže netvrdím, že to tak musí být u všech. My jsme jí vlastně pořizovali těsně před letníma prázdninama, takže s ní celé dva měsíce skoro neustále někdo byl, což určitě udělalo svoje. Souhlasím, že labrouši jsou velmi živí a temperamentní. Ale pokud máš opravdu dost času na procházky a alespoň na základní výcvik, bude čubina v bytě ten nejspokojenější tvoreček.

Neregistrovaný uživatel

10.1.2004 18:02
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den!
Chtěla bych si pořídit labradora(fenku) do bytu,dostatek času na ni mít budu.Proto bych chtěla poprosit o názor těch,kteří toto plemeno chovají, zda by mi neřekli svůj názor?
Předem děkuji Romča

Opravdu má s nimi v bytě potíže víc lidí. Labrador je modní plemeno, mnoho lidí si jej pořizuje aniž domyslí, co potřebuje středně velké temperamentní lovecké plemeno. A pak je stěhují na dvůr, nebo dokonce do kotce, kde si troufám říct tohle plemeno docela trpí.
Pokud psovi poskytnete dostatek vyžití a nerezignujete na jeho výchovu, budete mít v bytě bezva kamaráda. Katty

Neregistrovaný uživatel

11.1.2004 12:48
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den!
Chtěla bych si pořídit labradora(fenku) do bytu,dostatek času na ni mít budu.Proto bych chtěla poprosit o názor těch,kteří toto plemeno chovají, zda by mi neřekli svůj názor?
Předem děkuji Romča

Ahoj, mám téměr dva roky starého labradora a musím říct, že ten první rok je opravdu dost náročný. Jsou skutečně jako z divokých vajec a vyžadují hodně pozornosti. Nemůžu to ale porovnat se štěňaty jiných velkých plemen, protože předtím jsem měla jen jezevčíka, což je vůbec něco jiného. Já jsem našeho Sama vychovávala v domku se zahradou (byl v domku, ne v kotci) a navíc jsem s ním byla první půlrok jeho života skoro pořád doma, přesto jsme se nevyhnuli některým ztrátám :-)
Doporučuji pro štěně vymezit jednu (dostatečně prostornou) místnost, ve které bude po dobu Vaší nepřítomnosti a z ní všechno vyklidit. Nejlepší je nějaká chodba kde je lino nebo dlaždice a zaplnit ji hračkami (stačí i staré noviny a hadry) aby se stěně mělo na čem vyřádit. Přesto můžete očekával oloupané tapety, strhané záclony, okousané lino a samozřejmě spoustu loužiček. Navíc jen co povyroste, určitě se mu dříve nebo později podaří otevřít si dveře, takže je lepší na to nečekat a zabezpečit je... Připravte se taky na to, že když budete se štěnětem doma, strávíte většinu času jeho sledováním a hubováním, popřípadě napravováním škod.
Venku je zase někdy obtížná labradoří všeobjímací láska - bude Vám utíkat za každým psem, dítětem, člověkem. Snažte se ho to odnaučit co nejdřív, protože co je roztomilé u malého štěněte, začne být obtížné u třicetikilového psa. A tak je to se vším: i když si přinesete roztomilého medvídka, mějte pořád na paměti, že z něj bude těžký statný pes, který MUSÍ být ovladatelný a tudíž nutně potřebuje výchovu už od útlého věku. Musíte ho vychovávat sice laskavě, ale přísně a důsledně. Já sama, když to teď vidím, bych spoustu věcí udělala jinak (zvažte si předem např. jestli bude smět na křesla a gauče). Velký pozor si dejte na žebrání a kradení jídla - labradoři jsou velmi žraví a mají sklon k tloustnutí a navíc se člověk v klidu nenají. Se žravostí taky souvisí nutnost být na procházkách ve střehu, aby si každou chvíli neuzobl nějakou tu "mlsku".
Další problém spojený s držením labradora v bytě je línání. Takový pes pak líná celý rok a to dost. Připravte se na to, že budete luxovat a zametat ob den, přesto budete mít chlupy VŠUDE. Zní to sice směšně, ale pak stojí za to zvážit jakou barvu labradora chcete i podle batvy koberce, nábytku a oblečení. Já měním šatník :-)
Labrador se tudíž podle mne nehodí do bytu malého, načančaného, plného váziček a sošek (při prudkých hrách i pouhým vrtícím ocasem shodí kdeco) a s úzkostlivě čistotnými obyvateli (kromě chlupů je taky problém zablácený pes po procházkách a labrador nevynechá příležitost se někde vymáchat a probrouzdat i když zrovna neprší). Taky je potřeba mít poblíž místo, kde ho můžete nechat dostatečně vyběhat NA VOLNO, pomalé procházky na vodítku mu rozhodně, aspoň v mládí, nestačí.
Přesto přese všechno si nemyslím, že by labrador byl pes do kotce. Určitě je lepší dům se zahradou, ale spíš to usnadní život majiteli než psovi. Tomu je fuk kde je, chce být s pánem a mít zábavu. Navíc se všechno líp naučí při každodenním soužití s Vámi než jednou týdně na cvičáku. Ať už je na zahradě nebo v bytě, potřebuje labrador každodenní dostatečné vycházky zpestřené občasnými výlety, plaváním, milují sníh. Doporučuji i pravidelné návštěvy kurzů poslušnosti, aby se zklidnil mezi ostatními psy. Labradoři mají dlouhé dětství a i když budete občas propadat zoufalství, věřte, že po roce se částečně zklidní a zmoudří (ten náš přestal jako na povel ničit věci a vítat každého kolemjdoucího, jako by mu až teď došla naše celoroční výchovná snaha)a po zhruba třech letech už s ním bude vyloženě nuda :-) Navíc fenky bývají klidnější. Jinak je to bezvadný pes, milý, přátelský, pro každou legraci, přizpůsobivý, ideální pro dlouhé vycházky do přírody, kde je výhodou jeho malá tendence utíkat za zvěří. Samozřejmě, každý pes je jiný a tak nelze moje rady brát úplně doslova. Sděluji jen a jen svoje zkušenosti, navíc jen s jedním konkrétním labradorem, mnohdy ale podpořené diskuzemi s jinými majiteli labísků. Kdybyste přesto měla ještě nějaký dotaz, klidně mi napište na mail. Hodně štěstí s malým ďáblíkem přeje Marcha

Neregistrovaný uživatel

11.1.2004 15:48
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, mám téměr dva roky starého labradora a musím říct, že ten první rok je opravdu dost náročný. Jsou skutečně jako z divokých vajec a vyžadují hodně pozornosti. Nemůžu to ale porovnat se štěňaty jiných velkých plemen, protože předtím jsem měla jen jezevčíka, což je vůbec něco jiného. Já jsem našeho Sama vychovávala v domku se zahradou (byl v domku, ne v kotci) a navíc jsem s ním byla první půlrok jeho života skoro pořád doma, přesto jsme se nevyhnuli některým ztrátám :-)
Doporučuji pro štěně vymezit jednu (dostatečně prostornou) místnost, ve které bude po dobu Vaší nepřítomnosti a z ní všechno vyklidit. Nejlepší je nějaká chodba kde je lino nebo dlaždice a zaplnit ji hračkami (stačí i staré noviny a hadry) aby se stěně mělo na čem vyřádit. Přesto můžete očekával oloupané tapety, strhané záclony, okousané lino a samozřejmě spoustu loužiček. Navíc jen co povyroste, určitě se mu dříve nebo později podaří otevřít si dveře, takže je lepší na to nečekat a zabezpečit je... Připravte se taky na to, že když budete se štěnětem doma, strávíte většinu času jeho sledováním a hubováním, popřípadě napravováním škod.
Venku je zase někdy obtížná labradoří všeobjímací láska - bude Vám utíkat za každým psem, dítětem, člověkem. Snažte se ho to odnaučit co nejdřív, protože co je roztomilé u malého štěněte, začne být obtížné u třicetikilového psa. A tak je to se vším: i když si přinesete roztomilého medvídka, mějte pořád na paměti, že z něj bude těžký statný pes, který MUSÍ být ovladatelný a tudíž nutně potřebuje výchovu už od útlého věku. Musíte ho vychovávat sice laskavě, ale přísně a důsledně. Já sama, když to teď vidím, bych spoustu věcí udělala jinak (zvažte si předem např. jestli bude smět na křesla a gauče). Velký pozor si dejte na žebrání a kradení jídla - labradoři jsou velmi žraví a mají sklon k tloustnutí a navíc se člověk v klidu nenají. Se žravostí taky souvisí nutnost být na procházkách ve střehu, aby si každou chvíli neuzobl nějakou tu "mlsku".
Další problém spojený s držením labradora v bytě je línání. Takový pes pak líná celý rok a to dost. Připravte se na to, že budete luxovat a zametat ob den, přesto budete mít chlupy VŠUDE. Zní to sice směšně, ale pak stojí za to zvážit jakou barvu labradora chcete i podle batvy koberce, nábytku a oblečení. Já měním šatník :-)
Labrador se tudíž podle mne nehodí do bytu malého, načančaného, plného váziček a sošek (při prudkých hrách i pouhým vrtícím ocasem shodí kdeco) a s úzkostlivě čistotnými obyvateli (kromě chlupů je taky problém zablácený pes po procházkách a labrador nevynechá příležitost se někde vymáchat a probrouzdat i když zrovna neprší). Taky je potřeba mít poblíž místo, kde ho můžete nechat dostatečně vyběhat NA VOLNO, pomalé procházky na vodítku mu rozhodně, aspoň v mládí, nestačí.
Přesto přese všechno si nemyslím, že by labrador byl pes do kotce. Určitě je lepší dům se zahradou, ale spíš to usnadní život majiteli než psovi. Tomu je fuk kde je, chce být s pánem a mít zábavu. Navíc se všechno líp naučí při každodenním soužití s Vámi než jednou týdně na cvičáku. Ať už je na zahradě nebo v bytě, potřebuje labrador každodenní dostatečné vycházky zpestřené občasnými výlety, plaváním, milují sníh. Doporučuji i pravidelné návštěvy kurzů poslušnosti, aby se zklidnil mezi ostatními psy. Labradoři mají dlouhé dětství a i když budete občas propadat zoufalství, věřte, že po roce se částečně zklidní a zmoudří (ten náš přestal jako na povel ničit věci a vítat každého kolemjdoucího, jako by mu až teď došla naše celoroční výchovná snaha)a po zhruba třech letech už s ním bude vyloženě nuda :-) Navíc fenky bývají klidnější. Jinak je to bezvadný pes, milý, přátelský, pro každou legraci, přizpůsobivý, ideální pro dlouhé vycházky do přírody, kde je výhodou jeho malá tendence utíkat za zvěří. Samozřejmě, každý pes je jiný a tak nelze moje rady brát úplně doslova. Sděluji jen a jen svoje zkušenosti, navíc jen s jedním konkrétním labradorem, mnohdy ale podpořené diskuzemi s jinými majiteli labísků. Kdybyste přesto měla ještě nějaký dotaz, klidně mi napište na mail. Hodně štěstí s malým ďáblíkem přeje Marcha

Ahoj marcho, máme labradora narozeného 8.4.2002. nechceš si trochu popovídat po meilu (o výcviku, výchově a tak?). Zdraví Hanka - hanka.sl@quick.cz

Neregistrovaný uživatel

12.1.2004 08:29
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den!
Chtěla bych si pořídit labradora(fenku) do bytu,dostatek času na ni mít budu.Proto bych chtěla poprosit o názor těch,kteří toto plemeno chovají, zda by mi neřekli svůj názor?
Předem děkuji Romča

Dobrý den,

dovolím si trošku nesouhlasit s tvrzením, že labrador doma zničí vše na co přijde /záclony, lino atd/. Rodiče mají labradora v rod.domku, pes je celoročně vevnitř se svojí "smečkou". Souhlasím, že začátky jsou náročné - pejsek je opravdu velice živý, má snahu vše prozkoumat, případně "ukrást", proto je potřeba hlídat a hlídat a mít trpělivost. Ale kromě pár párů starých bot, nezničil vůbec nic. Přístup má do všech místností, v bytě udělal jen asi tři loužičky když byl opravdu maličký. Výhoda je, že se velmi rychle učí a jak dospívá, je klidnější a klidnější. Pokud zůstane doma sám, je potřeba aby měl dostatek hraček, PET lahví /ty jsou vděčné/ atd. Brzo mu budou 2 roky a je to vážně člen rodiny, je klidný, poslušný....
Myslím, že při trpělivosti a správné výchově nevidím důvod proč nemít labradora v bytě /pouze chlupy jsou všude :-))/.
Monika

Neregistrovaný uživatel

12.1.2004 18:31
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,

dovolím si trošku nesouhlasit s tvrzením, že labrador doma zničí vše na co přijde /záclony, lino atd/. Rodiče mají labradora v rod.domku, pes je celoročně vevnitř se svojí "smečkou". Souhlasím, že začátky jsou náročné - pejsek je opravdu velice živý, má snahu vše prozkoumat, případně "ukrást", proto je potřeba hlídat a hlídat a mít trpělivost. Ale kromě pár párů starých bot, nezničil vůbec nic. Přístup má do všech místností, v bytě udělal jen asi tři loužičky když byl opravdu maličký. Výhoda je, že se velmi rychle učí a jak dospívá, je klidnější a klidnější. Pokud zůstane doma sám, je potřeba aby měl dostatek hraček, PET lahví /ty jsou vděčné/ atd. Brzo mu budou 2 roky a je to vážně člen rodiny, je klidný, poslušný....
Myslím, že při trpělivosti a správné výchově nevidím důvod proč nemít labradora v bytě /pouze chlupy jsou všude :-))/.
Monika

Velice všem děkuji za Vaše odpovědi,rady a zkušenosti.
Romča

Neregistrovaný uživatel

21.1.2004 11:21
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den!
Chtěla bych si pořídit labradora(fenku) do bytu,dostatek času na ni mít budu.Proto bych chtěla poprosit o názor těch,kteří toto plemeno chovají, zda by mi neřekli svůj názor?
Předem děkuji Romča

Ahojky všem,
mám doma též retrívra. V bytě, dokonce v garsoniéře a to odmalinka. Jediné, co jsem zaznamenala, byli 2 okousané rohy v pokoji a poškrábané dveře na chodbě, když se těšil ven. To se dá ale řešit.
Pes nebyl nikdy bit, pouze vytahán za kůži na krku a to jen do té doby, dokud jsem s ním dokázala zalomcovat - pak ztěžkl a tento trest neměl smysl. Stačí ale ostřejší napomenutí a je klid.
Je normální, že každé štěně se zpočátku doma "samovyvenčí". Nikdy jsem ho za to nevyhubovala. Ať si sebelepší kynolog myslí co chce, já měla svoji taktiku.
Po celé chodbě jsem rozprostřela vrstvu novin a zamezila štěněti přístup po pokoji, pejsek se dostal akorát ke svému pelíšku, který byl u mé postele. Zdravý pes se nikdy do svého pelíšku nevyvenčí, to jsem věděla a předpokládala.
Jemu nezbylo nic jiného, než udělat loužičku na chodbě na noviny. Časem jsem noviny začala sbírat, až tam zbyl poslední dvojlist (samozřejmě venku se za loužičku chválilo).
Štěněti vůbec nebyla divná loužička na novinách, naopak na lino se nevyvenčil nikdy.
Potom jsem zjistila, že už vydrží celou noc až do rána. I poslední noviny zmizely a ráno jsem musela stihnout být venku se psem dřív, než mu to dojde.
Nevěřili byste, jak rychle se to naučil - bez zbytečného plácání přes čumák, máchání čumáku v loužičce apod.
Dokud pes nedospěje k tomu, aby tuto funkci ovlivnil sám, nemá cenu ho trestat. To je můj názor.
Další věc je zničené věci. Kromě výše popsaných prostě nebyly. Žádné rozkousané boty, věci, nic.
Měl své hračky - ale, nikdy si nehrál sám, to ho nebavilo, vždycky mi je přinesl a já ho škádlila. Občas rozcupoval noviny na chodbě, ale hlavně - uklidila jsem mu z dosahu všechny věci, o které jsem nechtěla přijít.
A el.zástrčky? Jednou k ní opatrně čichnul, ozvala se taková rána, že víckrát ho zástrčka nezajímala (nafoukla jsem a bouchla papírový pytlík nenápadně u jeho ocásku - ihned se ke mně běžel schovat, netušil, že jsem to byla já, kdo ho tak vyděsil).
Venku jsem ho naučila okamžitě přiběhnout na zavolání. Jak?
Jednoduše, jako malého raubíře jsem ho zavolala, nepřišel, tak jsem se mu schovala a nechala ho zděšeně běhat sem a tam a hledat mě. Ještě párkrát jsem mu toto provedla a dneska stačí hvízdnout a pes zvedne hlavu směrem ke mně, protože se něco bude dít - buď jdu jinam, nebo po něm něco chci, nebo sám ihned přiběhne (zpočátku jsme měla po kapsách neustále piškoty, ale odměna byla až když přiběhl a to jen jakoby náhodou).
A ta garsonka? Vůbec ho netýrám. Dneska jsou mu 2 roky a já o něm doma ani nevím. Prostě spí na pelíšku. Ví, že až budu chtít jít ven, vezmu ho určitě s sebou a budeme řádit, budem tam dlouho a možná půjdem i k řece nebo na bývalé letiště......(bydlíme uprostřed sídliště na kraji města)
Nejsem žádný kynolog, psů se vesměs docela bojím, mám 1. psa, ale věřím mu, zatím na mě nezavrčel. A že jsou retřívři majetničtí? Kdykoliv mu cokoliv vezmu, bere jako samozřejmost, že mu jdu něco přisypat či vzít z misky když zrovna žere, nikdy si sám od sebe nevezme nic, co by mohl sežrat i když na to dostane sám, vždycky se na mě otočí, co jako já na to, nebo si mě k tomu přivede, jestli mu to dám nebo ne. S ostatními psy vychází skvěle, nikdy jsem mu nezakazovala kamarádit s jinými, většinou páníčci jiných psů hysterčí, když se k jejich fifince řítí můj bafan. Ale na hvízdnutí se v běhu otočí a letí ke mně.
Nijak jsem ho ani necvičila, prostě umí sedni, lehni, ke mně nebo "pocem" - obojí zvládá, zůstaň nebo "tady budeš", hop (do auta), najdi, pusť to, tak mi to déj, vem to, pac, druhou pac, pojď, kde je páníček?, tak běž, tady počkej, jdem ven?, věci ze života - to se naučí každej pes časem, aniž ho to budete poctivě učit.
Jezdí se mnou strašně rád na různý akce, kde hraje hudba, kde se pije, kde se blbne, na chaty s partou lidí - rád s nimi blbne, miluje moje kamarády, naposledy se mnou byl na chatě v s partou 10lidí o Silvestru. Neoplocený zasněžený pozemek v lese - neuteče. Prostě ví, kde mu je dobře....

Přidejte reakci

Přidat smajlík