Neregistrovaný uživatel

Kdo poradí, kdy je vhodné intenzívně začít cvičit štěně NO a je někdo ochoten sestavit pár rad z vlastní zkušenosti ev. čeho se vyvarovat při výcviku ?
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Kdo poradí, kdy je vhodné intenzívně začít cvičit štěně NO a je někdo ochoten sestavit pár rad z vlastní zkušenosti ev. čeho se vyvarovat při výcviku ?
Tak odpověď takto položenou otázku by byla doslova nekonečná.
Zcela ve zkratce:
S výchovou, která zahrnuje i "rozpracování" některých cviků, začněte ihned. Samozřejmě vše hravou formou. Zaměřte se na přivolání, zájem o aport, chůzi na vodítku (nedoporučuji přesnou chůzi na vodítku - ve sportovní kynologii, pokud se ji chcete věnovat se učí a provádí jinak). Přidejte sedni, lehni, a přihlaste se na cvičák, kde co nejdříve absolvujte také kladinu (štěně nesmí spadnout!!!).
Pokud se chcete věnovat výcviku na vyšší úrovni, zaměřte se na rozvíjení aportování. Kupte si míček se šňůrkou a se psem si co nejvíce hrajte. Míček mu nenechávejte, pokud si s ním nehrajete!
Rad by bylo na tisíce, ale nevím, co konkrétně vás zajímá a čemu konkrétně se chcete věnovat. Tedy budete-li mít konkrétnější dotaz, ráda odpovím.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak odpověď takto položenou otázku by byla doslova nekonečná.
Zcela ve zkratce:
S výchovou, která zahrnuje i "rozpracování" některých cviků, začněte ihned. Samozřejmě vše hravou formou. Zaměřte se na přivolání, zájem o aport, chůzi na vodítku (nedoporučuji přesnou chůzi na vodítku - ve sportovní kynologii, pokud se ji chcete věnovat se učí a provádí jinak). Přidejte sedni, lehni, a přihlaste se na cvičák, kde co nejdříve absolvujte také kladinu (štěně nesmí spadnout!!!).
Pokud se chcete věnovat výcviku na vyšší úrovni, zaměřte se na rozvíjení aportování. Kupte si míček se šňůrkou a se psem si co nejvíce hrajte. Míček mu nenechávejte, pokud si s ním nehrajete!
Rad by bylo na tisíce, ale nevím, co konkrétně vás zajímá a čemu konkrétně se chcete věnovat. Tedy budete-li mít konkrétnější dotaz, ráda odpovím.
Děkuji za odpověď. Vím, že k dané problematice je řada knih, ale beru věci spíše tak, že někdy pár vět od zkušeného chovatele vydá za hromadu knih, i když je v žádném případě nepodceňuji. Svým dotazem(uvědomuji si, že velmi obecně postaveným), jsem spíše sledoval získat určité ,,DESATERO,, zásad, čím se řídit, na co dávat pozor apod. Ještě jednou dík.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Kdo poradí, kdy je vhodné intenzívně začít cvičit štěně NO a je někdo ochoten sestavit pár rad z vlastní zkušenosti ev. čeho se vyvarovat při výcviku ?
1. Vytvořit si co nejlepší vztah se svým psem – musí ve vás cítit hlavního kamaráda, objekt na hraní a zároveň autoritu a špici hierarchie
2.Ve štěněčím věku se zaměřit na zmiňované přivolání, případně další jednoduché cviky, ale vše dělat hrou se spoustou odměn. Vhodné je začít brzy i se štěkáním. Později s tím bývají větší problémy. Co nejdříve a nejintenzivněji začít se stopami. (Chcete-li se věnovat všestrannému výcviku).
3. Být nekonečně důsledný, zčásti také přísný, ale ne přehnaně tvrdý.
4. Dát maximum do všestranné socializace. Na tom většinou „stojí svět“.
5. Rozvíjet v něm neutuchající chuť aportovat.
6. Najít kvalitní cvičák a raději 10 km dojíždět, než chodit na špatný, který máte u domu.
7. Netrestat psa plácnutím rukou, vodítkem, proutkem ani novinami. Když už trestat, tak jen „přimáčknutím k zemi“.
8.“Cvičákovou chůzi u nohy“ cvičit zvlášť – až za pomoci balónku. Necvičit v řadě s jinými psovody, dokud je štěně, či mladý pes cca do 1 roku věku. Každý cvik cvičit zvlášť bez cepování chůze na vodítku mezi tím.
9. Cvičit jen 5 minut, poté tak 10-30 min. pauza a pak zase 5 minut. A podobně.
10. Všechny cviky které psa učíte stavte zpočátku jen na jakémsi základě, bez přehnané přesnosti, bez drilu a pod.. Pro příklad: přivolání „ke mně“ zpočátku bohatě stačí, přiběhne-li pes ke mně. Zpočátku nechci, aby předsedal, nepřiřazoval se k noze, nečekal na další povel...
K tomu si „přičtěte“ tedy i to, co jsem napsala výše. No z desatera bych postupně udělala tak stotero. :-)
Je třeba hodně uvažovat, co si můžu dovolit nechtít přesně, abych si nepokazila následující ztěžování cviku. To platí zejména u aportování.
Doporučuji vám koupit si nejednu, ale více kvalitních knih o výcviku. Nehleďte na počet fotek, ale na obsáhlost jednotlivých rubrik, které hodláte využít. Pokud nejste v přímém kontaktu s dobrým výcvikářem a zároveň si toho nechcete moc zkazit, dobrá literatura je opravdu vhodná.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
1. Vytvořit si co nejlepší vztah se svým psem – musí ve vás cítit hlavního kamaráda, objekt na hraní a zároveň autoritu a špici hierarchie
2.Ve štěněčím věku se zaměřit na zmiňované přivolání, případně další jednoduché cviky, ale vše dělat hrou se spoustou odměn. Vhodné je začít brzy i se štěkáním. Později s tím bývají větší problémy. Co nejdříve a nejintenzivněji začít se stopami. (Chcete-li se věnovat všestrannému výcviku).
3. Být nekonečně důsledný, zčásti také přísný, ale ne přehnaně tvrdý.
4. Dát maximum do všestranné socializace. Na tom většinou „stojí svět“.
5. Rozvíjet v něm neutuchající chuť aportovat.
6. Najít kvalitní cvičák a raději 10 km dojíždět, než chodit na špatný, který máte u domu.
7. Netrestat psa plácnutím rukou, vodítkem, proutkem ani novinami. Když už trestat, tak jen „přimáčknutím k zemi“.
8.“Cvičákovou chůzi u nohy“ cvičit zvlášť – až za pomoci balónku. Necvičit v řadě s jinými psovody, dokud je štěně, či mladý pes cca do 1 roku věku. Každý cvik cvičit zvlášť bez cepování chůze na vodítku mezi tím.
9. Cvičit jen 5 minut, poté tak 10-30 min. pauza a pak zase 5 minut. A podobně.
10. Všechny cviky které psa učíte stavte zpočátku jen na jakémsi základě, bez přehnané přesnosti, bez drilu a pod.. Pro příklad: přivolání „ke mně“ zpočátku bohatě stačí, přiběhne-li pes ke mně. Zpočátku nechci, aby předsedal, nepřiřazoval se k noze, nečekal na další povel...
K tomu si „přičtěte“ tedy i to, co jsem napsala výše. No z desatera bych postupně udělala tak stotero. :-)
Je třeba hodně uvažovat, co si můžu dovolit nechtít přesně, abych si nepokazila následující ztěžování cviku. To platí zejména u aportování.
Doporučuji vám koupit si nejednu, ale více kvalitních knih o výcviku. Nehleďte na počet fotek, ale na obsáhlost jednotlivých rubrik, které hodláte využít. Pokud nejste v přímém kontaktu s dobrým výcvikářem a zároveň si toho nechcete moc zkazit, dobrá literatura je opravdu vhodná.
Díky moc. Ty knhy si pořídím.