Neregistrovaný uživatel

Mate prosim nekdo slepeho pejska at uz v dusledku urazu, nebo sedeho zakalu ci PRA? Rad bych si precetl vase zkusenosti s tim, jak to pejsek snasi, orientace v domacim i cizim prostredi, reakce venku ci to, jak mu delate "slepeckeho psa". diky, Jirka
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mate prosim nekdo slepeho pejska at uz v dusledku urazu, nebo sedeho zakalu ci PRA? Rad bych si precetl vase zkusenosti s tim, jak to pejsek snasi, orientace v domacim i cizim prostredi, reakce venku ci to, jak mu delate "slepeckeho psa". diky, Jirka
Ahoj Jirko.
Mám šestiletou kavalírku. Na jedno oko je slepá a na druhé pomalu taktéž přestává vidět. Nevidí na větší vzdálenost (cca nad 5 metrů) a vše co je blíže vidí pravděpodobně velice špatně, ale přeci jen nějaké zbytky zraku zatím má. O zrak přichází postupně již asi 1 a půl roku. Rozpadá se ji sítnice. Problémovější je to o to více, že má navíc poměrně špatnou koordinaci pohybu a poměrně špatně slyší. Není to však tím, že by slyšet nechtěla (že by neposlouchala). Je tím psem, který se snaží udělat co svým pánečkům na očích vidí. Ale dokonce neslyší ani volání k večeři a pod. Musíme jít k ní blíže. Všimla jsem si, že na "vzdor" všem "zdravotním mínusům" daleko více začala používat čich a opravdu mnozí cizí(pohybuje-li se ve známém prostředí) na ni nic "nemocného" nepoznají. Kde se pohybuje často, říkám, že má vše odkrokováno. Přesně ví, kde je schod, kde je roh domu... Zkrátka žádný problém, ale běda, stojí-li auto někde, kde obyčejně nestává. Také se mě většinou drží a "vodičem" jsem ji já. Do dvou metrů mě opravdu vnímá a drží krok a může jít bez vodítka, jak byla vždy zvyklá. Ale jakmile si chce na procházce počichat v trávě a pod., musím s ní zastavit, protože se snadno ztratí. Nevidí mě, a jak říkám i špatně slyší, takže začne zmatkovat a je na nejlepší cestě se mi ztratit. Již se mi to jednou večer a v dešti stalo a už nikdy bych to nechtěla zažít. Naštěstí měla na obojku adresu a za hodinu ji mladí kluci dovedli vyplašenou domů. Ale takové štěstí bych nemusela mít vždy. Od té doby si ji opravdu musím hlídat a nespustit z ní oči. Tam kde to nezná je na vodítku, nebo se mě drží, často na ni mluvím (udržuji kontakt) a stále si hlídám, aby šla těsně u mě. Funguje to tak dobře. Ale v silničním provozu či blízko něj musí jít bezpodmínečně na vodítku, nebo ji nesu. Mimochodem, v bytě se perfektně orientuje a vše je bez problémů, jen nesmím zavírat dveře, které jsou běžně otevřené, nebo pokládat tašky s nákupem do chodbičky a pod., ale už ani to ji nerozhází a bere to statečně.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mate prosim nekdo slepeho pejska at uz v dusledku urazu, nebo sedeho zakalu ci PRA? Rad bych si precetl vase zkusenosti s tim, jak to pejsek snasi, orientace v domacim i cizim prostredi, reakce venku ci to, jak mu delate "slepeckeho psa". diky, Jirka
Máte někdo s tímto zkušenosti? Pejsan, kterýmu je asi 14, u babičky přestává vidět. Zatím ještě trošinku vidí, ale opravdu jen obrysy, proti světlu, takže třeba člověka ve dveřích atd. Ale jinak vráží do všeho, co potká... Dneska jsme byli na očkování u veterináře, tak se na něj koukal a říkal, že má na obou očích šedej zákal. Když jsme jeli právě k vetovi, tak u ordinace si stoupal na zadní a větřil, jako by chtěl pořádně zjistit, kde je, ale měl strach jít dál, stejně tak má strach chodit ze schodů, do schodů to docela de, to chudák vždycky vrazí čeníškem do schodu, takže ví, že tam ten schod je.
Dědovi s babičkou jsem řikala, ať v bytě s ničím nehýbou, aby si zvykl na rozmístění věcí a naučil se tam pohybovat. Taky mě napadlo ho naučit nějakej povel, alespoň na ty schody, aby věděl, ale nevím, jak to udělat. Vím, že už je docela starej, ale chuť do života pořád má, jen mi teď přijde hrozně zmatenej, protože se to začalo rychle zhoršovat.
Proto se ptám, jestli je ještě nějakej způsob, jak mu zbytek jeho života i s tímhle postižením co nejvíc usnadnit.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máte někdo s tímto zkušenosti? Pejsan, kterýmu je asi 14, u babičky přestává vidět. Zatím ještě trošinku vidí, ale opravdu jen obrysy, proti světlu, takže třeba člověka ve dveřích atd. Ale jinak vráží do všeho, co potká... Dneska jsme byli na očkování u veterináře, tak se na něj koukal a říkal, že má na obou očích šedej zákal. Když jsme jeli právě k vetovi, tak u ordinace si stoupal na zadní a větřil, jako by chtěl pořádně zjistit, kde je, ale měl strach jít dál, stejně tak má strach chodit ze schodů, do schodů to docela de, to chudák vždycky vrazí čeníškem do schodu, takže ví, že tam ten schod je.
Dědovi s babičkou jsem řikala, ať v bytě s ničím nehýbou, aby si zvykl na rozmístění věcí a naučil se tam pohybovat. Taky mě napadlo ho naučit nějakej povel, alespoň na ty schody, aby věděl, ale nevím, jak to udělat. Vím, že už je docela starej, ale chuť do života pořád má, jen mi teď přijde hrozně zmatenej, protože se to začalo rychle zhoršovat.
Proto se ptám, jestli je ještě nějakej způsob, jak mu zbytek jeho života i s tímhle postižením co nejvíc usnadnit.
Mám šestiletého psa-kavalíra(náhoda?).Má amputované jedno oko v důsledku úrazu,kdy ho napadl cizí velký pes a prokousl mu hlavu.Pes to zázrakem přežil,odneslo to jen to oko.Pes chodí s hlavou na stranu,jak se snaží to jedno zbylé oko nasměrovat,aby trochu viděl na cestu.Doma a na zahradě se orientuje vcelku dobře,zná to tam,ale stejně se mu občas stane,že narazí třeba do židle,kterou někdo posunul kousek vedle.Naráží vždy tou slepou stranou.Venku ho zásadně vodím na vodítku,nechci riskovat další úraz nebo ztrátu psa.Jinak je pes zdravý a chová se stejně jako před úrazem,jen je opatrnější v pohybech.