Chov s PP nebo bez - potřetí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po přečtení všech příspěvků k tomuto tématu snad všem dojde, že i chov s PP je jen o lidech. Nejlepší příspěvek byl 25.1. v 09.55hod. Tak to opravdu je!! Chovám 17 let pouze štěňata s PP, ale mohu potvrdit, že v chovech - především funkcionářů a poradců plemen - to je takto velice často. Pokud poradce pro dané plemeno má ve vlastnictví chovného psa (nebo více psů), především ti jsou psány na krycí listy fen.I laik pochopí,že důvod jsou peníze z krytí. Pokud se jedná o málopočetná plemena, nastává hrozba v podobě velké příbuznosti pro další populaci. Nikdo z běžných chovatelů nemá šanci proti tomu něco dělat. Pokud poukáže na nedostatky v práci těch nahoře, tak může s chovem rovnou přestat. A jak to chodí na výstavách? No,naprosto stejně. Pokud běžný chovatel nemá naprosto supr zvíře,tak má smůlu. Poradci chovů si s rozhodčíma tykají, tak jak se asi posuzuje.
Vše je o lidech, i mezi chovateli se najdou velice slušní,psům oddaní lidé. Ti pro své odchovy hledají nejlepší budoucí majitele,které si prověřují. Pro takové je pes na prvním místě.
Spíše bych doporučovala kupovat štěňata s PP z toho důvodu, že získáváte určitou záruku. Kupní smlouva by měla být samozřejmostí a předem se na chov informujte. A od koho nekupovat?- od poradců chovů.

Dobrý den, nechci rýpat, ale není už trošku přehnané otvírat toto téma po třetí? Každý, kdo chtěl k tomu něco říct, měl možnost nebo ještě má připojit se k dvěma níže uvedeným diskusím. Opakuje se tu dokola pořád to stejné. Hezký den. Eva

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po přečtení všech příspěvků k tomuto tématu snad všem dojde, že i chov s PP je jen o lidech. Nejlepší příspěvek byl 25.1. v 09.55hod. Tak to opravdu je!! Chovám 17 let pouze štěňata s PP, ale mohu potvrdit, že v chovech - především funkcionářů a poradců plemen - to je takto velice často. Pokud poradce pro dané plemeno má ve vlastnictví chovného psa (nebo více psů), především ti jsou psány na krycí listy fen.I laik pochopí,že důvod jsou peníze z krytí. Pokud se jedná o málopočetná plemena, nastává hrozba v podobě velké příbuznosti pro další populaci. Nikdo z běžných chovatelů nemá šanci proti tomu něco dělat. Pokud poukáže na nedostatky v práci těch nahoře, tak může s chovem rovnou přestat. A jak to chodí na výstavách? No,naprosto stejně. Pokud běžný chovatel nemá naprosto supr zvíře,tak má smůlu. Poradci chovů si s rozhodčíma tykají, tak jak se asi posuzuje.
Vše je o lidech, i mezi chovateli se najdou velice slušní,psům oddaní lidé. Ti pro své odchovy hledají nejlepší budoucí majitele,které si prověřují. Pro takové je pes na prvním místě.
Spíše bych doporučovala kupovat štěňata s PP z toho důvodu, že získáváte určitou záruku. Kupní smlouva by měla být samozřejmostí a předem se na chov informujte. A od koho nekupovat?- od poradců chovů.

Je to pořád dokola a je to dobře, je to známka toho, že je tu asi nějaký problém. Ráda bych se vyjádřila k nesmyslnému tvrzení, že si někdo pořizuje bezpapíráka, protože ví, že nebude mít čas a peníze chodit s ním na cvičáky, zkoušky a výstavy.
Proč si takový člověk, který nemá čas, pořizuje plemeno, které k uchovnění zkoušky potřebuje. To jsou většinou plemena pracovní a lovecká. Proč si raději nepořídí pokojového psíka? Uvědomuje si takový člověk, který si pořizuje pracovní plemeno, že tomu plemenu se neříká pracovní nadarmo? Např. spousta lidí si myslí, že labradorovi je dobře na gauči a že mu stačí procházka parkem, či pezplizorní běhání. Sama labradora mám - a v bytě, ale dobře vím, že mu nestačí hodinová procházka, ale že potřebuje PRACOVAT, přemýšlet hlavou, používat své vrozené schopnosti k něčemu konkrétnímu, co mu dává smysl. Záleží na fantazii, jakou práci pejskovi připravíte. Se svým psem cvičím záchranařinu, chodíme na cvičák, snažím se ho zaměstnat, protože pak je teprve spokojený. Ale stačí mu i cvičení poslušnosti podané tak, aby to pro pa byla velká zábava a radost a ne utrpení. Nemusíte dělat stopy abyste u psa rozvíjeli pachové schopnosti, stačí občas hrát bezva hru na schovávanou lidí nebo věcí. Např. schovávám peška různěpo bytě. Teď už i do zavřených zásuvek a skříní, venku např. na strom, pod kamení apod. Stačí pak psa naučit nějak náLEZ značit - štěkání, zalehnutí, sednutí apod. a v podstatě jste velmi blízko záchranařině - v případě že schováváte lidi nebo např. výcviku vyhledávání drog či výbušnin - v případě, že schováváte konkrétní věc. Skuste to a uvidíte, že to bude pro psa velká zábava a příjemně unavující práce a vy budete mít radost, že Váš pejsek něco umí a přitom nemusíte opustit Váš byt a stačí Vám i 10 minut denně takovéhle hry a Váš pes už PRACUJE.
tIP PRO DALŠÍ HRU -


Netvrdím, že musíte se psem chodit na cvičák, ale je hloupost tvrdit, že je to z nedostatku času. Každopádně KAŽDÉMU psovi musíme nějaký čas obětovat a cvičit s ním alespoň doma nebo v parku tu nejzákladnější poslušnost. Styděla bych se jít po ulici se svým psem - nebo respektive vláčena za svým psem na vodítku, protože jsem ho nenaučila chodit u nohy.Styděla bychse, že nedokážu psa přivolat, že nevydrží bez vřískání odložený u krámu atd. Bohužel je spousta majitelů psů, kteří mají psa jen proto, že je moderní a vůbec nic o něm nevědí, nic mu neobětují. Nedivím se pak některým lidem, že psy nenávidí, protože setkání s nevychovaným ikdyž jinak hodným labradorem, není nijak příjemné. A co teprve nezvládnutý pes s obranářskými sklony! Můžeme si za to sami, že už pomalu neexistují místa, kde bychom mohli psy pustit navolno, protože je to zakázané.
Každý pes - papírák i bezpapírák potřebuje čas na základní výcvik!!!
Konkrétně u labradora je k uchovnění třeba jakékoli zkoušky, kde je přezkušován aport či OVVR. Na OVVR a na nejnižších zkouškách z výkonu jsou cviky tak základní a zásadní pro bezproblémovou existenci psa ve společenství lidí, že není třeba (pokud jsme psovi věnovali to minimum času na nejzákladnější výcvik), tyto zkoušky složit bez zvláštní přípravy na cvičáku. Postě jen vezmete slušně vychovaného psa a jdete na zkoušku.
Plemena, kde není vyžadována zkouška z výkonu to mají o mnoho snažší, těm stačí bonitace a nějaká ta výstava.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to pořád dokola a je to dobře, je to známka toho, že je tu asi nějaký problém. Ráda bych se vyjádřila k nesmyslnému tvrzení, že si někdo pořizuje bezpapíráka, protože ví, že nebude mít čas a peníze chodit s ním na cvičáky, zkoušky a výstavy.
Proč si takový člověk, který nemá čas, pořizuje plemeno, které k uchovnění zkoušky potřebuje. To jsou většinou plemena pracovní a lovecká. Proč si raději nepořídí pokojového psíka? Uvědomuje si takový člověk, který si pořizuje pracovní plemeno, že tomu plemenu se neříká pracovní nadarmo? Např. spousta lidí si myslí, že labradorovi je dobře na gauči a že mu stačí procházka parkem, či pezplizorní běhání. Sama labradora mám - a v bytě, ale dobře vím, že mu nestačí hodinová procházka, ale že potřebuje PRACOVAT, přemýšlet hlavou, používat své vrozené schopnosti k něčemu konkrétnímu, co mu dává smysl. Záleží na fantazii, jakou práci pejskovi připravíte. Se svým psem cvičím záchranařinu, chodíme na cvičák, snažím se ho zaměstnat, protože pak je teprve spokojený. Ale stačí mu i cvičení poslušnosti podané tak, aby to pro pa byla velká zábava a radost a ne utrpení. Nemusíte dělat stopy abyste u psa rozvíjeli pachové schopnosti, stačí občas hrát bezva hru na schovávanou lidí nebo věcí. Např. schovávám peška různěpo bytě. Teď už i do zavřených zásuvek a skříní, venku např. na strom, pod kamení apod. Stačí pak psa naučit nějak náLEZ značit - štěkání, zalehnutí, sednutí apod. a v podstatě jste velmi blízko záchranařině - v případě že schováváte lidi nebo např. výcviku vyhledávání drog či výbušnin - v případě, že schováváte konkrétní věc. Skuste to a uvidíte, že to bude pro psa velká zábava a příjemně unavující práce a vy budete mít radost, že Váš pejsek něco umí a přitom nemusíte opustit Váš byt a stačí Vám i 10 minut denně takovéhle hry a Váš pes už PRACUJE.
tIP PRO DALŠÍ HRU -


Netvrdím, že musíte se psem chodit na cvičák, ale je hloupost tvrdit, že je to z nedostatku času. Každopádně KAŽDÉMU psovi musíme nějaký čas obětovat a cvičit s ním alespoň doma nebo v parku tu nejzákladnější poslušnost. Styděla bych se jít po ulici se svým psem - nebo respektive vláčena za svým psem na vodítku, protože jsem ho nenaučila chodit u nohy.Styděla bychse, že nedokážu psa přivolat, že nevydrží bez vřískání odložený u krámu atd. Bohužel je spousta majitelů psů, kteří mají psa jen proto, že je moderní a vůbec nic o něm nevědí, nic mu neobětují. Nedivím se pak některým lidem, že psy nenávidí, protože setkání s nevychovaným ikdyž jinak hodným labradorem, není nijak příjemné. A co teprve nezvládnutý pes s obranářskými sklony! Můžeme si za to sami, že už pomalu neexistují místa, kde bychom mohli psy pustit navolno, protože je to zakázané.
Každý pes - papírák i bezpapírák potřebuje čas na základní výcvik!!!
Konkrétně u labradora je k uchovnění třeba jakékoli zkoušky, kde je přezkušován aport či OVVR. Na OVVR a na nejnižších zkouškách z výkonu jsou cviky tak základní a zásadní pro bezproblémovou existenci psa ve společenství lidí, že není třeba (pokud jsme psovi věnovali to minimum času na nejzákladnější výcvik), tyto zkoušky složit bez zvláštní přípravy na cvičáku. Postě jen vezmete slušně vychovaného psa a jdete na zkoušku.
Plemena, kde není vyžadována zkouška z výkonu to mají o mnoho snažší, těm stačí bonitace a nějaká ta výstava.

Zaměstnejte psa třeba tím, že ho naučíte přinášet nejrůznější věci. Náš pes, ač není asistenční, tak rozlišuje a přináší pro nás praktické předměty např. telefon (i zvonící), ovladač na televizi, klíče, hřeben, rozlišuje své hračky - míček, pešíka, hadr. A nestálo mě to ani korunu, jen trošičku času. Nejde a ni tak o čas, ale o to, rozpoznat ve svém pejskovi co ho baví a co mu jde. Na co má vlohy a v tom ho pak rozvíjet. Pro psa je to pak obrovská radost, protože stejně jako člověk, miluje pocit úspěchu a toho, že páníkovi udělal radost. Jde o to umět výcvik podat jako zábavnou hru, kterou bude pes dělat s chutí a rád. Pak jde učení samo.
Jen MUSÍTE CHTÍT. sama už na svém psovi poznám, že ačkoli se před chvílí vrátil z dlouhé procházky, tak je nespokojený, prostě se nudí a vyžaduje a vyloženě provokuje k nějaké činnosti u které bude přemýšlet. A pro mě je příjemné, když nemusím vstávat z křesla, abych si došla pro telefon nebo ovladač. Chlupáč mi ho štěstím bez sebe přinese, i když kvůli tomu musí vstát z pelíšku, ale udělá to s nesmírnou radostí. A to je pak i člověk šťastný.
Cvičit se dá cokoliv a kdekoviv, jen se musí CHTÍT a mít trochu fantazie a schopnost vcítit se do svého psa. A jestli na to nemáte čas, tak si pořiďte raději kočku. Ale pes bez výcviku nemůže existovat, to bychom si měli uvědomit! Není to o čase, ale o lenosti a lhostejnosti

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zaměstnejte psa třeba tím, že ho naučíte přinášet nejrůznější věci. Náš pes, ač není asistenční, tak rozlišuje a přináší pro nás praktické předměty např. telefon (i zvonící), ovladač na televizi, klíče, hřeben, rozlišuje své hračky - míček, pešíka, hadr. A nestálo mě to ani korunu, jen trošičku času. Nejde a ni tak o čas, ale o to, rozpoznat ve svém pejskovi co ho baví a co mu jde. Na co má vlohy a v tom ho pak rozvíjet. Pro psa je to pak obrovská radost, protože stejně jako člověk, miluje pocit úspěchu a toho, že páníkovi udělal radost. Jde o to umět výcvik podat jako zábavnou hru, kterou bude pes dělat s chutí a rád. Pak jde učení samo.
Jen MUSÍTE CHTÍT. sama už na svém psovi poznám, že ačkoli se před chvílí vrátil z dlouhé procházky, tak je nespokojený, prostě se nudí a vyžaduje a vyloženě provokuje k nějaké činnosti u které bude přemýšlet. A pro mě je příjemné, když nemusím vstávat z křesla, abych si došla pro telefon nebo ovladač. Chlupáč mi ho štěstím bez sebe přinese, i když kvůli tomu musí vstát z pelíšku, ale udělá to s nesmírnou radostí. A to je pak i člověk šťastný.
Cvičit se dá cokoliv a kdekoviv, jen se musí CHTÍT a mít trochu fantazie a schopnost vcítit se do svého psa. A jestli na to nemáte čas, tak si pořiďte raději kočku. Ale pes bez výcviku nemůže existovat, to bychom si měli uvědomit! Není to o čase, ale o lenosti a lhostejnosti

zaujaly mě dva poslední příspěvky. Ráda bych svou fenku naučila podobné věci, především přinášení mobilu, ovladače a podobných věcí je velmi praktické a věřím, že i reálné. Na zvonící mobil totiž reaguje perfektně. I když spí, tak ji zvonění probudí ona se posadí a dívá se střídavě na mobil a na mě?!? s otazníkama v očích. Vždycky ji řeknu: "Mobil, pojď" a snažím se ji přilákat ke zvonícímu přístroji, jenomže ona čučí nebo vzrušeně skáče u mojí nohy. Jak jednoduše ji naučit přinášet a rozlišovat věci??? A jak ji vysvětlit, že jsou to věci určené k výcviku a ne ke hraní??? S chutí by se totiž do dálkového ovládání či mobilu pustila a zbyla by z nich akorát kostra (v nejlepším případě)
Děkuji a přeji krásný den, Daniela

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po přečtení všech příspěvků k tomuto tématu snad všem dojde, že i chov s PP je jen o lidech. Nejlepší příspěvek byl 25.1. v 09.55hod. Tak to opravdu je!! Chovám 17 let pouze štěňata s PP, ale mohu potvrdit, že v chovech - především funkcionářů a poradců plemen - to je takto velice často. Pokud poradce pro dané plemeno má ve vlastnictví chovného psa (nebo více psů), především ti jsou psány na krycí listy fen.I laik pochopí,že důvod jsou peníze z krytí. Pokud se jedná o málopočetná plemena, nastává hrozba v podobě velké příbuznosti pro další populaci. Nikdo z běžných chovatelů nemá šanci proti tomu něco dělat. Pokud poukáže na nedostatky v práci těch nahoře, tak může s chovem rovnou přestat. A jak to chodí na výstavách? No,naprosto stejně. Pokud běžný chovatel nemá naprosto supr zvíře,tak má smůlu. Poradci chovů si s rozhodčíma tykají, tak jak se asi posuzuje.
Vše je o lidech, i mezi chovateli se najdou velice slušní,psům oddaní lidé. Ti pro své odchovy hledají nejlepší budoucí majitele,které si prověřují. Pro takové je pes na prvním místě.
Spíše bych doporučovala kupovat štěňata s PP z toho důvodu, že získáváte určitou záruku. Kupní smlouva by měla být samozřejmostí a předem se na chov informujte. A od koho nekupovat?- od poradců chovů.

Musim nez souhlasit s poslednimi prispevky. Pes potrebuje ke spokojenosti nejen pohyb, ale taky pouzivat mozek. Jen jsem se docela pobavila u vety, ze by se autorka toho prvniho prispevku stydela za psa, ktery neumi chodit u nohy. Nas pes (krizenec jezevcika) to totiz odmital. Kdykoli jsem mu rekla 'k noze', ackoli to situace nevyzadovala, prisel k noze, par kroku sel zpusobne u nohy a pak zas odbehl. Pokud jsem na povelu i nadale trvala, sedl si na zadek a trucoval. Nevim jak dlouho by takhle vydrzel sedet, ale ja to nikdy nevydrzela dyl jak pul hodiny, pak jsem mu vzdycky rekla, ze muze jit i na volno, abysme mohli jit dal. Jednou me ale dostal, kdyz jsem ho mela na volno, dokonce i bez obojku a sel kolem nas jiny pes (ten muj byl hroznej rvac). Uz z dalky na sebe jezili srst, ale on prisel bez meho pokynu! k noze a kolem toho druheho psa prosel, sice najezeny, ale u nohy - bez obojku, bez voditka, ze sve vlastni vule. Az pak mi doslo, ze to delal spis z cisteho alibismu, protoze se mu ten druhy pes zdal silnejsi a nechtel mu to dat najevo. Takhle to bylo skoro se vsim. Povely si pamatoval dobre, ale jit po lese u nohy, nebo si bezduvodne lehat na zem, aportovat micek ci sedet na miste dokud ho nezavolam mu za chvili prislo nudny a zbytecny a daval to okazale najevo (ty jeho 'ksichty' bych vam prala videt, ctrnactiletej pubertak byl proti nemu slabej odvar).
Jedna z dobrych veci, jak psa na prochazce zamestnat, bylo "predat mu veleni". Napadlo me to, kdyz na me pes cekal na "krizovatce" lesnich cest, abych rekla kam pujdem. Misto toho jsem na nej kyvla a oplatila mu ten tazavy vyraz. Byl z toho dokonale zmateny, nez pochopil, co po nem chci, ale pak si to docela uzival, a ja taky. Nelital po lese, nepustil se za zveri, byl jako vymeneny. Proste vencil on me, na nem byla zodpovednost za pripadne prusvihy. Pokud by udelal neco spatne, jednodusse bych prevzala veleni a on by tak ztratil vysadu jit kam chtel on. Dalsi oblibena hra byla hadani, ve ktere ruce drzim pamlsek. Stacilo abych poprve, kdyz ukazal na jednu ruku, ja otevrela tu druhou a piskot, ktery v ni mela jsem snedla. Podruhe uz ruce dobre ocichal a zacal se dobyvat na tu ve ktere jsem neco (samozrejme k snedku) mela. Postupne jsem ho nechavala sedet dal ode mne, aby si procvicil cich. Vetsinou se nespletl ani z pomerne velke vzdalenosti. Byla to docela dobra zabava vecer k televizi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zaujaly mě dva poslední příspěvky. Ráda bych svou fenku naučila podobné věci, především přinášení mobilu, ovladače a podobných věcí je velmi praktické a věřím, že i reálné. Na zvonící mobil totiž reaguje perfektně. I když spí, tak ji zvonění probudí ona se posadí a dívá se střídavě na mobil a na mě?!? s otazníkama v očích. Vždycky ji řeknu: "Mobil, pojď" a snažím se ji přilákat ke zvonícímu přístroji, jenomže ona čučí nebo vzrušeně skáče u mojí nohy. Jak jednoduše ji naučit přinášet a rozlišovat věci??? A jak ji vysvětlit, že jsou to věci určené k výcviku a ne ke hraní??? S chutí by se totiž do dálkového ovládání či mobilu pustila a zbyla by z nich akorát kostra (v nejlepším případě)
Děkuji a přeji krásný den, Daniela

Pokusím se Vám zodpovědět dotaz, jak naučit psa rozlišovat předměty. Tedy spíš popíšu způsob, který zafungoval na mého psa - mám Labradora. Přinášení a přenášení všeho možného je u něj vlastnast vrozená - někdy mám pocit, že to začíná být až úchylka, protože přijdu-li domů a on mě u vítání nemá čím obdarovat, je doslova zoufalý a popadá pak do tlamy věc, která mu jako první přijde pod nos (ne vždy je to to, co bych si představovala). :-). Je to prostě rodilý a vášnivý aportér se snahou vyhovět a potěšit. A to jsou si myslím, nejzákladnější podmínky, jak pejska v tomhle směru rozvíjet.
Nením, nakolik má Vaše fenečka zájem o aport jako takový. Protože základem všeho dalšího snažení, je kvalitně nacvičený aport. Způsobů, jak psa naučit aportovat je spousta a na každého psíka zabírá něco jiného. Literatury je dost, popátrejte a vyzkoušejte, co zabere. Hlavní je, dosáhnout toho, aby pejsek s přinášenou věcí přišel k Vám - nenechal se honit a předmět nepřekusoval a nehrál si s ním. Už z toho důvodu nacvičte nejdřív v klidu aport - nejlépe s klasickou činkou, nežli-byste riskovala rozkousaný mobil.
Může nastat problém s překusováníma pohráváním si s aportem - ten jsem měla já. Dala jsem na radu přátel a koupila aport těžší. Předím jsem pro Labradora měla ani ne půl kilový aport, navíc nekvalitní - z měkkého dřeva - takže moc nevydržel. Nechci dělat reklamu, ale výbornou zkušenost mám s aportem od firmy Gappay. Koupila jsem tedy kilovku a brzy bylo po problému. Pes musí těžší věc pořádně držet a není tak snadné si s ní v tlamě pohazovat.
To, aby Vám pes s aportem neutekl, vyřešíte, že bude pes při nácviku na dlohé např. stopovací šňůře, abyste mohla včas "zasáhnout" a upoutat pozornost psa na sebe.
Ale jak říkám, já jsem s aportování jako takovým problém neměla, takže těžko se rozepisovat. Měla jsem spíš problém s tím, že při nácviku přinášení předmětů, je pes bral tak jemně a opatrně (s měkkou hubou), že mu spíš padaly. Labrador je známý svou měkohubostí - to znamená, že přináší i postřelenou zvěř, která není mrtvá tak, že jí donese živou aniž by jí ublížil. Takže jsem neměla problém s tím, že by něco bral příliš silně, aby to poškodil. Myslivci v případě, že pes aport drží příliš silně nacvičují aport na vlastním předloktí. Psovi velí drž a dají mu do tlamy předloktí. Psík pochopitelně svého pána uchopí citlivě a pokud ne, máte přesnou kontrolu jak silný je stisk a v případě, že to pes přežene, důrazně dáte najevo, že takhle se to nemá.
Důležitá věc je, že předmět, který používáte na nácvik aportování (činka, zvěř, pešek) a pod. je JEN na aportování NENÍ na hraní a nenecháváme si s ním po nácviku psa hrát. Pes musí vědět, že TOHLE je věc, kterou Vám vždy a bezpodmínečně musí donést. Takže nedoporučuji na aportování používat klacky v lese. Činka je asi nejlepší. Aby psa činka zaujala, lze se o ni poté, co ji přinese "potahat" - to psy baví.
Až budete dobře aportovat, začněte psovi VYSVĚTLOVAT předměty. Já jsem opravdu jen vysvětlovala. Někdy to bylo jak v Teletabis. Začněte jedním konkrétním předmětem. Např. telefonem. Vezměte do ruky telefon a ukažte ho psovi, aby ho zaujal a říkejte doslova jak malému dítěti - "TELEFON" - několikrát. Pak ho položte před psa (psa mějte také blízko u sebe) a velte "telefon - přines"a současně na telefon ukažte. Uvidíte, že pejsek brzy pochopí a telefon zvedne. Ihned mu ho odeberte a MOC MOC pochvalte a odměňte. Opakujte několikrát. Když to pejsek pochopí, postupně dávejte telefon dál od psa, aby ho musel doslova aportovat. Nezapomínejte, i když si okolí možná bude cosi myslet o vaší inteligenci a možná budete pro smích, neustále opakovat název daného předmětu. Pes brzy pochopí, co je TELEFON. Je to skoro jako když učíte dítě rozpoznávat předměty a mluvit. Jen s rozdílem, že u psa se dopracujete jen toho, že předmět pozná, ukáže a přinese, ale nepromluví :-).
Když budete ve fázi, že pejsek telefon přinese, aniž by mu způsobil újmu, otestujte, jesti pes rozumí slovu TELEFON. Nechte telefon něde v místnosti na pro psa viditelném místě a řekněte: "TELEFON, kde je telefon? PŘINES!" Vždy říkejte dané slovo - telefon důrazně, srozumitelně. V případě, že to s pejskem "zacloumá" a začne se rozhlížet po okolí a vydá se telefon hledat a po spatření se k němu rozeběhne s úmaslem ho přinést, máte vyhráno. Pes pochopi, co je TELEFON.
Takhle postupně nacvičte i jiné předměty. Vždy předmět ukažte, několikrát opakujte, jak se předmět jmenuje a dovičte jeho přinesení a ujistěte se, že pes ví, co přináší.
Až bude pejsek přinášet alespoň dva konkrétní předměty, ztěžte mu samotné rozlišování. Vezměte do každé ruky jeden pejskovi známý předmět, který přináší. Např. TELEFON a OVLADAČ. Ukažte mu je způsobem, že řeknete: "OVLADAČ" - a přiblížíte ho ke psovi, aby ho zaujal. Pak z druhé ruky "TELEFON" - zase ukázat. Poté co pejskovi vysvětlíte a ukážete, že tady je telefon a tady ovladač. Dáte povel: "TELEFON - přines" a budete čekat, jstli se pejsek vrhne k té správné ruce. Pokud ano - pochvala. Když ne, jednoznačně a rázně řekněte "NE" a upoutejte pozornost na správnou ruku a říkejte - "TELEFON" a nechte ho uchopit - pochvala. Uvidíte, že při troše trpělivého nácviku, pejsek nebude mít problém rozlišit předměty, i když budou ležet blízko sebe. Dopracujete se do takové dokonalosti, že Vám pes ze stolu, kde leží kousek od sebe tři různé předměty, vybere a donese ten správný.
Záleží jen na fantazii, jaké předměty budete učit psa přinášet. Pes brzy pochopí systém nácviku a další předměty se pak cvičí rychle. Stačí pak opravdu jen daný předmět ukázat a vysvětlit, jak se jmenuje a pes ví, co dělat.
Hlavně hodně chvalte a odměňujte. Necvičte dlouho - stačí 10 minut. Spíš 10 minut 3x denně, než půl hodiny v kuse. Nikdy nesmíte dospět do fáze, že už to psa nebaví a dělá to z donucení. Pes musí mít ze cvičení radost. proto vždy v tom nejlepším, kdy máte pocit, že by pes ještě strašně rád něco přinášel, PŘESTAŇTE! Pes se pak bude na další cvičení těšit a nezoškliví se mu. Tahle zásada ale platí o veškerém výcviku, nejen o aportování.
Přeju pevné nervy a brzké úspěchy. Snad Vám má rada bude něco platná a zabere na vašeho psa. Důležité je řídit se při nácviku i svou intuicí a do psa se umět vcítit, pak najdete i své vlastní výcvikové fígle, které zaberou i na vaši fenečku.
s pozdravem Petra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokusím se Vám zodpovědět dotaz, jak naučit psa rozlišovat předměty. Tedy spíš popíšu způsob, který zafungoval na mého psa - mám Labradora. Přinášení a přenášení všeho možného je u něj vlastnast vrozená - někdy mám pocit, že to začíná být až úchylka, protože přijdu-li domů a on mě u vítání nemá čím obdarovat, je doslova zoufalý a popadá pak do tlamy věc, která mu jako první přijde pod nos (ne vždy je to to, co bych si představovala). :-). Je to prostě rodilý a vášnivý aportér se snahou vyhovět a potěšit. A to jsou si myslím, nejzákladnější podmínky, jak pejska v tomhle směru rozvíjet.
Nením, nakolik má Vaše fenečka zájem o aport jako takový. Protože základem všeho dalšího snažení, je kvalitně nacvičený aport. Způsobů, jak psa naučit aportovat je spousta a na každého psíka zabírá něco jiného. Literatury je dost, popátrejte a vyzkoušejte, co zabere. Hlavní je, dosáhnout toho, aby pejsek s přinášenou věcí přišel k Vám - nenechal se honit a předmět nepřekusoval a nehrál si s ním. Už z toho důvodu nacvičte nejdřív v klidu aport - nejlépe s klasickou činkou, nežli-byste riskovala rozkousaný mobil.
Může nastat problém s překusováníma pohráváním si s aportem - ten jsem měla já. Dala jsem na radu přátel a koupila aport těžší. Předím jsem pro Labradora měla ani ne půl kilový aport, navíc nekvalitní - z měkkého dřeva - takže moc nevydržel. Nechci dělat reklamu, ale výbornou zkušenost mám s aportem od firmy Gappay. Koupila jsem tedy kilovku a brzy bylo po problému. Pes musí těžší věc pořádně držet a není tak snadné si s ní v tlamě pohazovat.
To, aby Vám pes s aportem neutekl, vyřešíte, že bude pes při nácviku na dlohé např. stopovací šňůře, abyste mohla včas "zasáhnout" a upoutat pozornost psa na sebe.
Ale jak říkám, já jsem s aportování jako takovým problém neměla, takže těžko se rozepisovat. Měla jsem spíš problém s tím, že při nácviku přinášení předmětů, je pes bral tak jemně a opatrně (s měkkou hubou), že mu spíš padaly. Labrador je známý svou měkohubostí - to znamená, že přináší i postřelenou zvěř, která není mrtvá tak, že jí donese živou aniž by jí ublížil. Takže jsem neměla problém s tím, že by něco bral příliš silně, aby to poškodil. Myslivci v případě, že pes aport drží příliš silně nacvičují aport na vlastním předloktí. Psovi velí drž a dají mu do tlamy předloktí. Psík pochopitelně svého pána uchopí citlivě a pokud ne, máte přesnou kontrolu jak silný je stisk a v případě, že to pes přežene, důrazně dáte najevo, že takhle se to nemá.
Důležitá věc je, že předmět, který používáte na nácvik aportování (činka, zvěř, pešek) a pod. je JEN na aportování NENÍ na hraní a nenecháváme si s ním po nácviku psa hrát. Pes musí vědět, že TOHLE je věc, kterou Vám vždy a bezpodmínečně musí donést. Takže nedoporučuji na aportování používat klacky v lese. Činka je asi nejlepší. Aby psa činka zaujala, lze se o ni poté, co ji přinese "potahat" - to psy baví.
Až budete dobře aportovat, začněte psovi VYSVĚTLOVAT předměty. Já jsem opravdu jen vysvětlovala. Někdy to bylo jak v Teletabis. Začněte jedním konkrétním předmětem. Např. telefonem. Vezměte do ruky telefon a ukažte ho psovi, aby ho zaujal a říkejte doslova jak malému dítěti - "TELEFON" - několikrát. Pak ho položte před psa (psa mějte také blízko u sebe) a velte "telefon - přines"a současně na telefon ukažte. Uvidíte, že pejsek brzy pochopí a telefon zvedne. Ihned mu ho odeberte a MOC MOC pochvalte a odměňte. Opakujte několikrát. Když to pejsek pochopí, postupně dávejte telefon dál od psa, aby ho musel doslova aportovat. Nezapomínejte, i když si okolí možná bude cosi myslet o vaší inteligenci a možná budete pro smích, neustále opakovat název daného předmětu. Pes brzy pochopí, co je TELEFON. Je to skoro jako když učíte dítě rozpoznávat předměty a mluvit. Jen s rozdílem, že u psa se dopracujete jen toho, že předmět pozná, ukáže a přinese, ale nepromluví :-).
Když budete ve fázi, že pejsek telefon přinese, aniž by mu způsobil újmu, otestujte, jesti pes rozumí slovu TELEFON. Nechte telefon něde v místnosti na pro psa viditelném místě a řekněte: "TELEFON, kde je telefon? PŘINES!" Vždy říkejte dané slovo - telefon důrazně, srozumitelně. V případě, že to s pejskem "zacloumá" a začne se rozhlížet po okolí a vydá se telefon hledat a po spatření se k němu rozeběhne s úmaslem ho přinést, máte vyhráno. Pes pochopi, co je TELEFON.
Takhle postupně nacvičte i jiné předměty. Vždy předmět ukažte, několikrát opakujte, jak se předmět jmenuje a dovičte jeho přinesení a ujistěte se, že pes ví, co přináší.
Až bude pejsek přinášet alespoň dva konkrétní předměty, ztěžte mu samotné rozlišování. Vezměte do každé ruky jeden pejskovi známý předmět, který přináší. Např. TELEFON a OVLADAČ. Ukažte mu je způsobem, že řeknete: "OVLADAČ" - a přiblížíte ho ke psovi, aby ho zaujal. Pak z druhé ruky "TELEFON" - zase ukázat. Poté co pejskovi vysvětlíte a ukážete, že tady je telefon a tady ovladač. Dáte povel: "TELEFON - přines" a budete čekat, jstli se pejsek vrhne k té správné ruce. Pokud ano - pochvala. Když ne, jednoznačně a rázně řekněte "NE" a upoutejte pozornost na správnou ruku a říkejte - "TELEFON" a nechte ho uchopit - pochvala. Uvidíte, že při troše trpělivého nácviku, pejsek nebude mít problém rozlišit předměty, i když budou ležet blízko sebe. Dopracujete se do takové dokonalosti, že Vám pes ze stolu, kde leží kousek od sebe tři různé předměty, vybere a donese ten správný.
Záleží jen na fantazii, jaké předměty budete učit psa přinášet. Pes brzy pochopí systém nácviku a další předměty se pak cvičí rychle. Stačí pak opravdu jen daný předmět ukázat a vysvětlit, jak se jmenuje a pes ví, co dělat.
Hlavně hodně chvalte a odměňujte. Necvičte dlouho - stačí 10 minut. Spíš 10 minut 3x denně, než půl hodiny v kuse. Nikdy nesmíte dospět do fáze, že už to psa nebaví a dělá to z donucení. Pes musí mít ze cvičení radost. proto vždy v tom nejlepším, kdy máte pocit, že by pes ještě strašně rád něco přinášel, PŘESTAŇTE! Pes se pak bude na další cvičení těšit a nezoškliví se mu. Tahle zásada ale platí o veškerém výcviku, nejen o aportování.
Přeju pevné nervy a brzké úspěchy. Snad Vám má rada bude něco platná a zabere na vašeho psa. Důležité je řídit se při nácviku i svou intuicí a do psa se umět vcítit, pak najdete i své vlastní výcvikové fígle, které zaberou i na vaši fenečku.
s pozdravem Petra

Děkuji moc za rady, určitě to vyzkouším a potom Vám dám vědět... :o)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zaujaly mě dva poslední příspěvky. Ráda bych svou fenku naučila podobné věci, především přinášení mobilu, ovladače a podobných věcí je velmi praktické a věřím, že i reálné. Na zvonící mobil totiž reaguje perfektně. I když spí, tak ji zvonění probudí ona se posadí a dívá se střídavě na mobil a na mě?!? s otazníkama v očích. Vždycky ji řeknu: "Mobil, pojď" a snažím se ji přilákat ke zvonícímu přístroji, jenomže ona čučí nebo vzrušeně skáče u mojí nohy. Jak jednoduše ji naučit přinášet a rozlišovat věci??? A jak ji vysvětlit, že jsou to věci určené k výcviku a ne ke hraní??? S chutí by se totiž do dálkového ovládání či mobilu pustila a zbyla by z nich akorát kostra (v nejlepším případě)
Děkuji a přeji krásný den, Daniela

Ještě bych ráda dodala, jak jsme cvičili přinášení zvonícího telefonu. Ztišuli jsme hlasitost vyzvánění na minimum a jinak je vše stejné. Chvíli z toho byl pes vyvalený a nevěděl, co s tou věcí, co mu hraje v tlamě udělat, ale brzy pochopil a zvykl si. Teď už mu občas na procházce schovám zvonící telefon do trávy a nechám ho najít a přinést.
Co se týče toho, jak zabránit tomu, aby si pes s věcmi, které má normálně jen přinášet, ve vaší nepřítomnosti nehrál a neničil je, to nevím. Tenhle problém nemám. Ale asi se tomu dá předejít tím, že budete rozlišovat věci na hraní a věci na práci. A hlavně musí mít pes neustále k dispozici své hračky. U nás po bytě se neustále válí po zemi balónky, hadry, hračky atd. - to vše v různám stadiu rozkousání, rozcupování a roztrhání... A o to vše v noci zakopávám :-).
Vlastně to, že by pes přinášel konkrétní věci, mě napadlo náhodou. Začalo to "kutulou" - prvním míčkem co náš pejsek dostal. Prostě se tomu začalo říkat kulula. A kdykoli jí pes přinesl, nebo hledal, pojmenovávali jsme ji nahlas "kutula" brzy pochopil, že téhle věci patří tohle jméno. Pak stačilo říct - kde máš kutulu - a hned věděl. Takže v případě, že budete se psem - HOVOŘIT, pojmenovávat věci pořád stejně, brzy pochopí, co je co.
Ještě k odměňování. Pokud je pes na papáníčko, používejte pamlsky - ale ne suché např. piškoty nebo granule - ty psa dusí a navíc drobky zůstávají na předmětech - prostě EE. Bezva je tvrdý sýr nebo šunka, nakrájené na "jednohubky ". Máte -li v oblibě zápasení a přetahování - je pešek nebo lano to pravé. Aportéři milují balónek na šňůrce. A nebo kombinujte všechno. O to zajímavější to pro psa bude, protože nikdy nebude vědět, jaká pochvala přijde. I pamlsky obměňujte. Každopádně hračky, které máte určené jako odměnu pro výcvik, zásadně po výcviku schovejte a nenechávejte psovi volně ležet v bytě na hraní - omrzí ho a nemají pak efekt.
A ještě Ván doporučím podívat se na stránky Cadaver K9 - jsou to stránky o výcviku psů k vyhledávání lidských ostatků. Najdete tam i metodu odměňování Clickerem. Přečtěte si, je to bezva věc, můžu jen doporučit.
Petra