Jak vystavovat od A po Z

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den!
Mám psa s PP. Jak mám začít vystavovat, co musí mít, aby byl uchovněn a měl potomky s PP?
Děkuji.

Uchovnění je u každého plemene jiné.Takže nejlepší bude, když se přihlásíte do klubu Vašeho plemene, kde dostanete více informací a vše, co potřebujete vědět.

Jak začít vystavovat ? Jak je pejsek starý, jaké plemeno ? ¨Přhled vše výstav i s kontakty najdete na ww.cmku.cz, kde si na příslušném kontaktu vyžádáte přihlášku, kterou vypnlníte dle PP, pošlete spolu s kopií PP a dokladem o platbě na uvedenou adresu do data uzávěrky, která je vždy daná v propozicích.Asi 10 - 7 dní přee výstavou obdríte vstupní list, který nesmíte zapomenout spolu s očkovacím průkazem a PP s sebou vzít na výstavu.Jinak pejsek musí umět stát v postoji pro dané plemeno, běhat u nohy, netáhnout, naučit s ehcodit na výstavním vodítku, běhat do fogurách : L, T, trojůhleník a tam a zpět.Pes si musí nechat na sebe šáhnout od rozhodčích, prohlédnout skus a varlata.

Více o výstavách jsem stáhla z jednoho serveru, kde je všechno moc pěkně popsané :

Rozhodli jste se tedy svého psa na výstavě předvést, ale nevíte, co má umět? Nic složitého! Pes je posuzován staticky a kineticky (tzn. v postoji a v pohybu) a musí snést prohlídku těla, včetně chrupu. Osobně jsem začala štěňata nejprve učit ukazovat chrup a chvíli postát v klidu a věřte, že na pokrok jsem se načekala!

S první fenečkou jsem nedočkavě zkoušela začít prakticky ihned po jejím příchodu do naší domácnosti, ale nikam to nevedlo. Chtěla jsem vyhovět požadavku, že ji to musí bavit, a tak jsem se rozhodla počkat. Postupně jsem se pokusila ji občas postavit u velkého zrcadla (lépe se mi kontroloval výsledný dojem); abych ji v postoji udržela alespoň chvíli, nechala jsem ji okusovat piškot, který jsem ukrývala v dlani. Teprve později přišlo na řadu upravování končetin do žádaného tvaru, což se nám někdy vedlo, někdy méně. Měla jsem vždy dojem, že mi schází jedna ruka; než jsem posunula nožičku, ta předešlá se vrátila na původní místo. Naštěstí druhá fenka byla klidnější a šlo to méně ztuha. Zpočátku vůbec nejde o to, aby postoj vypadal jak má, je nutné štěně zvyknout na manipulaci. A hlavně: nezapomínejte pořád chválit!

Správný výstavní postoj má vypadat tak, že přední i zadní nohy jsou v zákrytu, přičemž přední směřují kolmo k podlaze, zadní pak jsou mírně natažené dozadu tak, aby jejich spodní část svírala s podlahou pravý úhel. Při upravování končetin je vhodné nožičku uchopit hned nad tlapkou. Hlava se přidržuje pod bradou rukou (později by mělo stačit vodítko) tak, aby hleděla spíše vzhůru. Ocásek se mírně zdvihne nad hřbet.

Záleží však na zvyklostech plemene: některá plemena se vystavují i tzv. „volně“ – pes je naveden do přirozeného výstavního postoje bez pomoci vystavovatele (i toto předvedení vyžaduje předchozí nácvik, aby pes pochopil, jak se má správně postavit). U tohoto postoje musí mít pes přední nohy také v zákrytu, jen jedna ze zadních (ta vzdálenější od rozhodčího) je mírně nakročená dopředu. Do správného postoje ho můžete upravit i rukou. Ve výstavním kruhu, bez dostatečného předchozího tréninku, to raději už nezkoušejte.

Pokud jde o pohyb, nejprve zvykejte štěně na výstavní vodítko, později se pokuste jej přimět, aby vesele, ale ukázněně běželo vedle vás (ale počítejte s tím, že to nebude hned).

Hlavní zásady:
vodítko držet v levé ruce (pes se v kruhu vodí vlevo)
pohyb probíhá proti směru hodinových ručiček
správným výstavním pohybem je pravidelný klus

Připravte se na pohyb (tzv. figury)
v kruhu
po přímce
v trojúhelníku
ve tvaru písmene L
ve tvaru písmene T
osobně jsem se v praxi setkala jen s prvními třemi způsoby (poslední dva jsem ovšem často viděla na výstavě při soutěži Junior-Handling). Pokud se při učení v hojné míře využívá pochval a odměn, štěně se bude na toto trénování těšit. Je vhodné dbát toho, aby

štěně bylo vyvenčené, ale odpočaté
po sebemenším pokroku následovala (klidně přehnaná) pochvala
trénink trval vždy jen chvilku, třeba víckrát denně
nácvik štěně opravdu bavil

Prohlídka těla má tu výhodu, že ji lze provozovat prakticky kdekoli. Naše holky byly zvyklé vždy ve výtahu ukazovat zoubky (aby to měly rychle za sebou, snažily se přeskočit fázi předvedení skusu a rovnou otvíraly papuly dokořán). U štěňat často rozhodčí nechá majitele, aby chrup předvedl sám, ale není to pravidlem. Nejprve se předvádí skus (má být vidět vzájemné postavení řezáků), pak se (stále ještě při zavřené papule) odhrnou pysky po stranách; nakonec se předvádí zuby při tlamičce otevřené, což psi dvakrát nemilují, ale zvyknou si. V neposlední řadě štěně musí strpět prohmatání těla (což je vhodné nacvičovat alespoň občas i s cizí osobou, od svých lidí si to nechají líbit s oblibou) a psi i na kontrolu varlat.
Nácvik hmatové prohlídky těla je nutný hlavně u dlouhosrstých a silně osrstěných plemen, někteří rozhodčí si tak ověřují stavbu těla. Začíná se pohlazením psa po hřbetě, po končetinách, případně mu postupně zvedejte tlapky. Když se nevycvičený pejsek s tímto na na výstavě poprvé setká, může reagovat velmi nečekaně, což může mít nepříjemné důsledky pro všechny zúčastněné.

U trpasličích a malých plemen trénujte prohlídku na dostatečně velkém stole, který musí být pevný a povrch nesmí klouzat.

Již během nácviku se štěňátkem se zamyslete nad tím, na jakou výstavu zamíříte. S rozhodnutím určitě nečekejte až do okamžiku, kdy váš pejsek vše bravurně zvládne (přihlášku totiž musíte odeslat tak dva měsíce před konáním výstavy).Většinou se radí začít na některé „z nižších“ typů výstav; nesdílím tento názor. Vůbec se nemusíte bát přihlásit se hned na výstavu mezinárodní, není o nic složitější; pes musí prokázat všude stejné dovednosti (a podle mých zkušeností rozhodčí mají podobné požadavky). Rozhodně se nerozpakujte vyrazit na výstavu do zahraničí.

Při výběru výstavy dbejte, aby byla určená pro vaše plemeno. Některé výstavy jsou pro všechna plemena, některé pro všechna plemena mimo loveckých, některé jen pro plemena společenská (ovšem pokud se rozhodnete pro výstavu národní či mezinárodní, sledovat to nemusíte; výstavy národní jsou určeny pro všechna plemena psů a výstavy mezinárodní jsou určeny pro všechna plemena uznaná FCI).

Porozhlédnout se včas po právě konaných výstavách vřele doporučuji; i když sami víte, jak to na výstavě chodí, je určitě vhodné alespoň s jednou výstavou seznámit štěňátko. Možnost si toto prostředí „osahat“ je pro něj neocenitelná a přijdete-li dostatečně včas před začátkem posuzování, bude mít dokonce příležitost proběhnout se ve výstavním kruhu a vše si patřičně očichat. Ve chvíli, kdy nastane jeho slavný den, bude určitě jistější v prostředí, které neuvidí poprvé.

Vybírat můžete z těchto druhů výstav:
oblastní
oblastní výstavy se organizují na územním principu a jsou přístupné pro plemena uvedená v propozicích
krajské
pro krajské výstavy platí de facto totéž, co pro výstavy oblastní
klubové
klubové výstavy jsou přístupné pro plemeno (plemena) sdružená v klubu, který výstavu pořádá
speciální
speciální výstavy se organizují pro určité plemeno a mohou se pořádat pouze jednou za rok
národní
národní výstavy jsou přístupné pro všechna plemena psů
mezinárodní
mezinárodní výstavy jsou pořádány pod záštitou FCI a jsou přístupné pro všechna plemena psů FCI uznaná

určitém omezeném rozsahu jsou informace o výstavách každoročně zveřejňovány v prvních číslech „psích“ časopisů. Dnes si lze poměrně spolehlivě veškeré potřebné údaje opatřit na internetu. Pokud se týká výstav pořádaných v České republice, jejich přehled najdete na stránkách Českomoravské kynologické unie; přehled mezinárodních výstav (pořádaných u nás) je zveřejněn i na stránkách Českomoravské kynologické jednoty. Informace o výstavách pořádaných v zahraničí pak naleznete na stránkách jednotlivých národních kynologických organizací.

Pozor, i zde existují výjimky – výstavy se mohou konat i pod záštitou jiných kynologických organizací než je FCI (u nás zastoupená ČMKU). Ocenění z těchto výstav nemusí FCI uznat. Proto je dobré vědět, jaká organizace výstavu pořádá (bývá uvedeno hned v pozvánce), kam organizačně spadá i klub vašeho plemene nebo kým byl vydán průkaz původu vašeho psa. V zásadě ovšem platí, že většina výstav u nás se pořádá pod záštitou FCI. V zahraničí záleží pak na tom, jestli pořádající země je členem FCI či nikoliv.

Počítejte s tím, že uzávěrky přihlášek se konají zhruba dva měsíce před výstavou; přesné termíny bývají uvedeny v propozicích výstav. V případě výstav mezinárodních a národních bývá pravidlem, že uzávěrky jsou dvě. Pokud se hlásíte až ve druhém termínu, zpravidla zaplatíte vyšší výstavní poplatek.

Jak přihlášku získat? Především se pokuste ji najít na internetu, dnes to je již poměrně rozšířený způsob. Ne vždy, kdy je přihláška na výstavu na internetu přístupná, lze ji též elektronicky odeslat. V takovém případě si ji vytiskněte a pošlete ji poštou, ale i tak to je příjemné zjednodušení, neboť odpadne alespoň část korespondence. S velmi dobrou praxí jsme se setkali v Německu a v Polsku: pokud nezískáte přihlášku na tu kterou konkrétní výstavu, můžete použít tzv. přihlášku neutrální, kterou najdete na příslušných webových stránkách. Přihlášky na výstavy, které se budou konat v nejbližší době, se též často nabízejí přímo na výstavách předchozích; zejména v Lucembursku vždy obdržíme doslova fascikl přihlášek na výstavy pořádané v různých evropských zemích v několika následujících měsících.

Pokud se vám nepodařilo potřebnou přihlášku opatřit jiným způsobem, nezbývá, než si o ni napsat pořadateli výstavy, kontakt (stále častěji i elektronický) bývá uveden v přehledech termínů výstav (na webových stránkách národních kynologických organizací nebo FCI).

Nezapomeňte, že na výstavu nemají přístup hárající fenky, feny v druhé polovině březosti a feny kojící. S tím dost často nastává problém, ne vždy lze všechny okolnosti ve chvíli odesílání přihlášky předvídat; nepříjemné je, že výstavní poplatek se při neúčasti na výstavě nevrací, což zejména u poplatků hrazených v EURO (zpravidla kolem 50 až 70 EURO za jednoho psa) zamrzí.

Pokyny k vyplnění přihlášky hledejte především v přihlášce samotné; vyplatí se číst i text uvedený docela malými písmeny. Vyplnění přihlášky je nutné věnovat zvýšenou pozornost; chyby v přihlášce či její nečitelnost mohou v krajním případě být důvodem nepřijetí psa na výstavu. I když je vše uvedeno zcela správně, může se stát, že v katalogu budou nakonec uvedeny nesprávné údaje, zvláště v případě zahraničních výstav (např. v abecedním seznamu vystavovatelů se najdete podle počátečního písmene svého křestního jména a nikoli příjmení); jednou jsme dokonce ze vstupního listu zjistili, že správně přihlášený pes byl zařazen mezi feny (spravil to ovšem jediný e-mail a katalog již byl bez chyby).

Je důležité přihlásit psa do správné třídy; přestože někteří autoři uvádějí, že rozhodující je věk psa v den konání výstavy, pravdou je, že podle předpisů ČMKU i FCI se vychází z věku, kterého pes dosáhne den před konáním výstavy (všechny ostatní podmínky ovšem musejí být splněny již v době podávání přihlášky).

Dříve se ke každé přihlášce musela přiložit fotokopie průkazu původu, popř. dokladu o složení požadované zkoušky či získání příslušných titulů, hlásí-li se pes do třídy pracovní nebo vítězů (šampionů); dnes to v případě elektronicky podávaných přihlášek zpravidla neplatí, ale pozor, v některých případech tyto doklady pořadatel výstavy přesto požaduje (např. na Slovensku). Vždy se tedy vyplatí mít nějakou tu fotokopii průkazu původu a dalších dokladů doma v zásobě. Většinou se přikládá i kopie dokladu o uhrazení výstavního poplatku, avšak s ohledem na vysoké bankovní poplatky někteří pořadatelé výstav (praxe poměrně běžná v zahraničí) umožňují úhradu provést teprve v den výstavy na místě. Někdy se to vzhledem k úspoře bankovního poplatku vyplatí, jindy ne (to pokud je výstavní poplatek pro tento případ neúměrně zvýšen), tomu je třeba věnovat pozornost v konkrétních případech, protože se to opravdu liší výstava od výstavy, někdy i u téže výstavy rok od roku.

Přihlášky posílané poštou je jistější odesílat doporučeně (po pravdě řečeno toto sama moc nedodržuji, hlavně u zahraničních výstav, a zatím jsem nelitovala, pošty fungují celkem spolehlivě). Jako potvrzení, že s vámi organizátor výstavy počítá, dostanete tzv. vstupní list, někdy takřka okamžitě (zpravidla Lucembursko, Německo), jindy doslova na poslední chvíli, (často Slovensko, Polsko). Na vstupním listě pak nezřídka najdete i řadu dalších užitečných informací: tip na hotel, popis a plánek příjezdu do města konání výstavy z různých směrů, poloha výstaviště apod.

Podle Výstavního řádu ČMKU může být pes na jedné výstavě přihlášen pouze do jedné třídy (na rozdíl od pravidel, která platí např. ve Velké Británii, která není členem FCI). Do které třídy tedy svého psa přihlásíte?

Pokud je mu méně než 15 měsíců, přicházejí v úvahu tyto třídy:
štěňat
4 až 6 měsíců
s touto třídou se nesetkáváme často (bývá to spíše na výstavách klubových či speciálních)
dorostu
6 až 9 měsíců
mladých
9 až 18 měsíců
Pokud máte psa staršího 15 měsíců, můžete ho přihlásit do některé z tříd níže uvedených:
mladých
zde existuje určitý přesah (uvedená třída je ohraničena až 18 měsíci); důvodem je hlavně skutečnost, že velká plemena dospívají a tělesně vyzrávají později, proto se majitelům nechává na uvážení, ve které třídě chtějí se svým psem ve stáří 15 až 18 měsíců soutěžit
mezitřída
15 až 24 měsíců
třída vhodná pro mladé jedince, kteří jsou ve vývinu, a nemohou ještě ve všech ohledech konkurovat svým „hotovým kolegům“
otevřená
od 15 měsíců
pro jedince bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná ocenění
pracovní
od 15 měsíců
pro jedince, kteří mají složenu požadovanou zkoušku z výkonu na mezinárodních výstavách je přístupná pouze pro plemena uvedená v seznamu plemen, která musí pro získání titulu mezinárodní šampion složit předepsanou zkoušku (splnění podmínek pro třídu pracovní na těchto výstavách musí být doloženo předepsaným certifikátem), na ostatních druzích výstav může být třída pracovní otevřena i pro ostatní plemena (v propozicích výstavy však musí být uvedeno, který typ zkoušky a s jakým oceněním k zařazení do této třídy opravňuje)
vítězů
od 15 měsíců
pro jedince s titulem národní šampion (neplatí to bezvýjimečně, je třeba studovat příslušné předpisy) a mezinárodní šampion, event. i národní či klubový vítěz, přičemž tituly musí být získány v konkurenci dospělých
šampionů
od 15 měsíců
je otvírána pouze na mezinárodních výstavách pro jedince s titulem mezinárodní šampion nebo šampion některé z členských zemí FCI
veteránů
od 8let
čestná
od 15 měsíců
pro jedince s tituly např. národní šampion či mezinárodní šampion, národní vítěz či klubový vítěz (v této třídě je možné představit psa bez nároku na tituly i pořadí)
mimo konkurenci
(vypsání posledních dvou tříd zdaleka není pravidlem)
Pokud získané tituly opravňující k zařazení do třídy vítězů (šampionů) nebo certifikát o absolvování předepsané zkoušky pro třídu pracovní nejsou doloženy řádně, má pořadatel výstavy povinnost psa zařadit do třídy otevřené.

Pro úplnost se ve stručnosti zmíníme též o dělení výstavních tříd pro plemeno německý ovčák:
třída dorostu 6 až 12 měsíců
třída mladých
12 až 18 měsíců
třída dospívajících
18 až 24 měsíců
třída dospělých
nad 24 měsíců
pracovní
nad 24 měsíců
podmínkou je zkouška z výkonu
třída veteránů
nad 8 let
Jak již bylo řečeno, pro zařazení psa do třídy je rozhodující věk, kterého pes dosáhne den před konáním výstavy (je-li výstava vícedenní, nerozhoduje, který den se vystavuje příslušné plemeno, nýbrž den, kdy je výstava zahájena).

Na výstavě vždy chcete svého psa předvést v co nejlepším světle (je to přehlídka psí krásy). Pokud se týká pravidelné péče o jeho exteriér, majitelé krátkosrstých plemen, jsou poněkud ve výhodě, srst jejich psů nevyžaduje tak důkladnou péči. Pro zajímavost: víte, čím se krátkosrstým psům nejlépe vyčesávají uvolněné chlupy? Listem pilky na železo! Delší huňatá srst má ale také něco do sebe - pomůže zakrýt sem tam nějaký nedostatek. Jsem zvyklá před výstavou psy koupat, ale ne bezprostředně (srst ztratí něco ze svého obvyklého lesku). Pokud jedeme na několik výstav krátce za sebou, není-li to opravdu nezbytné, psy již další koupelí netrápím.

Kdo čistí uši pravidelně (u dlouhoušatých psů nejlépe 1 až 2× týdně), nemusí se tím před výstavou zabývat. Je vhodné zkontrolovat drápky, pokud jsou přerostlé, mohou zkreslovat postavení tlapek. Je nepříjemné, má-li pes příliš dlouhou živou část drápů, takže není možné je upravit dostatečně nakrátko.

Pokud jde o štěňata, doporučuje se před výstavou zvýšit intenzitu nácviku (zvláště u těch, jimž se příliš nechce ukazovat zoubky) a také provozovat trénink v různém prostředí a s cizími lidmi; s tímto doporučením jsem si nějak nevěděla rady, ale ukázalo se, že úplně stačí začít štěňata brát na výstavy od chvíle, kdy jim to jejich očkování dovolí. Vždy jsem se snažím být u výstavního kruhu brzy, abych měla příležitost nechat štěňátko v kruhu si vše očichat a nakonec se s ním proběhnout a upravit jej do výstavního postoje, aby pochopilo, proč se to učí. Pokud jsme na místě včas, dělávám to i s dospělými psy, seznámení s kruhem nikdy nezaškodí.

Bezprostředně před výstavou se snažím eliminovat rizika: nevodím psy na místa, kde bývá větší psí koncentrace, a snažím se, aby se nezranili (přesněji řečeno při jejich domácích hrátkách víc trnu, neodnese-li to některé ouško tržnou ranou).

Na každé výstavě hned na začátku probíhá veterinární kontrola, která se zajímá o očkování psa a potvrzení o jeho zdraví. Je důležité opravdu pečlivě si prostudovat propozice, neboť podmínky vyžadované pořadateli se mohou různit. Pokud jde o očkování, zpravidla platí, že nesmí být starší než 1 rok a mladší než 1 měsíc.

Osvědčení veterináře o kontrole zdravotního stavu psa vydané ne dříve než 3 dny před konáním výstavy jsem považovala za natolik samozřejmé, že jsem nikdy v propozicích nehledala, je-li požadováno. Nedávno mne jedna zkušená vystavovatelka upozornila, že na zahraničních výstavách (v rámci Evropské unie) propozice tento požadavek zpravidla neobsahují; ona v takovém případě pro potvrzení nechodí. Přiznám se, že tolik odvahy nemám (nevěřím totiž, že bych zvládla diskusi na toto téma s „cizojazyčným“ veterinářem při vstupu do výstavního areálu, kdy často bývá tlačenice). Pokud jde o potvrzení, že pes nepochází z místa, kde je karanténa (dnes se s tím již prakticky nesetkáte a pokud ano, jde nejspíš o automatické přebírání dřívějších zvyklostí), to si také opatřuji jen v případě, že jej pořadatel výstavy požaduje.

Pokud se vypravíte do zahraničí, rozdíl je, zda jedete do členské země Evropské unie anebo Evropskou unii opouštíte. Cestujete-li v rámci unie, stačí, pokud pes má pas pro malá zvířata (pet passport); ten vám vystaví veterinární lékař. Je zapotřebí, aby pes měl očkování proti vzteklině (první očkování proti vzteklině musí mít po třetím měsíci svého věku) a odpovídající identifikaci (pes musí být čitelně tetován nebo opatřen elektronickým čipem, což je lepší varianta, neboť některé státy uznávají identifikaci jen čipováním - i čipování provede veterinární lékař).

Poněkud přísnější podmínky platí, pokud jde o cestování do Velké Británie, Severního Irska, na Maltu či do Švédska; do těchto zemí si musíte opatřit potvrzení o účinnosti vakcinace proti vzteklině. Takové potvrzení vydává laboratoř uznaná příslušnými orgány Evropské unie (u nás je akreditována laboratoř v Liberci); vyšetření musí být provedeno 6 měsíců předem (Velká Británie, Severní Irsko a Malta), resp. minimálně 120 dní a maximálně 365 dní po očkování proti vzteklině (Švédsko). V některých případech je též zapotřebí psa ošetřit prostředkem proti echinokóze a klíšťatům, a to 48 hodin před vstupem na území státu (Velká Británie, Irsko, Malta, Finsko a Kypr), resp. ne dříve než 10 dní před vstupem na území státu (Švédsko a Finsko). Toto ošetření provede a příslušné potvrzení vám vydá rovněž veterinární lékař. Stejné podmínky jako v rámci Evropské unie pak platí i pro cestování do Švýcarska, Norska, Lichtenštějnska, Monaka, Vatikánu, San Marina, Andorry a na Island.

Pokud se vypravíte do zemí, jež nejsou členy Evropské unie, nezapomeňte, že při návratu musíte vyhovět podmínkám vstupu na území EU, tzn. váš pes musí mít pet passport (i kdyby to země, kam cestujete, nevyžadovala), přičemž zároveň musíte vyhovět i všem veterinárním podmínkám země, která není členem Evropské unie.

Přípravě před odjezdem je vhodné se věnovat zodpovědně. Cesta bývá až příliš daleká na to, abyste pro nějaké své zanedbání jeli zbytečně.

Bez čeho se neobejdete
...a co si raději připravte v předstihu (osobně to opakovaně kontroluji):

vstupní list
doklad o zaplacení výstavního poplatku (nebudete-li platit teprve na místě)
pet passport (očkovací průkaz)
průkaz původu (originál)
další doklady podle požadavků pořadatele
své doklady (zejména při cestě do zahraničí)

Další věci jsou potřebné, avšak zpravidla si je lze opatřit i přímo na výstavě:
výstavní vodítko (na všech výstavách je sice prodávají, avšak je výhodou, je-li na něj pes již zvyklý - hned pochopí, „o co jde“)
miska na vodu (skvělá je tzv. švédská, ze které se voda nerozlije, může být plná i během jízdy v autě, to je praktické při dlouhých cestách, hlavně pak v horku)
láhev s vodou pro psa (toalety jsou na výstavišti často poněkud „z ruky“, navíc tam bývá dost plno)
místo pro odpočinek psa (nejlépe výstavní klec - osvědčily se nám nylonové, snadno se transportují, ale postačí i oblíbený pelíšek); v zahraničí často bývají klece k dispozici, někdy ve značném, někdy v omezeném počtu, ručník pro psa (pro případ nepříznivého počasí)
potřeby pro poslední úpravu exteriéru psa (u krátkosrstých plemen postačí vlhká žíňka k odstranění případných uvolněných chlupů, u plemen s delší jemnou srstí - ale nejen u nich - se bude hodit i cestovní fén pro rychlé vysušení mokré srsti) a
pochoutky do kapes pro stimulaci psa

Co se mi osvědčilo a vřele doporučuji:
občerstvení (přímo na výstavě většinou nebývá příliš pestrá nabídka, často to není dostatečně blízko (a ne vždy se můžete od kruhu vzdálit)
skládací židličky (šikovná je souprava rozkládacího stolku s vyklápěcími sedátky, kterou lze složit do nevelkého plochého kufříku)
papírové kuchyňské utěrky a vlhčené ubrousky pro miminka (vždycky se hodí), připínač výstavního čísla (číslo bývá jako samolepka, ale zpravidla nevydrží připevněné tak dlouho, jak je třeba a pokud vystavujete víc psů, musíte čísla vyměňovat)
kancelářské sponky (používám je jako záložky do katalogu), tužka na poznámky a blok
do kapes sáčky na případné nehody (nebývají všude zapotřebí, stále častěji se lze setkat s dokonalým servisem, kdy na výstavě funguje služba určená výhradně k tomuto účelu a v případě potřeby ihned přiběhne)
Hračky zpravidla kupuji až na místě, aby nebyly okoukané a co nejvíc psy zaujaly, protože dění kolem je může někdy stresovat.

Pokud se týká typu oblečení vystavovatele, to by mělo vyhovět především požadavku společenské úrovně výstavy; rozhoduje však i vystavované plemeno. Jinak se jistě obléknete na výstavu oblastní, jinak na mezinárodní, či dokonce evropskou. Osobně zastávám názor, že kalhotový kostým (jde-li o dámu) nikdy neurazí. Je vhodné mít na paměti, že se vystavuje pes a ne my; oblečení by mělo být pohodlné a upravené, ne však příliš nápadné. Při výběru oděvu se věnujte i barvě, která má být kontrastní k barvě psa tak, aby umožnila dobře posoudit jeho linie.

Na svém oděvu je dobré mít kapsy, aby byla vždy po ruce pochoutka k zabavení psa, který se začíná nudit. Může posloužit i ledvinka, ale mně se příliš neosvědčila (psi se o ni zajímají přespříliš).

Hned u vstupu se na výstavě setkáte s veterinární kontrolou, proto musíte mít při ruce příslušné doklady - psí pas, event. očkovací průkaz, (pro urychlení procesu tzv. přejímky psů mívám založeno místo, kde se nachází aktuální lékařské osvědčení). Připravte si i vstupní list, který je vstupenkou pro psa a zároveň pro jednu osobu, a zpravidla obsahuje též ústřižek, po jehož předložení obdržíte katalog (jeho výdej také bývá poblíž vstupu).

Když jsem jela prvně vystavovat, měla jsem načteno, že při vstupu na výstaviště po předložení vstupního listu obdržím desky, v nichž bude nadepsaný posudkový list, diplom, katalog a číslo; po předložení vstupního listu jsem však neobdržela nic z toho. Teprve na místě samém, tedy u kruhu, po příchodu „posádky kruhu“, jsem získala číslo, pod nímž byl můj pes v katalogu uveden; vše ostatní jsem obdržela teprve po předvedení psa. Obdobně to probíhalo na všech dalších výstavách, které jsme absolvovali (s jedinou výjimkou, tou byla celostátní výstava v Košicích, kde vystavovatel skutečně obdržel při vstupu na výstaviště desky s veškerou administrativou svého psa).

Výstavní katalog je vlastně seznam vystavovaných plemen, posuzujících rozhodčích a vystavovaných psů; na konci pak najdete abecedně seřazené vystavovatele s uvedením plné adresy a katalogových čísel psů, které vystavují. Vpředu v katalogu najdete program a seznam posuzujících rozhodčích. Abecední přehled vystavovaných plemen bývá uveden na začátku katalogu a dále pak je jejich rozdělení provedeno podle číselného označení kruhů. Kromě uvedeného v katalogu zpravidla najdeme řadu dalších užitečných informací.

Pokud tedy již máte katalog, nalistujte si rozmístění kruhů, zjistěte číslo toho svého a vypravte se k němu. Vždycky se vyplatí být na místě včas, abyste si vybrali příhodné místo (tzn. trochu „v závětří“, kde bude mít pes klid, avšak vy budete moci dobře sledovat dění v kruhu). Hned po „zabydlení“ je vhodné psy vyvenčit, později již nemusí být tak dobrá příležitost. Pak již bedlivě sledujte, co se děje v kruhu.

Může se stát, že před vámi má být posouzena slušná řádka psů, avšak ani v takovém případě není dobré situaci podcenit, jelikož jednak může dojít ke změně, (záměna pořadí plemen), jednak se někteří psi nedostaví a tak to najednou může jít ráz na ráz. Občas je předem stanoven časový rozvrh, ale pravidlem to rozhodně není. Mějte stále na paměti, že při pozdním příchodu do kruhu sice rozhodčí může psa posoudit mimo pořadí (tzn. zadat mu známku bez nároku na stanovení pořadí a zadání titulu), avšak nemusí tak učinit. Zbytečná cesta jistě zamrzí. Během čekání je vhodné se psem neustále komunikovat a udržovat jeho pozornost. Osobně jsem zvyklá na výstavě psy neustále chválit a povzbuzovat, neboť to konec konců dělají oni pro mne a ne naopak.

V rámci plemene se nejprve prezentují psi a po nich feny (začíná se třídou dorostu a končí se třídou šampionů). Je vhodné se včas přesunout i se psem ke kruhu.

V prostoru výstavního kruhu se setkáte s vedoucím kruhu, s rozhodčím, se zapisovatelem a v některých případech i s adeptem na funkci rozhodčího. Vedoucí kruhu organizuje činnost v kruhu, má na starosti potřebné doklady i pomůcky a je tzv. k ruce rozhodčímu. Zapisovatel vyplňuje posudkové listy podle diktátu rozhodčího. Budoucí rozhodčí, pokud je v kruhu přítomen, může v rámci své praxe pod vedením rozhodčího psy posuzovat, avšak posudkové listy smí podepisovat pouze delegovaný rozhodčí. Vždy platí zásada, že za veškerou činnost v kruhu zodpovídá rozhodčí.

Když přijdete na řadu, vstoupíte do kruhu a pozdravíte se s rozhodčím; pak již postupujete podle jeho pokynů. Nyní máte příležitost předvést, jak jste předvádění se psem nacvičili. Mějte na paměti, že pes se má pohybovat uvolněně a musí na sebe nechat sahat, táhne-li na vodítku, jde o poměrně závažný nedostatek, neochota předvést chrup dokonce může psa diskvalifikovat. Po nástupu do kruhu se koncentrujte výhradně na svého psa a snažte se nebýt příliš nervózní (vaše nervozita se na psa přenáší).

Jak jsme již uváděli v pasáži věnované nácviku, psa předvádíte v klidu a v pohybu. V klidu probíhá prohlídka těla, (tzn. stavba těla, souměrnost jednotlivých částí, kvalita a počet zubů, srst atd.). V pohybu se pak rozhodčí zaměří na pevnost těla, akci končetin a eleganci pohybu vůbec, pevnost hřbetu a nesení ocasu. Rozhodčí vydává příslušné pokyny tak, aby měl příležitost si předváděné jedince řádně prohlédnout a zhodnotit; někdy se zahajuje předvedením psů seřazených podle čísel v katalogu v klusu, jindy jsou do kruhu předvádění jedinci voláni každý zvlášť.

V pohybu dbejte zejména na to, aby klus psa byl rovnoměrný a živý (pozor na pomalé předvádění!) a abyste nepřekáželi rozhodčímu ve výhledu, snažte se nepřiplést mezi rozhodčího a psa; pokud hrozí, že psa svým tělem zakryjete, krátkodobě přehoďte vodítko do druhé ruky a přeběhněte na opačnou stranu (tedy pokud si to stihnete uvědomit). Vždy se setkáte s pohybem po obvodu kruhu, téměř vždy s pohybem po přímce, poněkud méně již s pohybem do trojúhelníku nebo po obrysu písmen T či L. Tyto způsoby bývají v odborných knihách ovšem dost doporučovány, neboť rozhodčí při nich má možnost psa dostatečně vidět zepředu, zezadu i z levého a pravého boku a je pravdou, že se s těmito požadavky rozhodčích setkáváme čím dál častěji.

Pokud se vám příliš nezamlouvá, jak se postoj vyvedl, někdy je lépe psa znovu navést, než se snažit jej upravovat. Je skvělé, pokud pes v postoji vydrží po celou dobu diktování posudku, nebo alespoň po větší část této doby. Zvláště v této chvíli pes ocení, pokud jej tiše povzbuzujete a chválíte (a to i když v jeho předvedení jsou určité rezervy - nechcete ho přece otrávit). Dbejte ovšem, abyste svým chováním neobtěžovali psy a jejich majitele okolo (to bohužel nebývá ojedinělé). Posuzování a hodnocení psů se budeme podrobně věnovat v samostatných kapitolách.

Při odchodu z kruhu obdržíte posudkový list, diplom s oceněním a někdy též stužku v barvě odpovídající zadané známce, medaili, kokardu apod. (stále častěji, zejména v Německu - ale nejen tam - se od dekorování stužkou upouští). Pokud jste zaznamenali úspěch, nejste v kruhu pro tento den naposledy, neboť ještě budete soutěžit s dalšími úspěšnými až do rozhodnutí, komu bude přisouzen titul BOB, neboli Best of Breed (o tom také v části „tituly“).

Na mezinárodních výstavách konaných v Německu vás před odchodem z kruhu rozhodčí seznámí s výsledkem posouzení ústně a zapisovatel výsledek zapíše na výsledkovou tabuli; posudek a ostatní písemnosti obdržíte teprve později (neplatí to ale bezvýjimečně – např. v Lipsku tomu tak nebývá). Důvodem této praxe je skutečnost, že výsledky se nejprve zanesou do centrální databáze; po skončení posuzování v kruhu vám vedoucí kruhu oznámí, kdy a kde budou dokumenty k vyzvednutí a je pravdou, že tento čas zpravidla je dodržen. Pokud váš pes postupuje do některé z dalších soutěží, které se odbývají v tzv. závěrečném kruhu v rámci Show Parade, veškerou dokumentaci obdržíte teprve po skončení této další prezentace; němečtí pořadatelé si vás berou tak trochu jako rukojmí, aby si zajistili masivní účast vystavujících i na této části výstavy, neboť je významná část diváků, kteří tuto část výstavy pro její zábavný charakter upřednostňují a naopak řada vystavovatelů se těmto závěrečným soutěžím vyhýbá, neboť účast na nich znamená pro psy dost dlouhé čekání a to, proč na výstavu přijíždějí, se koneckonců odehrává v kruhu.

Posuzováním míníme především porovnávání exteriéru psa s požadavky standardu. Práci rozhodčího v kruhu lze souhrnně nazvat technikou posuzování; podle konkrétního přístupu pak může jít buď

o metodu srovnávací (rozhodčí předběžně určí pořadí nastoupených psů a poté je posuzuje individuálně)
o metodu individuálního posuzování podle katalogových čísel (rozhodčí psy jednotlivě posoudí, provede jejich ocenění a nakonec pak stanoví pořadí a zadá čekatelství a tituly - tento způsob převažuje, zřejmě i proto, že je rychlejší)
Je třeba poznamenat, že zadání známky je povinností rozhodčího; zadání titulů však povinné není a rozhodčí je udělí jen tehdy, kdy nejlepší pes opravdu požadavky na příslušný titul splňuje. Opravdu velké rozdíly jsou v době, kterou ten který rozhodčí věnuje posouzení jednoho psa, jsou rozhodčí, kteří jsou se vším hotovi do dvou tří minut, ale i takoví, kteří věnují každému psu až třikrát více času.

Posuzování zpravidla končí napsáním posudku (výjimky jsou uvedeny dále). Záhlaví posudkového listu je připraveno předem, vlastní text posudku diktuje rozhodčí zapisovateli (když na stole před ním nevidím psací stroj, vždy se trochu orosím - posudky psané rukou bývají tvrdým oříškem, zvláště jsou-li cizojazyčné; bohužel v poslední době se s jinými nesetkávám).


Odborná literatura vyzdvihuje (jistě právem) zásadu: čím horší ocenění, tím pečlivější zdůvodnění. Bohužel zdaleka ne všichni rozhodčí se tím řídí. Každý, kdo vystavuje a může porovnat více posudků vystavených různými rozhodčími ví, že úroveň posudků je rozdílná. Osobně jsem se přesvědčila, že dost škody mohou napáchat i zapisovatelé, a to nejen tím, že píší nečitelně, ale i tím, že nezaznamenají vše, co rozhodčí řekne a ten si toho při podpisování posudku nevšimne.

Obsahem příkladně vypracovaného posudku by měly být skutečnosti:
stručná charakteristika psa (věk, formát, kondice, celkový dojem)
popis jednotlivých partií (počínaje hlavou, přes krk, hrudník, horní a spodní linii, postavení a zaúhlení končetin až k mechanice pohybu)
harmonie těla při pohybu
úroveň srsti, kvalita a zbarvení
jak se pes projevil povahově
úroveň předvedení
Takto se podle předpisů FCI má rozhodčí věnovat vypracování posudku v případě, že posuzuje maximálně 50 psů; posuzuje-li až 80 psů, posudek může obsahovat zkrácené formulace (uvedou se zejména výrazné přednosti a nedostatky, co není uvedeno, považuje se za standardní). Pravidlo FCI zní: ne více než 80 psů s posudkem, resp. 150 bez posudku (v každém případě s takovým počtem musí rozhodčí souhlasit).

Podle předpisů ČMKU musí být posudek vypracován písemně a bývá dobrým zvykem jej přednést (a komentovat) i ústně jak pro ostatní vystavovatele, tak pro diváky. Na výstavách v České republice, kterých jsem se zúčastnila, ať již jako vystavovatel, či jako divák, tento způsob jistě převažoval.

Z praktických důvodů uvádíme především klasifikaci podle předpisů ČMKU; nevelké odchylky v klasifikaci podle předpisů FCI jsou zmíněny v závěru kapitoly. Pokud jste psa přihlásili do třídy dorostu, připadají pro vás v úvahu dvě známky:

velmi nadějný (žlutá stužka)
nadějný (bílá stužka)
Stejně jako v dalších třídách se ve třídě dorostu určuje pořadí prvních čtyř posuzovaných jedinců; titul vítěze třídy se však nezadává. V ostatních třídách (třída mladých, mezitřída, třída otevřená, třída pracovní, třída vítězů – šampionů – a třída veteránů) se pak předvádění jedinci klasifikují známkami jako ve škole; známky mají tuto hodnotu:

výborná (modrá stužka)
jedinec vykazuje typické vlastnosti plemene a převaha jeho kvalit výrazně převažuje jeho drobné nedostatky:
velmi se přibližuje ideálu, jak jej popisuje standard
je předveden ve výborné kondici
jeho povaha je vyrovnaná
postoj bezvadný
velmi dobrá (červená stužka)
jedinec má typické vlastnosti plemene, lze mu prominout drobné vady, ne však morfologického charakteru:
prvotřídní jedinec
vyvážených proporcí
v dobré kondici
dobrá (zelená stužka)
jedinec vykazuje znaky svého plemene, má však viditelné hrubší vady
dostatečná (fialová stužka)
jedinec sice vykazuje znaky svého plemene, avšak jeho tělesný vzhled je velice vzdálen ideálu standardu
neoceněn
pro vady přechodného rázu
vyloučen z posuzování
důvody mohou být dva:
jedinec má vady, které standard označuje za vady vylučující
na jedinci byl prokazatelně proveden chirurgický zákrok za účelem zakrytí vrozené vady exteriéru
V každé třídě se z výborných a velmi dobrých jedinců vyberou první čtyři a ti se označí jako výborný (zkráceně V), popřípadě velmi dobrý (zkráceně VD), 1 až 4. Pro udělení některých titulů je podmínkou ocenění výborný 1 (pozor, udělení titulu není ani při ocenění známkou V1 nárokové!). Pokud jde o rozdíly podle předpisů FCI, definice známek výborný, velmi dobrý, dobrý a dostatečný se prakticky shodují s definicemi podle předpisů ČMKU, rozdíl shledáváme v závěru žebříčku, na němž jsou tyto známky:

diskvalifikován
je pes, který
neodpovídá typu popsanému standardem
vykazuje jednoznačně nestandardní chování nebo je agresivní
má vadu varlat, chybný počet zubů, anomálii čelisti
má nesprávnou barvu či vadu srsti anebo známky albinismu
má vadu podle standardu vylučující
neposouzen
zůstane pes, kterému nelze zadat žádnou z v úvahu přicházejících známek, přičemž důvody lze shrnout do dvou základních skupin:
např. pes neběhá, vyskakuje na vystavovatele, vybíhá z kruhu, vyhýbá se rozhodčímu atd.
je podezření ze zakázaného operativního zákroku anebo jiného zásahu či ošetření, jež naznačují pokus o podvod

Tituly lze zadat bez ohledu na počet ve třídě předváděných jedinců, avšak kvalita kandidáta musí odpovídat požadavkům na zadání toho kterého titulu. Jinak platí, že udělení titulu musí být v souladu s propozicemi výstavy.

Nejprve se budeme věnovat titulům podle předpisů ČMKU a výčet zahájíme titulem de facto nejnižším:

vítěz třídy
titul může být udělen jedincům, kteří získali ocenění výborný1 ve třídách mladých, otevřené, pracovní, vítězů a veteránů na oblastních nebo krajských výstavách
oblastní a krajský vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psovi a feně z konkurence vítězů tříd z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a vítězů na výstavách oblastních a krajských (jak ostatně z názvu titulu vyplývá)
klubový vítěz
podmínky udělení titulu upravují předpisy příslušných klubů, které by měly stanovit především věk psa, event. podmínku členství majitele psa v klubu apod., může se udělit pro každý klub a jedno plemeno pouze jedenkrát v kalendářním roce na výstavách klubových
vítěz speciální výstavy
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně plemene z konkurence oceněných známkou výborný 1 a titulem CAC v mezitřídě a ve třídách otevřené, pracovní a vítězů na výstavách speciálních
národní vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně jednotlivých plemen z konkurence oceněných známkou výborný 1 a titulem CAC z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a vítězů na národní výstavě
nejhezčí veterán
titul může získat pes nebo fena z konkurence vítězů třídy veteránů
vítěz plemene FCI, neboli Best of Breed (BOB)
do soutěže nastupují CAJC a nejlepší dospělí jedinci, tzn. držitelé ocenění národní vítěz, CACIB, klubový vítěz (vítěz speciální výstavy) a výborný 1 ve třídě veteránů (titul se zadává pouze na výstavách se zadáváním CAC)
vítěz skupiny FCI, neboli Best in Group (BIG)
do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB) příslušné skupiny FCI
vítěz výstavy, neboli Best in Show (BIS)
do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI (BIG
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že poslední dva tituly uvádíme v našem textu na dvou místech, a sice v části Soutěže na výstavě, a pak v této kapitole (Tituly). Na tomto místě je zmiňujeme pouze proto, že přepisy ČMKU je zařazují právě do článku Tituly; na výstavě se však nezadávají v kruhu, nýbrž v rámci programu závěrečných soutěží, nazývaných také Show a podle našeho názoru je charakter tohoto bodu programu výstavy je přece jen poněkud odlišný.

Pokud jde předpisy FCI týkající se zadávání titulů a čekatelství a jmenování rozhodčích, z Výstavního řádu FCI vybíráme:

na titul CACIB lze navrhnout jen psy s oceněním výborný 1 (zadání titulu však není na tuto známku vázáno automaticky, CACIB lze zadat pouze tehdy, byl-li pes ohodnocen jako zcela výtečný)
titul Reservé CACIB lze zadat druhému nejlepšímu psovi (výborný 2)
zadávání všech čekatelství provádí jeden rozhodčí pro jedno pohlaví a plemeno; tohoto rozhodčího je nutno jmenovat předem (v konkrétních případech se ovšem čas od času dočkáme překvapení a může to vést k tomu, že získané čekatelství není použitelné z důvodu, že celkový počet čekatelství není udělen dostatečným počtem rozhodčích, pořadatelé k tomu ovšem přistupují jistě jen tehdy, když nominovaný rozhodčí prostě nepřijede a oni nějak posuzování zajistit musí)
pokud jde o skupinové soutěže (BIG, BIS, nejlepší chovatelská skupina, nejlepší odchov, nejlepší pár, nejlepší veterán, junior handling), každou z nich musí posuzovat také vždy jeden jediný rozhodčí a i tito rozhodčí musí být jmenováni předem
rozhodčí musí být schváleni svou národní organizací a jejich svaz jim musí vydat povolení
univerzální rozhodčí z členských států FCI mohou posuzovat všechna plemena a všechny soutěže (včetně BIS a BIG) bez jinak nutného povolení od svého národního svazu
skupinoví rozhodčí z členských států FCI mohou posuzovat všechny psy všech plemen (včetně BIG) skupin, pro které jsou schváleni, bez jinak nutného povolení (právě tato ustanovení pomáhají pořadatelům operativně řešit personální nedostatečnost v konkrétních případech)
zadání titulu CACIB navržen – ovšem např. v Německu se podle nových pravidel karty nerozdávají, tam je vše uvedeno v rámci posudku, avšak veškeré výsledky jsou uchovávány elektronicky, dokud není vše zapracováno, příslušné dokumenty nedostanete)
přiznání čekatelství provádí FCI (jeho úkolem je zkontrolovat, zda navržení psi splňují předepsané podmínky a zda CACIB byl zadán řádně), to jsou šedobílé kartičky, které distribuuje FCI po někdy kratší a někdy po delší době, že se užuž začínáte zabývat otázkou, zdali se někde nestala chyba

Za tituly nejvyšší jsou považovány tituly šampionů; k jejich dosažení je nezbytné napřed získat tzv. čekatelství. V této kapitole tedy zaměříme pozornost na

čekatelství šampionátu mladých (CAJC)
čekatelství šampionátu České republiky (CAC)
čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI (CACIB)
Především je nutno upozornit, že ani čekatelství není nárokové, pes či fena musí mít mimořádné exteriérové kvality. Podmínky získání prvních dvou čekatelství jsou zapracovány do příslušných řádů (Řád pro udělování titulu „Český junior šampion“ a Řád pro udělování titulu „Český šampion“) a podmínky posledního najdeme ve Výstavním řádu FCI; základní zásady jsou pak tyto :

CAJC
se uděluje psům a fenám zvlášť ve třídě mladých na výstavách mezinárodních, národních, speciálních a klubových, může být zadán pouze psovi a feně oceněným známkou V1 a může jej zadat pouze rozhodčí delegovaný na příslušnou výstavu
CAC (Certificat d´amplitude aux championat)
se uděluje psům a fenám zvlášť v mezitřídě, ve třídě otevření, pracovní a šampionů (vítězů), na výstavách mezinárodních, národních, speciálních a klubových pořádaných v České republice, může být zadán pouze psovi a feně oceněným známkou V1 (jedincům s oceněním V2 lze při vysokých kvalitách přiznat rezervní CAC), čekatelství se může zadat i jedinci, který již titul Český šampion má a může jej navrhnout pouze rozhodčí delegovaný na příslušnou výstavu.

Poznámka:
náhradní čekatelství (reservé) se uděluje proto, aby jeho nositeli bylo možno přiznat čekatelství CAC, jestliže CAC získá nositel titulu Šampion České republiky (potvrzení tohoto titulu si majitel psa s res. CAC na ČMKU musí ověřit sám).
CACIB (Certificat d´amplitude aux championat de beauté):
na udělení titulu lze navrhnout jen psy s oceněním V1 (rezervní CACIB lze zadat druhému nejlepšímu psovi, tedy V2), zadávání všech čekatelství i titulu CACIB provádí jeden rozhodčí pro jedno pohlaví a plemeno a tohoto rozhodčího je nutno jmenovat předem; návrhy na CACIB potvrdí příslušný rozhodčí (příslušné karty slouží vystavovatelům jako doklad toho, že pes byl na zadání titulu CACIB navržen), přiznání čekatelství provádí FCI.

Poznámka:
pokud jde o reservé CACIB, to se uděluje proto, aby jeho nositeli bylo možné přiznat čekatelství v případě, že CACIB získá jedinec, který již je interšampionem (vlastní čekatelství CACIB držiteli res. CACIB připadne automaticky); několikeré udělení res. CACIB nemá pro zadání titulu interšampion (mezinárodní šampion krásy) žádný význam.
této pasáži se budeme věnovat podmínkám pro získání titulů Český junior šampion, Český šampion, Český veterán šampion a mezinárodní šampion krásy (interšampion). Podobně jako podmínky čekatelství na tyto tituly i tyto podmínky najdeme v příslušných řádech (Řád pro udělování titulu „Český junior šampion“, Řád pro udělování titulu „Český šampion“ a Řád pro mezinárodní šampionát).

Český junior šampion
nárok na udělení titulu získá jedinec, který ve věku 9 až 24 měsíců 3× získá čekatelství (CAJC), z toho minimálně 2× ve třídě mladých (1× lze CAJC nahradit CAC získaným v mezitřídě, ve třídě otevřené, pracovní nebo vítězů; takto použité čekatelství ovšem již nelze použít k získání titulu Český šampion); uvedená čekatelství musí udělit dva různí rozhodčí.
Poznámka:
titul Český junior šampion neopravňuje k zařazení psa (feny) do třídy vítězů (šampionů) a ČMKU jej udělí na základě žádosti majitele psa (feny) po předložení příslušných potvrzení z výstav (tzn. kartiček) a průkazu původu psa.
Český šampion
udělení titulu Šampion České republiky podléhá jiným pravidlům v případě plemen, u nichž je získání titulu Interšampion podmíněno složením zkoušky z výkonu a jiným pravidlům v případě ostatních plemen uznaných FCI a plemen zatím FCI neuznaných:
u plemen, u nichž získání titulu Interšampion je podmíněno zkouškou z výkonu se požaduje:
úspěšné absolvování příslušné zkoušky z výkonu, která opravňuje k zařazení do třídy pracovní
2× čekatelství CAC, z toho nejméně 1× z výstavy mezinárodní
u ostatních FCI uznaných plemen se požaduje:
4× čekatelství CAC, z toho nejméně 2× z výstavy mezinárodní
u plemen FCI zatím neuznaných se požaduje:
4× čekatelství CAC
Ve všech případech pak platí, že
čekatelství je třeba získat ve dvou výstavních sezonách (1 sezona = 1 letopočet)
od 2 různých rozhodčích
Poznámka:
diplom o udělení titulu vydá ČMKU po předložení příslušných osvědčení o získání čekatelství CAC a originálu průkazu původu.

Český veterán šampion
podmínky pro získání tohoto titulu:


pes (fena) musí získat 3× ocenění Výborný 1 ve třídě veteránů, z toho minimálně 1× na MVP
oceněnění musí získat minimálně od 2 rozhodčích
započítávají se výstavy konané v ČR
započítávají se výsledky od roku 2005 (výstavy pořádané od 01. 01. 2005)
titul bude udělován od 01. 01. 2006

Poznámka:
diplom o udělení titulu vydá sekretariát ČMKU po předložení příslušných dokladů a originálu průkazu původu.

(Schváleno ČMKU 5.5. 2005. Řád nabývá platnosti od 1.1.2006)
Mezinárodní šampion krásy
podmínky pro získání titulu mezinárodní šampion krásy jsou odlišné pro plemena nepodléhající pracovním zkouškám a plemena těmto zkouškám podléhající:

u plemen, která nepodléhají pracovním zkouškám, se požaduje:
4× CACIB
ze 3 různých zemí
od 3 různých rozhodčích
mezi prvním a posledním musí uplynout 1 rok a 1 den
u plemen, která podléhají pracovním zkouškám, se vyžaduje:
2× CACIB
ze 2 zemí
od 2 rozhodčích
nejméně III. cenu nebo hodnocení „dobrý“ na pracovní zkoušce, kde se soutěží o čekatelství na národní šampionát (CACT); posuzuje-li se zkouška podle bodů, musí pes dosáhnout 75% z maximálního počtu bez ohledu na ceny
Poznámka:
o titul se žádá prostřednictvím ČMKU; je nutno předložit kopii průkazu původu a originály příslušných potvrzení (šedé kartičky vydané FCI).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Uchovnění je u každého plemene jiné.Takže nejlepší bude, když se přihlásíte do klubu Vašeho plemene, kde dostanete více informací a vše, co potřebujete vědět.

Jak začít vystavovat ? Jak je pejsek starý, jaké plemeno ? ¨Přhled vše výstav i s kontakty najdete na ww.cmku.cz, kde si na příslušném kontaktu vyžádáte přihlášku, kterou vypnlníte dle PP, pošlete spolu s kopií PP a dokladem o platbě na uvedenou adresu do data uzávěrky, která je vždy daná v propozicích.Asi 10 - 7 dní přee výstavou obdríte vstupní list, který nesmíte zapomenout spolu s očkovacím průkazem a PP s sebou vzít na výstavu.Jinak pejsek musí umět stát v postoji pro dané plemeno, běhat u nohy, netáhnout, naučit s ehcodit na výstavním vodítku, běhat do fogurách : L, T, trojůhleník a tam a zpět.Pes si musí nechat na sebe šáhnout od rozhodčích, prohlédnout skus a varlata.

Více o výstavách jsem stáhla z jednoho serveru, kde je všechno moc pěkně popsané :

Rozhodli jste se tedy svého psa na výstavě předvést, ale nevíte, co má umět? Nic složitého! Pes je posuzován staticky a kineticky (tzn. v postoji a v pohybu) a musí snést prohlídku těla, včetně chrupu. Osobně jsem začala štěňata nejprve učit ukazovat chrup a chvíli postát v klidu a věřte, že na pokrok jsem se načekala!

S první fenečkou jsem nedočkavě zkoušela začít prakticky ihned po jejím příchodu do naší domácnosti, ale nikam to nevedlo. Chtěla jsem vyhovět požadavku, že ji to musí bavit, a tak jsem se rozhodla počkat. Postupně jsem se pokusila ji občas postavit u velkého zrcadla (lépe se mi kontroloval výsledný dojem); abych ji v postoji udržela alespoň chvíli, nechala jsem ji okusovat piškot, který jsem ukrývala v dlani. Teprve později přišlo na řadu upravování končetin do žádaného tvaru, což se nám někdy vedlo, někdy méně. Měla jsem vždy dojem, že mi schází jedna ruka; než jsem posunula nožičku, ta předešlá se vrátila na původní místo. Naštěstí druhá fenka byla klidnější a šlo to méně ztuha. Zpočátku vůbec nejde o to, aby postoj vypadal jak má, je nutné štěně zvyknout na manipulaci. A hlavně: nezapomínejte pořád chválit!

Správný výstavní postoj má vypadat tak, že přední i zadní nohy jsou v zákrytu, přičemž přední směřují kolmo k podlaze, zadní pak jsou mírně natažené dozadu tak, aby jejich spodní část svírala s podlahou pravý úhel. Při upravování končetin je vhodné nožičku uchopit hned nad tlapkou. Hlava se přidržuje pod bradou rukou (později by mělo stačit vodítko) tak, aby hleděla spíše vzhůru. Ocásek se mírně zdvihne nad hřbet.

Záleží však na zvyklostech plemene: některá plemena se vystavují i tzv. „volně“ – pes je naveden do přirozeného výstavního postoje bez pomoci vystavovatele (i toto předvedení vyžaduje předchozí nácvik, aby pes pochopil, jak se má správně postavit). U tohoto postoje musí mít pes přední nohy také v zákrytu, jen jedna ze zadních (ta vzdálenější od rozhodčího) je mírně nakročená dopředu. Do správného postoje ho můžete upravit i rukou. Ve výstavním kruhu, bez dostatečného předchozího tréninku, to raději už nezkoušejte.

Pokud jde o pohyb, nejprve zvykejte štěně na výstavní vodítko, později se pokuste jej přimět, aby vesele, ale ukázněně běželo vedle vás (ale počítejte s tím, že to nebude hned).

Hlavní zásady:
vodítko držet v levé ruce (pes se v kruhu vodí vlevo)
pohyb probíhá proti směru hodinových ručiček
správným výstavním pohybem je pravidelný klus

Připravte se na pohyb (tzv. figury)
v kruhu
po přímce
v trojúhelníku
ve tvaru písmene L
ve tvaru písmene T
osobně jsem se v praxi setkala jen s prvními třemi způsoby (poslední dva jsem ovšem často viděla na výstavě při soutěži Junior-Handling). Pokud se při učení v hojné míře využívá pochval a odměn, štěně se bude na toto trénování těšit. Je vhodné dbát toho, aby

štěně bylo vyvenčené, ale odpočaté
po sebemenším pokroku následovala (klidně přehnaná) pochvala
trénink trval vždy jen chvilku, třeba víckrát denně
nácvik štěně opravdu bavil

Prohlídka těla má tu výhodu, že ji lze provozovat prakticky kdekoli. Naše holky byly zvyklé vždy ve výtahu ukazovat zoubky (aby to měly rychle za sebou, snažily se přeskočit fázi předvedení skusu a rovnou otvíraly papuly dokořán). U štěňat často rozhodčí nechá majitele, aby chrup předvedl sám, ale není to pravidlem. Nejprve se předvádí skus (má být vidět vzájemné postavení řezáků), pak se (stále ještě při zavřené papule) odhrnou pysky po stranách; nakonec se předvádí zuby při tlamičce otevřené, což psi dvakrát nemilují, ale zvyknou si. V neposlední řadě štěně musí strpět prohmatání těla (což je vhodné nacvičovat alespoň občas i s cizí osobou, od svých lidí si to nechají líbit s oblibou) a psi i na kontrolu varlat.
Nácvik hmatové prohlídky těla je nutný hlavně u dlouhosrstých a silně osrstěných plemen, někteří rozhodčí si tak ověřují stavbu těla. Začíná se pohlazením psa po hřbetě, po končetinách, případně mu postupně zvedejte tlapky. Když se nevycvičený pejsek s tímto na na výstavě poprvé setká, může reagovat velmi nečekaně, což může mít nepříjemné důsledky pro všechny zúčastněné.

U trpasličích a malých plemen trénujte prohlídku na dostatečně velkém stole, který musí být pevný a povrch nesmí klouzat.

Již během nácviku se štěňátkem se zamyslete nad tím, na jakou výstavu zamíříte. S rozhodnutím určitě nečekejte až do okamžiku, kdy váš pejsek vše bravurně zvládne (přihlášku totiž musíte odeslat tak dva měsíce před konáním výstavy).Většinou se radí začít na některé „z nižších“ typů výstav; nesdílím tento názor. Vůbec se nemusíte bát přihlásit se hned na výstavu mezinárodní, není o nic složitější; pes musí prokázat všude stejné dovednosti (a podle mých zkušeností rozhodčí mají podobné požadavky). Rozhodně se nerozpakujte vyrazit na výstavu do zahraničí.

Při výběru výstavy dbejte, aby byla určená pro vaše plemeno. Některé výstavy jsou pro všechna plemena, některé pro všechna plemena mimo loveckých, některé jen pro plemena společenská (ovšem pokud se rozhodnete pro výstavu národní či mezinárodní, sledovat to nemusíte; výstavy národní jsou určeny pro všechna plemena psů a výstavy mezinárodní jsou určeny pro všechna plemena uznaná FCI).

Porozhlédnout se včas po právě konaných výstavách vřele doporučuji; i když sami víte, jak to na výstavě chodí, je určitě vhodné alespoň s jednou výstavou seznámit štěňátko. Možnost si toto prostředí „osahat“ je pro něj neocenitelná a přijdete-li dostatečně včas před začátkem posuzování, bude mít dokonce příležitost proběhnout se ve výstavním kruhu a vše si patřičně očichat. Ve chvíli, kdy nastane jeho slavný den, bude určitě jistější v prostředí, které neuvidí poprvé.

Vybírat můžete z těchto druhů výstav:
oblastní
oblastní výstavy se organizují na územním principu a jsou přístupné pro plemena uvedená v propozicích
krajské
pro krajské výstavy platí de facto totéž, co pro výstavy oblastní
klubové
klubové výstavy jsou přístupné pro plemeno (plemena) sdružená v klubu, který výstavu pořádá
speciální
speciální výstavy se organizují pro určité plemeno a mohou se pořádat pouze jednou za rok
národní
národní výstavy jsou přístupné pro všechna plemena psů
mezinárodní
mezinárodní výstavy jsou pořádány pod záštitou FCI a jsou přístupné pro všechna plemena psů FCI uznaná

určitém omezeném rozsahu jsou informace o výstavách každoročně zveřejňovány v prvních číslech „psích“ časopisů. Dnes si lze poměrně spolehlivě veškeré potřebné údaje opatřit na internetu. Pokud se týká výstav pořádaných v České republice, jejich přehled najdete na stránkách Českomoravské kynologické unie; přehled mezinárodních výstav (pořádaných u nás) je zveřejněn i na stránkách Českomoravské kynologické jednoty. Informace o výstavách pořádaných v zahraničí pak naleznete na stránkách jednotlivých národních kynologických organizací.

Pozor, i zde existují výjimky – výstavy se mohou konat i pod záštitou jiných kynologických organizací než je FCI (u nás zastoupená ČMKU). Ocenění z těchto výstav nemusí FCI uznat. Proto je dobré vědět, jaká organizace výstavu pořádá (bývá uvedeno hned v pozvánce), kam organizačně spadá i klub vašeho plemene nebo kým byl vydán průkaz původu vašeho psa. V zásadě ovšem platí, že většina výstav u nás se pořádá pod záštitou FCI. V zahraničí záleží pak na tom, jestli pořádající země je členem FCI či nikoliv.

Počítejte s tím, že uzávěrky přihlášek se konají zhruba dva měsíce před výstavou; přesné termíny bývají uvedeny v propozicích výstav. V případě výstav mezinárodních a národních bývá pravidlem, že uzávěrky jsou dvě. Pokud se hlásíte až ve druhém termínu, zpravidla zaplatíte vyšší výstavní poplatek.

Jak přihlášku získat? Především se pokuste ji najít na internetu, dnes to je již poměrně rozšířený způsob. Ne vždy, kdy je přihláška na výstavu na internetu přístupná, lze ji též elektronicky odeslat. V takovém případě si ji vytiskněte a pošlete ji poštou, ale i tak to je příjemné zjednodušení, neboť odpadne alespoň část korespondence. S velmi dobrou praxí jsme se setkali v Německu a v Polsku: pokud nezískáte přihlášku na tu kterou konkrétní výstavu, můžete použít tzv. přihlášku neutrální, kterou najdete na příslušných webových stránkách. Přihlášky na výstavy, které se budou konat v nejbližší době, se též často nabízejí přímo na výstavách předchozích; zejména v Lucembursku vždy obdržíme doslova fascikl přihlášek na výstavy pořádané v různých evropských zemích v několika následujících měsících.

Pokud se vám nepodařilo potřebnou přihlášku opatřit jiným způsobem, nezbývá, než si o ni napsat pořadateli výstavy, kontakt (stále častěji i elektronický) bývá uveden v přehledech termínů výstav (na webových stránkách národních kynologických organizací nebo FCI).

Nezapomeňte, že na výstavu nemají přístup hárající fenky, feny v druhé polovině březosti a feny kojící. S tím dost často nastává problém, ne vždy lze všechny okolnosti ve chvíli odesílání přihlášky předvídat; nepříjemné je, že výstavní poplatek se při neúčasti na výstavě nevrací, což zejména u poplatků hrazených v EURO (zpravidla kolem 50 až 70 EURO za jednoho psa) zamrzí.

Pokyny k vyplnění přihlášky hledejte především v přihlášce samotné; vyplatí se číst i text uvedený docela malými písmeny. Vyplnění přihlášky je nutné věnovat zvýšenou pozornost; chyby v přihlášce či její nečitelnost mohou v krajním případě být důvodem nepřijetí psa na výstavu. I když je vše uvedeno zcela správně, může se stát, že v katalogu budou nakonec uvedeny nesprávné údaje, zvláště v případě zahraničních výstav (např. v abecedním seznamu vystavovatelů se najdete podle počátečního písmene svého křestního jména a nikoli příjmení); jednou jsme dokonce ze vstupního listu zjistili, že správně přihlášený pes byl zařazen mezi feny (spravil to ovšem jediný e-mail a katalog již byl bez chyby).

Je důležité přihlásit psa do správné třídy; přestože někteří autoři uvádějí, že rozhodující je věk psa v den konání výstavy, pravdou je, že podle předpisů ČMKU i FCI se vychází z věku, kterého pes dosáhne den před konáním výstavy (všechny ostatní podmínky ovšem musejí být splněny již v době podávání přihlášky).

Dříve se ke každé přihlášce musela přiložit fotokopie průkazu původu, popř. dokladu o složení požadované zkoušky či získání příslušných titulů, hlásí-li se pes do třídy pracovní nebo vítězů (šampionů); dnes to v případě elektronicky podávaných přihlášek zpravidla neplatí, ale pozor, v některých případech tyto doklady pořadatel výstavy přesto požaduje (např. na Slovensku). Vždy se tedy vyplatí mít nějakou tu fotokopii průkazu původu a dalších dokladů doma v zásobě. Většinou se přikládá i kopie dokladu o uhrazení výstavního poplatku, avšak s ohledem na vysoké bankovní poplatky někteří pořadatelé výstav (praxe poměrně běžná v zahraničí) umožňují úhradu provést teprve v den výstavy na místě. Někdy se to vzhledem k úspoře bankovního poplatku vyplatí, jindy ne (to pokud je výstavní poplatek pro tento případ neúměrně zvýšen), tomu je třeba věnovat pozornost v konkrétních případech, protože se to opravdu liší výstava od výstavy, někdy i u téže výstavy rok od roku.

Přihlášky posílané poštou je jistější odesílat doporučeně (po pravdě řečeno toto sama moc nedodržuji, hlavně u zahraničních výstav, a zatím jsem nelitovala, pošty fungují celkem spolehlivě). Jako potvrzení, že s vámi organizátor výstavy počítá, dostanete tzv. vstupní list, někdy takřka okamžitě (zpravidla Lucembursko, Německo), jindy doslova na poslední chvíli, (často Slovensko, Polsko). Na vstupním listě pak nezřídka najdete i řadu dalších užitečných informací: tip na hotel, popis a plánek příjezdu do města konání výstavy z různých směrů, poloha výstaviště apod.

Podle Výstavního řádu ČMKU může být pes na jedné výstavě přihlášen pouze do jedné třídy (na rozdíl od pravidel, která platí např. ve Velké Británii, která není členem FCI). Do které třídy tedy svého psa přihlásíte?

Pokud je mu méně než 15 měsíců, přicházejí v úvahu tyto třídy:
štěňat
4 až 6 měsíců
s touto třídou se nesetkáváme často (bývá to spíše na výstavách klubových či speciálních)
dorostu
6 až 9 měsíců
mladých
9 až 18 měsíců
Pokud máte psa staršího 15 měsíců, můžete ho přihlásit do některé z tříd níže uvedených:
mladých
zde existuje určitý přesah (uvedená třída je ohraničena až 18 měsíci); důvodem je hlavně skutečnost, že velká plemena dospívají a tělesně vyzrávají později, proto se majitelům nechává na uvážení, ve které třídě chtějí se svým psem ve stáří 15 až 18 měsíců soutěžit
mezitřída
15 až 24 měsíců
třída vhodná pro mladé jedince, kteří jsou ve vývinu, a nemohou ještě ve všech ohledech konkurovat svým „hotovým kolegům“
otevřená
od 15 měsíců
pro jedince bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná ocenění
pracovní
od 15 měsíců
pro jedince, kteří mají složenu požadovanou zkoušku z výkonu na mezinárodních výstavách je přístupná pouze pro plemena uvedená v seznamu plemen, která musí pro získání titulu mezinárodní šampion složit předepsanou zkoušku (splnění podmínek pro třídu pracovní na těchto výstavách musí být doloženo předepsaným certifikátem), na ostatních druzích výstav může být třída pracovní otevřena i pro ostatní plemena (v propozicích výstavy však musí být uvedeno, který typ zkoušky a s jakým oceněním k zařazení do této třídy opravňuje)
vítězů
od 15 měsíců
pro jedince s titulem národní šampion (neplatí to bezvýjimečně, je třeba studovat příslušné předpisy) a mezinárodní šampion, event. i národní či klubový vítěz, přičemž tituly musí být získány v konkurenci dospělých
šampionů
od 15 měsíců
je otvírána pouze na mezinárodních výstavách pro jedince s titulem mezinárodní šampion nebo šampion některé z členských zemí FCI
veteránů
od 8let
čestná
od 15 měsíců
pro jedince s tituly např. národní šampion či mezinárodní šampion, národní vítěz či klubový vítěz (v této třídě je možné představit psa bez nároku na tituly i pořadí)
mimo konkurenci
(vypsání posledních dvou tříd zdaleka není pravidlem)
Pokud získané tituly opravňující k zařazení do třídy vítězů (šampionů) nebo certifikát o absolvování předepsané zkoušky pro třídu pracovní nejsou doloženy řádně, má pořadatel výstavy povinnost psa zařadit do třídy otevřené.

Pro úplnost se ve stručnosti zmíníme též o dělení výstavních tříd pro plemeno německý ovčák:
třída dorostu 6 až 12 měsíců
třída mladých
12 až 18 měsíců
třída dospívajících
18 až 24 měsíců
třída dospělých
nad 24 měsíců
pracovní
nad 24 měsíců
podmínkou je zkouška z výkonu
třída veteránů
nad 8 let
Jak již bylo řečeno, pro zařazení psa do třídy je rozhodující věk, kterého pes dosáhne den před konáním výstavy (je-li výstava vícedenní, nerozhoduje, který den se vystavuje příslušné plemeno, nýbrž den, kdy je výstava zahájena).

Na výstavě vždy chcete svého psa předvést v co nejlepším světle (je to přehlídka psí krásy). Pokud se týká pravidelné péče o jeho exteriér, majitelé krátkosrstých plemen, jsou poněkud ve výhodě, srst jejich psů nevyžaduje tak důkladnou péči. Pro zajímavost: víte, čím se krátkosrstým psům nejlépe vyčesávají uvolněné chlupy? Listem pilky na železo! Delší huňatá srst má ale také něco do sebe - pomůže zakrýt sem tam nějaký nedostatek. Jsem zvyklá před výstavou psy koupat, ale ne bezprostředně (srst ztratí něco ze svého obvyklého lesku). Pokud jedeme na několik výstav krátce za sebou, není-li to opravdu nezbytné, psy již další koupelí netrápím.

Kdo čistí uši pravidelně (u dlouhoušatých psů nejlépe 1 až 2× týdně), nemusí se tím před výstavou zabývat. Je vhodné zkontrolovat drápky, pokud jsou přerostlé, mohou zkreslovat postavení tlapek. Je nepříjemné, má-li pes příliš dlouhou živou část drápů, takže není možné je upravit dostatečně nakrátko.

Pokud jde o štěňata, doporučuje se před výstavou zvýšit intenzitu nácviku (zvláště u těch, jimž se příliš nechce ukazovat zoubky) a také provozovat trénink v různém prostředí a s cizími lidmi; s tímto doporučením jsem si nějak nevěděla rady, ale ukázalo se, že úplně stačí začít štěňata brát na výstavy od chvíle, kdy jim to jejich očkování dovolí. Vždy jsem se snažím být u výstavního kruhu brzy, abych měla příležitost nechat štěňátko v kruhu si vše očichat a nakonec se s ním proběhnout a upravit jej do výstavního postoje, aby pochopilo, proč se to učí. Pokud jsme na místě včas, dělávám to i s dospělými psy, seznámení s kruhem nikdy nezaškodí.

Bezprostředně před výstavou se snažím eliminovat rizika: nevodím psy na místa, kde bývá větší psí koncentrace, a snažím se, aby se nezranili (přesněji řečeno při jejich domácích hrátkách víc trnu, neodnese-li to některé ouško tržnou ranou).

Na každé výstavě hned na začátku probíhá veterinární kontrola, která se zajímá o očkování psa a potvrzení o jeho zdraví. Je důležité opravdu pečlivě si prostudovat propozice, neboť podmínky vyžadované pořadateli se mohou různit. Pokud jde o očkování, zpravidla platí, že nesmí být starší než 1 rok a mladší než 1 měsíc.

Osvědčení veterináře o kontrole zdravotního stavu psa vydané ne dříve než 3 dny před konáním výstavy jsem považovala za natolik samozřejmé, že jsem nikdy v propozicích nehledala, je-li požadováno. Nedávno mne jedna zkušená vystavovatelka upozornila, že na zahraničních výstavách (v rámci Evropské unie) propozice tento požadavek zpravidla neobsahují; ona v takovém případě pro potvrzení nechodí. Přiznám se, že tolik odvahy nemám (nevěřím totiž, že bych zvládla diskusi na toto téma s „cizojazyčným“ veterinářem při vstupu do výstavního areálu, kdy často bývá tlačenice). Pokud jde o potvrzení, že pes nepochází z místa, kde je karanténa (dnes se s tím již prakticky nesetkáte a pokud ano, jde nejspíš o automatické přebírání dřívějších zvyklostí), to si také opatřuji jen v případě, že jej pořadatel výstavy požaduje.

Pokud se vypravíte do zahraničí, rozdíl je, zda jedete do členské země Evropské unie anebo Evropskou unii opouštíte. Cestujete-li v rámci unie, stačí, pokud pes má pas pro malá zvířata (pet passport); ten vám vystaví veterinární lékař. Je zapotřebí, aby pes měl očkování proti vzteklině (první očkování proti vzteklině musí mít po třetím měsíci svého věku) a odpovídající identifikaci (pes musí být čitelně tetován nebo opatřen elektronickým čipem, což je lepší varianta, neboť některé státy uznávají identifikaci jen čipováním - i čipování provede veterinární lékař).

Poněkud přísnější podmínky platí, pokud jde o cestování do Velké Británie, Severního Irska, na Maltu či do Švédska; do těchto zemí si musíte opatřit potvrzení o účinnosti vakcinace proti vzteklině. Takové potvrzení vydává laboratoř uznaná příslušnými orgány Evropské unie (u nás je akreditována laboratoř v Liberci); vyšetření musí být provedeno 6 měsíců předem (Velká Británie, Severní Irsko a Malta), resp. minimálně 120 dní a maximálně 365 dní po očkování proti vzteklině (Švédsko). V některých případech je též zapotřebí psa ošetřit prostředkem proti echinokóze a klíšťatům, a to 48 hodin před vstupem na území státu (Velká Británie, Irsko, Malta, Finsko a Kypr), resp. ne dříve než 10 dní před vstupem na území státu (Švédsko a Finsko). Toto ošetření provede a příslušné potvrzení vám vydá rovněž veterinární lékař. Stejné podmínky jako v rámci Evropské unie pak platí i pro cestování do Švýcarska, Norska, Lichtenštějnska, Monaka, Vatikánu, San Marina, Andorry a na Island.

Pokud se vypravíte do zemí, jež nejsou členy Evropské unie, nezapomeňte, že při návratu musíte vyhovět podmínkám vstupu na území EU, tzn. váš pes musí mít pet passport (i kdyby to země, kam cestujete, nevyžadovala), přičemž zároveň musíte vyhovět i všem veterinárním podmínkám země, která není členem Evropské unie.

Přípravě před odjezdem je vhodné se věnovat zodpovědně. Cesta bývá až příliš daleká na to, abyste pro nějaké své zanedbání jeli zbytečně.

Bez čeho se neobejdete
...a co si raději připravte v předstihu (osobně to opakovaně kontroluji):

vstupní list
doklad o zaplacení výstavního poplatku (nebudete-li platit teprve na místě)
pet passport (očkovací průkaz)
průkaz původu (originál)
další doklady podle požadavků pořadatele
své doklady (zejména při cestě do zahraničí)

Další věci jsou potřebné, avšak zpravidla si je lze opatřit i přímo na výstavě:
výstavní vodítko (na všech výstavách je sice prodávají, avšak je výhodou, je-li na něj pes již zvyklý - hned pochopí, „o co jde“)
miska na vodu (skvělá je tzv. švédská, ze které se voda nerozlije, může být plná i během jízdy v autě, to je praktické při dlouhých cestách, hlavně pak v horku)
láhev s vodou pro psa (toalety jsou na výstavišti často poněkud „z ruky“, navíc tam bývá dost plno)
místo pro odpočinek psa (nejlépe výstavní klec - osvědčily se nám nylonové, snadno se transportují, ale postačí i oblíbený pelíšek); v zahraničí často bývají klece k dispozici, někdy ve značném, někdy v omezeném počtu, ručník pro psa (pro případ nepříznivého počasí)
potřeby pro poslední úpravu exteriéru psa (u krátkosrstých plemen postačí vlhká žíňka k odstranění případných uvolněných chlupů, u plemen s delší jemnou srstí - ale nejen u nich - se bude hodit i cestovní fén pro rychlé vysušení mokré srsti) a
pochoutky do kapes pro stimulaci psa

Co se mi osvědčilo a vřele doporučuji:
občerstvení (přímo na výstavě většinou nebývá příliš pestrá nabídka, často to není dostatečně blízko (a ne vždy se můžete od kruhu vzdálit)
skládací židličky (šikovná je souprava rozkládacího stolku s vyklápěcími sedátky, kterou lze složit do nevelkého plochého kufříku)
papírové kuchyňské utěrky a vlhčené ubrousky pro miminka (vždycky se hodí), připínač výstavního čísla (číslo bývá jako samolepka, ale zpravidla nevydrží připevněné tak dlouho, jak je třeba a pokud vystavujete víc psů, musíte čísla vyměňovat)
kancelářské sponky (používám je jako záložky do katalogu), tužka na poznámky a blok
do kapes sáčky na případné nehody (nebývají všude zapotřebí, stále častěji se lze setkat s dokonalým servisem, kdy na výstavě funguje služba určená výhradně k tomuto účelu a v případě potřeby ihned přiběhne)
Hračky zpravidla kupuji až na místě, aby nebyly okoukané a co nejvíc psy zaujaly, protože dění kolem je může někdy stresovat.

Pokud se týká typu oblečení vystavovatele, to by mělo vyhovět především požadavku společenské úrovně výstavy; rozhoduje však i vystavované plemeno. Jinak se jistě obléknete na výstavu oblastní, jinak na mezinárodní, či dokonce evropskou. Osobně zastávám názor, že kalhotový kostým (jde-li o dámu) nikdy neurazí. Je vhodné mít na paměti, že se vystavuje pes a ne my; oblečení by mělo být pohodlné a upravené, ne však příliš nápadné. Při výběru oděvu se věnujte i barvě, která má být kontrastní k barvě psa tak, aby umožnila dobře posoudit jeho linie.

Na svém oděvu je dobré mít kapsy, aby byla vždy po ruce pochoutka k zabavení psa, který se začíná nudit. Může posloužit i ledvinka, ale mně se příliš neosvědčila (psi se o ni zajímají přespříliš).

Hned u vstupu se na výstavě setkáte s veterinární kontrolou, proto musíte mít při ruce příslušné doklady - psí pas, event. očkovací průkaz, (pro urychlení procesu tzv. přejímky psů mívám založeno místo, kde se nachází aktuální lékařské osvědčení). Připravte si i vstupní list, který je vstupenkou pro psa a zároveň pro jednu osobu, a zpravidla obsahuje též ústřižek, po jehož předložení obdržíte katalog (jeho výdej také bývá poblíž vstupu).

Když jsem jela prvně vystavovat, měla jsem načteno, že při vstupu na výstaviště po předložení vstupního listu obdržím desky, v nichž bude nadepsaný posudkový list, diplom, katalog a číslo; po předložení vstupního listu jsem však neobdržela nic z toho. Teprve na místě samém, tedy u kruhu, po příchodu „posádky kruhu“, jsem získala číslo, pod nímž byl můj pes v katalogu uveden; vše ostatní jsem obdržela teprve po předvedení psa. Obdobně to probíhalo na všech dalších výstavách, které jsme absolvovali (s jedinou výjimkou, tou byla celostátní výstava v Košicích, kde vystavovatel skutečně obdržel při vstupu na výstaviště desky s veškerou administrativou svého psa).

Výstavní katalog je vlastně seznam vystavovaných plemen, posuzujících rozhodčích a vystavovaných psů; na konci pak najdete abecedně seřazené vystavovatele s uvedením plné adresy a katalogových čísel psů, které vystavují. Vpředu v katalogu najdete program a seznam posuzujících rozhodčích. Abecední přehled vystavovaných plemen bývá uveden na začátku katalogu a dále pak je jejich rozdělení provedeno podle číselného označení kruhů. Kromě uvedeného v katalogu zpravidla najdeme řadu dalších užitečných informací.

Pokud tedy již máte katalog, nalistujte si rozmístění kruhů, zjistěte číslo toho svého a vypravte se k němu. Vždycky se vyplatí být na místě včas, abyste si vybrali příhodné místo (tzn. trochu „v závětří“, kde bude mít pes klid, avšak vy budete moci dobře sledovat dění v kruhu). Hned po „zabydlení“ je vhodné psy vyvenčit, později již nemusí být tak dobrá příležitost. Pak již bedlivě sledujte, co se děje v kruhu.

Může se stát, že před vámi má být posouzena slušná řádka psů, avšak ani v takovém případě není dobré situaci podcenit, jelikož jednak může dojít ke změně, (záměna pořadí plemen), jednak se někteří psi nedostaví a tak to najednou může jít ráz na ráz. Občas je předem stanoven časový rozvrh, ale pravidlem to rozhodně není. Mějte stále na paměti, že při pozdním příchodu do kruhu sice rozhodčí může psa posoudit mimo pořadí (tzn. zadat mu známku bez nároku na stanovení pořadí a zadání titulu), avšak nemusí tak učinit. Zbytečná cesta jistě zamrzí. Během čekání je vhodné se psem neustále komunikovat a udržovat jeho pozornost. Osobně jsem zvyklá na výstavě psy neustále chválit a povzbuzovat, neboť to konec konců dělají oni pro mne a ne naopak.

V rámci plemene se nejprve prezentují psi a po nich feny (začíná se třídou dorostu a končí se třídou šampionů). Je vhodné se včas přesunout i se psem ke kruhu.

V prostoru výstavního kruhu se setkáte s vedoucím kruhu, s rozhodčím, se zapisovatelem a v některých případech i s adeptem na funkci rozhodčího. Vedoucí kruhu organizuje činnost v kruhu, má na starosti potřebné doklady i pomůcky a je tzv. k ruce rozhodčímu. Zapisovatel vyplňuje posudkové listy podle diktátu rozhodčího. Budoucí rozhodčí, pokud je v kruhu přítomen, může v rámci své praxe pod vedením rozhodčího psy posuzovat, avšak posudkové listy smí podepisovat pouze delegovaný rozhodčí. Vždy platí zásada, že za veškerou činnost v kruhu zodpovídá rozhodčí.

Když přijdete na řadu, vstoupíte do kruhu a pozdravíte se s rozhodčím; pak již postupujete podle jeho pokynů. Nyní máte příležitost předvést, jak jste předvádění se psem nacvičili. Mějte na paměti, že pes se má pohybovat uvolněně a musí na sebe nechat sahat, táhne-li na vodítku, jde o poměrně závažný nedostatek, neochota předvést chrup dokonce může psa diskvalifikovat. Po nástupu do kruhu se koncentrujte výhradně na svého psa a snažte se nebýt příliš nervózní (vaše nervozita se na psa přenáší).

Jak jsme již uváděli v pasáži věnované nácviku, psa předvádíte v klidu a v pohybu. V klidu probíhá prohlídka těla, (tzn. stavba těla, souměrnost jednotlivých částí, kvalita a počet zubů, srst atd.). V pohybu se pak rozhodčí zaměří na pevnost těla, akci končetin a eleganci pohybu vůbec, pevnost hřbetu a nesení ocasu. Rozhodčí vydává příslušné pokyny tak, aby měl příležitost si předváděné jedince řádně prohlédnout a zhodnotit; někdy se zahajuje předvedením psů seřazených podle čísel v katalogu v klusu, jindy jsou do kruhu předvádění jedinci voláni každý zvlášť.

V pohybu dbejte zejména na to, aby klus psa byl rovnoměrný a živý (pozor na pomalé předvádění!) a abyste nepřekáželi rozhodčímu ve výhledu, snažte se nepřiplést mezi rozhodčího a psa; pokud hrozí, že psa svým tělem zakryjete, krátkodobě přehoďte vodítko do druhé ruky a přeběhněte na opačnou stranu (tedy pokud si to stihnete uvědomit). Vždy se setkáte s pohybem po obvodu kruhu, téměř vždy s pohybem po přímce, poněkud méně již s pohybem do trojúhelníku nebo po obrysu písmen T či L. Tyto způsoby bývají v odborných knihách ovšem dost doporučovány, neboť rozhodčí při nich má možnost psa dostatečně vidět zepředu, zezadu i z levého a pravého boku a je pravdou, že se s těmito požadavky rozhodčích setkáváme čím dál častěji.

Pokud se vám příliš nezamlouvá, jak se postoj vyvedl, někdy je lépe psa znovu navést, než se snažit jej upravovat. Je skvělé, pokud pes v postoji vydrží po celou dobu diktování posudku, nebo alespoň po větší část této doby. Zvláště v této chvíli pes ocení, pokud jej tiše povzbuzujete a chválíte (a to i když v jeho předvedení jsou určité rezervy - nechcete ho přece otrávit). Dbejte ovšem, abyste svým chováním neobtěžovali psy a jejich majitele okolo (to bohužel nebývá ojedinělé). Posuzování a hodnocení psů se budeme podrobně věnovat v samostatných kapitolách.

Při odchodu z kruhu obdržíte posudkový list, diplom s oceněním a někdy též stužku v barvě odpovídající zadané známce, medaili, kokardu apod. (stále častěji, zejména v Německu - ale nejen tam - se od dekorování stužkou upouští). Pokud jste zaznamenali úspěch, nejste v kruhu pro tento den naposledy, neboť ještě budete soutěžit s dalšími úspěšnými až do rozhodnutí, komu bude přisouzen titul BOB, neboli Best of Breed (o tom také v části „tituly“).

Na mezinárodních výstavách konaných v Německu vás před odchodem z kruhu rozhodčí seznámí s výsledkem posouzení ústně a zapisovatel výsledek zapíše na výsledkovou tabuli; posudek a ostatní písemnosti obdržíte teprve později (neplatí to ale bezvýjimečně – např. v Lipsku tomu tak nebývá). Důvodem této praxe je skutečnost, že výsledky se nejprve zanesou do centrální databáze; po skončení posuzování v kruhu vám vedoucí kruhu oznámí, kdy a kde budou dokumenty k vyzvednutí a je pravdou, že tento čas zpravidla je dodržen. Pokud váš pes postupuje do některé z dalších soutěží, které se odbývají v tzv. závěrečném kruhu v rámci Show Parade, veškerou dokumentaci obdržíte teprve po skončení této další prezentace; němečtí pořadatelé si vás berou tak trochu jako rukojmí, aby si zajistili masivní účast vystavujících i na této části výstavy, neboť je významná část diváků, kteří tuto část výstavy pro její zábavný charakter upřednostňují a naopak řada vystavovatelů se těmto závěrečným soutěžím vyhýbá, neboť účast na nich znamená pro psy dost dlouhé čekání a to, proč na výstavu přijíždějí, se koneckonců odehrává v kruhu.

Posuzováním míníme především porovnávání exteriéru psa s požadavky standardu. Práci rozhodčího v kruhu lze souhrnně nazvat technikou posuzování; podle konkrétního přístupu pak může jít buď

o metodu srovnávací (rozhodčí předběžně určí pořadí nastoupených psů a poté je posuzuje individuálně)
o metodu individuálního posuzování podle katalogových čísel (rozhodčí psy jednotlivě posoudí, provede jejich ocenění a nakonec pak stanoví pořadí a zadá čekatelství a tituly - tento způsob převažuje, zřejmě i proto, že je rychlejší)
Je třeba poznamenat, že zadání známky je povinností rozhodčího; zadání titulů však povinné není a rozhodčí je udělí jen tehdy, kdy nejlepší pes opravdu požadavky na příslušný titul splňuje. Opravdu velké rozdíly jsou v době, kterou ten který rozhodčí věnuje posouzení jednoho psa, jsou rozhodčí, kteří jsou se vším hotovi do dvou tří minut, ale i takoví, kteří věnují každému psu až třikrát více času.

Posuzování zpravidla končí napsáním posudku (výjimky jsou uvedeny dále). Záhlaví posudkového listu je připraveno předem, vlastní text posudku diktuje rozhodčí zapisovateli (když na stole před ním nevidím psací stroj, vždy se trochu orosím - posudky psané rukou bývají tvrdým oříškem, zvláště jsou-li cizojazyčné; bohužel v poslední době se s jinými nesetkávám).


Odborná literatura vyzdvihuje (jistě právem) zásadu: čím horší ocenění, tím pečlivější zdůvodnění. Bohužel zdaleka ne všichni rozhodčí se tím řídí. Každý, kdo vystavuje a může porovnat více posudků vystavených různými rozhodčími ví, že úroveň posudků je rozdílná. Osobně jsem se přesvědčila, že dost škody mohou napáchat i zapisovatelé, a to nejen tím, že píší nečitelně, ale i tím, že nezaznamenají vše, co rozhodčí řekne a ten si toho při podpisování posudku nevšimne.

Obsahem příkladně vypracovaného posudku by měly být skutečnosti:
stručná charakteristika psa (věk, formát, kondice, celkový dojem)
popis jednotlivých partií (počínaje hlavou, přes krk, hrudník, horní a spodní linii, postavení a zaúhlení končetin až k mechanice pohybu)
harmonie těla při pohybu
úroveň srsti, kvalita a zbarvení
jak se pes projevil povahově
úroveň předvedení
Takto se podle předpisů FCI má rozhodčí věnovat vypracování posudku v případě, že posuzuje maximálně 50 psů; posuzuje-li až 80 psů, posudek může obsahovat zkrácené formulace (uvedou se zejména výrazné přednosti a nedostatky, co není uvedeno, považuje se za standardní). Pravidlo FCI zní: ne více než 80 psů s posudkem, resp. 150 bez posudku (v každém případě s takovým počtem musí rozhodčí souhlasit).

Podle předpisů ČMKU musí být posudek vypracován písemně a bývá dobrým zvykem jej přednést (a komentovat) i ústně jak pro ostatní vystavovatele, tak pro diváky. Na výstavách v České republice, kterých jsem se zúčastnila, ať již jako vystavovatel, či jako divák, tento způsob jistě převažoval.

Z praktických důvodů uvádíme především klasifikaci podle předpisů ČMKU; nevelké odchylky v klasifikaci podle předpisů FCI jsou zmíněny v závěru kapitoly. Pokud jste psa přihlásili do třídy dorostu, připadají pro vás v úvahu dvě známky:

velmi nadějný (žlutá stužka)
nadějný (bílá stužka)
Stejně jako v dalších třídách se ve třídě dorostu určuje pořadí prvních čtyř posuzovaných jedinců; titul vítěze třídy se však nezadává. V ostatních třídách (třída mladých, mezitřída, třída otevřená, třída pracovní, třída vítězů – šampionů – a třída veteránů) se pak předvádění jedinci klasifikují známkami jako ve škole; známky mají tuto hodnotu:

výborná (modrá stužka)
jedinec vykazuje typické vlastnosti plemene a převaha jeho kvalit výrazně převažuje jeho drobné nedostatky:
velmi se přibližuje ideálu, jak jej popisuje standard
je předveden ve výborné kondici
jeho povaha je vyrovnaná
postoj bezvadný
velmi dobrá (červená stužka)
jedinec má typické vlastnosti plemene, lze mu prominout drobné vady, ne však morfologického charakteru:
prvotřídní jedinec
vyvážených proporcí
v dobré kondici
dobrá (zelená stužka)
jedinec vykazuje znaky svého plemene, má však viditelné hrubší vady
dostatečná (fialová stužka)
jedinec sice vykazuje znaky svého plemene, avšak jeho tělesný vzhled je velice vzdálen ideálu standardu
neoceněn
pro vady přechodného rázu
vyloučen z posuzování
důvody mohou být dva:
jedinec má vady, které standard označuje za vady vylučující
na jedinci byl prokazatelně proveden chirurgický zákrok za účelem zakrytí vrozené vady exteriéru
V každé třídě se z výborných a velmi dobrých jedinců vyberou první čtyři a ti se označí jako výborný (zkráceně V), popřípadě velmi dobrý (zkráceně VD), 1 až 4. Pro udělení některých titulů je podmínkou ocenění výborný 1 (pozor, udělení titulu není ani při ocenění známkou V1 nárokové!). Pokud jde o rozdíly podle předpisů FCI, definice známek výborný, velmi dobrý, dobrý a dostatečný se prakticky shodují s definicemi podle předpisů ČMKU, rozdíl shledáváme v závěru žebříčku, na němž jsou tyto známky:

diskvalifikován
je pes, který
neodpovídá typu popsanému standardem
vykazuje jednoznačně nestandardní chování nebo je agresivní
má vadu varlat, chybný počet zubů, anomálii čelisti
má nesprávnou barvu či vadu srsti anebo známky albinismu
má vadu podle standardu vylučující
neposouzen
zůstane pes, kterému nelze zadat žádnou z v úvahu přicházejících známek, přičemž důvody lze shrnout do dvou základních skupin:
např. pes neběhá, vyskakuje na vystavovatele, vybíhá z kruhu, vyhýbá se rozhodčímu atd.
je podezření ze zakázaného operativního zákroku anebo jiného zásahu či ošetření, jež naznačují pokus o podvod

Tituly lze zadat bez ohledu na počet ve třídě předváděných jedinců, avšak kvalita kandidáta musí odpovídat požadavkům na zadání toho kterého titulu. Jinak platí, že udělení titulu musí být v souladu s propozicemi výstavy.

Nejprve se budeme věnovat titulům podle předpisů ČMKU a výčet zahájíme titulem de facto nejnižším:

vítěz třídy
titul může být udělen jedincům, kteří získali ocenění výborný1 ve třídách mladých, otevřené, pracovní, vítězů a veteránů na oblastních nebo krajských výstavách
oblastní a krajský vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psovi a feně z konkurence vítězů tříd z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a vítězů na výstavách oblastních a krajských (jak ostatně z názvu titulu vyplývá)
klubový vítěz
podmínky udělení titulu upravují předpisy příslušných klubů, které by měly stanovit především věk psa, event. podmínku členství majitele psa v klubu apod., může se udělit pro každý klub a jedno plemeno pouze jedenkrát v kalendářním roce na výstavách klubových
vítěz speciální výstavy
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně plemene z konkurence oceněných známkou výborný 1 a titulem CAC v mezitřídě a ve třídách otevřené, pracovní a vítězů na výstavách speciálních
národní vítěz
titul může být udělen nejlepšímu psu a feně jednotlivých plemen z konkurence oceněných známkou výborný 1 a titulem CAC z mezitřídy a ze tříd otevřené, pracovní a vítězů na národní výstavě
nejhezčí veterán
titul může získat pes nebo fena z konkurence vítězů třídy veteránů
vítěz plemene FCI, neboli Best of Breed (BOB)
do soutěže nastupují CAJC a nejlepší dospělí jedinci, tzn. držitelé ocenění národní vítěz, CACIB, klubový vítěz (vítěz speciální výstavy) a výborný 1 ve třídě veteránů (titul se zadává pouze na výstavách se zadáváním CAC)
vítěz skupiny FCI, neboli Best in Group (BIG)
do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB) příslušné skupiny FCI
vítěz výstavy, neboli Best in Show (BIS)
do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI (BIG
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že poslední dva tituly uvádíme v našem textu na dvou místech, a sice v části Soutěže na výstavě, a pak v této kapitole (Tituly). Na tomto místě je zmiňujeme pouze proto, že přepisy ČMKU je zařazují právě do článku Tituly; na výstavě se však nezadávají v kruhu, nýbrž v rámci programu závěrečných soutěží, nazývaných také Show a podle našeho názoru je charakter tohoto bodu programu výstavy je přece jen poněkud odlišný.

Pokud jde předpisy FCI týkající se zadávání titulů a čekatelství a jmenování rozhodčích, z Výstavního řádu FCI vybíráme:

na titul CACIB lze navrhnout jen psy s oceněním výborný 1 (zadání titulu však není na tuto známku vázáno automaticky, CACIB lze zadat pouze tehdy, byl-li pes ohodnocen jako zcela výtečný)
titul Reservé CACIB lze zadat druhému nejlepšímu psovi (výborný 2)
zadávání všech čekatelství provádí jeden rozhodčí pro jedno pohlaví a plemeno; tohoto rozhodčího je nutno jmenovat předem (v konkrétních případech se ovšem čas od času dočkáme překvapení a může to vést k tomu, že získané čekatelství není použitelné z důvodu, že celkový počet čekatelství není udělen dostatečným počtem rozhodčích, pořadatelé k tomu ovšem přistupují jistě jen tehdy, když nominovaný rozhodčí prostě nepřijede a oni nějak posuzování zajistit musí)
pokud jde o skupinové soutěže (BIG, BIS, nejlepší chovatelská skupina, nejlepší odchov, nejlepší pár, nejlepší veterán, junior handling), každou z nich musí posuzovat také vždy jeden jediný rozhodčí a i tito rozhodčí musí být jmenováni předem
rozhodčí musí být schváleni svou národní organizací a jejich svaz jim musí vydat povolení
univerzální rozhodčí z členských států FCI mohou posuzovat všechna plemena a všechny soutěže (včetně BIS a BIG) bez jinak nutného povolení od svého národního svazu
skupinoví rozhodčí z členských států FCI mohou posuzovat všechny psy všech plemen (včetně BIG) skupin, pro které jsou schváleni, bez jinak nutného povolení (právě tato ustanovení pomáhají pořadatelům operativně řešit personální nedostatečnost v konkrétních případech)
zadání titulu CACIB navržen – ovšem např. v Německu se podle nových pravidel karty nerozdávají, tam je vše uvedeno v rámci posudku, avšak veškeré výsledky jsou uchovávány elektronicky, dokud není vše zapracováno, příslušné dokumenty nedostanete)
přiznání čekatelství provádí FCI (jeho úkolem je zkontrolovat, zda navržení psi splňují předepsané podmínky a zda CACIB byl zadán řádně), to jsou šedobílé kartičky, které distribuuje FCI po někdy kratší a někdy po delší době, že se užuž začínáte zabývat otázkou, zdali se někde nestala chyba

Za tituly nejvyšší jsou považovány tituly šampionů; k jejich dosažení je nezbytné napřed získat tzv. čekatelství. V této kapitole tedy zaměříme pozornost na

čekatelství šampionátu mladých (CAJC)
čekatelství šampionátu České republiky (CAC)
čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI (CACIB)
Především je nutno upozornit, že ani čekatelství není nárokové, pes či fena musí mít mimořádné exteriérové kvality. Podmínky získání prvních dvou čekatelství jsou zapracovány do příslušných řádů (Řád pro udělování titulu „Český junior šampion“ a Řád pro udělování titulu „Český šampion“) a podmínky posledního najdeme ve Výstavním řádu FCI; základní zásady jsou pak tyto :

CAJC
se uděluje psům a fenám zvlášť ve třídě mladých na výstavách mezinárodních, národních, speciálních a klubových, může být zadán pouze psovi a feně oceněným známkou V1 a může jej zadat pouze rozhodčí delegovaný na příslušnou výstavu
CAC (Certificat d´amplitude aux championat)
se uděluje psům a fenám zvlášť v mezitřídě, ve třídě otevření, pracovní a šampionů (vítězů), na výstavách mezinárodních, národních, speciálních a klubových pořádaných v České republice, může být zadán pouze psovi a feně oceněným známkou V1 (jedincům s oceněním V2 lze při vysokých kvalitách přiznat rezervní CAC), čekatelství se může zadat i jedinci, který již titul Český šampion má a může jej navrhnout pouze rozhodčí delegovaný na příslušnou výstavu.

Poznámka:
náhradní čekatelství (reservé) se uděluje proto, aby jeho nositeli bylo možno přiznat čekatelství CAC, jestliže CAC získá nositel titulu Šampion České republiky (potvrzení tohoto titulu si majitel psa s res. CAC na ČMKU musí ověřit sám).
CACIB (Certificat d´amplitude aux championat de beauté):
na udělení titulu lze navrhnout jen psy s oceněním V1 (rezervní CACIB lze zadat druhému nejlepšímu psovi, tedy V2), zadávání všech čekatelství i titulu CACIB provádí jeden rozhodčí pro jedno pohlaví a plemeno a tohoto rozhodčího je nutno jmenovat předem; návrhy na CACIB potvrdí příslušný rozhodčí (příslušné karty slouží vystavovatelům jako doklad toho, že pes byl na zadání titulu CACIB navržen), přiznání čekatelství provádí FCI.

Poznámka:
pokud jde o reservé CACIB, to se uděluje proto, aby jeho nositeli bylo možné přiznat čekatelství v případě, že CACIB získá jedinec, který již je interšampionem (vlastní čekatelství CACIB držiteli res. CACIB připadne automaticky); několikeré udělení res. CACIB nemá pro zadání titulu interšampion (mezinárodní šampion krásy) žádný význam.
této pasáži se budeme věnovat podmínkám pro získání titulů Český junior šampion, Český šampion, Český veterán šampion a mezinárodní šampion krásy (interšampion). Podobně jako podmínky čekatelství na tyto tituly i tyto podmínky najdeme v příslušných řádech (Řád pro udělování titulu „Český junior šampion“, Řád pro udělování titulu „Český šampion“ a Řád pro mezinárodní šampionát).

Český junior šampion
nárok na udělení titulu získá jedinec, který ve věku 9 až 24 měsíců 3× získá čekatelství (CAJC), z toho minimálně 2× ve třídě mladých (1× lze CAJC nahradit CAC získaným v mezitřídě, ve třídě otevřené, pracovní nebo vítězů; takto použité čekatelství ovšem již nelze použít k získání titulu Český šampion); uvedená čekatelství musí udělit dva různí rozhodčí.
Poznámka:
titul Český junior šampion neopravňuje k zařazení psa (feny) do třídy vítězů (šampionů) a ČMKU jej udělí na základě žádosti majitele psa (feny) po předložení příslušných potvrzení z výstav (tzn. kartiček) a průkazu původu psa.
Český šampion
udělení titulu Šampion České republiky podléhá jiným pravidlům v případě plemen, u nichž je získání titulu Interšampion podmíněno složením zkoušky z výkonu a jiným pravidlům v případě ostatních plemen uznaných FCI a plemen zatím FCI neuznaných:
u plemen, u nichž získání titulu Interšampion je podmíněno zkouškou z výkonu se požaduje:
úspěšné absolvování příslušné zkoušky z výkonu, která opravňuje k zařazení do třídy pracovní
2× čekatelství CAC, z toho nejméně 1× z výstavy mezinárodní
u ostatních FCI uznaných plemen se požaduje:
4× čekatelství CAC, z toho nejméně 2× z výstavy mezinárodní
u plemen FCI zatím neuznaných se požaduje:
4× čekatelství CAC
Ve všech případech pak platí, že
čekatelství je třeba získat ve dvou výstavních sezonách (1 sezona = 1 letopočet)
od 2 různých rozhodčích
Poznámka:
diplom o udělení titulu vydá ČMKU po předložení příslušných osvědčení o získání čekatelství CAC a originálu průkazu původu.

Český veterán šampion
podmínky pro získání tohoto titulu:


pes (fena) musí získat 3× ocenění Výborný 1 ve třídě veteránů, z toho minimálně 1× na MVP
oceněnění musí získat minimálně od 2 rozhodčích
započítávají se výstavy konané v ČR
započítávají se výsledky od roku 2005 (výstavy pořádané od 01. 01. 2005)
titul bude udělován od 01. 01. 2006

Poznámka:
diplom o udělení titulu vydá sekretariát ČMKU po předložení příslušných dokladů a originálu průkazu původu.

(Schváleno ČMKU 5.5. 2005. Řád nabývá platnosti od 1.1.2006)
Mezinárodní šampion krásy
podmínky pro získání titulu mezinárodní šampion krásy jsou odlišné pro plemena nepodléhající pracovním zkouškám a plemena těmto zkouškám podléhající:

u plemen, která nepodléhají pracovním zkouškám, se požaduje:
4× CACIB
ze 3 různých zemí
od 3 různých rozhodčích
mezi prvním a posledním musí uplynout 1 rok a 1 den
u plemen, která podléhají pracovním zkouškám, se vyžaduje:
2× CACIB
ze 2 zemí
od 2 rozhodčích
nejméně III. cenu nebo hodnocení „dobrý“ na pracovní zkoušce, kde se soutěží o čekatelství na národní šampionát (CACT); posuzuje-li se zkouška podle bodů, musí pes dosáhnout 75% z maximálního počtu bez ohledu na ceny
Poznámka:
o titul se žádá prostřednictvím ČMKU; je nutno předložit kopii průkazu původu a originály příslušných potvrzení (šedé kartičky vydané FCI).

Fíháááá!!!! Tak takhle vyčerpávající odpověď jsem opravdu nečekala, děkuji mockrát!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Fíháááá!!!! Tak takhle vyčerpávající odpověď jsem opravdu nečekala, děkuji mockrát!

nebo si koupit knizku:
Vychováváme šampiona
je takova zluta
a je to vazne podrobne!

jj,cetla jsem to na nahacich.......tam ji taky doporucuje....

Nevím proč by to měl být "dement". Jsou to kvalitní stránky a může se tam ledacos naučit a dozvědět kdokoli. Nejenom majitelé naháčů.