Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.84.203
Zdravím..... psala jsem tak dlouhou odpověď, ale při ukládáni Error, to jednoho naštve. Takže krátce, jdu s holkama ven, na sáně, jak jinak:-)))). Díky za rady, dost jsem od Vás (spíš Tebe, zní to líp, né?) četla v dřívější diskuzi. Asi zvolím Guard, má oko nahoře a ke kolu se mi zdá lepší. Nechci, aby mě pesana táhla, aspoň pokud bude malá na cyklosedačce budu vyžadovat, aby šla vpravo u nohy. Sedák = opasek pořídím jak doporučuješ, stejně jako vodítko s amortizérem. Píšeš, že máš skorovlka, už přes 10 let uvažuji o čs. vlčákovi. Máš s nimi zkušenosti? Má své pro a proti, dlouze zvažuji i s ohledem na jejich pověst (proč jich je u p. Desenského tolik?).... Vím o nich dost, svody, bonitace, výstavy- jezdím na čumendu a zkouším, jak se psi chovají. Vždy to bylo OK. Povaha se dá do jisté míry ovlivnit výchovou a vývcikem. Vím o tom teď své, 10. měsíců jsem měla na předvýchovu labradorku. Ta fenča se snad bála i svého stínu, ale stálo mě to hodně nervů, hooooodně času, práce a pochopení, stal se z ní vyrovnaný, poslušný pes a už je to neděle zpět ve středisku, kde jí vycvičí jako vodícího psa (to jak, je nám, je vedlejší, ale brečíme kudy chodíme, moc nám chybí). Přes svůj naprosto panický strach z tramvají teď jezdí ráda, stejně jako eskalátory jí přestaly skoro vadit. Při jízdě dolů, když jsou schody hluboké, ale potřebuje slovně podpořit, není si ještě úplně jistá. Hlavní je, že zjistila, že se na pánečka dá spolehnout a že se jí nic nestane. Hodně mě toho ta feňulka naučila, se psy zkušenosti mám už dost dlouho, ale s každým novým poznávám, že se pořád učím. Správně narážíš na to, že "Zlaťačku" prezentuji jako výborně ovladatelného. Zlatuša je ovladatelná, nikdy nebyl větší problém, přijde vždy skoro okamžitě, ale někdy se za srnou rozběhne. Na saních je dítko, nemůžu riskovat, že se pes rozhodně přece jen jít za srnou a při prudkém obratu, kterému nezabráním, převrhne sáně a může se něco stát (třeba vypíchnout oko o porost u cestičky). Převrhnout sánky se nám povedlo, spíš mojí zásluhou a malá se pak bála na sáně sednout a dělala strašné ciráty, když se mělo jít ven. Nikdy psovi nevěřím natolik, že ho nechám s dítětem samotného, vzdáleného ode mě. Je to asi i mateřský pud. Pes je pes, se mnou ať udělá jakoukoliv kravinu (a občas se "zadaří"), ale strach o dítě se silný. Také jsme v místech, kde svody jsou lákavé a skoro na dosah čumáku, jezdíme po polích a lesních cestičkách, srn je tu moc, bažanti, zajíci.... vše potkáváme a velkém množství, srnky se prochází třeba 5 m od nás, nějak přes zimu zkrotly a taky jsme poblíž krmelců. To je velké lákadlo pro každého psa, zvláš't loveckého. To, aby na takový podmět pes vůbec nereagoval a zůstal naprosto klidný, to bych si asi měla pořídit psa plyšového (už jsem zlaťáky v hračkářství viděla). Ale nic ve zlém, pokud Tvůj pes na takovou výzvu vůbec nereaguje, všechna čest Tvému výcviku. Pro mě výcvikářský velký úspěch to, že se mi pes po povelu vrátí a nezmizí mi za zvěří v lese. Cindy vždy zpozorní, ale povel jí zklidní a maká dál. Bez saní je na volno, nikdy se ode mě nevzdálila víc jak 20 m. a přijde na jediné písknutí. Proto nás také myslivci tolerují, znají nás, že pěšky nebo koňmo se tam často pohybujeme. Chodí s námi občas fenka irského setra, lovecky vedená, zkoušky má ty nej... nevyznám se v myslivecké kynologii, ale něco na způsob všestranných lesních zkoušek. Tu její majitel má na vodítku, protože by jí nepřivolal, když vidí zvěř na "dosah". Sama jsem jednou byla svědkem, jak se vydala za srnou i přes velmi důrazný povel (ještě teď mám zalehlé ucho), vrátila se po 20. minutách, úplně uhnaná. A setři jsou sakramensky rychlí psi.Tak to je vše... jakékoliv info a ČSV s radostí uvítám. Hana
PS: Přišly se dneska z "bobů", Cindy tahala přímo předpisově, malou vytáhla i do kopce (spíš kopečku). Nechala jsem Cindy tahat samotnou boby, malá na nich seděla. Je fakt, že se z ničeho nic objevil zajíc a Cindy projevila touhu si s ním zazávodit (nemá na něj, ví to, ale myslí si, že to jednou vyjde ). Na povel STŮJ nereagovala, ale mě duchapřítomně napadl povel LEHNI, ten ná zažitý do morku kostí a Cindy lehla přímo předpisově. Nedaunuju jí, jen mě to tak blesklo hlavou a asi napjaté situace tak budu řešit, dnes to bylo poprvé. Ze zahrady vím, že povel LEHNI je účinný i na 300 m. Mám z ní radost, pěkně jsme se venku vydováděly. Povel STŮJ dopilujeme, aby měl stejné plnění jako lehni. Toť asi vše. Hana
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.84.203
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím..... psala jsem tak dlouhou odpověď, ale při ukládáni Error, to jednoho naštve. Takže krátce, jdu s holkama ven, na sáně, jak jinak:-)))). Díky za rady, dost jsem od Vás (spíš Tebe, zní to líp, né?) četla v dřívější diskuzi. Asi zvolím Guard, má oko nahoře a ke kolu se mi zdá lepší. Nechci, aby mě pesana táhla, aspoň pokud bude malá na cyklosedačce budu vyžadovat, aby šla vpravo u nohy. Sedák = opasek pořídím jak doporučuješ, stejně jako vodítko s amortizérem. Píšeš, že máš skorovlka, už přes 10 let uvažuji o čs. vlčákovi. Máš s nimi zkušenosti? Má své pro a proti, dlouze zvažuji i s ohledem na jejich pověst (proč jich je u p. Desenského tolik?).... Vím o nich dost, svody, bonitace, výstavy- jezdím na čumendu a zkouším, jak se psi chovají. Vždy to bylo OK. Povaha se dá do jisté míry ovlivnit výchovou a vývcikem. Vím o tom teď své, 10. měsíců jsem měla na předvýchovu labradorku. Ta fenča se snad bála i svého stínu, ale stálo mě to hodně nervů, hooooodně času, práce a pochopení, stal se z ní vyrovnaný, poslušný pes a už je to neděle zpět ve středisku, kde jí vycvičí jako vodícího psa (to jak, je nám, je vedlejší, ale brečíme kudy chodíme, moc nám chybí). Přes svůj naprosto panický strach z tramvají teď jezdí ráda, stejně jako eskalátory jí přestaly skoro vadit. Při jízdě dolů, když jsou schody hluboké, ale potřebuje slovně podpořit, není si ještě úplně jistá. Hlavní je, že zjistila, že se na pánečka dá spolehnout a že se jí nic nestane. Hodně mě toho ta feňulka naučila, se psy zkušenosti mám už dost dlouho, ale s každým novým poznávám, že se pořád učím. Správně narážíš na to, že "Zlaťačku" prezentuji jako výborně ovladatelného. Zlatuša je ovladatelná, nikdy nebyl větší problém, přijde vždy skoro okamžitě, ale někdy se za srnou rozběhne. Na saních je dítko, nemůžu riskovat, že se pes rozhodně přece jen jít za srnou a při prudkém obratu, kterému nezabráním, převrhne sáně a může se něco stát (třeba vypíchnout oko o porost u cestičky). Převrhnout sánky se nám povedlo, spíš mojí zásluhou a malá se pak bála na sáně sednout a dělala strašné ciráty, když se mělo jít ven. Nikdy psovi nevěřím natolik, že ho nechám s dítětem samotného, vzdáleného ode mě. Je to asi i mateřský pud. Pes je pes, se mnou ať udělá jakoukoliv kravinu (a občas se "zadaří"), ale strach o dítě se silný. Také jsme v místech, kde svody jsou lákavé a skoro na dosah čumáku, jezdíme po polích a lesních cestičkách, srn je tu moc, bažanti, zajíci.... vše potkáváme a velkém množství, srnky se prochází třeba 5 m od nás, nějak přes zimu zkrotly a taky jsme poblíž krmelců. To je velké lákadlo pro každého psa, zvláš't loveckého. To, aby na takový podmět pes vůbec nereagoval a zůstal naprosto klidný, to bych si asi měla pořídit psa plyšového (už jsem zlaťáky v hračkářství viděla). Ale nic ve zlém, pokud Tvůj pes na takovou výzvu vůbec nereaguje, všechna čest Tvému výcviku. Pro mě výcvikářský velký úspěch to, že se mi pes po povelu vrátí a nezmizí mi za zvěří v lese. Cindy vždy zpozorní, ale povel jí zklidní a maká dál. Bez saní je na volno, nikdy se ode mě nevzdálila víc jak 20 m. a přijde na jediné písknutí. Proto nás také myslivci tolerují, znají nás, že pěšky nebo koňmo se tam často pohybujeme. Chodí s námi občas fenka irského setra, lovecky vedená, zkoušky má ty nej... nevyznám se v myslivecké kynologii, ale něco na způsob všestranných lesních zkoušek. Tu její majitel má na vodítku, protože by jí nepřivolal, když vidí zvěř na "dosah". Sama jsem jednou byla svědkem, jak se vydala za srnou i přes velmi důrazný povel (ještě teď mám zalehlé ucho), vrátila se po 20. minutách, úplně uhnaná. A setři jsou sakramensky rychlí psi.Tak to je vše... jakékoliv info a ČSV s radostí uvítám. Hana
PS: Přišly se dneska z "bobů", Cindy tahala přímo předpisově, malou vytáhla i do kopce (spíš kopečku). Nechala jsem Cindy tahat samotnou boby, malá na nich seděla. Je fakt, že se z ničeho nic objevil zajíc a Cindy projevila touhu si s ním zazávodit (nemá na něj, ví to, ale myslí si, že to jednou vyjde ). Na povel STŮJ nereagovala, ale mě duchapřítomně napadl povel LEHNI, ten ná zažitý do morku kostí a Cindy lehla přímo předpisově. Nedaunuju jí, jen mě to tak blesklo hlavou a asi napjaté situace tak budu řešit, dnes to bylo poprvé. Ze zahrady vím, že povel LEHNI je účinný i na 300 m. Mám z ní radost, pěkně jsme se venku vydováděly. Povel STŮJ dopilujeme, aby měl stejné plnění jako lehni. Toť asi vše. Hana
Ještě chci poděkovat za stránky toho brašnářství, je tam spousta krásných věcí, které určitě budeme potřebovat, psí brašny jsou super. Jak jsou těžké? Hana