Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

15.3.2006 14:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.13

Ahoj, máme doma skoro dvouletou fenku křížence pudla a knírače a plánujeme miminko. Máme však problém se strachem naší fenečky před dětmi. Fenka pochází z útulku. Někdo ji našel spolu se sourozenci jako třítýdenní štěňátko, které vypiplali s pomocí fenky od právě odstavených štěňat a k nám se dostala hned po odstavu v 7 týdnech. Předpokládám tedy, že fenka s dětmi nikdy špatnou zkušenost neprodělala. Nicméně má od malička jen těžko pochopitelný strach z jakýchkoliv "malých lidí" Stačí, aby si někdo, koho ještě nezná , před ní dřepnul. Celá se roztřepe, z dálky jakoby útočí, ale při blízkém kontaktu se snaží prchnout. Bohužel cizí děti se štěkajícího pejska bojí, a tak začnou utíkat, nebo ječet, což psa ještě více vystraší. Nicméně postupem času se nám podařilo zvládnout v klidu potkávat na ulici děti - pokud si ovšem děti psa nevšímají. S dětmi mojí kamarádky jsme došli tak daleko, že si fenka s viditelnou dávkou odvahy a uklidňování od nich dokonce veme pamlsek, ale pohladit se nechá jenom pokud jsem u ní, a klidným vlídným hlasem ji utěšuji. Jinak musím napsat, že fenka je v ostatních situacích velmi dobře zvládnutelná, a docela poslušná.
A teď babo raď. Pejsky jsme před tím měli dva, ale ti vždy děti milovali, a nechali si od nich dělat vše možné i nemožné. Na fence je rozhodně vidět, že neútočí, ale jen se bojí a tak se brání. Pejskaři mne uklidňují, že si fenečka na naše dítě určitě zvykne, pokud bude s miminkem v kontaktu ihned po narození, odpůrci pejsků včetně rodičů mého přítele se netají s názorem typu: "Dejte tu bestii pryč, když je to takový uštěkanec a nevystavujte svoje miminko riziku." Už mne i napadlo dát fenku k mým rodičům, ale připadne mi to jako ta nejhorší varianta. Vzala by to tak, že jsme se jí zbavili kvůli dítěti, a na dítě by útočila při návštěvách ... Navíc já to vidím jako velikánskou zradu vůči ní.
Co tedy mohu udělat předem, aby se mi podařilo fenečku s dětmi skamarádit?

Neregistrovaný uživatel

15.3.2006 14:07
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.202

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, máme doma skoro dvouletou fenku křížence pudla a knírače a plánujeme miminko. Máme však problém se strachem naší fenečky před dětmi. Fenka pochází z útulku. Někdo ji našel spolu se sourozenci jako třítýdenní štěňátko, které vypiplali s pomocí fenky od právě odstavených štěňat a k nám se dostala hned po odstavu v 7 týdnech. Předpokládám tedy, že fenka s dětmi nikdy špatnou zkušenost neprodělala. Nicméně má od malička jen těžko pochopitelný strach z jakýchkoliv "malých lidí" Stačí, aby si někdo, koho ještě nezná , před ní dřepnul. Celá se roztřepe, z dálky jakoby útočí, ale při blízkém kontaktu se snaží prchnout. Bohužel cizí děti se štěkajícího pejska bojí, a tak začnou utíkat, nebo ječet, což psa ještě více vystraší. Nicméně postupem času se nám podařilo zvládnout v klidu potkávat na ulici děti - pokud si ovšem děti psa nevšímají. S dětmi mojí kamarádky jsme došli tak daleko, že si fenka s viditelnou dávkou odvahy a uklidňování od nich dokonce veme pamlsek, ale pohladit se nechá jenom pokud jsem u ní, a klidným vlídným hlasem ji utěšuji. Jinak musím napsat, že fenka je v ostatních situacích velmi dobře zvládnutelná, a docela poslušná.
A teď babo raď. Pejsky jsme před tím měli dva, ale ti vždy děti milovali, a nechali si od nich dělat vše možné i nemožné. Na fence je rozhodně vidět, že neútočí, ale jen se bojí a tak se brání. Pejskaři mne uklidňují, že si fenečka na naše dítě určitě zvykne, pokud bude s miminkem v kontaktu ihned po narození, odpůrci pejsků včetně rodičů mého přítele se netají s názorem typu: "Dejte tu bestii pryč, když je to takový uštěkanec a nevystavujte svoje miminko riziku." Už mne i napadlo dát fenku k mým rodičům, ale připadne mi to jako ta nejhorší varianta. Vzala by to tak, že jsme se jí zbavili kvůli dítěti, a na dítě by útočila při návštěvách ... Navíc já to vidím jako velikánskou zradu vůči ní.
Co tedy mohu udělat předem, aby se mi podařilo fenečku s dětmi skamarádit?

Já myslím, že jak postupujete s dětmi a fenečkou je to správně. Možná kdyby jste si mohla domů vzít na hlídání díte třeb asestry nebo tak a kdyby u vás byla déle možná, že by to fenečka také lépe snášela.

Každopádně já osobně myslím, že když uvidí prcka vyrůstat bude to OK. Jen potom musíte dávat pozor, aby si prcek nechtěl hrát s pejskem.

Neregistrovaný uživatel

15.3.2006 14:19
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.13

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já myslím, že jak postupujete s dětmi a fenečkou je to správně. Možná kdyby jste si mohla domů vzít na hlídání díte třeb asestry nebo tak a kdyby u vás byla déle možná, že by to fenečka také lépe snášela.

Každopádně já osobně myslím, že když uvidí prcka vyrůstat bude to OK. Jen potom musíte dávat pozor, aby si prcek nechtěl hrát s pejskem.

No právě si myslím, že by si ráda hrála a řádila s dětmi, jenže to by k nim ale musela napřed najít cestu. Samozřejmně tou hrou nemyslím hru dítěte , které psovi nedá pokoj. Nejhorší je, že si dítě nemám opravdu kde půjčit.

Neregistrovaný uživatel

15.3.2006 14:28
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.202.38

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, máme doma skoro dvouletou fenku křížence pudla a knírače a plánujeme miminko. Máme však problém se strachem naší fenečky před dětmi. Fenka pochází z útulku. Někdo ji našel spolu se sourozenci jako třítýdenní štěňátko, které vypiplali s pomocí fenky od právě odstavených štěňat a k nám se dostala hned po odstavu v 7 týdnech. Předpokládám tedy, že fenka s dětmi nikdy špatnou zkušenost neprodělala. Nicméně má od malička jen těžko pochopitelný strach z jakýchkoliv "malých lidí" Stačí, aby si někdo, koho ještě nezná , před ní dřepnul. Celá se roztřepe, z dálky jakoby útočí, ale při blízkém kontaktu se snaží prchnout. Bohužel cizí děti se štěkajícího pejska bojí, a tak začnou utíkat, nebo ječet, což psa ještě více vystraší. Nicméně postupem času se nám podařilo zvládnout v klidu potkávat na ulici děti - pokud si ovšem děti psa nevšímají. S dětmi mojí kamarádky jsme došli tak daleko, že si fenka s viditelnou dávkou odvahy a uklidňování od nich dokonce veme pamlsek, ale pohladit se nechá jenom pokud jsem u ní, a klidným vlídným hlasem ji utěšuji. Jinak musím napsat, že fenka je v ostatních situacích velmi dobře zvládnutelná, a docela poslušná.
A teď babo raď. Pejsky jsme před tím měli dva, ale ti vždy děti milovali, a nechali si od nich dělat vše možné i nemožné. Na fence je rozhodně vidět, že neútočí, ale jen se bojí a tak se brání. Pejskaři mne uklidňují, že si fenečka na naše dítě určitě zvykne, pokud bude s miminkem v kontaktu ihned po narození, odpůrci pejsků včetně rodičů mého přítele se netají s názorem typu: "Dejte tu bestii pryč, když je to takový uštěkanec a nevystavujte svoje miminko riziku." Už mne i napadlo dát fenku k mým rodičům, ale připadne mi to jako ta nejhorší varianta. Vzala by to tak, že jsme se jí zbavili kvůli dítěti, a na dítě by útočila při návštěvách ... Navíc já to vidím jako velikánskou zradu vůči ní.
Co tedy mohu udělat předem, aby se mi podařilo fenečku s dětmi skamarádit?

Já bych to zatím moc neřešila. Z vašeho popisu je vidět, že k věci máte správný přístup.

Asi bych si ani nikde dítě nepůjčovala. Přecejen cizí mimčo a mimčo, které bude "voňet" vaší rodinou je dost velký rozdíl.

S příchozím miminkem bych ji seznámila, jakékoliv projevy agrese bych okamžitě zatrhla, nenechávala bych je v žádném případě spolu a bez dozoru a nechala tomu volný průběh. Přecejen než mimčo začne jevit zájem o fenku, bude to nějaký ten pátek trvat a to by ho snad už měla přijmout za člena rodiny.

Jen se snažte fenku totálně neodsunout na druhou kolej. Aby pak nebyla agresívní ze žárlivosti. Ukažte jí, kde je její místo ve smečce, ale nadále se jí snažte maximálně věnovat.

Přeji úspěch ve výchově obou.

Neregistrovaný uživatel

15.3.2006 14:53
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.205.52

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, máme doma skoro dvouletou fenku křížence pudla a knírače a plánujeme miminko. Máme však problém se strachem naší fenečky před dětmi. Fenka pochází z útulku. Někdo ji našel spolu se sourozenci jako třítýdenní štěňátko, které vypiplali s pomocí fenky od právě odstavených štěňat a k nám se dostala hned po odstavu v 7 týdnech. Předpokládám tedy, že fenka s dětmi nikdy špatnou zkušenost neprodělala. Nicméně má od malička jen těžko pochopitelný strach z jakýchkoliv "malých lidí" Stačí, aby si někdo, koho ještě nezná , před ní dřepnul. Celá se roztřepe, z dálky jakoby útočí, ale při blízkém kontaktu se snaží prchnout. Bohužel cizí děti se štěkajícího pejska bojí, a tak začnou utíkat, nebo ječet, což psa ještě více vystraší. Nicméně postupem času se nám podařilo zvládnout v klidu potkávat na ulici děti - pokud si ovšem děti psa nevšímají. S dětmi mojí kamarádky jsme došli tak daleko, že si fenka s viditelnou dávkou odvahy a uklidňování od nich dokonce veme pamlsek, ale pohladit se nechá jenom pokud jsem u ní, a klidným vlídným hlasem ji utěšuji. Jinak musím napsat, že fenka je v ostatních situacích velmi dobře zvládnutelná, a docela poslušná.
A teď babo raď. Pejsky jsme před tím měli dva, ale ti vždy děti milovali, a nechali si od nich dělat vše možné i nemožné. Na fence je rozhodně vidět, že neútočí, ale jen se bojí a tak se brání. Pejskaři mne uklidňují, že si fenečka na naše dítě určitě zvykne, pokud bude s miminkem v kontaktu ihned po narození, odpůrci pejsků včetně rodičů mého přítele se netají s názorem typu: "Dejte tu bestii pryč, když je to takový uštěkanec a nevystavujte svoje miminko riziku." Už mne i napadlo dát fenku k mým rodičům, ale připadne mi to jako ta nejhorší varianta. Vzala by to tak, že jsme se jí zbavili kvůli dítěti, a na dítě by útočila při návštěvách ... Navíc já to vidím jako velikánskou zradu vůči ní.
Co tedy mohu udělat předem, aby se mi podařilo fenečku s dětmi skamarádit?

Podle mě to co děláte je uplně v pořádku a dostačující. Dávat fenku pryč už teď je zbytečně ukvapené, pokud by to neklapalo, můžete jí dát pryč kdykoli potom. Je dost možné, že si fenka časem zvykne, když bude mít dítě doma pořád.

Neregistrovaný uživatel

15.3.2006 15:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.5

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já bych to zatím moc neřešila. Z vašeho popisu je vidět, že k věci máte správný přístup.

Asi bych si ani nikde dítě nepůjčovala. Přecejen cizí mimčo a mimčo, které bude "voňet" vaší rodinou je dost velký rozdíl.

S příchozím miminkem bych ji seznámila, jakékoliv projevy agrese bych okamžitě zatrhla, nenechávala bych je v žádném případě spolu a bez dozoru a nechala tomu volný průběh. Přecejen než mimčo začne jevit zájem o fenku, bude to nějaký ten pátek trvat a to by ho snad už měla přijmout za člena rodiny.

Jen se snažte fenku totálně neodsunout na druhou kolej. Aby pak nebyla agresívní ze žárlivosti. Ukažte jí, kde je její místo ve smečce, ale nadále se jí snažte maximálně věnovat.

Přeji úspěch ve výchově obou.

Ahoj, my řešili naprosto stejnou situaci, na vánoce k nám a naší 3leté šarpejce přibylo domů miminko. Měla jsem úplně stejné obavy jako vy, protože šarpejka je sice strašně hodná, ale nikdy nežila v domácnosti s dětmi a ani nebyla na děti zvyklá. Venku se dětí vždy spíše bála a stranila se jich. Měla jsem velký strach, jak mimčo přijme, jednak aby na něho nebyla zlá ze strachu a druhá věc byla žárlivost, protože přece jen byla docela dlouho "středem vesmíru" naší rodiny. A mohu vás ujistit, že všechno dopadlo naprosto skvěle. Malé miminko, které přinesete domů, je něco úplně jiného než děcka, která už běhají a křičí. Fenka ze začátku snad ani nepostřehla, že se jedná "o dítě", prostě nějaký nový tvor, o kterého se všichni budeme starat. Od začátku jsem jí dovolovala, aby byla přítomna při všech činnostech kolem dítěte (koupání, přebalování, krmení) a aby měla pocit, že je přitom důležitá. Samozřejmě je třeba moc a moc dávat pozor a fenku nezanedbávat, což může být ve chvíli, kdy přinesete z porodnice dítě, které vás naprosto uchvátí, těžké. Na tohle jsem si dávala velký pozor, vždy když se věnuji dítěti a je u toho fenka, tak neopomenu vždy mluvit i na fenku a chválit, jak je hodná. Na vycházky samozřejmě chodíme společně s kočárkem a to se fence také velmi líbí. Vlastní dítě, které pejsek zná od miminka, je něco úplně jiného než cizí děcka venku. Když budete mít rozumný a citlivý přístup, uvidíte, že všechno zvládnete v pohodě a na řeči příbuzných nedejte, takové rady jsou ty nejhorší.

Neregistrovaný uživatel

15.3.2006 15:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.100.250

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle mě to co děláte je uplně v pořádku a dostačující. Dávat fenku pryč už teď je zbytečně ukvapené, pokud by to neklapalo, můžete jí dát pryč kdykoli potom. Je dost možné, že si fenka časem zvykne, když bude mít dítě doma pořád.

hlavně seprosím nenechte odradit žvástama lidí co psy nenáviděj, a až bude mimčo doma, nenechte se odradit prvními neúspěchy, zřejmě to nepůjde hned a samo od sebe, chce to čas, pěkně pomalu a trpělivě, když rozdělíte lásku mezi oba dva a pes bude mít jasně vymezené hranice, neměl by být problém. Hlavně je NIKDY nenechávat o samotě spolu, ale to vy jistě víte

Neregistrovaný uživatel

15.3.2006 17:42
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.160.22

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hlavně seprosím nenechte odradit žvástama lidí co psy nenáviděj, a až bude mimčo doma, nenechte se odradit prvními neúspěchy, zřejmě to nepůjde hned a samo od sebe, chce to čas, pěkně pomalu a trpělivě, když rozdělíte lásku mezi oba dva a pes bude mít jasně vymezené hranice, neměl by být problém. Hlavně je NIKDY nenechávat o samotě spolu, ale to vy jistě víte

muj první pes byla fenka křížence jezevčíka-nemela ráda děti-nevim proč,žádnou špatnou zkušenost nemela.Pokud k nám přišla návštěva s detma a deti chteli na ni sahat zalezla nekam kam na ni nemohly.nikdy se neohnala ,ale ani je nevyhledávala.Když se mi narodila dcera a pak začala lezl.... fena bez ni nedala ani ránu,byla stale s ní...no a když začala dcera jist rohliky... to bylo pro fenu radosti:-))))))))Uplně jiný vztah než k detem cizým:-)))))
Poznáte sama jak to pujde,ale nebála bych se toho

Neregistrovaný uživatel

16.3.2006 08:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.31.6

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
muj první pes byla fenka křížence jezevčíka-nemela ráda děti-nevim proč,žádnou špatnou zkušenost nemela.Pokud k nám přišla návštěva s detma a deti chteli na ni sahat zalezla nekam kam na ni nemohly.nikdy se neohnala ,ale ani je nevyhledávala.Když se mi narodila dcera a pak začala lezl.... fena bez ni nedala ani ránu,byla stale s ní...no a když začala dcera jist rohliky... to bylo pro fenu radosti:-))))))))Uplně jiný vztah než k detem cizým:-)))))
Poznáte sama jak to pujde,ale nebála bych se toho

Po rozvodu jsem zůstala sama s půlročním mimčem.Pak jsem se seznámila s bezva chlápkem a po několika společných procházkách kdy mi sdělil,že má nalezence NO/ten nenášel jiné psy,cizí lidi a děti mu vadily nejvíc/ jsem byla i s dcerou pozvána na návštěvu.Oba jsme se báli co na to pes.Když jsme přišli před dům,šla nám přítelova maminka naproti i s pejskem/aby jsme hned nevpadli na jeho teritorium/,chvilku jsme se společně přošli/vzájemně jsme se ignorovali/a pak jsme šli na tu návštěvu.Pes chvilku ležel naštvaně u vchodových dveří,pak mu to nedalo a sám ke mě přišel a sedl si u mě.Dala jsem mu již pro něj připravený piškot a stali se z nás nejlepší kamarádi.Po další chvilce to psovi nedalo a začal se motat kolm dcery.Přítel mu pro jistotu nandal košík/plastový/a držíc ho pevně za obojek se pomalu přibližovali k dceři,ta nattáhla k pejskovi ruku vonící piškotem,pes si položil hlavu na nožičku a po chvíli když jsme usoudili,že by nemělo hrozit nebezpečí sundal přítel psovi košík/za obojek ho držel stále/.Pes malolu olíznul a od té doby si ji bránil jako svou paničku.Po pár týdnrch společného soužití se mu dcera hrabala v misce a pes koukal a čekal až bude mít u misky volno a nikdy ani nenaznačil,že by chtěl dceři ublížit.Ta se naučila chodit tak,že se držela psa,on chodil pomalu,aby neupadla a když upadla začel ji olizovat a strkat do ní čumákem,aby vstávala.Když se naučila dcera mluvit pes jí poslechl na slovo.Samozřejmě-NIKDY nezůstali ti dva spolu sami.Takže vlastního psa,který bude mít doma ,,čerstváčka "bych se nebála/opatrnost je samozřejmě nutná i tak/a pryč bych ho rozhodně nedávala.To můžete udělat kdykoliv.

Přidejte reakci

Přidat smajlík