Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.203.2
Dobrý den,
máme osmiměsíční fenku ohaře. Je hodně temperamentní a živá, jak to u ohařů bývá a dalo by se říci že se většinu povelů naučila celkem bez problémů. Až na jediný a to dost podstatný-přivolání. Naší chybou pravděpodobně bylo, že jsme ji nepouštěli navolno úplně od malého štěňátka- takže když jsme ji začali pouštět cca ve čtyřech měsících byla už poněkud samostatnější. Přivolání jsme začali cvičit na stopovačce-na ní poslouchala a poslouchá perfektně. Postupně jsem ji pouštěli i bez stopovačky a tam nastali problémy. Párkrát sice poslechne-a za to dostane odměnu a velkou pochvalu, ale má svou hlavu a stále častěji se stává, že nás prostě ignoruje. Pokud je to možné- tak pro ni dojdeme a potrestáme ji-zvýšeným hlasem a vytřepáním za krkem. Jenže vždy to možné není- někdy je zkrátka na takovém místě kam se za ní člověk lehce nedostane-kolem polí je dost křoví, a nebo uteče moc daleko.
Nedávno nám jeden známý poradil-že jelikož přivolání má být bráno jako důrazný rozkaz- více než ostatní povely- takže odměny za něj nejsou namístě a pes musí poslechnout napoprvé. Tudíž když přiběhne až po nějaké době, nebo po více než třetím zavolání-měl by být potrestán. Někdo jiný ale zase zastával názor, že potom se k nám pes bude bát přijít a že se má pochválit kdykoliv k nám přijde i kdyby to bylo až na pátý pokus. Jenže pravda je, že tato metoda nám zatím moc nevycházela-ona totiž ví že může přijít až se jí zachce a vždy se jí dostane pochvaly-proč by teda spěchala když má zrovna rozhrabanou děsně zajímavou jámu.
Co si o tom myslíte?
Jo systém schovávání jsme zkoušeli-ale to nemá moc smysl, vždycky nás našla po chvilce a spíše to bere jako zábavnou hru.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.240.150
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
máme osmiměsíční fenku ohaře. Je hodně temperamentní a živá, jak to u ohařů bývá a dalo by se říci že se většinu povelů naučila celkem bez problémů. Až na jediný a to dost podstatný-přivolání. Naší chybou pravděpodobně bylo, že jsme ji nepouštěli navolno úplně od malého štěňátka- takže když jsme ji začali pouštět cca ve čtyřech měsících byla už poněkud samostatnější. Přivolání jsme začali cvičit na stopovačce-na ní poslouchala a poslouchá perfektně. Postupně jsem ji pouštěli i bez stopovačky a tam nastali problémy. Párkrát sice poslechne-a za to dostane odměnu a velkou pochvalu, ale má svou hlavu a stále častěji se stává, že nás prostě ignoruje. Pokud je to možné- tak pro ni dojdeme a potrestáme ji-zvýšeným hlasem a vytřepáním za krkem. Jenže vždy to možné není- někdy je zkrátka na takovém místě kam se za ní člověk lehce nedostane-kolem polí je dost křoví, a nebo uteče moc daleko.
Nedávno nám jeden známý poradil-že jelikož přivolání má být bráno jako důrazný rozkaz- více než ostatní povely- takže odměny za něj nejsou namístě a pes musí poslechnout napoprvé. Tudíž když přiběhne až po nějaké době, nebo po více než třetím zavolání-měl by být potrestán. Někdo jiný ale zase zastával názor, že potom se k nám pes bude bát přijít a že se má pochválit kdykoliv k nám přijde i kdyby to bylo až na pátý pokus. Jenže pravda je, že tato metoda nám zatím moc nevycházela-ona totiž ví že může přijít až se jí zachce a vždy se jí dostane pochvaly-proč by teda spěchala když má zrovna rozhrabanou děsně zajímavou jámu.
Co si o tom myslíte?
Jo systém schovávání jsme zkoušeli-ale to nemá moc smysl, vždycky nás našla po chvilce a spíše to bere jako zábavnou hru.
Moje fenka bígla dostala taky svou hlavu.. v zimě nebyl velký problém ji přivolat, ale teď jak to roztává, je všude spousta pachů a už ji tolik nezajímám, jsou lepší věci.. tak se přidávám pod dotaz, jak by to mělo být správně... a stopovačku jsme přestala používat po tom, co se mi kousíček zaběhla, zamotala se do křoví a protože moc foukalo, nebylo slyšet kňučení.. Ale našla jsem ji... Jinak takhle si odběhne a za chvíli se vrátí...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.202
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
máme osmiměsíční fenku ohaře. Je hodně temperamentní a živá, jak to u ohařů bývá a dalo by se říci že se většinu povelů naučila celkem bez problémů. Až na jediný a to dost podstatný-přivolání. Naší chybou pravděpodobně bylo, že jsme ji nepouštěli navolno úplně od malého štěňátka- takže když jsme ji začali pouštět cca ve čtyřech měsících byla už poněkud samostatnější. Přivolání jsme začali cvičit na stopovačce-na ní poslouchala a poslouchá perfektně. Postupně jsem ji pouštěli i bez stopovačky a tam nastali problémy. Párkrát sice poslechne-a za to dostane odměnu a velkou pochvalu, ale má svou hlavu a stále častěji se stává, že nás prostě ignoruje. Pokud je to možné- tak pro ni dojdeme a potrestáme ji-zvýšeným hlasem a vytřepáním za krkem. Jenže vždy to možné není- někdy je zkrátka na takovém místě kam se za ní člověk lehce nedostane-kolem polí je dost křoví, a nebo uteče moc daleko.
Nedávno nám jeden známý poradil-že jelikož přivolání má být bráno jako důrazný rozkaz- více než ostatní povely- takže odměny za něj nejsou namístě a pes musí poslechnout napoprvé. Tudíž když přiběhne až po nějaké době, nebo po více než třetím zavolání-měl by být potrestán. Někdo jiný ale zase zastával názor, že potom se k nám pes bude bát přijít a že se má pochválit kdykoliv k nám přijde i kdyby to bylo až na pátý pokus. Jenže pravda je, že tato metoda nám zatím moc nevycházela-ona totiž ví že může přijít až se jí zachce a vždy se jí dostane pochvaly-proč by teda spěchala když má zrovna rozhrabanou děsně zajímavou jámu.
Co si o tom myslíte?
Jo systém schovávání jsme zkoušeli-ale to nemá moc smysl, vždycky nás našla po chvilce a spíše to bere jako zábavnou hru.
Moc vám neporadím, protože s loveckými psy nemám zkušenosti, ale dávejte moc velký pozor na myslivce.. ty hovada střílejí co mohou.. nám teď zastřelili kočku..., takže držím palce ať přivolání odpilujete
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.21.68
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Moc vám neporadím, protože s loveckými psy nemám zkušenosti, ale dávejte moc velký pozor na myslivce.. ty hovada střílejí co mohou.. nám teď zastřelili kočku..., takže držím palce ať přivolání odpilujete
já bych radila spíš dopilovat, odpilováno už je asi dost
jinak máme taky bígla, dá se říct s výbornou poslušností ve všem, kromě tohoto. Holt vlohy jsou vlohy, pokud máte správnýho bígla a žádnýho gaučáka, nic s tím neuděláte, když pachy zavelí ... Ale věřím, že se najde i ten, který poslechne a po stopě se nepustí, jen jsem ho zatím ještě neviděla (a to jich znám dost)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.28.189
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
máme osmiměsíční fenku ohaře. Je hodně temperamentní a živá, jak to u ohařů bývá a dalo by se říci že se většinu povelů naučila celkem bez problémů. Až na jediný a to dost podstatný-přivolání. Naší chybou pravděpodobně bylo, že jsme ji nepouštěli navolno úplně od malého štěňátka- takže když jsme ji začali pouštět cca ve čtyřech měsících byla už poněkud samostatnější. Přivolání jsme začali cvičit na stopovačce-na ní poslouchala a poslouchá perfektně. Postupně jsem ji pouštěli i bez stopovačky a tam nastali problémy. Párkrát sice poslechne-a za to dostane odměnu a velkou pochvalu, ale má svou hlavu a stále častěji se stává, že nás prostě ignoruje. Pokud je to možné- tak pro ni dojdeme a potrestáme ji-zvýšeným hlasem a vytřepáním za krkem. Jenže vždy to možné není- někdy je zkrátka na takovém místě kam se za ní člověk lehce nedostane-kolem polí je dost křoví, a nebo uteče moc daleko.
Nedávno nám jeden známý poradil-že jelikož přivolání má být bráno jako důrazný rozkaz- více než ostatní povely- takže odměny za něj nejsou namístě a pes musí poslechnout napoprvé. Tudíž když přiběhne až po nějaké době, nebo po více než třetím zavolání-měl by být potrestán. Někdo jiný ale zase zastával názor, že potom se k nám pes bude bát přijít a že se má pochválit kdykoliv k nám přijde i kdyby to bylo až na pátý pokus. Jenže pravda je, že tato metoda nám zatím moc nevycházela-ona totiž ví že může přijít až se jí zachce a vždy se jí dostane pochvaly-proč by teda spěchala když má zrovna rozhrabanou děsně zajímavou jámu.
Co si o tom myslíte?
Jo systém schovávání jsme zkoušeli-ale to nemá moc smysl, vždycky nás našla po chvilce a spíše to bere jako zábavnou hru.
Asi vám moc neporadím, mám labradorku se kterou mám stejný problém jako vy. Bohužel jsem poslechla některé radily a fenku jsem začala za pozdní příchod trestat..... Proto vám radím nikdy tohle nedělejte, protože mi dalo velkou práci v ní znovu získat důvěru a vrátit vše do původního stavu před tresty.... Takže přivolání není sice na 100%, ale můžu vás snad potěšit tím, že s každým háráním se poslušnost zlepšuje skoro sama od sebe
Dělám to prostě tak, že za každé vzorové přivolání strašně chválim a ono to nějak začíná jít. Taky se snažím aby měla pevné dawn, v případě, že by třeba už za někým utíkala se dá použít.
Jinak, pokud vím, tak myslivec v honidbě nesní zastřelit loveckého psa.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.179.33
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Asi vám moc neporadím, mám labradorku se kterou mám stejný problém jako vy. Bohužel jsem poslechla některé radily a fenku jsem začala za pozdní příchod trestat..... Proto vám radím nikdy tohle nedělejte, protože mi dalo velkou práci v ní znovu získat důvěru a vrátit vše do původního stavu před tresty.... Takže přivolání není sice na 100%, ale můžu vás snad potěšit tím, že s každým háráním se poslušnost zlepšuje skoro sama od sebe
Dělám to prostě tak, že za každé vzorové přivolání strašně chválim a ono to nějak začíná jít. Taky se snažím aby měla pevné dawn, v případě, že by třeba už za někým utíkala se dá použít.
Jinak, pokud vím, tak myslivec v honidbě nesní zastřelit loveckého psa.
Máme fenku ohaře. Všechnÿ povely se učila dobře, až na to přivolání,jak je tomu i u vás. Taky jsem zatínala zuby, když nepřišla napoprvé, měla jsem chut ji potrestat, ale trestat se ¨za tohle nesmí. Pes si to pamatuje a kor potom nepřijde.
Máte pejsana dost mladého, je to ještě hravé štěně. Ve vašm případě bych ho hodně chválila, když přijde. Taky se to dobře učí -- mít s sebou pytlík s piškoty a za každé přiběhnutí ¨ho odměnit. Pak už jen stačí zašustit pytlíkem a je u vás. A snažit se ho přivolávat co nejčastěji a být opravdu důsledný.
Hodně štěstí.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.134.208
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Máme fenku ohaře. Všechnÿ povely se učila dobře, až na to přivolání,jak je tomu i u vás. Taky jsem zatínala zuby, když nepřišla napoprvé, měla jsem chut ji potrestat, ale trestat se ¨za tohle nesmí. Pes si to pamatuje a kor potom nepřijde.
Máte pejsana dost mladého, je to ještě hravé štěně. Ve vašm případě bych ho hodně chválila, když přijde. Taky se to dobře učí -- mít s sebou pytlík s piškoty a za každé přiběhnutí ¨ho odměnit. Pak už jen stačí zašustit pytlíkem a je u vás. A snažit se ho přivolávat co nejčastěji a být opravdu důsledný.
Hodně štěstí.
taky mám ohaře a zhruba do jednoho roku jsme měli stejný problém,pokud měl něco zajímavějšího tak nereagoval,naštěstí je to závislák,takže pokud jsem změnila směr a šla od něj pryč(popř utíkala),tak se rychle rozmyslel a mazal za mnou,když jsem viděla že běží,zopakovala jsem povel a nějak to časem pochopil,teď už je to bez problémů....souhlasím,že je to ještě štěně a určitě to brzo pochopí
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.104.20
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
máme osmiměsíční fenku ohaře. Je hodně temperamentní a živá, jak to u ohařů bývá a dalo by se říci že se většinu povelů naučila celkem bez problémů. Až na jediný a to dost podstatný-přivolání. Naší chybou pravděpodobně bylo, že jsme ji nepouštěli navolno úplně od malého štěňátka- takže když jsme ji začali pouštět cca ve čtyřech měsících byla už poněkud samostatnější. Přivolání jsme začali cvičit na stopovačce-na ní poslouchala a poslouchá perfektně. Postupně jsem ji pouštěli i bez stopovačky a tam nastali problémy. Párkrát sice poslechne-a za to dostane odměnu a velkou pochvalu, ale má svou hlavu a stále častěji se stává, že nás prostě ignoruje. Pokud je to možné- tak pro ni dojdeme a potrestáme ji-zvýšeným hlasem a vytřepáním za krkem. Jenže vždy to možné není- někdy je zkrátka na takovém místě kam se za ní člověk lehce nedostane-kolem polí je dost křoví, a nebo uteče moc daleko.
Nedávno nám jeden známý poradil-že jelikož přivolání má být bráno jako důrazný rozkaz- více než ostatní povely- takže odměny za něj nejsou namístě a pes musí poslechnout napoprvé. Tudíž když přiběhne až po nějaké době, nebo po více než třetím zavolání-měl by být potrestán. Někdo jiný ale zase zastával názor, že potom se k nám pes bude bát přijít a že se má pochválit kdykoliv k nám přijde i kdyby to bylo až na pátý pokus. Jenže pravda je, že tato metoda nám zatím moc nevycházela-ona totiž ví že může přijít až se jí zachce a vždy se jí dostane pochvaly-proč by teda spěchala když má zrovna rozhrabanou děsně zajímavou jámu.
Co si o tom myslíte?
Jo systém schovávání jsme zkoušeli-ale to nemá moc smysl, vždycky nás našla po chvilce a spíše to bere jako zábavnou hru.
Nebudu Vám umět asi poradit, ale napíšu, jak jsme to dělala já, třeba něco z toho bude použitelné. Předesílám, že jsem od malička Ashe - maďarský ohař učila všechno (až na povel čekej) na volno. Začínali jsme doma -i s přivoláním. Takže nejdříve se ¨snažte doma, aby pesan REAGOVAL na váš hlas. Pes je v předsíni, vy v obýváku zavoláte jeho jméno + povel ke mně!! Přijde = skvělýýý, pochvala, odměna. A takhle pořád dokola. Několikrát za večer, pár dní za sebou, musíte mít doma jistotu, že pes Vás na zavolání vnímá. Pak to stejné zkoušíte venku - teď v té situaci asi na vodítku, chvilku delším,chvilku kratším. Funguje, poslechla???? No skvělýýýý, musíte skákat nadšeníííííím, jásat a juchat¨a nabízet HNED odměny (nelovit v kapse, mít připraveno). Neposlechla? Cukla bych, přitáhla, vyčinila a zkusila znovu. Když teď poslechne = juchééé a odměna. Vyhledávala bych prolémová místa. A když je to lepší a lepší, tak pustit bez vodidla, ale držet u sebe, aby byla lepší ovladatelnost. Když poslechne - ječím nadšením tak, že mě slyší až v Austrálii a je mi jedno, co si myslí soused odnaproti :-)), páč chlupáč potřebuje vědět, že se raduju z jeho poslouchání :-)
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Nebudu Vám umět asi poradit, ale napíšu, jak jsme to dělala já, třeba něco z toho bude použitelné. Předesílám, že jsem od malička Ashe - maďarský ohař učila všechno (až na povel čekej) na volno. Začínali jsme doma -i s přivoláním. Takže nejdříve se ¨snažte doma, aby pesan REAGOVAL na váš hlas. Pes je v předsíni, vy v obýváku zavoláte jeho jméno + povel ke mně!! Přijde = skvělýýý, pochvala, odměna. A takhle pořád dokola. Několikrát za večer, pár dní za sebou, musíte mít doma jistotu, že pes Vás na zavolání vnímá. Pak to stejné zkoušíte venku - teď v té situaci asi na vodítku, chvilku delším,chvilku kratším. Funguje, poslechla???? No skvělýýýý, musíte skákat nadšeníííííím, jásat a juchat¨a nabízet HNED odměny (nelovit v kapse, mít připraveno). Neposlechla? Cukla bych, přitáhla, vyčinila a zkusila znovu. Když teď poslechne = juchééé a odměna. Vyhledávala bych prolémová místa. A když je to lepší a lepší, tak pustit bez vodidla, ale držet u sebe, aby byla lepší ovladatelnost. Když poslechne - ječím nadšením tak, že mě slyší až v Austrálii a je mi jedno, co si myslí soused odnaproti :-)), páč chlupáč potřebuje vědět, že se raduju z jeho poslouchání :-)
Tak já mám také problém se sedmiměsíčním ohařiskem. Máme dva povely. Povel "pojď sem" pro případ, že něco provede. Třeba když žere fujtajbl a nechce přestat ani po mém FŮJ, tak si ho tímto přivolám. To přijde obloukem a skrčený.....nedostane potom ránu, ale vyčiním mu slovně, to stačí.
No a potom je povel "ke mně" pro ty normální situace. Ale to bohužel moc nefunguje. Jako menší přibíhal, ten kousek piškotu mu stál za to. Ale čím je větší, tím ho zajímá víc věcí. Zatím tento povel jen trénujeme, takže ho používám na vycházkách, když kolem není nic zajímavějšího (pes, dítě), to by potom nemělo cenu vůbec volat, tam jde potom o mou rychlost. No a vypadá to tak, že zavolám ke mně, pes se zastaví a začně se rozhlížet, kde je co zajímavého a proč ho volám. Nutno podotknout, že ho po tomto povelu skoro nikdy nepřivazuji na vodítko, na to používám "čekej" a dojdu ho. Nevím, kde jsem co zblbla a nevím, jak pokračovat dál. Dříve i předsedal, ale teď nesedá přede mně, ale tak nějak bokem, aby viděl po směru naší cesty. Je to pacholek a já už začínám být bezradná. Jo a na stopovačce přijde celkem bleskově.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.255.14
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
máme osmiměsíční fenku ohaře. Je hodně temperamentní a živá, jak to u ohařů bývá a dalo by se říci že se většinu povelů naučila celkem bez problémů. Až na jediný a to dost podstatný-přivolání. Naší chybou pravděpodobně bylo, že jsme ji nepouštěli navolno úplně od malého štěňátka- takže když jsme ji začali pouštět cca ve čtyřech měsících byla už poněkud samostatnější. Přivolání jsme začali cvičit na stopovačce-na ní poslouchala a poslouchá perfektně. Postupně jsem ji pouštěli i bez stopovačky a tam nastali problémy. Párkrát sice poslechne-a za to dostane odměnu a velkou pochvalu, ale má svou hlavu a stále častěji se stává, že nás prostě ignoruje. Pokud je to možné- tak pro ni dojdeme a potrestáme ji-zvýšeným hlasem a vytřepáním za krkem. Jenže vždy to možné není- někdy je zkrátka na takovém místě kam se za ní člověk lehce nedostane-kolem polí je dost křoví, a nebo uteče moc daleko.
Nedávno nám jeden známý poradil-že jelikož přivolání má být bráno jako důrazný rozkaz- více než ostatní povely- takže odměny za něj nejsou namístě a pes musí poslechnout napoprvé. Tudíž když přiběhne až po nějaké době, nebo po více než třetím zavolání-měl by být potrestán. Někdo jiný ale zase zastával názor, že potom se k nám pes bude bát přijít a že se má pochválit kdykoliv k nám přijde i kdyby to bylo až na pátý pokus. Jenže pravda je, že tato metoda nám zatím moc nevycházela-ona totiž ví že může přijít až se jí zachce a vždy se jí dostane pochvaly-proč by teda spěchala když má zrovna rozhrabanou děsně zajímavou jámu.
Co si o tom myslíte?
Jo systém schovávání jsme zkoušeli-ale to nemá moc smysl, vždycky nás našla po chvilce a spíše to bere jako zábavnou hru.
Je důležité vědět,co si k pejsku můžete dovolit.U nás trestání začalo až po 1roce.I dnes když se rozhodne na přivolání nepřijít.Jdu si pro něj,chytnu ho za slecho a přitáhnu ho, až na místo poveli.Posadím,pak zadaunuji a nechám ho lezet.Poodejdu,a přivolám.Opakuji stejný povel "ke mě",pak ho odměním a pochválím.Nepřijde li a lelkuje,opakuji akci znova.Pak ho nechám jít chvilku u nohy bez přivázání a teprve po chvilce mu dám povel volno.Samozřejmě pokud dojde ke mě později na povel píšťalky při práci v poli,tak ho rozhodně netrestám.Přišel a to je hlavní,spíše dávám pozor,aby se nerozlítal.
S těma myslivcema se rozhodně nebojte,někteří jsou pitomci,ale ti jsou i u lidí,kteří myslivost neprovozují.
Žádný normální myslivec vám lov.psa nezastřelí.Pro případ velkého akčního rádiusu psa mu dávejte barevný obojek na suchý zip.To funguje u většiny myslivců,jako pozor,je to lov.pes a pracovní k tomu!!!!!