Neregistrovaný uživatel

Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
ahoj, taky mám labradora, ale fenku, má 32kg a nemyslím si, že je přerostlá. Docela mě překvapilo, že mluvíš o půlročním psovi. Pokud vím, tak minimální věk pro zjištění dysplazie je 12měsíců a u větších hafanů to jde až v 18 měsících?!? Podle mě však není vhodné psa, který má těžkou dysplazii, jak píšeš, vystavovat velké zátěži. Při dysplazii je kloubní spojení stehení kosti volnější než u zdravého psa a to způsobuje, že se "hlavice" stehenní kosti z jamky částečně uvolňuje. Pes tak dospěje k tzv. "artróze", jako u starších lidí. Teď to sice nepoznáš, ale ve stáří by mohl mít velké bolesti a problémy. Teď je pro tvého pejska nejdůležitější strava, která musí obsahovat spoustu živin, vápníku a vitamínů. Vyber si opravdu kvalitní granule a neboj se do nich investovat. Tohle všechno by však chovatel měl zajistit od útlého věku pejska. Nejlépe ti se vším poradí veterinář.
Zdraví Daniela
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
Určitě bych doporučovala nějaké podpůrné přípravky které následky DKK oddálí (http://www.orling.cz), sama jsem měla fenku belgičáka a ta začala v 8měsících kulhat, při RTG byla zjištěna těžká DKK. Fenka nemohla chodit ani po kluzském terénu (myslím třeba náledí v zimě). Vše bylo stíženo tím, že měla velké problémy při chůzi samotné, proto jsem ji nenamáhala a chodila jen po zahradě tak jak ji to vyhovovala. Váš pejsek je prakticky na výcvik delší tury, a namáhavější činnost "nepoužitelný". Velká smůla je ta, že je to štěně, a celý život by mělo mít před sebou, ovšem je velká pravděpodobnost že ho neužije plnohodnotně jako jiný pes. Rodiče Vašeho štěněte mají vyšetření na RTG? Je Váš pes s PP? Troufám si předvídat že asi není, což je škoda, protože se takovéto riziko mohlo eliminovat vhodným výběrem rodičovského páru (jak je zajištěno u pejska s PP).
Hodně štěstí Vám a Vašemu pejskovi. Lucka K.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
Pokud již nyní veterinář diagnostikoval těžkou dysplazii,tak bohužel,ale zátěž je pro Vašeho psa naprosto nevhodná.Problémy by na sebe nedali dlouho čekat.Kromě kvalitního krmiva a kratších procházek víckrát denně,doporučuji podávat preparáty typu Caniviton a Chasoton,prostě něco na podporu chrupavky a kloubů.Případné léky na bolest konzultujte s veterináře.Další aspekt je eliminace vlivů jako je mokro a zima,to může problémy zhoršit.Jinak totální endoprotéza je u psa možná,nová věc je denervace kloubu,ale to musíte prostudovat odborné publikace,nebo konzultovat veterinární kliniky jako je Jaggy a podobně.Běžná veterinární pracoviště tento zákrok zřejmě neprovádí.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
Věk pro zjištění dysplazie je „libovolný“. Je ji možné zjistit kdykoliv. Zjednodušeně řečeno, věkem se zvýrazňuje, tedy, má-li 6 měsíční štěně již dysplazii vyššího stupně, je to velký průšvih...
Opravdu nemohu říci nic jasného. Měla jsem NO, která měla dysplazii 1/3 a do jejich 8 let jsem ji brala na sporadicky na výlety, závodila jsem s ní – celkem aktivně, velmi často cvičila atd.. Sice jsem se snažila ji nepřetěžovat, ale rozhodně jsem ji nějak obzvlášť nerozmazlovala co se minima pohybu týče a (promiňte mi všichni) nešetřila. Zkrátka nejevila známky problému, nekulhala... Problémy, ale spíše slabšího rázu začala mít až v 10,5 letech. Znám asi 5 letého českosl. vlčáka s RTG DKK 4/4!! a chodí normálně. ALE! faktem je, že ten kromě malých procházek a zahrady nic jinak „nezná“. Znala jsem ale i sib. hasky, která měla 2/2 a ve dvou a půl letech nemohla chodit a musela být utracena. Je to velmi individuální. Nelze obecně říci, zda je 10 km denně moc či málo a na jak velké postižení kloubů. Záleží také, budou-li to náročné tůry z kopce do kopce, nebo po rovině, nárazovky, nebo postupné navykání a následně „stereotyp“.... Přesto můj názor je, že štěně s dysplazií pro dennodenní 10 km chůze nebude zrovna ideální. Rozhodující by ale měl být rentgen v dospělosti. Ale nebudu vám to idealizovat. Zrovna velké zlepšení bych neočekávala. Bohužel.
Operace se dělají, někdo na ně nadává, že časem se to vrátí do normálu, znám i slova chvály. Z vlastní zkušenosti nemohu sloužit. Slyšela jsem ale, že je to velmi nákladná záležitost. Údajně přes 15 tisíc. Ale to mám „z třetí ruky“.
Jinak léky a přípravky, jaké podávat, tu bylo již navrhnuto. Každopádně pozor hlavně na průvan a vlhko.
Jen ještě dodám pro Danielu, že ten vyšší věk pro zjištění dysplazie není dán tím, že se nedá ve štěněčím věku zjistit, ale že do chovu jsou puštěni psi, kteří mají např. nejdříve v 15 měsících RTG DKK, protože u takto „starých“ jedinců jsou již kosti plně vyvinuté, a je-li tam dysplazie, v tomto věku by měla být „jasná a téměř konečná“. Spíše pak může být horší, než lepší, proto se ji snaží udělat všichni co nejdříve je možné. Málo kdo ji nechá třeba až na 4 roky věku psa, může-li tak učinit v jeho 18 měsících.
Ve štěněčím věku to u psa, který v dospělosti má třeba 2/2, nemusí na RTG snímku vůbec zřetelné a klouby mohou vypadat „čistě“ = 0/0.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
Ahoj, já mám známého, který své labradorce kyčle operovat nechal. Neznám sice přesné údaje, ale měla těžkou dysplazii a zachránit jí mohla pouze operace. Ta operace ho skutečně stála 15 tis. (už jsou to tak 3 roky) a veterinář ho varoval, že i přes takto vysokou částku zaplacenou za operaci nemusí být výsledek uspokojivý. Ta operace se ale povedla údajně velmi dobře. Mrzí mě, že nemohu podat bližší informace, ale známý se odstěhoval do vzdáleného města a tak nemám možnost jeho labradorku vidět a posoudit, jak na tom je. Naposledy jsem s ním mluvila před půl rokem a říkal, že fena je naprosto v pořádku ... (a to jí hrozilo utracení).
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
Můj pes (APBT) má zjištěnou dysplazii 3/4 v 18-tém měsíci, nyní jsou mu čtyři roky. Podle rady naší bývalé veterinářky, měl chodit pouze na vodítku, neběhat, nehrát si, prostě invalida. Při aplikování této rady pes evidentně duševně strádal, nedostatek pohybu vedl ke zhoršení nikoli ke zlepšení a mohla za to asi jen duševní stránka věci. Změnil jsem veterináře a ten poradil , dle mého názoru lépe. Psa nijak neomezovat, ale naopak ho ani do ničeho nenutit!
Nyní chodí normálně, běhá normálně, nosí pneumatiky, aportuje, dokonce doběhne zajíce (to není nic na chlubení! :o)). Prostě jsme vyloučily jen skákání na peška a běh u kola jinak sportuje normálně, ale když chce přestat tak přestaneme - to má sice neblahé následky na důslednost výchovy, ale jinak to nejde.
Závěrem se domívám, že pasovat psa jen z naší vůle do role invalidy je nesmysl, nechte to na něm ať se rozhodne co mu vyhovuje. Tím nemyslím, že ho necháte dělat co se mu hodí, vy jste ten inteligentnější a vy i nadále musíte řídit jeho život k jeho i vaší spokojenosti.
Fuggy
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
Původně jsem chtěla i já napsat svůj názor a zkušenosti, ale objevila jsem příspěvek Dr. Skaly (Praha) a zdá se mi jednodušší ho sem vložit než opakovat, co je již známé... :o))) MVC.Kovářová
Dysplazie kyčelních kloubů /DKK/ je vývojové onemocnění kyčelních kloubů s dědičným podkladem. Postihuje prakticky všechna plemena psů, ale nejvýraznější problémy způsobuje u velkých a obřích plemen, a to vzhledem k váze přenášené na postižené klouby. Psi i feny jsou postiženi přibližně ve stejném procentu.
Anatomicky je kyčelní kloub tvořený jamkou v pánevní kosti a hlavicí kosti stehenní. Oba kloubní povrchy jsou pokryty chrupavkou, která zajišťuje spolu se synovií – vazkou tekutinou vyplňující vnitřní prostor kloubu – hladký a nebolestivý pohyb. Podmínkou pro bezproblémovou funkci je ale správná stavba kloubu. Za normálních okolností hlavice zapadá do jamky pevně a její pohyb v jamce je nebolestivý. Při DKK vzniká tzv. laxita, čili volnost kloubu, při které se tvar hlavice i jamky v různé míře deformuje, pohyb je bolestivý a následně se v kloubu vyvíjí osteoartróza.
V krátkosti je vhodné se zmínit i o dědičnosti DKK. Jedná se o tzv. polygenní dědičnost, tzn. podílí se na ní větší množství genů, které mají vliv na anatomický vývoj kyčelního kloubu. Stupeň dědivosti laxity /volnosti/ kyčelního kloubu je plemenně rozdílný a je předmětem výzkumů; dosavadní výsledky jsou však alarmující – např. u labradorských retrívrů se laxita kyčelního kloubu dědí z více než 90 % a lze předpokládat, že u jiných plemen bude toto číslo podobné. Kromě dědičnosti se na klinickém vývoji DKK podílejí i podmínky prostředí – zejména rychlost růstu a stupeň zatížení vyvíjejících se kyčelních kloubů. Zajímavým faktem je, že nejkritičtějším obdobím pro vývoj kyčelního kloubu je prvních 6 - 8 týdnů života štěněte, kdy je tkáň kyčelních kloubů ještě relativně měkká a tudíž snáze deformovatelná.
S jakými problémy se můžeme u psa postiženého DKK setkat? Jedná se o neochotu k pohybu, zejména potíže při vstávání, skákání, chůzi do schodů, nastupování do auta, pes může odlehčovat pánevní končetiny nadměrným vybočováním zadku, odrážením se oběma pánevními končetinami, přenášením váhy na hrudní končetiny. Příznaky se často zvýrazňují po delším odpočinku a větší zátěži. Všechny tyto problémy jsou způsobeny bolestí kyčelních kloubů – u rostoucích jedinců je bolest způsobena volností kloubu, u psů starších je hlavní příčinou bolesti vzniklá osteoartróza. Nástup klinických příznaků je možný už od cca 4 měsíců věku, ale častý je i u dospělých psů v závislosti na stupni DKK a individuálním vnímání bolesti daným jedincem. Postiženy jsou častěji oba dva kyčelní klouby, ale výjimkou není ani jednostranné postižení.
Kromě klinických příznaků je základním pilířem diagnostiky RTG vyšetření. Považuji za důležité zdůraznit, že kvalitní RTG snímek je možné zhotovit pouze v hluboké sedaci nebo celkové anestezii, což platí zejména u velkých plemen psů. Jen tak je snímek projekčně správný a jsme schopni objektivně posoudit stav kyčelních kloubů. Podle závažnosti změn patrných na RTG snímku rozdělujeme u nás DKK do 5 stupňů od 0. /podle FCI - A/ - negativní, až po 4. stupeň /FCI – E/ - těžká DKK.
Léčba DKK je velmi složitým problémem, zejména proto, že není možné toto onemocnění úplně vyléčit, nicméně existuje řada možností, jak psu nemocnému DKK pomoci.
Z konzervativních /nechirurgických/ metod je to zejména podávání tzv. nesteroidních protizánětlivých látek, které omezením zánětu uvnitř postiženého kloubu snižují i jeho bolestivost. Tyto léky je možné podávat nárazově při zřetelných epizodách bolestivosti, ale i dlouhodobě, pak je ovšem vhodný monitoring pacienta s ohledem na případné vedlejší účinky těchto léků. Velmi vhodné je podávání tzv. chondroprotektiv, z nichž nejpoužívanější jsou glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, MSM (methylsulfonylmethan) a kolagen. Tyto látky mohou při dostatečně dlouhém podávání působit v postižených kloubech protizánětlivě, zlepšovat pružnost kloubní chrupavky a tím zpomalovat rozvoj osteoartrózy. Výhodou je i velmi dobrá snášenlivost ze strany léčených pacientů.
Existuje řada chirurgických zákroků, prováděných u psů s DKK. Patří mezi ně tzv. rekonstrukční operace se zaměřením na preventivní působení u mladých psů, kdy dokážeme výrazně oddálit nástup degenerativních změn v postiženém kyčelním kloubu při zachování jeho celistvosti. Naproti tomu tzv. záchovné operace, mezi něž patří totální endoprotéza a resekce hlavice a krčku stehenní kosti, slouží k odstranění bolestivosti v kloubech těžce postižených osteoartrózou.
Rozhodnutí o způsobu léčby psa postiženého DKK je individuální záležitostí a je věcí konzultace majitele zvířete s veterinárním lékařem. Pes postižený DKK je pacientem vyžadující zvýšenou péči, ale při optimální volbě terapie se rozhodně nejedná o beznadějný případ a většině našich pacientů jsme schopni i při tomto onemocnění účinně pomoci.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Věk pro zjištění dysplazie je „libovolný“. Je ji možné zjistit kdykoliv. Zjednodušeně řečeno, věkem se zvýrazňuje, tedy, má-li 6 měsíční štěně již dysplazii vyššího stupně, je to velký průšvih...
Opravdu nemohu říci nic jasného. Měla jsem NO, která měla dysplazii 1/3 a do jejich 8 let jsem ji brala na sporadicky na výlety, závodila jsem s ní – celkem aktivně, velmi často cvičila atd.. Sice jsem se snažila ji nepřetěžovat, ale rozhodně jsem ji nějak obzvlášť nerozmazlovala co se minima pohybu týče a (promiňte mi všichni) nešetřila. Zkrátka nejevila známky problému, nekulhala... Problémy, ale spíše slabšího rázu začala mít až v 10,5 letech. Znám asi 5 letého českosl. vlčáka s RTG DKK 4/4!! a chodí normálně. ALE! faktem je, že ten kromě malých procházek a zahrady nic jinak „nezná“. Znala jsem ale i sib. hasky, která měla 2/2 a ve dvou a půl letech nemohla chodit a musela být utracena. Je to velmi individuální. Nelze obecně říci, zda je 10 km denně moc či málo a na jak velké postižení kloubů. Záleží také, budou-li to náročné tůry z kopce do kopce, nebo po rovině, nárazovky, nebo postupné navykání a následně „stereotyp“.... Přesto můj názor je, že štěně s dysplazií pro dennodenní 10 km chůze nebude zrovna ideální. Rozhodující by ale měl být rentgen v dospělosti. Ale nebudu vám to idealizovat. Zrovna velké zlepšení bych neočekávala. Bohužel.
Operace se dělají, někdo na ně nadává, že časem se to vrátí do normálu, znám i slova chvály. Z vlastní zkušenosti nemohu sloužit. Slyšela jsem ale, že je to velmi nákladná záležitost. Údajně přes 15 tisíc. Ale to mám „z třetí ruky“.
Jinak léky a přípravky, jaké podávat, tu bylo již navrhnuto. Každopádně pozor hlavně na průvan a vlhko.
Jen ještě dodám pro Danielu, že ten vyšší věk pro zjištění dysplazie není dán tím, že se nedá ve štěněčím věku zjistit, ale že do chovu jsou puštěni psi, kteří mají např. nejdříve v 15 měsících RTG DKK, protože u takto „starých“ jedinců jsou již kosti plně vyvinuté, a je-li tam dysplazie, v tomto věku by měla být „jasná a téměř konečná“. Spíše pak může být horší, než lepší, proto se ji snaží udělat všichni co nejdříve je možné. Málo kdo ji nechá třeba až na 4 roky věku psa, může-li tak učinit v jeho 18 měsících.
Ve štěněčím věku to u psa, který v dospělosti má třeba 2/2, nemusí na RTG snímku vůbec zřetelné a klouby mohou vypadat „čistě“ = 0/0.
Dobrý den, děkuji za Vaši připomínku. Jsem ráda, že jste na to reagovala. Měli jsme totiž problémy s naší fenkou. Dopadala na přední nohu, když jí bylo cca 5 měsíců. Objeli jsme asi 3 nebo 4 veterináře, aby se na ni podívali a ptali jsme se, jestli by mohli udělat rentgen na DKK. Všichni tvrdili jedno: "až po roce stáří."
Ještě by mě zajímalo, myslíte si, že u psa, který má problém nebo dispozice DKK, nelze tuto situaci něčím omezit, už u štěněte? Myslím tím především vhodnou stravou, doplněnou např. želatinovými tabletami, ... Píšete, že když se DKK zjistí, třeba i v 6ti měsících, bude po roce stáří psa horší, než lepší. To chápu, ale jestli ten dotyčný, co napsal výše uvedený dotaz, u svého psa zjistil, že má takový problém, mohl by tomu ještě zamezit nebo aspoň zmírnit průběh? Moc by mě to zajímalo. Děkuji
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, děkuji za Vaši připomínku. Jsem ráda, že jste na to reagovala. Měli jsme totiž problémy s naší fenkou. Dopadala na přední nohu, když jí bylo cca 5 měsíců. Objeli jsme asi 3 nebo 4 veterináře, aby se na ni podívali a ptali jsme se, jestli by mohli udělat rentgen na DKK. Všichni tvrdili jedno: "až po roce stáří."
Ještě by mě zajímalo, myslíte si, že u psa, který má problém nebo dispozice DKK, nelze tuto situaci něčím omezit, už u štěněte? Myslím tím především vhodnou stravou, doplněnou např. želatinovými tabletami, ... Píšete, že když se DKK zjistí, třeba i v 6ti měsících, bude po roce stáří psa horší, než lepší. To chápu, ale jestli ten dotyčný, co napsal výše uvedený dotaz, u svého psa zjistil, že má takový problém, mohl by tomu ještě zamezit nebo aspoň zmírnit průběh? Moc by mě to zajímalo. Děkuji
Záleží samozřejmě na ochotě veterináře podstoupit tak trochu riziko a na tom „na co RTG chcete“. Také ne každý veterinář má zařízení k provádění RTG DKK - tedy odmítnutí mohlo být také proto. Přesto - někteří veterináři opravdu odmítají „jen tak“, tedy „neoficiálně – ne do p.p.“ dělat RTG DKK, pokud nejsou přesvědčení, že je to nutné. Také důvodem „proti“ RTG před 1 rokem věku může být/je, že RTG kyčlí se dělá při plném „uspání“, tedy uspat mladého psa je dosti velké riziko, z toho vyplývá, že veterináři chtějí rizika problémů eliminovat na minimum.
Znám z dřívějška nemálo dobrmanů ale i boxerů, kteří se již neprobudili, když byli uspaní, aby se jim kupírovaly uši. To samé platí pro RTG především v mladém věku (problémy v různé míře jsou samozřejmě u některých jedinců i v dospělosti). Právě hyperaktivní jedinci mají velké problémy s uspáním a při špatně zvolené dávce s probuzením... Tedy provedení snímku kyčlí = plnou narkózu, doporučuji jen tehdy, kdy je to opravdu opodstatněné. Jiné důvody, proč zmiňovaní veterináři odmítli psa zrentgenovat při takových problémech, si neumím představit. Ale třeba mě někdo opraví.
Pokud vaše fenka dopadala na přední nohu, viděla bych spíše problém s loktem, nežli s kyčlí.
Opravdu si netroufám říci, čím přesně lze „zastavit“ (jestli vůbec) zhoršování opotřebování kloubní jamky a hlavice. O zlepšení asi nemůže být moc řeči – poškozený kloub – „část kosti“ „nedoroste“.
Byly zde jmenovány přípravky, rozhodně bych je doporučila. Také bych se přikláněla k „přírodní“ želatině, vepřovým vařeným nožkám a jejich vývaru v rozumné míře. Každopádně v mládí! bych to nepřeháněla s přemírou pohybu - dlouhé pochody, až v dospělosti by bylo (podle mě!) vhodné velmi pozvolna psíka osvalovat. Také je nutné zvolit vhodnou stravu, a vhodné granule.
Jen bych ráda dodala, že hlavně dědičnost dysplazie a „léčení“ či „předcházení“ dysplazie doposud nebylo plně probádáno a tedy žádné přesné odvození „jak na to“, tedy lépe řečeno „jak proti ní“, nelze určit.
Každopádně je zajímavý příspěvek MVC.Kovářové, resp. MVDr.Skály.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Záleží samozřejmě na ochotě veterináře podstoupit tak trochu riziko a na tom „na co RTG chcete“. Také ne každý veterinář má zařízení k provádění RTG DKK - tedy odmítnutí mohlo být také proto. Přesto - někteří veterináři opravdu odmítají „jen tak“, tedy „neoficiálně – ne do p.p.“ dělat RTG DKK, pokud nejsou přesvědčení, že je to nutné. Také důvodem „proti“ RTG před 1 rokem věku může být/je, že RTG kyčlí se dělá při plném „uspání“, tedy uspat mladého psa je dosti velké riziko, z toho vyplývá, že veterináři chtějí rizika problémů eliminovat na minimum.
Znám z dřívějška nemálo dobrmanů ale i boxerů, kteří se již neprobudili, když byli uspaní, aby se jim kupírovaly uši. To samé platí pro RTG především v mladém věku (problémy v různé míře jsou samozřejmě u některých jedinců i v dospělosti). Právě hyperaktivní jedinci mají velké problémy s uspáním a při špatně zvolené dávce s probuzením... Tedy provedení snímku kyčlí = plnou narkózu, doporučuji jen tehdy, kdy je to opravdu opodstatněné. Jiné důvody, proč zmiňovaní veterináři odmítli psa zrentgenovat při takových problémech, si neumím představit. Ale třeba mě někdo opraví.
Pokud vaše fenka dopadala na přední nohu, viděla bych spíše problém s loktem, nežli s kyčlí.
Opravdu si netroufám říci, čím přesně lze „zastavit“ (jestli vůbec) zhoršování opotřebování kloubní jamky a hlavice. O zlepšení asi nemůže být moc řeči – poškozený kloub – „část kosti“ „nedoroste“.
Byly zde jmenovány přípravky, rozhodně bych je doporučila. Také bych se přikláněla k „přírodní“ želatině, vepřovým vařeným nožkám a jejich vývaru v rozumné míře. Každopádně v mládí! bych to nepřeháněla s přemírou pohybu - dlouhé pochody, až v dospělosti by bylo (podle mě!) vhodné velmi pozvolna psíka osvalovat. Také je nutné zvolit vhodnou stravu, a vhodné granule.
Jen bych ráda dodala, že hlavně dědičnost dysplazie a „léčení“ či „předcházení“ dysplazie doposud nebylo plně probádáno a tedy žádné přesné odvození „jak na to“, tedy lépe řečeno „jak proti ní“, nelze určit.
Každopádně je zajímavý příspěvek MVC.Kovářové, resp. MVDr.Skály.
Děkuji moc za odpověď. S tou přední nohou máte pravdu. Nevím, jestli měla problém přímo s loktem, veterinář to přímo odborně nazval, ale už si to nepamatuju. Příčinou prý byl nedostatečný přísun živin, který pes v tu dobu potřeboval. Kosti zkrátka nedostávaly to, co potřebovaly. Bylo to v období přezubování, takže jí chyběl vápník, který brala, kde se dalo a doplatily na to nožky. I přes celkem kvalitní granule nám veterinář doporučil doplňkovou výživu a dostala také pár injekcí a tablety obsahující složky, které dostala v tekutém stavu tou injekcí. Léčení trvalo víc jak měsíc, ale snad jsme to odbourali.
Pěkný den, Daniela
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
mám půlročního labradora(60cm,30kg-tj-přerostlý)a a má těžkou dysplazii pravé kyčle. Pořídil jsem si ho na pěší cestování a je mi jasné že denní padesátikilometrové pochody jsou vyloučeny. Zajímalo by mě ale jestli je přeci jen možné s takto postiženým psem chodit po republice(alespoň 10km denně) zamozřejmě že vím že je to hodně individuální, prosím tedy alespoň o zkušenosti atd.
Dále mne zajímají možnosti operativního léčení-náhrada apod. Díky za odp.
Osobně jsem při krmení dávala svému GR (do granulí) želatinu ARTICAN v tekutém stavu, neboť CHASSOTON v granulích jaksi "nedrží" (je sypký). Do stáří 1 roku dále dostával vápník Irishcall.
Bylo mi doporučeno, že psovi toto nemůže uškodit, jen prospět. Musíte ovšem dodržet dávkování, protože i tady platí, že nic se nemá přehánět. Mimochodem - želatinou se zmírňují bolesti kloubů i u starších psů, nejen u štěňat.
Do stáří 2 let se zdržte vysilování psa přemírou pohybu, až bude mít pes kostru plně vyvinutou, sám Vám ukáže, kolik vydrží.
PS: žádné štěně většího a velkého plemene se nesmí do 2 let přetěžovat. Osobně bych 10 km neabsolvovala s žádným štěnětem do 2 let !!!