Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

17.3.2004 20:23
Neregistrovaný uživatel

Jen teoreticky by mě zajímalo, zda je možné párovat psí sourozence či rodiče a děti? V divoké psí smečce by se takto spárovali?

Neregistrovaný uživatel

17.3.2004 23:06
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen teoreticky by mě zajímalo, zda je možné párovat psí sourozence či rodiče a děti? V divoké psí smečce by se takto spárovali?

Určitě to možné je. Tento způsob páření chovatelé
nazývají příbuzenská plemenitba.

Neregistrovaný uživatel

18.3.2004 00:10
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen teoreticky by mě zajímalo, zda je možné párovat psí sourozence či rodiče a děti? V divoké psí smečce by se takto spárovali?

Rozhodně se takovému krytí vyhněte!!!

Neregistrovaný uživatel

18.3.2004 05:02
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Určitě to možné je. Tento způsob páření chovatelé
nazývají příbuzenská plemenitba.

Ono to sice možné je, ale vždy je snaha, aby se to moc nedělalo. No jen tedy nevím, kde jste viděli, aby se spárovali rodiče a děti nebo sourozenci. K tomu snad vůbec nedochází a příbuzenská plemenitba probíhá u vzdálenějších příbuzných. Jinak v přírodní smečce by se to nedělo.

Neregistrovaný uživatel

18.3.2004 09:51
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono to sice možné je, ale vždy je snaha, aby se to moc nedělalo. No jen tedy nevím, kde jste viděli, aby se spárovali rodiče a děti nebo sourozenci. K tomu snad vůbec nedochází a příbuzenská plemenitba probíhá u vzdálenějších příbuzných. Jinak v přírodní smečce by se to nedělo.

Nemohu souhlasit s tvrzením, že příbuzenská plemenitba probíhá pouze u vzdálenějších příbuzných. Není výjimkou, že se ke krytí feny užije její vlastní otec, který se následně stane třeba i krycím psem pro své druhé potomky (tedy v rodokmenu se pak objeví jako otec i jako dědeček..). Stejně tak se mohou pářit i sourozenci.
Tím však nechci příbuzenskou plemenitbu schvalovat, to v žádném případě!!! Tento způsob chovu by se měl používat pouze v krajních případech a na základě dlouholetých chovatelských zkušeností podpořených znalostí genetiky. Tak např. se př.pl. užívá u málopočetných plemen nebo v případech, když je pes/fena mimořádných kvalit a je zde předpoklad přenosu žádoucích genů na potomstvo.
Bohužel př.pl. s sebou přínáší velká (a oprávněná) rizika v podobě nejrůznějších negativních projevů ve fentotypu (a - což není bez odborné analýzy DNA poznat - i genotypu), a to ve formě velmi variabilních defektů a dysfunkcí. Navíc se př.pl. dá nazvat "pokusným chovem", protože i když např. toužíme po tom, aby fena předala svým potomkům tmavou barvu oka a kvalitní srst, nemůžeme vědět, zda náhodou její genotyp neobsahuje negativní alely (=konkrétní formy genu) např. pro rozštěp patra nebo dwarfismus (což mohla zdědit po svém otci, a i když se u ní taková vada neprojeví, je fena bezpochyby homozygotem v tomto znaku - tedy nositelkou - a při opětovném páření s homozygotem-nositelem/otcem se již taková vada u potomstva objeví...)
Takže závěrem - do příbuzenské plemenitby by se měl pouštět pouze zkušený a dlouholetý chovatel, a to ještě zcela výjimečně.
Co se týče dotazu na volně žijící zvířata, záleží na konkrétním druhu. U některých je zcela běžné páření "v úzkém kruhu rodinném" - zdánlivě bez následků, ale nikdo nezná počty a důvody uhynulých potomků - u jiných je to naopak naprosté "tabu". Pokud jste měli na mysli např. vlky, je to zdánlivě prosté. Matky se pravděpodobně se svými syny nepáří, protože vlčí feny jsou velmi dominantní a prostrě jim to "nedovolí", resp. synové jsou fenám velmi podřízení a ani oni sami o páření se svými matkami nijak neusilují. Naopak otcové pravděpodobně běžně páří své dcery. Musíme však také mít na paměti vůdčí alfa-pár, který je nejdůležitější součástí smečky a nejvýznamnější podmínkou pro její harmonii. Vůdčí vlk má právo pářit se se všemi dospělými dominantními fenami, takže v jeho přítomnosti určitě nedochází k zapojení mladých samců do reprodukce, stejně tak přítomnost alfa-vlčice brání říji podřízeným příliš mladým fenám (nad kterými by možná alfa-vlk "přimhouřil očko").
MVC.Kovářová

Neregistrovaný uživatel

18.3.2004 09:59
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemohu souhlasit s tvrzením, že příbuzenská plemenitba probíhá pouze u vzdálenějších příbuzných. Není výjimkou, že se ke krytí feny užije její vlastní otec, který se následně stane třeba i krycím psem pro své druhé potomky (tedy v rodokmenu se pak objeví jako otec i jako dědeček..). Stejně tak se mohou pářit i sourozenci.
Tím však nechci příbuzenskou plemenitbu schvalovat, to v žádném případě!!! Tento způsob chovu by se měl používat pouze v krajních případech a na základě dlouholetých chovatelských zkušeností podpořených znalostí genetiky. Tak např. se př.pl. užívá u málopočetných plemen nebo v případech, když je pes/fena mimořádných kvalit a je zde předpoklad přenosu žádoucích genů na potomstvo.
Bohužel př.pl. s sebou přínáší velká (a oprávněná) rizika v podobě nejrůznějších negativních projevů ve fentotypu (a - což není bez odborné analýzy DNA poznat - i genotypu), a to ve formě velmi variabilních defektů a dysfunkcí. Navíc se př.pl. dá nazvat "pokusným chovem", protože i když např. toužíme po tom, aby fena předala svým potomkům tmavou barvu oka a kvalitní srst, nemůžeme vědět, zda náhodou její genotyp neobsahuje negativní alely (=konkrétní formy genu) např. pro rozštěp patra nebo dwarfismus (což mohla zdědit po svém otci, a i když se u ní taková vada neprojeví, je fena bezpochyby homozygotem v tomto znaku - tedy nositelkou - a při opětovném páření s homozygotem-nositelem/otcem se již taková vada u potomstva objeví...)
Takže závěrem - do příbuzenské plemenitby by se měl pouštět pouze zkušený a dlouholetý chovatel, a to ještě zcela výjimečně.
Co se týče dotazu na volně žijící zvířata, záleží na konkrétním druhu. U některých je zcela běžné páření "v úzkém kruhu rodinném" - zdánlivě bez následků, ale nikdo nezná počty a důvody uhynulých potomků - u jiných je to naopak naprosté "tabu". Pokud jste měli na mysli např. vlky, je to zdánlivě prosté. Matky se pravděpodobně se svými syny nepáří, protože vlčí feny jsou velmi dominantní a prostrě jim to "nedovolí", resp. synové jsou fenám velmi podřízení a ani oni sami o páření se svými matkami nijak neusilují. Naopak otcové pravděpodobně běžně páří své dcery. Musíme však také mít na paměti vůdčí alfa-pár, který je nejdůležitější součástí smečky a nejvýznamnější podmínkou pro její harmonii. Vůdčí vlk má právo pářit se se všemi dospělými dominantními fenami, takže v jeho přítomnosti určitě nedochází k zapojení mladých samců do reprodukce, stejně tak přítomnost alfa-vlčice brání říji podřízeným příliš mladým fenám (nad kterými by možná alfa-vlk "přimhouřil očko").
MVC.Kovářová

omlouvám se za chybu - v "genetické" pasáži má být samozřejmě heterozygot, nikoli homozygot :o)
Jana

Neregistrovaný uživatel

18.3.2004 13:37
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen teoreticky by mě zajímalo, zda je možné párovat psí sourozence či rodiče a děti? V divoké psí smečce by se takto spárovali?

U volně žijících zvířat většinou existují mechanismy, které páření blízkých příbuzných omezují. Buď pomocí sociální hierarchie (viz příspěvek MVC. Kovářové o vlcích) nebo disperzí ("rozptýlením se") mláďat. Otázkou je, zda se při novém setkání sourozenci (nebo rodiče s dětmi) poznají. Experimenty dávají mnohdy rozporné výsledky, ale naznačují, že důležité je, s kým mláďata vyrůstají, ne genetická příbuznost... Každopádně i u tak "primitivních a množivých" zvířat, jako jsou hlodavci trvá déle, než se k rozmnožování odhodlá sourozenecký pár než pár nepříbuzný a příbuznost se odrazí i na četnosti vrhů a počtu mláďat ve vrhu.
To jen tak pro zajímavost :-)

Neregistrovaný uživatel

19.3.2004 11:24
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen teoreticky by mě zajímalo, zda je možné párovat psí sourozence či rodiče a děti? V divoké psí smečce by se takto spárovali?

Mnohokrát děkuji za odpovědi. Ptala jsem se proto, že mám možnost vzít si stejně starou sestru svého GR, ale protože mám obavy z toho, aby se v budoucnu nespářili, rozmýšlím...Jsem naprostý laik a psa mám jen pro radost.

Neregistrovaný uživatel

17.7.2014 17:13
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.89.65

musim podotknout, ze prave v prirode se to stat muze. kdyz harava fenka psovi "zavoni" tak je mu jedno jestli je to sestra nebo ne...rikam to z vlastni zkusenosti...

Neregistrovaný uživatel

17.7.2014 17:29
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.79.130

Proc reagujete na 10 let stare tema???

Neregistrovaný uživatel

17.7.2014 23:53
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.147.126

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proc reagujete na 10 let stare tema???

A proč ne.Některá témata ztratí smysl po několika dnech a jiná,jako tohle téma, je aktuální stále.
Otázka příbuzenské plemenitby byla před 10ti lety,je dnes a bude i za 10 let.

Neregistrovaný uživatel

18.7.2014 00:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.42.7

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A proč ne.Některá témata ztratí smysl po několika dnech a jiná,jako tohle téma, je aktuální stále.
Otázka příbuzenské plemenitby byla před 10ti lety,je dnes a bude i za 10 let.

no to fakt - to že se některým idiotům przní mezi sebou sourozenci nebo matka se synem, jenom proto, že nejsou schopní pochopit, že musí pejska a fenečku v době hárání oddělit, nebo budou štěňátka, to bude aktuální i za 10 let, protože lidská blbost je nekonečnásmajlík. Plemenitbou bych to ale nenazývala, protože plemenitba je promyšlená chovatelská činnost, prováděná s určitým cílem, což tady opravdu nehrozí!

Neregistrovaný uživatel

18.7.2014 00:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.147.126

Dobrá tedy,příbuzenskou plemenitbu ruším a zůstanem u incestu

Přidejte reakci

Přidat smajlík