Neregistrovaný uživatel
Dobrý den, chtěl bych poprosit především paní Nohelovou, ale i ostatní, kteří by mi mohli poradit. Mám dva malé knírače, už skoro dvouleté a bohužel jsem asi propásl příznivější věk na výcvik, vím, že už jsou téměř dospělí a bude to těžší. Ale k věci. Nechci s nimi skládat žádné zkoušky, takže nepotřebuji žádnou super poslušnost. Prostě chci, aby mi na zavolání přišli a tak. Problém je v tom, že když jsou dva jsou smečka, navzájem se asi chrání a mají tendenci vyjíždět po psech (ne po fenách a štěňatech). Nemyslím, že by jim chtěli ublížit, prostě vrčí a snaží se "zvětšit" - skákají jim na záda, asi chtějí projevit dominanci. Problém je, že jim při tom trochu chybí pud sebezáchovy, takže si troufnou na všechno od knírače přes kokra, pitbula až k dogám a ovčákům. Teď zkouším brát je ven po jednom, ale moc často se mi to nepodaří, tak třikrát do týdne a je to mnohem lepší. Nevím ale, jak dlouho s nima mám takhle chodit, po jak dlouhé době je mám brát jen dohromady a jak při tom postupovat. Snažím se trhnout vodítkem s povelem "nesmíš", dát ruku na čenich a uklidnit.
Jinak jsou hrozně fajn, mazlivý, blbnou jak ďáblíci, ale nechci je celý život vodit na vodítku. Zkoušel jsem pana Dostála, ale souhlasím s Vaším příspěvkem o něm - prostě to nešlo. Omlouvám se za tak dlouhý a asi zmatený dotaz a předem děkuji za odpovědi.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, chtěl bych poprosit především paní Nohelovou, ale i ostatní, kteří by mi mohli poradit. Mám dva malé knírače, už skoro dvouleté a bohužel jsem asi propásl příznivější věk na výcvik, vím, že už jsou téměř dospělí a bude to těžší. Ale k věci. Nechci s nimi skládat žádné zkoušky, takže nepotřebuji žádnou super poslušnost. Prostě chci, aby mi na zavolání přišli a tak. Problém je v tom, že když jsou dva jsou smečka, navzájem se asi chrání a mají tendenci vyjíždět po psech (ne po fenách a štěňatech). Nemyslím, že by jim chtěli ublížit, prostě vrčí a snaží se "zvětšit" - skákají jim na záda, asi chtějí projevit dominanci. Problém je, že jim při tom trochu chybí pud sebezáchovy, takže si troufnou na všechno od knírače přes kokra, pitbula až k dogám a ovčákům. Teď zkouším brát je ven po jednom, ale moc často se mi to nepodaří, tak třikrát do týdne a je to mnohem lepší. Nevím ale, jak dlouho s nima mám takhle chodit, po jak dlouhé době je mám brát jen dohromady a jak při tom postupovat. Snažím se trhnout vodítkem s povelem "nesmíš", dát ruku na čenich a uklidnit.
Jinak jsou hrozně fajn, mazlivý, blbnou jak ďáblíci, ale nechci je celý život vodit na vodítku. Zkoušel jsem pana Dostála, ale souhlasím s Vaším příspěvkem o něm - prostě to nešlo. Omlouvám se za tak dlouhý a asi zmatený dotaz a předem děkuji za odpovědi.
Trefil jste to přesně. Dva jsou už smečka. Rozhodně jste to chytil za ten správný konec – začít s „výcvikem“ od toho, že je vychováte po jednom = chodit na procházky po jednom a dát jasná pravidla. Jak dlouho to bude trvat, vůbec si netroufám říci, může to být měsíc, může to být půl roku. Samozřejmě je to odvislé zejména od toho, jak podnětné a jak časté procházky budou.
Takhle ve zkratce by se to dalo říci, ovšem já to jako obvykle ještě více rozvedu. Takové chování je u mnohých plemen (jsou-li v páru a více) běžné, a ještě jedná-li se o jedince dominantnější či o plemena, která mají sklony k něčemu takovému jako popisujete i jsou-li „jedináčci“, je situace těžší a těžší. U Vás, respektive Vašich malých kníračů, se kumuluje snad vše dohromady, tedy o to více práce a důslednosti Vás čeká. Tedy bych se přikláněla k tomu, aby jste chodil na procházky prozatím „po jednom“ a snažil se vyhledávat kontakt s různými psy („využijte“ hlavně zpočátku ty za plotem :-)), sledujte jeho chování a striktně zakazujte sebemenší náznaky projevu dominance k jinému psu. Využijte hlavně škubání vodítkem, přísný a rozhodný hlas, a opravdu nespusťte ze psa oči a reagujte opravdu vždy, pozorujete-li náznaky počátku nevhodného chování. Začněte s ovladatelností na vodítku, poté psa učte poslouchat na „volno“ podél plotu se štěkajícími psy, následně se snažte seznámit s pejskaři s klidnými a vychovanými! psy (zpočátku je nejvhodnější přítomnost jen jednoho) a závěrem by mělo být zvládnuté odvolání od jakéhokoliv cizího psa v každé situaci. Toto by měl zvládnout jak jeden, tak druhý knírač. Až když budou plně ovladatelní „samostatně“, teprve pak bych je začala brát opět současně.
Myslím, že uklidnit knírače, a to ani rukou přiloženou k čumáku, je nedostačující. Spíše bych řekla zbytečné. Já bych uklidňování úplně vypustila. Chovají se dominantně a Vy musíte být ten „dominantnější“, svým chováním „jasný“, který má zkrátka jasno, co „ano“ co „ne“ a „tečka“. Jen tak budou poslouchat svého „vůdce smečky“, který určuje, kdy budou s jakým „sokem soupeřit“. Pokud „zavelíte“, že tento pes za podřízení nestojí, musí to akceptovat.
Ještě se vrátím k té ovladatelnosti. Taková ovladatelnost skýtá: přivolání v jakékoliv situaci a chůzi na vodítku bez táhnutí. Co by Vám navíc velmi pomohlo je naučit je chodit u nohy bez vodítka a v neposlední řadě je naučit to, aby se na povel „motali“ jen ve Vaši blízkosti (cca do 2 metrů). Na to si můžete vymyslet jaký chcete povel. Není to těžké psa naučit, jen je zapotřebí důslednosti. (Nejdříve učte každého zvlášť.) Tyto cviky dělají psy ovladatelnými. A tyto bych Vám doporučila vaše knírače naučit a to opravdu důsledně. Aby jste se mohl spolehnout na to, že bezezbytku Váš povel splní. Nesmím zapomenout, že povel „nesmíš“ samozřejmě k ovladatelnosti počítám taktéž. Jen bych ráda dodala, že máte-li dva psy, je dobré/vhodné je u „nesmíš“ oslovovat, lépe řečeno, ideální je, pokud majitel dvou psů dokáže nahradit povel „nesmíš“ jen jménem psa ve vhodně zvolené hlasové tónině. (Nevím, jestli jsem toto dobře popsala).
Ovšem bych nedoporučovala procházky absolvovat jen a jen se psy (knírači) samostatně. Pokuste se vymyslet, jak by jste je mohl vzít ven i společně, ale aby jste pokud možno nepotkal psy, se kterými by jste se mohl dostat do potíží. (Dokud se nenaučí být plně ovladatelní). Takovým ideálem by mělo být – naložit je před domem do auta a zajet s nimi do lesa nebo na pole se vyřádit. Kdyby jste se měl potkat i jiným psem, když budete venku s oběma, rozhodně je mějte na vodítku a snaže se je maximálně usměrnit vodítkem (škubáním). Přesto doporučuji se snažit prozatím takové situaci vyhnout.
Sice asi nebudete chtít/souhlasit, ale já bych Vám doporučila (VHODNÝ!) cvičák. Ale ne z důvodu psy cvičit, ale aby byly v kontaktu s jinými psy. A pokud bude solidní a zkušený výcvikář, urychlí Vám to vyřešit nastalou situaci. Do této „cvičákové psí smečky“ je Vaše knírače třeba pouštět po jednom, a až by byl jeden i druhý plně ovladatelný (1.přivolání kdykoliv, 2.„nesmíš“ při nevhodných gestech ihned splněno), pusťte je do vhodně sestavené „cvičákové smečky“ společně. Poté by se složení smečky mělo obměňovat a ideálem by bylo, kdyby jste je společně mohli pustit i mimo plochu cvičáku.
Pokud Vám cokoliv není jasné, nebo málo rozepsané :-), nebo jsem na něco zapomněla a pod., rozhodně se ještě ozvěte!
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Trefil jste to přesně. Dva jsou už smečka. Rozhodně jste to chytil za ten správný konec – začít s „výcvikem“ od toho, že je vychováte po jednom = chodit na procházky po jednom a dát jasná pravidla. Jak dlouho to bude trvat, vůbec si netroufám říci, může to být měsíc, může to být půl roku. Samozřejmě je to odvislé zejména od toho, jak podnětné a jak časté procházky budou.
Takhle ve zkratce by se to dalo říci, ovšem já to jako obvykle ještě více rozvedu. Takové chování je u mnohých plemen (jsou-li v páru a více) běžné, a ještě jedná-li se o jedince dominantnější či o plemena, která mají sklony k něčemu takovému jako popisujete i jsou-li „jedináčci“, je situace těžší a těžší. U Vás, respektive Vašich malých kníračů, se kumuluje snad vše dohromady, tedy o to více práce a důslednosti Vás čeká. Tedy bych se přikláněla k tomu, aby jste chodil na procházky prozatím „po jednom“ a snažil se vyhledávat kontakt s různými psy („využijte“ hlavně zpočátku ty za plotem :-)), sledujte jeho chování a striktně zakazujte sebemenší náznaky projevu dominance k jinému psu. Využijte hlavně škubání vodítkem, přísný a rozhodný hlas, a opravdu nespusťte ze psa oči a reagujte opravdu vždy, pozorujete-li náznaky počátku nevhodného chování. Začněte s ovladatelností na vodítku, poté psa učte poslouchat na „volno“ podél plotu se štěkajícími psy, následně se snažte seznámit s pejskaři s klidnými a vychovanými! psy (zpočátku je nejvhodnější přítomnost jen jednoho) a závěrem by mělo být zvládnuté odvolání od jakéhokoliv cizího psa v každé situaci. Toto by měl zvládnout jak jeden, tak druhý knírač. Až když budou plně ovladatelní „samostatně“, teprve pak bych je začala brát opět současně.
Myslím, že uklidnit knírače, a to ani rukou přiloženou k čumáku, je nedostačující. Spíše bych řekla zbytečné. Já bych uklidňování úplně vypustila. Chovají se dominantně a Vy musíte být ten „dominantnější“, svým chováním „jasný“, který má zkrátka jasno, co „ano“ co „ne“ a „tečka“. Jen tak budou poslouchat svého „vůdce smečky“, který určuje, kdy budou s jakým „sokem soupeřit“. Pokud „zavelíte“, že tento pes za podřízení nestojí, musí to akceptovat.
Ještě se vrátím k té ovladatelnosti. Taková ovladatelnost skýtá: přivolání v jakékoliv situaci a chůzi na vodítku bez táhnutí. Co by Vám navíc velmi pomohlo je naučit je chodit u nohy bez vodítka a v neposlední řadě je naučit to, aby se na povel „motali“ jen ve Vaši blízkosti (cca do 2 metrů). Na to si můžete vymyslet jaký chcete povel. Není to těžké psa naučit, jen je zapotřebí důslednosti. (Nejdříve učte každého zvlášť.) Tyto cviky dělají psy ovladatelnými. A tyto bych Vám doporučila vaše knírače naučit a to opravdu důsledně. Aby jste se mohl spolehnout na to, že bezezbytku Váš povel splní. Nesmím zapomenout, že povel „nesmíš“ samozřejmě k ovladatelnosti počítám taktéž. Jen bych ráda dodala, že máte-li dva psy, je dobré/vhodné je u „nesmíš“ oslovovat, lépe řečeno, ideální je, pokud majitel dvou psů dokáže nahradit povel „nesmíš“ jen jménem psa ve vhodně zvolené hlasové tónině. (Nevím, jestli jsem toto dobře popsala).
Ovšem bych nedoporučovala procházky absolvovat jen a jen se psy (knírači) samostatně. Pokuste se vymyslet, jak by jste je mohl vzít ven i společně, ale aby jste pokud možno nepotkal psy, se kterými by jste se mohl dostat do potíží. (Dokud se nenaučí být plně ovladatelní). Takovým ideálem by mělo být – naložit je před domem do auta a zajet s nimi do lesa nebo na pole se vyřádit. Kdyby jste se měl potkat i jiným psem, když budete venku s oběma, rozhodně je mějte na vodítku a snaže se je maximálně usměrnit vodítkem (škubáním). Přesto doporučuji se snažit prozatím takové situaci vyhnout.
Sice asi nebudete chtít/souhlasit, ale já bych Vám doporučila (VHODNÝ!) cvičák. Ale ne z důvodu psy cvičit, ale aby byly v kontaktu s jinými psy. A pokud bude solidní a zkušený výcvikář, urychlí Vám to vyřešit nastalou situaci. Do této „cvičákové psí smečky“ je Vaše knírače třeba pouštět po jednom, a až by byl jeden i druhý plně ovladatelný (1.přivolání kdykoliv, 2.„nesmíš“ při nevhodných gestech ihned splněno), pusťte je do vhodně sestavené „cvičákové smečky“ společně. Poté by se složení smečky mělo obměňovat a ideálem by bylo, kdyby jste je společně mohli pustit i mimo plochu cvičáku.
Pokud Vám cokoliv není jasné, nebo málo rozepsané :-), nebo jsem na něco zapomněla a pod., rozhodně se ještě ozvěte!
Chtěl bych Vám moc a moc poděkovat za Vaše rady. Zkusím to a uvidíme. Do lesa jezdíme, bohužel jen jednou za týden či 14dní - záleží na počasí. Jsou tam šťastní a v absolutní pohodě. Chodíme vždy ještě s kamarádkou, která má tři bílé kníračky, takže se vyřádějí jak blázni, prostě radost na ně koukat. O tom cvičáku jsem hodně přemýšlel, jen nevím, jaký si vybrat. Nejsem tak zkušený, abych poznal, jestli přístup cvičitelů je zcela správný. Slyšel jsem, že na některých cvičácích vůbec nepustí psi k sobě, musí být jen na vodítkách a tak. Chtěl jsem zkusit Háje nebo Jižní město, ale tam mě právě cvičitelka řekla, že psi musí být pouze na vodítkách. Dále jsem přemýšlel o Hostivaři, ale o tom nevím vůbec nic. Mohla byste mi, prosím, poradit, jestli nevíte o nějakém, pro nás vhodném cvičáku v Praze 10 či okolí. Jsem schopný po Praze dojíždět, ale samozřejmě by bylo lepší, kdyby to bylo někde blíž. Ještě jednou Vám moc děkuji a těším se na další odpověď. Mějte se moc hezky.
Honza
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, chtěl bych poprosit především paní Nohelovou, ale i ostatní, kteří by mi mohli poradit. Mám dva malé knírače, už skoro dvouleté a bohužel jsem asi propásl příznivější věk na výcvik, vím, že už jsou téměř dospělí a bude to těžší. Ale k věci. Nechci s nimi skládat žádné zkoušky, takže nepotřebuji žádnou super poslušnost. Prostě chci, aby mi na zavolání přišli a tak. Problém je v tom, že když jsou dva jsou smečka, navzájem se asi chrání a mají tendenci vyjíždět po psech (ne po fenách a štěňatech). Nemyslím, že by jim chtěli ublížit, prostě vrčí a snaží se "zvětšit" - skákají jim na záda, asi chtějí projevit dominanci. Problém je, že jim při tom trochu chybí pud sebezáchovy, takže si troufnou na všechno od knírače přes kokra, pitbula až k dogám a ovčákům. Teď zkouším brát je ven po jednom, ale moc často se mi to nepodaří, tak třikrát do týdne a je to mnohem lepší. Nevím ale, jak dlouho s nima mám takhle chodit, po jak dlouhé době je mám brát jen dohromady a jak při tom postupovat. Snažím se trhnout vodítkem s povelem "nesmíš", dát ruku na čenich a uklidnit.
Jinak jsou hrozně fajn, mazlivý, blbnou jak ďáblíci, ale nechci je celý život vodit na vodítku. Zkoušel jsem pana Dostála, ale souhlasím s Vaším příspěvkem o něm - prostě to nešlo. Omlouvám se za tak dlouhý a asi zmatený dotaz a předem děkuji za odpovědi.
Bohužel, jsem z opačné strany republiky. Tedy doporučit či nedoporučit Vám cvičák v Praze nemohu. Poradím Vám však jedno. Drtivá většina cvičáků má hlavní výcvikový den v neděli dopoledne (většinou od 9h.). Obětujte tomu čas a objeďte třeba i tři cvičáky a sledujte přístup cvičitelů a celkový průběh výcviku. Klidně se nezávazně informujte na členství (např.cenu, podmínky pro přijetí), na postupy, které by Vás po přihlášení čekaly a zeptejte se také, jestli psy pouštějí si pohrát a vyběhat (ale nepodávejte to jako hlavní Váš požadavek - ...z mnoha důvodů). Každopádně však hledejte cvičák, kde budete moci své psy i pouštět, protože to je pro Vás opravdu důležité a myslím, že s ohledem na Váš problém by to mělo být téměř prioritní.
To obhlížení okolních cvičáků - nic Vás to stát nebude (kromě času a cesty), uděláte si představu o tom kterém cvičáku a uvidíte, jak se na kterém budete cítit a chtít či nechtít s danou partou lidí trávit nějaký ten čas.