Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.2.77
Vzala jsem si středně velkého psa z útulku, který byl dost týraný. První dny se velice bál, teď je u nás rok a celkem se chová mravně, i když soužití se psem, který ve zhruba roce neuměl vůbec nic (neznal obojek, vodítko, žádný povel) bylo dost problémové. Dneska vlastně přetrval jen jeden problém, ale ten je dost velký: pes z útulku je notorický tulák. Při výchově pomohlo to, že k němu mám ještě jednoho psa, výrazně většího, vychovaného od malinka a s dobrou polušností. Oba psi jsou volně na ohrazeném dvorku, mají pro sebe cca 300m čtverečních, na kterých nejsou nijak omezeni, k tomu 70 metrů zastřešené verandy s matracemi, psí boudu a přístup i do chlívů, které mají asi 60 metrů, plocha, která je pro ně určená, je tedy celkem velká. Denně jsou nejméně hodinu (většinou dvě) na vycházce. Druhý pes je rok a půl starý IS a pohybu má zjevně dost, neutíká a nejeví žádné známky znudění nebo stresu. Bohužel jakmile má možnost, tak útulkový pes vyrazí ven. Používá k tomu cokoliv: vyleze po trámu na zeď, prokouše branku, odstrčí nic netušící návštěvu, otevře dveře, odsune cihly nebo kus plotu. Prolezl dírou tak malou, že si sedřel kůži z obou boků. Netoulá se tak, že bychom ho museli hledat, vrací se sám, na toulkách se vyhýbá lidem i ostatním zvířatům s výjimkou psů. Pokud ho někdo přistihne a jde za ním, tak po chvíli pes přiběhne a nechá se odvést domů, ale udělá to tehdy, až sám chce - nereaguje ani na pochoutky, ani na povel. Na zvýšený hlas nebo kárání nereagoval nikdy, fyzický kontakt po prohřešku v něm budí ještě pořád hrůzu, hraničící s šokovým stavem (pes lehne na zem, zakryje packama oči a čumák a pomočí se) Podotýkám, že ani jednoho z nich nebiju, nejhorší trest je u nás zatřepání za kůži na hřbetě nebo to, že psovi chytím čumák, aby se na mě musel dívat a vyhubuju mu. U IS mi to stačilo k výchově, ale ten druhý byl zřejmě zvyklý na tvrdé zacházení a tohle vůbec nebere v potaz. Máte nějakou radu - tedy kromě přivázání na řetěz? (cokoliv jiného překousne, dokonce synovi překousl i vodítko během vycházky).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.95.12
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vzala jsem si středně velkého psa z útulku, který byl dost týraný. První dny se velice bál, teď je u nás rok a celkem se chová mravně, i když soužití se psem, který ve zhruba roce neuměl vůbec nic (neznal obojek, vodítko, žádný povel) bylo dost problémové. Dneska vlastně přetrval jen jeden problém, ale ten je dost velký: pes z útulku je notorický tulák. Při výchově pomohlo to, že k němu mám ještě jednoho psa, výrazně většího, vychovaného od malinka a s dobrou polušností. Oba psi jsou volně na ohrazeném dvorku, mají pro sebe cca 300m čtverečních, na kterých nejsou nijak omezeni, k tomu 70 metrů zastřešené verandy s matracemi, psí boudu a přístup i do chlívů, které mají asi 60 metrů, plocha, která je pro ně určená, je tedy celkem velká. Denně jsou nejméně hodinu (většinou dvě) na vycházce. Druhý pes je rok a půl starý IS a pohybu má zjevně dost, neutíká a nejeví žádné známky znudění nebo stresu. Bohužel jakmile má možnost, tak útulkový pes vyrazí ven. Používá k tomu cokoliv: vyleze po trámu na zeď, prokouše branku, odstrčí nic netušící návštěvu, otevře dveře, odsune cihly nebo kus plotu. Prolezl dírou tak malou, že si sedřel kůži z obou boků. Netoulá se tak, že bychom ho museli hledat, vrací se sám, na toulkách se vyhýbá lidem i ostatním zvířatům s výjimkou psů. Pokud ho někdo přistihne a jde za ním, tak po chvíli pes přiběhne a nechá se odvést domů, ale udělá to tehdy, až sám chce - nereaguje ani na pochoutky, ani na povel. Na zvýšený hlas nebo kárání nereagoval nikdy, fyzický kontakt po prohřešku v něm budí ještě pořád hrůzu, hraničící s šokovým stavem (pes lehne na zem, zakryje packama oči a čumák a pomočí se) Podotýkám, že ani jednoho z nich nebiju, nejhorší trest je u nás zatřepání za kůži na hřbetě nebo to, že psovi chytím čumák, aby se na mě musel dívat a vyhubuju mu. U IS mi to stačilo k výchově, ale ten druhý byl zřejmě zvyklý na tvrdé zacházení a tohle vůbec nebere v potaz. Máte nějakou radu - tedy kromě přivázání na řetěz? (cokoliv jiného překousne, dokonce synovi překousl i vodítko během vycházky).
Snad by Vám poradil Rudolf Desenský.
Psycholog psů. http://www.psycholog-psu.com
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.35.196
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vzala jsem si středně velkého psa z útulku, který byl dost týraný. První dny se velice bál, teď je u nás rok a celkem se chová mravně, i když soužití se psem, který ve zhruba roce neuměl vůbec nic (neznal obojek, vodítko, žádný povel) bylo dost problémové. Dneska vlastně přetrval jen jeden problém, ale ten je dost velký: pes z útulku je notorický tulák. Při výchově pomohlo to, že k němu mám ještě jednoho psa, výrazně většího, vychovaného od malinka a s dobrou polušností. Oba psi jsou volně na ohrazeném dvorku, mají pro sebe cca 300m čtverečních, na kterých nejsou nijak omezeni, k tomu 70 metrů zastřešené verandy s matracemi, psí boudu a přístup i do chlívů, které mají asi 60 metrů, plocha, která je pro ně určená, je tedy celkem velká. Denně jsou nejméně hodinu (většinou dvě) na vycházce. Druhý pes je rok a půl starý IS a pohybu má zjevně dost, neutíká a nejeví žádné známky znudění nebo stresu. Bohužel jakmile má možnost, tak útulkový pes vyrazí ven. Používá k tomu cokoliv: vyleze po trámu na zeď, prokouše branku, odstrčí nic netušící návštěvu, otevře dveře, odsune cihly nebo kus plotu. Prolezl dírou tak malou, že si sedřel kůži z obou boků. Netoulá se tak, že bychom ho museli hledat, vrací se sám, na toulkách se vyhýbá lidem i ostatním zvířatům s výjimkou psů. Pokud ho někdo přistihne a jde za ním, tak po chvíli pes přiběhne a nechá se odvést domů, ale udělá to tehdy, až sám chce - nereaguje ani na pochoutky, ani na povel. Na zvýšený hlas nebo kárání nereagoval nikdy, fyzický kontakt po prohřešku v něm budí ještě pořád hrůzu, hraničící s šokovým stavem (pes lehne na zem, zakryje packama oči a čumák a pomočí se) Podotýkám, že ani jednoho z nich nebiju, nejhorší trest je u nás zatřepání za kůži na hřbetě nebo to, že psovi chytím čumák, aby se na mě musel dívat a vyhubuju mu. U IS mi to stačilo k výchově, ale ten druhý byl zřejmě zvyklý na tvrdé zacházení a tohle vůbec nebere v potaz. Máte nějakou radu - tedy kromě přivázání na řetěz? (cokoliv jiného překousne, dokonce synovi překousl i vodítko během vycházky).
Před lety jsme adoptovali taky takového tuláka, ale ten už byl zhruba šestiletý. Zkoušeli jsme ho přivyknout na obojek, ale už jen taková maličkost byla pro něj taková hrůza, že jsme pokusy vzdali. Tři roky trvalo, než se pes odvážil přespávat v chodbě domu. Myslím, že měl celkově špatně vtištěného člověka, protože až do smrti si vůči lidem zachoval určitou plachost, spíš nás bral jako součást domova, než že by chtěl kohokoliv z nás za páníčka. Útěkářství byl jeho životní styl - do těch šesti let žil na ulici, udržet ho doma bylo zcela nemožné. Prolezl snad i myší dírou. Naštěstí u nás na vsi se na to nijak přísně nehledělo, lidé na něj byli zvyklí a on si jich nevšímal, takže vlastně zůstal svobodným až do smrti - takový tulák se zaopatřením. A dožil by se zřejmě vysokého věku, protože ve svých 12-ti letech byl ve výborné kondici. Jenže jednoho dne k nám přišel na návštěvu klučík, kterému utekl jejich vlčák a doprovázel ho a náš Guláš ho považoval za vetřelce a ostře na vlčáka zaútočil. V tu chvíli byl zakousnut a dodýchal rychleji, než jsme mu mohli přijít na pomoc. Takže - nám se tuláčka převychovat nepodařilo. Ale vy máte psa mladého, tak snad budete mít více štěstí.