Pes a dítě puberťák

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

30.4.2006 08:13
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.129.138

Tak nevím, jestli někto z přítomných musel řešti problém, před kterým teď stojím já.

Budeme si pořizovat psa. Dohodli jsme se s manželem na středním plemeni, krátkostrstém, aktivním. Prošli literaturu a celá rodina se vydala na výstavu.
A tam nastal problém. Naši pubertální synové se shodli, že takového "mirňouse a pišišvordu" v žádném případě nechtějí a od kruhu s naším vysněným nás neustále lákali ke kruhům s obroskými psy.
Řekla jsem si, že přece musí pomoc domluva a snažila se kluky přesvědčit, že mají i jiné zájmy a já nemohlu lítat s 90kg psem. Málo platné. Snažím se jim vysvětlit, že hrozně podléhají reklamě a módě. Že přece všichni lidé menohu mít dogy, nebo alespoň labradory a retrívry. A když už nevím kudy kam, tak rezoluně prohlašují, že já chci právě jen a jen tohodle psa. A oni na to, že oni zase ne. Odpověď zní: My se za něj budeme stydět. Proto mám strach,jaké to bude, až přineseme štěndo domů.

Máte někdo podobnou zkušenost? Moc se na psa těším a hrozně mě mrzí, co mi dělají naši kluci. / a to jsem se je snažila vychovat /.

Neregistrovaný uživatel

30.4.2006 09:32
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.142.40

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak nevím, jestli někto z přítomných musel řešti problém, před kterým teď stojím já.

Budeme si pořizovat psa. Dohodli jsme se s manželem na středním plemeni, krátkostrstém, aktivním. Prošli literaturu a celá rodina se vydala na výstavu.
A tam nastal problém. Naši pubertální synové se shodli, že takového "mirňouse a pišišvordu" v žádném případě nechtějí a od kruhu s naším vysněným nás neustále lákali ke kruhům s obroskými psy.
Řekla jsem si, že přece musí pomoc domluva a snažila se kluky přesvědčit, že mají i jiné zájmy a já nemohlu lítat s 90kg psem. Málo platné. Snažím se jim vysvětlit, že hrozně podléhají reklamě a módě. Že přece všichni lidé menohu mít dogy, nebo alespoň labradory a retrívry. A když už nevím kudy kam, tak rezoluně prohlašují, že já chci právě jen a jen tohodle psa. A oni na to, že oni zase ne. Odpověď zní: My se za něj budeme stydět. Proto mám strach,jaké to bude, až přineseme štěndo domů.

Máte někdo podobnou zkušenost? Moc se na psa těším a hrozně mě mrzí, co mi dělají naši kluci. / a to jsem se je snažila vychovat /.

Vůbec bych to neviděla tragicky. Máme doma smečku 5 fen různého stáří a 4 různých plemen. 2 jsou výstavní a chovné, 1 na výcvik a 2 na závody (všechny samozřejmě hlavně kámošky, společnice a mazlíci). Taky máme 2 syny. Výběr plemena byl vždy hlavně mojí záležitostí, protože jsem prostě "šéf" psí smečky a mám hlavní zodpovědnost za péči, výchovu i výcvik a nejvíc kynologických zkušeností. Plemeno jsem vybrala, seznámila s ním syny a bylo to. Vždyť přece kluci, zvláště puberťáci, nebudou financovat vše okolo štěněte a dospěláka, hlavní péče bude stejně na vás, tak musíte mít též hlavní slovo. A toho, že by kluci nepřijali vámi vybraného pejska, bych se nebála. Pokud jsou to kluci s normálním, kladným vztahem ke psům, tak si je každé štěně otočí kolem packy hned, jak na ně prvně koukne. A pyšní mohou být i na malého pejska - ukažte jim třeba stránky mého "puberťáka", který cvičí a závodí s čivavou - a jsou úspěšní, pyšní na svou souhru, volný čast tráví na cvičáku, o víkendech závody. A fenečka váží necelé 3 kg ! (http://agility-civava-pinc.wz.cz). Takže, nezáleží na velikosti pejska, ale na tom, jaký vztah si s ním vybudujeme. A já osobně bych si do výběru nenechala moc mluvit. Ať si kluci vyberou a pořídí plemeno dle svého, až na to budou mít podmínky a finance, mají celý život před sebou, aby si splnili své sny.

Neregistrovaný uživatel

30.4.2006 09:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.223.92

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vůbec bych to neviděla tragicky. Máme doma smečku 5 fen různého stáří a 4 různých plemen. 2 jsou výstavní a chovné, 1 na výcvik a 2 na závody (všechny samozřejmě hlavně kámošky, společnice a mazlíci). Taky máme 2 syny. Výběr plemena byl vždy hlavně mojí záležitostí, protože jsem prostě "šéf" psí smečky a mám hlavní zodpovědnost za péči, výchovu i výcvik a nejvíc kynologických zkušeností. Plemeno jsem vybrala, seznámila s ním syny a bylo to. Vždyť přece kluci, zvláště puberťáci, nebudou financovat vše okolo štěněte a dospěláka, hlavní péče bude stejně na vás, tak musíte mít též hlavní slovo. A toho, že by kluci nepřijali vámi vybraného pejska, bych se nebála. Pokud jsou to kluci s normálním, kladným vztahem ke psům, tak si je každé štěně otočí kolem packy hned, jak na ně prvně koukne. A pyšní mohou být i na malého pejska - ukažte jim třeba stránky mého "puberťáka", který cvičí a závodí s čivavou - a jsou úspěšní, pyšní na svou souhru, volný čast tráví na cvičáku, o víkendech závody. A fenečka váží necelé 3 kg ! (http://agility-civava-pinc.wz.cz). Takže, nezáleží na velikosti pejska, ale na tom, jaký vztah si s ním vybudujeme. A já osobně bych si do výběru nenechala moc mluvit. Ať si kluci vyberou a pořídí plemeno dle svého, až na to budou mít podmínky a finance, mají celý život před sebou, aby si splnili své sny.

Souhlas, pejska chcete predevsim vy s manzelem, ne vasi synove. A ta pece bude taky predevsim na vas.

Neregistrovaný uživatel

30.4.2006 11:01
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.95.18

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak nevím, jestli někto z přítomných musel řešti problém, před kterým teď stojím já.

Budeme si pořizovat psa. Dohodli jsme se s manželem na středním plemeni, krátkostrstém, aktivním. Prošli literaturu a celá rodina se vydala na výstavu.
A tam nastal problém. Naši pubertální synové se shodli, že takového "mirňouse a pišišvordu" v žádném případě nechtějí a od kruhu s naším vysněným nás neustále lákali ke kruhům s obroskými psy.
Řekla jsem si, že přece musí pomoc domluva a snažila se kluky přesvědčit, že mají i jiné zájmy a já nemohlu lítat s 90kg psem. Málo platné. Snažím se jim vysvětlit, že hrozně podléhají reklamě a módě. Že přece všichni lidé menohu mít dogy, nebo alespoň labradory a retrívry. A když už nevím kudy kam, tak rezoluně prohlašují, že já chci právě jen a jen tohodle psa. A oni na to, že oni zase ne. Odpověď zní: My se za něj budeme stydět. Proto mám strach,jaké to bude, až přineseme štěndo domů.

Máte někdo podobnou zkušenost? Moc se na psa těším a hrozně mě mrzí, co mi dělají naši kluci. / a to jsem se je snažila vychovat /.

Můj puberták prosazuje taky co největšího psa. U nás je jasno, bude to černý teriér, ale pořád zvažuji, jestli fenka nebo pejsek. A puberta chce psa, a co největšího. Na otázku - budeš s ním chodit ven? radši neodpovídá, to se mu chtít nebude.

Neregistrovaný uživatel

30.4.2006 11:34
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.215.81

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak nevím, jestli někto z přítomných musel řešti problém, před kterým teď stojím já.

Budeme si pořizovat psa. Dohodli jsme se s manželem na středním plemeni, krátkostrstém, aktivním. Prošli literaturu a celá rodina se vydala na výstavu.
A tam nastal problém. Naši pubertální synové se shodli, že takového "mirňouse a pišišvordu" v žádném případě nechtějí a od kruhu s naším vysněným nás neustále lákali ke kruhům s obroskými psy.
Řekla jsem si, že přece musí pomoc domluva a snažila se kluky přesvědčit, že mají i jiné zájmy a já nemohlu lítat s 90kg psem. Málo platné. Snažím se jim vysvětlit, že hrozně podléhají reklamě a módě. Že přece všichni lidé menohu mít dogy, nebo alespoň labradory a retrívry. A když už nevím kudy kam, tak rezoluně prohlašují, že já chci právě jen a jen tohodle psa. A oni na to, že oni zase ne. Odpověď zní: My se za něj budeme stydět. Proto mám strach,jaké to bude, až přineseme štěndo domů.

Máte někdo podobnou zkušenost? Moc se na psa těším a hrozně mě mrzí, co mi dělají naši kluci. / a to jsem se je snažila vychovat /.

U nás sme tnto "problém" řešili. Já (jako puberťačka) sem chtěla "fleťáka", ale mamka řekla že když už psa tak něco menčího... Nakonec sme si pořídili Kavalíra. Běhala sem s ním agility ale kvůli srdíčku sme přestali. Bohužel to nebyl nejvhodnější výběr hafana protože já sem s ním chtěla lítat po parku, po lese ale on zamnou vždycky kráčel na konci vodítka a už aby sme byli doma (vztah máme suprovej, venčím ho výhradně já a taky se o něj starám, mamka zasahuje minimálně). Nakonec sem mamku přeprosila na druhého psa, ale vybírala jsem si iž já. Volba padla na Nova Scotia Duck Tolling retrívra. Myslím že sem "šáhla" po perfektním plemeni které mi vyhovuje. Můžu s ním být venku jak chci dlouho a nikdy nevidím otrávené pohledy, naopak i když prší pejsek se ven těší. Nyní mi je 15-Kavalírkovi 5 a Scotovi 1. S Kavalírka se stal "gaučák", konečně začal přibírat (vždy byl hubenější) a je spokojený. Scoťák semnou lítá po parku, po cvičáku a chystám se opět začít s agility...

Neregistrovaný uživatel

30.4.2006 19:01
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.144.3

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
U nás sme tnto "problém" řešili. Já (jako puberťačka) sem chtěla "fleťáka", ale mamka řekla že když už psa tak něco menčího... Nakonec sme si pořídili Kavalíra. Běhala sem s ním agility ale kvůli srdíčku sme přestali. Bohužel to nebyl nejvhodnější výběr hafana protože já sem s ním chtěla lítat po parku, po lese ale on zamnou vždycky kráčel na konci vodítka a už aby sme byli doma (vztah máme suprovej, venčím ho výhradně já a taky se o něj starám, mamka zasahuje minimálně). Nakonec sem mamku přeprosila na druhého psa, ale vybírala jsem si iž já. Volba padla na Nova Scotia Duck Tolling retrívra. Myslím že sem "šáhla" po perfektním plemeni které mi vyhovuje. Můžu s ním být venku jak chci dlouho a nikdy nevidím otrávené pohledy, naopak i když prší pejsek se ven těší. Nyní mi je 15-Kavalírkovi 5 a Scotovi 1. S Kavalírka se stal "gaučák", konečně začal přibírat (vždy byl hubenější) a je spokojený. Scoťák semnou lítá po parku, po cvičáku a chystám se opět začít s agility...

nevím na jakém plemeni jste se z manželem dohodli sle snažla bych se udělat kompromis a vybrat psa aby se líbil a vyhovoval všem já jsme jako puberťačka taky toužila po psovi po německém ovčákovi který mi u rodičů do panelákového bytu absolutně neprošel ,matka by nejraději maltézáka nebo pudla a moje představa s maltézákem na čundr to mi nějak nešlo ,nakonec jsem na nádraží v berouně spatřila bígla a byla to láska na celej život jiný plemeno už bych ani nechtěla dokonce i rodiče si toho krasavce hned zamilovali

Neregistrovaný uživatel

30.4.2006 21:41
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.19.41

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nevím na jakém plemeni jste se z manželem dohodli sle snažla bych se udělat kompromis a vybrat psa aby se líbil a vyhovoval všem já jsme jako puberťačka taky toužila po psovi po německém ovčákovi který mi u rodičů do panelákového bytu absolutně neprošel ,matka by nejraději maltézáka nebo pudla a moje představa s maltézákem na čundr to mi nějak nešlo ,nakonec jsem na nádraží v berouně spatřila bígla a byla to láska na celej život jiný plemeno už bych ani nechtěla dokonce i rodiče si toho krasavce hned zamilovali

ahoj, nevim co chcete za plemeno,ale u nas byl taky takový problém..i když jsme se nakonec domluvili...ja chtela novofundlana a mame hnedou labradorku..ale spokojeni jsou vsichni :-))

Neregistrovaný uživatel

2.5.2006 09:32
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.245.25

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak nevím, jestli někto z přítomných musel řešti problém, před kterým teď stojím já.

Budeme si pořizovat psa. Dohodli jsme se s manželem na středním plemeni, krátkostrstém, aktivním. Prošli literaturu a celá rodina se vydala na výstavu.
A tam nastal problém. Naši pubertální synové se shodli, že takového "mirňouse a pišišvordu" v žádném případě nechtějí a od kruhu s naším vysněným nás neustále lákali ke kruhům s obroskými psy.
Řekla jsem si, že přece musí pomoc domluva a snažila se kluky přesvědčit, že mají i jiné zájmy a já nemohlu lítat s 90kg psem. Málo platné. Snažím se jim vysvětlit, že hrozně podléhají reklamě a módě. Že přece všichni lidé menohu mít dogy, nebo alespoň labradory a retrívry. A když už nevím kudy kam, tak rezoluně prohlašují, že já chci právě jen a jen tohodle psa. A oni na to, že oni zase ne. Odpověď zní: My se za něj budeme stydět. Proto mám strach,jaké to bude, až přineseme štěndo domů.

Máte někdo podobnou zkušenost? Moc se na psa těším a hrozně mě mrzí, co mi dělají naši kluci. / a to jsem se je snažila vychovat /.

Ahojki,
taky bych to zkusila řešitr kompromisem.
S tím, že přeci nebudete venčit 90 kg a atd. by jste nespěla jako s argumentem ani u mne. A to mě se líbí psi všech barev a tvarů a velikosti. Mnohdy je lepší venčit velého kliďase než malého pošuka :). A píšete, že jste si vybrali psíka aktivního.
Mýslím, že by nebylo rozumné proti dětem pořizovat plemeno, které se jím příčí. Já vím není to s půbošema těžké, ale proč si to dělat těžší. Pes může být k dítěti dobrá cesta. Jedno naše štěně ( v dostpělosti váha 50kg) putovalo do rodinky s dvěma pubošema. S majiteli jsme v kontaktu a jsou nadšení jak jim pes pěkně spojil rodinu, společné výlety, výstavy, procházky ...
Pouvažujte zdali by jste nebyli ochotni něco slevit ... na obou stranách

Přidejte reakci

Přidat smajlík