Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.61.75
Jsem zadavatelka příspěvku štěndo v kotci a už po několikáté jsem se setkala se zvláštní reakcí na spojení dítě a pes. Myslím si že soužití dítěte a psa je přínosné... není samo, naučí se dělit, starat o druhého... když vidím reakce maminek typu...nechod k tomu psu, ty hrozně koušou a jsou zlí, nejlépe hystericky ječené, přemýšlím co z dětí vyroste a je mi smutno. Syn si ve Stromovce hraje se psy našich známých, pohladí ( s dovolením majitele) i psa cizího, ale ví že na pejsky venku se sahat nemá, protože by se ho mohli bát a z leknutí kousnout. Ví že do pejsků se netluče klackem jak jsme viděli taktéž v parku, netahají se, jsou to kamarádi. Když u babičky baští salám, dává jednou kousnout čubě, jednou sobě a ač spousta lidí soužití miminka s "havětí" odsuzovala, o tomhle nemluvě a strašila nemocemi, mám i když to honem zaklepu bezvadného a zdravého raubíře, u kterého jediná úhona ze styku se psy bývají odřená kolena a oblečení komplet do pračky. Jaký je váš názor na soužití dítěte a psa????
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.45.110
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem zadavatelka příspěvku štěndo v kotci a už po několikáté jsem se setkala se zvláštní reakcí na spojení dítě a pes. Myslím si že soužití dítěte a psa je přínosné... není samo, naučí se dělit, starat o druhého... když vidím reakce maminek typu...nechod k tomu psu, ty hrozně koušou a jsou zlí, nejlépe hystericky ječené, přemýšlím co z dětí vyroste a je mi smutno. Syn si ve Stromovce hraje se psy našich známých, pohladí ( s dovolením majitele) i psa cizího, ale ví že na pejsky venku se sahat nemá, protože by se ho mohli bát a z leknutí kousnout. Ví že do pejsků se netluče klackem jak jsme viděli taktéž v parku, netahají se, jsou to kamarádi. Když u babičky baští salám, dává jednou kousnout čubě, jednou sobě a ač spousta lidí soužití miminka s "havětí" odsuzovala, o tomhle nemluvě a strašila nemocemi, mám i když to honem zaklepu bezvadného a zdravého raubíře, u kterého jediná úhona ze styku se psy bývají odřená kolena a oblečení komplet do pračky. Jaký je váš názor na soužití dítěte a psa????
Soužití dítěte a psa ano,ale pouze pod pečlivým a spravedlivým dozorem.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.145.250
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem zadavatelka příspěvku štěndo v kotci a už po několikáté jsem se setkala se zvláštní reakcí na spojení dítě a pes. Myslím si že soužití dítěte a psa je přínosné... není samo, naučí se dělit, starat o druhého... když vidím reakce maminek typu...nechod k tomu psu, ty hrozně koušou a jsou zlí, nejlépe hystericky ječené, přemýšlím co z dětí vyroste a je mi smutno. Syn si ve Stromovce hraje se psy našich známých, pohladí ( s dovolením majitele) i psa cizího, ale ví že na pejsky venku se sahat nemá, protože by se ho mohli bát a z leknutí kousnout. Ví že do pejsků se netluče klackem jak jsme viděli taktéž v parku, netahají se, jsou to kamarádi. Když u babičky baští salám, dává jednou kousnout čubě, jednou sobě a ač spousta lidí soužití miminka s "havětí" odsuzovala, o tomhle nemluvě a strašila nemocemi, mám i když to honem zaklepu bezvadného a zdravého raubíře, u kterého jediná úhona ze styku se psy bývají odřená kolena a oblečení komplet do pračky. Jaký je váš názor na soužití dítěte a psa????
moje téměř roční dcerka je od narození v kontaktu s našimi haficemi a bez problému. Už teď jí říkáme, že pejsek se nebacá atd. Už se jí daří dělat pejskům malá. Musím podotknout, že naše hafice jsou mimořádně tolerantní kolikrát bych já sama malou zakousla. Ne že bysme ji nechávali s nima samotnou, ale mám zkušenost, že když se stane a musím odběhnout tak si su jistá, že se jí nic nestane. Byli sme svědky kdy mrňous vyjel po naší bt a ta jí pouze ozlízla ručičku. Myslím si, že jde hlavně o výchovu. Já sama mám za sebou pokousání psem když mi byli 4 roky a sem si vědomá, že sem si to zavinila sama. Pes jedná podle instinktu a neumí si říci " no syce mě to bolí, ale je to člověk tak ho nekousnu." a k těm nemocem - normální doktor vám řekne, že takové dítě, které žije se zvířaty má automaticky obranné látky.
Sem ráda, že existují i lidé, kteří se na to tak dívají.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.124.152
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem zadavatelka příspěvku štěndo v kotci a už po několikáté jsem se setkala se zvláštní reakcí na spojení dítě a pes. Myslím si že soužití dítěte a psa je přínosné... není samo, naučí se dělit, starat o druhého... když vidím reakce maminek typu...nechod k tomu psu, ty hrozně koušou a jsou zlí, nejlépe hystericky ječené, přemýšlím co z dětí vyroste a je mi smutno. Syn si ve Stromovce hraje se psy našich známých, pohladí ( s dovolením majitele) i psa cizího, ale ví že na pejsky venku se sahat nemá, protože by se ho mohli bát a z leknutí kousnout. Ví že do pejsků se netluče klackem jak jsme viděli taktéž v parku, netahají se, jsou to kamarádi. Když u babičky baští salám, dává jednou kousnout čubě, jednou sobě a ač spousta lidí soužití miminka s "havětí" odsuzovala, o tomhle nemluvě a strašila nemocemi, mám i když to honem zaklepu bezvadného a zdravého raubíře, u kterého jediná úhona ze styku se psy bývají odřená kolena a oblečení komplet do pračky. Jaký je váš názor na soužití dítěte a psa????
Až na to kousání z jednoho salámu 
souhlasím. I naše dcera vyrůstá spolu s naší fenkou a já v tom vidím samá pozitiva. Mám pocit, že nebýt tomu tak (sama jsem vyrůstala se psem) je člověk ochuzen o další rozměr, který může život přinést. Katty
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.1.24
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
moje téměř roční dcerka je od narození v kontaktu s našimi haficemi a bez problému. Už teď jí říkáme, že pejsek se nebacá atd. Už se jí daří dělat pejskům malá. Musím podotknout, že naše hafice jsou mimořádně tolerantní kolikrát bych já sama malou zakousla. Ne že bysme ji nechávali s nima samotnou, ale mám zkušenost, že když se stane a musím odběhnout tak si su jistá, že se jí nic nestane. Byli sme svědky kdy mrňous vyjel po naší bt a ta jí pouze ozlízla ručičku. Myslím si, že jde hlavně o výchovu. Já sama mám za sebou pokousání psem když mi byli 4 roky a sem si vědomá, že sem si to zavinila sama. Pes jedná podle instinktu a neumí si říci " no syce mě to bolí, ale je to člověk tak ho nekousnu." a k těm nemocem - normální doktor vám řekne, že takové dítě, které žije se zvířaty má automaticky obranné látky.
Sem ráda, že existují i lidé, kteří se na to tak dívají.
Mám dceru 4 roky a dva syny 17 a 15 let. Vždycky jsme doma měli psa. Kluci vyrůstali s kokřicí a dcerka s německou dogou. Nikdy psům neubližovali, věděli co si smí a nesmí dovolit a pes to věděl a ví taky. Nenechávala jsem je o samotě nikdy dýl, než to bylo nezbytně nutné, ale myslím si, že by si navzájem neublížili. Spali na jednom pelíšku, jedli z jedné misky a někdy se i koupali v jedné vaně.Jsou zdraví a nic jim nechybí.
Sousedka když vidí naše psy, ječí už za plotem a její drobečci ječeli s ní.Pokud ale jsou její děti u nás, hrají si se psy naprosto v pohodě.Jen matka je prostě hysterka. Průšvih je ten, že tohle chování učí své děti a ty mají o psech hodně zkreslené náhledy.Stálo mě to nemalé úsilí, jim vše vysvětlit. Teď mě vždycky jenom pobaví, když začne máma ječet a její malý kluk jí řekne at nehysterčí, že jí nic neudělají.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.151
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Až na to kousání z jednoho salámu souhlasím. I naše dcera vyrůstá spolu s naší fenkou a já v tom vidím samá pozitiva. Mám pocit, že nebýt tomu tak (sama jsem vyrůstala se psem) je člověk ochuzen o další rozměr, který může život přinést. Katty
Já jsem vyrůstala se psem, moje děti vyrůstali se psi a všichni jsme v pohodě,psi milujeme a psi milujou nás. Každej doktor ( pokud je normální ) potvrdí, že zdravej a opečovávanej pes může cchytit spíš nějakou nemoc od dětí, než naopak. Nikdy se nestalo, že by nějakej náš pes vyjel na dítě, jen jednou, když jsem trestala dcerku hlasitým proslovem, tak zavrčel na mě. Zavrčela jsem na něj víc a byl klid až do konce jeho 17letého života. Psi a děti a radostný lidi patří k sobě 
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.86.192
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem zadavatelka příspěvku štěndo v kotci a už po několikáté jsem se setkala se zvláštní reakcí na spojení dítě a pes. Myslím si že soužití dítěte a psa je přínosné... není samo, naučí se dělit, starat o druhého... když vidím reakce maminek typu...nechod k tomu psu, ty hrozně koušou a jsou zlí, nejlépe hystericky ječené, přemýšlím co z dětí vyroste a je mi smutno. Syn si ve Stromovce hraje se psy našich známých, pohladí ( s dovolením majitele) i psa cizího, ale ví že na pejsky venku se sahat nemá, protože by se ho mohli bát a z leknutí kousnout. Ví že do pejsků se netluče klackem jak jsme viděli taktéž v parku, netahají se, jsou to kamarádi. Když u babičky baští salám, dává jednou kousnout čubě, jednou sobě a ač spousta lidí soužití miminka s "havětí" odsuzovala, o tomhle nemluvě a strašila nemocemi, mám i když to honem zaklepu bezvadného a zdravého raubíře, u kterého jediná úhona ze styku se psy bývají odřená kolena a oblečení komplet do pračky. Jaký je váš názor na soužití dítěte a psa????
obě moje děti se narodily do rodiny se psem , jsou zdravé, nealergické , mají rády zvířata a umí se chovat k cizím psům .A vědí, že je třeba se o psy postarat,i když je venku hnusně ,i když chtějí se jít někam bavit ....vědí co je to zodpovědnost
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.24.89
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
obě moje děti se narodily do rodiny se psem , jsou zdravé, nealergické , mají rády zvířata a umí se chovat k cizím psům .A vědí, že je třeba se o psy postarat,i když je venku hnusně ,i když chtějí se jít někam bavit ....vědí co je to zodpovědnost
Já jsem také vyrůstala se psem,rodiče ho pořídili kvůli mě když mi bylo sedm roků a já nikomu nedovolila aby se oněj někdo jiný staral,sestra o něj moc zájem neměla,ale v pubertě si ho jednou za čas chtěla půjčovat,a já ji ho musela půjčit,celou dobu jsem pak stála před panelákem a čekala s hrůzou jestli mi ho přivede v pořádku,naštěstí se nikdy nic nestalo 
.A tet můj synek také vyrůstá s pejsanama,a já vždy obdivuji,jak je na ně hodnej,když příjdou jeho kamarádi,tak je napomíná,,takhle se nesmí brát,neokřikuj je,tohle mu nedělej ..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.144.3
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já jsem také vyrůstala se psem,rodiče ho pořídili kvůli mě když mi bylo sedm roků a já nikomu nedovolila aby se oněj někdo jiný staral,sestra o něj moc zájem neměla,ale v pubertě si ho jednou za čas chtěla půjčovat,a já ji ho musela půjčit,celou dobu jsem pak stála před panelákem a čekala s hrůzou jestli mi ho přivede v pořádku,naštěstí se nikdy nic nestalo .A tet můj synek také vyrůstá s pejsanama,a já vždy obdivuji,jak je na ně hodnej,když příjdou jeho kamarádi,tak je napomíná,,takhle se nesmí brát,neokřikuj je,tohle mu nedělej ..
prvního psa jsme dostala ke čtvrtým narozeninám ,byl to obyčejný voříšek ze kterým jsme vyrostla ,on sám mě naučil že když ho špatně zvednu nebo mu vezmu kost tak mě kousne ,prostě museli jsme si spolu trochu porozumět ,tenkrát rodiče na kousnutí psem nereagovali tak přehnaně jako dnes ,prostě mě kousl a bylo neměla jsem mu to či ono dělat ,ve 12 letech jsem si tajně koupila svého prvního služebního psa ,německého ovčáka ,všechno jsem si sama zařídila a za ušetřené peníze přišla domů už ze psem,psi jsou moje největší životní láska ,myslím že žádné dítě by o tohle nemělo být ochuzeno ,pokud dítě vyroste ze psem určitě z něj bude lepší člověk než ten kdo nemá vztah k nikomu a ničemu.