Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.199.23
Víte přesně jaký je původ psa domácího? Z čeho se teda vyvinul?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.123.110
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Víte přesně jaký je původ psa domácího? Z čeho se teda vyvinul?
Vsechna plemena se vyvinula z vlka, krome basenjiho, ten se vyvinul ze sakala.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.239.196
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vsechna plemena se vyvinula z vlka, krome basenjiho, ten se vyvinul ze sakala.
Meleš dobrý sračky, tak to samozřejmě není 
. Původ psa domácího není jednoznačný, Mikulica dokládá etologické rozdíly mezi plemeny, které je posouvají blíže k jejich předkům. Nechce se mi to tu vypisovat, tak nebuďte líní, zajděte do levných knih, kupte si knížku "poznej svého psa" od Mikulici a pžečtěte si první kapitoli, tam je to dokonale popsáno.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.14.45
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Víte přesně jaký je původ psa domácího? Z čeho se teda vyvinul?
Tady je zajímavá úvaha z WM magazínu /mwm.cz/.
Stojí za původem psů biogenetické inženýrství?
Nyní se podíváme na málo známé mystérium, které se však téměř vyrovná pyramidám. I toto je hádanka jejíž počátek pokrývá závoj daleké minulosti.
Začněme jednoduchou otázkou, na niž zdánlivě existuje jasná odpověď: Co je pes?
Jak zjistili genetici v uplynulém desetiletí, dosavadní odpověď není tak samozřejmá. Pravdou je, že co se týče původu „nejlepšího přítele člověka“ byly generace antropologů, archeologů a biologů na těžkém omylu.
Než byly v šedesátých letech provedeny rozbory DNA platila všeobecně uznávaná teorie, že se psi před asi 15 000 lety vyčlenili z různých psovitých šelem, jako např. kojotů, hyen, šakalů, vlků atd.
Jenže už první výsledky komplexního studia DNA byly pro učenou populaci šokující. Bylo zjištěno, že veškerá psí plemena lze vystopovat k vlkům, a žádným jiným šelmám. Druhá část objevu byla ještě neočekávanější – došlo k tomu před 40 až 150 000 lety.
Proč jsou to tak problematické nálezy? Na tuto otázku musíme reagovat jinou: Jak mohla z vlků vzniknout psí plemena? Pokus o vysvětlení není jen obtížný, ale úplně nemožný. Nedejte se mást nepravdivými vysvětleními pisatelů populárně vědeckých pohádek o tom, že si naši předci za doby kamenné vlky ochočili a „nějak“ (o možném postupu se nikdo nikdy nezmínil ani slůvkem…) se jim „podařilo“ vychovat prvního z mutovaných vlků, matku všech psů. Čím je tedy pes ve skutečnosti? Potíže dosáhly kritického stupně při výběru samce a samičky vlka, jejichž přičiněním byl vytvořen poddruh (za předpokladu, že byli krotcí a pilně spolupracovali).
Vraťme se tedy zpět k původní otázce: Co je pes? Pes je mutovaný vlk, který má jen ty charakteristické rysy divokých rodičů, které lidé považují za prospěšné. To je ten udivující fakt.
Chvíli se nad tím zamyslete. Nelze zvažovat možnost, že se psi z vlků vyvinuli přirozenou cestou. V to nevěří ani žádný z vědců, protože nelítostný sociální řád a rituál plození u vlků by nikdy nepřipustil přežití mutanta, což je výrazný argument proti přirozenému vývoji.
Jestliže naši paleolitičtí předkové dokázali zvládnout dodnes aktuální výzvu již představuje tento proces, pak by pro současné chovatele vlčích psů jistě neměl být žádný problém zopakovat jejich výkon. Ale stejně jako v případě Velké pyramidy, se nezdá být ten případ. Žádní chovatelé nepřišli s prohlášením, že dokázali vzít dva čistokrevné vlky a vykřížit z nich psa bez využití technik biogenetického inženýrství.
Evoluce domácího psa z původní divoké šelmy se jeví jako zázrak! Nesmělo se to stát. Takže pes je další v pořadí nevysvětlených dávných hádanek.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.123.110
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Meleš dobrý sračky, tak to samozřejmě není . Původ psa domácího není jednoznačný, Mikulica dokládá etologické rozdíly mezi plemeny, které je posouvají blíže k jejich předkům. Nechce se mi to tu vypisovat, tak nebuďte líní, zajděte do levných knih, kupte si knížku "poznej svého psa" od Mikulici a pžečtěte si první kapitoli, tam je to dokonale popsáno.
Nauc se slusne vyjadrovat a pak diskutuj, Mikulica psal knihu jeste pred rozbory DNA, to za prve, za druhe vychazim z Konrada Lorenze.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.123.110
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Meleš dobrý sračky, tak to samozřejmě není . Původ psa domácího není jednoznačný, Mikulica dokládá etologické rozdíly mezi plemeny, které je posouvají blíže k jejich předkům. Nechce se mi to tu vypisovat, tak nebuďte líní, zajděte do levných knih, kupte si knížku "poznej svého psa" od Mikulici a pžečtěte si první kapitoli, tam je to dokonale popsáno.
Mikulicu jsem četla, ty jsi přečti zas češtinu pro třetí třídu ZŠ a taky novější knížky o původu psa, jsi totálně out a nejen v tomhle.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.138.8
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Víte přesně jaký je původ psa domácího? Z čeho se teda vyvinul?
Vývoj psovitých šelem trval tisíce let. Naprosto přesný vývoj psa určit nelze. Nevíme ani, kdy začalo první "spojenectví" mezi člověkem a psem. Jediné co můžeme pokládat za více než pravděpodobné je, že prapředky psa byli pravěcí vlci, kojoti a šakali. I když i toto tvrzení někteří odborníci zpochybňují. Domnívají se, že se pes vyvinul z jediného předka zvaného Tomarctus. Já osobně se přikláním k polyfyletickému vývoji psa (tzn., že se pes vyvinul z více druhů předků a to z již zmiňovaných vlků, kojotů a šakalů). Tento vývoj mi připadá pravděpodobnější a na rozdíl od vývoje monofyletického je i podložen různě starými vykopávkami koster psů. Pro tuto teorii hovoří i fakt, že existence Tomarcta nebyla nikdy s jistotou prokázána.
Podle kosterních nálezů předpokládáme, že v době kamenné byly na území Evropy již čtyři druhy psů:
1.) Pes rašelinní
2.) Pes Inostracevův
3.) Canis Familaris leiner
4.) Canis Familaris intermedius
1.) Pes rašelinní - jeho ostatky byly nalezeny v rašelirmých polích-odtud jméno Pes rašelinní, lat. Canis familiarispalustris. Nejčastější naleziště ostatků, co se zeměpisné polohy týká, je na Sibiři, evropské části Ruska a na území západní Evropy, převážně pak Švýcarska. Jedná se o nejstarší a nejdrobnější typ psa své doby. Dorůstal maximálně do výšky 50 cm. Kromě svého malého vzrůstu pro něho byla též charakteristická malá kulatá lebka s výrazným přechodem do nadočnicové části hlavy. Prapředkem Psa rašelinného byl pravděpodobně šakal. On sám je dnes považován za prapředchůdce kníračů, špiců, pinčů, teriérů a čínského plemene Čau-Čau.
2.) Pes Inostracevův - své jméno obdržel podle nálezce, lat., Canis familiaris Inostranzewi. Za prapředky tohoto typu psa jsou považováni evropští a asijští vlci. Někteří autoři odborné literatury se však domnívají, že Pes Inostracevův je výsledkem zkřížení Psa rašelinného se severoamerickým vlkem. Na vlivu vlka se však shodují všichni. Právě tento vliv znamenal zvětšení a zmohutnění postavy tohoto jedince od Psa rašelinného. Charakteristický je svou mohutnou lebkou. Je považován za předka boxera, dog, bulldoků, bernardýna, leonbergra, mastifa, losino psa, severských tažných psů aj. Vyskytoval se převážně v severní a střední Evropě.
3.) Canis familiaris leiner - nemá český název. Jedná se o velkého psa s úzkou lebkou připomínající vlkodava. Bývá považován za předchůdce chrtů, barzoje, vipeta, saluki a vlkodava. V mladší době kamenné byl rozšířen téměř po celém starém kontinentu.
4.) Canis familiaris intermedius - nemá český název. Tento prapředek dnešních ohařů, jezevčíků, setrů, pekinézů a maltézského pinče byl pes středně veliký se širokým čelem a širokou nosní partií. Jeho ostatky byly nalezeny v Bavorsku, Švýcarsku, Čechách a na Moravě. Ke sklonku doby bronzové se na území střední Evropy objevily další dva typy psů. Jednalo se o Psa bronzového a Psa popelnicového. Pes bronzový bývá označován za prvního plně domestikovaného psa. Člověk ho využíval převážně k hlídání stád před volně žijícími predátory. Tento typ psa dorůstal do střední výšky, měl ploché čelo, nízkou lebku a nos mírně do špičky. Prapředkem Psa bronzového byl indický vlk, se kterým sdílí téměř identickou lebku. On sám bývá označován za předchůdce ovčáckých psů. Pes popelnicový - tento předchůdce všech druhů loveckých psů vznikl pravděpodobně zkřížením Psa rašelinného a Psa bronzového, z čehož vychází i jeho vzhled. Téměř s určitostí můžeme konstatovat, že se v minulosti vyskytovalo více typů psů, jenž se díky křížení s různými druhy vlků vyvinuli do dalších forem. Může nás jen mrzet, že se archeologům zatím nepodařilo najít žádné jejich kosterní ostatky, neboť ty by byly dalším zajímavým článkem ve vývoji nejlepšího přítele člověka.
PROCES DOMESTIKACE
V úvodu této kapitoly považuji za užitečné alespoň částečně nastínit rozdílnost procesu ochočení a procesu domestikace, neboť tyto termíny bývají někdy špatně užívány.
Domestikační proces většinou začíná ochočením zvířete. Ochočení divokého zvířete ještě ale zdaleka není domestikací. Ochočený vlk se nestane domácím psem a zdivočelý pes se nestane opět vlkem. Ochočení je jev týkající se jedince, kdežto domestikace je proces měnící celou generaci. Ochočení je tedy prvním krokem domestikace.
Člověk svým působením změní psychiku zvířete, naučí ho novým dovednostem a zároveň ho drží v izolaci od svých divoce žijících jedinců, čímž zabraňuje potlačeni nově získaných dovedností. Divoké zvíře se tak podstatně změní a začne se ubírat do podoby, v jaké ho známe dnes. První sbližování člověka se psem začalo asi před 10 000 až 15 000 lety pravděpodobně tím, že pes sledoval tlupu lovců a živil se zbytky potravy, jenž po lovcích zůstávala. Toto spojenectví bylo výhodné pro obě skupiny. Pes snadno získal již zmiňovaný zdroj potravy a v blízkosti lidského ohně se nemusel tolik obávat divoce žijících predátorů. Pokud se přeci jen nějaký dravec přiblížil, pes na hrozící nebezpečí varoval lovce svým štěkotem. Bohužel pro psa to v počátečních fázích domestikace nebyl jediný užitek, který člověku poskytoval. Lovcům v době nouze posloužil i jako zdroj poměrně snadno dostupné potravy, což dokazují psí kosti nalezené v hromadách kuchyňských odpadků. Člověk si však brzy uvědomil, že mu pes díky svým vysokým sluchovým a čichovým schopnostem může přinést daleko větší užitek, než jen zdroj sice dostupné, ale ne moc chutné potravy. Člověk začal odchovávat nalezená štěňata a v dospělosti je využívat při lovu divoké zvěře.
V této době již lidé začínali v zajetí chovat i ovce a kozy, čímž pro psa vznikl další prostor k uplatnění a to jako hlídač stáda. Současně se vznikem tohoto prvního soukromého vlastnictví začal vznikat i první cílený chov loveckých psů. Tato činnost byla zprvu plně v nikách feudálních rodů sídlících v tzv. účelových vsích. Z těchto osad, nesoucích i specifické názvy jako Ohaře, Psáry a Chrmíky (tyto vesnice se dochovaly až do dnes) bývali psáři, jak se předchůdcům dnešních kynologů říkalo, se svými psy v době lovů a štvanic povoláváni. V dohledné době začal člověk s křížením a cíleným chovem psů vedoucím ke vzniku nových druhů, jenž lépe vyhovovaly jeho nárokům a požadavkům.
J.M.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.151.158
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tady je zajímavá úvaha z WM magazínu /mwm.cz/.
Stojí za původem psů biogenetické inženýrství?
Nyní se podíváme na málo známé mystérium, které se však téměř vyrovná pyramidám. I toto je hádanka jejíž počátek pokrývá závoj daleké minulosti.
Začněme jednoduchou otázkou, na niž zdánlivě existuje jasná odpověď: Co je pes?
Jak zjistili genetici v uplynulém desetiletí, dosavadní odpověď není tak samozřejmá. Pravdou je, že co se týče původu „nejlepšího přítele člověka“ byly generace antropologů, archeologů a biologů na těžkém omylu.
Než byly v šedesátých letech provedeny rozbory DNA platila všeobecně uznávaná teorie, že se psi před asi 15 000 lety vyčlenili z různých psovitých šelem, jako např. kojotů, hyen, šakalů, vlků atd.
Jenže už první výsledky komplexního studia DNA byly pro učenou populaci šokující. Bylo zjištěno, že veškerá psí plemena lze vystopovat k vlkům, a žádným jiným šelmám. Druhá část objevu byla ještě neočekávanější – došlo k tomu před 40 až 150 000 lety.
Proč jsou to tak problematické nálezy? Na tuto otázku musíme reagovat jinou: Jak mohla z vlků vzniknout psí plemena? Pokus o vysvětlení není jen obtížný, ale úplně nemožný. Nedejte se mást nepravdivými vysvětleními pisatelů populárně vědeckých pohádek o tom, že si naši předci za doby kamenné vlky ochočili a „nějak“ (o možném postupu se nikdo nikdy nezmínil ani slůvkem…) se jim „podařilo“ vychovat prvního z mutovaných vlků, matku všech psů. Čím je tedy pes ve skutečnosti? Potíže dosáhly kritického stupně při výběru samce a samičky vlka, jejichž přičiněním byl vytvořen poddruh (za předpokladu, že byli krotcí a pilně spolupracovali).
Vraťme se tedy zpět k původní otázce: Co je pes? Pes je mutovaný vlk, který má jen ty charakteristické rysy divokých rodičů, které lidé považují za prospěšné. To je ten udivující fakt.
Chvíli se nad tím zamyslete. Nelze zvažovat možnost, že se psi z vlků vyvinuli přirozenou cestou. V to nevěří ani žádný z vědců, protože nelítostný sociální řád a rituál plození u vlků by nikdy nepřipustil přežití mutanta, což je výrazný argument proti přirozenému vývoji.
Jestliže naši paleolitičtí předkové dokázali zvládnout dodnes aktuální výzvu již představuje tento proces, pak by pro současné chovatele vlčích psů jistě neměl být žádný problém zopakovat jejich výkon. Ale stejně jako v případě Velké pyramidy, se nezdá být ten případ. Žádní chovatelé nepřišli s prohlášením, že dokázali vzít dva čistokrevné vlky a vykřížit z nich psa bez využití technik biogenetického inženýrství.
Evoluce domácího psa z původní divoké šelmy se jeví jako zázrak! Nesmělo se to stát. Takže pes je další v pořadí nevysvětlených dávných hádanek.
až na tu hyenu mezi psovitýma šelmama a přehnanou snahu a "drama" a senzaci..... 
Ale pro zasmání dobrý.
jo takhle to holt dopadá, když má novinář psát o něčem, o čem nemá ani potuchy. 
k původní otázce:
pes je potomek různých poddruhů či forem vlka, rozdíl genomu cca 2%. Podle některých je domestikace spíše zásluhou neandertálců (resp. jejich žen), než lidí. Mě to přijde taky docela možný. Neandrtálci byli severní druh, takže kontakt s vlky je pravděpodobněší než u nás "afričanů" a pak v době koexistence lidí a neandrtálců v evropě měli neandrtálci o dost vyspělejší kulturu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.123.110
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vývoj psovitých šelem trval tisíce let. Naprosto přesný vývoj psa určit nelze. Nevíme ani, kdy začalo první "spojenectví" mezi člověkem a psem. Jediné co můžeme pokládat za více než pravděpodobné je, že prapředky psa byli pravěcí vlci, kojoti a šakali. I když i toto tvrzení někteří odborníci zpochybňují. Domnívají se, že se pes vyvinul z jediného předka zvaného Tomarctus. Já osobně se přikláním k polyfyletickému vývoji psa (tzn., že se pes vyvinul z více druhů předků a to z již zmiňovaných vlků, kojotů a šakalů). Tento vývoj mi připadá pravděpodobnější a na rozdíl od vývoje monofyletického je i podložen různě starými vykopávkami koster psů. Pro tuto teorii hovoří i fakt, že existence Tomarcta nebyla nikdy s jistotou prokázána.
Podle kosterních nálezů předpokládáme, že v době kamenné byly na území Evropy již čtyři druhy psů:
1.) Pes rašelinní
2.) Pes Inostracevův
3.) Canis Familaris leiner
4.) Canis Familaris intermedius
1.) Pes rašelinní - jeho ostatky byly nalezeny v rašelirmých polích-odtud jméno Pes rašelinní, lat. Canis familiarispalustris. Nejčastější naleziště ostatků, co se zeměpisné polohy týká, je na Sibiři, evropské části Ruska a na území západní Evropy, převážně pak Švýcarska. Jedná se o nejstarší a nejdrobnější typ psa své doby. Dorůstal maximálně do výšky 50 cm. Kromě svého malého vzrůstu pro něho byla též charakteristická malá kulatá lebka s výrazným přechodem do nadočnicové části hlavy. Prapředkem Psa rašelinného byl pravděpodobně šakal. On sám je dnes považován za prapředchůdce kníračů, špiců, pinčů, teriérů a čínského plemene Čau-Čau.
2.) Pes Inostracevův - své jméno obdržel podle nálezce, lat., Canis familiaris Inostranzewi. Za prapředky tohoto typu psa jsou považováni evropští a asijští vlci. Někteří autoři odborné literatury se však domnívají, že Pes Inostracevův je výsledkem zkřížení Psa rašelinného se severoamerickým vlkem. Na vlivu vlka se však shodují všichni. Právě tento vliv znamenal zvětšení a zmohutnění postavy tohoto jedince od Psa rašelinného. Charakteristický je svou mohutnou lebkou. Je považován za předka boxera, dog, bulldoků, bernardýna, leonbergra, mastifa, losino psa, severských tažných psů aj. Vyskytoval se převážně v severní a střední Evropě.
3.) Canis familiaris leiner - nemá český název. Jedná se o velkého psa s úzkou lebkou připomínající vlkodava. Bývá považován za předchůdce chrtů, barzoje, vipeta, saluki a vlkodava. V mladší době kamenné byl rozšířen téměř po celém starém kontinentu.
4.) Canis familiaris intermedius - nemá český název. Tento prapředek dnešních ohařů, jezevčíků, setrů, pekinézů a maltézského pinče byl pes středně veliký se širokým čelem a širokou nosní partií. Jeho ostatky byly nalezeny v Bavorsku, Švýcarsku, Čechách a na Moravě. Ke sklonku doby bronzové se na území střední Evropy objevily další dva typy psů. Jednalo se o Psa bronzového a Psa popelnicového. Pes bronzový bývá označován za prvního plně domestikovaného psa. Člověk ho využíval převážně k hlídání stád před volně žijícími predátory. Tento typ psa dorůstal do střední výšky, měl ploché čelo, nízkou lebku a nos mírně do špičky. Prapředkem Psa bronzového byl indický vlk, se kterým sdílí téměř identickou lebku. On sám bývá označován za předchůdce ovčáckých psů. Pes popelnicový - tento předchůdce všech druhů loveckých psů vznikl pravděpodobně zkřížením Psa rašelinného a Psa bronzového, z čehož vychází i jeho vzhled. Téměř s určitostí můžeme konstatovat, že se v minulosti vyskytovalo více typů psů, jenž se díky křížení s různými druhy vlků vyvinuli do dalších forem. Může nás jen mrzet, že se archeologům zatím nepodařilo najít žádné jejich kosterní ostatky, neboť ty by byly dalším zajímavým článkem ve vývoji nejlepšího přítele člověka.
PROCES DOMESTIKACE
V úvodu této kapitoly považuji za užitečné alespoň částečně nastínit rozdílnost procesu ochočení a procesu domestikace, neboť tyto termíny bývají někdy špatně užívány.
Domestikační proces většinou začíná ochočením zvířete. Ochočení divokého zvířete ještě ale zdaleka není domestikací. Ochočený vlk se nestane domácím psem a zdivočelý pes se nestane opět vlkem. Ochočení je jev týkající se jedince, kdežto domestikace je proces měnící celou generaci. Ochočení je tedy prvním krokem domestikace.
Člověk svým působením změní psychiku zvířete, naučí ho novým dovednostem a zároveň ho drží v izolaci od svých divoce žijících jedinců, čímž zabraňuje potlačeni nově získaných dovedností. Divoké zvíře se tak podstatně změní a začne se ubírat do podoby, v jaké ho známe dnes. První sbližování člověka se psem začalo asi před 10 000 až 15 000 lety pravděpodobně tím, že pes sledoval tlupu lovců a živil se zbytky potravy, jenž po lovcích zůstávala. Toto spojenectví bylo výhodné pro obě skupiny. Pes snadno získal již zmiňovaný zdroj potravy a v blízkosti lidského ohně se nemusel tolik obávat divoce žijících predátorů. Pokud se přeci jen nějaký dravec přiblížil, pes na hrozící nebezpečí varoval lovce svým štěkotem. Bohužel pro psa to v počátečních fázích domestikace nebyl jediný užitek, který člověku poskytoval. Lovcům v době nouze posloužil i jako zdroj poměrně snadno dostupné potravy, což dokazují psí kosti nalezené v hromadách kuchyňských odpadků. Člověk si však brzy uvědomil, že mu pes díky svým vysokým sluchovým a čichovým schopnostem může přinést daleko větší užitek, než jen zdroj sice dostupné, ale ne moc chutné potravy. Člověk začal odchovávat nalezená štěňata a v dospělosti je využívat při lovu divoké zvěře.
V této době již lidé začínali v zajetí chovat i ovce a kozy, čímž pro psa vznikl další prostor k uplatnění a to jako hlídač stáda. Současně se vznikem tohoto prvního soukromého vlastnictví začal vznikat i první cílený chov loveckých psů. Tato činnost byla zprvu plně v nikách feudálních rodů sídlících v tzv. účelových vsích. Z těchto osad, nesoucích i specifické názvy jako Ohaře, Psáry a Chrmíky (tyto vesnice se dochovaly až do dnes) bývali psáři, jak se předchůdcům dnešních kynologů říkalo, se svými psy v době lovů a štvanic povoláváni. V dohledné době začal člověk s křížením a cíleným chovem psů vedoucím ke vzniku nových druhů, jenž lépe vyhovovaly jeho nárokům a požadavkům.
J.M.
pro JM > to uz je davno prekonane diky testum DNA, ktere genom jasne urcily