Jak premluvit rodice?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aby mi dovolili poridit si mensiho pejska do bytu.Nemate nekdo nejakou radu,či vlastni zkusenost jak na to? Dik.
<br>
Petr

Věčinou rodiče soudí podle toho, jak se jejich ratolest stará o jiné zvíře, co má doma (morče, papoušek...). Pokud nějaké zvíře máte doma, ukazuj, jak moc se o nej denodenně staráš, nenápadně. Pak možná rodiče uznají, že se budeš i denodenně starat o psa. O to většinou jde rodičům nejvíce...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Petře napiš víc údajů o sobě.Kolik Ti je,kde bydlíš.Recept na rodiče neexistuje.Protože to budou oni,kteří platí krmení,veterinu a pokud je Ti méně než 15,tak pejska musí vlastnit oni.Zkus je přesvědčit,že to myslíš vážně a budeš péči zvládat.

Co ste tím myslela, že když je mu jako mín jak 15, že psa budou vlastnit oni, v určitým smyslu jo že bude napsan na ně atd.ale cvičit ho může on a on se o něho bude start atd.tak co ste tím myslela?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aby mi dovolili poridit si mensiho pejska do bytu.Nemate nekdo nejakou radu,či vlastni zkusenost jak na to? Dik.
<br>
Petr

Ahoj,tak já ti napíši jak to zabralo před rokem u našich,to mi bylo 15.
Pejsky jsme doma měli,ale mé vysněné plemeno bylo úplně jiné,tak jsem škemrala a škemrala, ale zjistila jsem, že to k ničemu nevede a tak to asi opravdu nepůjde, protože pejsek není věc, která když tě už nebaví, tak ji šupneš do skříně nebo někam zavřeš, tak to opravdu nejde a tak jsem to zkusila jinak.
Nejprve jsem si o daném plemeni (u mě to byl americký kokr) všechno zjistila, jaké jsou dědičné vady, jak se o něj správně starat, jak je náročný na pohyb na výchovu a na péči.Prostě všechno co šlo, tak jsem si zjistila.Další krok byl zhodnotit tyto fakta jestli je pro mě tohle plemeno ideální a nejenom pro mě, ale pro celou rodinu.Dále jsem si zjistila několik dobrých chovatelských stanic a tam jsem se zeptala na všechno od A do Z o jejich pejscích-jako jaký mají rodokmen, jak jsou jejich rodiče vycvičení atd.Když jsem si našla chovatelskou stanici, která byla opravdu kvalitní a chovatelé měli na výstavách velké úspěchy a byli milí, tak nastala ta nejhorší věc, vysvětlit vše rodičům.Všechny moje podklady k tomuto plemeni jsem jim ukázala, všechny věci které jsem zjistila, pověděla jsem jim i o chovatel.stanici, kterou mám vyhlédlou a promluvila jsem si s nimi o tom.Když jsme vše pečlivě zvážily, rozhodly jsme se , že si štěňátko koupíme.I když mělo být původně venku, tak bychom ho nikdy venku nenechali a bydlí s námi v bytě.
A pár dobrých rad:
-všechno si o pejskovi zjisti-jaké má sklony k nemocím, kolik potřebuje pohybu, jestli je náročný na péči, jestli se stříhá atd
-dál si spočítej všechny výdaje na pejska- i tohle předlož rodičům, alespoň budou vědět do čeho jdou a uchrání tě to před tím , že vám rozpočty nečekaně přerostou přes hlavu. Do těchto výdajů započítej:krmení,očkování,případné stříhání u psího kadeřníka, poplatky za pejska, další nemalá částka je pořizovací cena ta se může hodně lišit,pokud to bude pejsek s PP, tak bude dražší,pokud bez PP- může být levnější, ale mají větší sklony k dědičným vlastnostem(i když já mám taky pejska bez PP- a je naprosto v pohodě),pejsek taky potřebuje časté vybavení-hračky, pelíšek, obojek+vodítko,občas nějaký pamlsek, popřípadě poplatky na výstavy-též nemalá částka a pokud pejsek onemocní je zapotřebí počítat s velmi nákladnou léčbou.A spousta dalších nákladů¨
-uvědom si, že pejsek není levná záležitost a tak nic neuspěchej jak s výběrem , tak s koupí, vše si nejdříve promysli a zeptej se rodičů jaký je důvod proč ti pejska nechtějí koupit
-taky si uvědom, že pejsek se dožívá až 15 let života a to není zrovna málo - po celou dobu se o něj musíš starat¨, věnovat se mu, cvičit ho,nejde ho jen tak někde odložit
- a nejdůležitější věc- pejsek je živý tvor a tak potřebuje každodenní kontakt se svým pánem, proto by neměl být zavření někde v kotci celé dny aniž by vyšel párkrát ven se jenom vyvenčit

Všechno je to velká zodpovědnost, kterou přebereš za malého bezbraného tvora a tak si vše pečlivě promysli.Přeji ti hodně štěstí a ať se i ty staneš velkým vášnivcem pejsků.Kajka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,tak já ti napíši jak to zabralo před rokem u našich,to mi bylo 15.
Pejsky jsme doma měli,ale mé vysněné plemeno bylo úplně jiné,tak jsem škemrala a škemrala, ale zjistila jsem, že to k ničemu nevede a tak to asi opravdu nepůjde, protože pejsek není věc, která když tě už nebaví, tak ji šupneš do skříně nebo někam zavřeš, tak to opravdu nejde a tak jsem to zkusila jinak.
Nejprve jsem si o daném plemeni (u mě to byl americký kokr) všechno zjistila, jaké jsou dědičné vady, jak se o něj správně starat, jak je náročný na pohyb na výchovu a na péči.Prostě všechno co šlo, tak jsem si zjistila.Další krok byl zhodnotit tyto fakta jestli je pro mě tohle plemeno ideální a nejenom pro mě, ale pro celou rodinu.Dále jsem si zjistila několik dobrých chovatelských stanic a tam jsem se zeptala na všechno od A do Z o jejich pejscích-jako jaký mají rodokmen, jak jsou jejich rodiče vycvičení atd.Když jsem si našla chovatelskou stanici, která byla opravdu kvalitní a chovatelé měli na výstavách velké úspěchy a byli milí, tak nastala ta nejhorší věc, vysvětlit vše rodičům.Všechny moje podklady k tomuto plemeni jsem jim ukázala, všechny věci které jsem zjistila, pověděla jsem jim i o chovatel.stanici, kterou mám vyhlédlou a promluvila jsem si s nimi o tom.Když jsme vše pečlivě zvážily, rozhodly jsme se , že si štěňátko koupíme.I když mělo být původně venku, tak bychom ho nikdy venku nenechali a bydlí s námi v bytě.
A pár dobrých rad:
-všechno si o pejskovi zjisti-jaké má sklony k nemocím, kolik potřebuje pohybu, jestli je náročný na péči, jestli se stříhá atd
-dál si spočítej všechny výdaje na pejska- i tohle předlož rodičům, alespoň budou vědět do čeho jdou a uchrání tě to před tím , že vám rozpočty nečekaně přerostou přes hlavu. Do těchto výdajů započítej:krmení,očkování,případné stříhání u psího kadeřníka, poplatky za pejska, další nemalá částka je pořizovací cena ta se může hodně lišit,pokud to bude pejsek s PP, tak bude dražší,pokud bez PP- může být levnější, ale mají větší sklony k dědičným vlastnostem(i když já mám taky pejska bez PP- a je naprosto v pohodě),pejsek taky potřebuje časté vybavení-hračky, pelíšek, obojek+vodítko,občas nějaký pamlsek, popřípadě poplatky na výstavy-též nemalá částka a pokud pejsek onemocní je zapotřebí počítat s velmi nákladnou léčbou.A spousta dalších nákladů¨
-uvědom si, že pejsek není levná záležitost a tak nic neuspěchej jak s výběrem , tak s koupí, vše si nejdříve promysli a zeptej se rodičů jaký je důvod proč ti pejska nechtějí koupit
-taky si uvědom, že pejsek se dožívá až 15 let života a to není zrovna málo - po celou dobu se o něj musíš starat¨, věnovat se mu, cvičit ho,nejde ho jen tak někde odložit
- a nejdůležitější věc- pejsek je živý tvor a tak potřebuje každodenní kontakt se svým pánem, proto by neměl být zavření někde v kotci celé dny aniž by vyšel párkrát ven se jenom vyvenčit

Všechno je to velká zodpovědnost, kterou přebereš za malého bezbraného tvora a tak si vše pečlivě promysli.Přeji ti hodně štěstí a ať se i ty staneš velkým vášnivcem pejsků.Kajka

Oprvdu napis vice a jake chces plemeno?Myslim ze tenot dlouhej clanek jak tu nekdo napsal je opravdu nejlepsi.Rodice potrebuji vedet,ze se o to opravdu zajimas a schanis si informace.Takhle nejak to pomohlo i u me.Tak hodne stesti to umaknes a hlavne trpelivost.P.S. A napis nekdy jestli se ti to povedlo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co ste tím myslela, že když je mu jako mín jak 15, že psa budou vlastnit oni, v určitým smyslu jo že bude napsan na ně atd.ale cvičit ho může on a on se o něho bude start atd.tak co ste tím myslela?

Pouze odkaz na zákon,v kterém je psáno,že dítě do 15 let nesmí koupit zvíře(byť křečka) a pokud by pes měl PP,tak tam musí být napsán jako majitel někdo z rodičů.To samé i na přihlášce k zaplacení povinných poplatků,v očkovacím průkazu.To je změna,protože ještě do března mohl být vlastníkem psa i v PP kdokoli i dítě.Nic jiného v tom prosím nehledej a omlouvám se jestli to vyznělo jinak.Samozřejmě ,že na cvičák může,ale někde chtějí dobrozdání od rodičů,že za dítě odpovídají,nebo něco podobného.Prostě pokud si dítě prosadí psa,může se narazit i na tyhle věci.Do 15 let je každý dítě a jsou tam omezení

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Oprvdu napis vice a jake chces plemeno?Myslim ze tenot dlouhej clanek jak tu nekdo napsal je opravdu nejlepsi.Rodice potrebuji vedet,ze se o to opravdu zajimas a schanis si informace.Takhle nejak to pomohlo i u me.Tak hodne stesti to umaknes a hlavne trpelivost.P.S. A napis nekdy jestli se ti to povedlo

Psa by měla chtít celá rodina. Je-li v rodině odpůrce, v budoucnosti dochází k hádkám, vydírání skrz psa ap. Např: "já toho blbýho psa vyhodím na ulici", "slíbila jsi mi, že se budeš učit a ty máš bajli, pes půjde z domu" ap. A kdo to nejvíc odnese? Ty a tvůj pes. V útulcích je právě mnoho takových pejsků. Fišerová

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,tak já ti napíši jak to zabralo před rokem u našich,to mi bylo 15.
Pejsky jsme doma měli,ale mé vysněné plemeno bylo úplně jiné,tak jsem škemrala a škemrala, ale zjistila jsem, že to k ničemu nevede a tak to asi opravdu nepůjde, protože pejsek není věc, která když tě už nebaví, tak ji šupneš do skříně nebo někam zavřeš, tak to opravdu nejde a tak jsem to zkusila jinak.
Nejprve jsem si o daném plemeni (u mě to byl americký kokr) všechno zjistila, jaké jsou dědičné vady, jak se o něj správně starat, jak je náročný na pohyb na výchovu a na péči.Prostě všechno co šlo, tak jsem si zjistila.Další krok byl zhodnotit tyto fakta jestli je pro mě tohle plemeno ideální a nejenom pro mě, ale pro celou rodinu.Dále jsem si zjistila několik dobrých chovatelských stanic a tam jsem se zeptala na všechno od A do Z o jejich pejscích-jako jaký mají rodokmen, jak jsou jejich rodiče vycvičení atd.Když jsem si našla chovatelskou stanici, která byla opravdu kvalitní a chovatelé měli na výstavách velké úspěchy a byli milí, tak nastala ta nejhorší věc, vysvětlit vše rodičům.Všechny moje podklady k tomuto plemeni jsem jim ukázala, všechny věci které jsem zjistila, pověděla jsem jim i o chovatel.stanici, kterou mám vyhlédlou a promluvila jsem si s nimi o tom.Když jsme vše pečlivě zvážily, rozhodly jsme se , že si štěňátko koupíme.I když mělo být původně venku, tak bychom ho nikdy venku nenechali a bydlí s námi v bytě.
A pár dobrých rad:
-všechno si o pejskovi zjisti-jaké má sklony k nemocím, kolik potřebuje pohybu, jestli je náročný na péči, jestli se stříhá atd
-dál si spočítej všechny výdaje na pejska- i tohle předlož rodičům, alespoň budou vědět do čeho jdou a uchrání tě to před tím , že vám rozpočty nečekaně přerostou přes hlavu. Do těchto výdajů započítej:krmení,očkování,případné stříhání u psího kadeřníka, poplatky za pejska, další nemalá částka je pořizovací cena ta se může hodně lišit,pokud to bude pejsek s PP, tak bude dražší,pokud bez PP- může být levnější, ale mají větší sklony k dědičným vlastnostem(i když já mám taky pejska bez PP- a je naprosto v pohodě),pejsek taky potřebuje časté vybavení-hračky, pelíšek, obojek+vodítko,občas nějaký pamlsek, popřípadě poplatky na výstavy-též nemalá částka a pokud pejsek onemocní je zapotřebí počítat s velmi nákladnou léčbou.A spousta dalších nákladů¨
-uvědom si, že pejsek není levná záležitost a tak nic neuspěchej jak s výběrem , tak s koupí, vše si nejdříve promysli a zeptej se rodičů jaký je důvod proč ti pejska nechtějí koupit
-taky si uvědom, že pejsek se dožívá až 15 let života a to není zrovna málo - po celou dobu se o něj musíš starat¨, věnovat se mu, cvičit ho,nejde ho jen tak někde odložit
- a nejdůležitější věc- pejsek je živý tvor a tak potřebuje každodenní kontakt se svým pánem, proto by neměl být zavření někde v kotci celé dny aniž by vyšel párkrát ven se jenom vyvenčit

Všechno je to velká zodpovědnost, kterou přebereš za malého bezbraného tvora a tak si vše pečlivě promysli.Přeji ti hodně štěstí a ať se i ty staneš velkým vášnivcem pejsků.Kajka

Ahoj Kajko
promiň, že odbočuju od tématu.
Ty máš pejska z chovatelské stanice a pejsek je bez PP? Tomu nerozumím. Chovatelská stanice odchovává vždy pejsky s PP. Pokud má někdo chovatelskou stanici, tak ji musí mít registrovanou a feny a psy, na kterých chová musí mít PP a musí být chovní!
Chovatelská stanice se také nějak jmenuje, tento název je chráněný (nesmí ho mít nikdo jiný na světě). Název chovatelské stanice je součástí jména psa uvedeného v PP.
Pokud Ti někdo tvrdí, že má chovatelskou stanici a přitom odchovává štěňata bez PP, tak lže. Žádnou oficielně uznanou stanici mít nemůže a pouze množí sice psy s PP, ale nechovné. Tudíž stěňata nechovných psů nemohou mít PP. Možná jezdí s rodiči stěněte po výstavách a jsou úspěšní, ale otázkou je, když jsou tedy tak úspěšní, proč své psy neuchovnili. Důvodem může být nějaká dědičná vada nebo onemocnění, kvůli kterému je do chovu nelze zařadit. Je zvláštní, že i když jsi toho tolik načetla, že Tě tohle nenapadlo.
Zajímalo by mě, jak se tato "chovatelská" stanie jmenuje.
Ahoj Dana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aby mi dovolili poridit si mensiho pejska do bytu.Nemate nekdo nejakou radu,či vlastni zkusenost jak na to? Dik.
<br>
Petr

Takze je mi 17 pred tim jsme doma nikdy zadne zvire nemeli.O psy se zajimam vice jak 2 roky,doma o tom vedi,ze to je muj konicek,ale i tak to nechteji dovolit.Chodim na vystavy delat si fotky psu atd,k vanocum jsem dokonce od nich dostal atlas psu :) Samozrejme knih o psech mam jinak vic.
Argumenty rodiny : 1)kdo se o nej bude starat,kdyz zrovna budu pryc 2)ze mame mensi byt 3)nechceme se nechat omezovat psem 4)ze me to prestane bavit 5)naklady na zradlo a veterinu 6) ze by pes v byte trpel atd.
Zadne rozumne argumenty nepomahaji,i kdyz vedi,ze to u me neni zadny chvilkovy rozmar.Tak to vypada,ze psa si asi poridim az budu bydlet sam :( Uz sem se s tim smiril.Zavidim vsem co maji tolerantnejsi rodice.
Petr

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takze je mi 17 pred tim jsme doma nikdy zadne zvire nemeli.O psy se zajimam vice jak 2 roky,doma o tom vedi,ze to je muj konicek,ale i tak to nechteji dovolit.Chodim na vystavy delat si fotky psu atd,k vanocum jsem dokonce od nich dostal atlas psu :) Samozrejme knih o psech mam jinak vic.
Argumenty rodiny : 1)kdo se o nej bude starat,kdyz zrovna budu pryc 2)ze mame mensi byt 3)nechceme se nechat omezovat psem 4)ze me to prestane bavit 5)naklady na zradlo a veterinu 6) ze by pes v byte trpel atd.
Zadne rozumne argumenty nepomahaji,i kdyz vedi,ze to u me neni zadny chvilkovy rozmar.Tak to vypada,ze psa si asi poridim az budu bydlet sam :( Uz sem se s tim smiril.Zavidim vsem co maji tolerantnejsi rodice.
Petr

No tak vidim,ze to zase neni tak spatne.Petre pokud mas brigadu muzes klidne na vydaje treba i castecne prispivat a pokud to opravdu nebude tak velky pes(jen tak pro zajimavost,ktereho chces?)tak potom vydaje budou tez mensi.Tak a myslim,ze kazdy pes je obcas sam doma.Mensi byt,pes je radsi s rodinou i v mensim byte nez sam venku na zahrade(ale podle vseho to si rodicum asi uz vse rekl ze?)Ale pes v byte netrpiJinak hodne stesti a napis jak to de a co teda chces za pejska

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takze je mi 17 pred tim jsme doma nikdy zadne zvire nemeli.O psy se zajimam vice jak 2 roky,doma o tom vedi,ze to je muj konicek,ale i tak to nechteji dovolit.Chodim na vystavy delat si fotky psu atd,k vanocum jsem dokonce od nich dostal atlas psu :) Samozrejme knih o psech mam jinak vic.
Argumenty rodiny : 1)kdo se o nej bude starat,kdyz zrovna budu pryc 2)ze mame mensi byt 3)nechceme se nechat omezovat psem 4)ze me to prestane bavit 5)naklady na zradlo a veterinu 6) ze by pes v byte trpel atd.
Zadne rozumne argumenty nepomahaji,i kdyz vedi,ze to u me neni zadny chvilkovy rozmar.Tak to vypada,ze psa si asi poridim az budu bydlet sam :( Uz sem se s tim smiril.Zavidim vsem co maji tolerantnejsi rodice.
Petr

Ahoj, z těch rodičovských argumentů, co popisuješ, si myslím (jako rodič), že nejvážnější problém je, co se psem, až budeš pryč. Tím je myšleno, až budeš pryč na delší dobu a taky kde. Myslím, že by se bez problémů dalo vybrat plemeno, které by s Tebou mohlo všude, ale asi těžko na týdenní brigádu, ap. Pak by to šlo taky řešit dobrým přítelem (přítelkyní ) na hlídání. V zásadě si myslím, že se rodiče zamilují do štěňátka (přece po někom musíš ty sklony mít, ne? ). O koupi se ale dá uvažovat, až uvidíš, že alespoň jeden z nich začíná povolovat. Na druhou stranu, já se svými psy k mým rodičům nesmím ani na zahradu, aby náhodou nepočurali stromeček, o hlídání ani nemluvě. Držím palce, Hanka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takze je mi 17 pred tim jsme doma nikdy zadne zvire nemeli.O psy se zajimam vice jak 2 roky,doma o tom vedi,ze to je muj konicek,ale i tak to nechteji dovolit.Chodim na vystavy delat si fotky psu atd,k vanocum jsem dokonce od nich dostal atlas psu :) Samozrejme knih o psech mam jinak vic.
Argumenty rodiny : 1)kdo se o nej bude starat,kdyz zrovna budu pryc 2)ze mame mensi byt 3)nechceme se nechat omezovat psem 4)ze me to prestane bavit 5)naklady na zradlo a veterinu 6) ze by pes v byte trpel atd.
Zadne rozumne argumenty nepomahaji,i kdyz vedi,ze to u me neni zadny chvilkovy rozmar.Tak to vypada,ze psa si asi poridim az budu bydlet sam :( Uz sem se s tim smiril.Zavidim vsem co maji tolerantnejsi rodice.
Petr

A co diskotéky, chodíš? A to ho budou večer venčit rodiče? Chodíš někam každý víkend?
Co pařby na chatách? Vezmeš ho s sebou? Nebude to vadit kamarádům?
Co dovolená? Myslíš, že nebude vadit rodičům tahat se se psem? Až půjdete na pláž, kam ho dáte? Psi na pláž totiž nesmějí......
Bude s vámi cestovat letadlem? Budou schopni částku na víc za psa o dovolené rodiče akceptovat?
Je ti 17 let, pes tady bude třeba i 15 let. Až se oženíš (vdáš), vezmeš si ho s sebou? Myslíš, že si 10letý pes snadno zvykne v novém prostředí?
Bude muset, nepřipadá ti, že ten život s tebou nebude mít jednoduchý?
Co škola? V kolik vstáváš a v kolik se vracíš? Vydrží to doma?
Co až budeš v zaměstnání? Vždyť ještě ani nevíš, kam tě vítr zavane......třeba budeš chtít odcestovat za prací do jiné země - dneska je to běžné.
Chceš jít na vysokou školu? Kdo bude se psem, až ty budeš na kolejích???
Až si odpovíš na všechny tyhle otázky, a zjistíš, že pes opravdu "nebude" chudák, tak si ho
p o ř i ď !!! A přeju hodně hezkých chvilek s ním !
Darina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co diskotéky, chodíš? A to ho budou večer venčit rodiče? Chodíš někam každý víkend?
Co pařby na chatách? Vezmeš ho s sebou? Nebude to vadit kamarádům?
Co dovolená? Myslíš, že nebude vadit rodičům tahat se se psem? Až půjdete na pláž, kam ho dáte? Psi na pláž totiž nesmějí......
Bude s vámi cestovat letadlem? Budou schopni částku na víc za psa o dovolené rodiče akceptovat?
Je ti 17 let, pes tady bude třeba i 15 let. Až se oženíš (vdáš), vezmeš si ho s sebou? Myslíš, že si 10letý pes snadno zvykne v novém prostředí?
Bude muset, nepřipadá ti, že ten život s tebou nebude mít jednoduchý?
Co škola? V kolik vstáváš a v kolik se vracíš? Vydrží to doma?
Co až budeš v zaměstnání? Vždyť ještě ani nevíš, kam tě vítr zavane......třeba budeš chtít odcestovat za prací do jiné země - dneska je to běžné.
Chceš jít na vysokou školu? Kdo bude se psem, až ty budeš na kolejích???
Až si odpovíš na všechny tyhle otázky, a zjistíš, že pes opravdu "nebude" chudák, tak si ho
p o ř i ď !!! A přeju hodně hezkých chvilek s ním !
Darina

Dobré Darino, to se ti povedlo, to by přímo stálo za článek - to myslím vážně, ne jako kritiku . Hanka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co diskotéky, chodíš? A to ho budou večer venčit rodiče? Chodíš někam každý víkend?
Co pařby na chatách? Vezmeš ho s sebou? Nebude to vadit kamarádům?
Co dovolená? Myslíš, že nebude vadit rodičům tahat se se psem? Až půjdete na pláž, kam ho dáte? Psi na pláž totiž nesmějí......
Bude s vámi cestovat letadlem? Budou schopni částku na víc za psa o dovolené rodiče akceptovat?
Je ti 17 let, pes tady bude třeba i 15 let. Až se oženíš (vdáš), vezmeš si ho s sebou? Myslíš, že si 10letý pes snadno zvykne v novém prostředí?
Bude muset, nepřipadá ti, že ten život s tebou nebude mít jednoduchý?
Co škola? V kolik vstáváš a v kolik se vracíš? Vydrží to doma?
Co až budeš v zaměstnání? Vždyť ještě ani nevíš, kam tě vítr zavane......třeba budeš chtít odcestovat za prací do jiné země - dneska je to běžné.
Chceš jít na vysokou školu? Kdo bude se psem, až ty budeš na kolejích???
Až si odpovíš na všechny tyhle otázky, a zjistíš, že pes opravdu "nebude" chudák, tak si ho
p o ř i ď !!! A přeju hodně hezkých chvilek s ním !
Darina

Ještě jednou Darina:
Sama jsem toužila od dětství po psovi a nebyl to žádný rozmar. (V té době bych brala jakéhokoliv, jen kdyby měl 4 nohy). Takže to dokážu pochopit.
Rodiče mi dokonce slíbili malého pražského krysaříka. Už jsme hledali v inzerátech, ale nakonec z toho sešlo. Nepovolili. Žádné přemlouvání ani vyčítání, že mi to už slíbili nepomohlo.
Pak si kamarádka ve 14 letech pořídila trp.stříbrného pudlíka - prostě rodiče umluvila.
Venčili jsme ho společně, ale nebyl "můj". Domů šel prostě s ní......
Pak jsme začali chodit po diskotékách, jezdili jsme s partou na chaty, pod stany, na zábavy, na lyžáky, po kempech.....a pes byl doma.
Pak se jí vdala sestra a pes tesknil....a nežral, pak tatínek odjel za prací a pes zase tesknil...a nežral.
(on nebude teknit jen po tobě, on bude milovat celou rodinu).
Dneska je psovi přes deset let, kamarádka má svůj život, odstěhovala se, má svého přítele, miminko a na pejska nezbývá čas....ani peníze. Zůstal u rodičů, byl tam i zvyklý.
I já jsem se odstěhovala od rodičů, bydlím s přítelem a splnila jsem si svůj dávný sen, pořídila jsem si pejska. Pracuji, financuji si ho sama, zatím nemám rodinu, pes má úplně vše, co potřebuje, rozmazluji ho a užívám si ho.
Mám však pojistku - když jsem si ho pořizovala, věděla jsem, že tady pořád bude, až já budu mít děti. Co když ale jednou děti psa doma nesnesou? Co když budou mít takovou alergii, že bude muset jít pes z domu?
Máme chalupu (přestavěnou na bydlení), dneska tam bydlí babička, jednou tam chtějí jít i rodiče. Pokud bych musela dát svého psa pryč, nedám ho nikomu cizímu, bude bydlet s rodiči, které zná.
Jak vidíš, měla jsem vše dopředu promyšlené. Můžu ti říct, že pes člověka změní, změní mu i styl života, je to zodpovědnost, ale ne druhou stranu to dokáže všechno vrátit.
PS: přemýšlej o tom.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě jednou Darina:
Sama jsem toužila od dětství po psovi a nebyl to žádný rozmar. (V té době bych brala jakéhokoliv, jen kdyby měl 4 nohy). Takže to dokážu pochopit.
Rodiče mi dokonce slíbili malého pražského krysaříka. Už jsme hledali v inzerátech, ale nakonec z toho sešlo. Nepovolili. Žádné přemlouvání ani vyčítání, že mi to už slíbili nepomohlo.
Pak si kamarádka ve 14 letech pořídila trp.stříbrného pudlíka - prostě rodiče umluvila.
Venčili jsme ho společně, ale nebyl "můj". Domů šel prostě s ní......
Pak jsme začali chodit po diskotékách, jezdili jsme s partou na chaty, pod stany, na zábavy, na lyžáky, po kempech.....a pes byl doma.
Pak se jí vdala sestra a pes tesknil....a nežral, pak tatínek odjel za prací a pes zase tesknil...a nežral.
(on nebude teknit jen po tobě, on bude milovat celou rodinu).
Dneska je psovi přes deset let, kamarádka má svůj život, odstěhovala se, má svého přítele, miminko a na pejska nezbývá čas....ani peníze. Zůstal u rodičů, byl tam i zvyklý.
I já jsem se odstěhovala od rodičů, bydlím s přítelem a splnila jsem si svůj dávný sen, pořídila jsem si pejska. Pracuji, financuji si ho sama, zatím nemám rodinu, pes má úplně vše, co potřebuje, rozmazluji ho a užívám si ho.
Mám však pojistku - když jsem si ho pořizovala, věděla jsem, že tady pořád bude, až já budu mít děti. Co když ale jednou děti psa doma nesnesou? Co když budou mít takovou alergii, že bude muset jít pes z domu?
Máme chalupu (přestavěnou na bydlení), dneska tam bydlí babička, jednou tam chtějí jít i rodiče. Pokud bych musela dát svého psa pryč, nedám ho nikomu cizímu, bude bydlet s rodiči, které zná.
Jak vidíš, měla jsem vše dopředu promyšlené. Můžu ti říct, že pes člověka změní, změní mu i styl života, je to zodpovědnost, ale ne druhou stranu to dokáže všechno vrátit.
PS: přemýšlej o tom.

To je vse pravda,teda Darina to byl odocela zpoved,ale v podstate ma pravdu.Co diskoteky a parby,nechodis?Ale jeslti ho opravdu chces a jak si tu psal ze se o to dlouho zajimas a tak,tak neprestavej a vydrz,hodne stesti

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Kajko
promiň, že odbočuju od tématu.
Ty máš pejska z chovatelské stanice a pejsek je bez PP? Tomu nerozumím. Chovatelská stanice odchovává vždy pejsky s PP. Pokud má někdo chovatelskou stanici, tak ji musí mít registrovanou a feny a psy, na kterých chová musí mít PP a musí být chovní!
Chovatelská stanice se také nějak jmenuje, tento název je chráněný (nesmí ho mít nikdo jiný na světě). Název chovatelské stanice je součástí jména psa uvedeného v PP.
Pokud Ti někdo tvrdí, že má chovatelskou stanici a přitom odchovává štěňata bez PP, tak lže. Žádnou oficielně uznanou stanici mít nemůže a pouze množí sice psy s PP, ale nechovné. Tudíž stěňata nechovných psů nemohou mít PP. Možná jezdí s rodiči stěněte po výstavách a jsou úspěšní, ale otázkou je, když jsou tedy tak úspěšní, proč své psy neuchovnili. Důvodem může být nějaká dědičná vada nebo onemocnění, kvůli kterému je do chovu nelze zařadit. Je zvláštní, že i když jsi toho tolik načetla, že Tě tohle nenapadlo.
Zajímalo by mě, jak se tato "chovatelská" stanie jmenuje.
Ahoj Dana

Ahoj Dano, promiň, že jsem tak dlouho neodepsala.
Tak abych to tedy vysvětlila, já mám v této době 2 fenky.Obě jsou to fenky Amerického kokršpaněla a jedna je s PP a druhá bez. Měla jsem to tam napsat, aby to šlo pochopit, promiň to byla má chyba.Ale teď už to snad chápeš, ještě musím dodat, že obě jsou ze skvělých rodin a ne od nějakých množitelů. Ta s PP je z velice dobré chovatelské stanice a ta druhá od velice hodných a dobrých chovatelů. Své pejský mám moc ráda a myslím, že 2 jsou akorát.Pokud máš ještě nějaké otázky, tak se klidně zeptej.Ahoj Kajka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takze je mi 17 pred tim jsme doma nikdy zadne zvire nemeli.O psy se zajimam vice jak 2 roky,doma o tom vedi,ze to je muj konicek,ale i tak to nechteji dovolit.Chodim na vystavy delat si fotky psu atd,k vanocum jsem dokonce od nich dostal atlas psu :) Samozrejme knih o psech mam jinak vic.
Argumenty rodiny : 1)kdo se o nej bude starat,kdyz zrovna budu pryc 2)ze mame mensi byt 3)nechceme se nechat omezovat psem 4)ze me to prestane bavit 5)naklady na zradlo a veterinu 6) ze by pes v byte trpel atd.
Zadne rozumne argumenty nepomahaji,i kdyz vedi,ze to u me neni zadny chvilkovy rozmar.Tak to vypada,ze psa si asi poridim az budu bydlet sam :( Uz sem se s tim smiril.Zavidim vsem co maji tolerantnejsi rodice.
Petr

Asi Tě zklamu,ale pokud rodiče uvádějí takhle pádné argumenty a nejsou ochotni připustit,že by se starali,byť na přechodnou dobu oni,tak s tím asi moc nenaděláš.Ona stačí jen hloupá chřipka,která Tě na pár dní vyřadí z provozu.Můžu Ti napsat z vlastní zkušenosti.Já jsem jako dítě psa měla,v šestnácti jsem si ušetřila na prvního ovčáka s PP.Rodina ho milovala,ale problém byl,když jsem se vdala.Měla jsem už zavedenoustanici,doma dvě feny.Jenže jsme sestěhovali do garsonky do Prahy a obě jsem tam mít nemohla.Jen díky toleranci rodičů,jsme fenu nechali tady a stejně jsem se za rok stěhovala na zpět.Manžel psy moc nemusí,takže vím,jaké to je,když někdo z rodiny nesouhlasí se psem v bytě.Dost často se kuli tomu hádáme.Pokud jsem nemocná,naštěstí máme zahradu,takže dva dny se to přežije a pak nastoupí mamča,coby hlavní procházkář a bere moji čubinu se svejma ven.Takže to ještě zvaž,ono to je opravdu dost nepřijemný,když někdo z rodiny psa nechce a pes se prosadí zbytkem osazenstva.Při Tvých znalostech jistě uvažuješ o psovi s PP,výstavách a podobně.A to něco stojí,navíc Ti není osmnáct,tak nemáš řidičák.Výstavy bývají často na místech,kam se bez auta nedostaneš.pokud Ti nepomohou doma tak bys to zvládal asi velice těžko,i když bys na brigádách vydělal peníze na krmení,veterinu a výbavu pro psa.Přeju moc štěstí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aby mi dovolili poridit si mensiho pejska do bytu.Nemate nekdo nejakou radu,či vlastni zkusenost jak na to? Dik.
<br>
Petr

Pokud ti pejska i přestu všechnu snahu nedovolí, tak si zkus napsat inzerát, že se rád budeš o pejska někomu starat-nemyslím tím celý den, ale alespoň ho venčit a postarat se o něj když bude mít svého pána například v práci.Není to jako mít vlastního pejska, ale zase tak můžeš lépe přijít do kontaktu s pejskem a brzy si i na sebe zvyknete a skamarádíte,třeba to přesvědčí i rodiče a nakonec si to rozmyslí.S těma diskotékama je taky trochu problém.Mě je 16 a diskotéky mě zrovna nelákají, takže se můžu pejskovi věnovat i večer,ale někdy večer jedu s kamarády pryč a musím požádat sourozence nebo rodiče,v tvém případě by se to dalo vyřešit buď kamarády, nebo pokud máte v paneláku nějaké děti, které rádi venčí a starají se o pejsky, tak by ti ho mohli v tvé nepřítomnosti vyvenčit a pohlídat.Napiš jak to zatím pokračuje.Ahoj Kajka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi Tě zklamu,ale pokud rodiče uvádějí takhle pádné argumenty a nejsou ochotni připustit,že by se starali,byť na přechodnou dobu oni,tak s tím asi moc nenaděláš.Ona stačí jen hloupá chřipka,která Tě na pár dní vyřadí z provozu.Můžu Ti napsat z vlastní zkušenosti.Já jsem jako dítě psa měla,v šestnácti jsem si ušetřila na prvního ovčáka s PP.Rodina ho milovala,ale problém byl,když jsem se vdala.Měla jsem už zavedenoustanici,doma dvě feny.Jenže jsme sestěhovali do garsonky do Prahy a obě jsem tam mít nemohla.Jen díky toleranci rodičů,jsme fenu nechali tady a stejně jsem se za rok stěhovala na zpět.Manžel psy moc nemusí,takže vím,jaké to je,když někdo z rodiny nesouhlasí se psem v bytě.Dost často se kuli tomu hádáme.Pokud jsem nemocná,naštěstí máme zahradu,takže dva dny se to přežije a pak nastoupí mamča,coby hlavní procházkář a bere moji čubinu se svejma ven.Takže to ještě zvaž,ono to je opravdu dost nepřijemný,když někdo z rodiny psa nechce a pes se prosadí zbytkem osazenstva.Při Tvých znalostech jistě uvažuješ o psovi s PP,výstavách a podobně.A to něco stojí,navíc Ti není osmnáct,tak nemáš řidičák.Výstavy bývají často na místech,kam se bez auta nedostaneš.pokud Ti nepomohou doma tak bys to zvládal asi velice těžko,i když bys na brigádách vydělal peníze na krmení,veterinu a výbavu pro psa.Přeju moc štěstí.

Dekuji vsem za povzbudive odpovedi,samozrejme by jsem chtel psa s PP a obcas navstivit vystavu,avsak rodina je bohuzel neoblomna.
Samozrejme na diskoteku nebo s kamarady si nekam zajdu asi jako kazdy mlady clovek ale ovsem jednou zacas.
Vetsinu teoretickych veci co se tyce vychovy psu uz jsem si precetl a uz by jsem chtel neco zkusit v praxi :) ale bohuzel.Budu si muset pockat az budu bydlet sam,zadne argumenty nepomahaji.A asi je to nakonec lepsi nez se potom doma kvuli tomu hadat.
Petr

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud ti pejska i přestu všechnu snahu nedovolí, tak si zkus napsat inzerát, že se rád budeš o pejska někomu starat-nemyslím tím celý den, ale alespoň ho venčit a postarat se o něj když bude mít svého pána například v práci.Není to jako mít vlastního pejska, ale zase tak můžeš lépe přijít do kontaktu s pejskem a brzy si i na sebe zvyknete a skamarádíte,třeba to přesvědčí i rodiče a nakonec si to rozmyslí.S těma diskotékama je taky trochu problém.Mě je 16 a diskotéky mě zrovna nelákají, takže se můžu pejskovi věnovat i večer,ale někdy večer jedu s kamarády pryč a musím požádat sourozence nebo rodiče,v tvém případě by se to dalo vyřešit buď kamarády, nebo pokud máte v paneláku nějaké děti, které rádi venčí a starají se o pejsky, tak by ti ho mohli v tvé nepřítomnosti vyvenčit a pohlídat.Napiš jak to zatím pokračuje.Ahoj Kajka

Mě stačilo k pořízení psa, že jsem si přítáhla nějakého zatoulaného psa domů, oni se nad ním slitovali, nechali jsme si ho, ale pak se našel majitel, tak jsme ho vrátili. Za několik dní jsme si jeli pro psa jinýho, ted máme už dva a to naši nechtěli žádný zvíře...krom toho že pár zvířat ještě doma máme.
Ale to spíš bylo o mě, takže platit to asi nebude he :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj Dano, promiň, že jsem tak dlouho neodepsala.
Tak abych to tedy vysvětlila, já mám v této době 2 fenky.Obě jsou to fenky Amerického kokršpaněla a jedna je s PP a druhá bez. Měla jsem to tam napsat, aby to šlo pochopit, promiň to byla má chyba.Ale teď už to snad chápeš, ještě musím dodat, že obě jsou ze skvělých rodin a ne od nějakých množitelů. Ta s PP je z velice dobré chovatelské stanice a ta druhá od velice hodných a dobrých chovatelů. Své pejský mám moc ráda a myslím, že 2 jsou akorát.Pokud máš ještě nějaké otázky, tak se klidně zeptej.Ahoj Kajka

Ahoj Kajko, dík za vysvětlení, už jsem v obraze.
Prosím Tě, moje sestra by strašně moc chtěla amerického kokříka, je do něj zblázněná. Ale tvrdí, že bezpapírák jí stačí. S tím já samozřejmě nesouhlasím a snažím se jí to vymluvit. Pro ní je hlavním důvodem cena, ale i tak jí vysvětluju, že cena stěněte je minimální částka oproti tomu, co jí bude pes stát během jeho života. Takže bychom jí raději celá rodina na štěňátko přispěli a dostala by ho třeba k narozeninám. Chci se zeptat jestli nevíš, kolik tak za američáka s PP chtějí? A která chovatelská stanice je dobrá? Dík Dana
PS: navíc se těším, že společně budem jezdit na výstavy. (Mám taky pejska)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aby mi dovolili poridit si mensiho pejska do bytu.Nemate nekdo nejakou radu,či vlastni zkusenost jak na to? Dik.
<br>
Petr

Čauky Péťo, vím, co máš na mysli. Já jsem čekala na psa skoro 10 let. Do té doby jsem měla kočku. Takže jsem pořád pořád pořád otravovala a nakonec polevili. Jsem ráda, že ho mám a poctivě se o něj starám. Dej vědět, jak to doma pokračuje na těhle stránkách. Ahoj Radka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dekuji vsem za povzbudive odpovedi,samozrejme by jsem chtel psa s PP a obcas navstivit vystavu,avsak rodina je bohuzel neoblomna.
Samozrejme na diskoteku nebo s kamarady si nekam zajdu asi jako kazdy mlady clovek ale ovsem jednou zacas.
Vetsinu teoretickych veci co se tyce vychovy psu uz jsem si precetl a uz by jsem chtel neco zkusit v praxi :) ale bohuzel.Budu si muset pockat az budu bydlet sam,zadne argumenty nepomahaji.A asi je to nakonec lepsi nez se potom doma kvuli tomu hadat.
Petr

Zkus se zeptat v útulku jestli by si nemohl chodit venčit pejsky tam, v každém je nějaký hafuša dlouhou dobu, bude ti vděčný za procházku a nebo známý má CHS NO a tuhle scháněl někoho kdo by mu pomohl socializovat štěňátka ve městě. Zkus se poptat po okolí jestli na někoho kdo by uvítal pomoc nenarazíš:-) Budeš mít možnost být se psem (psy) ozkoušet si něco v praxi, nasbírat zkušenosti.. ať jde o péči o pejsky v útulku tak u známého v CHS a nebo se jdi kouknout na cvičák a zkus figurantštinu a i tak se dostaneš hodně ke psům aneb hledej způsob jak se ke psům dostat i bez toho aby si nějakého měl:-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Věčinou rodiče soudí podle toho, jak se jejich ratolest stará o jiné zvíře, co má doma (morče, papoušek...). Pokud nějaké zvíře máte doma, ukazuj, jak moc se o nej denodenně staráš, nenápadně. Pak možná rodiče uznají, že se budeš i denodenně starat o psa. O to většinou jde rodičům nejvíce...

Předpokládám, že po téměř 10 letech je již problém zadavatele vyřešen.

Já myslím, že se někdo chtěl jen podívat na smajlíky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takze je mi 17 pred tim jsme doma nikdy zadne zvire nemeli.O psy se zajimam vice jak 2 roky,doma o tom vedi,ze to je muj konicek,ale i tak to nechteji dovolit.Chodim na vystavy delat si fotky psu atd,k vanocum jsem dokonce od nich dostal atlas psu :) Samozrejme knih o psech mam jinak vic.
Argumenty rodiny : 1)kdo se o nej bude starat,kdyz zrovna budu pryc 2)ze mame mensi byt 3)nechceme se nechat omezovat psem 4)ze me to prestane bavit 5)naklady na zradlo a veterinu 6) ze by pes v byte trpel atd.
Zadne rozumne argumenty nepomahaji,i kdyz vedi,ze to u me neni zadny chvilkovy rozmar.Tak to vypada,ze psa si asi poridim az budu bydlet sam :( Uz sem se s tim smiril.Zavidim vsem co maji tolerantnejsi rodice.
Petr

ty argumenty popravdě do sebe něco mají.Mysli na studium atd,.ale vše je řešitelné u nás doma jesdem tak že se jsem s téměř 18 letou dcerunkou schopna se dohadovat nad velikostní varietou barvou a chovkou budoucího štěnda,,pochpitelně psici máme leč druhá v plánu

Po deseti letech určitě vyřešeno, ale dobrý obraz toho jak se probíhala diskuze a rady - slušně a věcně - před deseti lety- dnes takto položený dotaz by se bez sprostych vyrazů neobešel, lide se boji uveřejnit i křestní jméno a konstruktivnìch rad pomálu. Když něco hledàm přijdou mi ty starší příspěvky kolikrát lepší. Posouvánì starých témat dopředu je samozřejmě zbytečné a jen si někdo hraje. Hezký den Věra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Po deseti letech určitě vyřešeno, ale dobrý obraz toho jak se probíhala diskuze a rady - slušně a věcně - před deseti lety- dnes takto položený dotaz by se bez sprostych vyrazů neobešel, lide se boji uveřejnit i křestní jméno a konstruktivnìch rad pomálu. Když něco hledàm přijdou mi ty starší příspěvky kolikrát lepší. Posouvánì starých témat dopředu je samozřejmě zbytečné a jen si někdo hraje. Hezký den Věra

Přesně tak ze začátku se tu nosila slušnost a vstřícnost, teď se mi zdá, že postupně sem přišlo pár imbecilů, kteří odradili ty slušné lidi, hrstka jich sice zůstala, ale většinou se vyjadřují pomálu nebo to jen čtou to tak je, když blbci nemůžete zakázat sem chodit, bude chodit a prudit a bude mu to dělat dobře a smůla, že tady je takových hned několik

Tuším druhý příspěvek Kajky je krásně a obšírně napsany, i když si to tu třeba po těch letech nepřečte, i přesto - RESPEKT A OBDIV -, ale má pravdu paní Dana, s tím papírovým a bezpapírovým chovem. Škoda, že je to téma tak staré, hned bych Petrovi poradila, zda by si nemohl vzít toho osiřelého pejska z útulku (nejmenoval se tuším Sam?), který byl tady na jednom vlákénku nedávno. Proč hned čistokrevné štěně, když si vezme opuštěného, ale přátelského a vychovaného starouška, může rodičům ukázat, jak se o pejska umí postarat a kdyby se to ukázalo nad jeho síly, tak by ten závazek péče o pejska nebyl na deset patnáct let, ale na dva, tři roky, a to už by se snad zvládl vydržet starat a nechat pejska v klidu dožít. Nicméně - soudě podle příběhů není případ, kdy rodiče nechtějí dovolit (možná i oprávněně) dítěti vytouženého psíčka nijak ojedinělý, a tak třeba to stařičké vlákno pomůže někomu dalšímu. Starý pejsek (třeba i křížený, proč ne) z útulku nebo od lidí, kteří darují na dožití nějakého pejska může být z uvedeného důvodu a za uvedených okolností dobrá volba, člověk, který má svého prvního psa (platilo by to zvláště v případě dětí) se u prvního psa může naučit péči v praxi, získávat zkušenosti, a výstavy či těžší výcvik si může nechat na potom, kdy už bude mít zkušenosti se svým prvním pejskem. Jistě - starší pejsek může být více nemocný, ale to jsou kolikrát někteří mladí taky, obzvlášť po rodičích s dědičnými vadami, proto radši bez PP, když už musí být čistokrevný, nebrat, jedině z útulku. A že psi mohou stářím zmrzutět? Snad, ale myslím, že je to asi individuální, sama jsem znala patnácti- až šestnáctiletého pejska, který měl tolik elánu, že jsem mu hádala o deset let míň. Voříška původem ze Slovenska, který od mládí žil v ČR a neměl své drobné problémy ze stáří, ale ze špatného zacházení v mladém věku. A byl to hodný pejsek. Ale ještě více se psí stařečči hodí pro stárnoucí lidi, to je zřejmé.

Kaďte na to rodiče nepremluvite... Začni te jsi číst knihy o te rase co chcete mějte hodně peněz na zakoupení psa a místo kapesného navrhněte jídlo pro psa.... Kdyz to nezabere tak až vám bude patnáct dotáhne te domu psa a je to...!!

Je to side 10 let staré vlákno, ale zamímalo by mě, jak to nakonec dopadlo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to side 10 let staré vlákno, ale zamímalo by mě, jak to nakonec dopadlo.

opr. sice 10 let staré vlákno

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to side 10 let staré vlákno, ale zamímalo by mě, jak to nakonec dopadlo.

Já myslím, že jestli toho psa opravdu tolik chtěl, tak už ho dávno má . Já jsem rodiče přemlouvala od mých asi 8 let, dokázala jsem klidně celý večer brečet a přemlouvat teď je mi 16 a konečně jsem dosáhla svého cíle na pejska jsem si vydělala na brigádě a teď si jí piplám je teda pravda, že kdybych už v těch 8 letech pejska dostala, tak s mamky ,,výchovou´´ by z něj byla líná, tlustá kulička, která nic neumí , protože v té době bych asi nezvládla s ní každou hodinu chodit ven, cvičit ji, vybrat správné granule atd., takže jsem ráda, že mám pejska až teď a těším se až si ji, snad brzy , odnesu do vlastního bytečku a pořídím si dalšího psa do smečky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kaďte na to rodiče nepremluvite... Začni te jsi číst knihy o te rase co chcete mějte hodně peněz na zakoupení psa a místo kapesného navrhněte jídlo pro psa.... Kdyz to nezabere tak až vám bude patnáct dotáhne te domu psa a je to...!!

Číst knihy byste měl/a raději vy, nedá se to po vás rozlouskat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to side 10 let staré vlákno, ale zamímalo by mě, jak to nakonec dopadlo.

No teda. Jednu chybu jsem hned opravila, ale další jsem si nevšimla. Musím si zopakovat psaní s využitím všech 10 prstů.

Je to sice 10 let staré vlákno, ale zajímalo by mě, jak to nakonec dopadlo.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No teda. Jednu chybu jsem hned opravila, ale další jsem si nevšimla. Musím si zopakovat psaní s využitím všech 10 prstů.

Je to sice 10 let staré vlákno, ale zajímalo by mě, jak to nakonec dopadlo.

taky by mě občas zajímalo jak některé starší příběhy dopadly, škoda, že sem už ti lidé nechodí :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takze je mi 17 pred tim jsme doma nikdy zadne zvire nemeli.O psy se zajimam vice jak 2 roky,doma o tom vedi,ze to je muj konicek,ale i tak to nechteji dovolit.Chodim na vystavy delat si fotky psu atd,k vanocum jsem dokonce od nich dostal atlas psu :) Samozrejme knih o psech mam jinak vic.
Argumenty rodiny : 1)kdo se o nej bude starat,kdyz zrovna budu pryc 2)ze mame mensi byt 3)nechceme se nechat omezovat psem 4)ze me to prestane bavit 5)naklady na zradlo a veterinu 6) ze by pes v byte trpel atd.
Zadne rozumne argumenty nepomahaji,i kdyz vedi,ze to u me neni zadny chvilkovy rozmar.Tak to vypada,ze psa si asi poridim az budu bydlet sam :( Uz sem se s tim smiril.Zavidim vsem co maji tolerantnejsi rodice.
Petr

Já chtěla psa od svých patnácti, vždycky to byl rotvík. Argumenty rodičů "mít velkého psa v bytě je týrání, co s ním bude až změním školu, půjdu na třední či na vejšku někam pryč a co?, je pravda, že většina kolejí a intrů speciálně velké psy nedovoluje, dále budeš chodit s kamarády na pařby a vrátíš se až ve tři ráno, ale pes chce třeba venčit ještě v deset či jedenáct večer a tak dále... Ještě tři roky jsem škemrala a pak přišla spása, stěhování do baráku se zahradou. Mamka byla pro (taky vždy milovala psy) táta se tvářil způsobem "hlavně po mě nechtějte, abych se o to staral a ať mi to neleze do baráku". Mohu potvrdit že TO, neboli pes byl první den po příjezdu domů tatínkův mazlíček, ale nelze na to spoléhat. Co k tomu dodat, je potřeba si připravit nemalé investice pokud bude pes kvalitní můžou se pořizovací náklady pohybovat kolem 15 tisíc (záleží na plemeni) a dalších dvacet by měl mít člověk v zásobě pro strýčka příhodu, kdyby se neplánovaně se psem stalo něco, co vyžaduje operaci. No a to je to nejmenší, pak musí být člověk připraven na to, že i když má ochotné rodiče, kteří mu příležitostně rádi pomůžou, musí vždy dát přednost psisku. Když prostě rodiče nemají čas venčit, nechtějí a podobně nemůžeš si dovolit neukázat se několikrát denně doma a věř, že sehnání hlídaní, které ti je schopné posrat psa za pět vtěřin, si budeš vyčítat pěkných pár let. Dále je potřeba počítat s tím, že pes je ničitel a připravit rodiče na to, že se může stát, že okouše nábytek, zničí kytky, rozerve gauč a vyškrábe omítku, že si bude hrát se vším, co není jeho hračka, že rozdrbe koberec a že budete mít všude chlupy(ano, i když budete každý den vysávat, budete ty chlupy i jíst, když budete mít psa v bytě). Známá měla trochu hyperaktivní štěně a až vylezlo z puberty a uklidnilo se, museli komletně zrekonstruovat jeden pokoj v bytě. Je spousta lidí, co odmítli lukrativní práci, protože by se jim do rozvrhu nevešel pes a pak je spousta, co tu práci vzali a strčili psa do útulku, nebo ho uvázali v lese. Na to je potřeba myslet na deset let dopředu i když je to těžké. Každopádně hodně zdaru, až se ti podaří si splnit tvůj sen.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky by mě občas zajímalo jak některé starší příběhy dopadly, škoda, že sem už ti lidé nechodí :)

No, pokud byli ti lidi mladi, asi je to preslo :) Vrtkavost

Kdyzt to tak ctu, taky premyslim, jak jsem chtela pejska uz v 7mi letech ale maminka trvala na tom, ze do bytu ne, v 15ti, kdyz jsme se stehovali za Prahu do baraku se zahradou tak jedina podminka byla, abych uz konecne mela psa ( v te dobe jsem chtela Briarda, protoze se mi proste libil, nejake naroky na pohyb mi byly vice mene jedno, vsak preci bude na zahrade a jednou denne nejaka hodinova prochazka mu musi stacit), rikala jsem si, jak ho budu cesat (i ja mam kratke vlasy, abych se cesat nemusela, kocky ucesu taky sotva jednou za dva tydny, natoz takovehle tele).

Pak kdyz jsme byly nastehovane a mamka porad chytre odsouvala a odsouvala, ja uz mela obvolane i stanice, zjistenou cenu ( chtela jsem bezpapirove stene z papiroveho vrhu, prebyvajici drapky nebo "nadpocetni stene ve vrhu, no naivka) a cvicaky mela obhlidle i se vsemi sporty, co delali. A pak to nejak vysumelo, vstavala jsem kvuli dojezdu do skoly pred 5tou, domu sem se vracela po pate i pozdeji, pokud sem se chtela zdrzet s kamarady, a porad sem si rikala, jak jsem rada, ze toho psa doma nemam. Ze s nim rano nemusim, ze se kvuli nemu nemusim vracet, ze si nemusim vycitat, ze jedu nekam na cely vikend na akci, a ze do autobusu Studenta bych ho opravdu nedostala.

Asi po pul roce se k nam dostalo kote a toulavy kocour a ten uz u nas zustal. Potreba neco tulit, mazlit a opecovavat byla naplnena, kocka byla sama na zahrade spokojena a nemrzelo ji, ze jedu parit, ze u nekoho prespim, ze chodim pozde a pak uz se mi ven opravdu nechce, protoze prsi a ja mam zitra test.

Ted je mi 25, v tom samem byte, kam mamka nechtela, mam 3mesicni stendo Australskeho ovcaka (o jeji nutnosti pohybu mam uz vcelku jasne predstavy a i jinou predstavu, jak je budu plnit, jen tak pro info :) ) a jediny duvod, proc jsem si ji vlastne poridila je, ze mam skveleho pritele co psy miluje a nevadi mu vencit v 11 vnoci a neustale neco uklizet a trenovat; pak taky ze mam praci 700 metru od baraku a muzu chodit vencit pres obed; ze mam auto aby na vsechny pripadne akce/cinnosti, kam jezdime mohl pes jezdit s nami a ze mam tu enormni spoustu casu, kterou clovek steneti musi venovat; tu trpelivost a predstavu o vsech sportech, vyletech, akcich, co spolu podnikneme.

U mladsich lidi mi prijde jedina rozumna varianta, pokud si psa moc chteji poridit i rodice, umi ho zaclenit do sveho casoveho fondu a dite berou jako dalsi osobu, co psa bude vencit, chodit s nim treba na cvicak nebo ho trenovat, ale neocekavaji, ze se o nej bude dite starat jenom samo. Vlastne takova chuva psa pro dobu, kdy rodice nemaji na psa cas. Nebo mozna jina sorta mladsich lidi, ta velmi zodpovedna, soustredena, co ma jasnou predstavu na dalsich 10 let, kdy vi, ze na stredni se nebude nikam stehovat, na vysokou se nebude nikam stehovat nebo ma dost penez na privat, ktery dovoluje psy, za praci se bude stehovat se psem a pes zvladne situaci, kdy najednou 9 hodin nikdo neni doma...

Vazne kdyz nad tim tak premyslim, tak jsem moc rada, ze jsem si toho psa neporidila, ackoliv jsem byla presvedcena, ze bych ho zvladla, ze by nestradal ,ze to mam v maliku. Jeho zivot by byl strasny a muj by byl o to vic omezeny, mozna bych ho pak i za to nemela rada... Ted uz se to proste nestane, ani ve 3 rano se na ni nemuzu zlobit, kdyz me budi, protoze je nadherna a chtela jsem ji a mam rozum ( tedy pevne doufam )

A za chvíli přijde těhotenství, dítě, na psa bude čím dál míň času,pak další dítě, to bude ještě míň času, míň peněz, pak půjdeš do práce, někam jinam než 700 m od domu,... a tak dál...pes bude v podstatě na obtíž...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A za chvíli přijde těhotenství, dítě, na psa bude čím dál míň času,pak další dítě, to bude ještě míň času, míň peněz, pak půjdeš do práce, někam jinam než 700 m od domu,... a tak dál...pes bude v podstatě na obtíž...

Kdyz by takhle clovek uvazoval, psa by nemel nikdo. Dulezite preci je, prvni dva roky tomu psovi maximalne venovat, pak uz je to dospely vychovany vyrovnany pes, co se mensim zmenam prizpusobi.

Navic deti opravdu neplanuji (ackoliv co jsem tak pochopila, detem je to uplne jedno jestli je nekdo planuje nebo ne! :) ) smlouvu v praci mam minimalne na dva roky a kdyz by cokoliv, vzdycky muzu psa docasne dat treba moji mamce, kterou zna a ma zahradu.

Samozrejme clovek musi byt i trochu pesimista a mit varianty pro spatne situace a katastrofy, ale dokud je alespon dalsi rok az dva jasny, neni to zadna tragedie preci

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyz by takhle clovek uvazoval, psa by nemel nikdo. Dulezite preci je, prvni dva roky tomu psovi maximalne venovat, pak uz je to dospely vychovany vyrovnany pes, co se mensim zmenam prizpusobi.

Navic deti opravdu neplanuji (ackoliv co jsem tak pochopila, detem je to uplne jedno jestli je nekdo planuje nebo ne! :) ) smlouvu v praci mam minimalne na dva roky a kdyz by cokoliv, vzdycky muzu psa docasne dat treba moji mamce, kterou zna a ma zahradu.

Samozrejme clovek musi byt i trochu pesimista a mit varianty pro spatne situace a katastrofy, ale dokud je alespon dalsi rok az dva jasny, neni to zadna tragedie preci

To s tím plánováním dětí jste v pětadvaceti pochopila správně.

Já jsem nikdy neměla víc času na psa než v pubertě. Psa jsem měla od čtrnácti. Kříženého NO asi s kolií. Do bytu nesměl, bydlel na zahradě, ale protože to byl pes nalezený uvázaný v lese, bál se samoty, a tak se přestěhoval do domku na dvůr k mé tetě. každý den po škole jsem nejprve uvařila (přichystala) žrádlo, tehdy granule nebyly, takže maso s přílohou. To jsem vzala a šla za ním, a byla s ním venku co nejvíc to šlo. Cvičila jsem ho víceméně sama. Oželela jsem různé akce, diskotéky, kino, nevadilo mi to, protože pes byl opravdu můj sen, až bych řekla tehdy smysl života. Na vandr jsem jezdila s ním. Vše co šlo, jsem dělala s ním. S dětmi potom už rozhodně tolik času nebylo a vlastně už nikdy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, pokud byli ti lidi mladi, asi je to preslo :) Vrtkavost

Kdyzt to tak ctu, taky premyslim, jak jsem chtela pejska uz v 7mi letech ale maminka trvala na tom, ze do bytu ne, v 15ti, kdyz jsme se stehovali za Prahu do baraku se zahradou tak jedina podminka byla, abych uz konecne mela psa ( v te dobe jsem chtela Briarda, protoze se mi proste libil, nejake naroky na pohyb mi byly vice mene jedno, vsak preci bude na zahrade a jednou denne nejaka hodinova prochazka mu musi stacit), rikala jsem si, jak ho budu cesat (i ja mam kratke vlasy, abych se cesat nemusela, kocky ucesu taky sotva jednou za dva tydny, natoz takovehle tele).

Pak kdyz jsme byly nastehovane a mamka porad chytre odsouvala a odsouvala, ja uz mela obvolane i stanice, zjistenou cenu ( chtela jsem bezpapirove stene z papiroveho vrhu, prebyvajici drapky nebo "nadpocetni stene ve vrhu, no naivka) a cvicaky mela obhlidle i se vsemi sporty, co delali. A pak to nejak vysumelo, vstavala jsem kvuli dojezdu do skoly pred 5tou, domu sem se vracela po pate i pozdeji, pokud sem se chtela zdrzet s kamarady, a porad sem si rikala, jak jsem rada, ze toho psa doma nemam. Ze s nim rano nemusim, ze se kvuli nemu nemusim vracet, ze si nemusim vycitat, ze jedu nekam na cely vikend na akci, a ze do autobusu Studenta bych ho opravdu nedostala.

Asi po pul roce se k nam dostalo kote a toulavy kocour a ten uz u nas zustal. Potreba neco tulit, mazlit a opecovavat byla naplnena, kocka byla sama na zahrade spokojena a nemrzelo ji, ze jedu parit, ze u nekoho prespim, ze chodim pozde a pak uz se mi ven opravdu nechce, protoze prsi a ja mam zitra test.

Ted je mi 25, v tom samem byte, kam mamka nechtela, mam 3mesicni stendo Australskeho ovcaka (o jeji nutnosti pohybu mam uz vcelku jasne predstavy a i jinou predstavu, jak je budu plnit, jen tak pro info :) ) a jediny duvod, proc jsem si ji vlastne poridila je, ze mam skveleho pritele co psy miluje a nevadi mu vencit v 11 vnoci a neustale neco uklizet a trenovat; pak taky ze mam praci 700 metru od baraku a muzu chodit vencit pres obed; ze mam auto aby na vsechny pripadne akce/cinnosti, kam jezdime mohl pes jezdit s nami a ze mam tu enormni spoustu casu, kterou clovek steneti musi venovat; tu trpelivost a predstavu o vsech sportech, vyletech, akcich, co spolu podnikneme.

U mladsich lidi mi prijde jedina rozumna varianta, pokud si psa moc chteji poridit i rodice, umi ho zaclenit do sveho casoveho fondu a dite berou jako dalsi osobu, co psa bude vencit, chodit s nim treba na cvicak nebo ho trenovat, ale neocekavaji, ze se o nej bude dite starat jenom samo. Vlastne takova chuva psa pro dobu, kdy rodice nemaji na psa cas. Nebo mozna jina sorta mladsich lidi, ta velmi zodpovedna, soustredena, co ma jasnou predstavu na dalsich 10 let, kdy vi, ze na stredni se nebude nikam stehovat, na vysokou se nebude nikam stehovat nebo ma dost penez na privat, ktery dovoluje psy, za praci se bude stehovat se psem a pes zvladne situaci, kdy najednou 9 hodin nikdo neni doma...

Vazne kdyz nad tim tak premyslim, tak jsem moc rada, ze jsem si toho psa neporidila, ackoliv jsem byla presvedcena, ze bych ho zvladla, ze by nestradal ,ze to mam v maliku. Jeho zivot by byl strasny a muj by byl o to vic omezeny, mozna bych ho pak i za to nemela rada... Ted uz se to proste nestane, ani ve 3 rano se na ni nemuzu zlobit, kdyz me budi, protoze je nadherna a chtela jsem ji a mam rozum ( tedy pevne doufam )

Tak já jsem to měla přesně naopak.
Po psovi jsem toužila také už od útlého dětství (můj sen byl dobrman nebo něm. doga) a naši byli neoblomní, dělala jsem první poslední, abych je přesvědčila. Pořád jsem doma uklízela a škemrala, až začal měknout taťka. Měla jsem také vše načteno, obcházela jsem všechny výstavy a snila a snila. Ve 14ti letech jsem na dveřích školy našla inzerát na štěňata dobrmanů.
Zmasírovala jsem tatínka a jelo se pro pejska. Tenkrát jsme dali dohromady tak akorát na psa bez PP, vypadalo to tam hrozně, fena byla strhaná a špinavá a štěňata také.
A tak jsem měla svého prvního vysněného psa. Bydleli jsme v bytě. Pes to byl dokonalý a já jsem měla díky němu nesmírně šťastné dospívání. Musím říct, že už jsem nikdy neměla na psa tolik času jako na střední a na vysoké škole. Pes se mnou jezdil absolutně všude, byl neskutečně vychovaný a vycvičený (složili jsme tenkrát i lavinovou zkoušku).

Samozřejmě, že když jsem byla mimo, starali se rodiče a sestry, ale nebylo to moc často. Ale souhlasím s tím, že pro jednoho člověka v bytě je to těžké (nemoc, různé akce mimo domov apod.) A s pejskem by měli souhlasit všichni, tedy alespoň polovina rodiny

A mateřská pro mě byla také ideální, měla jsem už dalšího psa, ale času bylo také celkem dost, pořád jsme courali po venku, cvičili a užívali si. Je fakt, že to už jsem bydlela v RD a i když psy máme doma, tak je přece jen můžu vypustit na zahradu.

Já měla na cvičák a trénování nejvíc času právě jako středoškolačka. Také jsem doma žadonila a od mala chtěla psa, ale konkrétního služebního plemene. Rodiče nechtěli slyšet a pak najednou přitáhli štěně podvraťáčka. Měla jsem ho ráda, ale nebyl to můj vysněný pes. Věnovala jsem se mu, ale stejně se naučil doma tahat vajíčka od slepic a otec než by se udělal kompromis psa dal dál svému kamarádovi. Takže až po několika letech jsem se vysněné fenky dočkala a dodnes na ni vzpomínám. Už je dávno v psím nebíčku, ale byla pro mne fenka s velkým F.

sice už je to starý příspěvek ale napíšu jak jsme to měla já ,bylo mě devět , starší kamarádka mě pomohla napsat dopis , pak jsem vybrala prasátko ,tenkrát 600 kč a místo do školy jsme sedly na autobus a domů sem se vrátila už s ním dostala sem na prdel ,a pes zůstal . bylo to před 35 lety a ti psi mě nikdy nepustili. Nikdy bych nebyla s mužem kterému by vadili , nikdy bych se jich nevzdala kvůli bydlení ,kvůli práci ,kvůli ničemu ,raději se přizpůsobím abych je mohla mít ,ale každý to tak asi nemá.

Zrovna ale ted mi prijde, jako kdyby se se stenaty ( a mozna nezodpovednymi pejskari) roztrhl pytel. Tam, kde obvykle vencime jsme dnes potkali pana, stene dvoumesicniho krizence rotwajlera a ridgebacka (jako nadherne, ridge na zadech, previsle usi a cerno medove) ktere ma doma uz mesic, ze matka je pry odstavila kvuli zubum, takze dostali kasi a stene...
a slecna s 9ti mesicni velkou pudlici, hezky copanky na hlave, ze pry s ni dela agility a dog dancing a hodinu ji hazela frisbee. To sem ani nevedela, ze se uz muze delat s devitimesicnim psem. Kazdopadne mi prcka luxusne utahali, takze alespon neco :)

No já si koupila před rokem křížence Dobrmana s Berňákem za láhev vína. Od malička jsem toužila po psovi ale jelikož jsme bydleli v paneláku tak mi to rodiče nedovolil a pořád říkali že až budeme bydlet v baráku tak aď mám klidně i celou smečku. Minulý rok jsme se přestěhovali na barák a najednou vše co slíbili neplatilo. Já už měla vybranéhé a zamluvené štěně a nic víc mně nezajímalo. Jeli jsme si pro něj s přítelem asi 3 hodiny a po příjezdu domů jsem sice musela absolvovat hodinové vyprávění co to vše obnáší atd. a následné vyhození z baráku k babičce s tím že psa musím odvést další den zpátky. Já měla pro štěně vše nachystané a naplánované takže neexistovalo že bych ho někam vezla. Otec byl pro abychom si ho nechali jelikož on udělal svým rodičům to samé co já ale to já nevěděla to z něj vylezlo až teď. Ale matka nesnáší zvířata takže následovalo celodenné přemlouvání abych se mohla nastěhovat zpátky domů i se psem, nakonec podlehla nátlakům a dovolila to. Hned první den to byl její největší miláček. Šla jsem do toho s tím že párty pro mě nebudou jelikož se rodiče o mého psa starat nebudou a tak to taky je. Je to můj pes se vším všudy, živím ho, cvičím ho, veškerý svůj volný čas věnuji jemu. Až dostuduji střední školu máme v plánu s přítelem odcestovat do zahraničí a samozdřejmě i s naším psem.
PS: tady je foto ve 4 měsících.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zrovna ale ted mi prijde, jako kdyby se se stenaty ( a mozna nezodpovednymi pejskari) roztrhl pytel. Tam, kde obvykle vencime jsme dnes potkali pana, stene dvoumesicniho krizence rotwajlera a ridgebacka (jako nadherne, ridge na zadech, previsle usi a cerno medove) ktere ma doma uz mesic, ze matka je pry odstavila kvuli zubum, takze dostali kasi a stene...
a slecna s 9ti mesicni velkou pudlici, hezky copanky na hlave, ze pry s ni dela agility a dog dancing a hodinu ji hazela frisbee. To sem ani nevedela, ze se uz muze delat s devitimesicnim psem. Kazdopadne mi prcka luxusne utahali, takze alespon neco :)

děláte si legraci ? s devítiměsíčním psem se dá dělat všechno ,osmiměsíční psi už můžou skládat zkoušky, třeba

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
děláte si legraci ? s devítiměsíčním psem se dá dělat všechno ,osmiměsíční psi už můžou skládat zkoušky, třeba

Třeba to myslel tak že v 9 měsících chce po psovi aby skákal, což se kvůli kloubům nedoporučuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
děláte si legraci ? s devítiměsíčním psem se dá dělat všechno ,osmiměsíční psi už můžou skládat zkoušky, třeba

Házet devítiměsíčnímu štěndu velkého plemene hodinu frisbee vám opravdu přijde v pořádku? No co, až mu odejdou klouby, koupí se novej pes...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Házet devítiměsíčnímu štěndu velkého plemene hodinu frisbee vám opravdu přijde v pořádku? No co, až mu odejdou klouby, koupí se novej pes...

no tak řekla bych že zrovna pudlovi klouby neodejdou. A když mu mají odejít odejdou i tak. Jsou plemena která se pro určité sporty nehodí a s tím už by si je měl majitel pořizovat. ovšem jsou i lidé kteří to přehnaně dramatizují , např. potkala sem paní která je jevila že nechám pětiměsíčního labíše lítat a dovádět se psy že to labradoři nesmějí, no můj to smí a ptalla sem se i dvou vetů jen tak mezi řečí a jejich odpověd byla vždyt je to pes. nenechávám ho skákat překážky to s ním nedělám a dělat to nebude ale normální pohyb ještě nikomu neublížil , přece ho nemůžu svázat a držet aby se nehýbal co by z něj bylo za chcípáka. No a jaké klouby bude mít no to se uvidí. ted v jedenácti měsících lítá tak rychle že mu čtyřletá fenka No tak tak stačí. Bud se pes narodí zdravý nebo ne ,a to že mu omezím pohyb tím ho neuzdravím.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no tak řekla bych že zrovna pudlovi klouby neodejdou. A když mu mají odejít odejdou i tak. Jsou plemena která se pro určité sporty nehodí a s tím už by si je měl majitel pořizovat. ovšem jsou i lidé kteří to přehnaně dramatizují , např. potkala sem paní která je jevila že nechám pětiměsíčního labíše lítat a dovádět se psy že to labradoři nesmějí, no můj to smí a ptalla sem se i dvou vetů jen tak mezi řečí a jejich odpověd byla vždyt je to pes. nenechávám ho skákat překážky to s ním nedělám a dělat to nebude ale normální pohyb ještě nikomu neublížil , přece ho nemůžu svázat a držet aby se nehýbal co by z něj bylo za chcípáka. No a jaké klouby bude mít no to se uvidí. ted v jedenácti měsících lítá tak rychle že mu čtyřletá fenka No tak tak stačí. Bud se pes narodí zdravý nebo ne ,a to že mu omezím pohyb tím ho neuzdravím.

Každému psu můžou odejít klouby. A zrovna králováci nejsou zrovna plemeno dysplázek prosté.

S volným lítáním a neomezováním normálního pohybu rozhodně souhlasím. Ale zrovna frisbee je šílený a nepřirozený nápor na lokty (prudké zatáčení), i v jinak zcela zdravém kloubu se může dosud ne zcela přirostlý processus coronoideus těmi obrovskými nárazy prostě odlomit; zároveň je to nápor na kyčle (skoky za letícím talířem), kdy v nezralé chrupavce a kosti kloubní hlavice vznikají mikrotrhlinky a při dalším růstu dochází k deformacím hlavice.Takže rozhodně neplatí "když mu mají klouby odejít, odejdou i tak" - nepřiměřenou zátěží i úplně zdravé klouby odrovnáte. Navíc aportování není tak docela volný pohyb - pokud je pes vášnivý aportér, tak si neuvědomí, že má dost, neuvědomí si ani bolest a bude aportovat do padnutí.

Pokud už má štěně v růstu hodinu aportovat, tak jedině z vody.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Třeba to myslel tak že v 9 měsících chce po psovi aby skákal, což se kvůli kloubům nedoporučuje.

Presne tak, dokonce agility je snad do roku zakazano a frisbee neni o nic moc lepsi. Jako nemyslim, ze ho clovek 5krat hodi za den, ale hazet hodinu v kuse je preci jen pretezovani. Trochu me to prekvapilo, jestli slecna ma jine informace, nebo jestli je nema vubec. Ten jeji pes se po tom jejim hodinovem aportu vubec s ostatnimi stenaty nechtel honit, jen polehaval...


Zkousky a obedience a tohle verim, ze jde v tomhle veku, ale maratony, agility, hodinove aporty, hodne kilometru u kola a ostatni se snad delat nemaji


Mmch vsichni pisou, jak ta jejich stenata vydrzi strasne moc. Nase trimesicni AUO nevydrzi skoro nic, pul hodinky v kuse lita jak magor a je uplne vyrizena, vcera jsme sli pomalu hodinku a pul dlouhou prochazku, a cestou domu uz sotva pletla nohama a obcas si i povzdychla. Kamarad ma o tri tydny starsi Australskou Kelpii a denne chodi na 5ti km tury a pes je hyperaktivni...nevim, jestli mam jen pasivnejsi kus, nebo jestli on tu svoji pretezuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pouze odkaz na zákon,v kterém je psáno,že dítě do 15 let nesmí koupit zvíře(byť křečka) a pokud by pes měl PP,tak tam musí být napsán jako majitel někdo z rodičů.To samé i na přihlášce k zaplacení povinných poplatků,v očkovacím průkazu.To je změna,protože ještě do března mohl být vlastníkem psa i v PP kdokoli i dítě.Nic jiného v tom prosím nehledej a omlouvám se jestli to vyznělo jinak.Samozřejmě ,že na cvičák může,ale někde chtějí dobrozdání od rodičů,že za dítě odpovídají,nebo něco podobného.Prostě pokud si dítě prosadí psa,může se narazit i na tyhle věci.Do 15 let je každý dítě a jsou tam omezení

Pomozte mi nemám psa


😤😤😤😤 ,😡😡