Neregistrovaný uživatel
je mi 25 a skoro celý život jsem měla kolem sebe psy, tři z nich jsem vychovala od štěněte, ale všichni zůstali u rodičů, kde jsou zvyklí, a já si teď pořizuju vlastního pejska. rozhodla jsem se pomoct jednomu z útulku. jestli to vyjde, tak by to měl být středně velký roční kříženec, kterého už jsem si vyhlídla. chtěla jsem se tu jen zeptat na vaše názory, na co bych si měla dát pozor u pejska, který nemá zřejmě s lidmi nejlepší zkušenosti, aby na krušné chvíle zapomněl a byl z něj stejně spokojený pejsek jako ti, které jsem vychovala od štěněte. mám zkušenosti se psy, ale jen s těmi, které jsme měli od štěněte. dík moc za všechny odpovědi!
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
je mi 25 a skoro celý život jsem měla kolem sebe psy, tři z nich jsem vychovala od štěněte, ale všichni zůstali u rodičů, kde jsou zvyklí, a já si teď pořizuju vlastního pejska. rozhodla jsem se pomoct jednomu z útulku. jestli to vyjde, tak by to měl být středně velký roční kříženec, kterého už jsem si vyhlídla. chtěla jsem se tu jen zeptat na vaše názory, na co bych si měla dát pozor u pejska, který nemá zřejmě s lidmi nejlepší zkušenosti, aby na krušné chvíle zapomněl a byl z něj stejně spokojený pejsek jako ti, které jsem vychovala od štěněte. mám zkušenosti se psy, ale jen s těmi, které jsme měli od štěněte. dík moc za všechny odpovědi!
Já mám také fenu z útulku.Je to kříženec velkého plemene a zpočátku s ní byly obrovské problémy.Neznala obojek,vodítko,nevěděla nač je miska a psí bouda.Bylo to evidentně zvíře,které vyrostlo na ulici.Galeje trvaly přes rok.Vysvětlování,co dělat má a co ne,překonávání různých strachů a fobií.Trávila jsem s ní co nejvíc času bylo možné.Našly jsme k sobě cestu,bylo potřeba strašně moc trpělivosti a jednání vždy po dobrém.Na oplátku dnes mám toho nejskvělejšího a nejvěrnějšího psa,jakého jsem kdy poznala.Hodnější zvíře není nikde v okolí,nechá na sobě doslova dříví štípat a ještě mi olízne ruce
.Takže já myslím,hlavně trpělivost a spoustu času.Ketty.Kim
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
je mi 25 a skoro celý život jsem měla kolem sebe psy, tři z nich jsem vychovala od štěněte, ale všichni zůstali u rodičů, kde jsou zvyklí, a já si teď pořizuju vlastního pejska. rozhodla jsem se pomoct jednomu z útulku. jestli to vyjde, tak by to měl být středně velký roční kříženec, kterého už jsem si vyhlídla. chtěla jsem se tu jen zeptat na vaše názory, na co bych si měla dát pozor u pejska, který nemá zřejmě s lidmi nejlepší zkušenosti, aby na krušné chvíle zapomněl a byl z něj stejně spokojený pejsek jako ti, které jsem vychovala od štěněte. mám zkušenosti se psy, ale jen s těmi, které jsme měli od štěněte. dík moc za všechny odpovědi!
Zdravím. Naprosto souhlasím s předešlým příspěvkem. Chce to čas a na všechno nové zvykat pomalinku. Trestat minimnálně, i když je občas taky potřeba zasáhnout. Je dobré vyptat se zaměstnanců útulku, jak se pejsek choval, kde ho našli, v jakých podmínkách dřív žil (na ulici, u majitele, ...) a podle toho se zachovat. Přeju hodně štěstí. Zdenka
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
je mi 25 a skoro celý život jsem měla kolem sebe psy, tři z nich jsem vychovala od štěněte, ale všichni zůstali u rodičů, kde jsou zvyklí, a já si teď pořizuju vlastního pejska. rozhodla jsem se pomoct jednomu z útulku. jestli to vyjde, tak by to měl být středně velký roční kříženec, kterého už jsem si vyhlídla. chtěla jsem se tu jen zeptat na vaše názory, na co bych si měla dát pozor u pejska, který nemá zřejmě s lidmi nejlepší zkušenosti, aby na krušné chvíle zapomněl a byl z něj stejně spokojený pejsek jako ti, které jsem vychovala od štěněte. mám zkušenosti se psy, ale jen s těmi, které jsme měli od štěněte. dík moc za všechny odpovědi!
Tak už jsme si přivedli pejska z útulku, je mu sotva rok a je hodně bojácný, ale za ty dva dny, co ho máme, se mi zdá, že dělá velké pokroky - hlavně doma už se chová opravdu "jako doma". Není s ním prakticky žádný problém - nechal se vykoupat, ostříhat, u veterináře byl hodný, a ikdyž prý pravděpodobně celý život strávil na zahrádce, tak pochopil, že venčit se má venku. Vážně jsme měli štěstí. Vím, že chvíli to bude trvat, než se zbaví toho strachu, vždycky když se lekne, tak ho uklidňujeme jak malé dítě. Jen jedna věc je mi hrozně líto - na to že je to sotva odrostlé štěně, tak si vůbec neumí hrát - nechápe, na co je míček, i když se mu evidentně líbí, klacíku si venku taky ani nevšimne, když už začne dovádět, tak toho za chvilku nechá, jakoby se bál, že dělá něco nepatřičného.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak už jsme si přivedli pejska z útulku, je mu sotva rok a je hodně bojácný, ale za ty dva dny, co ho máme, se mi zdá, že dělá velké pokroky - hlavně doma už se chová opravdu "jako doma". Není s ním prakticky žádný problém - nechal se vykoupat, ostříhat, u veterináře byl hodný, a ikdyž prý pravděpodobně celý život strávil na zahrádce, tak pochopil, že venčit se má venku. Vážně jsme měli štěstí. Vím, že chvíli to bude trvat, než se zbaví toho strachu, vždycky když se lekne, tak ho uklidňujeme jak malé dítě. Jen jedna věc je mi hrozně líto - na to že je to sotva odrostlé štěně, tak si vůbec neumí hrát - nechápe, na co je míček, i když se mu evidentně líbí, klacíku si venku taky ani nevšimne, když už začne dovádět, tak toho za chvilku nechá, jakoby se bál, že dělá něco nepatřičného.
Neboj,pejsek si hrát začne,až získá jistotu.Hodně trpělivosti!Ketty
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak už jsme si přivedli pejska z útulku, je mu sotva rok a je hodně bojácný, ale za ty dva dny, co ho máme, se mi zdá, že dělá velké pokroky - hlavně doma už se chová opravdu "jako doma". Není s ním prakticky žádný problém - nechal se vykoupat, ostříhat, u veterináře byl hodný, a ikdyž prý pravděpodobně celý život strávil na zahrádce, tak pochopil, že venčit se má venku. Vážně jsme měli štěstí. Vím, že chvíli to bude trvat, než se zbaví toho strachu, vždycky když se lekne, tak ho uklidňujeme jak malé dítě. Jen jedna věc je mi hrozně líto - na to že je to sotva odrostlé štěně, tak si vůbec neumí hrát - nechápe, na co je míček, i když se mu evidentně líbí, klacíku si venku taky ani nevšimne, když už začne dovádět, tak toho za chvilku nechá, jakoby se bál, že dělá něco nepatřičného.
Ahoj, náš pejsek když jsme si ho vzali (byli mu 4 měsíce), si taky vůbec neuměl hrát. Byl z ulice, takže neuměl vlastně vůbec nic, nechápal ani kdy ho chválíme a kdy mu nadáváme. Hračky mu neříkaly už vůbec nic, ale naučil se hrát si (už ale nevím, jak dlouho to trvalo, ale myslím, že nám pomohly jedlé hračky-buvolí kosti apod) a dneska si nedokážu představit, že bychom šli na procházku a pes by neměl v tlamě narvaný pískací míček. To by pro něj prostě nebyla žádná procházka. Váš pejsek, až se trochu odváže, určitě si taky dá říct. Vyzkoušejte různé druhy: náš má třeba nejradši pískací (nebo i "mlčící", ale duté) gumové hračky, borderka mého kamaráda naopak miluje hadříky a uzlíky z provázků, jiní mají rádi hračky na šňůrkách. Přeju brzké pohrání:-)
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, náš pejsek když jsme si ho vzali (byli mu 4 měsíce), si taky vůbec neuměl hrát. Byl z ulice, takže neuměl vlastně vůbec nic, nechápal ani kdy ho chválíme a kdy mu nadáváme. Hračky mu neříkaly už vůbec nic, ale naučil se hrát si (už ale nevím, jak dlouho to trvalo, ale myslím, že nám pomohly jedlé hračky-buvolí kosti apod) a dneska si nedokážu představit, že bychom šli na procházku a pes by neměl v tlamě narvaný pískací míček. To by pro něj prostě nebyla žádná procházka. Váš pejsek, až se trochu odváže, určitě si taky dá říct. Vyzkoušejte různé druhy: náš má třeba nejradši pískací (nebo i "mlčící", ale duté) gumové hračky, borderka mého kamaráda naopak miluje hadříky a uzlíky z provázků, jiní mají rádi hračky na šňůrkách. Přeju brzké pohrání:-)
Mám taky fenku z útulku, asi dvouletou a když jsem si ji přivedla domů, vůbec si nechtěla hrát a ani nechtěla žádné pamlsky, jen chtěla být pořád v mé blízkosti. Myslím, že byla hrozně vystrašená a nevěděla co se s ní bude dít. Po nějaké době se ale osmělila a začala si se mnou hrát, a dneska si už hraje i sama a je u toho strašně sradnovní
Myslím, že pejsek potřebuje čas, aby se osmělil a poznal, že u vás se bude mít dobře a že už se nemusí ničeho bát.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj, náš pejsek když jsme si ho vzali (byli mu 4 měsíce), si taky vůbec neuměl hrát. Byl z ulice, takže neuměl vlastně vůbec nic, nechápal ani kdy ho chválíme a kdy mu nadáváme. Hračky mu neříkaly už vůbec nic, ale naučil se hrát si (už ale nevím, jak dlouho to trvalo, ale myslím, že nám pomohly jedlé hračky-buvolí kosti apod) a dneska si nedokážu představit, že bychom šli na procházku a pes by neměl v tlamě narvaný pískací míček. To by pro něj prostě nebyla žádná procházka. Váš pejsek, až se trochu odváže, určitě si taky dá říct. Vyzkoušejte různé druhy: náš má třeba nejradši pískací (nebo i "mlčící", ale duté) gumové hračky, borderka mého kamaráda naopak miluje hadříky a uzlíky z provázků, jiní mají rádi hračky na šňůrkách. Přeju brzké pohrání:-)
já vím, chce to trpělivost. i když u toho našeho možná ani tak ne - ještě ten den, kdy jsem psala tenhle příspěvek, pochopil princip aportování míčku (a taky to, že přinést míček a položit ho není taková zábava, jako se kolem mě s ním jen prohnat a čekat, až si pro něj přijdu ). a z kosti z buvolí kůže byl taky nadšený, když pochopil, že je celá jeho a může si jí rozžvýkat. na to že jsem v životě poznala několik psů, tak tenhle mě nepřestává překvapovat. opravdu den ode dne se učí nové a nové věci (a teď už včetně všech možných lumpáren). i když zas tak úplně růžové to taky není, protože se objevují další věci, které musíme řešit: jednou z nich je, že nám nechce jíst z misky - první večer po chvíli přemlouvání se z ní najedl, ale od té doby stojí nad miskou a chce, abych mu jídlo podávala, jinak prostě odejde a nejí. vím, že to není správné, ale je hrozně vyhublý a potřebujeme, aby se trochu spravil. jediné co mě napadá je, jestli mu nevadí nerezová miska - jak ty granule v ní cinkají. na vodu má ale také nerez misku a pije normálně. ach jo. a taky nám začal kašlat. vzhledem k tomu, že nevíme, čím si prošel, tak to nebudeme riskovat a pojedeme na veterinu. všem děkuju za rady. a taky všem doporučuju - vemte si pejska z útulku, všechny starosti, které s ním budete ze začátku mít, vám mnohonásobně vynahradí
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
já vím, chce to trpělivost. i když u toho našeho možná ani tak ne - ještě ten den, kdy jsem psala tenhle příspěvek, pochopil princip aportování míčku (a taky to, že přinést míček a položit ho není taková zábava, jako se kolem mě s ním jen prohnat a čekat, až si pro něj přijdu ). a z kosti z buvolí kůže byl taky nadšený, když pochopil, že je celá jeho a může si jí rozžvýkat. na to že jsem v životě poznala několik psů, tak tenhle mě nepřestává překvapovat. opravdu den ode dne se učí nové a nové věci (a teď už včetně všech možných lumpáren). i když zas tak úplně růžové to taky není, protože se objevují další věci, které musíme řešit: jednou z nich je, že nám nechce jíst z misky - první večer po chvíli přemlouvání se z ní najedl, ale od té doby stojí nad miskou a chce, abych mu jídlo podávala, jinak prostě odejde a nejí. vím, že to není správné, ale je hrozně vyhublý a potřebujeme, aby se trochu spravil. jediné co mě napadá je, jestli mu nevadí nerezová miska - jak ty granule v ní cinkají. na vodu má ale také nerez misku a pije normálně. ach jo. a taky nám začal kašlat. vzhledem k tomu, že nevíme, čím si prošel, tak to nebudeme riskovat a pojedeme na veterinu. všem děkuju za rady. a taky všem doporučuju - vemte si pejska z útulku, všechny starosti, které s ním budete ze začátku mít, vám mnohonásobně vynahradí
